317-316

 

************************************************************

317.

Ol. 115, 4

Démogenés

a. u. c. 437

Q. Aemilius Barbula I. a C. Iunius Bubulcus Brutus I.

Rok 7 Filippa III. = rok 1 éry Antigona (a místně v západní části říše Makedonců i rok jedna éry Alexandra IV., viz ale rok 316)

************************************************************

V první polovině roku, poté, co byla vedena jednání s Kassandrem, když spojenectví démokratické vlády s Polyperchontem se ukázalo jako nevýhodné, městu nevrátilo přístavy, se Athény vzdaly obléhatelům. Obnovili spojeneckou smlouvu s Kassandrem (srov. rok 322), ale s jistými změnami:

1. Kassandros uvolnil přístav Peiraieus,

2. byla zmírněna antipatrovská oligarchická ústava z roku 322: census pro plnoprávné občanství byl snížen ze dvou tisíc na jeden tisíc drachem a vyhnanci z roku 322 se směli vrátit domů (část jich ani neodešla a "dřela bídu" v Athénách); podle sčítání lidu, které provedl později Démétrios z Faléru, bylo v této době v Athénách 21 tisíc plnoprávných občanů a deset tisíc metoiků (srov. rok 322),

3. Kassandros jmenoval svého zástupce v athénském státě jednoho z jeho rodáků: epistatem či prostatem v Athénách se stal peripatétik Démétrios z Faléru, syn Fanostratův a žák Theofrastův (o jeho bratrovi viz rok 322, o ostatních velitelích makedonských posádek, frúrarchoi, viz rok 229). Servilní Athéňané muži, který ještě krátce předtím byl uprchlým odsouzencem na smrt, během necelého roku dekretovali 360 soch, většinou prý na koni nebo se spřežením, které rozestavěli po městě. Asi to byl a zůstal světový unikát... O jejich osudu viz rok 307. 

Démétrios disponoval ročními výnosy ve výši 1200 talentů, z nichž snadno financoval své vojsko a státní byrokracii, většinu dával na hostiny. Zprvu hostil své zvané olivami, brzy ale angažoval nejvyhlášenějšího kuchaře doby Moschióna, který si po dvou letech služby pro Démétria koupil v Athénách tři domy, obtěžoval chlapce a prominentní ženy, miloval však jistého Theognida.  

Pravděpodobně v téže době odstranil Kassandros svého vojevůdce Níkánora, že prý se dopustil řady zločinů, takže byl postaven před soud a ten ho poslal na smrt; Níkánór se totiž vrátil s flotilou z úspěšné loňské výpravy k Propontidě s velkým humbukem, sláva mu stoupla do hlavy a zřejmě se najednou stal příliš silným mužem Kassandrova tábora. Do Múnichie poslal Kassandros novou posádku, neboť stará byla Níkánorovi oddána. Novým velitelem múnychijského garnisonu jmenoval Dionýsia. 

Během desetileté Démétriovy vlády bylo v Athénách vytvořeno téměř skleníkové prostředí pro rozkvět všech druhů umění a věd. Architekt Filón rozšířil chrám Démétry a Persefony v Eleusíně a Démétrios dal zcela zrestaurovat Théseovu loď, vlastně nanovo postavit, takže se filosofové mohli hádat o to, zda to je stále ještě héróovo plavidlo. Zato politická činnost zcela vymřela: Athény již neměly vlastní síly, která by jim přinesla touženou změnu. Od tohoto okamžiku Athéňané už jen dychtivě čekali na podnět zvenčí! • O Démétriově oddanosti milence Lampitě ze Samu viz v indexu s. v. školy (3) a sex (1 & 2). 

V téže době se na stranu Polyperchonta a „královských“ postavila velká část Hellady, Sparta a Tegea. Na Kassandrově straně „mocných“ stály Athény, Euboia a části Peloponnésu a Thessalie. Po obsazení Athén Kassandrem odešel Polyperchón od krále Filippa III. z Makedonie do Épeiru, aby přivedl zpět do Makedonie Olympiadu s Rhóxanou a mladým Alexandrem IV. Olympias zaujímala v Épeiru místo faktické regentky za Neoptolema II., syna Kleopatry (která žila od roku 325 v Pelle a 322 v Sardách, srov. roky 330 a 322).

V Helladě byl Alexandros, syn Polyperchontův, kassandrovci zatlačen do Korinthu. V říjnu oblehl Kassandros Tegeu a Spartu (?, byla by to první zmínka o hradbách města a obléhání Sparty vůbec; druhé její dobývání viz roku 294). V téže době prováděla v Makedonii Olympias své mstivé vražedné tance (viz níže).

