Li-Lj

Li, stát a mí bitvy v Číně, dn. Suej-čou§ 662, 645, 594  

Li z Čengu, vévoda, rod. jménem Kung-c' Tchu§ 701, 698, 680, 675

Li, Paní Li, císařská souložnice/manželka§ 1. císaře Ťinga, m. Liou Žunga, 157; 2. císaře Wua, 119, 74, m. Liou Poa/Liu Bo; 3. milenka císaře Ana, m. Liou Paa alias císaře Šuna, 125+ 

 

Li Kche/Ke, vojevůdce Ťinů§ 652, 651

 

Li Kuang, čín. generál§ 105

 

Li Kuang-li, chanský generál a zběh, b. Li no. 2§ 119, 105 

 

Li Ling, chanský generál-desertér§ 119, 105, 90

 

Li S'/Li Si z Čchu, legalista, ž. Sünův, kancléř Čchin Š'-chuang-tiho§ 298, 238, 232 

 

Li Si/Li Xi, chanský generál§ 112

 

LI.TAR-Sîn z Aššuru, nejasné čtení/Ip-tar-S.?, k.§ 1643, 1619 

 

Li-wang z Čou, císař§ 879, 841 

 

Liang, čín. stát, dř. Wej ("Wei")§ 705, 196, 154

Liang, čín. klan§ 145+

Liang, pět ze "šestnácti států"§ 304+  

Liang Na, palácová milenka a císařovna Šunova§ 125+, 144+, 145+  

Liang Nü-jing/Nüying, manž. Chuana, císařovna§ 145+ 

Liang Šang, o. Liang Naje a Liang Ťiho, generál§ 125+ 

Liang Ťi/Liang Ji, b. císařovny Liang Naje, manž. Šunovy§ 125+, 144+, 145+  

 

Liao, čín. stát v dn. prov. Chu-pej§ 622

Liao, ř. v Mandžusku§ 1122

Liao-tung/Liaodong, poloostrov v čínském Mandžusku§ 1122, 380, 222, 196, 105

 

Libája z Aššuru, k.§ 1670, 1643, 1619 

 

líbání, panovníka§ viz pod proskynése

 

Libanios z Antiocheie Syrské, krasořečník a uč. rhétoriky, polytheista§ 314+, 347+, 351+, 369+, 371+, 387+     

 

Libanon, novověký stát§ před 6000, 3500, 2703, 2613, 2061, 1815, 1580, 1482, 1479, 1471, 1450, 1373, 1360, 1354, 1319, 1301, 1111, 1072, 841, 800, 589, 332, 323, 221, 219 a srov. pod Syrie a Libanos
Libanos, pohoří v jižní Syrii, název souvisí s foin. označením pro kadidlo lebónat, srov. aram. laban a hebr. lebóná, „bílý“, tzn. „Bílá hora“ (jako kouř kadidla); v klínových textech Labnana, chet. Lablana, dn. Džabal Lubnán§ 85, 76, 69, 49, 48 
libanos, lat. tús§ viz kadidlo

 

Libanug-šabaš z Barchaše, manž. Šulgiho d. Liwir-mittašu z Uru, dyn.§ 2078, 2048    


Libba, mí na pravém břehu Tigridu polohy neznámé, snad v okolí Mosulu; srov. ovšem jiné jméno pro Aššur Libbi-áli/"Srdce města", pak by šlo o dn. Qal'at Šerqát§ 220

Libbi-áli§ viz Aššur

Libbáli-šarrat, manž. Aššur-báni-apliho§ 669

 

Líber, bůh, ztotožněn později s Dionýsem-Bakchem§ 493, 396

Líbera, bohyně, ztotožněna s Persefonou, později s Ariadnou§ 493, 396, 124+ 

líberália, svátek§ 45, 44 a viz v oddílu Bohové & svátky

 

liberalismus, jeho předchůdce (Theodóros Atheos z Kýrény)§ 340

L. je v 19. století reakcí na osvícenecký absolutismus a moc křesťanského kléru v 17. – 18. století. Pojem zřejmě přišel ze středověkého lat. artés líberálés, z pojmu universitního (srov. tam), z toho éducation libérale a liberal education; platilo do konce 18. století. Liberální znamená v podstatě totéž co radikální, protože jde stavu na kořen a mění zaběhnuté sociální uspořádání.

Ve státoprávní sféře je pro co nejmenší moc omezující občana-individuum. Stát garantuje právo a individuální práva, garantuje demokracii a všeobecné volební právo. Ryzí liberálové nevážou jedince na stát („světoobčanství“). V ekonomice liberálové propagují systém neomezené hospodářské soutěže bez regulujícího zásahu státu. Jako politický pojem zahájil liberalismus napoleonským 18. brumairem (listopadem) 1799 v Paříži.

Idées libérales byly dědictvím revoluce 1789 a zůstala ochrana práv a majetku proti radikálům, neboli liberalismus. V Španělsku za povstání proti Napoleonově Francii se v Cádizu roku 1808 sešly cortesy, stavovský parlament, a sepsaly ústavu konstituční monarchie; příznivci ústavy byli ve španělské politice liberales (srov. boj proti klerikalismu v hispánském světě).

Liberalismu je v příkrém protikladu ke komunismu a národnímu socialismu, svým způsobem je slučitelný s pravěji orientovanými socialisty (sociální demokracie) a levěji konservativci (křesťanští demokraté). Americký liberalismus ve snaze o volnou ekonomiku, manchesterství, zbrzdil a doporučuje směrodatné společenské síly regulovat, aby nezanikla svoboda a odpovědnost jedince. Je prot co nejspravedlivější přerozdělení příjmů a majetků, tedy omezení privilegovaných vrstev společnosti.

Líberiánum, řím. sídlo Sicinínů přeměněné v kostel, dn. Basilica di Sta Maria Maggiore§ 3566+  

 

Líberius, řím. biskup§ 352+, 355+, 366+  

 

Líbertás, bohyně a její chrámy§ 238, 214, 81, 58sq. a viz pod otroci a átrium Líbertátis 

líbertíní, propuštěnci v Římě; prvním propuštěncem v Římě prý byl roku 509 jistý Vindicius, otrok Vitelliů, v jejichž domě synové nejlepších rodin spřaženi s Tarquiniy chystali restauraci monarchie, vyzradil plány svých pánů a za to byl obdarován osobní svobodou i hlasovacím právem - mohl si vybrat tribui (zřejmě etymol. pokus o vysvětlení zvyku dotknutí se otroka při propouštěcím aktu hůlkou - vindiktou), viz pod otroci, propuštěnci§ 509, 220, 89, 82 

Libés, chattský kněz§ 15+

 

Libliu, hl. m. země Puluadi, dn. Siqendel v Íránu§ 747

Libná, m. nezn. polohy kdesi ve středu Júdy při Eleutheropoli, řec. Lebna§ 1400, 609 

 

Libón z Élidy, architekt§ 468

Libu, libyjský kmen, Berbeři západně od Nilu, srov. pod Libye a Čehenu§ 745, 730
Líbúr-nírum z Isinu, Líbúr-núrum/"Světlo kéž zazáří", d. Išbi-Errova, manž. syna Elamity Chuban-šimtiho§ 1993

Liburnové, Liburnia, řec. Libyrnoi, ill. kmen žijící v dn. severní části pobřeží Chorvatska mezi Delmaty a Istrijci; L. byli pověstní piraterií, stejně jako jejich lehká, rychlá loď, liburna, řec. libyrné. V římské éře byla jejich střediskem/conventus Liburnórum, cívitátés Liburniae, Scardona, řec. Skardón, dn. Skradin u Šibeniku v HR§ 735, 250, 129, 84, 51, 35 - 33

libyarchés, ptolemaiovský guvernér pouštní oblasti západně od Nilu a v Kýrénaice§ 204

Libyié, Libyé, č. Libye, Libyové, Libyjci, hellénské označení pro všechna „bílá“ ethnika západně od Egypta a vých. od Karthága, později známí jako Berbeři, viz; o vztahu pojmů Afrika a Libye viz pod A., viz též Čehenu, Čemehu, Mašwaš, Libu etc.§ před 6000, 5999, 3500, 3236, 3174, 3127, 2766, 2703, 2686, 2613, 2492, 2333, 2283, 2040, 1998, 1962, 1780, 1600, 1546, 1510, 1361, 1336, 1303, 1233, 1200, 1194, 1188, 1170, 1140, 1095, 995, 955, 945, 905, 825, 820, 764, 730, 720, 663, 658, 656, 631, 571, 530, 524, 486, 420, 410, 396, 360, 348, 331, 323, 322, 324, 310, 309, 285, 279, 255, 253, 241, 239, 203, 195, 149, 147, 163, 34, 31, 20-, 66+, 84+, 114+, 193+, 222+, 260+, 264+, 281+, 288+, 320+, 370+

Jméno Libyů pochází z egyptského označení pro jeden jejich kmen Libu z éry Mořských národů. Z kmenů/klanů libyjských, kteří byli ve styku s egyptskými armádami, známe: Qeheq/Keheq, Isbet (snad Hérodotovi Asbystai, novodobí Berbeři Isebeten z Kýréneiky, sg. Esbet), Qiqeš, Šitep, Hes (Hérodotovi Ausees, dn. kmen Hassah), Beqen (pozd. řec. Bakales), Mehsun (asi z římských dějů známí Massylioi) a Šamin z oasy Dáchly (Hérodotovi Samioi/"Samští", tedy údajně Helléni). Podle lib. kmene Put, Pejt, Pedi, Pind, který od Nilu zahnal Osorkon II. se od Peršanů stará země Čehenu začala zvát Putija (pers.), egypt. Pudžu a hebr. Put přeložila Septuáginta jako Libyes.     

