Seeia, Še'i, arab. Sí', m. v Auránítidě s chrámem Ba'al šamina, obyvatelé Seeiénoi, ochranná bohyně města Seeia v roli hell. Tychy§ 23

Segédé, Sekaisa/Sekeida, jindy Begeda, oppidum keltibérských Bellů, dn. ruiny v provincii Zaragoza§ 154, 153

Segedúnum, pevnost na Hadriánově valu, dn. Wallsend na Tyneu v sv. Anglii§ 122+

Segerseni (osob. jméno), vládl jako Menech-ka-Re, vzdorokrál Jedenácté dyn.§ 2040

Segesta, Segesté§ 1. viz Egesta; 2. viz Siscia 

Segestés Cheruský, o. Segimunda a Thusneldy, tchán a sok Armíniův§ 15+, 17+ 

Segestica, Segida, m. v Přední Hispánii polohy nezn.§ 195

Segimer, kníže Cherusků, řec. Segiméros, o. Arminiův§ 16-, 15+

Segimund, s. Segimerův, řec. Sesithakos n. Segimúntos; ženat byl s Rhamií Chattskou§ 15+

Segobrigové, ligurský kmen v Provenci, na jehož území byla založena Massali᧠viz tam

Segontia, m. Hispánii, asi dn. Sigüenza v Kastílii-La Mancha§ 195, 74

Segontiakové, lat. Segontiací, kelt. lid při ústí Temže§ 54

Ségór z Egypta (řec.), záhadný dynasta§ 724

Ségór, Segór n. Zogora (řec.), hebr. Zoar, osada v provincii Arabia§ 302+

Segovax, kníže Cantů§ 54

Segovesus§ viz Siguvesus

Segovia, m. v Přední Hispánii, pozd. H. Tarrakónské; jméno dodnes nezměnila§ 80, 76, 75

Segusiávové, Segusáví, kelt. lid v Gallii, již. sousedi Headuů§ 52

Segusió, sídel. m. Kottijských Alp/Alpés Cottiae, dn. Susa v Piemontu§ 15, 312+  

Poněvadž se roku 312+ přidala k Maxentiovi, dal ji Constantinus I. rozbořit. 

Sehel, nilský o. u první peřeje, eg. Sačet, Sečet, řec. Satis, Sétis, gen. Séty, řec. Dionýsův ostrov/Dionýsú nésos, podle hornoeg. bohyně, chrám Satieion§ 2667, 165, 142, 115  

Sehetepibre, Se-hetep-ib-Re, místostrážce pokladu Senwosreta III. a Amenemheta III.§ 1843

Sehetepibre, Hor Su-sech-taui (osob. jméno nezn.), k. Třinácté dyn., bývá spojován s Ameniem Qemauem, srov. tam§ 1786

Secha-en-Re§ 1. nezn. k. Třinácté dyn., 1676; 2. k. Patnácté n. Šestnácté dyn., 1674  

Sechem, Sichem, Šakmi, Šechem, Šekem, asi též Sekmem (nejst.), kanaánské m. v Rečenu/Palest., pozd. Neápolis/Nábulus§ 1870 a viz pod Neápolis 

Sechem, eg.§ = Prosópis v Egyptě

Sechemanchptah, Sechem-anch-Ptah, wezír Páté eg. dyn.§ 2498

Sechemchet, Sechem-chet§ viz Teti II.

Sechemib Perenmaat, Sechem-ib-per-en-maat, buď Horovo jméno Peribsenovo, n. jiný panovník Druhé eg. dyn.§ 2848, 2703 

Sechemka, písař v Páté dyn., manž. Sit-Merity§ 2414

Sechemkare, Sechem-ka-Re, wezír ve Čtvrté a Páté dyn., s. asi Chafreho s Hekenuhedžetou§ 2613, 2558, 2498  

Sechemkare n. Anchkare, k. Osmé dyn.§ 2170

Sechemrechujtaui, Sechem-Re-chuj-taui (trůnní jm.), Hor Chaj-bau, k. Třinácté dyn.§ 1786

Sechet, nezn. k. asi První eg. dyn.§ 2990

Sechet-Chenmu§ viz Latopolis

Sechin Bajo, archeolog. lokalita v Peru§ 3000

Sechmet§ viz Sachmet

Gnaea Séia Herennia Sallustia Barbia Orbiána§ viz Sallustia Barbia Orbiána 

Seiánus§ viz pod Aelius

Seilénos z Hérákleie Pontské, význ. občan§ 73

Seilénos z Pelly, o. Ofellův, též Sílénos§ 322

Seilés, Seilás, též Cheilés, Seleukův důstojník v Persii§ 301

Seimu, třináctý tennó, občansky Waka-taraši-hiko§ 130+, 190+ 

Seirénes, lat. Sírénés, vražedné zpěvavé panny s ptačím tělem, sg. Seirén, lat. Sírén/Síréna§ 324

Seirios§ viz Sírius

seisachtheiá (sg.), „setřesení, odpis, břemen (dluhů)“, jedna ze Solónových reforem rušící u zástavních půjček ručení vlastní osobou občanů, hektémoroi; seisachtheia (pl.), byly slavnosti, držené ještě v Aristotelově době. Viz také pod Athény a hektémoroi, kde jiný výklad seisachtheje, a rok 2384 o sumerské amar-gi, akkad. anduráru(m)§ 2450, 2384, 594, 510 

seismograf§ 100+ a viz zemětřesení

Cn. Séius, oběť proskripcí a jeho kůň§ 74 a viz s. v. zvířata

L. Séius§ viz L. Aelius Séiánus sub. Aelius

M. Séius, štědrý aedil. cur. a labužnický vynálezce§ 74

Séius Fusciánus, praenomen nezn. (P.?), praef. Urbí§ 138+, cos. ord. 188+ (cos. suff. někdy za Antónína Pia)  

L. Séius Sallustius, senátor, o. Sallustie Barbie Orbiány, manž. Sevéra Alexandra§ 222+, 227+ 

L. Séius Strabó§ 1. o. L. Aelia Séiána a L. Séia Strabóna, praef. praet. a praef. Egypta§ 74-, 14+, 19+; 2. s. no. 1, 25+; 

T. Séius Túberó§ cos. suff. 18+  

Séius Venustus/Ragonius Venustus§ cos. ord. 240+ 

Seka, dolnoegypt. dynasta§ 3500

Sekerher, Seker-Her, Sokar-Hor, Sikru-Haddu, k. Šestnácté dyn.§ 1674

Sekmem§ viz Sechem

sektářství, sekty v židovském monotheistickém náboženství; sekty křesťanské viz pod křesťanství§ 36

Sekúndos z Athén§ viz C. Carrínus Secundus 

Sekúndos, Secundus, celé jméno neznáme, sofista kynického stylu přezdívaný Mlčenlivý/Taciturnus, viz následujícího§ 117+  

Sekúndos Plénios z Athén, lat. Plínius Secundus, sofista přezdívaný Kolík/Epiúros, možná totožný s předešlým§ 117+

Sekydiános n. Sogdiános, s. Artaxerxův s Alogúnou z Babylónu, k.§ 424, 423 

sekyry, kamenné§ 5999

Seldžukové§ viz Hunové

Selé, Silé§ viz Čaru, Čel

Selenás, biskup v Efesu, jako biskup gotský nástupce Wulfilův§ 375+, 378+ 

Seléné, Měsíc a jeho bohyně, lat. Lúna§ 1520, 133+, 162+ 

Selenga, ř. v Mongolsku a na ruské Sibiři§ 105, 96 a viz Hunové

Selepitánové, ill. lid již. od Skadaru§ 167

Seleucus§ viz Móns Seleucí

Seleucus§ 1. viz M. Flávius Vitellius Seleucus a Iúlius Antónius Seleucus; 2. usurpátor, celé jméno neznáme, 221+   

seleukeia, hry v anatolských státech§ 293

Seleukeia na Eufrátu§ = Zeugma
Seleukeia na Eulaiu, města v Súsiáně§ 1. = Súsy; 2. 317, starým jménem Badaké ?? (viz spíše s. v. Madaktu/Tepe Patak); 3. 317, starým jménem Soloké, buď na ř. Hédyfón nebo identická s č. 2; 141 buď č. 2 nebo 3
Seleukeia epi tés Erythrás thalassés (‘na Rudém moři’), někde mezi ústím Hédyfóntu a Oroaty/dn. Zobreh, srov. pod Elymáis§ 209, 150
Seleukeia na Hédyfóntu/Džaráhí§ = Seleukeia na Eulaiu, č. 3, město výstavné, ale asi nikoli Súsy (?)§ 209
Seleukeia na Kalykadnu, m. v Kilikii, též S. Trácheia, dn. Silifke na Göksu v TR§ 295, 229, 173, 30, 24, 5-, 351+, 355+, 356+, 359+   
Seleukeia na Maiandru§ = Tralleis

