Aria, Ariéné, Ariana, seleukovská satrapie§ 330, 329, 323, 321, 317, 316, 321, 208, 180, 171, 50
Pozd. také seleuk. označení všech východoíránských satrapií po ř. Indos, tj. A., Parthie, Drangiány, Karmánie, Gedrósie, Arachosie a Baktrie se Sogdiánou; podle jiných interpretací je Aria starověký název pro dn. Afghánistán (etymolog. souvisí s Árji, Írán). Jméno podle ř. Arios/Areios, viz zde níže.
Ariaios z Persie, zrádný šlechtic§ 401, 395
Ariaos z Edessy, dyn.§ viz Arjaw
Ariamazdés ze Sogdiány, Ariomazdés, Arimazdés, šlechtic§ 327
Ariamenés z Persie§ viz Artobazánés/Artobarzánés
Ariamenés z Kappadokie, k., o. Ariarátha III.§ 280, 255, 242, 230
ariáni, jedna z forem raného křesťanství, prvními z Germánů se ariány stali Gotové§ viz tam
Ariapeithés ze Skythie, k., o. Skylův a Oktamadův§ 592, 440
Ariaramneia, m. v Kappadokii§ 230
Ariaramnés z Persie§ 1. b. Kýra I., o. Arsamův, krále v Parsa, 645, 590; 2. satrapa Kappadokie, 513
Ariarátheia, m. v Kappadokii§ 230
Ariaráthovci, královská dynastie v hellén. Kappadokii§ 330, 98
Ariaráthés I.§ 330, 322, 321
Ariaráthés II.§ 301, 280
Ariaráthés III.§ 255, 230, 220
Ariaráthés IV. Eusebés§ 220, 193, 190 - 188, 181, 180, 172, 165, 164
Ariaráthés, s. Ariarátha IV., b. Orofernův§ 193, 172
Ariaráthés V. Eusebés Filopatór I., původ. jménem Mithridátés§ 193, 172, 164 - 161, 158, 157, 155, 132, 130, 98
Ariaráthés VI. Epifanés Filopatór§ 130, 125, 112, 111, 100, 98
Ariaráthés VII. Filométór§ 112, 111, 108, 102, 100, 99
Ariaráthés VIII. Eusebés Filopatór II., s. Mithridáta VI. Pontského§ 99, 96, 93, 90, 89 - 86 (srov. pod Arkathiás)
Ariaráthés IX. zvaný Mladší, b. Ariarátha VII.§ 112, 100 - 98
Ariaráthés X. Eusebés Filadelfos§ 42, 36
Ariarátés/Ariaráthés z Persie§ viz následující
Ariaspés z Persie, s. Artaxerxa II. (jmenován též Ariaráthés), b. Dáreiův a Óchův§ 404
Ariaspové, též Arimaspové, nárůdek mezi Drangy a Arachósy, Hellény též zvaní Euergetové§ 329
Aribázos§ 1. 246, strat. Kilikie; 2. 215, 213, strat. Achája II.
Arícia, m. v Latiu§ 506, 446, 338, 41-, 69+
U A. v Albánských horách byl na jezeru Nemi (novodobý název) Diánin "Nemurský" háj, nemus arícínum, tedy "posvátný arícijský háj", s chrámem, kde funkce velekněze, rex nemorensis, "krále háje", patřila uprchlému otrokovi, který se ke kněžství dostal, když zabil svého předchůdce. Kněz panenské bohyně, která všeobecně mívala pouze kněžky, proto stále chodil opásán mečem. Později zvyk zabíjení zanikl, ale ještě princeps Gáius alias Caligula schválně poslal do Arície muže silnějšího než stávající kněz, jehož vláda se císaři zdála příliš dlouhá. O vlastním procesu "nástupnictví" není známo nic. Chrám vysvětil latinský diktátor Égerius Laevius z Tuscula a vedle Diány/Diána nemorensis, sdílel obydlí Virbius, údajně italské jméno Théseova syna Hippolyta po zmrtvýchvstání, kdy se oženil s Arícií. Na kultu se podílely městské státy Ardea, Arícia, Cora, Lánuvium, Laurentum, Pómétia, Tíbur a Tusculum. Na břehu jezera míval villu Božský Iúlius a jeho stejnojmenný potomek C. Iúlius Caesar vulgo Caligula místo s okolím rovněž miloval. Na malé jezero dal umístit dvě sedmdesátimetrové luxusně vybavené lodi s koupelnami s teplou vodou, svého času jedny z největších, které byly v novodobém věku vytaženy na souš, viz pod lodi. Lacus nemorensis, dn. Lago Nemi, odvodňoval kdysi tunel o délce 1,7 kilometru, po staletí neužíván a obnoven byl až v novověku, viz pod lodi.
Aridaios§ viz Arrihidaios Ariéné§ viz Aria
ariés§ viz beran
Arifarnés, k. skythských Thatů§ 310
Arifrón z Athén, b. Perikleův; gen. -fronos§ 447
Arimaspové§ 1. jednooký mýthický národ na jihu Sibiře, který prý střežil tamní ložiska zlata; u starších autorů asi vedle Hyperboreiů označení pro Skythy n. Sarmaty, 550; 2. íránský nárůdek, viz Ariaspové
Arimazdés§ Ariamazdés
Ariminum, m. v Umbrii při ústí řeky Arminus/dn. Marecchia, kde končila via Fláminia, dn. Rimini; od roku 270 či 268 kolonie latinského práva, od roku 90 municipium§ 270, 268, 236, 220, 218, 217, 187, 132, 49, 8+
Arimnás nebo Arimmás, satr. v Syrii (zkrácená forma jména Arimachos)§ 333, 331
Arimnéstos z Athén§ arch. 416
Arimnéstos ze Sparty, spartský bojovník, zabil Mardonia§ 479
Arimnéstos z Tyrrhénie, k.§ 775
Ariobarzánés, jméno per. šlechticů z rodu Farnakovců:§ 1. s. Farnabázův, o. Mithridátův, satr. helléspontské Frygie, 387, 378, 368, 365, 362; 2. 331, satr. Persie; 3. 302, 249, o. Mithridáta I. z Kiu (totožný s no. 2?); 4. 302, o. Mithridáta III. Pontského; 5. nezn. perský velmož, 324 (z Kiu?);
Ariobarzánés, dynastové v Kiu/satrapové ve Frygii:§
Ariobarzánés I., dyn.§ 362, 337, 302, 249
Ariobarzánés II., dyn.§ 302, 280, 272, 266, 249
králové v Kappadokii:§
Ariobarzánés I. Filorhómaios§ 96, 95, 93, 92, 90 - 88, 85, 83, 82, 79, 77, 72, 69, 67, 66, 62
Ariobarzánés II. Filopatór§ 62, 52
Ariobarzánés III. Eusebés Filorhómaios, k. Kappadoků a Armenů§ 52, 51, 47, 42, 36, 2, 1
Ariobarzánés z Atropatény, k. Armenů§ 20, 2
Ariobarzánés z Numidie§ viz Arkobarzánés
Ariomazdés§ Ariamazdés
Arios, ř. v Ariéně, dn. pers. Hárí rúd, "ř. Hárí", též Hérírúd§ 208
Ariovistus, k. germ. Suébů, domácím jazykem snad Heervest či Ehrenvest; o celou svou rodinu přišel v bitvě s Caesarem§ 72, 61, 60, 58
Arisbé, m. v Tróadě u Abýdu; v Íliadě zabil jejího vládce Axýla Diomédés§ 334, 216
Aristagorás z Kýmy, tyr.§ 512, 499
Aristagorás z Kýziku, tyr.§ 512
Aristagorás z Mílétu, vůdce protiperského povstání Iónů (jiný A. z Mílétu byl ve 3. st. n. l. autorem historického spisu o Egypťanech)§ 501 - 499, 496, 494, 464
Aristaichmos z Athén§ 1. arch. 624; 2. arch. 159
Aristaichmos z Éleje, promakedonský politik§ 344
Aristainos z Dýmy, strat.§ 199, 198, 196-195, 188 - 185
Aristaios z Athén§ arch. 62
Aristaios z Alexandreie, filos Ptolemaia Filadelfa§ 320
Aristaios z Théry§ viz Battos I. Kýrénský
Aristandros z Antissy na Lesbu (A. z Telméssu byl věštcem u Filippa II. a Alexandra III.)§ 168 (Ol.)
