Ka-Kj

Ka‘ba, al-Ka‘ba, Kaaba, stavba v Mekce; srov. pod Arábie, Arabové§ 145

Kabala, mí. na Sicílii§ 383

Kabeira (pl.), m. a pevnost s královskou pokladnicí, oborou a chrámem boha Měsíce/Mén v Pontu, Pompéiem přejmenovány na Diospolis, Pýthodóridou na Sebasté, pozd. Neokaisareia§ 72, 71, 68

Kábul§ viz Kófén(é)

Kabylé/Kalybé, m. v Thákii§ 342 a viz Thrákie a Astové

K. ležela na území Astů v údolí ř. Tondzos, Tonzos/dn. Tundža u Jambolu ve vých. BG, kam Filippos II. posílal zločince resp. lidi nepohodlné. Diokletiánem znovu osídleno opodál pod jménem Diospolis roku 293, zničeno Avary 583; z D. pochází název Jambol.

Kadara, dn. Qatar§ viz Gerrha

kadidlo, řec. libanos, lat. tús, čes. křesťany zvané františek, pryskyřice stromů rodu Boswellia sacra; o obchodu a pěstování viz pod Arábie§ 600, 400, 260

Kadmeiá, hrad Théb, původní osídlení, pod nímž vyrostly Théby§ 383, 379, 338, 335, 322, 313, 312

Kadmeia z Épeiru, d. Alexandra I. Épeirského, manž. Neoptolemova (II.)§ 296

Kadmos z Kóu, syn Skythův, tyr.§ 494, 491, 480
Kadmos z Tyru/Théb, syn Agénora z Tyru n. Sídónu§ 700, 467, 335, 279

Mýthický objevitel alfabéty; pokud se „kadmejským písmem“ nerozumí mykénské lineární písmo B (?). Jméno předhellénské nebo semitské, srov. hebr. qedem, "východní", bab. qadmu, "přední". Obrat "kadmovské vítězství"/kadméié níké (srov. v první knize Hérodotových Dějin) značilo výsledek, který nepřinášel prospěch žádné ze stran. Vzešel z mýthu o tažení "sedmi proti Thébám" z bratrovražedného boje o moc mezi Eteokleem a Polyneikem, syny thébského krále a potomka Kadmova Oidipa se svou matkou Iokastou. Proti dohodě, že si bratři o vládu nad státem budou střídat, Eteoklés se královlády nechtěl vzdát a Polyneikés hledal pomoc v Argu a našel podporu u sedmi udatných mužů. Při dobývání Théb se ve vzájemném souboji oba bratři pozabíjeli. Rčení mohlo též vzít začátek od Kadmova příběhu, který musel pobít muže vzrostlé ze zasetých dračích zubů, Spartoi, "Zasetí". Hellénské "kadmejské vítězství" svým způsobem předchází obratu "Pyrrhovo vítězství" pocházejícímu z králova výroku po bitvě u Ascula roku 279: "Porazíme-li Římany ještě v jedné bitvě, úplně se zničíme." Ze starého věku žádná taková fráze s Pyrrhovým jménem doložena není.

Kadúis ze Skythie, k.§ 592

Kadurkové, lat. Cadurcí, kelt. kmen v dn. kraji Quercy, proslulý textilním uměním, s důležitým opevněným mí. Uxellodúnem, viz tam§ 51

Kadúsiové, Kadúsioi, národ zřejmě skythský na jihozáp. pobř. Kaspiku§ 405, 385

Kafar salama/Kafarsalama asi u Gibeonu, hebr. Kfar šalem, mí. v Iúdě§ 161

Káfísiás z Boiótie§ boiótarchos roku 224

Káfísotímos z Boiótie§ boiótarchos roku 190

Kafyai, m. v Arkadii u Orchomenu§ 267, 255, 233, 229, 228, 220, 225, 161

Kagera, ř., jeden ze zdrojů Nilu v Burundi a Rwandě§ 117

Káhira, st. čes. Kahýra, hl. m. arabského Egypta, zal. 969 n. l., není v textu. Roku 2004 měla odhadem 16 milionů obyvatel a byla největším muslimským městem světa (Egypt měl 70 milionů obyvatel). Město mělo čtyři tisíce mešit, celá země devadesát tisíc.

káida, ká´ida, qá´ida, viz pod terorismus

Kaikílios z Kalakté na Sicílii, historik a literární kritik§ 100

Kaíkos, ř. v Lýdii, dn. Bakir v TR§ 241, 190, 130

Kaikwa, jap. mýth. císař§ 477

 

Kainikétoi, osada Massalských, dn. mezi Marseille a Salon (v překladu snad „Nové, neznámé mořské obludy“)§ 600

Kainon, mí. v Pontu§ 65

Kainové, thrácký kmen§ 150, 144, 142, 130, 86

Kainúpolis§ Tainaron

Kairimos z Athén§ viz Charínos

Kaisareia v Palaistíně§ viz Stratónopyrgos
Kaisareia Filippú§ viz Chalkis pod Libanem

Kaj-sie/Gaixia, m. v Číně, dn. Su-Čou/Suzhou§ 202

 

Kakavarna, k. v Magadě§ 600, 461, 362

Kakkadánu, urartský vojevůdce§ 714

Kalabriá, Calabria, země na jihových. Itálie, viz i Iápygiá a hlavně Messápiá, která se též jmenovala Salentia; dn. je C. však jihozápadní částí Itálie proti Sicílii (ve starém věku Bruttium), kdežto na starou C. se rozšířilo jméno Puglia (v dn. C. residuje mafiánské tajné uskupení původně na obranu proti cizincům ´Ndrangheta; jméno asi souvisí s hell. anér, gen. andros)§ 239, 7

Kalach, viz Kalchu

Kalakté či Kalé akté, tj. Krásný mys, m. na sev. Sicílii, dn. Caronia§ 446, 440, 100

Kalamis, sochař§ 500

Kalános z Taxil, viz gymnosofisté

Kalanové, árjský klan na sev. IND§ 600

Kalás z Makedonie§ 1. 334, 333, 328, satr. Malé Frygie§ 2. 317, Kassandrův důstojník, identický snad s č. 1 (?)

Kalašové, dnes na 250 tisíc lidí žijících hl. kolem m. Čitrálu na severu Málákandu v pákistánském Paštúnistánu (NWFP; od roku 2009 Chajbar-Pachtunchwa) ve třech hindúkušských údolích Bomboret/Bumburet, Birir a Rambur. Dodnes nebyli islamisováni a setrvali u náboženství, ne nepodobnému polytheistickému hellénismu s obětmi zvířat. Proto a pro řadu dalších odlišností od svého okolí (např. světlejší barva kůže, pěstují víno) bývá spekulováno o možné spojitosti předků K. s Alexandrovou výpravou, která musela projít roku 327 Chajbarským průsmykem a pohybovat se v kraji kolem řeky Svátu/Swat, dnes region Málákand/Malakand district v provincii Chajbar-Pachtunchwa. Srov. Dionýsopolis v Kóféně. • V oblasti Svátského údolí se předpokládá, že tu až po Kašmír existovalo království Udjána/Oddiyana, kterou mají hlavně tibetští buddhisté za vlast vadžrajány a dzogčhenu (spekuluje se ovšem též o místech v dnešní Indii).


Kal’at Šerkat, mí. v sev. Iráku, kdysi Aššur§ viz tam

Kalauriá, Kalaureia, ost. před Troizénou v Sarónském zálivu s věštírnou v Poseidónově chránu, za stara sídlo amfiktyonie, srov. tam; dn. Poros§ 700, 322

Kalba z Tyru, řec. Chelbés, suffet-soudce§ 565

Kalé akté§ viz Kalakté

Kalé akrá, Kaliakra§ viz Tirizis Akrá

Kalédonia, Kalédonové, viz Britannia

kalendář, viz Bohové a jejich svátky v přílohách a zde níž pod Kanóbos

Kalchás z Argu, věštec před Troiou§ 218

Kalchédón či Chalkédón (gen. - onu), m. v Bíthýnii, dnešní Kadiköy v TR§ 685, 511, 493, 408, 405, 400, 396, 390, 314, 315, 281, 264, 202, 73
Jméno zaměňováno, souvislost snad s chalkos, měď, možná souvisí s foin. Nové Město jako Karthágo, jinak etymologie neznámá. Na mincích měl delfína, později klas. Zničen roku 365 n. l. císařem Valentem, o osudu jeho hradeb viz pod Kónstantínopolis, v 5. st. obnoven.