Libyfoiníkové, řec. označení semitského obyvatelstva Sicílie§ 211

Libyjská poušť, erémiá Libyés, déserta libyca, Západní poušť§ 264+

 

libyjské písmo§ 201

Libyjské jezero, staré označení pro Čadské, též Agisymba§ 90+ a viz Bantu

Libyssa, mí. v Bíthýnii s Hannibalovým hrobem, dnes Gebze v TR s téměř třemi sty tisíci obyvateli (2010)§ 182, 193+

Licinia§ 1. manž. Claudia Asella, travička, 154; 2. dc. C. Licinia Crassa, vestálka, 123; 3. popravená vestálka, 114; 4. vestálka s villou, 55  

 

Licinia Crassa, dc. L. Licinia Crassa, cos. 95, manž. P. Cornélia Scípióna Násíky§ 94, 49 

 

Licinius, celé jméno neznáme, jeden z luperků roku 44§ 44

Licinius, proradný kelt. propuštěnec a prócúrátor v Galliích§ 15

Licinius, august, rod. jménem Liciniánus Licinius, po adopci Valerius Liciniánus Licinius, jako imperátor DN Licinius Augustus§ 244+, 284+, 303+, 308+, 310+, 311+, 313 až 318+, 320 až 325+, 334+, 355+, 360+  

 

C. Licinius, b. P.§ tr. pl. 494

P. Licinius, b. C.§ tr. pl. 494

 

M. Licinius, celé jméno neznáme, vyslanec§ 149

 

S. Licinius, celé jméno neznáme, tr. pl.§ 138

 

Sex. Licinius, senátor§ 86

 

A. Licinius Archiás z Antiocheie Syrské, literát§ 118, 77, 70, 62

Licinius Bucció, celé jméno neznáme, manž. C. Afránie§ 48

 

C. Licinius Calvus Stoló§ 377, 376, 367 tr. pl., cos. 364, cos. 361, 357

L. Licinius Calvus, řečník z konce republiky§ 56 

Ti. Licinius Cassius Cassiánus§ cos. suff. 147+ 

 

M. Licinius Celer Nepós§ cos. suff. 127+ 

 

P. Licinius Cornélius Egnátius Valeriánus, s. Gallienův a Iúlie Cornélie Salóníny, jmenován v historiích jako Valeriánus II. (Iun.), otcův caesar (jiný od Licinia Valeriána, zvaného Valeriánus Minor, syna Valeriána I. s Cornélií Gallonií)§ 253+, 256+, 258+, 260+    

 

P. Licinius Cornélius Salónínus Valeriánus, b. předešlého, zvaný v historiích Salónínus, otcův caesar§ 109-, 253+, 255+, 258+, 260+    

 

C. Licinius Crassus§ 1. praet. 172, cos. 168; 2. tr. pl. 145

L. Licinius Crassus "Orátor", o. Licinie Crassy, manž. P. Cornelia Scipiona Nasiky§ 1. 140, 120, 118, 117, 114, 109, 106, 101, 96, cos. 95, censor 92, 91, 49
 

M. Licinius Crassus, s. triumvirův§ 54, 49

M. Licinius Crassus Díves (č. gen.: Dívita)§ 1. 115, 109, 93, 87, 84, 83, 73, 71, cos. 70, 66 - 63, 61 - 58, cos. 55, 56 - 53, 49, 43, 38, 35, 24, 2-, 9+ triumvir (zdá se, že přízviska D. neužíval, ač byl zřejmě z rodiny nejbohatší!), manž. Tertully; 2. cos. 30, 30 - 26, vnuk triumvirův; 3. cos. 14


M. Licinius Crassus Díves Agelastos§ 115 (děd triumvirův)

P. Licinius Crassus Díves§ 1. pont. max. 183, cens. 210, 209 (praet. 208), 206, cos. 205, procos. 204 (přízviska Díves, gen. Dívitis, použil jako první v rodu); 2. praet. 176, cos. 171, 170, 167; 3. 115, 101, cos. 97, 93, 90, cens. 89, 87, o. triumvirův; 4. syn triumvirův (bratr staršího Marka) 57, 56, 53, 52, 48
 
M. Licinius Crassus Frúgí§ 1. cos. 27+; 2. o. M. Licinia Scríboniána Camerína, cos. 64+, 69+  

 

P. Licinius Díves Crassus Múciánus, pont. max.§ 133, 129, cos. 131, 130

Licinius Damasippus, pompéjovský senátor, celé jméno neznáme (P. Licinius Crassus Iúniánus Damasippus?)§ 49

 

P. Licinius Egnátius Gallienus vulgo Gallienus, řec. Galiénos, imperátor v letech 253-268, ath. arch. 264+, s. Licinia Valeriána (I.) s Egnátií Maríniánou, manž. Iúlie Cornélie Salóníny, o. (?) P. Licinia Cornélia Egnátia Valeriána ml. (nikoli II.), Salónína a Maríniána§ 400, 109, 101-, 112+, 124+, 190+, 200+, 217+, 247+, 253 až 255+, 257 až 259+, 261+, 262+, 264+, 265+, 267+, 268+, 270+, 280+, 303+, 307+, 347+    

 

P. Licinius Egnátius Maríniánus, s. předešlého§ 253+, 255+, cos. ord. 268+, 268+    

 

C. Licinius Geta, řec. Likkinios§ cos. 116, 115, cens. 108

C. Licinius Lúcullus§ duumvir 191

L. Licinius Lúcullus, řec. Leukolos§ 1. o. no. 2, cos. 151, 153, 142, 104; 2. s. no. 1, o. no. 3 a M. Licinia Lúculla/M. Terentia Varróna Lúculla, praet., 104 - 102; 3. s. no. 2 a Caecilie Metelly Calvy, b. M. Licinia Lúculla/M. Terentia Varróna Lúculla, 181, 151, 130, 106, 104, 99, 98, 91, 88 - 85, 82, 80, 77, cos. 74 - 66, 63, 60, 59, 56, 50, 49, 45, 42-, 37+, 47+, 166+; L. Licinius Lúcullus byl prý přiotráven jakýmsi prostředkem, jímž si chtěl správce jeho majetku, propuštěnec Kallisthenés, udržet pánovu náklonnost. Výsledkem prý bylo to, že o obří majetek musel ještě za Lucullova života pečovat jeho bratr Marcus. Moderněji se o jeho chorobě soudí, že trpěl demencí; 4. s. no. 3, 42; 5. voj. tribun?, 114; 

M. Licinius Lúcullus§ 1. b. L. Licinia Lúculla, viz M. Terentius Varró Lúcullus; 2. s. L. Licinia L. se Servílií, 66, 49   

P. Licinius Lúcullus, tr. pl.§ 110  


L. Licinius Macer, tr. pl., annalista, o. C. Licinia Macera Calva§ 82, 73, 66 

C. Licinius Macer Calvus, neóterik§ 82, 66, 56, 54-, 54+, syn L. Licinia Macera

 

Q. Licinius Modestínus§ cos. suff. 146+ 

 

C. Licinius Múciánus, protinerónovský pučista, správce Syrie§ 66 až 71+, cos. suff. 70 a 72+ 

 

C. Licinius Muréna, legát a aedil§ 63, 59

L. Licinius Múréna§ 1. praet., imperátor, o. stejnojmenného syna, 88 - 85, 83 - 81, 71, 69; 2. s. no. 1, 98, 85, 82, 71, praet. 65, 63, cos. 62;

P. Licinius Nerva, praet.§ 104

A. Licinius Nerva Sílánus§ cos. 7+

A. Licinius Nerva Síliánus Fírmus Pasidiénus§ cos. 65+  

 

P. Licinius Pánsa§ cos. suff. 134+ 

 

Licinius Proculus, praef. praet.§ 69+

 

M. Cn. (!) Licinius Rufínus, právník§ 211+

 

[M.?] Licinius Rúsó§ cos. suff. 112+ 

 