Zhruba v polovině roku, po odchodu Polyperchonta ode dvora do Épeiru, vzala v Makedonii vládu do svých rukou královna Eurydiké III.: vyzvala Polyperchonta, aby složil úřad, jménem krále Filippa III. jmenovala epimelétem a stratégem Evropy Kassandra a Antigona stratégem Asie namísto Eumena. Tím se král Filippos III. a jeho žena Eurydiké III. postavili na stranu koalice „mocných“.

Polyperchón, který byl tou dobou v Épeiru, se s Olympiadou a Aiakidem, nominálním vladařem Épeirótů, synem Arybbovým (kterého vyhnal Filippos II. roku 343 a který byl sám vládcem od roku 322), vypravil zpět do Makedonie. V říjnu se v Elimii u osady zvané Euiá sešly obě královny v bitevních liniích, Olympias oděna jako bakchanatka, Eurydiké v plné zbroji. Makedonci ale přešli na stranu staré královny a král Filippos III. byl jat, stejně tak jako Eurydiké a její rádce Polyklés.

Krátce poté, ještě v říjnu, dala Olympias zapíchnout krále Filippa III. Arrhidaia, jehož jako dítě Filippovy (II.) nevěry nenáviděla a zřejmě mu způsobila drogami duševní chorobu (byl nominálním králem Makedonců od roku 323). Jeho manželce, teprve dvacetileté královně Eurydiké III., dala v královském paláci v Pydně volbu smrti: Eurydiké se oběsila na vlastním královském diadématu!

Následovala Olympiadina msta nad rodinou a přívrženci Alexandrových vrahů (Olympias byla přesvědčena o násilné smrti svého syna). Byl zabit Níkánór, Kassandrův bratr, se sto přívrženci, a hrob Iollův, dalšího bratra a asi i Alexandrova vraha, dala rozmetat, viz o podezření více roku 323.

Někdy v této době uzavřel Kassandros na Peloponnésu mír s Tegejskými a vypravil se na zpáteční cestu do Makedonie. Protože Thermopyly byly obsazeny Aitóly, spojenci Olympiady, pokračoval v cestě na sever oklikou přes Euboju do Opúntské Lokridy a Thessalie. Údolí Tempé bylo obsazeno, proto poslal vojevůdce Deiniu Perrhaibajským průsmykem, který stačil krýt dříve než Polyperchón.

Proti Polyperchontovi poslal Kassandros Kalu, sám se pustil proti Olympiadě: Olympias, Rhóxané, Alexandros IV., nyní jediný král Makedonců, Thessaloníké a Deidameiá, dcera Aiakidova, byly s věrnými oblehnuty v Pydně.

Aiakidés Épeirský přišel opět Olympiadě na pomoc. Kassandros proti němu poslal oddíly, jimž velel Atharriás/Atarriás, srov. rok 330. V épeirském vojsku vypukla proti Aiakidovi, a tím vlastně proti Olympiadě, vzpoura: bylo to poprvé, co Molossové sesadili některého z Aiakovců. • Aiakidés vládl nominálně (jeho první vláda) od roku 322. Byl ženat s Fthíou (jinde jmenována jako Fila), dcerou Menóna z Farsálu, který si udělal jméno v lamijské válce, a měli děti Déidameiu, Tróiadu (II.), o níž není v historii dalších zmínek, a slavného Pyrrha (I.).

Épeiróti provolali králem Neoptolema II., syna Alexandra I. Molosského a Kleopatry, sestry Alexandra Velikého (od roku 322 do své násilné smrti roku 308 žila v Sardech). První vláda Neoptolemova trvala do roku 312 (srov. rok 313). Dvouletý Aiakidův syn Pyrrhos se tehdy dostal se svými opatrovníky k illyrským Taulantiům, kde byl v péči do roku 307 u krále Glaukia (srov. rok 335).

Épeiróti uznali vrchní velení Kassandrovo a ten jmenoval epimelétem/pečovatelem-poručníkem Neoptolema II. a svým stratégem pro Épeiros Lykiska. Épeiros se tedy stal Kassandrovým protektorátem (do roku 307, srov. rok 312).

Polyperchón se stáhl se zbylými jednotkami do Azóru, který spolu s Pýthiem a Dolichou tvořil v severní Thessalii Tripolis (federativní státní útvar tří malých městských států).