Kalchu, bibl. Kalach, hell. Lárísa n. Lárissa, arab. Kál, m. v Assyrii v tzv. assyrském trojúhelníku s Dúr Šarrukén a s Ninivé; dn. Nimrud je novodobé evropské označení§ 746, 727, 705, 681, 631, 612
Založeno Šulmán-ašarédem I. (viz 1275-1245 n. 1235), královskou residencí od roku 879 (viz pod 878) za vlády Aššur-násir-apla ii. V hellénistické době bylo na jihovýchodě trosek Kalchu osídlení s dvou až čtyřpokojovými domy kolem dvora s pecí a cistenou na vodu. Zřejmě obvyklá farmářská usedlost. Nejstarší mincovní nálezy mají ražbu diadochů Lýsimacha a Seleuka i., což by souhlasilo s přibližným začátkem hellénského osídlení. Nejmladší nález je z doby Démétria ii. Níkátora. S příchodem Parthů hellénské osídlení nezaniklo.


Kalikut, Calicut, viz pod loďstvo, čínské objevy


Kalinga, pozd. Utkala, stát na území dn. ind. spolk. státu Uríša (angl. Odisha, dř. Orissa)§ 450, 362, 321, 273, 260, 185, 180
Podle hellénských znalostí žili vedle Kalingů Oretové (Odrové).

Kálisáda, viz pod Udždžain

Kallátis či Kálátis, m. v Thrákii na pobřeží Pontu Euxeinu, za Římanů v Dolní Moesii, dn. Mangalia v RO§ 559, 313, 250, 150, 72, 60

Kalleás z Athén§ arch. 377

Kalliadés z Athén§ 1. arch. 523; 2. arch. 480; 3. arch. 429; 4. 432, o. Kalliův (?), viz tam č. 1

Kalliás z Athén, gen. Kallia§ 1. 449, 432, 426, 414, 441, 394, 391, syn a o. Hipponíkův, vyjednal mír s Peršany (Thúkýdidés ale uvádí u jména stratéga před Poteidají, že byl synem Kalliadovým a nikoli Hipponíkovým, jak by se dalo očekávat v případě bohatce Kalliy; pravděpodobně jde o dvě různé osoby); 2. arch. 412, z dému Skambónidai; 3. arch. 406, z dému Angela; 4. arch. 456, 510 (?), bohatec; 5. arch. 94; 6. 458, o. Myrónidův; 7. strat. 340
Kalliás z Áradu, mechanik a architekt§ 305
Kalliás z Fókidy, jeden z vůdců§ 347
Kalliás z Chalkidy, tyr.§ 349

Kallibios z Tegeje, sjednotitel Arkadie§ 370
Kallibios ze Sparty, harmosta§ 404

Kalliéné, m. v Indii u Bombaje, dn. Kalján§ 115

Kallifón z Athén, aristokrat, gen. Kallifónta§ 86, arch. 58

Kalligeitón z Býzantia, o. hieromnámona Kóthona§ 220

Kalligeitos z Megar, exulant a properský kolaborant§ 413

Kalligenés, lékař Filippa V.§ 179

Kallikratés z Athén§ 1. architekt a stavitel, 447; 2. z Paiánie, démagógos, 410
Kallikratés z Leontia v Acháji, prořímský kolaborant, strat. Spolku§ 179, 178, 174, 170, 169, 167, 164, 151, 149
Kallikratés ze Samu, nauarchos Ptolemaia Filadelfa§ 272, 261
Kallikratés ze Syrákús, hipparchos§ 414
Kallikratés, vojevůdce Ptolemaia I.§ 309

Kallikratidás ze Sparty, nauarchos§ 406

Kallikratidés z Athén§ arch. 37

Kallimandros, seleukovský šlechtic, sdílel s Démétriem Níkátorem parthské zajetí§ 137, 110

Kallimachos z Athén§ 1. polemarchos, padl u Marathónu, 490; 2. arch. 446; 3. arch. 349; 4. tvůrce korinthského stylu, 450; 5. 70, 68, inženýr v Mithridátových a Tigránových službách
Kallimachos z Kýrény§ 310, 260, 240, 246
Kallimachos, ptolem. vojevůdce§ 200

Kallimédés z Athén§ 1. arch. 360; 2. arch. 252
Kallimédés z Alexandreie, o. stratéga Locha§ 127
Kallimédés, seleukovský satrapa na Helléspontu§ 250

Kallimedón z Athén, promakedonský politik§ 323, 322, 318

Kalliníkon na Eufrátu, též Kalliníkopolis§ viz Níkéforion
Kalliníkos z Kommágény, k., vlastně Antiochos VI. Kalliníkos Kommágénský§ viz Antiochos VI. Kommágénský
Kalliníkos, mí. u Gomf v Thessalii§ 171
Kallínos z Efesu, básník§ 675, 644

Kalliníkos z Héliopole, vynálezce "řeckého ohně"§ viz pod válka

Kallion, mí. ve vých. části Aitólie§ 279

Kalliopé z Indobaktrie, ka.§ 75, 70

Kallipolis, m. v Mesopotamii§ 301
Kallipolis, m. v Kalabrii§ 498

Kallipolis na Thráckém Chersonésu (není v CSD) je dnešní Gelibolu v TR a název poloostrova Gallipoli.

Kallippos z Athén§ 1. 354, 353, 351, dobrodruh a tyr. v Syrákúsách; 2. strat., 279
Kallippos z Kýziku, astronom§ 432, 330

Kallisthenés z Lakóniky§ 676 (Ol.)
Kallisthenés z Olynthu, sofista-filosof a historik; jeho matka Héró byla sestřenicí Aristotelovou§ 370, 328, 327, 78
Kallisthenés, správce Lúcullova majetku§ 56

Kallistratos z Athén§ 1. arch. 355, 355, z dému Afidnai; 2. arch. 206; 3. politik, 378, 366, 361; 4. arch. 166

Kallixeinos z Athén, jeden z předáků oligarchie§ 406, 403

Kallixeinos/Kallixenos z Rhodu, historik§ 279


Kallydion, pevnost pod mýsským Olympem§ 36

 

Kalos limén, tj. Krásné přístaviště, mí. na Tauridském Bosporu§ 107

kalpé, závod klusáků na olympiádě, v závěrečné části závodu jezdci seskakovali a běželi vedle koně, které drželi za uzdu; později Helléni provozovali podobnou disciplinu, ale neolympijskou, anabatai§ 496

Kalpé, lat. Calpé, skála a osada pod ní, dn. Gibraltar

Kalykadnos, ř. v Kilikii, dn. Göksu (jiná od Saru, cf. Adana)§ 295

Kalydón, m. na jihu Aitólie§ 389, 193, 192, 167, 48

Kalynda na Indu, m. v Lykii§ 165

Kamaniš či Kamaniaš z Karchemiše, k.§ 765

Kamaríné, m. na jihu Sicílie, osada Syrákúských, ruiny u dn. Scoglitti, zničena 853 Araby§ 601, 598, 554, 528, 494, 485, 476, 461, 427, 424, 406, 405, 310, 309, 282, 261, 258

Kamasaryé Filoteknos, tj. „Milující děti“, d. Spartoka IV., ka. v Pantikapaiu; srov. s Komosaryé§ 215, 190, 178, 175

Kambaulos, vůdce Keltů§ 281

Kambé§ viz Karthágo

Kambodža, Kambodžové, Árjové či královský klan Saků na jihu dn. AFG, ve východním IR a na severozápadu PAK, viz také pod Afghánistán§ 600
Kambodža, stát. útvar Khmerů, za Ašóky zmiňována Kamboja, tj. „pocházející z Kambua“, mýth. prapředka Khmerů, srov. pod křesťanství („svět kolem roku 1000“)§ 175

Kambylos z Kréty, žoldnéř§ 213

Kambýsés z Persie, Kambudžija, jméno perských vládců:§
Kambýsés I.§ 558, o. Kýra II.
Kambýsés II.§ 570, 539, 530, 525 - 522, syn Kýra II.