Aristarchos z Ambrakie, strat.§ 335
Aristarchos z Athén§ 1. oligarcha, jeden ze 400, 411; 2. arch. 107
Aristarchos ze Samu, mathematik a astronom§ 250, 150
Aristarchos z Kolchidy, dyn.§ 65, 64, 48
Aristarchos ze Samothráky, grammatik, poslední knihovník Múseia§ 217, 200, 180, 170, 150, 145
Aristarchos ze Sparty, nauarchos§ 400
Aristarchos z Tarentu, politik§ 280
Aristarchos, zrádný lékař v Antiocheji§ 245
Aristeás z Argu, předák protimakedonské strany§ 272
Aristeás z Prokonnésu, epický básník (jiný A. je údajným autorem tzv. A. dopisu o překladu Pentateuchu z hebrejštiny; zpráva je nacionalistickým podvrhem z doby po roce 130)§ 550
Aristeás ze Stratoníkeie na Maiandru, paradoxoníkos§ 13+
Aristeidés z Athén zv. Spravedlivý/„Dikaios“, s. Lýsimachův, o. Lýsimachův§ 1. arch. 489; 540, 524, 500, 482, 490, 480 - 476, 467; 2. velitel v Thrákii, s. Archippův, 425 (jiný A. z Athén, syn asi Lýsimachův, byl filosofem a autorem Apologie, další dialektik, jeden byl ve 2. st. n. l. křesťanským apologetou)
Aristeidés z Mílétu, klasik erotické novelly§ 100
Aristeidés z Théb, malíř§ 146 a viz s. v. malíři
Aristeus z Korinthu, velitel expediční jednotky§ 432, 430
Aristiás z Fleiúntu, syn Prátínův, tragický básník§ 470
Aristión z Athén, gen. Aristióna§ 1. arch. 421; 2. 88 - 86, tyr.
Aristión z Kydónie, brigant§ 68
Aristippos z Argu, tyrannové:§
Aristippos I.§ 272
Aristippos II., s. Aristomachův§ 240, 238, 236
Aristippos z Kýrény, hédonický filosof§ 435, 399, 389, 366
Aristippos z Kýrény (II.), vnuk Aristippa z Kýrény, filosof (jiný A. byl autorem knihy o Arkadii a další patřil mezi filosofy novější Akadémie a další sepsal O dávné poživačnosti; snad totožný s vnukem kýrénského Aristippa)§ 399
Aristippos ze Sparty, vojenský velitel§ 229
Aristippos z Thessalie, kondottiér§ 407
Aristobúlos z Kassandreie, historik§ 300
Aristobúlos, jméno několika židovských šlechticů:§
Aristobúlos I. alias Iúdás, hebr. Jehuda, k. Židů, s. Ióanna Hyrkána I., b. Antigona§ 110, 104, 103
Aristobúlos II., k.§ 76, 69, 67, 65 - 61, 57, 55, 52, 49, 38
Aristobúlos (III.) alias Iónathan, b. Mariamy (I.)§ 38 - 36, 29
Aristobúlos, k. v Chalkidě a Malé Armenii, s. Héróda Chalkidského, manž. Salómé (II.)§ 76-, 48+, 49+, 54+, 60+
Aristobúlos, s. Héróda Velikého s Mariamou (I.), o. Héródiady, b. Héróda Antipy, o. Héróda Agrippy§ 38, 28, 17, 7-, 30+, 34+, 35+
Aristobúlos ml., s. Héródovců Aristobúla IV. s Bereníkou, manž. Iotapy, dc. Sapsigerama II. s Iotapou III.§ 20, 17
Aristodámidás z Argu, k., Hérákleovec, s. Meropův, o. Feidónův a Karánův, k.§ 1266, 863
Aristodámos (dór.) a Aristodémos (ión.):
Aristodámos nebo Aristodémos z Athén§ arch. 352
Aristodámos z Élidy (Ol.)§ 388
Aristodámos z Figalie, zvaný Chréstos, tj. Spravedlivý, Dobročinný, Dobrotivý, tyr. v Megalopoli§ 272, 265, 260, 255
Aristodámos z Kýmy v Kampánii zvaný Malakos/„Změkčilec“, tyr.§ 524, 506, 495, 492
Aristodámos z Messénie, k.§ 733, 724
Aristodámos z Mílétu, Antigonův podvelitel§ 319, 315, 314, 312, 307
Aristodámos, Aristodémos ze Sparty§ 1. poslední ze Tří set, 480; 2. poručník Agésipolida I., 395, 394
Aristodémos z Athén, tragický herec, Filippův člověk§ 348, 346
Aristodémos z Makedonie, voják§ 279
Aristodikidés z Assu, seleuk. hodnostář§ 275
Aristodikos z Tánagry, podezřelý z vraždy Efialtovy; možné též: A., syn Tanagriův§ 461
Aristofanés z Kydathén v Attice, komický básník§ 446, 427, 425 - 421, 414, 411, 405, 388
Aristofanés z Athén§ 1. s. Níkofémův, 392, 389; 2. arch. 331
Aristofanés z Býzantia, filolog a knihovník Múseia§ 300, 257, 195, 180, 27
Aristofantos z Athén§ arch. 154
Aristofilidés z Tarentu, k., jeden z mála západohellénských panovníků, které známe s královským titulem§ 514
Aristofón z Athén § 1. zastánce expansionistické politiky, rhétór, 364, 361, 355, 353; 2. arch. 330; 3. arch. 142
Aristogeitón z Athén§ 1. jeden z „tyrannobijců“, gen. -geitona; s Harmodiem odvozoval původ od Foiníčanů a pocházeli z klanu nebo lokality Gefýraioi, tedy "Mostečtí", 514; 2. žalován pro korupci, 324
Jistí přátelé Harmodios a Aristogeitón, rodem potomci foiníckých kolonistů středního Řecka, se chtěli pomstít za urážky, jimiž je počastovali athénští vládcové Hippiás a Hipparchos. Harmodios byl Aristogeitonovým milencem, ale zatoužil po něm Hipparchos.