Seleukeia na Pyramu§ viz Mopsúestiá

Seleukeia pod Bélem§ na Orontu na úpatí pohoří Bélos v Apaméně, dnes asi as-Suqajlabíja n. Džisr aš-šughúr v severní SYR; zřejmě založeno Seleukem Níkátorem, známé pod latinským označením Seleucia ad Bélum, též Seleukopolis, Seleukobélos; nikde však nestojí, že Bélos je poh.; možná též řeka
Seleukeia v Assyrii, stará Arrapcha, aram. Kerach Selóch n. Karká Slók, dn. Kirkúk (?)§ 212+ 
Seleukeia na Orontu zvaná Píeriá nebo epi tés thalassés/"na Moři", lat. ad Mare, m. v Seleukidě v severní Syrii, zde pohřben Seleukos I. v Níkátoreiu, symbolické sídelní m. říše, dn. Samandağ v TR§ 302 - 300, 281, 246, 240, 235, 229, 219, 217, 186, 184, 155, 146, 145, 141, 140, 123, 109, 106, 104-, 19+, 113+, 303+, 371+, 390+     

Seleukeia v Gaulanítidě§ 84

Seleukeia na Tigridu, zvaná též S. Babylóniá, sídelní m. seleukovských Horních satrapií, pro Parthy dlouho sídelní m. západní části říše, viz také pod Mesopotamie§ 321, 311, 301, 294, 280, 274, 268, 221, 220, 211, 209, 204, 187, 162, 155, 141, 130, 129, 127, 123, 100, 91, 55, 54, 50, 26-, 10+, 12+, 15+, 35+, 36+, 38+, 45+, 51+, 161+, 164+, 165+, 198+, 283+, 363+     

Jedno z největších měst starého věku, v prvním století n. l. mělo prý šest set tisíc obyvatel (jenom Alexandrie a Řím byly větší, možná také Antiochie). Údaj Plíniův pravděpodobně zahrnoval aglomeraci, poněvadž samo město se rozkládalo na 540/550 hektarech/5,5 km čtverečních (milionová Praha měla roku 2000 c. 500 km čtverečních).

Založena Seleukem Níkátorem někdy v letech 321-316, možná roku 318, na místě, které se prý jmenovalo Zóchasé, jako hellénská polis a sídelní město Horních satrapií stalo se multikulturním a obchodním střediskem celé Mesopotamie; viz k tomu rok 301. Babylónský titul města zněl: Se-lu-ku-´-a ál šarrúti ana muchchi Idiglat/Seleukeia, královské město na Tigridu.

Polis byla spravována po vzoru hellénských aristokracií senátem/gerúsií vybíraném možná na základě původu (makedonského?) a doplňovaného podle majetkového censu (?). Tři sta členů gerúsie/hoi en tímais, lidé se ctí se jmenovalo peligové (pelioi/peligánes, doloženo též babylónsky jako pe-li-ga-na-a-nu) či adeigánové (asi chybné čtení za peligánes?). Slovo snad souvisí s aramajským DJN (?). Je také možné, že čtení příslušného místa v Polybiovi je sporné a má znít „peligánes“ (výraz makedonský namísto všehellénského gerontes, starší, senátoři). Státním hlavním kultem byl seleukovský Apollón Kómaios.

Když Římané roku 165 n. l. pod Luciem Vérem město zničili, přenesli jeho sochu do Říma do Apollónova chrámu na Palatín (a tím, že vojáci nahlédli v Seleukeji v Apollónově chrámu do nějakého utajovaného prostoru, vyletěl odtamtud mor a postihl celou říši, první epidémie ve Středomoří). Město vyvrátil roku 197 L. Septimius Sevérus a za Iuliánova tažení roku 363 už nebyla městem, ale místem zatopeným velkým jezerem s osadou Kóché/Chóché na jeho břehu.

Seleukovská kotva, mateřské znaménko údajně celé dynastie, symbol Apollóna Mílétského, byla na královských pečetích také znakem fiskálním, doloženo na hliněných bullách, dokladech o zaplacení poplatků a daní, srov. pod Uruk a daně. Obrazy doprovázel portrét krále. 
V okolí S. ležely osady Ópis, staré emporion a původní jádro nově založeného města, Chóché/Kóché, Falga a Ktésifón, pozdější zimoviště parthských králů.

seleukeios, kalend. měsíc v Íliu§ 44 

Seleukis, též Syriá Seleukis, tj. Seleukovská Syrie/Seleukida, krajina a eparchie v severní Syrii (druhou syrskou eparchií byla Koilé), čín. Li-ťien/Lijian (viz s. v. Řím)§ 1526, 1000, 318, 311, 308, 300, 281, 246, 242, 235, 188, 150, 145, 63-, 115+, 268+, 272+    
Již. část je staré království Neja, Země slonů. Později se S. skládala ze čtyř satrapií, které se jmenovaly podle původních makedonských kolonií Antiocheia na Orontu, Seleukeia Píeriá, Apameia a Láodikeia, přičemž území satrapií byla větší než uvedených poleis. Dnes z velké části v TR, provincie Hatay.

Seleukovci, vládnoucí hellénistická makedonská dynastie v Anatolii a na Předním Východu, viz též pod jednotlivými jmény panovníků, Syrie apod.§ 1577, 745, 312, 261, 255, 244, 225, 213, 206, 200, 198, 196, 189, 188, 169, 168, 166, 150, 145, 141, 129, 128, 138, 104, 71, 96, 64, 58, 46, 44-, 116+, 175+, 254+, 363+    
Seleukos, jméno několika příslušníků vládnoucí seleukovské dynastie. Jméno je buď makedonskou formou attické podoby jména Zaleukos, nebo jako panhellénské souvisí s bílou barvou Měsíce, Seléné, Seláná + bílý, leukos, tedy „Jasná, bílá záře“. Ochráncem dynastie byl Apollón a Seleukovec se prý rozpoznal podle mateřského znaménka ve tvaru kotvy na stehnu, viz pověst:

Seleukos I. Níkátór, syn Antiochův, z Pelly§ předmluva, 626, 480, 356, 334, 328, 326 - 323, 321, 319 - 315, 313 - 308, 305 - 298, 296 - 294, 292, 291, 288 - 281, 279, 268, 256, 252, 241, 219, 213, 206, 166, 150 

Vynořil se názor, že Níkátorova podoba je zachycena na obrazu a podle něho slavné pompéjské fresce z bitvy u Issu mezi Alexandrem a Dáreiem, kde Peršan právě obrací a prchá. Seleukos je v levé části pěšákem po pravici krále a zřejmě propagandisticky se dal zpodobnit tak blízko božského krále. Ke královskému kultu patřila i pověst, že Seleukova matka Láodiké, manželka Antiochova, jednoho z vojevůdců Filippových, souložila s Apollónem, tedy, že se jí o tom zdálo, a že ráno měla na posteli, to již mimo sen, prsten s vyrytým znamením kotvy. Ta se pak objevila na stehnu novorozeněte, Seleuka Níkátora. S prstenem táhl Seleukos s Alexandrem do války. Po něm znamení na stehnu měli všichni Seleukovci. Antiochos při vzniku zkazky zjevně už nežil… Během své vlády však Seleukos na počest svého otce založil jedenáct Antiochejí, své matky pět Láodikejí, devět pojmenoval po sobě, tři po své první manželce Apamě a jednu Stratoníkeju. Jiný pramen praví, že celkově „založil“, tedy asi pojmenoval po sobě a blízcích, na 75 měst.

Seleukos II. Kalliníkos alias Pógón, tj. Vous, syn Antiocha II.§ 259, 255, 253, 246 - 244, 242 - 237, 235, 228 - 226, 225, 200 
Seleukos III. Sótér alias Keraunos, tj. Blesk, syn Seleuka II., narozen jako Alexandros§ 225 - 223, 221, 220  
Seleukos IV. Filopatór, syn Antiocha III.§ 275, 197, 196, 191 - 186, 182 - 180, 178, 175, 164, 162  
Seleukos V., syn Démétria II.§ 129, 125, 124
Seleukos VI. Epifanés Níkátór, syn Antiocha VIII.§ 187, 129, 96, 95 
Seleukos VII. Kybiosaktés, tj. Obchodník se slanečky či tuňáky, syn Antiocha X. (podobnou přezdívku dostal od Alexandrijských později císař Vespasiánus, lat. cybiosactés, protože zavedl ve městě daň ze slanečků)§ 95, 75, 69, 58, 56-, 70+ 

Seleukos, nevládnoucí příslušníci seleukovské dynastie:§
Seleukos z Makedonie, děd Seleuka I.§ 356
Seleukos ze Syrie§ 1. 279, 268, 261, syn Antiocha I.; 2. 125, 120, syn Antiocha VII.