Kameikos, m. na Sicílii§ 258

Kameiros, m. na Rhodu§ 650, 408, 376

Kamélón teichos, tj. Pevnost velbloudů, mí. na Nilu v Deltě§ 321

kamenování, viz ukamenování

Kamerun, moderní africký stát§ 450

Kamisarés z Kárie, satr., o. Datamův§ 378, 362

Kammanu§ viz Komána

Kammys z Mytilény, tyr.§ 357

Kamnaskírés, Kamniskírés ze Sús, bab. Qabinaskíri, Qapnuiškira, jméno několika novoelamských (?) či lépe elymájských vládců; arabská dynastie? Seznam elymájských panovníků viz pod Elymáis:§
Kamnaskírés I. Sótér, basileus basileón, tj. „král králů“§ 147
Kamnaskírés II. Níkéforos § 147
Kamnaskírés III. Basileus Megas§ 78
Kamnaskírés IV., na mincích jako „syn Velkého Krále“§ 78

Kamo, viz Chaldíni

Kampániá, Campánia (lat.), Kampánie, Kampánové, země a italický národ ve střední Itálii§ 754, 524, 474, 438, 423, 404, 403, 361, 343 - 338, 334, 280, 277, 272, 270, 262, 216, 211, 210, 198, 194, 189, 182, 104, 89, 83, 59, 49, 44, 40, 19, 7

Od zač. 6. st. n. l. dostala lat. název C. krajina s kelt. označením kann pan, Bílý kraj, dn. Champagne). V oskických městech byl nejvyšším úředníkem meddix tuticus, asi měst. hejtman, po romanisaci duumvirové.

Kan Janšou/Gan Yanshou, chanský generál§ 36

 

Kana, Kan᧠1. arab. Qáná, ves v Galilaji, 38; 2. ves v Móabu, 84

 

Kanaán, viz Palaistíné

Kanai, přístav pergamský§ 191, 190

kanál/průplav Nil - Rudé moře, viz také průplav§ 280
kanály Nilu, ucpané§ 44
kanál na Rýnu, viz Neró Claudius Drúsus Germánicus
kanál na Pádu§ 109

kanály v Kampánii z Avernského do Lucrínského jezera a do moře§ 38

kanál v Pannoniích, císař Galérius (293, resp. 305 – 311) dal vykácet velké plochy lesa v Pannonii, aby získal půdu pro stát. Také spojil jezero Pelso, dn. Blatenské/Balaton, s Dunajem.

Kanárské ostrovy, Kanáry, lat. Šťastné ostrovy/Insulae fortúnátae, podle jednoho z nich s velkými psy insulae Canáriae§ 81 a viz pod Berbeři a objevy

Kanaros či Kauaros Filhellén z Tylidy, kelt. dyn.§ 277, 220, 212

Kanatha, m. v Koilé Syrii v Auranítidě/Chauránu, dn. Qanawát na úpatí Džabal Durúz na jihu SYR§ 32

 

kanceláře, císařské, viz pod císař

Kandahár§ viz Alexandreia v Arachósii

Kandaké, vlastně „královna-matka“; v Meroé se dědilo po ženské linii§ viz Amani-šacheto

Kandalánu z Babylónu, k.§ 648, 626

Kandaulés z Lýdie, k., řec. Myrs/tilos, syn Myrsův; chet. Mursiliš (odtud řecká podoba jména, srov. z legendy o Pelopovi jméno Oinomáova štolby)§ 716, 695, 678

 

Kanha, k. Ándhrů, viz Krišna

kanibalismus, lidojedství, viz pod oběti lidské; doporučení, jak pojídáním lidského masa řešit otázky zásobování armády, viz dtto oběti lidské. Novodobé slovo vyšlo ze zkomolení jména Karibů. Jedinečným případem dvorního kanibalismu špatně pochopený žert Chuana, vévody z Čchi, když před kuchařem prohodil, že jediné, co ještě neochutnal, bylo dítě: viz rok 677. Méně žertovný byl čin císařovny Lü Č'roku 196, která dala tělo umučeného  údajného spiklence rozkouskovat a kousíčky jeho masa nasolit a rozeslat po rodinách vznešených Číňanů. 

Kaniška I., buddhistický vládce Kušánů, srov. tam, čín. Čia-ni-se-čia, vládl ve dvou sídel. m.: u Purušpury, dn. Péšávar v PAK, a v Mathuře v záp. části dn. Uttarpradéše§ 483, 55

Kanóbos, méně častěji Kanópos, lat. Canópus, m. v záp. části Delty, dn. Abúkír/Abu Qir, což je označení odvozené od jména sv. Cyra/Quirika/Cyrika§ 664, 593, 331, 306, 238, 47
Součástí Kanóbu v hellénismu, výletního místa alexandrijských elit, byly zřejmě osady-kultovní centra Sarápidova, Ísídina a Hérákleova kultu Menúthis a Hérákleion (eg. Thónis), které zemětřesení v 7. st. n. l. zavalilo mořem a dnes leží deset až patnáct metrů pod hladinou.
Jméno podle hellénské tradice po Meneláově kormidelníkovi, který zde zemřel. Místo též známo vítězstvím anglického admirála Horatia Nelsona nad francouzskou flotilou 1. až 2. srpna 1798 („bitva na Nilu“).
Ptolemaiem III. vydaný edikt o svých zásluhách a mimo jiné reformě kalendáře ze dne 7. března 238 dostal jméno kanóbský, protože zde byl ve formě trilinguy nalezen (srov. desku rosettskou). Ptolemaiův dekret musel být umístěn v každém z egyptských chrámů, nalezen byl však pouze ještě roku 2004 v Búbastidě: Zlomek s textem je ve dvou jazycích, v egyptském demotickém písmu, 24 řádků, a řečtině, 67 řádků, hieroglyfická část ulomena.
Kanópos/Canopus je též jménem jasné hvězdy (Alpha Carinae) v souhvězdí Carina, ukazující mořeplavcům jižní směr.  Arabové hvězdě říkají Suhajl (též Šajl).

Egypt: Caesar opsal kalendář na Nilu (psáno pro časopis Týden, nepublikováno)
Nový nález královského ediktu potvrdil, že dnešní celosvětový kalendář vznikl v Egyptě.
Němečtí archeologové vykopávající na lokalitě Tell Basta na okraji města Zakázík v nilské deltě objevili roku 2004 zlomek desky s demoticko-řeckým nápisem z roku 238 př. n. l. Nápis nalezený na místu starého města Búbastis je kopií výčtu bohulibých skutků krále Ptolemaia III. Euergeta I. („Dobroděje“), jednoho z nejmocnějších hellénomakedonských vládců Egypta (na trůnu 246 – 222/1). Mezi nimi byla reforma egyptského kalendáře, který měl 360 dnů (12 x 30) a pět dnů na konci roku. Jednou za 1460 let (4 x 365) vytvoří čtvrtiny slunečního roku (365 a čtvrt dne) celý rok a vše je při starém. Ptolemaiova reforma zaváděla vkládání jednou za čtyři roky dnů šesti namísto pěti.
Změna se v Egyptě neuchytila, zato zaujala C. Iulia Caesara, který byl v Alexandrii od podzimu 48 do léta 47. Od 1. ledna 45 zavedl nový římský kalendář, který s drobnými úpravami platí dodnes. Ptolemaiovská reforma je známa z nápisu z Kanóbu, v hellénismu výletního místa bohatých Alexandrinců. Má datum 7. března 238 a výslovně uvádí, že jeho kopie musí být umístěna v každém egyptském chrámu v trojjazyčné podobě: hieroglyfické, demotické a řecké. Zlomek nálezu z Búbastidy to potvrzuje.

