Násilný sex psal v Římě dějiny. Matka Rómula a Réma Rhéa Silvia byla znásilněna válečnickým Mártem. Královská dcera z Alby Longy byla navíc vestálkou, tedy kněžkou rodinné bohyně Vesty uvázané třicetiletým slibem panenství. Dobře to dopadlo, asi jako v italském filmu Romulus a Remus, a z toho všeho povstal Řím. Chlípnost a vilnost v podání smrtelníků v Římě svrhla roku 510 krále a spustila roku 449 plebejskou revoluci, tzv. druhou secessi.

Římané slavili kolem 23. prosince lárentália, lárentinália, lárental, lárentinal (svátek byl pohyblivý) na počest zbožněné manželky pastýře Faustula jménem Acca Lárentia, která vychovávala odhozené děti Rómula a Rema spolu se svými dvanácti.

Měla prý přízvisko lupa, vlčice, ale stejným slovem byly označovány i ženy sexuálně velmi navázaných mravů (a také bordell souvisel s vlčicemi: lupánar). Acca Lárentia byla podle jiné verse veleváženou chrámovou děvkou, luperca, jež se provdala za majetného Etruska Carutia, který brzy zemřel. Prý odkázala svůj majetek státu. Byla by tak první prostitutkou evropských dějin vystupující též jako dobroděj (srov. s pozdějším příběhem athénských tyrannobijců). Podle jiné tradice byla bohyní, které konána úlitba v dubnu; srov. o ní roku 769.

Během války krále L. Tarquinia Superba s latinskými příbuznými Římanů Rutuly roku 510 znásilnil králův syn Sextus manželku patricia Collatina Tarquinia Lucretii. Tedy ne příliš vzdálenou příbuznou. Rebelie proti zpupnosti královského synka vedl ke svržení monarchie a k vyhlášení stavovské republiky.

Roku 449 nespokojenost senátu s decemviry-Xviry, zvolenou skupinou prvních římských zákonodárců, pod jejichž velením bylo právě vojsko poraženo Sabíny, se spojila s sociální nespokojeností plebejů, tehdy ještě vydaných na milost a nemilost aristokratů-patriciů. Plebej L. Verginius v Římě raději zabil svou dceru, než aby se dostala do rukou chlípného Ap. Claudia Crassa, jednoho ze zákonodárců.

K odporu proti šlechtě se připojili vojáci v poli. Plebejové odešli podruhé v historii na Svatou horu u Říma, vůdcem byl bývalý tribun L. Icilius, snoubenec nešťastné Verginie. Senát zrušil kolegium desíti mužů, Xviry a jejich pravomoce, všech deset bylo odsouzeno na smrt, Ap. Claudius Crassus Inrégillensis si vzal život sám.

Kromě příběhu o vilnosti starého pána k děvčeti je pozoruhodné osudové vyznění příběhu o decemvirech: své zákonodárce Římané raději popravili, neboť byli prvními, kteří své dílo překračovali. Rodina Claudiů měla později mezi sebou hodně sexuálních násilníků a ve spojení s Iúlii se zapsali řadou pozoruhodných kousků do evropských dějin.

Tiberius ke stáru necestoval po říši, ale na Capri dělal dějiny v objetí svých sexem posedlých přátel a dětí. Jak praví dobové podání, obklopil se chlapci a děvčaty a že prý zprznil kdekoho bez ohledu na věk, pohlaví a postavení.

Sestavil si team chlapců, kterým říkal psinthria či spinthria, něco jako „prdelky“ a díval se na to, jak skupinově souloží třeba do řetězu pospojení (jeho nástupce Gaius chtěl sbor nejprve utopit, ale protože v něm bylo mnoho vznešených dítek, upustil od toho; později provozoval horší věci).

V ložnici měl Parrhasiův obraz Atalanté hoví ústy touze Meleagrově. Jezdce T. Caesonia Prisca udělal šéfem nové kanceláře přes rozkoše, á voluptátibus. Sbíral pornografické obrazy, sochy, literární dílka, měl knihu návodů k souložím s názvem Elephantis. Císař byl prvním evropským sběratelem pornoliteratury a pornoumění. Elephantis/Elefantis bylo pravděpodobně jméno hetéry a nikoli označení, že by pocházela z egyptské Elephantiny. Byla prý pokračovatelkou díla Astyanassy, služebné Heleny Spartské, která údajně jako první psala o sexuálních polohách (byla by to starší literatura než Homérovy epy a také pozoruhodná skutečnost, že nejstarší evropskou literaturou byla pornografie...).

V pramenech vystupuje ještě jiná Elephantis ztotožňovaná s erótografkou, porobní bába, doporučující dámám pro vyvolání potratu požít menstruační krev. Jiná její "kolegyně" z branže jménem Salpé doporučovala jako afrodisiakum oslí semeno a na depilaci mladých chlapců prodávaných ku potěše mužů radila potřít kluka krví tuňáka, jak si poznamenal Plinius.  

O lásce k chlapcům psal básník epigrammů Stratón ze Sard, současník Hadriánův. Jeho Músa paidiké, Chlapecká Músa, patří do Anthologie palatínské/Anthologia graeca n. palatina.

Drby z římského bulváru. Císař Gaius chodil často v hedvábí, v pestrobarevných ženských šatech s množstvím drahokamů, nosil hodně náramky a další šperky. Do vousů atd. si dával sypat zlatý prach a na veřejnost chodil s bleskem nebo trojzubcem v ruce. Hrál si někdy na Venuši (sic!) nebo na Alexandra Velikého. Pak nosil jeho štít, který si dal přivést z jeho hrobu v Alexandreji.

Poprvé v Evropě zdanil prostituci, viz však nápad Solónův. Děvčata musela platit denně daň z výdělku ve výši ceny jedné soulože. Protože byla státní pokladna prázdná, zřídil Caligula bordel také přímo ve svém domě na Palátínu, odtud dnešní slovo palác jako šlechtického a panovnického sídla, aby se nemusel s nikým dělit o zisk. Klientela i zboží bylo prvotřídní, jak kladl důraz, ze senátorského prostředí.