Byl odmítnut a dvojice tyranů (vlastně tak krutě podle dnešního významu slova ani nevládli) chtěla Harmodia vytrestat. Pozvali jeho neprovdanou sestru, aby se účastnila obřadu o slavnosti, která byla součástí státního kultu. Když přišla, vyhnali ji s tím, že prý není panna, jak obřad vyžaduje.
Následovala vendetta. Milenci dali dohromady lidi, kteří se chtěli zbavit tyranovlády a o slavnostech panathénají v létě 514 př. n. l. spiknutí spustili. K Hippiovi se nedostali, ale jeho bratra Hipparcha Harmodios s Aristogeitonem ubodali. První byl na místě ubit strážemi, druhý zemřel na mučidlech.
Oba milenci, nebo který z nich? milovali hetéru (hetairá, přítelkyně), tedy něco jako lepší prostitutku, tehdy jediný možný způsob, jak si samostatná žena mohla udržet volnost. Její jméno neznáme, ale uměleckým jí říkali Leaina, Lvice. Hippiás ji dal mučit, neboť nikoho ze spiklenců neprozradila. Podle jedné verse, té asi nemusíme věřit, si raději ukousla jazyk, aby mlčela...
Samovláda vydržela ještě čtyři roky, pak musel Hippiás utéci. Spoléhal na Peršany, že ho dosadí zpět a jako zrádce doprovázel jejich vojsko roku 490 př. n. l. k Marathónu. Tyranobijci dostali od Athéňanů sousoší, stejně jako Lvice. Po roce 510 př. n. l. jí Athéňané věnovali na Akropoli bronzovou lvici bez jazyka s Afrodítou. Stala se po tisíciletí první „evropskou“ ženou, jíž se tak vysoké státní pocty dostalo.
Aristogenés z Athén, strat.§ 406
Aristogenés z Mílétu, tyr.§ 556
Aristokleidás z Orchomenu§ viz Aristomélidás
Aristoklés z Athén§ 1. viz Platón; 2. arch. 605
Aristoklés z Boiótie§ boiótarchos 217
Aristoklés z Tegeje, archón§ 361
aristokraté, aristokracie§ viz héróové, král, Athény
Aristokratés z Aigíny, o. Kasambův§ 491
Aristokratés z Orchomenu, k., o. Eristhenie§ 683, 668, 650
Aristokratés z Athén§ 1. 411, strat., 406; 2. arch. 399; 3. politik, 358, 351
Aristokratés z Rhodu, strat.§ 155, 154
Aristokratés ze Sparty, nauarchos§ 374
Aristokratés z Kúria§ viz Pásikratés z Kúria
Aristokritos, vyslanec Pixódara Kárského§ 337
Aristokypros ze Sol na Kypru, k.§ 497
Aristoláidés z Athén, aristokrat§ 585
Aristoláos, velitel garnisonu v Alifeiře, asi Antigona II.§ 273
Aristolás z Athén§ arch. 161
Aristoleós z Thasu, promakedonský politik§ 344
Aristolochos z Athén§ 344 (Ol.)
Aristomaché, manž. Dionýsa I., d. Hipparína (I.), s. Diónova, m. Arety, Hipparína (II.) a Nysaia§ 398, 388, 367, 353
Aristomachos z Argu, Hérákleovec§ 680
Aristomachos I. z Argu, tyr.§ 241, 240
Aristomachos II. z Argu, tyr.§ 236, 229, 228, 224
Aristomachos z Boiótie§ boiótarchos 207
Aristomachos z Krotónu, démagógos§ 215
Aristomachos ze Sikyónu, politický předák§ 251
Aristomédés z Fer§ 1. dynasta, 477; 2. žoldnéř, o. (?) Aristomeneův, 333
Aristomélidás z Orchomenu, též Aristokleidás, tyr.§ 270, 240
Aristomenés z Alyzeje v Akarnánii, regent Ptolemaia V.§ 201, 197, 196, 192
Aristomenés z Athén (jiný A. byl peripatetikem, ž. Aristotelovým, další A. byl ž. Platónovým)§ arch. 570
Aristomenés z Fer, s. (?) Aristomédeův, kondottiér§ 333
Aristomenés z Messénie, k.§ 685, 683, 668
Aristomenés z Rhodu, olympioník§ 156
Aristomenés ze Seleukeie na Eulaiu, s. Filippův, archón§ 22+
Aristón z Aitólie, strat. (gen. -óna)§ 221
Aristón z Athén (jiný byl hudebníkem a další synem Sofokleovým s hetairou Theóridou ze Sikyónu, 435)§ arch. 454
Aristón z Argu, zápasník a cvičitel Platónův§ 427
Aristón z Býzantia, tyr.§ 512
Aristón z Chiu, stoický filosof, zv. Siréné či Falakros, tzn. ´Holohlavý´§ 290, 264
Aristón z Keu, peripatetik (jiný A. z Alexandreie byl rovněž peripatetikem)§ 225
Aristón z Korinthu, s. Pyrrhichův, kybernétés v syrákúské válce s Athéňany§ 413
Aristón z Megalopole, promakedonský politik§ 170
Aristón z Paionie, dyn., s. Andóleontův, příznivec Eumenův a Lýsimachův§ 315, 310, 286, 284
Aristón ze Sparty, k.§ 739, 556, 510, 491
Aristón ze Syrákús, románová postava§ viz s. v. Charitón
Aristón z Thúrií§ 40 (Ol.) a 32 (Ol.)