kanón, od bab. qanú, třtina, pravidlo, závazný seznam, soupis pravidel, Ptolemaiův chronologický viz pod chronologie

Kan-su/Gansu, čín. provincie§ 139, 36

 

Kantabriá, Cantabria, Kantabrové, Cantabrí, keltibérský kmen v sev. Hispánii§ 151, 29, 26 - 24, 22, 20 - 19

Kantion, Kantium, Kent, viz Cantium

Kanton, Kuang-čou/Guangzhou, m. v již. Číně v provincii Kuang-tung/Guangdong§ 175, 120, 112

Kanva, indická dynastie v Magadze§ 68, 22

Kao-cu§ viz Liou Pang

Kao Ťien-li/Gao Jianli, hudebník a atentátník§ 228

 

Kapila, viz pod indické filosofické školy

Kapilavatthu, Kapilavastu, čín. Ťia-wej-luo-wej, sídelní m. království Sakjů v sev. Indii, dn. neznámé polohy, snad na území Nepálu, viz o sporu s. v. Gautama; rodiště Buddhy a za jeho života též zničena§ 483, 461

Kapísa, Kápísá, Kapiséné, viz Gandhára

kapitalismus, viz pod ceny

Kappadokiá, Kappadokové, země se smíšeným obyvatelstvem (Chetité, Assyřané, Íránci a horské národy Anatolie), Katpaduku, Země krásných koní, bibl. Gomer§ 718, 714, 713, 651, 606, 600, 547, 378, 362, 334, 333, 323, 320, 315, 312, 302, 301, 281, 255, 242, 220, 182, 180, 172, 165, 163, 159 - 157, 125, 111, 102, 99, 98, 96, 95, 93, 91 - 89, 86, 83 - 81, 79 - 77, 73, 67, 66, 62, 52, 51, 48, 41, 39, 36, 35, 17, 7, 2, 1

Kappadočané měli mezi Hellény za brigantství velmi prachmizernou pověst, takže jméno jejich země zahrnuli do rčení o "třech nejhorších ká", tria kappa kakista. Téže pocty se s nimi dostalo Kiličanům a Kréťanům, někdy namísto nich Kárům. Sídelním městem K. byly Mazaky (i Mazaka) přejmenovaná na Tiberiovu počest na Kaisareia/Sebasté, lat. Caesarea, dn. Kayseri v TR.

Kapreai, Kapria, viz pod Capreae

Kapros z Élidy, olympioníkos§ 212

Kapros, přítok Tigridu§ 606

Kaprú séma, dór. Kaprú sáma, tj. Znamení, pomník vepře, mí. v Messénii§ 684

Kapverdy, Kapverdské ostrovy, viz objevy

Kapyssa z Numidie§ viz Capuss


Karáčí, megalopole v PAK, viz pod Barbarikon a Krokala

 

Karachán§ viz Hunové

Karamlaš, Karamleš, Karamles, m. jihovýchodně od Mosulu, za III. dynastie urské Kár-Ninlil, assyrské Kár-Mulliši/Kár-Miš. Za povstání proti Šulmán-ašarédovi III. vyvráceno, za Šulmán-ašaréda V. a Šarru-kéna II. o století později obnoveno; není v CSD

Karanduniaš§ viz Karduniaš

Karános z Argu, k. v Makedonii§ 770
Karános z Makedonie, b. Alexandra Velikého§ 335, 329, 323

Kár-Aššur-acha-iddin, „Pevnost Aššur-acha-iddinova - Aššur mi dal bratra“, pevnost u Sídónu§ 677
Další lokality (srov. v části před rokem 776): Kár-Adad, předtím Anzaria, Kár-Sîn-achché-eríba, předtím Elenzaš.

karavana, viz pod velbloud

karbán, korbán, viz tam

Kardiá, m. na Thráckém Chersonésu§ 560, 496, 493, 410, 360, 359, 357, 352, 342, 323, 309

Po vyvrácení roku 309 žilo její obyvatelstvo v nedaleké Lýsimacheji, viz tam.


Kardúchové, Kardúsové, Kardúsiá (nikoli Kadúsiové, viz tam), v hell. Gordyéné, dn. Kurdistán, Kurdové§ viz Gordyéné

Karduniaš, Karanduniaš, kassit.§ viz Babylónie

Karchán, Kercha, viz Uknú

Karchédón, řec.§ viz Karthágo
Karchédón hé Ne᧠viz Carthágó Nova

Karchemiš, Karkemiš, m. v sev. Syrii, bab. Galgameš, eg. Qrqm(š), hell. Európos/Órópos na Eufrátu v Kyrrhestice, srov. tam, dn. Džarábulus/Džerablús v Sýrii c. 27 km od tur. Bireciku§ 765, 740, 717, 607 - 605, 597
Státním kultem K. byla Kubaba, Kybebe, jejíž kult Velké matky bohů odtud směřoval na západ k Frygům. Do města, které se v Xenofóntově době jmenovalo podle kolonistů Telméssos, přivedl nové kolonisty (polisma) Seleukos Níkátór a přejmenoval ho podle svého rodiště v Makedonii. Patřilo do eparchie Eufrátensis. Ještě za Iustiniána se tak jmenovala osada či pouhá lokalita, chórion.

Káriá, Kárie, Kárové, národ a země v záp. Anatolii mezi Lýdií a Lykií; jiným jménem snad Lelegové§ 675, 664, 655, 650, 600, 546, 545, 519, 512, 498, 470, 431, 430, 428, 414, 407, 397, 396, 391, 362, 357, 355, 345, 334, 326, 323, 328, 321, 320, 378, 362, 341, 353, 313, 306, 301, 295, 281, 279, 278, 275, 229, 227, 226, 224, 201, 197 - 196, 189 - 188, 184, 169, 167, 73, 70, 27

Neznámý jazyk nepatří do skupiny indoevropských, ale vyloučit to nelze, srov. pod Lykie a Sidé. Z Egypta je známa asi stovka graffitů, nápisů kárských žoldnéřů ve službách vládců sajské dynastie (xxvi., 664 – 525), několik nápisů a hliněných tabulek bylo nalezeno v Kárii. V zemi s matrilineární tradicí měl Zeus přízvisko Panémeros/Panámaros a na jeho počest konány hry panámareie. Srov. také pod chrýsáorská liga, Zeus.

Kariba‘il Watar, k. Sabajů§ 715, 600

Karibové, národ na severu Jižní Ameriky a v Antilách§ 500

 

Karikala z Čóly, k. v Čóle a na Cejlonu§ 59

Karkathiokerta (pl.), též Arkathiokerta, sídel. m. Sófény, pozd. Epifaneia, dn. asi Eğil v TR§ 250, 181

Karkinos z Thoriku či z Athén§ 1. 415, „mladší“ - básník tragédií; 2. 415, „starší“ - literát
Karkinos z Rhégia§ 361, 339, 289, o. Agathoklea ze Syrákús

Karmániá, Karmánové, přímořská země v Íránu a íránský národ, sídelním městem Karmána (pl.); dn. Laristán u pobřeží a Kirmán ve vnitrozemí§ 539, 325, 323, 317, 316, 206, 171
Za hellénská n. hellénisovaná města v Karmánii lze pokládat: Zétis („Macedonum portus“), Alexandreia Karmánská, Hermúpolis (voní orientem na sto honů, sotva hellénské) a sídelní m. satrapie Karmána. Nic bližššího o hellénismu v K. není známo. Z konce seleukovské éry je z Karmánie známa rožba s nápisem „král Bellaios“ a zeměpisec Ísidóros z Charakény znal jistého krále, který se za něho dožil velmi vysokého věku, s arabským jménem Goaisos; vládl prý po obou stranách úžiny.