Seleukos z Alexandreie, grammatik§ 31+

Seleukos z Athén§ arch. 77
Seleukos z Emesy, grammatik§ 31+

Seleukos z Pantikapaia, syn Spartoka I., k.§ 433, 393
Seleukos ze Seleukeie na Rudém moři s přízviskem „Chaldaj“, tj. Babylónec, Nehellén, mathematik a astronom§ 150 a viz s. v. matematika
Seleukos z Dúry, šejk§ 96

Seleukos z Rhósu, s. Theodotův, vyznamenaný Octaviánův nauarchos, jinak však neznámý§ 42

Seleukos, satr. mesopotamský (?)§ 245

Seleukos, s. Mnésiptolemův, skladatel rozpustilých veršíků§ 197

Seleukos, s. Bithyův, ptolemaiovský nauarch a stratégos Kypru, o. Theodórův a Olympiady§ 157, 145

Seleukos, pirát, důvěrník Mithridátův a pučista v Sinópě§ 72, 70 

Seleukos, strat. Kleopatry VIII.§ 30

Seleukos, grammatik na dvoře Tiberiově§ 31+ (srov. se Sel. z Alexandreie)

Seleukos, astrolog Othónův (podle jiných se jmenoval Ptolemaios)§ 69+

Seleukos, astrolog Vespasiánův§ 69+ (totožný s předcházejícím nebo omyl v pramenech?)

selfmademan§ vide s. v. proměny osudu

Selgé, m. v Pisidii, dn. u obce Altınkaya, okres Manavgat v TR§ 334, 218, 166, 165-, 392+ 

Selgové, Selgovae, kelt. lid na jihozápadu Skotska§ 100+

Selínús, m. v západní Sicílii (souvisí se „selínon, petržel, lat. apium - miřík“)§ 648, 628, 580, 575, 510, 487, 454, 416 - 414, 410, 407, 405, 402, 397, 383, 368, 339, 313, 307, 278, 250
Ruiny nazývali Arabové Rahal al-Asnam, „Vesnice idolů“, středověké obyvatelstvo později „Pilieri dei Giganti“. Jeho Olympeion se začalo stavět koncem 6. století a v době vyvrácení státu Kartháginci roku 409 nebyl ještě dostavěn a nezastřešen; je to jeden z největších hellénských chrámů. Od roku 409 do roku 250 byla obec púnská a mnohem menší. 

Selínús, m. v Drsné Kilikii/K. Trácheia, bab. Sallunu/Salluné, na čas Tráiánopolis, dn. Gazipaşa v prov. Antalya v TR§ 557-, 41+, 117+ 

sella currúlis§ viz kurulské úřady

Sellaios, Silchu§ = Eulaios

Sellás, říčka a přímořský kraj na epidaursko-korinthském pomezí§ 243, 235

Sellasiá, m. v Lakónice§ 405, 370, 366, 290, 222, 218, 195 

Sellétiké, kraj ve východní, přímořské Thrákii§ 18+

Sellios, Sillios zv. Homéros, grammatik§ 31+

sellisternium§ viz lectisternium

Sellové, Selloi/Helloi, pelasgický národ žijící kolem Dódóny, v hellénských dobách jméno Diových kněží ve věštírně, srov. pod Hellopi᧠1520, 639

Selúros, s. Aitny, bandita§ 36 a viz s. v. otroci (2)

Sélymbriá, m. na thráckém břehu Propontidy (též Sélybriá či att. Sálypriá), dn. Silivri v TR§ 675, 662, 603, 410, 408, 355, 196
Arcadius na počest své germánské manželky Aelie Eudoxie S. na krátko přejmenoval na Eudoxiopolis. V novodobém Silivri sídlí největší věznice moderního Turecka.

Semabehdet§ viz Diospolis

Semárajim, Smárajim, řec. Somorón, h. v Efraimu§ 917

Semat, manž. Denova, m. Anedžibova, První dyn.§ 3054

Sembat, arm. vojevůdce§ 371+

Semelé z Théb, d. Kadmova, milenka Diova, m. Dionýsova, jako nesmrtelná Thyóné§ 1510

Semenchkare, Semench-ka-Re, k. Osmnácté dyn. Anch-cheperu-Re, popř. Nefer-neferu-Aton§ 1387, 1379, 1364, 1362, 1361 

Semenre, Semen-Re, nezn. k. Sedmnácté dyn.§ 1629

Semerchet, Semer-chet, k. První eg. dyn., s. Anedžibův s Bati-ires, b. asi Qaaův§ 3127, 3008, 2990 

Semestrá, manž. Kotya III. Odryského, m. Dyégila§ 167

Semiás z Pisidie, b. Moageta II., tyr.§ 150

Semirámis§ viz Šammurámat

Semité, předněvýchodní populace hovořící semitskými jazyky§ 3200, 2600, 2500, 2400, 2292, 2255, 2191, 2078, 1942, 1870, 1815, 1786, 1779, 1742, 1200   

Semmónthis§ viz Apollóniá z Pachyri

Semna, skupina tří eg. pevností v Núbii u druhé nilské peřeje§ 3174, 1963 

Semnón, k. Longionů§ 277+

Semnónés, Semnonés, Semnonové, germánský suébský kmenový svaz mezi Labem a Odrou či až Vislou, s Markomany a dalšími Suéby, srov. tam, pozdější jádro Alamannů, předkové dn. Švábů, viz pod Alamannové§ 100, 6-, 5+, 17+, 69+, 92+, 179+, 213+, 260+      

Semó Sancus, gen. Semónis Sanka, též Semó Deus Fídius Sancus, Dius Fidius, sabínský kult připodobněný k Hérákleovi§ 466, 329

Sémónidés ze Samu resp. Amorgu, též Simónidés, s. Kineův, iambický básník§ 650, 556 

Sémos z Élidy, gramatik a historik§ 200

Semprónia§ 1. sestra reformátorů Gracchů, manž. Scípióna Aemiliana, 187, 183, 169, 129, 121, 100; 2. dc. C. Semprónia Tuditána, m. Fulvie, 129; 3. Semprónia, svobodomyslná manž. D. Iúnia Bruta (?), 64

Semprónia Rómána, m. (?) Gordiána I.§ 238+ a srov. pod Ulpia Gordiána 

P. Semprónius§ cos. 270

A. Semprónius Asellió§ praet. 89

A. Semprónius Átrátínus§ 1. cos. 497, interr. 482; 2. cos. 428

L. Semprónius Átrátínus§ 1. cos. 444, cens. 443; 2. 2. žalován za korupci, o. no. 3, 56; 3. s. no. 2, mstil se na žalobci svého otce, 56; 4. cos. suff. 34

C. Semprónius Átrátínus§ cos. 423

C. Semprónius Blaesió nebo Blaesus§ 1. cos. 253 a 244; 2. tr. pl., 212; 3. emisar senátu, 170 

P. Semprónius Blaesus, tr. pl.§ 191

Semprónius Dénsus, centurió věrný Galbovi§ 69+

C. Semprónius Gracchus§ 1. manž. Alliarie, milenec Iúlie, manž. Tiberiovy, o. (asi) stejnojmenného syna, 2-, 20+; 2. s. předešlého, 20+  

C. Semprónius Gracchus, b. Tiberiův (č. 4), reformátor§ 726, 262, 187, 154, 133, 129, 126, 125, 123 - 121, 117, 106, 101, 81  

P. Semprónius Gracchus, tr. pl.§ 189

Ti. Semprónius Gracchus§ 1. cos. 238, 214, o. no. 2; 2. s. no. 1, 238, mag. equ. 216, 212, cos. 215 a 213, 214, 212; 3. 187, 180, praet. 180, cos. 177 a 163 (zvolen), cens. 169, 179, 177, 166, 165, s. č. 2, manž. Cornélie, o. Semprónie a obou reformátorů Gracchů, 187, 183, 181, 169, 154, 133; 4. reformátor, s. Cornélie a vn. Scípióna Africána, 187, 183, 169, 164, 142, 140, qu. 137, tr. pl. 133, 131, 129, 123, 118, 88, 71  

[L.?] Semprónius Gracchus§ cos. suff. 167+

M. Semprónius Líberális, praef. Aegyptí§ 156+

P. Semprónius Longus, praet.§ 182

Ti. Semprónius Longus§ 1. cos. 218, procos. 215; 2. cos. 194; 3. dědic C. Sempronia Tuditana, 129