V Makedonii porazil Aristonús, jeden z původních sómatofylaků Alexandra Velikého, Kassandrova velitele Kratenu/Krateuu, který v bitvě padl (byl to otec Peithónův a Eudámův?).

Na asijské frontě na jaře vytáhl Eumenés ze svých zimovišť v Babylónii do Sús. Vypukly boje se Seleukem, babylónským satrapou. Při přechodu přes Tigris zatopil Seleukos Eumenův tábor, ale bez většího úspěchu. Seleukos pak s Eumenem uzavřel příměří a Eumenés dorazil do Sús.

V Súsách se sešli hodnostáři strany královské z horních satrapií: vrchní velitel, tzn. stratégos Asie Eumenés, Peukestás, satrapa v Persidě, Tlépolemos z Karmánie, Sibyrtios z Arachósie a Gedrósie, Stásandros/Stásanór, satrapa v Arii a Baktrii, Eudámos z Indie; satrapa Paropamisadů Oxyartés poslal zástupce Androbáza s vojskem. „Královských“ bylo v ten okamžik 18 700 pěchoty a 4 700 jezdců. Na súské konferenci došlo na hádky o vrchní velitelství, nakonec byl všeobecně uznán Eumenés. Indická území dobytá Alexandrem byla zřejmě od této doby bez makedonské správy, viz rok 316 a 304sq. 

V daném okamžiku byl v horních satrapiích na straně „mocných“ pouze Peithón a jeho bratr Eudámos/Eudémos, viz rok předešlý. Zcela mimo hru stál Orontés či Aroandés I., dynasta v Armenii (srov. rok 331). • Po jeho smrti, jejíž datum neznáme, vládl v části Armenie dynasta Artasmás, následoval jistý Samos I., který vládl do zhruba poloviny třetího století (srov. rok 250). Zřejmě až od Oronta či Aroandy II. (srov. rok 205) byl rod usazen v Kommágéně.

V době konání konference v Súsách dorazil do Babylónu s jádrem svého vojska Antigonos. V Babylónii se rok 317 začal počítat jako rok 1 Antigonovy éry (= stratéga Asie), a to minimálně do května roku 7 této éry, tj. do roku 311 (datace z klínopisných textů jsou ale doloženy ještě z roku 8 a 9 jeho éry). Antigonos byl v Babylónu v měsíci du‘úzu/v rozmezí 6. července až 4. srpna.

V srpnu se Antigonos se Seleukem a Peithónem vypravili na východ. Přes lodní most přešli Tigris a pokračovali do Sús, které krátce předtím opustil Eumenés, zanechav zde posádku pod Xenofilem. V té době již byl s královským vojskem za Pasitigridem. Antigonos oblehl pevnost v Súsách, kterou hájila Xenofilova posádka. Antigenés, který byl se svým "stříbrným" oddílem v okolí města, uprchl k Eumenovi.

Antigonos jmenoval z moci svého úřadu stratéga Asie Seleuka satrapou Súsiány: byl jím do příštího roku a zároveň spravoval Babylónii.

V době vrcholícího léta, v době největších veder tzv. psích dnů/mezi 23. červencem až 23. srpnem, vedl Antigonos bojové akce proti Eumenovi na řece Kopratás či Kopratés v Súsiáně. Část vojska přepravil Antigonos na Eumenův břeh řeky, zde byla poražena „královskými“. Antigonos se stáhl do Badaké na Eulaiu (snad staré Madaktu; je možná záměna se Soloké, pozdější Seleukejí na Hédyfontu, anebo nesla později i Badaké jméno Seleukeie na Eulaiu, stejně tak jako Súsy?). Odtud pokračoval do Médie do Ekbatan. Při průchodu zemí Kossajů měl těžkosti, vojevůdce Nearchos, Alexandrův kdysi nauarchos, byl domorodci v poli poražen. Přesto tudy v devíti dnech pronikl do Médie.

Eumenés s Antigenem se chtěli obrátit na západ, ale většina správců horních satrapií to odmítla ze strachu před Antigonem. V září tedy pokračoval Eumenés do Persie, kam dorazil po 24 dnech. V Persepoli uspořádal velké hry na paměť Alexandra a jeho otce Filippa. Nicméně hašteřivost v řadách "královských" neustávala. Peukestás, satrapa v Persii, se v Persepoli snažil získávat sympatie vojáků proti Eumenovi. Vůdce královské strany použil jako lsti údajné psaní Olympiady, že Kassandros je mrtev a Polyperchón je již v Kappadokii.