Karmél, řec. Karmélos, poh. na jihu Foiníkie, srov. pod Dora, Dor, dn. na jeho úpatí leží ve Státu Israél přístav Hajfa (není v CSD)

Karnátaka, dráv. Černá země, spolkový stát IND§ 297, 22
Do roku 1973 se stát jmenoval Maisúr. Když se slavný maurjský panovník Čandragupta po vypuknutí hladomoru ve své říši rozhodl přijmout nauku džinismu, abdikoval a se svým přítelem a veleknězem Bhadrabáhem odešel na jih do Karnátaky. Ve Šravanabelgole oba zemřeli dobrovolnou hladovkou. Bhadrabáhu sepsal biografii Mahávíry Džiny, viz tam. Po knězově smrti se džinisté rozdělili na švétámbary, „bíle oděné“, a digambary, vzduchem oděné. Tito žili především v Karnátace.

Karneadés z Kýrény, filosof Nové Akadémie (jiný K. byl elegickým básníkem; není v CSD)§ 241, 214, 164, 155, 137, 129

karneion, lakónský kalendářní měsíc, odpovídající ath. boédromiónu; jméno měsíce je od slavnosti karneia (pl.) na počest Apollónovu; srov. pod Bohové a jejich svátky§ 676, 490, 480, 419

Karnové, Karnoi, lat. Carní, venetský n. veneto-keltský, asi bojský nebo též illyrský národ ve východních Alpách; jejich jméno pravděpodobně žije dál ve jménu Kärnten/Korutany (ale slovinsky Koroško)§ 186, 171-170, 115

Karnutové, Carnutés/Carnutí, Keltové žijící mezi Ligerem a Séquánou; viz též Gallia Comáta§ 54, 51

Jejich největšími sídly bylo Cenabum, pozdější Auréliánum, dn. Orléans, a Autricum, dn. Chartres.

Karoatžet§ viz Šepenupet I. z Egypta

Kárón kómai, tj. Kárské vesnice, mí. v Babylónii; jméno dokládá, že tu žili vysídlenci z Kárie z dob perských§ 318

Karos, vůdce ibérských Bellů§ 154

Karpasiá, m. na severozáp. Kypru§ 306

Karpaty, východoevropské pohoří; jméno od Karpů, Carpí, Karpoi, dáckého kmene později smíšeného s germ. Goty. Nejslavnějším z Karpů Flávius Maximinus, praefectus annonae v Římě roku 370, pocházel z Karpů, které Diocletiánus usídlil v Pannoniích. Proslavil se udavačstvím u císařského dvora§ 775, 650, 400

Karpathos, ost. Sporad§ 393

Oikistem ostrova a osady byl Iólkos z Argu, s. Démoleontův. Jednou z obcí ostrova byla Eteokarpathos, Eteokarpathioi, pokud to nebylo označení původních pelasgických obyvatel.

Karpetánové, viz Carpetání

Karpové, viz Karpaty

Karrhai, m. v Orrhoéně v severozápadní Mesopotamii na ř. Balíchos§ 722, 612, 610, 609, 556, 553, 550, 312, 65, 54, 53
Starý Charrán s proslulým kultovním centrem boha Sîna, který fungoval až do dob křesťanských. V chrámu byl 4. dubna 217 n. l. zavražděn během oslav svých narozenin císař Antónius Caracalla. Makedonští kolonisté se zde usadili ještě před vládou Seleuka Níkátora (Antigonova kolonisace?) a hellénské obyvatelstvo měly Karrhy ještě v Crassově době (známe jména Hierónymos a Níkomachos).

Jiné Karrhy, o nichž kromě jména není vůbec nic známo, ležely u Perského zálivu/Rudého moře.

Karsignátos z Galatie, též Kassignátos, lat. Cassignátus, dyn.§ 182-180, 171

Kartam, kolchidsko-ibérský velmož, o. Farasmana I. a Mithridáta§ 37, 1+

 

Karthágo, pún. Kart hadašt, Qart Chadšat, řec. Karchédón, foinícký stavovská obchodní republika§ 729, 654, 580, 540, 539, 530, 511, 510, 508, 507, 500, 480, 474, 483, 450, 431, 415, 410, 409, 407, 406, 405, 398 - 396, 393, 392, 389, 383, 379, 364, 357, 348, 346 - 343, 340, 339, 324, 318, 315, 313 - 306, 289, 288, 281, 279, 278, 276, 275, 272, 270, 265 - 263, 256 - 254, 251 - 249, 247, 241, 239, 237, 236, 233, 226, 215 - 211, 208, 206-205, 203, 201, 198, 196, 195, 192-191, 182-181, 172, 160, 156, 153 - 146, 123, 122, 63, 44, 30, 29, 25

Založeno údajně roku 814 královnou Elissou alias Dídó, sestrou tyrského krále Pygmalióna, na území dn. Tuniska; Kartháginci, lat. Poení, púnicus od řec. Foiníkes Foinícké velkoměsto se sedmi sty tisíci obyvatel mělo za trojitou hradbou např. stáje pro 300 slonů a 4000 koní, skladiště a ubikace pro dvacet tisíc tisíc pěších vojáků, v přístavu byly loděnice pro 220 lodí. Roku 149 vydali Kartháginci Římanům kompletní zbroje pro dvě stě tisíc mužů a tři tisíce vrhacích strojů. Jejich zbrojovky dokázaly tehdy vyrobit denně 140 štítů, tři sta mečů, pět set kopí a tisíc šípů do katapult.

Vyvraždění Kartháginců roku 146 patří mezi největší masakry dějin. V císařské době se význam K. pro Afriku obnovil a krátce se dokonce stalo sídelním městem říše, když roku 238 n. l. Gordiánus I., provolaný v Thysdru, si na 20 až 22 dnů zvolil K. za sídlo. Bylo po císařském Římu druhým největším městem římského Západu. Od augustovské kolonisace se nazývalo Colónia Iúlia Concordia Carthágó a stala se čtvrtým největším městem říše.

Karthalón z Karthága, pún. asi QRTHLS§ 1. s. a oběť tyr. Malcha, 540; 2. velitel v první válce púnské, 249-247

Kartli§ viz pod Ibérie

 

karty, viz hry

Kárun, viz Pasitigris

Karyai, m. na severu Lakóniky při hranicích s Arkadií§ 195

Karyanda, m. v Kárii§ 519

Karystos, m. na Euboji, dn. Palaiochora§ 491, 485, 472, 348, 323, 349, 290, 239, 198, 196

Karystos v Ligurii viz pod Carystus

Karýneia, Kerýneia, m. v Acháji§ 276, 255
Karýneia, m. na Kypru§ 313

Kasaqa, manž. Alary z Napat§ 751

Kasiánoi, vesnice u Apameie v Píerii§ 146

Kasios, Kasion, h. a mys v Egyptě před Pélúsiem (bibl. Belsefon, dn. Džabal al-Akra)§ 315, 48

Kaska, Kašku, Kaškové, anatolský národ§ 740

Kasmenai, m. na jihových. Sicílie, osada Syrákúských§ 643

Kaspická brána, řec. hai Kaspiai pylai (pl.), průsmyk mezi Médií a Hyrkánií v dn. Íránu pod horou Demávend/Damávand, nejvyšš sopkou Asie§ 323, 330, 282, 1

"Kaspických bran" bylo více. V dnešním Dagestánu při hranicích s Ázerbájdžánem na místě Derbentu, nejstaršího města na území ruské říše, byly další Kaspiai pylai (Portae caspiae), jiné jsou v Gruzii na hranicích s Ruskem: soutěskou protéká Těrek a její název Darialská pochází od perského označení Dar-i Alan, Alanská brána, podle národa, který tu žil (soudobí Osetové jsou jeho potomci, část jich putovala za stěhování národů až do severozápadní Hispanie). Darialská soutěska/průsmyk mívala u starých označení Sarmatikai pylai, Sarmatská brána, n. Caucasiae portae, Kavkazská brána (v jejím okolí zřejmě bojoval roku 65 Pompeius).  