M. Licinius Scríboniánus Camerínus, s. M. Licinia Crassa Frúgího; srov. pod Geta/Lžiscríboniánus§ 69+

 

Q. Licinius Silvánus Graniánus Quadrónius Proculus§ cos. suff. 106+ 

 

L. Licinius Súra§ cos. ord. 102+ (někdy asi za Domitiána byl cos. suff.), 101+, cos. ord. 107+, 110+, 117+   

 

C. Licinius Stoló§ viz Licinius Calvus Stoló


P. Licinius Valeriánus, Imp. Caesar P. Lic. Val. Aug., v novodobých historiích veden jako Valeriánus (I.), prínceps v letech 253 - 259/260, manž. Egnátie Maríniány (jejich synem byl Gallienus, jehož synem byl Valeriánus II.) a Cornélie Gallonie (jejich synem byl Valeriánus ml.)§ 109, 86-, 190+, 238+, 249+, 253+, 254+, 257 až 261+, 264+, 265+, 268+, 270+, 272+, 276+, 311+, 364+   

(P.) Licinius Valeriánus, celé jméno neznáme, zvaný Minor, s. Valeriána I. s Cornélií Gallonií, nevl. b. Gallienův; jiný od Valeriána II., caesara svého otce Galliena§ 253+, cos. ord. 265+ (někdy předtím byl cos. suff.), 268+ 

 

L. Licinius Varró Múréna, adopt. b. cos. A. Terentia Varróna Múrény, spiklenec§ 23

 

P. Licinius Várus§ 1. cos. 236; 2. praet. urb. 208

Licus§ viz Lech

 

Li-čchien/Liqian, ves v Kan-su§ 36

 

Liččhaví, Liččhavové, árjský stát na sv. dn. IND§ 600, 320+ 

líčidla§ viz móda

lid, v Římě, stát, populus§ viz pod jezdci
Lidája z Itabalcha, churrit. dyn.§ 1815

lidstvo§ viz člověk

lidojedství, kanibalismus§ viz oběti lidské

lidovláda§ viz pod démokratiá
lidské oběti§ viz oběti

 

Liên Lau/Luy Lâu, čín. Lej-lou/Leilou§ viz Luy Lâu 

Lie-ťiao-mi/Liejiaomi z Wusunů, kunmo/vůdce§ 170

 

Q. Ligárius, pompéjovský legát§ 48

 

Liger, ř. v Gallii, dn. Loire§ 56, 52

 

Ligugé, obec u Poitiers s prvním křesť. klášterem na Západě§ 360+

 

Ligurie, řec. Ligystiké, Ligurové, řec. Ligyes, lat. Ligurí§ 1750, 1035, 600, 598, 353, 299, 263, 241, 238, 236, 234, 233, 230, 225, 223, 207, 205 - 203, 201, 200, 197, 196, 193, 191, 189, 188 - 185, 182 - 179, 177, 176, 173, 171, 170, 166, 164, 154 (záalpští), 124 (záalpští), 115, 108, 107, 103, 87, 81, 78, 75, 74, 50, 15, 7-, 39+, 69+, 193+, 374+  

Kmenový svaz původně mezi Rhônou a Popádím, na severozápadu Hispánie a na Korsice, členěný na severu Itálie na Apuání, Celélátés či Celéiátés, Cerdiciátés, Ilvátés, Ingauní a Statellí či Statiellátes. V Přímořských Alpách žili Ligurové "vlasatí"/comátí, při pobřeží východně od Massílie žili Lig. záalpští. Původ L. bývá spojován s Ibéry či Kelty, možná patřili k předindogermánským "národům" (kultura terramarnská spojovaná též s "Pelasgy", srov. 1750). Od c. 700 vytlačováni Kelty, od 238 - 154 podrobováni Římany, dnes pouze jméno severoitalského přímořského regionu. Užívali etruské alfabéty, jazyk vymřel. Největším městským centrem Genua, dn. Janov. Národ to byl zřejmě lidnatý, neboť se proti Římanům dokázali držet tak dlouho, třebaže proti nim po několik desetiletí vysílali konsulské armády. 


Licház z Akarnánie, s. Pyrrhův, ptolem. strat.§ 211 a viz s. v. sloni

Lichás ze Sparty, 1. nálezce Orestových kostí, 550; 2. s. Arkesiláův, trojnásobný olympioníkos, 420 a viz pod hry 


Lihjánidé, Lihjánové, též Dédánové podle hl. oasy, arab. Lihján, severoarabský národ na území dn. KSA§ 549, 445, 115, 65, 24-, 325+ a viz s. v. Arábie 

lichva, trest za ni v Římě, lichvář, fenerátor, danísta, řec. daneistés, viz též pod ceny, daně, banky; l. je brutální forma úvěrového hospodářství§ 296, 89

Lichvu Římanům zakázaly již zákony dvanácti desek, když stanovily jednoprocentní úrok. Později byla sazba snížena na polovinu, nicméně lichva zůstávala jedním z latentních neduhů římského světa. Živili se jí i senátoři, třebaže to zakázal Božský Iúlius a pronásledoval Augustus.

Kurulští aedilové Cn. a Q. Ogulniové pohnali před soud několik bankéřů pro lichvu, kteří za trest museli ozdobit několik náboženských objektů. V dobách neklidných ale moc bankovních kruhů nesmírně vzrostla a stala se nekontrolovatelnou: tak roku 89 byl lichváři přímo na foru zabit praetor A. Sempronius Asellio za to, že se při soudních přích zastával dlužníků. Nenašel se Říman, který by o vrazích cokoli vypověděl...

V této době dostala např. pod sebe sošky dvou dětí-zakladatelů Města ruminalská vlčice, známá též jako „kapitolská“, dílo původem etruské ze začátku 5. st. (srov. rok 507); dnešní sošky jsou ale až z dob renesančních, dílo Benvenuta Celliniho, neboť původní časem zmizely (jediným přímým, ale nevelkým poškozením symbolu města Říma byl zásah blesku roku 65). Římské sošky byly pokutou za lichvu: potrestaní lichváři museli ještě vydláždit kus Města, na Capitolium dát bronzové prahy a na střechu Iovova chrámu jeho sochu se čtyřspřežím a do chrámu stříbrné vázy.

První proti lichvě a vysoké zadluženosti lidí zakročil usurpátor v sumerském Lagaši Urukagina, poslední z Ur-Nanšeho dynastie (2384 do 2371), první známý společenský reformátor. Jako první v historii zbavil lidi „zlodějů a vrahů“. Srov. pod bankéři a ceny

Roku 193 prošel senátem zákon na omezení lichvářské chamtivosti. Věřitelé přepisovali dlužní úpisy na jména spojenců (zřejmě žijících v Římě), kteří neměli výhody občanské. Podle zákona se na všechny dluhy občanů nějak se dotýkající spojenců vztahovaly podmínky jako na římské občany.

Mezi Nerónovy oblíbence (možná podle jména i milence) patřil lichvář/faenator Panerótés, jemuž dal vypravit pohřeb na státní náklady. Je to zjevně první podobná pocta v dějinách bankovnictví, srov. rok 54 n. l. 


Li-jang, m. v prov. Ťiang-su§ 189+

Likineia, lat. Licinia, m. na hranicích Pontu a Kappadokie§ 83

liktoři, líctor, líctórés, též krátce lict-, v Římě, řec. rhabdúchos§ 753, 672

Státní úřední sluhové pocházející ze sociálně nižších vrstev nebo z řad propuštěnců, nesoucí před vysokým představitelem státu výsostné znaky jejich moci fascés, dělali cestu davem, prováděli rozsudky úředníků, vč. poprav atd.; prímus l., první v řadě jednostupně vystupujících liktorů proximus l., nejbližší k úředníkovi, zařizoval splnění rozkazu; dictátor měl přiděleno dvacet čtyři líctorů, konsulové po dvanácti, praetoři po šesti, legáti pět, kněží incl. vestálek jednoho, císaři-principové dvanáct a od Domitiána dvacet čtyři liktorů. Zákon z roku 38 stanovil, že liktoři nesmějí být otroky. 

Lila-ir-taš z Elamu, sukkal Elamu a Simaški, pozd. král§ 1730, 1700, 1698 

Lila-irtaš, s. Kutir-Nachchunta III.§ 1159

Lilaiá, m. ve Fókidě, dn. dtto čteno Lilea§ 347, 208

Lillu, sum. bůh/démon§ 3200

Lilybaion, lat. Lilybaeum, sídel. m. Kartháginců na západní Sicílii§ 580, 410, 409, 398, 368, 339, 277, 276, 263, 256, 255, 253, 250 - 247, 242, 241, 218, 217, 215, 212, 210, 207, 204, 149, 104, 82, 81, 47, 36

Za Saracénů Marsa Alí, „Přístav Alího“, dn. Marsala; v římské době od 210 sídlo jedné ze dvou quaestur sicilské provincie (Lilybaetána a Syrácúsána).