Gáius byl šílenec. Koupal se v ohřívaných i chlazených voňavkách, srkal perly rozpuštěné v octu, jak ho inspirovala Kleopatra s Antóniem. Dal vystavět desetiřadky s pestrobarevnými plachtami, s lázněmi se sladkou vodou, sloupořadími, dokonce s vinnými keři a ovocnými stromky a v doprovodu naloděných hudebních a pěveckých sborů plul podél pobřeží Kampánie.

Také zavedl soudní poplatek podle souzené částky. Do státní pokladny putovala jedna čtyřicetina sporné summy. Dokonce nosiči museli státu odevzdávat osminu svých denních výdělků. Nastartoval věčný trend vymýšlení nových daní a poplatků.

Gáiův sexuální život je galerie protikladů. Miloval M. Aemilia Lepida, manžela své sestry Drúsilly, měl ho za svého nástupce, ale již roku 39 n. l. ho dal popravit pro údajné spiknutí. Miloval herce pantomímy Mnéstéra a Valérius Catullus si mezi přáteli stěžoval na to, že po souloži s Caligulou ho bolí v boku.

Z žen nejčastěji Gáius spával s kurtizánou jménem Pyrallis a když nebyla po ruce, brával si bokem manželky svých hostů přímo na hostině. Kromě toho spal se všemi svými třemi sestrami, nejraději ale měl Drúsillu. Trpěl zřejmě těžkými komplexy z lidí pohlednějších. Dával vyholovat v týlu dlouhovlasé mladíky, žárlil na originalitu, kterou chtěl uchovávat jen pro sebe.

Passiénus Críspus, manžel tety císaře Neróna Domitie a později ještě jeho matky Agrippiny (mladší), lezl do zadku všem císařům, které zažil. A proto přežil. Když císař Gáius kamsi cestoval, běžel za ním Passiénus pěšky. Když se ho Neró zeptal, jestli má také poměr se svou sestrou (jako on), chytře odpověděl: „Ještě ne.“

Otec císaře A. Vitellia Lucius byl střelený, a také Neróna přežil. Byl prý bezúhonný, ale jinak zajímavý. Ženatý muž miloval jistou propuštěnku do té míry, že její sliny smíchané s medem pravidelně a na veřejnosti užíval jako léku na své průdušky. Před Gáia předstupoval se zahalenou hlavou a pak s sebou v pokoře říznul o zemi.

Claudiově Messalině směl zouvat boty, jak si vyprosil, a její pravou botu nosil u sebe v záhybech togy a veřejně ji líbal. Když Claudius držel stoleté hry, proslulou větou mu k nim blahopřál: „Saepe faciás“, Kéž bys to dělal častěji!

Jeho syn Aulus to měl později těžké a panování mu nešlo. Dokonce jako o prvním z císařů se u něho objevují zkazky, že není urozeného původu, ba že je dokonce původu „dělnického“. Oproti jeho původu od Fauna a sabínské ženské bohyně Vitellie říkali jiní, že jeho rodina byla propuštěnecká, děd ševcem, otec udavačem a zbohatlíkem na dražbách propadlých hrdlu a jeho matka byla prý dcerou jakéhosi pekaře Antiocha.

Vespasiánus nebyl vůbec na kluky, neměl žádnou aféru se ženami, nedržel si žádný „harém“. Když ovdověl, dlouho žil s propuštěnkou a tajemnicí Antónie (á manú), dcery císaře Claudia a Aelie Paetíny jménem Caenis (Antónia Augustae líberta Caenis, zemř. roku 75 n. l.). Pak manželku u císaře v ložnici zastupovaly anonymní souložnice, jimž za to dokonce platil. Za jednu noc dal jisté ženě 400 tisíc sesterciů „za šílenou lásku“. Věrnost Caenidě je ojedinělý případ z římských císařských dějin, kdy panovník žije s přítelkyní-propuštěnkou s postavením manželky, ale bez takové úcty.

Titus rád pil a hýřil se ženami i muži. Miloval mnohem starší Bereníku (nar. 28 n. l.), nejstarší dceru židovského dynasty Héróda Agrippy I. Byla sestrou a milenkou Héróda Agrippy II., o 13 let starší než Titus. Po nástupu k vládě ji poslal z Říma pryč. Uměl zacházet se zbraněmi.

L. Ceiónius Commodus, po adopci Hadriánem L. Aelius Caesar, byl hodně nemocný. Hadrián brzy svého kroku litoval, neboť tušil, že půjde dříve na pohřeb svému nástupci, než naopak. Nemocný ale měl chutí do života dost. Ženy ho bavily a L. Aelius je miloval. Jednou prý nespokojené manželce, jíž se nelíbilo, že se potuluje po cizích ložnicích, řekl: „Dovol, abych si užíval jinde; manželce patří společenské postavení, ale nikoli potěšení.“

Císař Commodus rád míchával lidské výkaly do jídel a osobně to ochutnával. Přitom se denně sedm až osmkrát koupával a přímo v lázních i jedl. Chodil na gladiátorské tréninky a své návštěvy dával zaznamenávat do státních aktů a zveřejňovat. V aréně prý vystoupil 735krát, z toho ještě za vlády svého filosofujícího otce M. Aurélia Antónína 365krát. Vynikal silou a v aréně zabíjel zvěř, dokonce slony, probodnutím bidlem.

Miloval zápasy a pořádal je i ve svém paláci. Byl vynikajícím lukostřelcem vycvičený Parthy a oštěpařem, cvičen Maury. Skolil v aréně sto lvů stem oštěpů, co rána, to smrt. Pštrosům ustřeloval z krku hlavy šípy se srpkem, takže se lidé bavili pobíhajícími bezduchými ptáky po circu.

Řím chtěl přejmenovat na Colónia Commodí, sám sebe označil za Hercula, jindy vyznával Ísidu a holil si hlavu. Nebyli s ním žádné žerty. Při Belloniných čili Kybélininých slavnostech nakázal kněžím v extasi utnout si ruku.

Otec na něho evidentně nestačil, nebo podle jiné interpretace, se o něj ani nezajímal. Ještě za filosofova života si prý Commodus ve své části paláce zařídil bordel a hospodu a vedl život s gladiátory a restaurační společností podobný L. Vérovi. Vérus na syna moralisujícího Aurélia nepochybně zapůsobil mnohem výrazněji. Vérus se totiž po nocích potloukal po i těch nejhorších hospodách a bordelích.