Kaspické moře, jezero, Kaspik, ve Střední Asii, řec. Kaspiá nebo Hyrkániá thalatta, Kaspion pelagos, lat. Caspium mare, pelagus, Caspius oceanus§ 775, 744, 385, 324, 292, 248, 237

kasr, arab.§ viz qasr

Kassandané z Persie, m. Kambýsa II.§ 530

Kassandra, viz Chalkidiké

Kassandreia, m. na Chalkidice, do roku 316 známá jako Poteidaia, viz tam; dočasně pak jako Eurydikeia§ 356, 316, 300, 287, 281, 278, 276, 277, 199, 169, 168

Kassandros z Alexandreie v Tróadě, básník§ 150
Kassandros z Makedonie, syn Antipatrův, k. Makedonů§ 380, 350, 323, 321, 319, 318, 306, 304 - 299, 297, 293, 280, 260
Kassandros z Maróneie, vpustil Filippa V. do města§ 184

Kassité§ viz Kossaioi

Kassiteris, Kassiterides n. Kattiteridis nésoi, lat. Cassiterides, Cínové ostrovy, viz Britannia§ 635

kasta, varna, kasty a kastovnictví v Indii§ 600, 1

Podle mýthu postavily varny při sebeobětování božského pratvora Purušy/Purusy Pradžápatiho (nebo Purušy alias Pradžápatiho) o tisíci hlavách a tisíci údech pokrývajících podle hinduistů svět. Z něho povstala planeta, život a mezi lidmi varny. Z úst pocházejí bráhmanové, kněží a učenci, z paží kšatrijové, válečníci, ze stehen vaišjové, obchodníci a statkáři/sedláci, a z nohou šúdrové, řemeslníci.

Všichni ostatní byli společensky pro Árje natolik ohavní, že jim přiřkli označení "nedotknutelní", dalitové (evropské "pariové", paria, je z jihoindického paraijar/paraiyar, označení pro nedotknutelné v Kérale a Tamilnádu, odku rozšířeno Brity pro celou Indii); byla a je to to většina indické populace. Stovky varnových poskupin jsou džáti, "narozen", klany či kmeny.

Hellénský svět byl o indických poměrech relativně dobře informován. Diodóros Sicilský z druhé poloviny prvního století př. n. l. vypočetl na základě zprávy Megasthenovy sedm kast: 1. nečetnou "filosofů", udržovatelů kultu, 2. sedláckou, nežijící ve městech a početnější než všechny ostatní vrsty dohromady, 3. pastýřskou, jejíž příslušníci spali mimo města a vsi ve stanech, 4. řemeslnickou, 5. vojenskou, údajně druhou nejpočetnější, 6. kastu dozorců nad poměry (ve službách královských i městských úřadů) a 7. nejméně početnou kastu poradců a rozsuzovatelů. 

Kastabala, m. v Kilikii Rovinaté, též Hierápolis Kastabala n. Hierápolis ad Pyramum, nedaleko Ceyhanu§ 64, 41

Kastikos, lat. Casticus, kn. Sequanů, s. Katamantaloidův§ 60

Kastólos, m. a rovina v Lýdii§ 408

Kastór, bůh, srov. Dioskúroi, gen. Kastora§ 484
Kastór z Rhodu, historik a dyn. v Kimmerijském Bosporu§ 64, 63
Kastór, jméno galatských vládců:§
Kastór I. Tarkondários, s. Saókondariův§ 64, 47, 44
Kastór II., jeho syn, o. Déiotara IV.§ 45, 40, 36

Kastos, Castus, vůdce povstalých otroků§ 71

kastráti, viz eunúchové

kastrace, ibid.

Kášgar, Kašgar, Kcha-š´ (pinyin Kashi), ujg. Kaxgar, řec. asi Kasia, viz pod hedvábí a Hunové

Káši, Káší, stát se stejnojmenným hl. m., sanskrt. Váránasí, hind. Banáras, angl. Benares§ 600, 461
Hindská tradice tvrdí, že Káší zasvěcené Šivovi bylo založeno roku 3225.

Kaskové, Kaškové, národ anatolský§ 111

 

Kašmír, historická indická země§ 483, 170, 160, 55

Kaššu§ viz Kossaiové

Kašta z Napaty, k.§ 751, 730

Kaštaritu z Médie, syn Dajjaukuho§ viz Kyaxarés

Kašu§ viz Kúš, Núbie

Katakekaumené, Spálená, viz Mýsie

Katalánie, viz Alanové

Katamantaloidés, lat. Catamantaloedés, kr. Sequanů, o. Kastikův§ 60

 

Katané, m. na vých. Sicílii, lat. Catina, dn. Catania§ 736, 728, 476, 466, 461, 415-414, 404, 403, 397, 353, 339, 338, 310, 275, 263, 123
Kolonisována z Naxu, za Hieróna přejmenována na Aitnu, osazena římskými veterány. Novodobá C. má se starou málo společného. Roku 1669 ji zavalil široký pruh lávy, roku 1693 byla beze zbytku zničena zemětřesením a vystavěna zcela nově. Roku 2006 byla v průzkumech provincií s nejhoršími životními podmínkami v Itálií. Nicméně od roku 1999 má první metro na Sicílii (jen několik stanic a je jednokolejné).

Kátaoniá, Kátaónové, již. část Kappadokie, sídel. m. Komána; jeden z anatolských národů§ 378, 230

katastrofa, viz pod zemětřesení, potopy, vulkány apod.

katharmos tés Hellados§ viz Očista Hellady, Rok očisty Hellady

Katlos, řec. podoba lat. Catullus

Katpatuku, domorodý název pro Kappadokii, viz

Katúgnátos, lat. Catúgnátus, kn. Allobrogů§ 61

Katuvolkos, Kativolkos, lat. Catuvolcus, kníže Eburonů§ 54, 53

 

Kauaros z Tylidy§ viz Kanaros

Kauités ze Skythie, k. 107

Kaulóniá, m. v Bruttiu, založena prý Kaulem či Tyfónem z achájského Aigia, dn. u Stilaro u Squillace§ 708, 390, 389, 357, 277

Kaukasos, pohoří v Indii, dn. Hindúkuš či Hindukuš s Pamirem; srov. i pod Parapamisos. Hellénští autoři pod indický Kaukasos zahrnovali též Pamír a Himálaj§ 329, 327, 206, 90

Kaukasos, pohoří mezi Pontem Euxeinem/dn. Černým mořem a Kaspikem; dn. č. Kavkaz§ 775, 675, 80, 66, 65, 37

Kaunos, m. v Kárii, dn. Dalyan v TR§ 498, 412-411, 394, 325, 395, 321, 313, 309, 285, 276, 197, 167

Jiný Kaunos byl na Krétě.

Kauravové, klan z Mahábharáty§ 600

Kaušámbí (sanskr.), Kosambí (páli), hl. m. státu Vatsa, dn. Kosam západně od dn. Illáhábádu/angl. Allahabad na Jamuně na sev. IND§ 600, 461

Kautilja/Kautilíja z Taxil, viz pod Čánakja

Kavan Tissa, Kavantissa, k. v Ruhuně§ 245

Kaviové, Kavové, lat. Cavií, jihoillyrský kmen v okolí Skodry§ 168

Kazachové, viz pod Kirgizové

 

Kebalinos z Makedonie, jeden z předáků strany „královsk铧 316

Kebés z Théb, ž. Sókratův§ 450, 399

Kebti§ viz Koptos

Kedarové, viz Qedarové

Kédón z Athén§ 1. tyranobijec (?), 513; 2. nauarchos, 376

Kefalai, lat. Cephalae, Trikeron, dn. mys Misuráta, viz Neápolis v Africe

Kefalléniá, ost. v Iónském moři, dn. Kefalonia; v 5. st. na ost. existovaly čtyři městské státy Kranioi, Palé (dórská obec, srov. Leukas; ostatní Achájové), Pronnoi a Samé, konfederované do tetrapole§ 585, 456, 455, 431, 401, 373, 372, 218, 216, 190-189, 60, 40
Roku 130 n. l. daroval Hadriánus ostrov Athéňanům. Za druhé světové války po sesazení Mussoliniho a otočení fronty nové italské vlády na Kefallénii popravily jednotky wehrmachtu 24. září 1943 čtyři tisíce až 5.300 italských vojáků; nic takového se na ostrově nikdy nestalo a ani za druhé světové války na ostatních bojištích.

