Íétai, Iaitiá (?), m. na severozáp. Sicílie§ 278, 254

Ífiadés z Abýdu, dynasta§ 365

Ífigeneiá, pův. Ífianassa, dc. mykénského k. Agamemnona a Klytaimnéstry, s. Orestova§ 1266, 1184, 556, 480

ífikratides, ífikratovky, boty/sandály§ 392

Ífikratés z Athén§ 1. vojevůdce, prý s. ševce či jiného koředělného řemeslníka/skýtheus, o. Menestheův a Ífikratův, 429, 393 - 389, 387, 378, 374 - 368, 364, 361, 355, 351, 333; 2. 357, 333, syn předešlého, b. Menestheův 

Ífimedé, m. unesené Pankraty§ 735

Ífitos z Élidy§ 1. s. Haimonův popř. Praxónidův, z rodu Hérákleovců, k.-zakladatel olympiád, 776; 2. první agonothetés Olympských her, jeho prapotomek, 776

Ifrer z Egypta, o. Nesihora§ 595

Ifugao, horský zemědělský lid na Luzonu§ 4000 

Iga, země v sev. Armenii§ 748, 742

Igakališ, m. nezn. polohy, asi v sev. Syrii§ 1650 

Igeša'uš, k. Gutiů§ 2255, 2206 

Igigi z Akkadu, člen vládní junty§ 2230 

Igigu, Igigové, niží bohové sum.§ 1647

Igilgili, m. v Sitifské Mauretánii, berb. Džídželi, arab. Džídžal v dn. DZ, původně foinícká osada, která udělala dějiny jako korsárský přístav pod vládou alžírských bejů§ 373+

Igillia n. Aegilium§ viz tam

Igillus, germán. velmož, asi Burgund§ 278+ 

igiṣítu, igiṣigallatu, Anuova kněžka, sum. e-gi-zi-an-na, e-gi-zi-gal, rituální funkce neznáme§ 1993

Igmazen, vůdce berberských Isaflentů§ 374+, 375+ 

Ignátios, Ignátius z Antiocheie/O., biskup§ 37+, 111+ 

Igriš-Chalam z Ebly, "Chalam souložil (?)", manž. Kašduty, o. Irgab-Damua, k. [o m. a bohu Chalamovi viz s. v.]§ 2500 

Iguvium, m. v Umbrii, středověké Eugubium, dn. Gubbio§ 168, 100

 

Iha no Hime no Mikoto, císařovna tennóa Nintokua§ 343+

Iha I., dyn. v Hermopoli§ 2160 

Iha II., dyn. v Hermopoli§ 2160 

Ihi, wezír Unasův v Páté eg. dyn.§ 2498, 2375 

Ihoki, ř. v Japonsku§ 343+  

Ichnai na Balíchu, m. v Orrhoéně v severozápadní Mesopotamii, snad bab. Achúná; podle městečka v makedonské Bottiaji v nížinném jádru království nedaleko Pelly s vlastní ražbou, zmiňovaného již Hérodotem, též Ichnaié, dn. Chníz v SYR§ 54

Ichnússa§ viz Sardinie

íchór, tekutina kolující bohům v žilách, viz pod kulinářství

Ichthyás z Megar, s. Metallův, oligarcha a megar. filosof§ 399, 375 

Ichthyofágové, tj. Rybožrouti, hellénistický název pro kmeny žijící na dn. súdánském a erytrejském rudomořském pobřeží, snad předkové obyvatel aksúmské říše, viz tam a pod Tróglodyté. Na protilehlé východní straně Rudého moře žili c. 150 od Sínaje k jihu Autaiové/Autaioi, lat. Auteí, vše lidé, které známe jen z místopisných fragmentů hellénistických autorů (periply, Agatharchidés z Knidu apod.).  