L. Semprónius Merula Auspicátus§ cos. suff. 122+ 

Semprónius Rúfus, hispánský eunúchos, okultista a praef. Urbí§ 204+, 212+, 213+  

T. Semprónius Rúfus§ cos. suff. 113+ 

C. Semprónius Rutilus, tr. pl.§ 189

T. Semprónius Rutilus, zlovolný otčím§ viz pod bakchánália a travičství (rok 186)

P. Semprónius Sophus§ 1. tr. pl. 312, cos. 304; 2. cos. 268, cens. 253 

C. Semprónius Tuditánus§ 1. praetor 197; 2. cos. 129

M. Semprónius Tuditánus§ 1. tr. pl. 193, cos. 185; 2. cos. 240

P. Semprónius Tuditánus§ voj. tr. 216, praet. 213, cens. 210, 206, cos. 204, 200 

Semprónius Asellió, historik§ 100

Semprónius Proculus, právník§ 20

 

Semqen, hyksský dyn., k. Šestnácté dyn§ 1674 

 

Séna, Séna Gallica (sg.), m. v Umbrii, dn. Senigaglia, srov. také ager Gallicus§ 289, 283, 207, 82   

Senaa-ib, král Třinácté dyn. Men-chau-Re, Hor Sewadž-taui§ 1676 

senáculum, řec. synedrion, sněmovní místo pro senátory§ 331 

Jednací místo senátorů před odchodem do curie bylo na místě pozdějšího chrámu Concordie, u Capénské brány, popř. za chrámem Bellony a asi též na Capitóliu (slovo není zdrobnělina). O ženském senátu na Quirínálu viz rok 331 a 218+.

Senamótis ze Skythie§ viz Dednamótis

senátus, senát v Římě, státní rada původně aristokratická, „sbor starců“, srov. senáculum§ 726, 578, 175, 167 a passim; unikátní nařízený hromadný odchod z Města, 222+ 

S. byl údajně ustaven Rómulem ze stovky představitelů římského státu s plnými právy (čili „lidu, státu“, populus), tj. nad šedesát let a ze šlechtických rodin a po podrobení Sabínů přidal další stovku senátorů z nejlepších rodů. Tarquinius Priscus rozšířil s. o dalších sto „starců“, jimž se říkalo patrés mínórum gentium, starším dvěma stům patrés maiórum gentium, jejich hromadné oslovení znělo patrés conscriptí, které vzešlo z patrés & conscriptí, tedy "otcové a povolaní/přísedící". • Helléni senát překládali jako synklétos (sc. búlé), tj. sněm, nikoli slovem gerúsiá, výrazem pro sbor starších. Požadovaný věk pro senátory neustále klesal. Slovo odkazuje na starce, senex, senés, ale Sulla stanovil minimální věk pro senátora (shodné s quaestory) na třicet, Augustus na 25 roků.

Prvním senátorem, který se nenarodil v Římě ani Itálii, byl Q. Varius Sevérus ze Sucrónu v Hispánii (srov. prvního konsula narozeného mimo Itálii roku 40). 

Vstup do senátu byl povolen jen jeho členům a zapisovačům, scríbae, a později v hlubokém principátu úředníkům daňovým, cénsuálés. Z roku 238+ je zmínka o tajném usnesení senátu, tzn. že se jednání neúčastnili pomocní úředníci a senátoři si zapisovatelskou službu obstarali sami, viz tam. 

Po pádu monarchie byl počet senátorů vždy doplňován do počtu tří set, a to obvykle z počtu římských jezdců. Tak po cannské katastrofě byl senát roku 216 doplněn 190 jezdci. Sulla rozšířil počty senátorů na čtyři sta, Caesar na devět set, Augustus snížil na šest set a zvýšil census z 800 tisíc HS na 1,2 miliony séstertiů (a doplnil roku 28 dvaceti dvěma „novými“ patricijskými rody a kdo na zvýšený census neměl, tomu doplatil).

Příslušníky s., ordó senátórius, se stávali lidé, kteří vykonali konsulský, diktátorský či censorský úřad a kteří se při censu mohli vykázat majetkem v hodnotě min. 800 tisíc sesterciů (od Augusta až 1,200.000) a kteří museli žít určitým stavovským životem; např. nesměli se zabývat obchodem a finančnictvím. Většina senátorů nedosáhla nikdy ani na praetúru, konsulárů bylo mezi nimi nejvýše několik desítek. Jejich rozhodnutí (aequum est, iústum est, "správné a spravedlivé") nemusela mít váhu závazného zákona, ale byla uznávána, auctoritás senátús/AS, nebo byla závazná, senátús consultum/SC.

Dohlíželi totiž za republiky jako sbor na příjmy a vydání státní pokladny a quaestoři, hospodářští úředníci konsulů, mohli konat jen se senátním povolením. Kromě toho senát jmenoval soudce a soudil hrdelní případy, k nimž došlo na území Ítálie.

M. Aurélius Antónínus senátorům z provincií, tedy mimoitalským, navíc nařídil, že jednu čtvrtinu svého pozemkového majetku musejí mít v Itálii. Obchod byl ale pro řadu Římanů tolik atraktivní, že se senátoři raději připravovali o svou „společenskou prestiž“ než o zisk. Císař Claudius musel dokonce odebrat senátorům-obchodníkům také práva jezdecká, aby jim „zběhnutí“ ztížil. Tiberius trestal senátora, který se ze svého domu v Římě vystěhoval již 1. července na venkov, ačkoli senátní dovolená je až od 1. září do konce října. Aby mohl dům se ziskem pronajmout…

S volností pohybu to měli senátoři složité, pokud je k tomu nezavazoval nějaký úřad. Roku 30- zakázal Octaviánus cestovat senátorům do Egypta a výjimky uděloval pouze on. Později nesměli opouštět dlouhodobě metropoli ani ti, kteří nepocházeli z Itálie. Výslovně bez potvrzení principa směli "domů" na své statky pouze senátoři na Sicílii, Sardinii a do Narbonské Gallie - sem od roku 49+. Teprve za Konstantínovců nemuseli senátoři, to byl jejich vliv již zcela nepatrný, opouštět své domény. 

Z éry principátu nejsou známy senátorské rodiny z Germánií, Raetie a Nórika. Z lidnatého a bohatého Egypta pouze dvě, a to z hellénisované Alexandreie (což v moderních výkladech bývá dáváno do souvislosti s římskou aversí vůči rodilým Egypťanům). Od Nerónovy vlády hrály významnou roli v senátní politice rodiny z Hispánií, především z Baetiky a z Přední Hispánie: Annaeové, Aeliové, Ulpiové, rody císařské. Naopak chudě zastoupeny byly Gallie a jménem znám je pouze Helvét Iallius Bassus a Picton Sedatius Sevériánus (mezi Kelty přitom v té době velcí bohatci věnující velké peníze na veřejné stavby v provincii). 

Za dominátu byla proklamace císaře stále ještě formálně schvalována senátem. Dosáhl počtu až šesti tisíc a vedle dědičných starých rodů a nové šlechty byli císaři jmenováni noví členové za odměnu. Senátu předsedal vir illustrissimus praefectus urbi se soudní pravomocí nad lidmi s titulem clarissimus, tzn. i lidí mimo senát. Nosil tradiční římskou togu, zatímco ostatní senátoři byli opásáni důstojnicko-úřednickou šerpou, cingulum.

Císař Konstantínos I. obnovil „patriciát“ jako čestnou doživotní hodnost. Ovšem senátorské leitúrgie, múnera, se už dávna nevyplácela. Městské úřady, které senátoři s jezdci zastávali odjakživa na vlastní náklady, byly na obtíž a zastávaly je officiálés, císařem placení byrokraté.

Senát v Kónstantínopoli měl původně tři sta členů, od roku 359 za Constantia členů dva tisíce. Císař sem nutil všechny anatolské magnáty, kteří si museli na Bosporu dokonce stavět domy.

Senátoři od roku 312 n. l. platili ve třech kategoriích roční „příspěvek“ císaři za to, že jsou senátory, až libru zlata, tedy třetinu kilogramu. Follis, „měšec“, senátórius, resp. collátió glebális, se platil pětiletně jako přídavek k annóně. Císaři si od dominátu uvykli na podobné dary, které se předtím dávaly z poddanské uctivosti, nyní povinně, aurum corónárium, původně zlaté věnce měst.

Pětiletá povinnost městům vznikla rokem snad 314, chrýsargyron, lat. aurí lustrális collátió. Příspěvek od Kónstantína dávali řemeslníci včetně prostitutek a zemědělci prodávající na městských tržištích.