V téže době vyslal Sibyrtios několik svých jezdců bez vědomí Eumena zpět do Arachósie. Za to byl Eumenem a shromážděním vojáků odsouzen na smrt. Před provedením trestu uprchl, viz rok 316. Z Persidy se „královští“ vydali do Paraitakény (eparchie, administrativní části jižní Médie), kde se pohyboval s vojskem rovněž Antigonos. Eumenés cestou onemocněl. V bitvě, kterou v Paraitakéně obě armády vybojovaly, byl Eumenés a argyraspidové pod Antigenem proti falanze úspěšní, ale právé křídlo „královských“ podlehlo. 

Noční boj Eumenés nepřijal a proto byl pokládán Antigonos za vítěze, třebaže měl větší ztráty. Antigonovců bylo před bitvou 28 tisíc pěších, 8500 jízdních s 65 slony, Eumenés velel 35 tisícům pěších, 6100 jízdním vojákům a 114 slonům (srov. rok 318 o Eudámovi): z nich padlo 3700 mužů Antigonovy pěchoty, 54 jezdci a čtyři tisíce z jeho armády bylo raněno, zatímco na Eumenově straně padlo 540 mužů a jen devět set jich bylo raněno. Helléni tehdy s úžasem pozorovali spor dvou vdov po indickém velmoži jménem Kéteus, který v bitvě zemřel na "královské straně", která z nich doprovodí manžela na žároviště do smrti ("vyhrála" mladší, neboť svou "sokyni" označila za těhotnou a na takovou se pravidlo satí nevztahovalo).  

Po bitvě přezimoval Antigonos v médské krajině Gadamarga/Gadamala (obojí pl.), Eumenés v Gabiéně, v kraji na severu Persidy. V době zimního slunovratu/kolem 21. prosince se pokusil Antigonos překvapit Eumena rychlým přepadem jeho zimovišť, ale bez úspěchu. Viz rok následující. 

Zřejmě t. r. slavil v Alexandrii Ptolemaios svatbu s Bereníkou I. (srov. rok 309, který připadá též v úvahu). V tom případě musel krátce předtím zapudit Eurydiku, dceru Antipatrovu, která však odešla z Alexandrie do Mílétu snad až roku 309 (vdána za Ptolemaia od roku 321, srov. roky 309 a 287). • Odtud později odešla k bratrovi Kassandrovi a usídlila se v Kassandreji (srov. následující rok), kterou zřejmě přejmenovala na Eurydikeiu. Zde vládla absolutisticky až do své smrti, jejíž datum neznáme.

Na Sicílii se Syrákúští usmířili s Agathokleem, viz rok předešlý, který se dokázal sblížit s velitelem Púnů Hamilkarem, na něhož jako jediného spojence v Syrákúsách dali. Hamilkar však po domluvě Agathokleově od města odtáhl, prý pro osobní sympatie, a Syrákúsanům zůstal exulant opět na krku. Agathoklés se vrátil, odpřisáhl jim při Démétře a Koře, že nebude usilovat o samovládu a byl zvolen "stratégem a ochráncem míru/stratégos kai fylax tés eirénés". 

Brzy bylo vše jinak. Aby úspěšně bojoval s exulanty a sikulskými povstalci shromážděnými u Herbity ve středu ostrova, najal v Morgantině tři tisíce vojáků. Nevytáhl však na nepřítele, ale pod záminkou obrany je rozmístil po městě: nachystal puč (podle jiné verse mu prý na převrat půjčil pět tisíc vojáků Hamilkar). Vůdce bývalé oligarchické vlády "šesti set nejvznešenějších" Dioklea, Tísarcha n. Peisarcha a Anthrópina dal jednoho jitra zavraždit v Tímoleonteu, kam je povolal k debatě o státních záležitostech a pak obvinil, že mu usilovali o život; s nimi zemřelo dvě stě mužů jejich doprovodu a neméně šest set, kteří jim spěchali na pomoc.

Ve dvoudenním masakru zahynulo na čtyři tisíce oligarchů a jejich straníků, šest tisíc jich prchlo a majetky obětí revoluce byly rozkradeny. Ušetřil tehdy svého přítele Deinokrata, budoucího vůdce oligarchů v exilu, viz rok 312.