Lim, Lím, "Tisíc", amor. bůh§ 1830, 1761 a viz theoforní jména

Limer z Mari, Li-im-er, k.§ 2600

 

límes, buď opevněný pohraniční ochranný val nebo symbolické hraniční vymezení říše s předsunutými posádkami na území nepřátel. Viz pod zdi/valy

Limia, též řec. Léthé, lat. Oblívió, gen. Oblívióny/"Zapomnění", dn. Lima v Galicii§ 137

limigantové (n. Limigantové?), porobená část Sarmatů ovládaná arcaraganty, možná samostatný sarm. kmen§ 332+, 358+, 359+  

límitáneí, armádní jednotky na hranicích, cf. rípáriensés§ 293+  


limmu, límu, assyrští roční epónymní úředníci, limmútu/assyrský epónymát, srov. v předmluvě a rok 1875 a 1830. Nejstarší datování podle králem určeného hodnostáře, jehož povinností bylo mimo jiné předsedat slavnostem nového roku akítum. Obvykle limmy byli armádní velitel turtánu (imitti, šuméli, "pravý a levý"), palácový herold nágir ekalli, hlavní komoří rab šáqê, palácový majordomus masennu, guvernéři šakin máti, hlavní eunúchos rab ša réši. Srov. pod epónymát.

Assyřané někdy v datacích namísto systému limmútu používali roky královlády/palû (např. Salmán-ašaréd III.). Za poslední rok starého panovníka se počítal rok, v němž zemřel, a to celý. Prvním rokem nového krále byl rovněž jeho první celý rok a tedy u chronografů mesopotamských byl prvním rokem vlády až ten, který měl úplně sám pro sebe. Západní chronografové, Helléni a ostatní, ovšem počítají rok smrti starého krále za první rok vlády nové; tak i v CSD. Datování podle úředníků vyšlo ze sumerské praxe dát každému roku jméno, např.: "rok, kdy zemřel NN".  

Pozn.: První pevné datum assyrských dějin je až rok 763, viz. Zachované, ale poškozené seznamy obsahují průvodní kronikářské poznámky. Zpracovány byly v časech novoassyrských. Roční údaj epónymátu začíná obratem „ina PN...“, tedy „za PN“, čímž je myšlen epónym-hodnostář pověřený řízením oslav nového roku, akítum; zde zjednodušeno uvedením úředníka v nominativu s připojením události. Srov. rok asi 1869: „Za Samána Amínum dobyl Šaduppûm,“ zde v textu: „Samánum, Amínum dobyl Š.“ V letopisech po roce 910 bývá originální formulace stručná: ina limmé PN ša LN; ana mát..., tedy „za epónymátu PN, guvernéra (provincie/popř. postavení u dvora); do země...“ s významem „tažení proti...“.

Epónymní úředníci Aššuru, limmú, let c. 1830-1735, popř. c. 1876-1781

asi 1876/1875, nebo snad 1830 Od začátku vlády Narám-Sîna[...] od epónymátu[...]

Šú-Sîn/Su´en (pozn.: epónymáty bez data nejsou uvedeny formou „ina PN“, ale hned jménem, neboť je nedoprovází žádný kronikářský záznam)

Aššur-málik

Aššur-imittí

Ennam-Sîn

asi 1871/1870 Akútum[...] dobyl[...] Masiam-ilí (?)

Idí-achum

1869 Samánum, Amínum dobyl Šaduppûm

1868 Ilí-ennam, Sîn-abum se zmocnil země Sit.

1867 Ennam-Anum[...]

1866 Ennam-Aššur, Ipiq-Adad vešel do domu svého otce (= opustil dětský věk v ženské části domácnosti).

1865 Ennam-Sîn[...]

1864 Channa-Nárim. Amínum porazil Ipiq-Adada (II.).

1863 Dádíja[...]

1862 Kapatíja, Ipiq-Adad porazil Amína.

1861 Išme-Aššur, Ipiq-Adad dobyl Ziqqurátum.

1860 Aššur-muttabil, Ipiq-Adad[...]

1859 Šú-Nirach[...]

1858 Idí-abum, Sîn-abum[...]

1857 Ilí-dan[...]

1856 Aššur-imittí

1855 Buzája

1854 Inája, narozen král Šamší-Adad (i.)

1853 […], zatmění Slunce, zemřel Aminum

1852 [...] Addu[...]

mezera („lacuna“) v rozsahu asi deseti řádků

asi 1841 Aššur-málik

1840 Daníja, dobytí města Chupšum

1839 Ennam-Sîn, záplavy v daleké zemi (?).

1838 Aššur-baláti

1837 Ennam-Aššur

1836 Itúr-Aššur

1835 Šú-bélí, Ilá-Kabkabû dobyl Suprum.

1834 Šarrum-Adad, muž z Elamu porazil Ipiq-Adada a král Šamší-Adad (i.) vstoupil do domu svého otce.

1833 Šú-Laban

1832 Aššur-imittí, lid Lullû porazil krále v Lazapatum.

1831 Dádája, Mút-abbich[...]

1830 Dádája podruhé, Ipiq-Adad dobyl Arrapchu.

1829 Achí-šallim, dobytí Gasuru.

1828 Usur-ša-Ištar

1827 Katája[...]

1826 Šú-Sîn[...]

1825 Abú-šálim/šallim, dobytí Sîn-abúšuovo/Sîn-Labušuovo města Nérebtum.

1824 Šú-Daja (?)[...]

1823 Šú-Dádim[...], dobytí Ne[...]

1822 Aššur-tukultí, Šamší-Adad porazil muže z Unnina a Mút-Ia[...]

1821 Puzur-Ištar, Šamší-Adad[...]

1820 Átanach, Ipiq-Adad porazil[...] a dobyl zemi[...]

1819 Eríšum, Šamší-Adad porazil [...] in Dúr-[...].

1818 Aššur-ennam-šalim

1817 Inib-Ištar, zemřel Ipiq-Adad.

1816 Aššur-bél-malki

1815 Be[...], Kirbana [...].

1814 [...], Šamší-Adad [...].

1813 [...], Šamší-Adad [...].

1812  Šú-ilíšu, Šamší-Adad [...].

1811 Ibni-Adad, Šamší-Adad [? se vrátil z Babylónu].

mezera dvou let

1808 Átamar-Ištar, [Šamší-Adad dobyl Aššur].

mezera osmi let

1799 [...]

1798 Idna-Aššur, Šamší-Adad [...].

1797 Atánum, Šamší-Adad porazil dvanáct králů. Iachdun-Lim, král Mari, [...] tito králové se vrátili (?) [...].

1796 Aššur-takláku, Šamší-Adad porazil [...].

1795 [...]

1794 Chaja-málik, [Šamší-Adad dobyl Mari].

1793 Šalim-Aššur, [...].

1792 Šalim-Aššur, [...].

1791 Ennam-Aššur, Šamší-Adad dobyl zemi [...].

1790 Sîn-muballit, Šamší-Adad dobyl zemi [...].

1789 Ríš-Šamaš, Išme-Dagán porazil [...].

1788 Ibni-Adad, Šamší-Adad dobyl zemi [...].

1787 Aššur-imittí, Šamší-Adad porazil [...] a dobyl to. Dádúša dobyl zemi [...], zemi Mê-Turán, zemi [...].

1786/1785 Ilí-elláti, [...].

1785 Rigmánum, Muna[...].

1784/1783 Ikún-píja, Muna[...] porazil [...] a Šamší-Adad [...] Mé-Turan [...] pro Dádúšu [...].

1783 Asqúdum, Šamší-Adad dobyl Qabru.

1782 Aššur-málik, Išme-Dagán porazil Acházum a Šamší-Adad dobyl Nurrugum a zajal jeho devět králů (jménem): Kibrum, král [...; král..., král ...]; Jašub-Adad, král Acházu; [král..., král...]; Jašub-Lim, král [..., král..., král...]; dal je v kořist Dádúšovi.

1781 Achíjaja, Turukkové/churritští horalé zahájili nepřátelství. Šamší-Adad a Išme-Dagán Turukky porazili a [...] v Burullanu. Jasmach-Adad porazil Jaminíty a spojil břehy Eufrátu.

Za epónymátu Achíjaje porazil Mutu-Bisir (?) [...] porazil [...] v bráně Saggaráta.

Kolofón: Celkem [...] roků, až do vítězství v bráně Saggaráta. Ruka (písaře) Chabdu-málika, Limí-Dagán diktoval.

Jména epónymních úředníků uvádějí některé assyrské královské nápisy. Jejich částečná rekonstrukce je pro omezenost údajů značně hypothetická, neboť neznáme začátky královlád ani sled nápisů.  

 

Limmú, epónymní úředníci Aššuru let 910-648

910 král Adad-nérári II.