Vnějšími senátorskými znaky byla bílá tunika se širokým rudým pruhem, tunica láticlávia, černé vysoké boty ze semišové kůže s našitým slonovinovým či stříbrným půlměsícem, resp. „C“ (za patrés conscriptí, „zanesení do seznamu senátorů“), calceí nigrí ex alútá, a právo sedávat na circu a na jiných hrách na čestných místech. Po celou republiku neměl senát pevný sněmovací kalendář až ten, který zavedl roku 9 Augústus: povinně se zasedalo minimálně dvakrát do měsíce a to o kalendách a ídách (nóny neměl rád, jméno pokládal za negativní, poněvadž obsahovalo, podle něj, záporku "non"). Augustus též zrušil novinku svého adoptivního otce z roku 59, denní zprávy o aktuálních jednáních senátu.

Usnesení, senátús consulta, SC, zněla jménem všech Římanů: Senátus populusque Rómánus, tj. Senát a lid římský“, a jejich text končíval ve státním archivu v Sáturnově chrámu. Senát jednal porůznu v chrámech, nejčastěji ale v cúrii Hostíliově, viz. Jednáním předsedal král, později jeden z konsulů. Seznamy senátorů ověřovali censoři a tomu, koho napsali na první místo seznamu, se dostávalo cti vyjadřovat se první k projednávaným věcem, prínceps senátús.

Z principa se později stal jeden ze základů „císařské“ moci a celá doba císařství do vlády Diocletiána se nazývá principátem. • Principem se stávali především lidé z vůle armády; jediní z vůle senátu zvolení císařové byli M. Cocceius Nerva v l. 96 - 98 n. l., Balbínus s Pupiénem Maximem v roce 238 a M. Claudius Tacitus v l. 275 – 276; hellénističtí dynastové nazývali senátory podlézavě Theoi Sótéres, Spásní bohové. V Římě senát obral Grátiánus o sochu Victórie roku 382, jako instituce vymizel někdy po roce 600 n. l., zůstal v Kónstantínopoli.

V imperiální době se senátoři a významní činovníci císařské administrativy začali nazývat nejjasnějšími muži, virí clárissimí, řec. kratistos, později lamprotatos. Vyšším titulem byl v dominátu muž významný vir spectábilis a ještě výše vir illústris, muž vynikající. Illústrů byly další kategorie: illústrés magnificentissimí a illústrés glóriosissimí. Císařské rodině byl vyčleněn titul a oslovení nóbilissimus, nejvznešenější. Podobná titulatura vydržela po dlouhá staletí, v universitním prostředí u nejvyšších hodnostářů dodnes. Rytíři/jezdci se od Diocletiána titulovali virí perfectissimí. 

senát v Kónstanínopoli§ 359+

senátús consultum dé agró pergamenó§ 129, 101

senátús consultum pégasiánum, usnesení o správě svěřených majetků, fideí commissum§ 71+

Senavarma z Odi, dyn. asi sacký§ 55

Seneb, liliput v době Čtvrté dyn., manž. Senetitesy§ 2566

Seneb, b. krále Třinácté dyn. Sobekhotepa III.§ 1770

Seneb, manž. Chendžera, k. Třinácté dyn.§ 1770

Seneb-hena-es, manž. Sobekhotepa III.§ 1770

Seneb-henef, čati někdy ve druhém mezidobí/Třináctá až Sedmnáctá dyn.§ 1786 

Senebi, kancléř Neferhotepa I.§ 1740

Seneb-kaj/Seneb Kaj, jako král Třinácté dyn. Weser-ib-Re/User-ib-Re§ 1676 

Seneb-miu, jako k. Třinácté dyn. Sewah-en-Re§ 1676   

Senebnebef, Seneb-neb-ef, manž. Idet/Idut, kr. úředník§ 2333

Senebsen, Senebseni, manž. Neferhotepa I.§ 1740

Senebsumaj, Seneb-su-maj, kancléř/pokladník Neferhotepa I.§ 1740

Senebtifi, Seneb-tifi, Dedumont Senebtifi, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786  

Senebtisi z Théb, Seneb-tisi alias Sat-hapi ("Hapiho dcera"), manž. Nehiho, bába Neferhotepa I.§ 1740

Seneció, b. senátora Bassiána, armádní velitel u Licinia§ 313+

Sened, k. Druhé eg. dyn.§ 2906, 2889

Senedžemib Inti, Senedžem-ib, wezír Páté eg. dyn.§ 2498, 2414 

Senedžemib Mehi, wezír Páté dyn.§ 2498, 2414 

Senenmut, Se-en-Mut, dvořan za Hatšepsuty, arcičíšník a architekt§ 1504, 1496 

Senen-Tenen§ viz Chababaša

Senet, m. čatiho Antefiqera§ 1998

Senet, ka z Dvanácté dyn., možná manž. Amenemheta II. a m. Senwosreta II.§ 1928

Senet§ viz Latopolis

senet, desková hra eg.§ 1504, 1170 

Senetites, Senet-ites, manž. trpaslíka Seneba§ 2566

Seni, čati za Osmnácté dyn.§ 1567 

Seniauchus, důstojník řím. jezdectva§ 363+

Seniseneb, Seni-seneb z Théb, m. Džehutimesa/Thutmosea I.§ 1526

Senk-amanisken, Senkamanisken, trůnním jménem Sehertowej Secheperenre S., k. Kúšitů, manž. Amani-malel§ 600
Jeho žulová socha s Aspeltovou a jejich egyptsko-núbijským předchůdcem Taharkou byla roku 2008 nalezena jižně od pátého kataraktu v lokalitě Dangeil, zatím nejjižnější podobný nález u egyptského krále. 

Senmónthis, Semmónthis§ viz Apollóniá z Pachyri

Sennefer, Sen-nefer z Théb, starosta, manž. Sentnaje§ 1450

Sennušepes, Libyjec, za Ptolemaia II. hlava koptského nomu a představený královského harému§ 720 

Senonae, Senonés§ viz Senonové

Senonové, lat. Senonés, řec. Sénónes, keltský kmen částečně v Lugdúnské Gallii, částečně v Gallii cispadánské a v Umbrii§ 397, 295, 283, 207, 54 - 51-, 64+, 353+, 356+, 357+   
Jejich sídelním městem v Galliích jižně od Mátrony bylo Agedincum, pozd. Senonae, Senonés/dn. Sens popř. Senon (?). Jejich velkým opevněným mí. bylo Vellaunodúnum/dn. Château-Landon již. od Paříže, v Cispadánii Ancóna. Byli to zřejmě S., kteří tvořili roku 390 jádro útočících Keltů před Římem.

sententia Minuciórum§ 117

Sentínum, m. v Umbrii, u dn. Sassoferrato§ 295

C. Sentius, praet. urb.§ 94

Cn. Sentius Aburniánus§ cos. suff. 123+ 

Sex. Sentius Caeciliánus, legát§ 75+

C. Sentius Sáturnínus§ 1. praet. 91, 88; 2. 91, cos. 19, 10, 8, o. no. 3; 3. s. no. 2, cos. 4+, 4+ až 6+, 19+ 

Cn. Sentius Sáturnínus§ 1. b. předešlého, cos. suff. 4+, 6+; 2. stejnojmenný s. předešlého, cos. 41+    

Sentius, Tráiánův legát§ 116+

Sentnaj, Senetnaj, Sennaj, král. chůva, manž. Senneferova§ 1450

Senwosret, Se-en-Wosret, Se-en-Usret, Se-en-Useret, "Muž/Člověk Mocné", o. Amenemheta I.§ 1998

Senwosret I.§ s. Amenemheta I., k. Dvanácté dyn., trůnním jménem Cheperkare/Cheper-ka-Re a Horovým Anchmesut/Anch-mesut, řec. Sesóstris§ 1998, 1972, 1963, 1945, 246, 199    

Senwosret II., trůnním jménem Cha-cheper-Re, Hor Sešemu-taui, k. Dvanácté dyn.§ 1928, 1897, 1895, 1843, 246   

Senwosret III., trůn. jm. Cha-kau-Re, Hor Nečeri-cheperu, k. Dvanácté dyn.§ 2283, 1962, 1928, 1895, 1878, 1843, 1526, 246       

Senwosret IV., jako král Třinácté dyn. Senefer-ib-Re, Hor Wehem-anch§ 1676  

Senwosret-anch, čati z Dvanácté dyn.§ 1962, 1928 

Senwosret-anch, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786

Séón, Seon§ viz Síchón

sepat§ viz nomos v ET

Seped, nezn. lid spolčený s Libyji táhnoucími do Delty§ 1194

Seped-demut, podsvětní eg. hraniční strážce§ 1379

Sépeia, mí u Tírynthu§ 491

Sephelia, manž. ibérského k. Reva I.§ 185+

Sépiás, magnétský mys oproti Skiathu§ 480

Sepfóris, gen. Sepfóry, hebr. Cippori, řec. Diokaisareia, Autokratóris, arab. Saffúríja, na čas sídel. m. Galilaje§ 1448, 103, 39, 20+, 66+, 67+, 352+ a viz Galilaia

Séplasia, séplasium§ viz s. v. Capua a móda (2)

septemvirí/trésvirí epulónés§ viz e.