Miloval to prostředí a několikrát byl imperátor seřezán, protože provokoval. Rád mluvil obscénně (trpěl kaprolalií či skatologií, sexuálním uspokojením „silnými“ slovy?).

Commodus se otci opravdu nevyvedl. Ani jeho matka, která dávala Auréliovi zabrat. Dcera snad nejkladněji hodnoceného principa dějin Antónína Pia a stejnojmenné matky Faustína, tj. Štěstí přinášející, si vybírala milence především mezi gladiátory a námořníky. Annia Galéria Faustína ml. šla dokonce Římem pověst, že Commodus není císařův, ale nějakého gladiátora.

Měla se prý muži přiznat a astrologové „chaldajové“ oběma poradili, aby milence zabili a Faustína aby se „dole“ umyla jeho krví a pak aby se vyspala s Auréliem. A že to už bude dobré.

Nebylo. Commodus byl hovado, jedno z největších mezi principy v dějinách. Faustínini milenci byli císaři známi a jednoho z nich také přistihl při snídaní s ní. M. Aurélius byl zřejmě nad věcí a ve svých zachovaných poznámkách hovoří o své rodině v superlativech.

V době, kdy vedl válku na severní hranici s germánskými Markomanny a Kvády, situaci nekomplikoval a milenců rozdával úřady a hodnosti. Když zemřela na úpatí Tauru v obci Halale, přejmenoval ji na Faustínopolis, postavil ji zde chrám (později ho na čas usurpoval Héliogabalos pro svůj arabský kult) a při vědomí její nemravnosti jí udělil božské pocty a možná trochu jízlivě přízvisko máter castrórum/matka armádních ležení.

Héliogabalos navíc prý obsazoval úřady podle velikosti uchazečova přirození a vůbec dal po celé říši vyhledávat muže vybavené mocnými údy. Císařův věrný milenec se ostatně jmenoval Zótikos, tj. řec. plný života, živočišný. Jeho otec byl kuchař. Žili s císařem jako manželé a kuchtíkův syn se přiživoval ještě tím, že prodával výroky svého pána a „děvčete“. Bisexuální Héliogabalos náklonnost nikdy neskrýval: herci Hierokleovi veřejně líbal přirození.

Héliogabala silně inspiroval deviovaný syn filosofa M. Aurélia Antónína Commodus. Také vyhledával muže s velkými penisy, říkal jim Oslové, a toho s největším jmenoval veleknězem „venkovského“ Hercula, zřejmě svého osobního kultu mimo Řím.

Za Commoda několik let vládl propuštěnec Perennis a po něm Cleander/Kleandros. Císař je přímo vladařskou „nudou“ pověřil. Dopadlo tak, jak muselo. Kleandros byl tak drzý, že spal s císařovými děvčaty a dokonce s nimi měl děti. Když se díky ministrovým přehmatům všechno provalilo, dal holky i se svými pracovními úrazy Commodus zabít.

Commodus si jako první z císařů dal do oficiální titulatury přízviska Pius a Félíx. Od Septimia Sevéra zůstala slůvka Zbožný a Šťastný (poprvé užito Sullou) v titulatuře napořád. Užívali jich dokonce monotheističtí vládci.

Commodus si držel harém tří set souložnic tvořený římskými mátrónami, čili vdanými paními, a děvkami. K tomu měl tři sta mladíků, jimiž se dával všemi způsoby oblažovat a souložil se svými sestrami. Zato vyhnal zákonnou manželku, protože se spustila a byla natolik drzá, že se jí dal přistihnout při nevěře. Tak ji dal zabít. 

Commodův sexuální park byl velevyhlášený (co to bylo například proti pozdější slávě Čingischánově, který si držel společnost pěti set žen a konkubín a bavily ho navíc oběti jeho vojenských vítězství). Po diktátorově smrti byl o děvčata a chlapce enormní zájem a ekonomicky myslící P. Helvius Pertinax, jeho císařský nástupce, obdržel velmi mnoho peněz za jejich individuální prodej.

Dlouho byl nejbližším z milenců jistý Saóteros. Během triumfu nad Sarmaty a Germány ho měl císař na triumfátorském spřežení a líbal ho, což opakoval později v divadlu. Saóteros byl zvíře, dokud nebyl odstraněn spiknutím lidí z císařovy grady. Vrahy byli frúmentárií, tedy státní tajní policisté. Tentokrát, jako často dodnes, v soukromém kšeftíku.

Jako první z čínských císařů se namísto státním věcem zcela oddal hrátkám s harémovými ženami všeho druhu Jüan, srov. rok 49, a jeho syn Čcheng chodil do bordelu mimo palác.

Gordiánus II. měl slabost pro ženy. V Africe měl 22 přítelkyň a s každou z nich tři až čtyři děti, až mu pro plodnost říkali Priápus. Nikdy ovšem jaké jediný z císařů nebyl ženatý! Jev u Římanů do té doby nezvyklý, a přitom ani nebyl bisexuální. Krátce vládnoucí Clódius Albínus (195 n. l.) se ohlížel za sukněmi, ale chlapeckou a mužskou lásku nesnášel.

Carinus, syn Carův a Numerianův bratr, byl v letech 284 až 285 posledním z římských principů. Jeho přemožitel Diocletianus změnil římskou ústavu a z principátu vznikl tzv. dominát, z vládců svým způsobem volených (vojáky a senátem formálně potvrzovaných) se stali páni a definitivně přišlo vykání. Na rozdíl od svého bratra, vyhlášeného literáta, ale tělesně neduživého, patřil mladý Carinus kromě tohoto pozoruhodného momentu posledního z posledních do staré císařské party. Oženil se s devíti ženami, opustil i těhotné a palác měl plný herců, děvek, zpěváků a kuplířů. Po jeho smrti jakoby Řím uléhal ke spánku. O padesát let později přestane být sídelním městem císařů.

Císař Tacitus také nepatřil mezi pijany. Prý nevypil denně ani půl litru vína, hodně málo jedl a dokonce se málo koupal. Budiž ovšem připomenuto, že mu bylo 75 roků. Veřejné domy starý Tacitus zrušil, ale opatření ho nepřežilo. Omezil dokonce provoz římských lázní na dobu do soumraku.

