Ve stínu před Putinem

V interview pro BBC se redaktor Andrew Marr ruského presidenta 29. března zeptal, jak to bylo s jednou otázkou Nicolase Sarkozyho loni v Moskvě. Aby Francouzovi přiblížil, jak to v Kremlu chodí, řekl prý Putin, že on je „zlý policajt“, kdežto president Medveděv ten „hodný“. 

Medveděv na to Marrovi se smíchem odpověděl: „Nemyslím, že by to tak bylo. Oba jsme hodní policajti.“

Dmitrij Medveděv (43) během svého úřadování, které začalo před rokem 7. května, určitě nedával najevo, že by byl s rolí loutky nespokojen. S nástupem krise a nižšími cenami ropy je sice putinovská dyarchie v úzkých, nicméně v březnu 2009 si o Medveděvovi myslelo, že vede zemi, jen dvanáct procent dotazovaných Rusů. 

Hodní policajti

Britskému rozhlasu řekl, že udělá pro dobro věci cokoli: „Klidně se dám vyfotografovat do půli těla (jako Putin), pomůže-li to.“

Rovněž proklamovaný cíl jeho vlády se shoduje s Putinem: Rád by viděl Rusy mezi demokratickými národy, aby uchovávali národní tradice a jejich stát aby byl silný.

O ruském dvojvládí Medveděv setrvale říká: „Řídím zemi, jsem hlavou státu a na tom spočívá dělba moci. Pan Putin je předsedou vlády, což představuje velmi komplikovanou práci. Je ale jasné, že president přijímá nejvyšší státní rozhodnutí.“ 

O tom nebylo nikdy pochyb, stejně jako o tom, že skutečnost je jiná. Nerozhoduje, kdo je pod čím podepsán, nebo s kým si kdo potřese rukou. Když loni v srpnu vypukla pětidenní kavkazská válka, všechno organisoval předseda vlády: byl blízko fronty, dojednal zastavení tankových kolon před Tbilisi, ale Medveděva nechal se zprostředkovatelem Sarkozym podepsat příměří.

Novoroční plynařskou válku s Ukrajinci vyjednával s Kyjevem a EU Vladimír Putin (56), jeho lidé objíždějí Latinskou Ameriku, Střední Asii, uzavírají dohody s Číňany a Japonci (viz TÝDEN 17/09). Pásky pak přestříhává Medveděv... 

Ve druhé směně

Kremlologové, zvláštní druh existencí věštících často z kávové sedliny kuloárních setkání na obskurních konferencích a z rozborů proslovů, popřípadě z drbů moskevské smetánky, přitom tvrdí, že Medveděv se „svou skupinou“ dostal do sporu o způsob, jak zkrotit ekonomickou krisi. 

Společně s ministrem financí Alexejem Kudrinem se domáhá racionálních postupů. Siloviki kolem Putina jako jeho první „vice“ Igor Sečin chtějí řešit vše administrativní cestou a utápět ve státních gigantech další miliardy (viz TÝDEN 13/09). 

Tak například prosadil Medveděv v prosinci do čela představenstva významné těžařské firmy Norilsk Nickel Alexandra Vološina (53), kdysi šéfa Jelcinovy i Putinovy presidentské kanceláře (1999-2003). Putin si prý přál svého spolubojovníka v Drážďanech z časů leningradské KGB Sergeje Čemezova (56), od loňska šéfa obřího a velmi zadluženého státního holdingu Rostěchnologii ("Ruské technologie"), většina jehož 440 firem má co do činění se zbrojařstvím (viz TÝDEN 14/08 a 13/09). 

Nejen dluhy, ale i nízké světové ceny surovin ohrožují společenskou vyváženost putinovštiny. 30. dubna plynařský gigant Gazprom například oznámil, že v posledním kvartálu loňského roku vydělal o 84 procenta (!) méně než rok předtím. 

To jsou pro Rusy šoky a kremlologové soudí, že se Medveděv pokouší ruským elitám presentovat jako alternativa k Putinovi, kterého by mohl předhodit jako obětního beránka za krisi.

Loni zdůrazňoval, že bude usilovat o odstranění „právního nihilismu“ a o nastolení právnosti v Rusku, že bude bojovat s korupcí a vůbec vedl řeči o vylepšení poměrů, které pronášel Putin již roku 2000, když přišel k moci. 