Za spáchané zločiny pak nikoho netrestal, chtěl složit funkci a stát se opět soukromníkem, ale po naléhání sněmu se dal zvolit stratégem autokratorem/vrchním velitelem bez omezení s úkolem pečovat o stát/epimeleia tés poleós. Všechny volené instituce státu přitom fungovaly dál. Správě státního majetku se vskutku věnoval, rozšiřoval válečnou flotilu, vyráběl zbraně a ačkoli měl výhradní postavení, neobklopoval se ochrankou ani si na hlavu nevložil královské diadéma. Slíbil zničit dlužní úpisy a provést pozemkovou reformu a pravděpodobně to též udělal. Žil skromně a prokazoval veřejně úctu Démétřině kultu. Viz o něm dále rok 315. 

Pravděpodobně téhož roku nebo až roku 312 vykázal Agathoklés ze Syrákús pozdějšího historika Tímaia z Tauromenia, který odešel do Athén a po zbytek života Agathoklea nesnášel a ve svém díle, které se zachovalo jen v citací, zjevně pomlouval. V Athénách žil po půl století až do své smrti. 

V Itálii uzavřeli Krotónští mír s Bruttijci a s exulanty, viz rok předešlý, válčili stratégové Parón a Menedémos. Když se oligarchové soustředění v Thúriích s posilou tří set žoldnéřů vplížit v noci do Krotónu, pokus o vzetí města jim nevyšel a při hranicích s územím Bruttiů, kde se utábořili, byli stratégy přepadeni a všichni pobiti (srov. rok 320)Menedémos byl později zvolen stratégem autokratorem. 

Římané vedli další boje v Ápulii, konsul C. Iunius dobyl na lukánském pomezí Forentum, jeho kolega Q. Aemilius Nerulum. K tomu Římané poplenili území kdysi Dauniů, v této době samnitské. 

V Číně napadla koalice šesti států (liou-kuo) stát Čchin/Qin, ale v průsmyku Chan-ku/Hangu v Che-nanu byla její armáda poražena, když se jí nepodařilo zdolat opevnění Čchinů.

 

************************************************************

316.

Ol. 116, 1

Deinosthenés z Lakedaimonu

Démokleidés

a. u. c. 438

Sp. Nautius Rutilus a M. Popilius Laenas

L. Aemilius Mamercinus Privernas dict. II.

Rok 2 Antigona = rok 1 Alexandra IV. (srov. předešlý rok)

************************************************************

V horních satrapiích bývá poslední rok éry Filippa III., tj. rok 317, počítán též jako první rok Alexandra IV. • K Deinokratovi a jeho počtům délky stadia viz v indexu s. v. stadion. 

V posledním roce třetí války diadochů na jaře vypukl v obležené Pydně velký hlad a nouze. Ze všech makedonských posádek zůstaly do této doby věrné Olympiadě a Polyperchontovi jen Pella, které velel Monimos, a Amfipolis, jíž velel Aristonús. Kassandros zachytil dopis Polyperchontův oznamující připlutí lodi, která by měla odvést Olympiadu z Amfipole. Dal ho poslovi doručit, ale musel zamlčet, že zprávu četl. Alexandrovu matku vylákal z města a když viděla, že žádná loď na slíbeném místě nekotví, pochopila, že šlo o lest a vrátila se do města. 

V jednáních, která pak Olympias zahájila, Kassandros slíbil nedotknutelnost její osoby, vydá-li města a Rhóxanu s Alexandrem IV. (viz zde níže o rozhodujícím vlivu událostí na východě říše). Monimos vydal Pellu a teprve na přímý rozkaz Olympiady vydal Aristonús, jemuž rovněž Kassandros slíbil život, Amfipoli. Kratenovi příbuzní (srov. předešlý rok) okamžitě Aristonúa ze msty zavraždili. • Monimovi kdysi Olympias rozmlouvala svatbu s jistou ženou, jejíž jméno neznáme: "Mizero, ženíš se očima a nikoli rozumem/ó ponére, tois ofthalmois gameis kai ú tó nó." 

Kassandros svolal shromáždění vojska, které Olympiadu odsoudilo na smrt ukamenováním. Protože vojáci odmítli provést popravu, Kassandros určil ke kamenování příbuzné těch, které dala před rokem pozabíjet Olympias. • Olympias z Épeiru (c. 60), matka Alexandra III., byla královnou Makedonů od roku 357.

Rhóxané s Alexandrem IV. (7) byla pod dohledem Glaukiovým internována v Amfipoli a s ní Déidameia, dcera Aiakida s Fthíou, sestra Pyrrhova, zaslíbená do manželství s Alexandrem IV., oba ještě v dětském věku. Kassandros se jmenoval královým epimelétem. V téže době uprchl Polyperchón z Azóru k Aitólům.