C. Septícius Clárus, praef. praet.§ 116+, 118+, 122+  

Septimia Octávilla, ses. príncipa Sevéra§ 193+

Septimiové, Septimií, plébéjský rod, jehož jedna větev se usadila v africké Leptě§ 80+ 

Septimius, nešťastný centurió§ 14+

Septimius n. Septiminus, usurpátor§ 270+

L. Septimius, centurió n. tribúnus, jeden z vrahů Pompéiových§ 48

Q. Septimius, překladatel příběhů trojského cyklu z řečtiny§ 300+

Septimius Acindynus§ 1. praef. Urbí, 284+; 2. cos. 340+  

P. Septimius Aper§ cos. suff. 153+ 

L. Septimius Bassiánus§ viz Caracalla 

Septimius Bassus, praef. Urbí§ 306+

L. Septimius Flaccus§ cos. suff. 183+ 

Q. Septimius Flóréns Tertulliánus, ideolog monotheismu, "církevní otec"§ 116+, 160+, 177+ 

P. Septimius Geta, s. Vitorie, manž. Fulvie Pie, o. L. Septimia Sevéra, P. Septimia Gety a Fulvie Octávilly§ 42+, 193+ 

P. Septimius Geta, b. Sevérův, legát§ 193+, 202+, 204+  

P. Septimius Geta, s. Sevérův, b. a spoluvládce Caracallův§ 28-, 188+, 193+, 196+, 198+, 200+, 203+, 205+, 208+, 209+, 211+, 212+, 218+, 253+  

Septimius Héródés n. Héródiános§ viz Héródés z Palmýry

L. Septimius Instéiánus Alexander§ viz Alexandros z Beroie

Septimius Mnásea, praef. Urbí§ 338+

L. Septimius Nestór§ viz Nestór z Larand

L. Septimius Odaenathus§ viz Odainathos z Palmýry

[C. Septimius?] Sevérus§ cos. suff. 160+ 

L. Septimius Sevérus, jako císař L. Septimius Sevérus Pius Pertináx v letech 193 - 211 n. l., znám v historii jako Sevérus § 2558, 1417, 668, 182, 167, 38, 30, 17-, 19+, 20+, 31+, 32+, 42+, 48+, 69+, 93+, 100+, 116+, 129 až 131+, 135+, 139+, 145 - 147+, 151+, 169+, 170+, 174+, 176+, 180+, 185+, 186+, 188+, 190+, 191+, 193 až 215+, 217+, 218+, 222+, 229+, 231+, 234+, 235+, 238+, 247+, 293+, 306+, 324+, 355+, 387+         
Provolán 9. dubna 193 v pannonském Carnuntu a stal se tak prvním císařem, který přišel k moci na území novověkého Rakouska (roku 180 byl M. Aurélius Antónínus prvním císařem, který v Rakousku zemřel). Sevérus zemřel 4. února 211 v Eboracu, dn. Yorku, když měl dlouhodobě oteklé nohy a nemohl chodit (66). Byl z jezdecké rodiny zřejmě púnské, praděd byl Pún. Jeho sestra v Římě budila pozornost svou nemožnou latinou, takže ji raději poslal domů do Lepty Mágny. Císaři říkali protivníci posměšně Púnský Sulla n. Púnský Marius. O barvě pleti viz pod Quirítés, o jeho manželce a potomcích viz pod Arabové.

C. Septimius Sevérus Aper§ cos. ord. 207+ 

Septimontium§ 753 a viz s. v. Řím

L. Septimuleius, odporný typ§ 121

Septízódium, Septízónium, výškový chrám syrského kultu Slunce§ 203+, 355+ a viz heslo Kolossos pod Sedm divů světa.

Septuáginta, "LXX", řec. Metafrasis tón hebdomékonta/Para hebdomékonta, překlad židovského Starého zákona do řečtiny§ 289, 283, 279-, 48+, 116+  

Pořízen byl dle pověsti sedmdesáti dvěma „mudrci“ v Alexandreji za Ptolemaia II. a za stejné množství dnů a údajně ve shodě, ale pravděpodobně vznikal soubor po celé třetí století. Nápad prý patřil bibliothékáriovi Múseia Démétriovi z Faléru, srov. rok 283, když se král pídil po tom, co vlastně stojí v židovských knihách, jimž z Hellénů nikdo nerozuměl. Učenci přeložili toru, řec. pentateuchos, pět knih Mojžíšových/Móýsés, později se označení Sept. vztáhlo na řecký překlad celého Starého zákona.

O vzniku překladu se dochoval dopis jistého Aristey svému bratrovi Filokratovi citovaný Iósépem Fláviem, dílo obecně pokládáné za podvrh některého z alexandrijských židovských aktivistů ("Pseudoaristeás") snad z poloviny druhého století. Dopis tvrdí, že Ptolemaios II. napsal na doporučení Démétria z Faléru (ti dva se neměli rádi) dopis jerúsalémskému veleknězi El'ázárovi/Eleazar, aby do Alexandreie vyslal po šesti učencích z každého kmene, tedy 72 mužů. Přiložil prý král ke své žádosti padesát talentů zlata, sedmdesát stříbra a hromadu drahokamů na výrobu sakrálních nádob a také sto talentů v penězích na nákup obětin a na další chrámové výdaje. Dary předali šéf královy ochranky Andreás a dvořan Aristeás (jiný od autora dopisu).

Text podvrhu dokonce mimo jiné vyjmenovává všechny mudrce-překladatele z hebrejštiny do řečtiny. Také však vypráví o tom, jak Filadelfos ohromným nákladem dal vykoupit z otroctví přes sto tisíc Židů, které údajně zajal jeho otec ve válkách v Palaistíně. Pracovali celá léta v Egyptě prý na stavbách a teď dostali svobodu...

Hellénisace umožnila překonat jazykovou barieru a přibývalo ethnicky více Nežidů v kultu, tzv. prosélyté, tj. „přistoupivší“ k júdaismu; všechny knihy, které vznikly před vystoupením sekty křesťanů a nepatří dnes mezi starozákonní (apokryfní) byly s výjimkou I. knihy Makkabajských sepsány již v řečtině. 

Sami ethničtí Židé již v dobách tzv. babylónského a perského exilu převáděli starozákonní texty do aramejštiny (na území říše Peršanů úřední řeč královské administrativy), neboť již tehdy hebrejština postupně vymírala. Aramejským starozákonním versím se říkalo targúm(a), targúmy, „překlady“ (z akkadského ta/urgumannu, srov. dragoman, tlumočník).

Ze Sept. od druhého století n. l. pořizovány v severní Africe latinské překlady, které v době biskupa Cypriána z Karthága (zemřel roku 258 n. l.) byly sjednoceny a jsou známy jako Itala/Ítala nebo jako Vetus Latína. Podle těchto textů složil po roku 383 úplný překlad bible z hebrejštiny Sophónius Eusebius Hierónymus (zemřel 420 n. l.), jemuž se dostalo kanonisace, úředního posvěcení církví na koncilu tridentském, a je znám jako Vulgáta. Z hebrejštiny do řečtiny přeložil kolem roku 125 n. l. Aquila z Pontu, který se původně hlásil ke gnósi a stal se prosélytou júdaismu. Po něm překládal Starý zákon Theodatión z Efesu, rovněž gnóstik a židovský prosélyta na konci druhého století n. l. 

V obou případech šlo spíše o revise Septuáginty a víceméně totéž udělal slavný Alexandrinec Órigenés, když sepsal Hexaplá, "v šesti sloupcích", text Starého zákona vedle sebe v hebrejštině, v hebrejštině přepsané do alfabéty, v překladu Aquily ze Sinópy, Symmacha z ebiónské sekty, revidovaný text Septuáginty a překlad Theodotiónův; zachovány jsou z rozsáhlého díla, které pravděpodobně existovalo v jediném exempláři uloženém v biskupské knihovně v Kaisareji Přímořské, pouze zlomky. Aquilu, Theodotióna a Symmacha vedli níkajští křesťané jako ebiónovce, odpadlíky mající Krista za člověka smrtelného, viz s. v. křesťanství (3). 