Oba se naoko rozčilují na thema rostoucího násilí a korupce, ale jediné, co jim na stávajících zákonných opatřeních vadí, je pravděpodobně to, že by někdo zpochybnil jejich výdobytky z posledních několika let. 

O soudcích však tak jako tak rozhoduje president federace na doživotí, předsedy senátů určuje na dvakrát šestileté období, a ti hlídají soudce. Z čehož plyne, že korupci opravdu střeží putinovština... 

Protikorupční zákon sice zavedl zveřejňování majetků politiků a úředníků, ale jsou to údaje důvěrné a počítat se do „censu“ budou pouze manželky a nezletilé děti. Konsument mediálních perliček zahrnovaných mezi agenturní zpravodajství se mohl začátkem dubna dočíst, že Putin loni vydělal 4,622 milionů rublů (asi 137 tisíc dolarů), zatímco president Medveděv jen 4,14 milionů a že Putin má v Sankt-Petěrburgu byt o 77 metrech a garáž se dvěmi volhami, ročník 1960 a 1965 (sic). 

Roku 2006 Putin podle podobného prohlášení vydělal 2,012 milionů rublů, ale jeho majetek se od té doby nezměnil. Alespoň tak zůstane psáno...

Amerika na kolenou

Také Rusové mají své vykladače a zdá se, že mnohem rasantnější než jsou jejich západní akademičtí rivalové. Pozornost ruských medií přitahuje studovaný „washingtonolog“, analytik KGB a docent na Diplomatické akademii ministerstva zahraničních věcí Igor Panarin (50), který roku 1998 věštil, že Amerika přijde kolem roku 2010 o svou posici jediné světové supervelmoci. 

Počítá rovněž s tím, že by ve Spojených státech vypukla po vzoru Jugoslávie občanská válka, která roztrhne Ameriku na šest států. Aljaška se podle přednášky, kterou držel letos začátkem března, vrátí Rusku, Havaj Japoncům nebo Číňanům a Kalifornie bude samostatná (srov. zde na str. 49). 

Páteří nového světového pořádku, předvídá člověk s hlubokými kořeny v sovětských časech, se logicky stane Rusko s Čínou. Mezi doklady hroutící se supervelmoci uvádí morální úpadek Američanů, rasismus, velké počty homosexuálů, vězňů a střelbu ve školách. Když se ho posluchači ptali, zda právě nepopisoval stav Ruska, odtušil, že k jeho „kolapsu nikdy nedojde“. Smířlivě též prohlásil, že osobně si zhroucení USA nepřeje. Co by ho ostatně pak živilo?

Jiný z politologů, ředitel Institutu národní strategie Stanislav Belkovskij (38), který se z proputinovce stal kremelským kritikem, je optimista opačného gardu (viz TÝDEN 2/08): Bude to Rusko, které se do roku 2020 rozpadne, neboť říše nebude ufinancovatelná. Inu, přeběhlík!

Řád, pořádek a disciplína

Medveděv několikrát „pokáral“ vládu, že nebojuje s krisí dostatečně účinně a že třicet procent opatření přijatých již v říjnu nebylo dosud uskutečněno. Putinův mluvčí mu v únoru odpověděl, že "vláda věnuje kritice velkou pozornost". 

Rusové jsou stále z velké části velmi apatičtí. Analytické středisko Jurije Levady se v únoru zeptalo 1600 z nich, zda by se zúčastnili demonstrací proti snižování životní úrovně. Čtvrtina odpověděla, že ano, šedesát procent, že ne. 

Věková skupina 40-54 let byla ochotnější protestovat proti vládě, mladí ve věku 19-39 kupodivu méně. Přitom šedesát procent dotazovaných vyjádřilo respekt lidem, kteří by se protestů zúčastnili. 

Ve snaze vyleštit obraz vlastního majestátu podniká Dmitrij Medveděv akce, v nichž by působil suverénně jako pravý vládce Kremlu, zároveň liberálně. Dosud neposkytl žádným ruským novinám větší rozhovor a slíbil, že až to udělá, vyjde v oposičních "Nových novinách". Patří rozvědčíkovy sovětské tajné služby v Británii mimo službu Alexandrovi Lebeděvovi, kdysi spolupracovníkovi Vladimíra Putina, na jehož narozeniny před třemi roky 7. října byla zastřelena v Moskvě jedna z novinářek listu Anna Politkovskaja (viz TÝDEN 12/09). 