909 Še´i-Aššur

908 Aššur-da´inanni

907 Aššur-déni-amur

906 Barmu

905 Abí-[...]

904 Aššur-taklak

903 Q[urdi-ilima]?

902 [...]-inanni

901 Dúr-mát-Aššur

900 Illeqáju/Ilí-e<mú>qája

899 Nínuája

898 Likberu

897 Adad-acha-iddin

896 Adad-dan

895 Ina-ilíja-allak

894 Šamaš-abúa

893 Šamaš-bél-usur

892 Nergal-zar[...]me?

891 Táb-éter-Aššur

890 Aššur-lá-kénu-ubaša

889 král Tukulti-Ninurta II.

888 Taklák-ana-bélíja

887 Abu-iláju

886 Ilu-milku

885 Ná´id-ilu

884 Jari

883 Aššur-šezibanni

882 král Aššur-násir-apla II.

881 Aššur-iddin

880 Miqti-adur

879 Ša-ilima-damqa

878 Dagán-bél-násir

877 Ninurta-píja-usur

876 Ninurta-bél-usur

875 Iššiak-Aššur-lilbur

874 Šamaš-upachchir

873 Nergal-apil-kumua

872 Qurdi-Aššur

871 Aššur-lé'i

870 Aššur-natkil

869 Bél-mudammiq

868 Daján-Ninurta

867 Ištar-emúqája

866 Šamaš-núrí

865 Mannu-dan-ana-ilí

864 Šamaš-bél-usur

863 Ninurta-ilája

862 Ninurta-eteranni

861 Aššur/Nergal-ilája

860 Nergal-nirka-da´in

859 Táb-bélu

858 Šarru-balti-níši, tažení proti... (slovo tažení/gerru obvykle vypuštěno)

24 let

857 král Salmán-ašaréd III., tažení proti...

856 Aššur-béla-ké'in, turtán/vojevůdce; tažení proti...

855 Aššur-bunája-usur, vrchní komorník/rab šáqê; tažení proti...

854 Abí-ina-ekalli-lilbur, palácový mluvčí/nágir ekalli...

853 Daján-Aššur, turtán/vojevůdce; ... (bitva u Qarqaru)

852 Šamaš-abúa, šákin/guvernér Nasíbíny/Nisibis;...

851 Šamaš-béla-usur, guvernér Kalchu...

850 Bél-bunája, palácový mluvčí/nágir ekalli...

849 Chádê-lípušu, guvernér Nairi...

848 Nergal-álik-pání, guvernér...

847 Búr-rammán, guvernér...

846 Ninurta-mukín-níši, palácový mluvčí/nágir ekalli...

845 Ninurta-nádin-šumi, guvernér...

844 Aššur-bunája, guvernér...

843 Táb-Ninurta, guvernér...

842 Taklák-ana-šarri, guvernér (provincie)/šakin mát Némed-Ištar

841 Adad-rémanni, guvernér (provincie) Guzánu...

840 Šamaš-abúa, guvernér (provincie) Rasappa; výprava do Cedrových hor... (tribut Jehuův)

839 Šulmu-béli-lámur, guvernér Achuzuchiny; tažení proti Qué/Kilikii.

838 Ninurta-kibsi-usur, guvernér Rasappy; tažení proti Malachi.

837 Ninurta-ilája, guvernér Achizúchiny; tažení proti Danabu.

836 Qurdi-Aššur, guvernér Raqmatu; tažení proti Tabalu.

835 Šép-šarri, guvernér Chabrúri; tažení proti Milidu/Meliténé.

834 Nergal-mudammiq, guvernér Ninua; tažení proti Namri.

833 Jachálu, komorník/masennu; tažení proti Qué.

832 Ululáju, guvernér Kalízi; tažení proti Qué.

831 Šarru-chatta-ibél/Man-chatti-bélé (?), guvernér …; tažení proti Qué. Velký Anu opustil Dér.

830 Nergal-ilája, guvernér Isány; tažení proti Urartu.

829 Chubája, guvernér...; tažení proti Unqu.

828 Ilu-mukín-achí, guvernér...; tažení proti Ulluba.

827 („ina limmé“) král Salmán-ašaréd III.; tažení do Mannája.

826 Daján-Aššur, vojevůdce/turtánu; povstání.

825 Aššur-bunája-usur, vrchní komorníkrab šáqê; povstání.

824 Jachálu, vojevůdce; povstání.

823 Bél-bunája, palácový mluvčí/nágir ekalli; povstání.

[35] roků Salmán-ašaréd, král Assyrie

822 (ina limmé) král Šamší-Adad V.; povstání.

821 Jachálu, vojevůdce; povstání.

820 Bél-dan, palácový mluvčí/nágir ekalli; povstání.

819 Ninurta-ubla, guvernér...; tažení proti Mannája.

818 Šamaš-ilája, guvernér...; tažení proti ...-šummé

817 Nergal-ilája, guvernér Isány; tažení proti Tillé.

816 Aššur-bunája-usur, vrchní komorník/rab šáqê; tažení proti Tillé.

815 Šarru-chatta-ibél, guvernér Nasíbíny; tažení proti Zaratu.

814 Bél-lú-balat, vojevůdce; tažení proti Déru. Velký Anu dorazil do Déru.

813 Mušekniš, guvernér Mušekniše; tažení proti Achšaně.

812 Ninurta-ašaréd, guvernér Raqmatu; tažení proti Kaldi/Chaldajům.

811 Šamaš-kumua, guvernér Arrapchy; tažení proti Babylónu.

810 Bél-qáte-sabat, guvernér Mazamua; král zůstal v zemi.

13 roků, Šamší-Adad, král Aššuru.

809 (ina limmé) král Adad-nérári III.; tažení proti zemi Madá/Médii.

808 Nergal-ilája, vojevůdce; tažení proti Guzánu.

807 Bél-dan, palácový mluvčí/nágir ekalli; tažení proti Mannája.

806 Sil-bélí, vrchní komorník/rab šáqê; tažení proti Mannája.

805 Aššur-taklak, majordomus/masennu; tažení proti Arpadu.

804 Ilu-issíja, guvernér Aššuru; tažení proti Chazázu.

803 Nergal-ériš, guvernér Rasappy; tažení proti Ba´álu.

802 Aššur-balti-ekurri, guvernér Arrapchy; tažení proti Mát tâmtim/Přímoří. Mor.

801 Ninurta-ilája, guvernér Achizúchiny; tažení proti Chubuškia.

800 Šép-Ištar, guvernér Nasíbíny; tažení proti Médii.

799 Marduk-išmanni, guvernér Ámedi; tažení proti Médii.

798 Mutakkil-Marduk, vrchní eunuch/rab ša réši; tažení proti zemi Lušia.

797 Bél-tarsi-iluma, guvernér Kalchu; tažení proti Namri.

796 Aššur-bélu-usur, guvernér Chabrúri; tažení proti Mansuátům.

795 Marduk-šadúni, guvernér Raqmatu; proti Déru.

794 Mukín-abúa/Kínu-abúa, guvernér Tušchanu; proti Déru.

793 Mannu-kî-Aššur, guvernér Guzány; proti Médii

792 Mušallim-Ninurta, guvernér Tillé; proti Médii.

791 Bél-iqíšanni, guvernér Šibchiniše; proti Chubuškia.

790 Šép-Šamaš, guvernér Isány; proti zemi Itu´a.

789 Ninurta-mukín-achí, guvernér Nínua/Ninive; proti Médii.

788 Adad-mušammer, guvernér Kalízi; proti Médii. Položeny základy Nabûova chrámu v Nínua/Ninive.

787 Sil-Ištar, guvernér Arbély;proti Médii. Nabû vešel do svého nového chrámu.

786 Nabû-šarra-usur, guvernér Talmúsu; proti Kisku.

785 Adad-uballit, guvernér Tammúny; proti Chubuškia. Velký Anu přišel do Déru.

784 Marduk-šarra-usur, guvernér Arbély; proti Chubuškia.

783 Ninurta-násir, guvernér Mazamua; proti Itu´a.

782 Iluma-lé‘i, guvernér Nasíbíny; proti Itu´a.

28 roků, Adad-nérári III., král Aššuru

781 král Salmán-ašaréd IV.; proti Urartu.

780 Šamší-ilu, turtán/vojevůdce; proti Urartu.

779 Marduk-rémanni, vrchní komorník/rab šáqê; proti Urartu.

778 Bél-léšer, palácový mluvčí; proti Urartu.

777 Nabû-išdéja-ka´´in, majordomus/masennu; proti Itu´a.

776 Pán-Aššur-lámur, guvernér Aššuru; proti Urartu.

775 Nergal-ériš, guvernér Rasappy; proti Cedrovým horám.

774 Ištar-dúrí, guvernér Nasíbíny; proti Urartu a Namri.

773 Mannu-kî-Adad, guvernér Raqmatu; proti Dimašqa/Damašku.

772 Aššur-béla-usur, guvernér Kalchu; proti Chatarikce.

[10] let, Salmán-ašaréd, král Aššuru

771 král Aššur-dan III.; proti Gananáti.