 

Ijaja§ viz Jaja

Ijalanda§ viz Alinda

Ijčenu, Ij-čenu, k. Osmé dyn.§ 2160 

Ijchernofret, Ij-cher-nofret, strážce pečeti/kancléř Amenemheta III.§ 1843 

Ijchenofret§ viz Haanchef Ijchenofret  

Iji, čati někdy ve druhém mezidobí/Třináctá až Sedmnáctá dyn.§ 1786 

Ijibchentre, Ij-ib-chent-Re (osob. jméno), Hor Gereg-tauief, vzdorokrál Jedenácté dyn.§ 2040 

Ijmeri, Emeri, kněz král. kultu ve Čtvrté dyn., manž. Persenety, o. Neferbauptaha§ 2589 

Ijmeru, Ijimeru, čati někdy ve druhém mezidobí/Třináctá až Sedmnáctá dyn., s. Anchua, b. Res-senebův (asi více jedinců), o. Neferkarea Ijmerua§ 1786, 1770, 1740, 1730  

Ijnefer, s. Snofruův§ 2613 

Ijnefert Šanef, wezír Unasův z Páté eg. dyn.§ 2498, 2345 

Ijo§ viz Tojo 

Ik-Tešup ze Šubrie, k.§ 673

Ikadión z Antiocheie nad Orontem, seleuk. velmož a královrah, srov. pod Íkaros§ 245 

Íkariá, Íkarion, attický démos§ 575, 534

Íkaros z Athén, s. Daidalův§ 3200

Íkariá, Íkaros, o. egejský při Samu, dříve Ichthyoessa§ 688 (?), 427, 129 

Vínem pramnijským/oinos Pramnios, ampelos Pramnié podle vrchu na ostrově byl Íkaros znám již v homérovské éře. V Augustově době neměla stálé obyvatelstvo, ale Samští, jimž tehdy o. patřil, na něm pásli dobytek. Na Í. v novověku krátce existoval samostatný státeček. 17. července 1912 vyhlásili obyvatelé nezávislost na Turcích a republiku Eleutherá políteia Íkariás (s vlastní známkovou serií a vlajkou s helvetským křížem na tmavěmodrém listu), kterou v listopadu obsadili řečtí vojáci a formálně byla spojena s Řeckým královstvím 24. června 1913. 

Íkaros, ost. u Kuvajtu, dn. Fajlak᧠323, 245

Pravděpodobně pojmenován Alexandrem Velikým (?), který pobýval v okolí Basry v září 324, popř. v souvislosti s plavbami "admirála" Nearcha z Láty a jeho lidí kolem Arábie a Zálivu, nejpozději však za éry seleukovské do minimálně začátku parthské doby, zde existovala podle vykopávek jakási hellénská či hellénisovaná osada, emporion, nicméně s chrámem Artemidy Sóteiry a zmínkou o athlétických a músických soutěžích, tedy možná též s gymnasiem. Nalezeny tři řecké nápisy včetně Ikadionova dopisu. Arab. jméno Fajlaká se nejnověji odvozuje od řeckého fylaké/strážní místo, garnison.

Dedikace kohosi, jehož jméno se nedochovalo, a jeho sourozenců sluneční bohyni Šamsi, v sabajském písmu, byla datována sedmým rokem krále Seleuka a sabajského dynasty Jada'il Bajín (?Jd''l Bjn). Pokud je údaj v SE (horní), pak šlo o rok 305.  

Nápisně doložen antiošský velmož Ikadión, nějaký čas satrapa oblasti kolem Zálivu, který roku 245 otrávil královnu Bereníku, sestru Ptolemaia III. Euergéta a manželku Seleuka II. Kalliníka, čímž spustil celohellénskou "Laodíčinu válku". Fajlaku okupovali iráčtí vojáci za války s Kuvajtem roku 1990-1991 a poničili vykopávky.