Na březnové idy skutečně vyšel v Nových novinách třístránkový rozhovor se šéfredaktorem Dmitrijem Muratovem. Formálně se v něm president distancuje od jednoho z pilířů putinovštiny spočívajícím na atmosféře společenské dohody o blahobytu za občanské svobody: "Stabilita a život v blahobytu nemohou být žádným způsobem postaveny proti politickým právům a svobodám."

Vyhýbavě se vyjádřil k procesu s Chodorkovským ("právní experti mohou mít prognosy k výsledku procesu, státní zaměstnanci a především president tuto volnost nemají"), stejně tak jako o podivných praktikách kolem voleb v Soči, kde se ucházel o starostovské místo i majitel listu Alexandr Lebeděv a oposiční politik Boris Němcov ("ve volbách jsou vždycky kandidáti, kteří prohrají..., tak je to všude na světě"). 

Také na otázky o korupci v Rusku, o lidských právech, právním státu a demokracii odpovídal školený právník frázemi, nebo v posledním případu v narážce na Lenina: "Demokracie byla, je a bude." Nicméně připustil, že myšlenka ochrany lidských práv je v Rusku pokroucena. Takže asi jediné, co se Rusové dozvěděli, že je velký fanoušek internetu ("užívám ho denně"). 

Exklusivní právní stát a Chodorkovského volba

Péče o právnost za putinovštiny je záležitost ryze výběrová a účelová. Když se to hodí, litera zákona a demokracie je nade vše. Když ne, státní zájmy stojí nejvýše... 

Nepřekvapí, že vzbouřenec proti novým kremelským pořádkům Michail Chodorkovskij (45), který je už čtyři roky v sibiřském vězení, byl 2. března se svým obchodním přítelem Platonem Lebeděvem (52) znovu postaven v Moskvě před soud. Byli obviněni z toho, že se svými manažery v Jukosu v letech 1998-2003 zcizili 350 milionů tun ropy a že zpronevěřili dvacet miliard eur (25 miliard USD), které jejich prodejem získali. Je to množství, které Jukos tehdy vytěžil. 

Hrozí mu až 22letý žalář. Všeobecně se obvinění pokládají za vykonstruovaná: byla to tehdy jejich ropa a firma zaplatila sedmnáct miliard dolarů daní, jak tvrdí jejich lidé. Za likvidací Jukosu stojí šéf státní Rosněfti a vicepremiér Igor Sečin, Putinův muž na špinavou práci. 

Chodorkovského pád začal v únoru 2003 na slavném kremelském summitu presidenta Putina s tuctem oligarchů. Přítomni byli mimo jiné ředitel presidentské kanceláře Alexandr Vološin (viz zde výše) se dvěma zástupci, kterým byli – Dmitrij Medveděv a Igor Sečin. 

Oba prý vybrali nejbohatšího z Rusů a ve světě vnímaného jako vzor nového, podnikavého a úspěšného ruského člověka, aby promluvil za oligarchy. Právě se totiž kul historický kompromis: my vám nebudeme koukat na prsty v businessu, vy nás necháte vládnout. 

Chodorkovskij do kamer odvážně mluvil o zničující korupci v Rusku, a to i na nejvyšších místech. Řada lidí si již tehdy myslela, že část výtek směřovala na Putinova spolubojovníka z rozvědky Sečina. Chodorkovskij byl 25. října 2003 zatčen a od té doby zpoza mříží nevylezl.

Chodorkovskij není "vězněm svědomí" a ani není vězněn za své názory, ale je to muž, kterého jeho politický protivník likviduje rádoby legální cestou podivných obvinění, šikanou, jak bývá v nedemokratických státech běžné (srov. například likvidaci oposičního politika Anwara Ibrahima v Malajsii, podivné soudní hrátky se sesazeným thajským premiérem Tchaksinem Šinavatrou, používání soudů v afrických a jihoamerických "demokraciích"). 