Constantínus I. zavedl pětiletou daň pro obchodníky, překupníky a dokonce prostitutky. Placena ve stříbru a zlatu. Zavedl daň zvanou follis, měšec, snad pozemkovou, pro majitele nemovitostí. Nepovedený caesar Constantína I. v osobě Flávia Claudia Constantia Galla (351 – 354) v Antiocheji chodíval v noci po krčmách a křižovatkách a poslouchal, co se o něm povídalo, anebo se rovnou zeptal.

Gallus byl synem Constantia, bratra císaře Constantína I., a Gally, sestry Rufínovy a Ceriálovy. Gallův bratr se jmenoval Flávius Claudius Iúliánus, caesar v letech 355 – 360, do roku 363 august.

Je pozoruhodné, že po několika generacích panovníků s divokým sexuálním životem a často deviacemi přišla ve 4. století doba střídmosti, manželské věrnosti, skromnosti. Constantius nefandil žádným výstřelkům, neměl aféry se ženami, nepořádal velké hostiny a žil skrovně. Na veřejnosti neplival ani nesmrkal.

Iúliánus po smrti manželky Heleny již s žádnou ženou nežil. Jedl prostě, neměl nepříjemných charakterových vlastností, kromě toho, že vždy toužil po popularitě. Nosil vous se špičatou bradkou. Iúliánův nástupce Ioviánus s křesťany již držel, byl však liberální. Měl rád jídlo, ženy, víno.

Valentiniánus I. neměl žádné sexuální výstřelky, žil bez sexuálních afér. Valens měl sklony ke krutosti. Držel si dvě lidožravé medvědice, a mj. dal ukamenovat štolbu za to, že bez příkazu zaměnil několik císařských koní. – První trest ukamenováním v Evropě.

Třebaže toho hellénští a latinští autoři o sexuálním životě, a to nejen prominentů, semleli hodně, o pomůckách k sebeukojování málo. Archeologicky jsou ovšem různá přirození dokumentována bohatě, též jako talismany. Z Vindolandy, pevnosti na severu Anglie, pochází nález dřevěného fallu. O nejstarším známém kamenném fallu viz v souboru "před 6000" (Phallus von Schelklingen). Starozákonní prorok Ezechiel/Jechezqé'l ze šestého století se proti autosexuálním praktikám ohrazoval, když jeho bůh vysvětloval vyvrácení júdského sídelního města a mluvil k dceři Jerusaléma/kyrios té Ierúsalém: "a vzalas ozdoby své cti z mého zlata a stříbra, které jsem ti dal a vyrobilas z nich mužské podoby a kurvila jsi se na nich/et tulistí vása decoris tuí dé auró meó et argentó meó, quae dedí tibi et fécistí imáginés masculínás et fornicáta es in eís, řec. kai epoiésas seauté eikonás arsenikás kai exeporneusas en autois." 

•

Sem tam, nahoru a dolu

V sexu je možné všechno, je-li to možné. Příběhy proměn a mizení několika sexuálních tabu.

Byla to velepodívaná. Žádná obvyklá svatba prachatých lidí, která nakrmí chudáky ze široka daleka, žádná běžná show s obětováním svatebního špaldového koláče a zpěvy, tanci, jídlem, vínem. To by Hellény nepřekvapovalo ani v případě, že novomanželem je Říman. Nóbl Říman. Vlastně vládce světa.

Extravagantní císař Nero, který se chvíli pokládal za velkého vojevůdce, vozataje, jindy za umělce a milence Mús, měl pro Hellény velkou slabost. Jeho talent totiž dokázali ocenit. Dnes bychom sice řekli, že mu lezli do zadku více než Římané, ale to nic nezmění na skutečnosti, že si Helladu roku 67 vybral za místo bizarní svatby.

Vlastně přijel jako sportsman na olympiádu, jejíž termín si uzpůsobil. Poprvé a naposledy bylo její konání opožděno, a to o dva roky: císař nestíhal... 
Událost byla pro theatrálnost milující jižany kuriosní něčím jiným. První dámou římské říše se právě stal kluk. Věc neslýchaná. Sex s chlapci, no prosím, aristokratická vášeň, ale choť římského císaře? Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus šel dál než jeho vilní předkové Tiberius a Gaius Caesar zvaný Caligula.

Sexuální revolucionář
Chlapec Sporus byl z jeho služebnictva a připomínal mu milovanou těhotnou manželku Sabinu Poppaeu, kterou v návalu zuřivosti kopl do břicha a zabil. Vraždy ženy, která mimo jiné proslula tím, že se pro udržení bílé pleti denně koupala v oslím mléku, nesmírně litoval a ztrátu vyřešil po svém: dal sluhu vykleštit, obléci do ženských šatů, přejmenoval na Spora a zbývající tři roky života s ním žil v manželství.

Vodil ho/ji po Římě, s muži homosexuální subkultury slavili kult ženské plodnosti Bona Dea, nikdo ze senátu ani necekl. Ani nesměl. Nero byl u lidu a hlavně u svých vojáků oblíben; po zániku stavovské republiky nebyl Řím pro zbytek svých dějin ničím jiným než brutální vojenskou diktaturou, hrobkou demokracie.

Nero šel ještě dál. Sám chtěl být také manželkou. Jak žil se Sporem, provdal se za jistého Pýthagoru, podle jiného pramene Doryfora („kopím vybavený“). Při sexu s ním, jak zachovaly historické prameny, napodoboval pán celého Středomoří vzlyky znásilňovaných panen. S tím měl zkušenosti, neboť svedl pannu vestálku Rubrii, nedotknutelnou kněžku státního kultu.

Aby to nebylo tak jednoduché: císař se několik měsíců před svatbou se Sporem oženil s intelektuálně zdatnou Statilií, kterou miloval tolik, že jí dal uctívat s přívlastkem Augusta. 
Neronův příběh stejně jako vzpomínky na bisexuální svět antického mnohobožství se po staletích křesťanských zákazů vracejí do života. Představa "nepřirozenosti" homosexuální rovnoprávnosti, která začala v posledním půlstoletí v Americe a západní Evropě ustupovat, mizí místy zcela. Přišli první umělci, kteří se otevřeně přihlašovali ke své sexuální orientaci a homosexualita se stala přes velkou dávku s tím spojeného pozérství v intelektuálních kruzích symbolem pokrokové normality. 