Aristón z Tyru, Foiníčan, Hannibalův důvěrník§ 194
Aristoníká ze Samu, hudebnice a milenka Ptolemaia Filadelfa§ 276
Aristoníkos z Athén, žalován pro korupci§ 324
Aristoníkos z Marathónu, protimakedonský politik§ 322
Aristoníkos z Méthymny, též Aristónymos, tyr.§ 333, 332
Aristoníkos z Alexandrie, eunúchos a dvořan Ptolemaia V.§ 186
Aristoníkos z Pergamu, jako k. Eumenés III. Filopatór§ 149, 138, 133 - 130, 126, 84
Aristoníkos, nauarchos Mithridáta VI. Pontského§ 73
Aristoníkos z Olynthu, kitharódos§ 357, 353, 328
Aristonothos z Euboie, hrnčíř§ 640
Aristonús z Rhodu, oikistés Akragantu§ 580
Aristónymos z Athén§ arch. 289
Aristónymos z Méthymny§ viz Aristoníkos
Aristónymos ze Sikyónu, tyr.§ 648
Aristonús z Pelly, Alexandrův hetairos, s. Pesaiův, gen. Aristonoa či Aristonúa§ 325, 323, 321, 317, 316
Aristopatrá, m. Kraterova§ 326
Aristos z Askalónu, akadémik§ 68
Aristos z Kypru, ministr Antiocha II.§ 261
Aristotelés z Argu, pučista§ 224
Aristotelés z Athén, jeden ze „30“, autor soudních řečí§ 404
Snad totožný s mladíkem z Platónova Parmenida. Jiný athénský A. byl spisovatel, který se zabýval Íliadou, další, zvaný Mýthos, byl ž. sókratika Aischina. A jiný byl pedagogem, další grammatikem - skladatel učebnice o pleonasmu; A. z Kýrény psal o básnictví.
Aristotelés z Athén, jeden z aktérů obnovy athénské symmachie§ 378
Aristotelés ze Sikyónu, dialektický filosof a tyranobijec§ 252
Aristotelés ze Sparty, žoldnéř§ 396
Aristotelés ze Stageiru, filosof, zakladatel peripatu. V arabských překladech se jmenuje Aristutálís§ 550, 444, 387, 384, 377, 370, 357, 347, 345, 343 - 341, 336, 335, 329, 327, 323, 322, 300, 84, 40
Aristotelés, s. Pýthiady ml. s Métrodórem z Chiu, vn. Aristotelův§ 341
Aristotelés z Théry§ viz Battos I. z Kýrény
Aristotímos z Élidy, tyr., s. Dámarétův§ 271
Aristoxenos z Athén§ arch. 55
Aristoxenos z Tarentu, pýthagorik a polyhistór§ 370, 300
Aristratos z Naxu, promakednonský politik§ 344
Aristratos ze Sikyónu, promakedonský politik§ 344
Arjaw z Edessy v Orrhoéně, Arju, Orháj bar Chewjá, „Syn Hada“ - epónymní jméno, řec. Ariaos z Orrhoény§ 137, 132, 127
Árjové§ viz pod Indie
Arkadiá, Arkadie, Arkadové, spolek Arkaďanů (to Arkadikon, koinon tón Arkadón), země ve vnitrozemí Peloponnésu s předdórským hellénským obyvatelstvem§ 776, 775, 739, 728, 684, 678, 659, 600, 591, 588, 550, 545, 530, 520, 469, 447, 421, 418, 415, 391, 386, 385, 370 - 361, 350, 344, 343, 338, 335, 332, 323, 315, 303, 255, 245, 240, 226, 222, 220, 195, 48-, 41+, 52+
Bájná prehistorie Arkadie (podle Pausania): Prvním vladařem Arkadie byl prý Pelasgos, po němž se původně země jmenovala, srov. pod Pelasgové. Jeho syn a nástupce Lykáón založil v jižní Arkadii údajně nejstarší město na Peloponnésu a celé Hellady Lykosúru. Měl několik desítek synů, ale jen jednu dceru, zato proslulou - Kallistó, po níž se nazývá souhvězdí Velká medvědice, v níž ji proměnila za trest za lásku k Diovi Hérá. Po padesáti synech, tvrdí jedna z mýthologických tradicí, se jmenuje řada lokalit na Peloponnésu a daleko za ním (mimo jiné Makedonie).
Lykáonovým nástupcem byl Nyktimos, který ale neměl mužských potomků (o jeho roli ve spuštění potopy světa viz pod lidské oběti). Čtvrtým králem Arkaďanů se stal Arkás, Kallistin syn, podle něhož se země jmenuje dodnes Arkadií. O stěhování Lykáonova syna Oinótra a jeho bratra Peukesty do jižní Itálie viz s. v. Ítaliá a Oinótrové.
Arkadovi synové Azán, Afeidás a Elatos si rozdělili moc na tři díly (Elatos ale odešel do Fókidy), nejvyšší moc si uchoval Azán. Po něm vládl jeho syn Kleitór a pak Elatův syn Aipytos I. Jeho královským nástupcem se stal Afeidův syn Aleos (který spojil devět blízkých vesnic v Tegeu), po němž vládl jeho syn Lykúrgos.
Desátým králem Arkadie se stal Echemos (syn Aeropův, vnuk Kéfeův a pravnuk Aleův). Za jeho vlády porazili Achájové na Isthmu Dóry pod Hérákleovým synem Hyllem, kterého v souboji Echemos zabil. Jeho syn s chotí Tímandrou Euandros se vystěhoval do italského Latia a na Tibeře založil osadu ("město") Palation-Palatium, což se v tradiční dataci klade do doby šedesát let před trojskou válkou, tedy do let 1253-1244.
Jedenáctý vladař byl Agapénór, syn Ankaiův a vnuk Lykúrgův, který vedl Arkaďany pod Trojou. Při návratu domů ho ale bouře zavlekla na Kypros, kde se usadil a založil Pafos.
Na místo Agapénórovo v Arkadii zasedl Hippothús, syn Kerkyonův, vnuk Agamédův a pravnuk Stymfélův, jednoho ze synů Elatových. Po něm vládl jeho syn Aipytos II. a tohoto syn Kypselos, kdy se na Peloponnésu opět objevili Dórové, tentokrát ale v lodích. Kypselos se spřátelil s vůdcem Dórů Kresfontem. Kypselovým nástupcem se stal Holaiás, který přivedl sestřina syna Aipyta do Messénie, v čemž mu vypomáhali Hérákleovci z Lakedaimónu i z Argu (viz pod Messéniá).
Šestnáctým králem Arkaďanů byl Holaiův syn Búkolión. Po něm vládl syn Fialos, jeho syn Simos, tohoto syn Pompos a dvacátým vladařem v Arkadii byl Pompův syn Aiginétés. Po něm vládl Polyméstór, za něhož vpadli poprvé na arkadské území, a to do Tegejska, Sparťané pod Charillem (Charikleem, vládl cca 885 - 826). Arkaďané ale byli úspěšní, útok odrazili a krále Lakedaimoňanů dokonce zajali (bojovnice Marpéssa). Polyméstorovým nástupcem byl Aichmis, syn Briakův, Polyméstorův bratranec.