770 Šamší-ilu, vojevůdce; proti Maradu.

769 Bél-ilája, guvernér Arrapchy; proti Itu´a.

768 Aplája, guvernér Mázamua; král v zemi (zůstal).

767 Qurdí-Aššur, guvernér Achizúchiny; proti Gananáti.

766 Mušallim-Ninurta, guvernér Tillé; proti Médii.

765 Ninurta-mukín-nišé, guvernér Chabrúri; proti Chatarikce. Mor.

764 Sidqí-ilu, guvernér Tušchanu (Foiníčan?); král v zemi (zůstal).

763 Búr-Saggilé, guvernér Guzánu (Aramaj); povstání v Libbi-áli/v centru Aššuru. V měsíci simánu zatmění slunce (15. června 763: první pevné datum assyrských dějin, odkud lze odvíjet datování dolním i horním směrem).

762 Táb-bélu, guvernér Ámedi; povstání v Libbi-áli.

761 Nabû-mukín-achí, guvernér Ninua; povstání v Arrapcha.

760 Lá-qípu/Lá-qép, guvernér Kalízi; povstání v Arrapcha.

759 Pán-Aššur-lámur, guvernér Arbély; povstání v Guzáně. Mor.

758 Ana-Béli-taklák, guvernér Isány; proti Guzánu. V zemi mír.

757 Ninurta-iddina, guvernér Kurba´ilu; král Aššuru v zemi (zůstal).

756 Bél-šadúa, guvernér Tamnúny; král v zemi (zůstal).

755 Ikíšu, guvernér Šibchiniše; proti Chatarikce.

754 Ninurta-šezibanni, guvernér Talmusu; proti Arpadu. Návrat (krále) z Aššuru.

753 (král) Aššur-nérári V.; (král) v zemi (zůstal).

752 Šamší-ilu, turtán/vojevůdce; (král) v zemi (zůstal).

751 Marduk-šallimanni, palácový mluvčí, herold/nágir ekalli; (král) v zemi (zůstal).

750 Bél-dan, vrchní komorník/rab šáqê; (král) v zemi (zůstal).

749 Šamaš-kén-dugul, majordomus/masennu; proti Manri.

748 Adad-béla-ukín/ka´´in, guvernér Aššuru; proti Namri.

747 Sîn-šallimanni, guvernér Rasappy; (král zůstal) v zemi.

746 Nergal-násir, guvernér Nasíbíny; povstání v Kalchu.

10 let, [Aššur-nérári V.,] král Aššuru

745 Nabû-béla-usur, guvernér Arrapchy; 13. ajjaru Tukulti-apal-Éšarra III. králem Aššuru. V měsíci tašrítu se vypravil do Babylónie.

744 Bél-dan, guvernér Kalchu; proti Namri.

743 král Tukulti-apal-Éšarra III.; v Arpadu vraždění mezi Urartejci.

742 Nabû-danínanni, vojevůdce; proti Arpadu.

741 Bél-Charrán-béla-usur, palácový mluvčí/nágir ekalli; proti tomu samému, po třech letech město dobyto.

740 Nabû-etiranni, vrchní komorník/rab šáqê; proti Arpadu.

739 Sîn-taklák, majordom/masennu; proti Ullubě, dobyto bylo Birtu.

738 Adad-bél-ukín/béla-ka´´in, guvernér Aššuru; dobyti Kullanové.

737 Bél-emuranni, guvernér Rasappy; proti Médii.

736 Ninurta-ilája, guvernér Nasíbíny; tažení proti úpatí hory Nal.

735 Aššur-šallimanni, guvernér Arrapchy; proti Urartu.

734 Bél-dan, guvernér Kalchu; proti Piliště/Filistii/Palaistíně (= přijal tribut od Pekacha, krále Israéle?).

733 Aššur-danínanni, guvernér Mázamua; proti Damašku.

732 Nabû-béla-usur, guvernér Sí´mé; proti Damašku.

731 Nergal-uballit, guvernér Achízuchiny; proti Šapíja.

730 Bél-lúdari, guvernér Tillé; (král zůstal) v zemi.

729 Lipchur-ilu, guvernér Chabrúri; král uchopil ruce Bélovy (= stal se tak králem Babylónie).

728 Dúr-Aššur, guvernér Tušschanu; král uchopil ruce Bélovy. Dobyto Chi[...].

727 Bél-Charrán-béla-usur, guvernér Guzánu; proti … . [Salmán]ašaréd V. [králem Aššuru].

726 Marduk-béla-usur, guvernét Ámedi; [král zůstal v zemi].

725 Machdé, guvernér Nínua; proti...

724 Aššur-išmanni, guvernér Kalízi; proti...

723 král Salmán-ašaréd; proti...

722 Ninurta-ilája, vojevůdce/turtánu.

721 Nabû-táris, guvernér... .

720 Aššur-nírka-danin, guvernér... .

719 Šarru-kén II., král [Aššuru]; vstoupil (… zatímco Salmán-ašaréd bojoval na západu),

718 Zér-ibni, guvernér Rasappy; proti Tabálu.

717 Táb-šár-Aššur, majordomus/masennu; bylo založeno město Dúr-Šarru-kén.

716 Táb-sil-Éšarra, guvernér Libbi-áli; proti Mannája.

715 Taklák-ana-béli, guvernér Nasíbíny; byli jmenováni guvernéři.

714 Ištar-dúrí/Issar-dúrí, guvernér Arrapchy; proti Urartu a Musasíru. (Socha boha) Chaldiho byla odnesena.

713 Aššur-báni, guvernér Kalchu; šlechtici bojovali v Ellipi. (Bůh Chaldi?) vstoupil do svého nového chrámu do Musasíru.

712 Šarru-émuranni, guvernér Mázamua; (král zůstal) v zemi.

711 Ninurta-álik-pání, guvernér Símmélu; proti Maraši.

710 Šamaš-béla-usur, guvernér Achizúchiny; proti Bít-zéri (Babylónec Marduk-apla-iddina). Král zůstal v Kiši.

709 Mannu-kî-Aššur-lé´i, guvernér Tillé; Šarru-kén uchopil ruku Bélovu (= stal se králem Babylónie).

708 Šamaš-upachchir, guvernér Chabrúri; dobyta Kummuchu/Kommagéné, byl jmenován šákin/guvernér.

707 Ša-Aššur-dubbu, guvernér Tušchanu; král se vrátil z Babylónu. Velkovesir, šlechtici a kořist Dúr-Jakíni byla odvlečena. Dúr-Jakíni byl zničen. 22. tašrítu vstoupili bohové města Dúr-Šarru-kénu do svých chrámů.

706 Mutakkil-Aššur, guvernér Guzánu; (král zůstal) v zemi. Šlechtici byli v Karalle. 6. ajjaru bylo dokončeno město Dúr-Šarru-kén. … obdržel.

705 Našir-Bél, guvernér Ámedi; král pochodoval na Tabál. (Tažení) proti Gurdům/Gurdí. Tábor krále Aššuru... 12. abu Sîn-achché-eríba [se stal?] králem.

704 Nabû-dín-épuš/Nabû-déní-épuš, guvernér Ninua; proti Laraku a Sarrabánu. Palác (guvernérský) v Kalízi byl obnoven. V … šlechtici proti Kulummajům.

703 Nuchšája, guvernér Kalízi; proti...

702 Nabû-lé´i, guvernér Arbély; proti...

701 Chananáj/Chanánu, guvernér Til-Barsip (Aramaj); …, z Chalzi...

700 Metúnu, guvernér Isány; Aššur-nádin-šumi, syn Sîn-achché-eríby..., paláce, ve městě..., velké cedrové kmeny, alabastr v Ammanánu..., v Kapri-Dargili... pro... král...