Před šesti roky ovšem panovala mezi Rusy všeobecná nespokojenost s oligarchy a Putinova válka s nimi se líbila. Dnes je Chodorkovskij s Lebeděvem v jiné situaci. Potkal je osud lidí, kteří o všechno přišli, užívají respektu. O to více jsou nebezpečnější Putinovi. Tehdy i dnes se spekulovalo o tom, že Chodorkovskému vyprší trest roku 2011 několik měsíců před presidentskými volbami, v nichž Putin asi počítá s návratem do Kremlu (viz TÝDEN 12/08). 

Chodorkovského obliba by pak mohla být "problémem". Jeho advokáti dali případ svého mandanta k projednání Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Koncem ledna tam přijetí případu potvrdili. 

Ruská strana kontrovala uspíšením příprav nového procesu. Dílo vyšetřovatelů má 188 svazků. Kdyby štrasburští soudci dospěli k závěru, že ruský stát použil zákony se zpětnou platností a že nezákonně zatížil Jukos dodatečným daňovým výměrem ve výši 34 miliard dolarů, který firmu zničil, bude to muset vláda (N. B.: Putinova) tehdejším akcionářům vynahradit.

Magazín Der Spiegel v této souvislosti dokonce spekuloval, zda by pro Kreml nebylo lepší, aby Rusko vystoupilo z Rady Evropy, pod níž soud patří a jíž je Rusko vedle 46 dalších států členem od roku 1996. Nebo se bude muset Sečin a Putin s Chodorkovským nějak dohodnout na jakémsi generálním pardonu...

Medveděv v prosinci prohlásil, že Evropský soud respektuje, ale „nemůže a ani by neměl nahrazovat ruský justiční systém“. Přitom ruských „zákazníků“ soudu bylo loni 27 250 neboli 28 procent všech podání, nejvíce ze všech zemí.

Armáda a medvědova pověst 

Rusové se tradičně posilují siláckými výroky a přirovnáními, jejichž případnost často kulhá. Platí to o srovnáních se západem, a jak se sluší na největší stát planety, i ve věcech vojenských. V této tvořivosti je předstihnou snad jen Číňané. 

Tak například se ruská generalita vzhlíží v době carů a připomíná si Alexandra III. (zemřel roku 1894), který roky před japonskou porážkou řekl, že Rusko má jen dva spojence: svou flotilu a armádu. 

Mohl dodat, že i železnice, neboť za něho se začala stavět Transsibiřská magistrála a Rusové by to dnes opakovali...

Moderní Rusové myslí mnohem více na nebe. Koncem letošního března byl president Dmitrij Medveděv inspekcí u letectva. Vojáci mu předvedli tankovací letoun IL-78M, přepravního obra An-124-100 Ruslana, bombardéry TU-160 a TU-95MS; všechno však stroje z dob studené války. 

Stejně tak systémy protivzdušné obrany S-300 a S-400, který je nyní zařazován do výzbroje a mimo jiné bude rozmisťován i v Bělorusku (viz TÝDEN 19/09). Nakonec se kremelský host půl hodiny proletěl jako kopilot posledním šlágrem vojenského průmyslu, stíhačkou Su-34. 

Hodně hladových krků

Putin předal armádu s vyšší rozpočtem, než s jakým ji převzal. Pro 1,1 milionu lidí ve zbrani byl rozpočet roku 2007 35,4 miliard dolarů. Roku 1998 to bylo při vyšších stavech jen 16,6 miliard, zatímco na konci studené války 42,5 miliard USD, jak vyčíslují západní odhady.

Přes nastupující reformu zůstanou armádní počty nadále úctyhodné.Koneckonců v očích Evropanů patří k nejdůležitější historické roli Rusů hlídání uralských a kavkazských průsmyků...

Medveděv bude v létě velet rozsáhlým manévrům od Severního moře po Pacifik. Žádná technická překvapení se nečekají. Jeden ze svérázných ruských analytiků Stanislav Belkovskij (37), od roku 2004 ředitel soukromého moskevského Institutu pro národní strategii, odhaduje, že za osm deset let se nebude moci ruská armáda měřit ani s tureckou nebo japonskou. Podobné tipy kupodivu v Rusku šíří volně. 

Ruská armáda nedostala v podstatě téměř žádné nové rakety, letadla ani tanky. Alexej Arbatov (58), ředitel akademického Střediska pro mezinárodní bezpečnost a člen oposiční strany Jabloko, říká, že Rusko má momentálně jen na to, aby uživilo šest set tisíc vojáků vyzbrojených a vycvičených podle amerických standardů. 