Za jeho vlády vypukla tzv. I. válka messénská (údajně 743 - 724). Aichmiův syn a král Aristokratés I. byl Arkaďany ukamenován poté, co vešlo ve známost, že znásilnil Artemidinu panenskou kněžku. Pal vládl Aristokratův syn Hiketás a po něm jeho syn Aristokratés II., který byl pro změnu ukamenován roku 668, tentokrát ale za zradu na arkadských spojencích, na Messéňanech.
S ním zaniklo i jednotné arkadské království a jednotlivé městské státy žily ve federaci. Po přechodné lakedaimonské okupaci země byla arkadská suverenita opět obnovena roku 370 (spolek Arkaďanů). Arkadská státnost zanikla roku 146, i když Megalopoli zůstala v rámci římské provincie autonomie. V Augustově době však již byla vylidněna stejně jako Orchomenos, Héraiá, Kleitór, Feneos, Stymfálos, Kynaithá a další, Tegea ležela v ruinách.
Arkaďané po celý starý věk uchovávali prazvláštní kultovní zvyky „pelasgické“ včetně rituálního kanibalismu a ostatní Helléni se jich stranili. O lidských obětech viz tam.
Arkamaniqo z Núbie§ Ergamenés
Arkathiás z Pontu, s. Mithridáta VI.§ 88, 86 (možná záměna s Ariaráthem VIII.)
Arkathiokerta§ viz Karkathiokerta
Arkesiláos z Kýrény, králové:§
Arkesiláos I.§ 590, 579
Arkesiláos II. Chalepos§ 540, 535, 530
Arkesiláos III.§ 520, 518, 513
Arkesiláos IV.§ 512, 453
Arkesiláos z Katany, zrádný strat.§ 403
Arkesiláos z Makedonie§ 331, 323, 321, satr. Mesopotamie a Arbélítidy
Arkesiláos z Megalopole§ 1. 188 (Ol.); 2. 170 (oba shodní?)
Arkesiláos z Pitany v Aiolidě, akadémik§ 315, 270, 268, 255, 229, 241
Arkesiláos ze Sparty, lykúrgovský vyhnanec§ 183
Arkesiláos ze Syrákús, přítel Agathokleův, vrah Archagathův§ 307
Arkissos ze Sparty, harmosta§ 379
Arkobarzánés z Numidie, též Ariobarzánés možné, vn. Syfakův§ 156
Arktínos z Mílétu, epický básník§ 700
Arktúros, „ženoucí mědvěda, hlídač m. (neboť blízko Velké medvědice, Arktos, Ursa, dn. Velkého vozu)“, nejjasnější hvězda v souhvězdí Boótés („pastevec, oráč, člověk od volů“), poet. též označení pro celé souhvězdí§ 429
armáda, římské vojsko, vojáci, viz legionáři, žoldnéři, vojenství, vojsko
Armastika, Armazi, Armazciche§ viz Harmozika
Armazi, bůh kavkazských Ibérů§ 324
Arme§ viz Urme
Armeniá, Armenie, Armenové; srov. s heslem Urartu nebo Nairi (vč. dn. státu Arménie), vč. Malé Armenie/Armenia Minor, západní části, kdysi součást Pontu§ 776, 772, 766, 748, 679, 651, 550, 644, 521, 518, 440, 401, 392, 331, 323, 321, 320, 317, 286, 250, 230, 229, 212, 181, 166, 163, 162, 148, 123, 111, 97, 93, 90, 77, 71, 69 - 64, 59, 56, 53, 47, 37, 36, 34, 33, 20, 12, 8, 6, 2, 1-, 2+, 4+, 12+, 16+, 18+, 30+, 34 až 38+, 41+, 45+, 48+, 49+, 51 až 55+, 58 až 63+, 65+
Do přímého styku s Hellény se Urartejci nedostali, jen nepřímo přes emporia v severozápadní Syrii. O vlastním označení Hajr, Hajer a o Mofsesovi z Chorény viz v přílohách oddíl Dynastie ii., roky 1370 a 800.
K rozlišení je starověká Armeniá od č. označení pro středověkou a novověkou Arménii. Armenština používá jako nejmenší z národních jazyků vlastní abecedu o 38 písmenech, kterou koncem 4. st. n. l. sestavil mnich Mesrop Maštoc, viz rok 338+. Jediný antický zachovaný chrám na území Arménie a kdysi Sovětského svazu stojí v Gorneae, dn. Garni, u Jerevanu. Je asi ze druhého století n. l., roku 1679 byl povalen zemětřesením, roku 1975 rekonstruován.
Armenos ze Sparty, s. Nábidův, též Armenás§ 195, 190
armiger§ viz sómatofylax
Armínius, v něm. trad. Hermann (? jak první vymyslel Martin Luther), k. Cherusků, "první bojovník za svobodu", s. Segimerův, manž. Thusneldy§ 16, 6-, 1+, 4+, 9+, 15 až 19+, 28+, 58+
Narozen kdesi kolem Bad Driburgu (východ NRW). Dostalo se mu přívlastků jako "první Němec" a kdyby nebylo jeho odboje, asi by byla střední Evropa silně romanisována, Angličané by zůstali na severu Německa, kysané zelí a jelita s pivem by třeba nebyly nijak známé...
V souvislosti s epem o Nibelunzích bylo v novověku spekulováno o tom, že by on a jeho doba byly snad pravzorem pro Siegfrieda. „Varusschlacht“ n. Hermannsschlacht“ se staly pro něm. patrioty kultovním pojmem. Kult Armina n. Hermanna v literatuře nastartoval rytíř Ulrich von Hutten (zemřel roku 1523), Heinrich von Kleist sepsal roku 1808 divadelní hru Die Hermannsschlacht, dtto roku 1836 Christian Dietrich Grabbe.
Jméno Arm. je snad z latinského armenia, modrého minerálu (nebo z označení pro meruňku?); i A. bratr Flávus zůstal historii znám latinským jménem. Část rukopisů Tacitových Annálů nabízí čtení Armenius, srov. zde výše se jménem pozdněspartského krále Armena, popř. s druhou podobou Armeniás. Více o bitvě v Teutoburském lese pod Germáni.