699 Bél-šarráni, guvernér Kurba´ilu;...

698 Šulmu-šar

697 Nabû-dúr-usur

696 Šulmu-bél

695 Aššur-béla-usur

694 Ilu-ittíja

693 Nádin-achché

692 Zázáj/Zázâ

691 Bél-émuranni

690 Nabû-mukín-achi/Nabû-béla-usur

689 Gilchilu/Gichilu, guvernér Chatarikky (Aramaj);

688 Nádin-achché

687 Sîn-achché-eríba

686 Bél-émuranni

685 Aššur-da'nínanni

684 Mannu-zirni

683 Mannu-kî-Adad

682 Nabû-šarra-usur

681 Nabû-acha-eréš

680 Danánu

679 Itti-Adad-anínu, guvernér Megidda

678 Nergal-šarra-usur

677 Abí-ramu, sukkal rabû (Aramaj);

676 Banbá, sukkalu šanû 

675 Nabû-acha-iddina

674 Šarru-núrí

673 Atar-ilí, guvernér Lachiru (Aramaj);

672 Nabû-bélí-usur, guvernér Dúr Šarrukku

671 Kanunáj (Kandalánu?)

670 Šulmul-bél-lašme

669 Šamaš-kášid-abi

668 Már-larim

667 Gabbar(u), guvernér města Sîn-achché-eríba (Aramaj);

666 Kanunáj

665 Mannu-kî-šarri

664 Šarru-luári

663 Bél-ná´id

662 Táb-šár-Sîn

661 Arbailáj

660 Giz-zapuna/Gir-sapunu, guvernér Rasappy (Aramaj);

659 Simil-Aššur

658 Ša-Nabû-šu, vojevůdce

657 Lá-baši

656 Milki-râmu

655 Amiánu/Awiánu, guvernér Que

654 Aššur-násir

653 Aššur-ilá'í

652 Aššur-dúr-usur

651 Sagabbu (Aššur-báni-apla porazil Šamaš-šuma-ukína a vládne v Babylónu)

650 Bél-charrán-šadúa

649 Achu-ilá'í, guvernér Karchemiše

648 Bélšunu, guvernér Chindánu

647 xxx

646 Nabû-nádin-achi, guvernér Kár Salmán-ašaréd

645 Nabû-šar-achchéšu, guvernér Samareie/ass. Samiríja

644 (n. též rok 643 n. 642) Šamaš-da'inanni, guvernér Akkadu

...

626 Iqbi-achché

...

623 Aššur-máta taqqin, guvernér města Upummu

622 Daddí, majordomus/masennu

620 Sa'ilu, palácový šéfkuchař/rab nuchatimmí (viz o funkci s. v. nuchatimmu)

619 Mannu-kî-achché

616 Bél-acha-usur, palácový dozorce

613 Nabû-tappúti-álik  

Limnai, "Jezera", m. na messénsko-spartském pomezí s chrámem Artemidy§ 743

Limnai, m. na Thráckém Chersonnésu u Černého zálivu/Melas kolpos§ 670

Limnaios, aiolský dynasta (?)§ 224 

Limnaios z Aiolidy/Kárie (?), dyn. (potomek Lýsimachova příznivce?)§ 226

Limnaios z Makedonie (?), n. Tímáios (?), Alexandrův spolubojovník§ 326

Limnaios, makedonský vyslanec§ 197

Limnaios z Makedonie, s. Harpalův, Lýsimachův příznivec§ 285  

Limyra, pl. (v Limyrách), m. v Lykii§ 360, 281, 2, 4+ 

 

Lin-c', pinyin: Linzi§ viz Jing-čchiu

 

Lin-I/Linyi§ viz Čampa

 

Lin-tchun/Lintun, čín. správní oblast v Koreji§ 105

 

Lincoln, Abraham, president americký§ viz hérós a Sedm divů světa, Kolossos

Lindinis, osada v Anglii, dn. Ilchester v Somersetu§ 43+

 

Lindos§ 1. epónymní hérós, 99; 2. m. na Rhodu, 691, 650, 600, 569, 568, 408, 304, 211, 197, 154, 139, 99 

Lindum, osada v Anglii, Colónia Domitiána Lindensium, dn. Licoln§ 43+, 47+, 95+, 210+   

 

Ling z Čengu, vévoda§ 607

Ling z Čchenu, vévoda§ 599

Ling z Ťin, vévoda, rod. jménem I-kao/Yigao§ 621, 613, 607


Ling-čchu/Lingqu, vodní kanál vedoucí ze severu na jih Číny§ 221

 

Ling-chu, mí bitvy§ 621

 

Ling-pao, sídel. m. mýth. císařů v prov. Che-nan§ 3000

 

Ling-ti/Lingdi, chanský císař, rod. jménem Liou Chung/Liu Hong§ 168+, 188+, 189+   

 

Ling-wang, císař§ 572, 551, 545

Lingonové, lat. Lingonés, kelt. kmen v Gallii Cisalpské u pobřeží, vých. sousedé Bojů italských (hl. v pozd. Romagni), kam přišli z Gallie Vlasaté z dn. sz. Francie (část zde sídlila dál v okolí dn. Langres, srov. tam)§ 397, 224, 58, 53, 52-, 69+, 70+  

Linos z Chalkidy, jeden ze Sedmi mudrců§ viz s. v. sedm mudrců

Linos z Théb, filosof§ vide ibid.

Linus z Etrúrie, druhý z římských biskupů§ 64+

 

Linz, č. Linec, lat. Lentia§ viz Nóricum

Liou/Liu, čín. stát§ 622

 

liou-po/liubo, čín. desková hra§ 154

 

Liou (Jüan Šao), manž. generálova, m. Jüan Šanga§ 189+

Liou Ao, císař Čcheng/Cheng§ 49

 

Liou Cuan/Liu Zuan§ viz Č'-ti/Zhidi 

 

Liou Č'/Liu Zhi§ viz Chuan-ti/Huandi 

 

Liou Cchung/Liu Cong, s. Liou Jüana, vládce hunského státu Chan Čao§ 311+, 316+ 

 

Liou Čang/Liu Zhang, velmož, o. Lioua Pchen-c'a§ 25+

 

Liou Čao/Liu Zhao, rodné jméno císaře Che-tiho, viz§ 88+

 

Liou Čchan/Liu Chan, s. Liou Peje, druhý a poslední k. státu Šu§ 223+, 263+ 

 

Liou Čche/Liu Che, císař Wu, Wu-ti§ 175, 141, 133, 128, 126, 121, 119, 112, 105, 100, 96, 91, 87, 74

Liou Čchi/Liu Qi, rodné jméno císaře Ťinga/Jing§ 157, 141

 

Liou Čchu-mao/Liu Qumao, hl. ministr Wuův§ 91

 

Liou Čchu-pej/Liu Qubei, s. Chu-čchu-čchuanův§ náčelník části Hunů§ 216+ 

 

Liou Fej/Liu Fei, s. Kao-cua s Cchao§ 195

 

Liou Fu-ling/Liu Fuling, císař Čao§ 91, 87

 

Liou Che/Liu He, císař, s. Liou Poa, pův. vévoda z Čchang-i/Changyi (v provi. Šan-tung), po sesazení kníže z Chaj-chunu/Haihun§ 74

 

Liou Chu/Liu Hu§ viz An-ti 

 

Liou Chung/Liu Hong§ viz Ling-ti/Lingdi 

 

Liou I/Liu Yi§ 1. s. císaře Wena, 169; 2. viz Šao-ti 

 

Liou Jang/Liu Yang alias Liou Po-šeng z císař. rodu Lioů§ 22+, 23+ 

 

Liou Jing/Liu Ying§ viz Žu-c'

Liou Jing, b. císaře Ming-tiho§ 57+  

 

Liou Jü/Liu Yu, generál Chuana Süana, pučista a císařovrah, jako císař Wu, zakladatel dynastie Dřívějších Sungů/Song§ 372+

 

Liou Jüan/Liu Yuan, s. Liou Paoa, vnuk hunského šanjüa Jufuluoa, zakladatel hunského státu Chan Čao, o. Lioua Cchunga§ 188+, 311+ 

 

Liou Kchang/Liu Kang, s. Jüanův s Fu, vévoda z Šan-jangu§ 49, 7

 

liou-kuo/Liu Guo, „šest států“§ 333, 317

 

Liou Lung/Liu Long§ viz Šang-ti/Shangdi

 

Liou Pao/Liu Bao§ viz Šun-ti

Liou Pao, s. hunského šanjüa Jufuluoa, náčelník části Hunů, o. Liou Jüana§ 188+, 216+   

 

Liou Pang/Liu Bang, vojevůdce a císař s posmrtným jménem Kao-cu/Gaozu§ 207 - 206, 202 - 200, 196, 195, 188, 180, 177, 87

Liou Pej/Liu Bei, chanský generál a dynasta státu Šu n. Šu Chan, o. Liou Čchana§ 189+, 220+, 223+, 229+   

 

Liou Pchen-c'/Liu Penzi, b. Lioua Janga, císař§ 25+

 

Liou Pchi/Liu Pi, vévoda z Wu, o. Liou Siena§ 154

 

Liou Pien/Liu Bian, s. císaře Linga s Cheou, císař Šao§ 168+, 189+  

 

Liou Ping/Liu Bing§ viz Čchung-ti

 

Liou Ping-i/Liu Bingyi, císař Süan/Xuan§ 74

 

Liou Po/Liu Bo, s. císaře Wu s Paní Li, o. císaře Liou Che§ 119, 87

 

Liou Popo/Liu Bobo, hunský velmož a císař státu Sia-kuo§ 311+

 

Liou Po-šeng§ viz Liou Jang

 