Ke kořenům
V novém tisíciletí se přidali lidé, živící se politikou. U voličů západní Evropy mívají veskrze úspěch. Paříž, Berlín, Hamburk mají homosexuální starosty, druh německého ministra zahraničí a vicekancléře Westerwelleho Mronz doprovází svého milence po světě. Začátkem srpna udělala „neronisace“ moderního světa další krok na pomyslném uzavírání dějinného kruhu. V San Francisku homosexuální federální soudce zrušil platnost lidového referenda z listopadu 2008 nedovolující v Kalifornii sňatky gayů a leseb.

Svět polytheistické antiky, která dala lidstvu povědomí právního státu a zákonnosti, demokracii, všeobecné vzdělání a vzdělanost, není ovšem jen kolekcí bizarností, ani kodexem následováníhodných návodů. Řada tehdejších společenských tabu v životě žen nebo otrokářství by dnes mohla sloužit za vzor tak leda v ultrakonservativních monotheistických zemích jako například v Saúdské Arábii.

Ke kultu pěstění tělesné schránky, požitků a pohybu se civilisace vrací zánikem zákazů, které zavedli právě monotheistické ideologie judaismu, křesťanství a islámu.

Pronásledování homosexuality přišlo do Evropy až s křesťanstvím. Jeho přívrženci a císařští spoluvládci Constantius II. a Constans I. dekretovali 16. prosince roku 342 zákaz sňatků mezi muži. Ve většině států planety platí dodnes.

Řada monotheistů je odporem k homosexualitě svých spoluobčanů přímo posedlá. Polytheisté bývají k homosexualitě většinou shovívavější. Nejstarší z existujících náboženských systémů hinduismus má ve své mythologii sexuální styky mužských bohů a Kámasútra věnuje homosexuálním praktikám kapitolku (ale moderní Indie zbavila homosexualitu trestnosti teprve loni). V Číně byl prvním ryze homosexuálním císařem Aj (vládl 6 př. n. l. do roku 1 n. l.). Svého milence učinil vrchním velitelem armády.

Nazí a oblečení bohové
Antický svět výrazných sexuálních tabu neznal a shodou okolností ani pohlavních chorob. Sňatky „zbožtělých“ sourozenců praktikovali z hellénistických dynastií po vzoru svých dávných předchůdců pouze egyptští Ptolemaiovci.

Výlučnost mužské společnosti při výchově chlapců a při vojenské službě způsobila u Hellénů velmi častou bisexualitu. Jev byl o to výraznější, protože chlapci a děvčata dorůstali odděleně, neměli ve městech kromě náboženských slavností v podstatě možnost se zamilovat. Starý svět se zamilovával „na první pohled“, jak to známe ze zachovaných attických komedii nebo jejich latinských mutací.

Bisexualita vyplynula z postavení žen, které mužský strach po likvidaci matriarchátu svázal tvrdými pouty zákazů. Takže po celý život byli antičtí muži mezi muži, hellénské sportoviště gymnasion se podle jejich nahých těl jmenuje, umění bylo mužské a dokonce jeho nahota byla více mužská než ženská. Moderní umění to má tak trochu naopak, i když je stále z velké části tvořené muži.

První zcela nahou bohyni vytvořil teprve proslulý Athéňan Praxitelés v polovině čtvrtého století př. n. l. Modelem pro Afrodítu mu stála Fryné, věhlasná hetéra té doby, a dílo bylo státní zakázkou pro Kós a Knidos. Sochař udělal dvě podoby. Jedna socha vypodobňovala bohyni tradičně oděnou, druhá nahou. Kójští si vybrali tradici a revoluce zůstala Knidským – dostali tak turistickou atrakci a jednu z nejčastěji kopírovaných soch starého věku.

Socha stojící v otevřené a přístupné části chrámu byla viditelné ze všech stran a cílem sexuálního uspokojení mnoha mužů. Podobný příběh se tradoval o soše bohyně na Samu z ruky Ktésikleovy, viz rok 274. Král Níkomédés II. ji chtěl od Knidských odkoupit za cenu všech jejich státních dluhů, ale odmítli. V Delfách mívali sousoší dvou chlapců, které rovněž přitahovalo. Jednou prý dopadli Delfané muže, který se do mramorových kluků zamiloval, ověnčil je a dal se zavřít s nimi. Apollón prý tehdy rozhodl, aby muže pustili bez trestu. 

Muži pohlíželi na krásu svých těl od školy, vojenského výcviku, válek, po politickou agoru, sněmy, soudy, na stadionech, na olympiádě, při pití, v klubech, všude samí muži. Svět antiky, kolébky evropské civilisace, byl převážně mužský, homoerotický. Při jídle většinou leželi, při psaní a čtení stáli. Rádi debatovali v chůzi; nebyla to sedavá kultura jako moderní věk.

Děti nebyly předmětem takové úcty jako dnes a mládí bylo pokládáno za nezkušenost: plnoprávným občanem se ve většině hellénských států stával muž až po třicítce. Profesionální sportovci měli v „realisačním teamu“ odborníka na stravu a lékaře znalého posilujících prostředků vedoucích k vítěství, což se dnes kupodivu stále ještě trestá.

Athénský playboy a generál
Mladíci líbající muže a starce na hostinách mezi proplétajícími se tanečnicemi a muži líbajícími hetéry, patřili ke standardnímu obrazu hellénské hostiny. Hostitelova manželka ani manželky dalších účastníků však na takovém hellénském symposiu čili „společném pití“ neměly co dělat.

Zatímco umělkyně všeho druhu panstvo bavily, v ženské části domu halas musela tiše snášet milovaná choť ve své vznešené roli matky-nositelky rodu.

Jména ženských hvězd podobných party neznáme. Zato mužských ano. Athéňan Alkibiadés byl ovšem co do sexuální náruživosti a vůbec výstřednosti pro klasickou Helladu zcela výjimečný člověk. Říkalo se během druhé fáze peloponnéské války, že dva Alkibiady by Hellas nesnesla.

Aristokratického původu a bohatý, od malička šišlal tak, že to dobový pramen považoval za „svůdné“; mohli bychom to přirovnat k dnešním slovakismům při vyslovování č, š a ž. Vykračoval si prý změkčile, žensky, a fintil se. U člověka velící armádě podivuhodný styl.