Po uklidnění Makedonie se vypravil Kassandros do Boiótie, kterou si podmanil. Obnovil spolek Boiótůkoinon tón Boiótón, v němž byly ze starých boiótských států Tánagra, Plataiai, Kópai, Haliartos, Koróneia, Orchomenos, Thespiai. Přistoupily Chairóneia, Lebadeia (oddělením od Orchomenu), Thisbé, Choraiai, Hyettos, Sifai (oddělením od Thespií) a Órópos (v letech 411 až 338 thébský, od roku 338 athénský, po roce 171 nezávislý zcela). • O Kópajském jezeru a vyčištění drenážních tunelů v této době viz rok 1900. 

Théby dal Kassandros obnovit až následujícího roku a včlenil je rovněž do III. spolku Boiótů (viz tam a srov. rok 335). • Třetí boiótské koinon existovalo v letech 316 až 171 (srov. první roku 550 či 525, druhé roky 447 až 335).

Pak se Kassandros vrátil do Makedonie a v Aigách dal slavnostně pochovat pozůstatky krále Filippa III., Eurydiké III. a její matky Kynané. Snad jde částečně o pozůstatky, nalezené současně s ostatky Filippa II. ve Vergině (viz rok 336).

Kassandros přivedl nové kolonisty do Poteidaie (vyvrácena před 40 roky, viz tam), kterou přejmenoval na Kassandreiu (srov. rok předešlý). Později  přejmenoval obci Thermé na Thessaloníké a přivedl do ní zbytky obyvatel ze dvaceti šesti zničených obcí v regionu. Učinil tak v tomto, nebo následujícího roku, rozhodně ale při příležitosti svatby s nevlastní sestrou Alexandra Velikého Thessaloníkou (c. 25?), dcerou Filippa II. s hetairou (?) Níkésipolis z Thessalie (zemřela několik dnů po porodu). • Thessaloníké byla podle všeho druhou Kassandrovou manželkou; jméno první není známo, ani děti s ní, stojí však uvedeno, že se jeho svatby zúčastnil Speusippos, nástupce Platónův v čele Akadémie, viz v indexu s. v. školy (3). 

Kassandrův bratr Alexarchos založil pod horou Athós na Chalkidice město Úraniá či Úranúpolis/Úranopolis o obvodu třiceti stadií/téměř šesti kilometrů, kde údajně vládl a žil podle blíže neznámých utopických představ. Užíval novotvarů, které vymýšlel, dopisům nebylo rozumět a jeho pošetilosti sotva přečkaly bratrovu smrt o deset let později. Srov. nejasnou souvislost se záhadnými héliopolíty roku 250 a popř. 133 (?). 

• Athós s okolím se v dějinách starého věku dále nijak neukazuje. S nástupem křesťanství se na poloostrově usadilo několik mnišských skupin, jimž později osmanští Turci garantovali autonomii. Klášterní komunita hory Athós si ji uchovala v rámci dnešní Řecké republiky a je jedním ze symbolů patriarchálního východního křesťanství/orthodoxie (na území státečku, jemž republika zajišťuje bezpečnost a zahraniční vztahy, nemají přístup ženy ani zvířecí samičky).

Na asijské frontě v zimě téhož roku, v lednu nebo únoru, došlo ve straně královských k všeobecnému spiknutí proti Eumenovi. Eumenés ještě před rozhodnou bitvou s protivníkem sepsal závěť a zničil velký archiv kompromitujících dokumentů (bylť Alexandrův a Filippův archigrammateus; vlastní královský archiv zničil nechtěně c. 324 sám Alexandros, který pak nařídil satrapům odeslat Eumenovi opisy královských dokumentů). Antigonos s Démétriem disponovali 22 tisíci muži pěchoty, devíti tisíci jezdci a 65 slony, Eumenés 36 tisíci pěšími vojáky, šesti tisíci jízdními muži a 114 slony. Ztráty po btvě neznáme, ale pravděpodobně byly nižší, než z loňského vzájemného střetnutí. 

V bitvě, která byla vybojována někdy na jaře kdesi v Gabiéně (viz předešlý rok), byla Antigonova pěchota znovu poražena, a to opět zásluhou "stříbrných štítonošů", ale na levém křídle zradil „královské“ satrapa Peukestás a Antigonovi padl do rukou trén mimo jiné argyraspidů s veškerým jejich majetkem, se dvěma tisícovkami žen a dětí. Teutamás, jeden z jejich velitelů, poslal ihned k Antigonovi s vyjednáváním o vydání majetku oddílu - protihodnotou se stal Eumenés (jakou roli v "obchodu" sehrál Antigenés, nevíme).