Vedle Íkara se opíral seleukovský, parthský i sásánovský obchod s arabským břehem v Perském zálivu o hellénistické obchodní stanice v lokalitě Thádž/angl. přepis Thaj v KSA (hellénist. Gerrha?), Qala'at al-Bahrajn/Tilmun (viz s. v. Tylos), Malajha/Mlejha v Šárdži, Tell Abraq na pomezí emirátů Šárdži a Umm al-Qajwajnu (odtud pochází nejstarší doložený případ obrny, pohřeb c. dvacetileté ženy) a nedaleký ad-Dúr v Umm al-Qajwajn (snad staré Omana?); jejich hellénská, popř. předislámská arabská jména napevno neznáme.

Na ostrůvku as-Síníja/as-Sinníja před pobřežím Umm al-Qajwanu nalezeny zbytky nestoriánského kláštera z šestého století a doby nástupu islámu do regionu v sousedství s osadou lovců perel, obchodníků s jejich úlovky a s miliony škeblí. Soudí se, že křesťané a mohamedáni dlouho koexistovali. Nelze vyloučit, že osada měla rovněž mnohem starší předchůdce. Nejnověji (2024) bylo lokalitě/městu, zřejmě nejstaršímu středisku známému lovců perel v Zálivu, přiřčeno jméno Tu'am/Tawam známé z arabských pramenů, zřejmě z aram. Tau'ma, řec. Thómás. O nestoriánech viz s. v. křesťanství (4) a Tylos. 

Íkaros z Kréty, s. Daidalův, bájný letec§ 575

Íkarios, attický hérós z doby Pandíonovy, Dionýsem obeznámený s pěstováním vína§ 1436, 575

Ikau§ viz Menkauhor

Ike-chalki, Iki-chalki, Igi-chalki z Elamu, dyn.§ 1320, 1298, 1222   

Iken, wezír ve 22. dyn.§ 945

Ikkilû, k. Áradu§ 677, 665

Ikonion, lat. Iconium, m. za Peršanů ve Frygii, pozd. v Lykáonii, dn. Konya v TR§ před 6000 (2), 1420, 188, 78, 51, 39, 36-, 257+, 314+  

ikonoklasmos, eikonoklasmos, křesťanské obrazoborectví ve východořímské říši (opakem ikonodúlismos), srov. pod islám a mniši

Ikos, o. Sporad, dn. Alonnisos§ 199, 41

Ikosion, lat. Icosium, dn. Alžír§ 500, 373+ 

Původní foinícká osada se jmenovala Ikosim, asi "ostrov racků". Podle kuriosního vysvětlení sběratele pozoruhodností C. Iulia Solina založil město Héráklés, který tu na výpravě na Západ zanechal dvacet svých druhů a ti místo prý obehnali hradbami. Aby se nehádali o to, po kom ho pojmenují, dohodli se dle smyšlenky na "dvacítce", řecky eikosi. Princeps Vespasiánus udělil občanům latinské právo. Berberský kmen Bení Mezranna žijící kdysi ve městě a okolí dal ostrůvkům před přístavem jména "al-Džazá'ir Baní Mizranna/El Djezaïr Beni Mezranna", které zmizely v novověku po stavebních úpravách.

Iktínos z Athén, stavitel a architekt§ 447

Iktis, o. s cínovými doly nezn. polohy, snad součást Kassiteridů (pobřeží Cornwallu n. Devonu? Isle of Wight?)§ 635, 93 