Někteří milenci ho dokonce platili za to, že s ním směli povečeřet a ve vší počestnosti s ním promluvit. Platón ho v jednom svém dílku Symposion posadil vedle Sókrata. Alkibiadés miloval život na hostinách a je těžké říci, co ho proslavilo více: kariera vojevůdce, politika, milence na několika frontách, nebo hostinského typa?

V Athénách měl milující ženu, měl nemanželské děti se zajatkyněmi, ve Spartě s královnou Tímaiou, Ágidovou chotí (syn Leótychidás se však králem nestal, protože byl Alkibiadův, ale Ágis se s ženou nerozvedl). Skonal roku 404 př. n. l. v exilu rukou vrahovou ve společnosti věhlasné hetairy.

Římské lekce

Ještě slavnější Říman C. Iulius Caesar si z kořisti vybíral otroky urostlé a bez chlupů po těle, na druhou stranu svedl celou řadu vznešených dam, senátorských manželek a královen, z nichž nejslavnější byla ptolemajovská Kleopatra. Během svého maloasijského pobytu roku 81 byl milencem bíthýnského krále Níkomédea III., až si z toho dělali legraci dokonce diktátorovi vojáci ještě během triumfu roku 46 př. n. l., kdy pokřikovali o vztahu obou pánů nedvojsmyslné říkanky.

Rozdíl pro Hellény a Římany mezi „teploušem“ a bisexuálním mužem spočíval v tom, kdo z nich byl aktivní a kdo pasivní. Kdo pronikal, zůstával mužem mravným, kdo však zadek nastavoval nebo praktikoval fellaci (latinsky ssání; Helléni říkali „dělat to po foinícku“), byl nemravný, protože nezůstal mužným. Vše ale bylo v pořádku, když muž vložil penis do úst druhého, čemuž se říká irrumace, „do krku“.

Pro uklidnění tlaku v přirození neměli Římané manželství, ale služky, sluhy a velký výběr bordelů. Pokud to nepřeháněli a moc neutráceli, rodinu, potomstvo ani „morálku“ tím nijak nenarušovali. Ostatně „fascinace“ je slůvko, které má zřejmě původ právě u přirození, fascinum: fallus a jeho symboly bývaly používány proti zakletím a zlým duchům. Dnes patří do arsenálu vulgárnějších nadávek.

Mužské přátelství na hranici sexuality bylo v hellénorománském světě jedním ze vztahů jdoucí za přirozená práva rodinného krbu. Jakkoli byla monogamní manželství nejvyšším a veškerým kultem chráněným společenským svazkem, mužské přátelství mělo punc výjimečnosti.

Klíčovou dírkou
S homosexualitou se nikdo neskrýval a to se do západní civilisace vrátilo až v této generaci. Na Théře u gymnasia (sic) se ze sedmého století př. n. l. uchovaly nápisy typu „U Apollóna Delfského, zde Krimón vnikl do syna Bathykleova (...)“. V polovině pátého století př. n. l. nějaký homosexuální nadšenec vykřikl do dějin: „Myiskos je divoch/agrios“.

Nejslavnější homosexuál známý z takového nápisu je jistý Athéňan, který si přinesl vítězství z Olympie roku 504 př. n. l.: „Olympioníkos Titás dělá anál/katapýgón“. Správcové cvičišť však měli za povinnost, nevpouštět muže vyhledávající s chlapci sex.

Dnes je paiderastiá čili pederastie, láska k nezletilým trestná a v naprostém opovržení. V Petroniově Satyrikonu ze šedesátých let prvního století n. l. o příhodách propuštěnce Enkolpia a jeho přátel je rozverná scénka, v níž údajná kněžka Priapova kultu plodnosti provdává svou sedmiletou služku za Enkolpiova mileného chlapce a oba pak pozorují skulinou, jak děti tráví svatební noc. Soudívají moralisté, že dekadence římských elit, její "orgie", přivodily zánik polytheistické civilisace. Veršíky Mártiálovy a Satyricon jsou ovšem dokladem toho, že sex bez zábran byl všeobecně rozšířený... 

Ve světě s tak málo sexuálními omezeními se nelze divit, že i fantasie mají trochu jinou dimensi. Kolem roku 170 n. l. sepsal africký Říman L. Apuleius román Metamorfosy známější jako Zlatý osel podle zvířete, do něhož byl hrdina zaklet. Jedním z jeho dobrodružství je setkání s ženou, která si s ním, s oslem, vynutila soulož.

Sluha o tom informuje manžela vilné dámy, ale ten to zpracoval ryze obchodně: usmyslel si, že by zvíře mohlo souložit s ženami na divadle (svou toho ušetřil). Vedle podobných příběhů existovala rozsáhlá pornografická literatura i obrazy, z nichž je zachován jen zlomek.

Arabský Evropan
Za zmínku stojí ještě jeden exot, který narušil tabu se sexem nijak nesouvisející. Jedním z nezvrhlejších panovníků Říma byl syrský Arab a velekněz meteoritického kultu Ela-gabal v Emese (dnešní Homs), jemuž později svět podle toho říkal Elagabalus nebo Héliogabalos. Na trůn nastoupil jako čtrnáctiletý, zavražděn byl o čtyři léta později roku 222. Vynikl sexuálním marathónským rekordem: jednou uspořádal velehostinu o 22 chodech, mezi nimiž se svými ženami souložil v lázni.

Byl prý ale především pasivní homosexuál. Měl stabilně dva milence-manžele a jednomu z nich, herci Hierokleovi, veřejně líbal přirození. Černě si podmalovával oči a dal se obřezat: byl asi jediným obřezaným římským císařem. Jeho holič Claudius měl na starosti zásobování Říma a zřejmě to byl nejvýše postavený holič dějin.