Séquana, ř., dn. Seine, u pramenů S. u Dijonu stával chrám bohyně Séquany slavné mezi Gally léčitelskými schopnostmi § 52

Séquania, provincie§ viz Máxima Séquanórum 

Séquanové, lat. Séquaní, země Séquania, keltský kmen ve vých. Galliích, v pozdější Burgundii; jejich sídel. m. byl Vesontió/dn. Besançon, něm. Bisanz, důležitým centrem zůstal Divió, dn. Dijon (po S. zůstalo jméno řeky Seiny/Séquana, resp. národ se jmenoval po ní)§ 102, 101, 71, 61, 60, 58, 57, 52-, 21+, 70+, 90+, 170+, 360+     

Seqenenre§ viz Taa

Séra, m. Luo-jang§ 120+

Séra, Sér, lat. Sérés, řec. Séres, Sérica§ = Čína, Číňané

Seránus§ význam: odvozeno od umberského m. Saránum, tj. Seránský

Sérapeitis z Armazi, Sérapítis, aram. Sérapít, dc. Zéuachova/aram. Zewach, manž. Iódmanganova§ 75+

Serápió, rodným jménem Agenarichus, jeden z k. Alamannů§ 357+

Serápión, Sarapión, diplomat a ptolemajovský stratégos Kypru§ 48, 43, 41

Serápión z Egypta, smolnatý okultista a věštec§ 217+

Serápión, otrok v Římě, milenec P. Cornélia Scípióna Násíky§ 138

Serápión§ cf. Sarápión

Serápis§ = Sarápis 

Serás, blíže neznámý filosof a udavač v Římě§ 96+

Seraspadanés z Parthie, syn Fraáta IV.§ 10

serech, obdélníková součást zápisu králova jména v Egyptě§ 3174

Serendivové, národ cejlonský§ 362+ a viz pod Cejlon

Flávia Seréna, d. Honória, b. Theodosia I., manž. Stilichónova, m. Eucheriova, Marie a Thermantie§ 370+, 379+, 383+, 393+   

Seréniánus, comes domesticórum Valenta§ 365+

Ailios Serénos, Aelius Serénus z Athén, grammatik§ 350+

Serénus Sammonicus, popř. Q. Serénus§ 1. didaktický básník, 212+, 238+; 2. jeho s., uč. Gordiána II., 212+, 238+ 

Sergetia, Sargetia, ř. v Dákii, dn. Strei v Sedmihradech§ 106+

Sergia, travička§ 331

Sergiopolis, m. v Syri§ viz Resafa

Sergios ze Zeugmatu, advokát a vysoký císař. úředník, s. Afthoniův, b. Sabínův§ 176+

M. Sergius, voj. tribun§ 205

M'. Sergius, celé jméno nezn., emisar§ 165

L. Sergius Fídénás§ cos. 437, 429

L. Sergius Catilína, aristokratický pučista; jeho náladovost se stala příslovečnou, že ještě povstalec proti M. Auréliovi Antónínovi Avidius Cassius (prý z rodu Cassiů) byl zván Catilínou, manž. Grátiány§ 103, 87, 82, 67 - 62

C. Sergius Óráta, podnikatel, chovatel ryb, vynálezce§ 96 a viz s. v. kuchyně (2) a lázně 

L. Sergius Paullus§ cos. ord. 168+ (podruhé; kdy poprvé, nevíme) 

M. Sergius Silus, hrdina z II. púnské války, děd Catilínův§ 66

Serdika, m. v Thrákii, sídel. m. prov. Dácia auréliána, dn. Sofija v BG§ 29, 272+, 274+, 340+, 293+, 300+, 311+, 316+, 343+, 350+, 356+    

Serdové, thrácký kmen§ 29, 28

Serífos, o. v Kykladách; jméno může být semit. původu, srov. bab. šarápu, spalovat, hebr. a aram. SRF, tavit; pozd. Livadion, dn. opět S.§ 1+, 15+ 

Sérika, Sérové§ viz Čína, Číňané

Sérippos ze Sparty, vůdce proachajské strany§ 183, 182

C. Sérius Augurínus§ cos. ord. 156+ 

Sermylé, Sermyliá, m. při Síthónii na Chalkidice, dn. Ormylia§ 750, 285 

Sérón, gen. –ona, seleukovský stratégos asi Idúmaie§ 166

Serrové, lat. Serrí, nezn. lid, po nich montés Serrórum, Serrské hory, snad některá část jižních Karpat v RO§ 367+

Q. Sertórius, vůdce mariovců v Hispániích§ 106, 98, 90, 87 - 86, 83, 81 - 71, 63, 61, 56, 49

C. Sertórius Brocchus Q. Servaeus Innocéns§ cos. suff. 101+ 

Serubabel z Iúdy§ viz Zerubabel

Q. Servaeus, první praetor Kommágény§ 18+

Servaeus Innocéns§ cos. suff. 82+

Servátius, biskup v Tungrech a mučedník§ 303+

Cn. Servátus Caepió§ = Cn. Servílius Caepió, č. 3

Servília, dc. P. Servília Vatiy Isaurika, snoub. Octaviánova, manž. M. Aemilia Lepida ml., m. M'. Aemilia Lepida§ 44, 29

Servília, d. Q. Marcia Baréy Sórána§ 66+

Servília (Caepiónis)§ 1. dc. Q. Servília Caepióna s Lívií, nevlastní sestra M. Porcia Catona, manž. L. Licinia Lúculla, milenka C. Iúlia Caesara, 105, 91, 66, 49-, 22+; 2. ses. předešlé, manž. M. Iúnia Bruta a D. Iunia Sílána, m. čtyř dětí: o synovi M. Iuniovi Brutovi s dceři Iúnii Tertii se tradovalo, že jsou Caesarovi, jsou v pramenech zaměňovány, neboť o obou se uvádělo, že byly milenkami Božského Iúlia 

Servília Considia, d. Servília Nóniána, manž. Q. Marcia Baréje Sórána§ 59+

Servíliánus, celé jméno nezn., legát§ 55

M. Servílius§ cos. 3+

Q./C. (?) Servílius, celé jméno nezn., praet., jiný od Q. Servília Caepióna no. 3 (?)§ 91, 69 

C. Servílius Ahála, vrah Sp. Maelia, který prý usiloval o královládu nad Římem§ 439

Q. Servílius Ahála§ dict. 360, interr. 355, cos. 342

Cn. Servílius Caepió, řec. Kapión Serbilios§ 1. cos. 253; 2. praet. urb. 205, cos. 203; 3. 172, cos. 169, též Cn. Servátus Caepió možné; 4. cos. 141, 138, cens. 124

Q. Servílius Caepió§ 1. 141, cos. 140, 140, 139, b. Q. Fabia Maxima Serviliána, o. no. 2; 2. 277, 129, cos. 106, 106 - 103, 100, 69, s. no. 1, o. č. 3; 3. 100, 91, 66, 59, praet. 90, s. č. 2, manž. Lívie, o. Servílie Caepiónis a no. 4; 4. s. no. 3, 91 

C. Servílius Casca, tr. pl. 44, jeden z Caesarových vrahů, bodl jako první, b. následujícího§ 44

P. Servílius Casca Longus, tr. pl. 43, bratr předešlého, vedl podle všeho smrtelnou ránu do Caesarových prsou§ 44, 43 

M. Servílius Fabiánus Máximus§ cos. suff. 158+ 

Q. Servílius Fídénás§ interr. 396

C. Servílius Geminus§ cos. 203, dict. 202, 82, s. C. Servília

C. Servílius, o. C. Servília, consula roku 203, dlouholetý zajatec Bojů§ 203

Cn. Servílius Geminus§ cos. 217, 216 

M. Servílius Puléx Geminus§ aedil cur. 204, mag. equ. 203, cos. 202

P. Servílius Geminus§ cos. 252 a 248

C. Servílius Glaucia, jeden z představitelů populárů v domácích rozbrojích§ 102, tr. pl. 100

Servílius Glaucia, celé jméno neznáme, vyslanec§ 162

P. Servílius Globulus, tr. pl.§ 67

P. Servílius Isauricus§ 45, 44, cos. 48, 41 

M. Servílius Nóniánus, historik§ cos. 35+, 59+ 

P. Servílius Priscus§ cos. 463

Q. Servílius Priscus Fídénás§ dict. 435 a 418

P. Servílius Priscus Structus§ cos. 495

Q. Servílius Pudéns§ cos. ord. 166+ 

P. Servílius Rullus§ 1. triumvir monétális, o. no. 2, 75; 2. s. no. 1, neúspěšný reformátor, 83, 75, 64, tr. pl. 63; 3. asi s. předešlého, Octaviánův legát, 40 