Ikšvakové, dyn. na sev. IND, nástupnický stát Sátaváhanů§ 22

Iku z Théb/Waset, o. nomarcha Antefa/Intefa z Deváté až Desáté dyn.§ 2160 

Ikún-išar z Mari, k.§ 2500 

Ikún-Mari z Mari, k.§ 2500 

Ikún-pi-Ištar ze Sippar, dyn.§ 1895 

Ikún-pi-Sîn z Nérebta, dyn.§ 1993 

Ikún-pi-Tišpak z Ešnunny, s. Ilšu-ilíjama§ 2006 

Ikún-Šamagan z Mari, k., "Š. měl pravdu"§ 2500 

Ikún-Šamaš z Mari, k.§ 2500

Ikúnum z Aššuru, dyn.§ 1920, 1880, 1850, 1815, 1411     

Il, Ila z Ummy, b. Ur-Lummy, ensi§ 2450, 2420 

Ilá z Laqi, aram. šejk§ 877

Ila-kabkabi, Ilum-kabkabum, amor. ass. šejk§ 2150, 1830, 1815, 1275   

Iláh, 'lh, nabat./arab. bůh§ 163+ a viz s. v. Arabové (2) 

Iláh hag-gabal§ viz Elagabal

Ilam-dan z Borsip, ensi§ 2292

Ilan-surá, m. na horním Tigridu, dn. Tell Farfar n. Tell Šarísí v TR§ 1779  

Iláni z Bít Zamány, dyn.§ 866

Ílarchos ze Sparty§ efor epón. 420

Ilaros, m. či pevnost na Sicílii polohy nezn.§ 263

Ilát, se členem severoarab. han-Ilát, pozd. al-Lát, arab. "Bohyně"§ 445 a viz pod Arabové

Ildamuša, hl. m. země Kulchai§ 744

Ildicó, germánská (?) novomanželka Attilova§ 375+ 

Ilerda, m. v Tarrakónské Hispánii, dn. katalánská Lleida/špan. Lérida§ 78, 49

Ilergétové, kelt. kmen v Tarrakónské Hispánii, dnešní zhruba Aragonie§ 218, 217, 208, 206, 205, 195 

Ili, ř. v Kazachstánu, přítok Balchaše§ 177, 170

Ili-abi, Ili-abí z Malgia, amor. dyn.§ 1787 

Ilí-ibni§ viz Ilu-ibni

Ilí-iqíša z Máry, aram. dyn., o. Tukulti-Méra§ 1077

Ilí-Ištar, dyn. v Mári, s. Apil-kínův§ 2119 

Ilí-padá, Ilu-pad᧠viz Ilu-chaddá

Ilí-rabich, Ilí-rapich z Bérýtu, dyn., b. Rib-Addua§ 1365

Ília§ viz Rhea Silvia
Ília, manž. L. Cornélia Sully, m. Cornélie§ 88

Ílias, epos, srov. tam§ 1520, 1235, 1193, 1191, 700, 450, 400, 320, 309, 200, 70-, 214+, 350+  

Ílias latína§ 47+  

Iliberis§ Illiberrí

Ilici, řec. Héliké, m. v Hispánii, dn. Elche u Alicante§ 228

Ilijci, lat. Iliensés, též Ioláiové, nositelé asi kultury nuraghů, obyvatelé jižní poloviny Sardínie, srov. tam; údajně potomci trojských Ílijců resp. Ioláovi z Thespií§ 181, 178 - 177

Ilí-má-ilu§ viz Ilúma-ilum

Ilim-ilimma I. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1560, 1530 

Ilim-ilimma II. z Jamchadu, dyn.§ 1620, 1480, 1477, 1460  

Ílion, m. v Tróadě, homérovské Ílios, v klasické době Tróas, Troiá, lat. Troia, chet. Truiša, tur. Truva, v hellénismu Alexandreia v Tróadě (viz tam), na dn. pahorku Hisarlık, H. Tepe§ 5300, 1650, 1460, 1417, 1370, 1360, 1326, 1320, 1300, 1235, 1204, 1201, 1193, 1184, 776, 700, 620, 411, 396, 359, 334, 323, 307, 281, 275, 253, 240, 220, 218, 216, 196, 192, 190, 157, 89, 85, 83, 48, 44, 17-, 18+, 53+, 64+, 262+, 268+, 326+       

Aiolské/hellénské osídlení z 8. století leží ve vrstvě Troja VIII. Alexandros prohlásil Í. po Graníku samostatným městem a bez daní. Dalšího rozšíření a nových osadníků se dočkalo od Lýsimacha. Antigonos založil Antigoneiu v Tróadě a ta byla Seleukovci přejmenována na Alexandreiu a znovu posilněna na lidech synoikismem všech obcí v Tróadě.