Héliogabalos prý obsazoval dvorské úřady podle velikosti uchazečova přirození a vůbec dal po celé říši vyhledávat muže vybavené mocnými údy. Takové kriterium je dnes v politice zatím nedotknutelné. Také to, že by v čele nějaké evropské mocnosti stál Arab...

graf: Kronika sexu
První záznamy o sexu, sakrální prostituci a spojení hudebního a tanečního umění s prostitucí pocházejí z Předního východu. Obchodníci, expanse perské říše a hellénismus zvyklosti rozšířily na západ.
27. st. př. n. l. hrdina Enkidu má sex s prostitutkou Šamchatou: první literární sexuální scéna a žena živící se sexem patří do epu o králi Gilgamešovi
11. st. v Assyrii první tresty za homosexualitu
asi 800 Homérova Ílias s první erotikou evropské literatury a ještě k tomu v podání nejvyšších z nesmrtelných
8. st. test těhotenství v Babylónu, později preservativy z ovčích střívek a měchýřů
po 510 hetéra Leaina, Lvice, poctěna Athéňany jako první žena bronzovou sochou za to, že neprozradila „tyranobijce“
399 popraven Sókratés, který se svými přáteli opěvoval pederastii (otrokům byla taková láska zakázána)
323 začátek hellénismu (novověké formální datum), mimo jiné éry silných žen na trůnech a všeobecného rozšíření bisexuality
1. st. římští literáti předělali hellénskou mythologii na erotické příběhy a z olympských kultů se městskému obyvatelstvu a vzdělancům stával vzorový erotický salon; tak ostatně viděli později polytheisty křesťané
44 zavražděn C. Iulius Caesar, milenec a milovník mužů a žen; mezi císaři byl setrvale napodobován
222 pokus o zákaz mužské prostituce
342, 16. prosince křesťanští císaři Constantius II. a Constans I. zakázali sňatky mezi muži
390 císař Theodosius I., křesťanský fanatik a likvidátor olympiád, využil vraždy jistého úředníka v Soluni, který zatkl oblíbeného homosexuálního dostihového jezdce, aby se vypořádal s fanoušky: na stadionu bylo zavražděno sedm tisíc Soluňských
1712 objevilo se zhoubné slovo onanie
1957 v Británii přestala být homosexualita zločinem
2000 holandský parlament jako první legalisoval homosexuální sňatky, první se konali 1. dubna 2001
2001 první otevření homosexuálové ve vysoké politice: Bertrand Delanoë starostou Paříže, Klaus Wowereit v Berlíně, Ole von Beust v Hamburku

Rekordy prostitutek

Císař Alexander Severus (zavražděn roku 235) šel v použití lehkých žen vůbec nejdále, kam státník dosud ve vztahu k prostituci zašel. Nařídil, aby neženatí správcové provincií dostávali přidělenou milenku, „protože bez nich nejde žít.“

Ženské vilnosti dala jméno dáma s jedním z nejlepších římských rodokmenů. Valeria Messalina, dcera věhlasného M. Valeria Messaly a třetí manželka císaře Claudia byla přes den chotí vladaře a matkou Octavie a Britannica. Po nocích pracovala jako děvka pod jménem Lykiska (asi „Malá vlčice“, ale ve významu „Kurvička“). V závodu s profesionálními prostitutkami o počet milenců za den a noc uspokojila 25 mužů a zvítězila.

Měla v bordelu jistého Gnathóna pronajatou místnost a z podnikatelek zavírala nad ránem jako poslední. Život ji hodně bavil a Claudius byl shovívavý (koneckonců jeho slabostí byla děvčata), dokud to nepřehnala. Když roku 48 slavila oficiální svatbu se senátorem C. Siliem, ačkoli nebyla rozvedená s hlavou státu, problém se musel vyřešit – katem. 

Novověk má své messaliny. Jistá Nathalie Schornová (tehdy 19), rozvedená s tříletým dítětem, se svou přítelkyní Tinou (29) uspořádaly 8. srpna 2005 v německém Kolíně něco podobného. Od dvanácti hodin poledne do jedenácti večer „udělaly“ dohromady po jednom „číslu“ 115 mužů, padesát eur kus. Nedostalo se prý na 1400 dalších zájemců. 

Polské zdroje však tvrdí, že roku 2003 jistá dáma pod pseudonymem Marianna Rokitová (tehdy 26 let) měla za osm hodin 769 „styků“. 

Jiným rekordem se v březnu 2009 chlubil kolínský velkobordel Pascha rozvážející ženy po Porúří. Jistá Tatjana za sedm hodin orálně dosáhla ejakulace u 148 mužů, jedné tak každé tři minuty, jak přepočetl magazín Stern. Podle jeho odhadů pracovalo tehdy v Německu s více než osmdesáti miliony obyvatel na čtyři sta tisíc prostitutek. 

Sapfó a první "lesby"

Sapfó z Mytilény (narozena kolem roku 630 př. n. l.) požívala po celý hellénský starý věk i po dobu raného principátu vynikající pověsti nedostižného osobního a literárního vzoru. V její době bylo „módní“, aby aristokratky zakládaly a živily „dámské kluby“, oddávaly se literatuře a uměním stranou od vševládného světa mužů. 

Hlavy jiných takových společností, músejí, nám zůstaly bezejmenné, zachovalo se Sapfino jméno, sotva byla výlučná. S jistou dávkou pravděpodobnosti se lze domnívat, že také římské aristokratky udržovaly jakési „kluby“ někdy ke konci republiky a že společenstva mohla být dosti vlivná. Snad byly kryté praktikami výlučně ženských kultů, srov. např. prosincové obřady Jasné bohyně/Dea Dia, viz Bohové & svátky x. Informace o ženské elementu kromě sexu v antickém světě jsou však velmi skoupé. 

Ze Sapfina díla zbyly jen trosky. Pověsti o její homosexuální „lesbické“ orientaci (jméno podle názvu rodného ostrova básnířky) jsou mnohem pozdější a zalíbení našly až u křesťanů. Zřejmě prvním místem, kde se objevuje slůvko lesbiai, řec. lesby, s touto náplní, je anonymní komentář k prvnímu křesťanskému theologovi římským jménem T. Flaviovi Clementovi, neboli Klémentovi z Alexandrie (ačkoli se narodil v Athénách; zemřel krátce před rokem 215 n. l.; nom. Klémés). Hellénský obrat lesbiadzein/konat polesbicku označoval naopak fellaci prováděnou ženou na muži, protiklad k mužské/chlapecké na muži (foiníkidzein), srov. s. v. sex (1). 