Dva dny po víceméně nerozhodné bitvě byl Eumenés argyraspidy zajat a vydán Antigonovi: vojáci vítěze provolali „králem celé Asie“, titulu, zdá se, však neužíval. Podle jiné verse Hellén vědom si své situace odešel do Antigonova ležení sám od sebe následován svými oddíly s orientálními spojenci a slony. Na valné hromadě velitelů vojska „mocných“ byli pro zachování Eumena při životě Antigonos, jeho syn Démétrios a Nearchos, většina ale proti: Antigonos ho tedy dal po několikadenní otálení popravit.

Popraveni byli z vůdců „královských“ na východě ještě Antigenés, ten byl vhozen do jámy a upálen/katathemenos eis seiron zónta katekausen, Kebalinos/Kelbanos, kdysi udavač v kause Filótova spiknutí, viz rok 330, a Eudámos/Eudémos (Eudaimón), říšský elefantarchés a satrapa v Indii (?). 

Podle jiné verse držel Antigonos Eumena tři dny o hladu, aby nečinil násilí někomu, s nímž býval spřátelen, a pak byl bez velitelova vědomí zajatec při skládání ležení strážci uškrcen. Eumenés z Kardie (narozen c. 362 n. 361) byl posledním výrazným zastáncem udržení územní jednoty Alexandrova dědictví, avšak jako Hellén to měl mezi makedonskými elitami těžké.

Tím se strana královská rozpadla a zpráva o Eumenově smrti vedla zřejmě v Makedonii královnu Olympiadu k amfipolské kapitulaci. Třebaže žil ještě poslední z argejského rodu makedonských králů Alexandros IV., jeho moc byla nulová: byl zajatcem Kassandrovým.

Antigonos vyznamenal v Gabiéně svého věrného diplomata a pozdějšího historika Hierónyma z Kardie. Pak se s vojskem vrátil do zimovišť, on do Ekbatan, větší část vojska rozložila tábory po Médii kolem Rhag, pozdějšího Európu.

Peithón, exponent „mocných“ v horních satrapiích a jediný z Illyrů (?) takto vysoko postavený v makedonské hierarchii, se ze msty po smrti svého bratra Eudáma/Eudaimóna, Eudéma (srov. ale výše?), oddělil od Antigona a opatřil si ze zbytků „královských“ vojsko. Byl však jat, odsouzen Antigonovými vojáky a popraven (v pramenech se obtížně odlišují tento Peithón, který býval též sómatofylakem Aexandrovým, od Peithóna, který stával při Antigonovi a radil jeho synovi Démétriovi, viz rok 312). Následně se Antigonovi vzdali resp. mu v Anatolii holdovali Attalos, Polémón, Antipatros a Filótás.

Na jaře roku 316 skončila třetí válka diadochů (trvala od roku 319).

Antigonos, který se právě stal nejsilnějším z diadochů a proto též terčem další války, jako stratégos Asie jmenoval satrapou Médie Orontobáta, kdysi perského satrapu Kárie (viz rok 334 a 333) a stratégem této satrapie, tzn. že v tomto případě byla oddělena funkce vojenského velitele, jmenoval Hippostrata. Na jaře se po všech těchto událostech Antigonos vydal s pěti tisíci talenty (na 150 tun zlata a stříbra) z ekbatanského pokladu do Persepole, kam dorazil ve dvaceti dnech. Po Antigonově odchodu se postavili Peithónovi přátelé Meleagros a Menoitás do čela zbylých jednotek Eumenových a Peithónových a pustili se do Orontobáta. Až po delší době (nebo snad ještě t. r. ?) byli přemoženi a v boji padli.