Armorikové§ viz Aremorikové
Armosata, m. v Armenii; totožné s Arsamósatami?§ 212
Arnakés n. Arsakés, eunúchos Xerxův§ 480
Arné, mí. v Boiótii§ viz tam, a jiné v Mesopotamii (není v CSD)
Arniadás z Kerkýry, strat.§ 630
Arniensis, jedna z řím. tribuí§ 387
Arnóssos z Mýsie, k.§ 716
Arnuwandaš III., k. Chetitů§ 738
Aroandés§ viz Orontés
Arómatón akra, Arómata prómuntúrium, nebo Notúkeras, dnešní Guardafui, viz pod objevy
Aromuni, Aromané§ viz pod Thrákové
Árón§ viz Aárónovci
Arpad, m. a stát v sev. Syrii, dn. Tell Rifa‘at, jedno z pozdněchet. knížectví, pozd. semitské Bít Agusi§ 754, 746, 742, 740
Arpí, m. v Ápúlii, řec. Arpa, založeno prý Diomédem Argívským, který místo nazval Argos hippion, odtud starší název Argyrippa. Ještě ve třetím století podle ražby hellénské m. (Arpanón, Arpských), roku 326 spojenec Římanů, po Cannách koalice s Hannibalem (za vlády Altinia Dasia) a roku 213 vyvráceno M. Fabiem Maximem ml.; není v CSD
Arpínum, m. Volsků v Latiu, rodiště Mariovo a Ciceronovo, dn. Arpino§ 305, 303, 188, 119, 103
Arpus, vůdce Chattů§ 16+
Arqamani, Erqamani§ viz Ergamenés
Arrapcha, m. v Assyrii, hellén. Seleukeia, dn. Kirkúk, tur. a kurd. Kerkúk v IRQ; Kurdové tvrdí, že jde o nejstarší trvale osídlené místo v IRQ§ 761, 755, 729, 702, 616
M. Arrecínus Cléméns§ 1. praef. praet., 38+, 41+, o. no. 2; 2. s. no. 1, praef. Urbí, 69+
Arrétium, m. v Etrúrii, dn. Arezzo, proslulé keramikou z červené hlíny, od roku 310 s řím. kolonií§ 539, 284, 217, 70
Arrhabaios, knížata či k. Lynkéstů odvozující původ od hérákleovských Bakchovců, Bakchiadai:§
Arrhabaios I., s. Bromerův, o. k. Aeropa II. a děd Eurydiky, matky Filippa II.§ 424, 423, 399, 396
Arrhabaios II.§ 336, 334, s. Aeropův, o. Neoptolemův a Amyntův (IV.)
Arrhabaios III.§ 323 - 321, 319, 318, 315
Arrhachión z Figalie, též Arrhechión nebo Arrhichión§ 564 (Ol.)
Arrheneidés z Athén§ arch. 260
Arrhidaios z Makedonie, Errhidaios (nápisně doloženo), příslušníci makedonského královského rodu a králové:§ 1. 393, o. Amynty III.; 2. 383, 349, 348, s. Amynty III.; 3. = král Filippos III., viz tam; 4. 278, k. Makedonů: může být shodný s jistým Aridaiem uvedeným roku 331?
Arrhón z Etrúrie, (řec.), lat. Árúns, Arrúns, gen. Arrónta, Arrúnta (lat. ekvivalent Postumus), etr. velmož, který přivedl Kelty do Itálie; jiný A. vedl Véjany v bitvě 28. 2. 509, v níž po souboji s L. Iúniem Brútem oba padli, srov. tam a pod Porséna/Porsenna§ 391; 3. Arrúns, haruspik, 98
Arria§ 1. manž. A. Caecíny Paeta, 42+, 66+; 2. její dcera, manž. P. Clódia Fannia Thrasey Paeta, 42+, 66+
P. Arrius Antónínus§ cos. suff. 69+
Arrius Várus, centurió, veterán armenské války§ 69+
L. Arruntius§ 1. 31, cos. 22, o. č. 2; 2. s. č. 1, 22, cos. 6+
M. Arruntius§ cos. suff. 66+
L. Arruntius Fúrius Camillus Scríboniánus, s. M. Fúria Camilla, b. M. Fúria Camilla a Lívie Medullíny, o. Fúria Scríboniána, pučista z roku 42+§ 364, 8+, 17+, cos. 32+, 42+, 52+
L. Arruntius Stella, praef. praet.§ 38+
Arsak, Aršak, nebo Asaák, m. v Astabéně, v kraji na sev. Parthie, čín. An-si, srov. Astabéné§ 248, 235, 128
Arsakeia, m. v Médii§ viz Rhagai
Arsakés I. Armenský, s. Artabána IV., k. Armenie§ 34+, 35+
Arsakés z Pontu, k. (?), s. Farnaka II. (?)§ 46
Arsakés, vojen. velitel a usurpátor v Pontu (?)§ 46
Arsakés z Persie, jméno perských velmožů§ 1. 472, poprvé použito v literatuře jako postava u Aischyla; 2. 410, jako k. Peršanů Artaxerxés II., viz tam; 3. 330 - 328, satr. Arie; 4. viz Arnakés
Arsakés z Parthie, bab. Ar-ša-ka, Ar-ša-kam:
Arsakés z Parthie, s. Friapitův, o. Arsaka I. a Tíridáta I.§ 250
Arsakés, Aršaq, titulární dynastické jméno parthských králů (569, o původu rodu viz rok 404):§
Arsakés I. Ktístés§ 250, 248, 235
Arsakés II. Tíridátés I.§ 250, 248, 237, 211
Arsakés III. Artabános I.§ 211, 209, 191
Arsakés IV. Friapatios§ 191, 176, 124
Arsakés V. Fraátés I.§ 176, 171, 124
Arsakés VI. Mithridátés I. Megas§ 176, 171, 155, 141, 145, 135, 138, 124, 76
Arsakés VII. Fraátés II. Theopatór§ 138, 130 - 128, 124, 76
Arsakés Bakasis§ vide Bakasis/Bagasis
Arsakés VIII. Artabános II. Theopatór Filadelfos Filellén alias Euémeros či Hímeros§ 176, 129 - 127, 124, 123, 38+
Arsakés IX. Mithridátés II. Megas Dikaios Epifanés Filellén§ 123, 97, 92, 88, 87
Arsakés X. Artabános III. Theopatór Euergetés Epifanés Níkéforos Filellén§ 88, 76, 38+
Arsakés XI. Sinatrokés Autokratór Filopatór Epifanés Filellén§ 76, 72, 70
Arsakés XII. Fraátés III. Theos Euergetés Epifanés Filellén§ 91, 70, 66, 65, 63, 57