Kefaloidion, m. na sev. Sicílie, součást hímerského území, v letech 409 až 396 kartháginské - tehdy se jmenovalo Raš Melkart, tzn. Hérákleův mys (srov. na druhé straně ostrova Hérákleia Mínóá), dn. Cefalu§ 307, 254

Kefalón z Uruku (Orcha), bab. Keplún(u)§ viz Anu-uballit z Uruku

Kefalos z Épeiru, protiřímský politik§ 170, 168  

Kefalos ze Syrákús, rhétór, o. Polemarcha, Lýsania, Lýsia a Euthydéma§ 404  


Kéfísiá, attický démos§ 750, 342

Kéfísodóros z Athén§ 1. arch. 366; 2. arch. 323; 3. strat. 201, 200

Kéfísodotos z Athén§ 1. 353, „starší“, sochař; 2. 353, „mladší“, sochař; 3. strat. 359, arch. 358 (identičtí?)

Kéfísofón z Athén, gen -fónta§ 1. strat. 341, 340; 2. arch. 329 (č. 1 a 2 identičtí?)

Keiris, lat. Ciris, "jeskyně Títánů", snad dn. Limanu v rumunské části Dobrudže§ 28

 

Keissos ze Salamíny, k.§ 709

Kekajové, árjský národ sídlící na severu dn. PAK§ 600

Kekrops z Athén, k. (za fantaskní je považována ethymologie z eg. královského jména Cheper-ka-re)§ 776, 750

Kekropiá, att. osada§ 750

Kelainai, m. ve Frygii, žila dále jako Apameia Kibótos, viz§ 334, 321, 319, 314, 313, 311, 190, 189

Kelenderis, viz Kilikie

Kelónai, m. v Sittakéně§ viz pod Sittakéné a přesídlení

 

Keltové§ viz Gallové, Galatové

Keltiké§ viz Gallia

kelés, dostihový kůň, olympijská disciplína§ 648

Keltibérové, Keltibériá, pův. obyvatelstvo Ibérského poloostrova smíšené s Kelty, přicházejícími ze severu§ 530, 500, 213, 212, 190, 186, 184, 182, 181, 179, 143, 142, 137, 104, 93, 81, 74

Soustředěni hlavně ve středu a na severu poloostrova zhruba od Valentie a řeky Saetabis až ke Asturům a Kantabrům při pobřeží Biskajského zálivu (= mare Cantabricum). O ostatních Ibérech viz Ibérové, srov. i pod Hispánie atd. Mezi ně také byli počítáni Vaskonové, Vasconés, Vascónum saltús; Vasconia, předkové dn. Basků na území Navarry (z Vaskonia pak dn. Baskové a v Aquitánii od 6. st. n. l. po vítězné válce Gascogne, srov. tam)

Kemeneleon§ viz Cemenelum

 

Kendebaios, seleukovský vojevůdce, Kelt§ 139

Kengir§ viz Sumerové

Kent, viz Cantium

Kentaretos z Galatie, vrah k. Antiocha Hieráka§ 228

Kentoripa, Kentorpina, Kentorips, sikulské m. na vých. Sicílii, lat. Centuripae; též Kentúripai (vždy pl.), dn. Centúripe, starší Centorbi§ 414, 311

Kenchreai, Kenchreiai, m. v Korinthii§ 628, 412, 370, 315, 304, 220, 198

Keós/Keos, ost. v Kykladách před attickým mysem Súniem§ 520, 481, 480, 476, 467, 440, 393, 364, 262, 225, 190, 41

Srov. i pod Iúlis (Iónové z Athén), obyvatelé Kéjané (dlouhé e); ve středověku Zea. O tom, jak Kéjané řešili (v athénských představách) svou těžkou populační otázku, viz pod poprava jedem.

Kekryfaleiá, ost. před Argolidou§ 459

Képos, tj. Zahrada, Epikúrova škola a filosofické společenství§ viz Zahrada

Képoi, mí. u Fanagoreie§ 405

Keraiai, m. na Krétě§ 250

Kérala, Keralové, viz Čérové

keramika, malířství vázové§ viz vázové malířství

Kerasús, Kersos§ viz Farnakeia, Farnakiá

Kerataulés, viz Cornicen

Kerč§ viz Pantikapaion

Kerdimmos z Makedonie, o. Menóna, satrapy Syrie§ 333

Keréssos, m. v Boiótii§ 571, 371

Keretai, m. na Krétě§ 220

Kerethrios, kelt. vojevůdce§ 280, 279

Kercha, Karchán, viz Uknú

Kerkeosiris, osada u Tebtyny ve Fajjúmu§ 129

 

Kerkidás z Megalopole, politik, básník a kynický filosof§ 290, 226, 225, 220

Kerkína, ost. před dn. Tuniskem, lat. Cercína, starší řecké Kyrannis, arab. Qarqana, Qarqna, Kerkenna§ 357, 217, 2

Kerkýra§ viz Korkýra

Kerma, první sídelní m. Núbijců, na severu SDN§ 751

Kersobleptés, Kersebleptés z Thrákie, syn Kotya I., k. Thráků, švagr Charidéma z Óreu§ 359, 358, 357, 352, 347, 346, 343, 342, 340, 330

Kersibaulés z Thrákie, též Kersobleptés jmenovaný, dyn.§ 277

Kerýneia§ viz Karýneia

kéryx, olympijská soutěž heroldů§ 396

Kétis, Kiétis, Klítis, kraj v Drsné Kilikii mezi Anemúriem a Kalykadnem§ 20 a 35+

 

Ketriporis z Thrákie, dyn.§ 356, 353, 351

Keurés (?) z Athén§ arch. 486

Kharavela z Kalingy, Kháravéla, k. z rodu Čédi/Chedi, s. Mahámeghaváhanův a vn. Sardarův§ 185

 

kharóšthí, ind. písmo Gandháry na sz. dn. IND, PAK a AFG vzniklé z aramajštiny§ 600

 

Kchang-ťü/Kangju§ viz Sogdové

 

Kchao-wang z Čou, čín. císař§ 441, 426

Kchuang-wang z Čou, Kuangwang, císař§ 613, 607

Kchung Fu-c’, lat. Confucius/č. Konfucius, v pchin-jinu Kong Fuzi§ 722, 551, 545, 520, 480, 479, 221, 141, 100, 49
Narodil se v Cou (Zou) u Čchü-fu (Qufu) v provincii Šan-tung (Shandong). Komunisté, kteří se roku 1949 dostali v Číně k moci, konfucianismus odstavili. Na přelomu tisíciletí s liberalisací života komunisté povolili návrat k. do škol vyšších stupňů. Vůdce maoistů Si Ťin-pching jeho propagaci presentoval jako návrat k čínským kořenům. Nejstarší známý "portrét" Konfuciův pochází z hrobky Liou Chea/Liu He, vnuka císaře Wu, jemuž se dostalo v roce 74 vlády na říší Chanů necelého měsíce než byl sesazen. Zemřel roku 59 a jeho hrobka je dnes archeologickou pokladnicí. Obraz byl malován na leštěném bronzovém zrcadlu. 

Jeden z filosofových potomků jménem Kchung Ťün (Kong Jun) byl roku 2006 vývojovým technikem u šanghajské divise koncernu Siemens. Podle genealogie revidované roku 2009, žije od Konfuciovy smrti 83. generace a celkově v Číně a ve světě asi dva miliony potomků. Výbor na sestavení genealogie vedl Kchung Te-jung/Kong Deyong ze 77. generace. Podle všeho je famílie Kungů nejstarší dokumentovatelnou "buržoasní" rodinou světa.

Kiakki ze Šinuchtu v Tabalu, k.§ 738

Kíbótos§ viz Apameia ve Frygii

Kibyra (sg.), Velká, hé megalé, m. v sev. Lykii; zničená zemětřesením roku 17+ a už neobnoven᧠189, 83

Kibyra (sg.), Malá, hé mikrá, m. v Pamfýlii§ 70 a srov. pod malířství

Kidénás ze Sipparu, bab. Kidinnu, astronom§ 300

Kiderios, kelt. předák§ 278

Kidinnu či Kidínu ze Sipparu („zvláštní právo, privilegium“, výpůjčka z elam. kiten)§ viz Kidénás
Kidinnu z Babylónu, povstalec, viz pod Bél-šimanni; jiný K. byl popraven stětím za Alexandra Velkého, jak vyplývá z fragmentu jedné babylónské kroniky (souvislosti nejasné).