Ostatně označení „homosexuální“ je až ze 19. století. V hellénismu se lesbám říkalo tribás, latinsky frictrix, „ta, co tře“, a orientace byla pokládána za nemravnou, proti přírodě, více než tehdy ryze mužská homosexualita; nikoli ovšem trestná. O manželce Feróry, bratra Héróda Velikého a tetrarchy perajského, bylo poznamenáno, že zneužívala "panen". Monotheistický kronikář Iósépos Flávios nezaznamenal ani její jméno, což ostatně neuvedl ani u svých dvou manželek, matek svých pěti kluků.

První odkaz na Lesbos s explicitním popisem lesbické lásky obsahuje pátý dialog Lúkiánových Hetérských rozhovorů/Hetairikoi dialogoi. V textu, který nebyl zahrnován do starších vydání Lúkiána ze Samosat (✝︎ c. po 180), neboť ho editoři i překladatelé pokládali za obscénní, je hetairá Klonárion hrozně zvědava, jak to má její profesní kolegyně Leaina s jistou Megillou z Lesbu. Leaina se hrozně styděla, červenala a vyprávěla, že Megilla se svou družkou Démónassou z Korinthu ji pozvaly na víno, aby jim k tomu hrála na kitharu.

Když toho měly dost, vzaly si ji mezi sebe do postele a tam se k ní Megilla chovala jako muž v takové situaci. Pod parukou byla ostříhána "na kluka" a říkala si Megillos a vyjevila, že je s Démónassou oddána. V Lúkiánově dialogu je Klonárion čím dále zvědavější, chce vědět, co Megilla jako muž s Leainou dělala, ale ta ji utne: "Neptej se na podrobnosti, je to neslušné. Proto jsem přísahala u nebeské Afrodíty, že to nikdy neřeknu!"  

V klasickém období hellénských dějin a mnohdy i dnes bývá zobrazení nymfy na mincích samostatné Mytilény (raženy od poloviny 5. století) vykládáno jako obraz Sapfin. To by ovšem znamenalo, že Sapfó byla první smrtelnou ženou, jejíž obraz se kdy dostal na mince, jejichž význam v této době nebyl ani tak v nominální hodnotě platidla, jako spíše v hodnotě representativní - jako výsostný státní symbol. 

Spartské svatební zvyky

Sparťané se museli ženit kolem dvacítky. Sedí-li historické záznamy, byla lakónská svatba vpravdě úchylná záležitost. 

Sparťanka (ovšemže vybraná rodiči) si musela vzít na sebe mužský šat, ostříhali ji a jakoby unesenou příbuznými ji strčili do temné místnosti s lůžkem. Přišel novomanžel, rychle si odbyli sex a on se vrátil do své ryze mužské společnosti, která popíjela vedle „svatební“ cimry. Až do narození dítěte se stýkali jen tajně. 

Protože manžel byl většinu času mezi „chlapy“, měly sportovně vychovávané ženy velkou volnost, jakou v jiných částech hellénského světa ženy neznaly. Sparťanky mohly cvičit, závodit (částečně odhalené), muzicírovaly a domácím pracím se nevěnovaly (od toho měly služky). 

Nosily suknice s vysokými rozparky, takže na rozdíl od celého antického světa a orientu ukazovaly provdané Sparťanky vysoko stehna. Směly si zřejmě oficiálně pořizovat milence v případě, že manžel byl starý, nebo byl ve válce, a to i z řad heilótů, tedy otroků. Měly široká dědická práva a v nepřítomnosti manžela řídily rodinné záležitosti. 

Částečná nebo příležitostní kultovní nahota u Dórů má své starší vzory. V Íliadě nešťastná Hekabé, Priamova manželka a matka Hektorova, použije symboliky zavazujícího mateřství, když přemlouvá syna, aby se nestavěl rozzuřenému Achilleovi na odpor: ukazuje před králem synovi prs, jímž ho kojila. 

vyšlo v časopisu Týden 08/06 a rozšířeně 33/10

Sextia, manž. L. Cornélia Sully, cos. 5-, a Mam. Aemilia Scaura§ 22+, 34+ 

Sextia, manž. L. Antistia Vetera, m. Antistie Pollity§ 65+ 

Sextia Cethegilla, manž. Púpiénova, m. Ti. Clódia Púpiéna Pulchra Máxima, M. Púpiéna Áfricána Máxima a Púpiény Sextie Paulína Cethegilly, manželky M. Ulpia Eubióta Laura§ 238+  

Sextília, m. principa A. Vitellia a L. Vitellia, manž. L. Vitellia§ 69+ 

Sextília, virgó Vestális§ 274

sextílis, šestý měsíc původně, pak osmý a přejmenovaný na augustus§ 45, 8

Sextílius, Lucullův legát§ 69

Sextílius, praet., správce Afriky§ 88

Sextílius Acutiánus ze Smyrny (?), činovník korespondující s Antónínem Piem§ 139+

Q. Sextius, Sextí(li)us, římský eklektický filosof, o. následujícího§ 70, 5

Q. Sextius Niger, Sestius Niger, s. předešlého, filosof a farmakolog§ 5

Sextius, celé jméno neznáme, quaestor§ 111

T. Sextius, caesarián a antóniovec§ 42, 41, 39

T. Sextius Áfricánus§ 47+, cos. suff. 59+

P. Sextius Baculus, caesar. centurió§ 57

C. Sextius Calvínus§ cos. 124, 123

T. Sextius Cornélius Áfricánus§ cos. ord. 112+ 

L. Sextius Lateránus§ tr. pl. 377-376, 367, cos. 366

T. Sextius Lateránus§ 1. cos. ord. 154+   

T. Sextius Magius Lateránus§ 1. cos. ord. 94+; 2. legát Septimia Sevéra, 48+, 195+, cos. ord. 197+   

Sextius Násó, celé jméno neznáme, caesarovrah§ 44

Sextius Paconiánus, oběť tiberiady§ 35+, cos. 197+ 

Sextius§ srov. i Sestius, viz Sexti(li)us

Sextos Empeirikos, skeptik, filosof a lékař§ 230, 200+ 

Sextos z Chairóneie, příbuzný Plútarchův (vn. n. synovec), o. Salvie, manž. Minúkiána st. z Athén, stoik n. platónik§ 161+, 200+ 

Sextus Faléreus§ ath. arch. 165+