Arsakés XIII. Mithridátés III. Dikaios Epifanés Filellén§ 57, 55, 54
Arsakés XIV. Oródés II. Ktístés II. Euergetés Dikaios Epifanés Filellén - všichni další Arsakové mají stejnou titulaturu; bab. Ar-ša-kam U-ru-da-a§ 57, 55 - 53, 50, 37
Arsakés XV. Pakoros I.§ 53, 51, 50, 40, 38
Arsakés XVI. Fraátés IV.§ 37, 36, 34 - 29, 26, 25, 23, 20, 10, 3-, 4+, 8+, 35+, 47+, 49+, 62+
Arsakés XVII. Tíridátés II.§ 32 - 29, 26, 25, 23
Arsakés XVIII. Fraátakés či Fraátés V.§ 10, 3 - 1-, 2+, 4+, 8+, 31+, 36+
Arsakés XIX. Oródés III.§ 4+, 8+
Arsakés XX. Vonónés I.§ 10, 1-, 8+, 10+, 12+, 16+, 18+, 19+, 34+, 36+, 47+, 49+
Arsakés XXI. Artabános IV.§ 1-, 10+, 12+, 16+, 18+, 19+, 22+, 34 až 38+, 41+
Arsakés XXII. Tíridátés III.§ 35+, 36+, 45+
Arsakés XXIII. Vardánés I.§ 38+, 45+, 47+, 51+
Arsakés XXIV. Gotarzés II.§ 38+, 45+, 47+, 49+, 51+
Arsakés XXV. Sanabarés§ 20+, 49+, 65+
Arsakés XXVI. Vonónés II.§ 51+
Arsakés XXVII. Vologasés/Vologaisés I.§ 66, 1-, 36+, 51+, 55+
Arsakés XXVIII. Vardanés II.§ 55+, 58+
Arsakés XXIX. Vologasés II.§
Arsakés XXX. Pakoros II.§
Arsakés XXXI. Artabános V. (III.)§
Arsakés XXXII. Vologasés III.§
Arsakés XXXIII. Osroés/Chosroés/Chósroés I.§
Arsakés XXXIV. Parthamaspatés (Osroův syn)§
Arsakés XXXV. Mithridátés IV.§
Arsakés XXXVI. neznámý král§ c. 140+
Arsakés XXXVII. Vologasés IV.§
Arsakés XXXVIII. Osroés II.§
Arsakés XXXIX. Vologasés V.§
Arsakés XXXX. Vologasés VI.§
Arsakés XXXXI. Artabános VI. (IV.), poslední z parthských vládců Íránu a Mesopotamie§
Arsakovci vládli Íránem do nástupu Sasánovců roku 224+ resp. 226+. Posledními vládci armenské větve Arsakovců byli v letech asi 378 – 389+ Aršak III. a Vagharšak, synové Papovi.
Arsameia na Nymfaiu, m. v Kommágéně, dn. asi Kocahisar v TR prov. Adıyaman§ 250
Arsamés z Parsy, též Arsamenés, per. Ršama, bab. Aršamu, perský velmož a král v Parsa, s. Ariaramnův§ 590, 559
Arsamés, s. Dáreia I. a Kýrovy dcery Artystóny, prý nejmilejší Dáreiovy manželky, jejíž podobu měl vytepánu ve zlatě; velitel Arabů na Xerxově evropském tažení§ 480
Arsamés z Persie§ 1. n. Arxanés, satrapa Egypta, 462, 424, 423, 410; 2. s. Ostanův, manž. Sisygamby, o. Dáreia III., 336; 3. s. Artaxerxa II., 404;
Arsamés nebo Arsamenés§ 1. satr. Kilikie, poslední perský, 334 - 333; 2. satr. Drangiány, 328
Arsamés z Armenie, dyn., možná o. Xerxův§ 250, 230, 212
Arsamon, Arsamos, pevnost v Adiabéně, aram. Harzam, u Nisibi§ 36+
Arsamósata (sg.), sídel. m. v armenské Soféně, kdesi mezi horními toky Eufrátu a Tigridu, arm. Aršamšat, asi dn. Eloziğ v TR (nezaměňovat se Samosatami a srov. zde výše s Armosatami)§ 250
Arsaniás, ř. v již. Armenii, dn. Murat v TR§ 68-, 62+
Arsenové či Arsové, kmen ve Střed. Asii; jedno z označení pro Tochary, srov. tam§ 177
Arsés, k. Peršanů, bab. Aršu, trůnním jménem zřejmě Atraxerxés (IV.), nejmladší s. Artaxerxa III., srov. pod Béssos§ 338, 336
Arsidaios z Kappadokie, s. Datamův§ 378
Arsinoé z Makedonie, m. Ptolemaia I., manž. Lágova§ 323
Arsinoé, jméno ptolemaiovských královen:§
Arsinoé I.§ 302, 289, 283, 276, 246, d. Lýsimachova s Níkaiou, manž. Ptolemaia I., po smrti byla uctívána jako Afrodíté Zefyrítis
Arsinoé II. Filadelfos § 316, 301, 300, 283, 281, 276, 272, 270, 267, 178, d. Ptolemaia I., manž. Lýsimacha I., s. a manž. Ptolemaia II. (= Theoi Filadelfoi)
Arsinoé III. Filopatór§ 221, 217, 211, 209, 204, s. a manž. Ptolemaia IV. (= Theoi Filopatores)
Arsinoé IV.§ 68, 48 - 46, 41, d. Ptolemaia XII., s. Kleopatry VIII.
Arsinoé, jméno několik měst:
Arsinoé nebo Arsinoeia§ viz Efesos v letech 295 - 281
Arsinoé u Tróglodytů, též Olbiá zvaná či Panchrýsos§ viz pozd. Bereníké Tróglodytiké, 270
Arsinoé epi Dirés, tj. Na mysu Diré§ viz pozd. Bereníké epi Dirés, 270
Arsinoé u Lyttu na Krétě§ 270
Arsinoé v Aitólii, dř. Kónópé§ 270
Arsinoé v Kýrénaice, dř. Taucheiry, arab. Tókrá, Túkrá v LAR§ 322, 270, 250, 96
Arsinoé na Kypru, dř. Marion§ viz Marion
Arsinoé na Sínaji§ viz pozd. Kleopatris na Sínaji
Arsinoé§ 1. přechodně jméno pro Patary; 2. totéž pro Methánu; 3. Krokodeilopolis ve Fajjúmské oase v Egyptě
Arsinoités, eg. nomos, jinak též ‘hé limné’ zvaný, tj. Jezero, totiž dn. Fajjúm§ 285
Arsités z Persie§ 1. 340, 334, satr. Malé Frygie; 2. 424, 423, 420, b. Dáreia II., s. Artaxerxa I. s Kosmartidénou
Arsové§ viz Arsenové a Tocharové
Aršak§ viz Arsak
Artabános z Hyrkánie, vrah Xerxa I.§ 465
Artabános z Persie, s. Artasyrův, Xerxův důvěrník§ 486, 466
Artabános I., k. Parthů§ viz Arsakés III.