Kieros, m. v Bíthýnii§ viz Prúsiás

Kilamuwa ze Sam’al, k.§ 743

Kilikiá, satrapie Kappadokie§ 230

Kilikiá, Kilikie, Kilikové, smíšené anatolské ethnikum (chetitsko-churritsko-anatolsko-semitské) § 743, 740, 738, 718, 715, 709, 705, 696, 691, 677, 606, 675, 600, 557, 492, 480, 461, 452, 378, 333, 331, 323, 321, 319, 316 - 313, 309, 306, 301, 299, 295, 286, 253, 246 - 244, 230, 200, 197-196, 190, 169, 153, 155, 147 - 144, 130, 121, 103 (provincie), 102, 101, 95, 93, 92, 83, 79 - 77, 74, 73, 69 - 64, 62, 57, 52 - 50, 41, 39, 36, 35, 31, 30, 25, 19, 12

Domácí název země Adana nebo Danuna, Adana byla býv. sídel. m. Qué (slovo z Quwá a to z Achíjawa-Achawoj?). K. se dělí na Rovinatou, řec. Kilikiá Pedias, lat. Cilicia Campestris, ass. Qué či Chilakku, bab. Chumé, a na Drsnou, řec. Kilikiá Trácheia, lat. Aspera, bab. Pirindu či Piriddu (Chilakku a Pirindu jsou pův. domácí anatolská označení; Trácheia sahala na západě až k městu a mysu Anemúrion/Anamur, kde hranice s Pamfýlií). Od c. 1600 součást churritského království Kizzuwatna s centrem v Kummanni, pozd. Kappadockých Kommánách, c. 1400 vasalem říše Chetitů.

Země byla osídlena luvijsky hovořícím obyvatelstvem a ovládána četným luvijským dynasty, kteří po zániku chetitské říše žádnou ústřední mocnost neměli.
K. byla kolonisována Hellény (srov. Tarsos), nikoli však v míře, která z nich dělala směrodatnou část obyvatelstva (Samští kolonisovali v Trácheji přístav s pevností Kelenderis, lat. Celenderis, dn. Aydıncık, předtím Gilindire v TR). Provincie K. v republikánských dobách zahrnovala ještě Kypr, Lýkii, Pymfýlii, Pisidii, Isaurii, Lykáonii a nakrátko tři fryžské správní obvody, diokese, Láodikeiu, Apameiu a Synnady z provincie Asie.

Kilimandžáro, h. ve vých. Africe; zkomoleno ze svahilského Kilima cha Njaro, Kilima ča Ndžaro, Malá hora, na níž bydlí bůh Ndžaro§ 117

Killa, m. v Aiolidě v majetku Adramyttia§ 650

Killés, vojevůdce Ptolemaia I.§ 311

Kimbrové, řec. Kimbroi, lat. Cimbrí (z kelt. Cymbr-, soused, cizinec, srov. ale pod Wales)§ 231, 120, 118, 114, 113, 110, 109, 107, 105, 104, 101, 57, 52

Severogerm. kmenový svaz; po jejich porážce se zbytky K. a Teutonů, srov. tam, usadily v Belgické Gallii a v Caesarově době byly známy pod jménem Atuatukové/Aduatukové, lat. Atuatucí/Aduatucí (smíšený národ byl Caesarem vyhlazen, 53 tisíc A. bylo prodáno do otroctví). S dávnými Kimbry sdílejí jméno Cimbrové, it. Cimbri, něm. Zimbern na severu Itálie žijící po několika vsích severně od Verony a v Benátsku na sever od Vicenzy a v Trentinu. O přímé souvislosti zřejmě nelze hovořit, zato bývají dáváni do souvislosti s Langobardy jako jejich potomci, nebo spíše se pokládají za potomky bavorské kolonisace z 11. století a jejich jazyk za jeden z bavorských dialektů. Jméno Zimbern by se pak dalo odvozovat od "zimmer", pokoj, tesaři. 

Kimmerové, Kimmeriové, Kimmerioi, lat. Cimmerií§ 775, 714, 708, 706, 696, 679, 673, 675, 669, 663, 652, 644, 617
Smíšený kočovný národ neznámého původu (indoevr. různojazyčné kmenové svazy?). Některé jejich skupiny, zaměňované se Skythy, ještě v 6. století zajaté hellénské plavce obětovali své matriarchální Velké bohyni Tabiti, kterou Helléni ztotožňovali s Hestií. Poprvé se objevují v Odysseji.

Kimóliá, mí. v Megaridě; název lokality zřejmě od hlíny, která se vyskytuje na kykladském ost. Kimólos, využívané pro obsah sody k mytí§ 458

Kimón z Athén, jméno několika členů ath. aristokratického rodu:§
Kimón I. Koálemos, tj. Hlupák§ 525, o. Stésagorův, nevl. b. Miltiada IV.
Kimón II.§ 524, 496, 493, syn Stésagorův a o. Miltiada V., srov. pod hry olympijské
Kimón III.§ 510, 478, 476, 472, 470 - 468, 464, 462, 461, 456, 454, 453, 451, 433, syn Miltiada V.
Kimón IV.§ arch. 237

Kimuchu§ viz Samosata

Kinadón ze Sparty, též Kynadón, sociální revolucionář§ 397

kinaidografos, kinaidolegein, psaní pornografie§ 276

 

Kinaithos z Chiu, homérovský básník§ 522, 504

 

Kineás z Gonn, k. Thessalů§ 512

Kineás z Thessalie, gen. Kinea§ 1. 281 - 279, rádce Pyrrhův; 2. 170, 150, rádce a velitel žoldnéřů Ptolemaia Filométora v Alexandreji

kino, viz hudba

Kinyfos či Kinyps, wádí čí říčka a kraj vých. od Leptis Magna v Syrtě, dn. Kaam v LAR§ 513 Kynifos, §

Kiós, vůdce Mámertinů§ 270

Kios, m. v Bíthýnii, gen. Kiu, pozdější Prúsiás Přímořská, Prúsiás pros thalassé nebo P. hé epithalassios§ 628, 408, 337, 319, 302, 296, 202, 95

Kirgizové, Kirgizie, Kyrgyzové, Kyrgystán, turkický národ ve Střední Asii a novověký stát, viz pod epos a Válmíki§ 600, 201
První zmínka o K. je asi z roku 201 př. n. l., kdy sídlili na jižním Altaji (Sia-ťia-s´/Xiajiasi n. Che-li-čchi-s´/Heliqisi, popř. Ke-kchun/Gekun n. Ťien-kchun/Jiankun). Čínské prameny o nich hovořily jako o lidech rusovlasých a se světlýma očima, pravděpodobně původně indogermánského původu (příbuzní íránských Saků?). Roku 49 př. n. l. se hnuli na sever k hornímu Jeniseji, kde se v šestém století n. l. stali vasaly Gökturků, srov. pod Hunové.


Kirké, Héliova dcera, kouzelnice§ 753, 534

Kirkésion, viz Circésium

Kirkúk§ viz Arrapcha

Kirrha, m. ve Fókidě, též Krísa§ 700, 595, 591, 586, 339, 172

Kirši, m. v již. Anatolii (?)§ 557

Kirua z Qué, ass. místodržitel§ 696

Kissidás ze Syrákús, velitel expediční jednotky§ 373, 368

Kissiá, Kissiové§ viz Súsiána

Kiš, m. v Babylónii s chrámovým komplexem Chursag-kalamma§ 96

Kitibaina§ viz Qatabán

Kition, m. na vých. Kypru, dn. Larnax, Larnaka§ 729, 709, 479, 452 - 449, 425, 400, 392, 388, 361, 336, 315, 313, 306, 50

Kition, m. jižně od Pelly v Makedonii§ 171

 

Kizzuwatna§ viz Kilikie

Kjongdžu§ viz Kumsong