Liou Siang/Xiang z Čchi/Qi, nejstarší z vnuků Kao-cua§ 180

 

Liou Sie/Liu Xie, s. Linga s milenkou Wangovou, jako císař Sien-ti/Xiandi§ 189+, 220+ 

 

Liou Sien/Xian z Wu, s. Liou Pchiho§ 154

 

Liou Sien/Liu Xian§ 1. povstalecký vůdce, jako panovník Keng-š'/Gengshi, 23+, 25+; 2. gen. Pozdních Čao, 325+  

 

Liou Sin/Xin, vévoda z Ting-tchao/Dingtao, synovec císaře Čchenga§ viz pod Aj

 

Liou Sin, učenec§ 1122

 

Liou Sin-ťün/Xinjun, d. Lioua Ťiena, provdána k Hunům§ 121

 

Liou Siou/Liu Xiu, císař Kuang-wu-ti/Guangwudi§ viz tam

 

Liou Suan/Liu Suan, b. císaře Č'§ 145+

 

Liou Sü/Liu Xu, s. císaře Wu§ 74

 

Liou Süan/Liu Xuan§ 9+

 

Liou Ta/Liu Da, s. Mingtiho, císař Čang-ti/Zhangdi§ viz tam

 

Liou Tan/Dan, vévoda z Jan, s. Wuův§ 87

 

Liou Ťie-jou/Jieyou, princezna provdaná za Ťün-sü-miho Wusunského§ 121

 

Liou Ťien/Jian, k. z Ťiang-tu, surovec a rebel§ 121

 

Liou Ťi-c'/Liu Jizi§ císař Pching

 

Liou Ťü/Liu Ju, s. Wej s císařem Wu§ 141, 91, 74

 

Liou Wu, vévoda z Liangu, b. císaře Ťinga§ 154

 

Liou Žung/Liu Rong, s. Ťingův a jeho milenky Li§ 157

 

Lipará, Liparé (sg.), ost. v Aiolských či Liparských ostrovech/Liparai, m. osadou Knidských, viz i pod Aiolské ostrovy, dn. I. Lipari, srov. pod Germáni§ 5600, 1250, 630, 580, 427, 396, 394, 389, 270, 260, 258, 257, 252, 218, 126, 73, 38-, 205+, 240+

Liparos z Ausonie, k.§ 1250   

Lipissa z Ešnunny, vojevůdce§ 1762

Lipit-Enlil z Isinu, "Dílo Enlilovo", dyn.§ 2028, 2021, 1875  

Lipit-ilí, s. Narám-Sînův, guvernér v Maradu§ 2292

Lipit-Ištar/Eštar z Isinu, k.§ 2119, 2096, 2021, 2000, 1935, 1933, 1924, 1760, 64+

Lipit-Ištar ze Sippar, dyn.§ 1895      

 

lipogram§ leipogramma

 

Lippe§ viz pod Lupia

Fulvius Lippínus§ viz Fulvius L.  

 

Lipsko, Leipzig, novodobé m. v Sasku§ 5000

 

Liqtum z Mári, "Nalezenka", ses. Zimrílimova§ 1779

 

Líris, ř. v Latiu, řec. Leiros, dn. horní tok Liri, dolní Garigliano, viz také Minturnae§ 91, 90-, 40+, 42+  

Lisabon§ = Olysipó, Olysipón
Liscus z Haeduů, velmož prořímský§ 58

Lissa, m. v Lykii, dn. Kızılağaç v TR§ 282

Lissos, m. v jižní Illyrii, dn. Lezha/Lezhë v AL, osada založená roku asi 385 Dionýsiem Syrákúským§ 387, 384, 228, 220, 213, 196, 170, 48 

Lišt, al-Lišt, ves již. od Káhiry§ 1998

 

Líta, Lítání, řec. Leontes, Leontos, Leontés, arab. (Nahr al-) Lítání, ř. v dn. Libanonu§ 1373 a viz Koilé Syriá

litanie§ viz Bohové a svátky, 25. dubna

Litanský les, Litana silva, kraj Bojů jižně od Pádu v Předpádské Gallii, snad v širokém okolí Felsiny/Bonónie, místo částých římských porážek§ 194

Litaviccus, velmož haedujský§ 52 


Litennón z Numantie, lat. Latennó, vojevůdce keltibérský§ 151

literáti§ viz jednotlivé žánry a jména, srov. pod svoboda slova a umění, filosofie
literatura, čínsk᧠1053

literatura, hellénská a římsk᧠viz jednotlivé žánry

literatura, egyptsk᧠2686, 2589, 2414, 1998, 1304, 1191, 1166    

Líternum, m. v Kampánii, dn. ruiny u Lago Patria§ 215, 197, 194, 187, 183 

Lithinos pyrgos, "Kamenná věž", nezn. lokalita ve Střední Asii, snad dn. Taškurgan/Kamenné město v Pamíru v Sin-ťiangu§ 120+

 

Litva, novodobý stát§ před 6000, 190+

 

Lityersés z Kelain, s. Midův, soutěživý k.§ 1310  

 

Lívia, dc. M. Lívia Drúsa, ses. M. Lívia Drúsa, manž. Q. Servilia Caepióna, m. Servílie Caepiónis§ 91

Lívia Drúsilla, manž. Ti. Claudia Neróna a Augustova, m. císaře Tibéria, ale s Aug. neměla dětí, ačkoli se za něho provdala v devatenácti. Později se jmenovala Lívia Augusta a posmrtně Iúlia Augusta a Díva Augusta§ 58, 45, 42, 40, 38, 35, 33, 31, 21, 20, 11, 16, 7, 6, 4, 2-, 2 - 4+, 7+, 8+, 12+, 14+, 17+, 20+, 22+, 24+, 25+, 28+, 29+, 34+, 37+, 38+, 41+, 42+, 50+, 98+, 312+

Lívia Iúlia vulgo Lívilla (st.), d. Drúsa st. s Antónií ml., manž. C. Iúlia Caesara, Augustova vnuka§ 2-, 4+, 21 až 23+, 25+, 31+, 34+, 35+, 47+   

Lívia Medullína, dc. M. Furia Camilla, cos. 8+, nešťastná snoubenka Claudiova§ 364, 8+, 17+, 38+ 

Lívia Ocellína, manž. C. Sulpicia Galby, adopt. m. císaře Ser. Sulpicia Galby§ 29+, 68+ 

Lívia Orestilla§ viz Cornélia Orestilla     
Lívias§ viz Bét ramata a Mrtvé moře

Lívilla§ viz Claudia Lívia Iúlia, manž. Tiberiova s. Drúsa Iúlia Caesara (dř. Neróna Claudia Drúsa vulgó Castora)

 

L. Lívineius Régulus§ cos. suff. 18+

Lívineius Régulus, exsenátor a podnikatel v pořádání gladiátoských podívaných (asi není totožný s předešlým)§ 59+ 

 

Líviopolis, m. mezi pontskou Farnakejí a Trapezúntem, snad dn. Beşikdüsü v TR§ 24+

 

L. Lívius Andronícus z Tarentu, literát§ 284, 272, 240, 207, 204

M. Lívius Denter§ cos. 302

C. Lívius Drúsus (přízvisko Drúsus pochází údajně od jména italokeltského předáka Drausa, kterého některý z Líviů během válek s cisalpínskými Kelty zabil§ cos. 147

M. Lívius Drúsus§ 1. 121, cos. 112, cens. 109; 2. s. předešlého, 121, tr. pl. 91, 77, 57, „iúnior“

M. Lívius Drúsus Claudiánus, s Alfidií o. Lívie Drúsilly, m. Tiberiovy, manž. Augustovy; § 58, 42, 38, 29+  

M. Lívius Drúsus Libó§ cos. 15

Lívius Geminius, vypečený senátor§ 38+

 

L. Lívius Ocella Sulpicius Galba§ viz Ser. Sulpicius Galba (princeps)  

 

C. Lívius Salínátor§ 1. 191, 190, cos. 188; 2. (C.?), 123 

M. Lívius Salínátor§ cos. 219, 218, 213, 210, cos. a dict. 207, cens. 204, 191 (poněvadž tehdy ze msty za své odsouzení roku 218 zavedl novou daň z obchodování se solí, jejíž mírka stála šestinu assu, dostal přízvisko Solič, Handlíř se solí/Salínátor)

C. Lívius, aedil cur.§ 204

M. Lívius, velitel posádky Tarentu§ 214, 213, 210, 209

T. Lívius, historik§ 753, 302, 241, 216, 206, 195, 190, 172, 171, 168, 154, 149, 142, 133, 59, 44-, 17+, 41+

 

Liwir-mittašu z Uru, d. Šulgiho, manž. Libanug-šabaše z Barchaše§ 2078  

 

Ljubljana, něm. Laibach, stará Emona§ viz Istria