Američané však drží ve zbrani 1,5 milionů mužů a žen a rychle obnovují svou sílu především v Pacifiku.

Zatímco v Rusku obnovují putinovci mamutí státní zbrojařské konglomeráty prolezlé strýčkařením, megakorupcí a obří zadlužeností (srov. příklad holdingu 440 firem Rostěchnologii, TÝDEN 19/09), Američané pokračují ve výměně výzbroje a výstroje, o což se snaží i Číňané. 

Přehled nad oceány

Přes určité napětí a trucakce kolem a v Gruzii, ohledně rozšiřování EU a NATO jsou vztahy velmocenských rivalů smířlivé a jejich diplomatická úsilí intensivní. Ministr zahraničí Sergej Lavrov se setkal se svou americkou resortní kolegyní Hillary Clintonovou letos již podruhé a 7. května ve Washingtonu podpořil "normalisaci vztahů a jejich povznesení na novou úroveň". 

V Ženevě probíhají jednání o nové smlouvě o strategických zbraních (Američané a Rusové vlastní více než devadesát procent všech jaderných zbraní na světě) a v červenci se podruhé letos sejdou presidenti Obama a Medveděv. 

Američané nejsou ruským potenciálem a gesty s obnovením hlídkovacích letů strategických bombardérů nad Pacifikem a Atlantikem příliš znepokojeni. Přesto například nikdo nepochybuje o tom, že NATO nemá prostředky k tomu, aby zabránilo například ruskému útoku na členské státy v Pobaltí. 

NATO má i v konvenčních zbraních nad Rusy převahu. Rusové od prosince 2007 nevpouštějí do země zahraniční pozorovatele k manévrům a vláda neinformuje o pohybech vojsk. 

V těžké situaci je ruské námořnictvo, jeden z oněch Alexandrových spojenců. Krym není příliš perspektivním domovem pro ruskou černomořskou flotilu. Nicméně od roku 2006 mají Rusové základnu v syrském Tartúsu. Spřátelený režim Bašára al-Asada je po desetiletí vyzbrojen ruskými zbraněmi včetně dvou ponorek a raket středního doletu. Na 35 tisíc Syřanů vystudovalo v Sovětském svazu, na deset tisíc syrských vojáků bylo v Rusku vycvičeno. 

Kavkazská překvapení

Na Gruzii stačily metody a technika třicet let staré. Mezi prvními raněnými v loňské srpnové válce byl přímo velitel 58. armády dislokované na Kavkazu gen. Anatolij Chruljov. Zasáhl ho v první linii šrapnel. 

Gruzínci sestřelili několik letadel, mezi nimi jeden strategický bombardér Tu-22. Ruské bomby byly zastaralé, nikoli "smart", vojáci bojovali bez nočního vidění, měli špatné radiové spojení, velitelé používali místo toho "civilní" mobily. 

Západní milovníci militarií byli překvapeni, že Rusové Gruzínce tak snadno porazili. Kavkazané měli poradce ze Států a z Israele, západní výzbroj s upravovanými ukrajinskými tanky, ale bojová morálka vojáků byla zoufalá. Akce proti Gruzii neukázala vyšší ruskou vyzbrojenost, ale větší ochotu bojovat. 

Nebezpečí nepřátelského Ruska nespočívá v armádě a přímé agresi, ale v zacházení se surovinami a navíc v koalici například s Venezuelou, Sýrií a Íránem. 

Mezi ruskými vojáky-odvedenci a dobrovolníky vládnou zoufalé poměry. Na Gruzii však útočili profesionálové včetně praporu Vostok složeného z Čečenců pod nedávno v Emirátech zavražděným Sulimem Jamadajevem (viz TÝDEN 18/09). 

Navoněná bída

Rusko po roce 2004 zvýšilo armádní výdaje a 16. září 2008 Putin ohlásil dalších 27 procent nárůstu výdajů na národní bezpečnost. Není to však ani desetina amerických. Podle západních znalců je však třetina ruských zbrojních výdajů zašantročena a zpronevěřena (sic!). 