V Persepoli rozdělil Antigonos nově funkce v horních satrapiích:

• Súsiána - namísto Seleuka (viz předešlý rok) byl jmenován satrapou domorodec Aspisás (v úřadu do roku 312?); Seleukos zůstal ještě krátce satrapou Babylónie (viz níže);

• Persis - Asklépiodóros byl jmenován namísto Peukesty (satrapou od roku 324), který nyní zůstal na dvoře Antigonově a Démétriově; Asklépiodóros byl v úřadě do roku 315? (viz rok 312);

• Médie, Parthie a Hyrkanie - Níkánór (byl satrapou Kappadokie od roku 321; kdo přišel sem na jeho místo, nevíme, v Médii byl ve funkci do roku 312 n. 311). Nahradil Orontobáta a k Médii byla připojena administrativa satrapie Parthie a Hyrkanie;

• Baktrie a Sogdiána - oblast s hellénskou populací, potvrzen Stásanór z kyperských Sol, který byl v úřadu od roku 321 a dále již není v historii zmiňován; předtím byl od roku 329 satrapou v Arii a Drangiáně (Stásanór je pravděpodobně identický se Stásandrem);

• Paropamisadai a Kóféné - potvrzen Oxyartés, který byl v úřadu od roku 323, rovněž naposledy zmiňován;

• Karmánie - satrapou byl potvrzen Tlépolemos, v úřadu od roku 323, naposledy zmiňován;

• Arachósie a Gedrósie - potvrzen Sibyrtios (od roku 325), také naposledy v dějinách zmiňován; za Seleukovy anabase pravděpodobně již nežil. Antigonos mu svěřil tisíc argyraspidů, aby se za svou zradu na Eumenovi již nemohli nikdy vrátit do Makedonie, ostatní po oddílech rozmístil do pevností odlehlých koutů říše;

• Aria a Drangiána - namísto Stásandra či Stásanora ze Sol na Kypru, viz výše pod Baktrie, který byl zde satrapou od roku 329 resp. 328, jmenován Euétos. Brzy však zemřel a na jeho místo přišel jistý Euagorás, který byl satrapou do roku 312.

Indie, tedy oblasti dn. PAK, byla v této době zřejmě pro makedonskou říši již ztracena, protože není zmínka o jmenování nového satrapy, viz rok 304sq.

Vrchním velitelem vojsk umístěných v horních satrapiích byl jmenován Níkánór (v úřadě do roku 312 či 311). Byl to pravděpodobně on, kdo založil v době svého úřadu klérúchii Dúra-Európos na Eufrátu, usadil hellénské kolonisty do Rhag-Európos v Médii (později opodál vznikla Arsakeia). • Namísto Níkánora připadá v této zakladatelské činnosti v úvahu později Seleukos Níkátór (o kolonisaci viz roky 308, 301, 291, 282).

Z Persepole pokračoval Antigonos do Sús. Zde již stál na Seleukově straně velitel posádky Xenofilos, který vydal Antigonovi poklad dvaceti pěti tisíc talentů (tj. téměř 750 tun kovu), které Antigonos s sebou vzal na západ. Ve 22 dnech dorazil s vojskem do Babylónu, kde žádal od satrapy Seleuka složení účtů ze správy satrapie: důvod neznáme, nicméně Seleukos uprchl s padesáti jezdci k Ptolemaiovi do Egypta. • V tomto okamžiku měl Antigonos na financování svých ambicí minimálně třicet tisíc talentů, tj. téměř jeden tisíc tun stříbra a zlata nebo ražby z nich. Obrovský majetek perských králů, který se valil do východního Středomoří, změnil od základů hospodářské poměry hellénského světa. O reakci ostatních diadochů viz následující rok, o darech např. Alexandra Velikého srov. rok 324 a násl.

Novým satrapou Babylónie jmenoval Antigonos Peithóna, kdysi satrapu Indie (srov. rok 323), který zde zůstal do roku 312. Novým satrapou Mesopotamie a Arbélítidy byl namísto Blitora jmenován [...] (jméno se nezachovalo). 

V listopadu prošel Antigonos s vojskem Mesopotamií do Kilikie, kde u Mallu přezimoval.

T. r. se mohla narodit dcera Ptolemaia a Bereníky I. Arsinoé II. Filadelfos (srov. předešlý rok; zemřela roku 270).

Po roce 316 se narodil básník nové attické komédie Poseidippos z Kassandreie. První vítězství zaznamenal již roku 289/288. Další životní data neznáme, ani jaký byl jeho status v Athénách. T. r. poprvé vyhrál kómódopoios Menandros. Vítězný kus se jmenoval Orgé/Vášeň (nedochov.).  

Nové boje Římanů v Samniu. Diktátor L. Aemilius oblehl Saticulum a před městem porazil Samnity, kteří přispěchali na pomoc. Poražení si pak vylili vztek na zřejmě nedalekém městečku Plistice, římském spojenci, viz rok následující. 

V Číně dobyl stát Čchin/Qin zemi Šu, dnešní provincii S’-čchuan.