M. Servílius Sílánus§ cos. suff. 152+, cos. ord. 188+  

Q. Servilius Sílánus§ cos. ord. 189+ 

Sp. Servílius Structus§ cos. 476, 475 

C. Servílius Structus Ahála§ 1. cos. 478; 2. cos. 427

Q. Servílius Structus Priscus§ cos. 468 a 466

C. Servílius Tucca§ cos. 284

P. Servílius Vatia Isauricus§ 1. s. C. Servília Vatiy, o. Servílie a P. Servília Isaurika, 88, 82, 80, cos. 79, 78, 74, cos. suff. 68, 63, cens. 55, 44; 2. jeho s. viz P. Servílius Isauricus

Servílius, Pompéiův nauarchos§ 65

Servius, jm. osobní, „dítě otroka“

Servius Tullius, k. v Římě (šestý), rodným jménem prý Mastarna/"lat. magister, vojen. vůdce?"§ 716, 578, 542, 534, 509, 378, 240, 150 

Maurus Servius Honórátus, grammatik, komentátor Vergilia§ 350+

servus, otrok a pozdrav§ viz otroci

Sésamos§ = Amastris

Sesaréthiové, část illyrských Taulantiů§ 400

sesazení, hlavy státu z úřadu§ viz pod impeachment

Sesóstris§ viz Senwosret

Sessórium, dř. Zahrady Staré Naděje/hortí Speí Veteris na Esquilínu§ 218+

sestertius, séstertius, sestercius§ viz míry a váhy v přílohách

P. Sestius, tr. pl.§ 57, 56, 48  

L. Sestius Albaniánus Quirínális, cos. suff. 23

P. Sestius Capitólínus Váticánus§ cos. 452

L. Sestius Quirínális, legát§ 24

Séstos, m. na Thráckém Chersonésu§ 670, 620, 512, 479, 411 - 409, 405, 378, 365, 360, 357, 352, 334, 220, 202, 196, 191, 190, 142, 133, 42  

sesuv půdy§ 73 a viz povodeň

Sešat, Sešet, eg. božská písařka§ viz theoforní jména a Bohové a jejich svátky xv.

Sešathetep, Sešat-hetep/hotep, alias Heti, wezír Čtvrté dyn.§ 2613

Sešemnefer, Sešem-nefer, wezír Páté eg. dyn.§ 2498, 2414 

Sešsešet, manž. Šepsipuptaha, m. Tetiho III.§ 2345

Seth, Set, Sutech, řec. Séth, bůh vytvářející chaos, bouře, vládce pouští, b. Osíridův, Asiaty v Egyptě připodobněn k Ba'alovi§ 2848, 1786, 1720, 1600, 1379, 1320, 1191      

Set, král Mer-ib-Re (rekonstr.), panovník Třinácté dyn.§ 1770

Setepet, "Vybrané místo", temenos gízské Sfingy§ 2558

Set-her-chepešef§ viz Amunherchepešef

Setherchepešef, s. Ramessea III.§ viz Ramesse VIII.

Sethós§ viz Seti

Seti, čati za Osmnácté dyn.§ 1567 

Seti, guvernér v Kúši§ 1210

Seti, o. Ramessea I., armádní důstojník Osmnácté dyn.§ 1319

Seti, s. Ramessea II.§ 1304

Seti I., Seti-meri-en-Ptah n. User-Seti-meri-en-Ptah, k. Devatenácté dyn. Men-maat-Re I., Hor Ka-nechet-chaj-em-Waset-se-anch-taui§ 2184, 1600, 1319 - 1304, 1095, 199    

Seti II., asi Set-Merenptah, celým osob. jménem Setechi-meri-en-Ptah, k. Devatenácté dyn. User-cheperu-Re-setep-en-Re, Hor Ka-nechet-wer-pehti, řec. Sethós II.§ 1237, 1223, 1217, 1210   

Seti-Merenptah, asi shodný se Setim II.§ 1237 a viz Seti II.

Seti-Merenptah (II.), s. Setiho II.§ 1217

Sétia, m. Volsků v Latiu, dn. Sezza§ 382, 341, 198

Sétis§ viz Sehel

Setibhor, Set-ib-Hor/Heru, manž. Džedkareho Isesiho§ 2414

Sethroités, jeden z eg. nomů§ 285

Setka, Set-ka, n. Seth-ka (?), s. Radžedefův, možná jeden z panovníků Čtvrté dyn., snad shodný s Bakou, Ba-ka-Re, srov. tam§ 2566, 2533

Setnacht, Set-nacht, celým jménem Set-nacht-merer-Amun-Re, první k. Dvacáté dyn. User-chau-Re(-setep-en-Re-meri-Amun), Hor Ka-nechet-wer-pehti§ 1223, 1200, 1198 

Setovia, řec. Setuiá, it. Sisno, něm. Zein, m. Delmatů, dn. Sinj v již. HR§ 34

T. Settidius Firmus§ cos. suff. 112+ 

Setut/Senen-[x], nezn. k. Deváté eg. dyn.§ 2160 

Seuthés, gen. Seutha, jméno thráckých (odrysských) vládců:§
Seuthés I.§ 429, 424, 410, syn Sparadokův, synovec Sitalka I., vn. Térův 
Seuthés II., o. Rhébúlův a Kotya I.§ 410, 407, 405, 400 - 398, 390, 387, 383, 330 [jeho hellénsky vybavený hrob se zlatou korunou, prstenem, obětními poháry a součástmi zbroje a koňského postroje byl možná nalezen roku 2005 v „údolí thráckých králů“ u Zlatinice u Kazanlaku v BG]
Seuthés III.§ 330, 325 - 323, 313 
Seuthés IV.§ 183, syn Kotya III.

Seuthés, Dromichaitův vojevůdce§ viz Aithés 

Seuthopolis, m. v Thrákii, její ruiny poblíž dn. Kazanlaku ve stř. BG byly zaplaveny přehradní nádrží Jiřího Dimitrova, později přejmenované na Koprinka, v 50. letech 20. st.§ 424
Zakladatelem Sethopole byl zřejmě Sethés I., obvykle za zakladatele bývá označován až Seuthés III. Nebylo to však město v hellénském slova smyslu, ale královské sídlo a religiosní středisko Odrysů. 

Sevan, jez. v Armenii§ 786, 754, 733

Sevériánus, celé jméno neznáme, nevl. b. Philippa Araba n. jeho tchán, legát§ 245+

Flávius Sevériánus, s. caesara Fl. Valeria Sevéra§ 307+, 313+

Sevériánus, comes v Galliích§ 366+

Sevériános z Damasku, s. Auxentiův, vn. Kalliníkův, sofista a neoplatónik§ 350+

Severní Čchi§ viz Čchi

Severní Makedonie, novodobý stát§ viz Makedonie a FYROM

Severní moře, Nordsee, lat. Oceánus Germánicus§ před 6000, 5000, 2000, 16+, 47+, 58+, 166+, 170+, 213+, 235+      

Severní Porýní-Vestfálsko/Nordrhein-Westfalen (NRW), německá spolková země§ 11-, 9+, 15+, 16+, 280+  

"severní spolek"§ viz pontská symmachie

Severní Ťi§ viz pod Ťi a Tataři

Severní Wej§ viz Wej

Sevéra, prov. lat. Sevira, asi Flávia Sevéra, d. usurpátora Mágna Máxima, manž. Vertigerna, britorománského vládce, m. Britua z Powysu§ 383+, 388+

Severoněmecká nížina§ 5200

Sevérus, císař§ viz L. Septimius Sevérus

Sevérus Alexander, s. M. Iúlia Gessia Márciána s Iúlií Mamaiou, rod. jménem M. Bassiánus Alexiánus, po adopci M. Aurélius Alexander, jako prínceps Imp. Caesar M. Aurélius Sevérus Alexander Augustus§ 322-, 62+, 85+, 96+, 174+, 193+, 209+, 211+, 216+, 218+, 221 až 236+, 238+, 240+, 245+, 250+, 254+, 260+, 262+, 285+      

Sevérus, celým jménem Flávius Valerius S., moderně zvaný též Sevérus II., caesar Cónstantia I., o. Fl. Sevériána§ 304 až 307+, 313+   

Sevérus, s Celerem, cf., architekt Zlatého domu, celé jméno neznáme§ 64+, 86+ 

Sevérus, mag. equitum v Galliích§ 356 až 358+ 

Sevérus, comes domesticórum, mag. peditum§ 367+, 368+, 370+, 372+   

Sevérus Hostiliánus, blíže neznámý imperátor residující v Římě§ 244+

Sevilla§ viz Hispal, Hispalis

Sewadž-ka-Re, trůnní jméno krále Třinácté dyn.§ 1770

 

Sewadžtu, jako k. Třinácté dyn. Seanch-en-Re, popř. Sewadž-en-Re