Za Antiocha Velikého však opět byla vesnicí bez opevnění. Diktátor Sulla osídlení renovoval a hodně do Alexandreie, kolébky Římanů, investoval Augustus. Odkdy existovalo kultovní souručenství Ília s dalšími státečky, není známo. Ílieis kai hai poleis koinónúsai poctili sochou agoranomu Agatha, syna Ménofilova, za jeho obětavost při financování her a dvou taurobolií o panathénajích po čtyřiceti býcích, jak je známo z nedatovaného nápisu.  

Í. bylo dvakrát dobyto s pomocí koně a jednou kvůli koním: Héráklés pro Láomedontovy koně, Agamemnón kvůli Heleně a kondottier Charidémos, viz, zřejmě z profesionálního zájmu; viz dále Tróas (chet. Wiluša, Wilušija nemusí znamenat (W)Ilios, ale možná pozd. Bíthýnii). K dataci vyvrácení Íl. viz rok 776 a viz pod Troiá.

Ílioné, dc. Priamova§ 218+

Ilip, m. v Babylónii§ 1894 

Ilipa§ viz Silpia

Iliš-takal ze Sippar, ensi§ 2292 

Iliturgis/Illiturgis, Iliturgi, řec. Ilyrgiá, sídelní m. Iliturgů na ř. Baetě v Baetice, za Římanů opodál Forum Iúlium, dn. Andújar v Andalusii§ 215, 214, 211, 206, 195

Íliú persis, epos§ 700

Iljás§ viz Élíjáhú

Ilku z Kiše, k.§ 3200 

Illáhábád, angl. Allahabad, m. v IND§ 1800, 600

Illiberrí, Illibera, Illiberris, Illiberis, Eliberris, Elvira, arab. Ilbíra, m. v Baetice, dn. Granada§ 194+, 300+ 

Illiberris, m. pod Pyrenejemi při pobřeží, Cónstantínem I. přejmenováno na Helena, Castrum Helenae, dn. Elne ve F§ 300+, 350+   

Illisos, Ilisos, ř. v Attice§ 286

Illubri, m. v Kilikii, řec. Olymbros (podle jednoho z Títánů)?§ 696

 

Illyrie, Illyrové, řec. Illyris, lat. Illyricum, země a balkánské ethnikum§ 1555, 735, 730, 630, 583, 435, 429, 423, 393, 400, 399, 359, 358, 356, 352, 350, 342, 337, 335, 334, 323, 317, 316, 314, 310, 302, 295, 282 - 278, 272, 265, 250, 232, 222, 220, 231 - 229, 222, 221, 219, 213 - 209, 206 - 203, 200, 199, 196, 183, 181, 180, 173, 172, 170, 168, 167 (provincie), 148, 135, 129, 118, 114, 82, 76, 60, 59, 57 - 54, 52, 51, 49, 45 - 42, 40, 38, 35 - 33, 27, 13-, 1+, 6+ až 10+, 17+, 18+, 20+, 69+, 70+, 103+, 131+, 170+, 171+, 182+, 197+, 228+, 258+, 260+, 261+, 268+, 270+, 272+, 278+, 282+, 285+, 293+, 305+, 308+, 321+, 325+, 337+, 343+, 347+, 350+, 352+, 353+, 357+, 361+, 364 až 366+, 371+, 373 až 375+, 379+, 380+, 384+, 389+, 390+        

Řada kmenů a kmenových svazů v dn. Srbsku, na Černé Hoře, v Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Slovinsku, Maďarsku, Severní Makedonii (do roku 2019 Bývalé jugoslávské republice Makedonii/FYROM) a v Albánii, kde snad předkové dnešních Albánců. Mezi Ill. bývají zahrnovány i některé alpské národy, jako například Raetové, popřípadě jsou pokládány za promíchané s Kelty. Někdy v 11. století př. n. l. se části Illyrů přeplavili do jižní Itálie (Daunové, Iápygové, Peukelové, Messápiové, Sallentinové, Poidikulové). Do příbuznosti s illyry bývají dáváni Venetové.