Při vzpomínce na Alexandra III. lze připomenout, že jediná letadlová loď Admirál Kuzněcov byla spuštěna na vodu roku 1985 (jmenovala se tehdy Tbilisi). Rusové asi další nepostaví, protože na to nemají loděnice, které zůstaly na Ukrajině, a s největší pravděpodobností už ani know-how. 

Ponorky třídy Borej spuštěné roku 2007 nejsou hrozbou, poněvadž interkontinentální balistické střely Bulava v testech neobstály (jako například 17. září 2008). 

Když domácí inženýři něco neumějí a rozvědka zklamala, jde generální štáb nakupovat jinam. Dokonce do Izraele. 10. dubna oznámil náměstek ministra obrany Vladimír Popovkin, že armáda tam nakoupí nespecifikované množství bezpilotních letounů, zřejmě stejných, které levantská firma prodala nedávno do Mexika vládě pro válku s drogovými barony (viz TÝDEN 9/09). Rusové dosud z Izraele žádné zbraně nekupovali a ani tyto nechtějí prý pro přímé nasazení, ale "pro studijní účely". 

Za pětidenní války na Kavkazu používaly bezpilotní letouny obě strany. Ruský stroj z výzbroje raketového a dělostřeleckého ruského vojska (GRAU) nad Jižní Osetií se jmenoval Tipčak (9M-9M62/T-92 UAV), ale nebyl nijak úspěšný a nestříleli na něj jen Gruzínci.

Gruzínci používali zřejmě stejné stroje, o jaké se Rusové zajímají. Jejich nákupy v Izraeli signalisují zlepšení vztahů, ačkoli Izraelci vždycky zdůrazňovali delikátnost své přítomnosti na Kavkazu. 

Generálské počty

V listopadu 2008 ruské letectvo oznámilo, že v příštích třech letech propustí na padesát tisíc důstojníků. Celá armáda přechází na jednoroční základní vojenskou službu. Letos na podzim narukuje 250 tisíc Rusů do "zeleného" a je zajímavé, že podle ruských údajů klesají počty těch, kteří se „vojně" vyhýbají: roku 1999 za Jelcina to bylo prý 44 tisíc případů, za Putina roku 2005 osmnáct tisíc a roku 2007 jen deset tisíc.

V Moskvě několik desítek aktivistů z několika hnutí 12. dubna demonstrovalo za zrušení základní vojenské služby a za zavedení armády profesionální. Koordinátorem největšího z podobných hnutí Oborona je jistý Eduard Oboronskij. 

Dmitrij Medveděv 19. února v Čitě ujišťoval, že připravenost armády rozpočtové škrty neohrozí. Generálové si stěžovali, že vojenská pokladna přijde v roce 2009 o osm procent. Počty vojáků se zmenší z 1,13 milionu na rovný milion a počty všech důstojníků o polovinu na 150 tisíc.

Premiér Putin oznámil, že vláda vynaloží v letech 2009-2011 na modernisaci armády čtyři biliony rublů, 111,4 miliardy dolarů. 

Důstojnický sbor a generalita je stále konservativní sovětský moloch a od čečenské ostudy nevyniká chvalitebnými známkami. Třebaže je svatba s důstojníkem stále ještě v provincii pro děvče terno, obecně se o armádě hovoří jako o zkorumpovaném zastaralém tělesu. 

25. února vojenský generální prokurátor Sergej Fridinski oznámil, že podezřívá představitele námořnictva, že ve spolupráci s obchodníky propašovali za osmnáct milionů dolarů do Tádžikistánu třicet řízených protiponorkových střel a dvě stě leteckých bomb, aby se mohly dál prodat do Číny. Kontraband byl však v Tádžikistánu zadržen.

Dva dny před oslavou vítězství nad Německem byli zatčeni vysocí důstojníci týlových jednotek Kaspické flotily pro podezření z finančních podvodů.

Kam s nimi?

V dalekém Přímoří je v posledních měsících rušněji než v obou ruských evropských metropolích (viz TÝDEN 14/09). Ve vzpurném Vladivostoku 11. dubna demonstrovala proti snižování počtů v armádě bez sociálních záruk stovka důstojníků s manželkami a civilními zaměstnanci. Na nepovoleném "mitingu" nesli transparenty s nápisem Národ a armáda jedno jsou! Spása armádě,spása Rusku!