Illyrský jazyk patřil mezi indogermánské, není však znám. Illyrové nikdy netvořili jednotný státní útvar, nikdy nic nenapsali a kromě toho, že o nich klasičtí autoři psali jako o lupičích a opovrženíhodných lidech, není o nich nic bližšího známo; viz jednotlivé kmeny.

Nápisy zanechali Messápiové, illyrský národ v jižní Itálii. Byzantští autoři urputně nazývali západní Jihoslovany Illyry. Za dominátu pocházelo z Ill. hodně císařů a pod illyrskou praefekturu patřila i Hellas. Dnešní Albánci s velkou dávkou pravděpodobnosti tvrdí, že jsou potomky Illyrů. Srov. také pod Aromuni a Thrákové.

V římském pojetí byly pod pojmem Illyricum zahrnuty země mezi Itálií a Nórikem na západě a jižně od Dunaje po Makedonii a Thrákii, tedy provincie Delmátia/Dalmátia, Pannonia a Moesia, později administrativně rozčleněny na více provincií.   

illyrské války§ viz války...

 

Ílos, s. Dardanův, zakladatel a první k. v Íliu/Troji§ 1360, 268+ 

Ilšu, Il-šu, Ilum-pú, též Anbu, Anubu, k. v Mari§ 2600, 2500 

Ilšu-ilíja n. Šú-ilíja z Ešnunny, dyn.§ 2078, 2028, 2021, 2006, 1895   

Iltani z Babylónu, ses. Chammurapiho, Šamašova nadítum§ 1793

Iltani§ 1. stejnojmenné sestry bab. dynastů Sîn-muballita a Ammi-ditány, všechny též kněžky nadíty (nejsou v CSD); 2. dtto podnikavá dcera Sumu-Addua, k. v Karáně (n. Qattaře), ses. Amat-Šamaše a Aškur-Addua, manž. Aqba-chammua§ 1779   

Iluja z Qumánu, dyn.§ 912

Ilu-ibni, Ilí-ibni ze Súchu, ass. guvernér, aram. šejk§ 885

Ilu-bi'dí z Hamátu§ viz Jaú-bi‘dí 

Ilulá, bohyně v Aššuru§ 1619

Ilu-chaddá, Ilí-chaddá, Ilu-padá, Ilí-padá, Ili-ipaddá, sukkal rabû v Aššuru a k. v Chanigalbatu, s. Aššur-iddinův§ 1275, 1198, 1188 

Ilu-Mér, ass. šejk§ 2150

Ilum-gámil z Uruku, amor. dyn.§ 1815 

Ilum-kabkabi§ viz Ila-kabkabi

Ilum-lú-watar, s. Usuův, amor. šejk§ 1977 

Ilúma-ilum z Přímoří, též Ilúman, Iliman, Ilí-má-ilu, dyn.§ 1736, 1720, 1712, 1700 

Ilum-ma-Ila ze Sippar, amor. dyn.§ 1895 

Ilum-mutabbil z Déru, dyn.§ 1977 

Ilúna-Addu z Andarigu, amor. dyn.§ 1830 

Ilúni§ viz Anni 

Ilúšumma, Ilúšuma z Aššuru, dyn.§ 2000, 1933, 1920, 1815, 1491, 1300, 1275       

Ílur§ viz Jalur

Ilva§ viz Aithaliá 

Ilvátové, ligurský kmen, zřejmě vyhlazen§ 197