President Medveděv pokračuje v Putinově tažení proti armádním troglodytům z dob studené války (viz TÝDEN 12/08). 24. dubna neprodloužil služební roky náčelníkovi Hlavní správy rozvědky generálního štábu ozbrojených sil Ruska, obávané a nejsilnější z ruských rozvědek GRU, generálu Valentinovi Korabelnikovovi (63). 

Čekalo se, že bude přesluhovat pensi o dva roky, ale oponoval reformě GRU. Kromě toho se stavěl proti omezování stavů armády, hádal se s ministrem Anatoljem Serdjukovem (47) a jeho propuštění litovali hlavně komunisté. 

Kreml udělal novým šéfem GRU Korabelnikovova zástupce generála Alexandra Šljachturova. O založení GRU se roku 1918 významně zasloužil jeden z nejznámějších bolševiků Lev Trockij. Jeden z velikánů bolševismu tehdy horlil pro export třídní revoluce do západní Evropy. 

Visionáři se navzájem pozabíjeli a těm, kteří přežili, se násilnické sny nesplnily. Chtěli vládnout světu, ale v éře Putina odbarvení či přebarvení Rusové už jen usilují o to, aby Američané uznali prostor zaniklého Sovětského svazu za jejich sféru vlivu. Na "Trockého" západní frontě jsou přitom ochotni k dohodám. 

exkurs: Pravoslaví v kremelské režii: My jsme nástupci Byzance

V únoru prohlásila místopředsedkyně dumy Ljubov Slisková (55) z vládní strany Jediné Rusko, že by ruská církev neměla být pod vlivem sociálního života země, tedy mimo jiné také ohrožena krisí. 

Soudilo se, že se její slova týkala církevní nabídky na zavedení školních hodin „základů pravoslavné kultury“, což neodmítají pouze jinověrci. Poslankyně ze Saratova měla spíše na mysli jiný dar popům: právo vlastnit půdu, na nichž jsou kostely a další stavby pravoslavné církve, čímž by se podle americké vládní stanice RFE/RL stala největším ruským pozemkovým vlastníkem. 

S nástupem nového moskevského patriarchy Vladimíra Gundjajeva alias Kirilla I. (62) se množí výroky o exportu pravoslaví za hranice Ruska. Kirill, rodák leningradský, církevní člověk Putinův i Medveděvův, jakoby kopíroval Putinovu stavbu „velkého Ruska“, návrat do sovětských hranic – prostřednictvím pravoslavného kříže. 

Jeho životopis webová adresa kompromat.ru titulkuje: „Agent KGB nevstoupil do pionýra a komsomolu ze zásady.“ S krycím jménem Drozdov pracoval pro tajnou policii i jeho šlechtický předchůdce Alexej II., který zemřel 5. prosince 2008.

V únoru v Moskvě oznámil misionář otec Daniel Sysojev, že církev otevře bohosloveckou fakultu v Biškeku a že Kyrgyzstánu použije jako základny na šíření ortodoxie do Střední Asie, Afghánistánu, Tibetu a Číny. Podle RFE/RL tvrdil, že od roku 1992 ve Střední Asii konvertovalo k protestantismu půl milionu lidí a také katolíci jsou prý v regionu úspěšní. 

Kirill usiluje o vůdčí postavení mezi autokefálními pravoslavnými církvemi, a opakuje staré heslo ruského pravoslaví: „My jsme právoplatnými nástupci Byzance.“ Nicméně církve na Ukrajině, na Baltu, v Bílé Rusi a v Moldově to pochopitelně vidí jinak a „Putinovu církev“ odmítají. 

Nicméně moskevský patriarchát klade na úzké vztahy s Kyjevem velkou váhu. Svaz pravoslavných občanů Ukrajiny podporuje jednotu rusky mluvících lidí na Ukrajině s Ruskou federací nejen politickou. 

Jeho mluvčí Igor Frolov nevidí problém v obchodu zemním plynem nebo v zahraniční politice, ale v bitvě o kontrolu nad ukrajinskou ortodoxií. Na jedné náboženské konferenci v Moskvě 17. února o velikosti nebezpečí ztráty Ukrajiny pro Rusko řekl: „Ztratí-li ruská církev Ukrajinu a tak i postavení velké pravoslavné církve, ohrozí to celý ruský geopolitický civilisační projekt.“

konec seriálu

•