Artabános II., k. Parthů§ viz Arsakés VIII. (Hímeros)
Artabános III., k. Parthů§ viz Arsakés X.
Artabazánés z Atropatény, dyn.§ 220
Artabázos z Persie§ 1. s. Farnakův a o. Farnabázův, satrapa Baktrie, vojevůdce Xerxa I. a Artaxerxa I., 559, 480 - 477, 469, 465, 461, 452 (?), 440; 2. s. Farnabázův, b. Ariobarzánův, o. mj. Farnabázův, Artakamy, Artónidy a Barsiny, povstalec proti Artaxerxovi III. a Alexandrův přítel, 388, 355, 341, 333, 329, 328, 323;
Artabázos z Médie n. Armenie§ viz Artavasdés z Médie
Artabrové, keltský národ v Gallaecii/Kallaikii§ 61
Artafernés z Persie§ 1. 511, 508, 504, 501 - 499, 496, 494, 493, 486, satr. v Sardech, syn Hystaspův, b. Dáreia I.; 2. vyslanec Artaxerxa I., 425; 3. 490, Xerxův vojevůdce, syn č. 1
Artafernés z Pontu, s. Mithridáta VI. Pontského§ 63
Artageira (pl.), m. v Armenii (pl.)§ 2, 2+ až 4+
Artachaiés z Persie, vojevůdce Xerxa I.§ 483
Artakamá, d. Artabázova, perská manž. Ptolemaia I.§ 324, 321
Artakoana n. Chortakana (obojí pl.), sídel. m. Ariény, pozd. Alexandreia Areión, dn. Herát v Afghánistánu§ 330
Artakové, Artakoi/Artakioi, lat. Artacií, země Artakia, thrácký kmen v Haimu kolem ř. Artakos, dn. Tundža, přítok Maricy§ 28
Artanés ze Sófény, dyn.§ 189, 99
Artás z Messápie, dyn.§ 413
Artasmás z Armenie, dyn.§ 317
Artasyrás z Persie, "Ardašír", o. Artabánův§ 1. vojevůdce Dáreia I., 530, 522, 486; 2. vojevůdce Dáreia II., 423
Artašata§ Dáreios III.
Artaunté, Artaynté, d. Masistova, manž. Dáreia, s. Xerxa I.§ 479
Artauntés, Artayntés, Xerxův armádní velitel, resp. jméno dvou velitelů§ 479
Artavasdés, Artauasdés, též Artabázos, jméno armenských králů:§
Artavasdés I.§ 160, 148, 123, 97, 95, 90, 78, o. Tigrána I.
Artavasdés II.§ 56, 54, 53, 37, 34, 31, s. Tigrána I.
Artavasdés III.§ 2-, 36+, s. Ariobarzána II. Médského
Artavasdés z Médie Atropatény, k., též Artabázos, o. Iotapy, manž. Mithridáta III. Kommágénského§ 36, 34, 33, 31, 20, 17+
Artaxarés z Adiabény, k.§ 129
Artaxata (pl.), sídel. m. Armenů, na čas Neróniás; tradovalo se, že původcem jejich výstavby byl Pún Hannibal§ 166, 66, 18+, 35+, 53+, 54+, 58+, 66+
Artaxerxés, jméno perských králů (pers. Urtachšasa, „Arciválečník“, bab. Artakšassu, středopersky později Artachšathra, Ardašír):§
Artaxerxés I. Makrocheir (lat. Longimanus)§ 518, 466, 465, 463, 459, 458, 454, 453, 449, 445, 424, 404
Artaxerxés II. Mnémón, s. Dáreia II. s Parysatidou, b. Kýrův, rod. jménem Arsakés n. Arsikás§ 549, 518, 424, 410, 407, 405, 404, 401, 395, 392, 391, 387, 385, 383, 378, 374, 368, 367, 360, 359, 357, 354, 350, 336, 250
Artaxerxés III. Óchos, bab. Umasu§ 359, 357, 355 - 353, 351, 350, 345, 343, 341, 338, 333
Artaxerxés IV.§ viz Arsés a Bessos (= Artaxerxés V.?)
Artaxés z Armenie, k., s. Artavasda II., b. Tigrána II.; zřejmě jen jiná podoba jména Artaxiás II.; arm. Artašes§ 34 - 32, 20
Artaxiás I., k. Armenů, arm. Aršam§ 212, 205, 189, 181, 180, 166, 162
Artaxiás II., k. Armenů§ viz Artaxés
Artaxiás III., k. Armenů, rodným jménem po dědovi Zénón, s. Polemóna I. a Pýthodóridy Filométoris, b. Polemóna II. a Antónie Tryfainy§ 35, 8, 1-, 18+, 34+
Artaxiás I., k. Ibérů, s. Artavasda I. Armenského (Arsakés, Aršak)§ 90, 78
Artaxiás II., k. Ibérů§ 20, 1+
Artemás(-os)§ viz Artemón
Artemidóros z Efesu, autor zeměpisného díla a nejstarší zachované mapy, o. sochařů Apollónida a Tauriska§ 100
Jiný Artemidóros z Efesu, známý i jako Artemidóros z Daldis (ho Daldiános), složil ve druhé polovině 2. st. n. l. zachovaný snář Oneirokritika. Spis byl v užívání u Arabů, kteří autorovi říkali Artámídúrus al-Júnání, "Iónský, řecký".
Artemidóros z Knidu, rhétór§ 44
Artemidóros z Pergy alias Cornélios Artemidóros, lékař§ 70
Artemidóros ze Syrákús, strat.§ 274
Artemidóros z Thyateir (jiný A. byl dialektik, autor spisu proti Chrýsippovi)§ 8 (Ol.)
Artemis-Diána Keltibérská v podobě bílé laně§ 80
Artemis Efesk᧠viz Artemísion
Artemis Leukofryéné, bohyně, „S bílými očními řasami“§ 41 (zde také Diána arícijská)
Artemis Limnátis§ 25+
Artemis na Délu§ 490
Artemis, v Gortyně§ 189
Artemis Orthiá, „Stojící vzpřímen쓧 725, 480
V mykénském Pylu ctěna Apollónova sestra jako a-te-mi-to a jako "asijská paní/po-ti-ni-ja a-si-wi-ja". Před jejím oltářem ve Spartě a dřevěnou soškou Artemidy (xoanon) v rukách kněžky byli každoročně pruty do krve mrskáni mladíci-efebové (diamastigósis). Zvyk původně související s plodností a plodností polností (srov. římské luperkálie n. Sedův svátek v Egyptě) se udržel do čtvrtého století n. l. a patřil k turistickým atrakcím Sparty.
Artemis Eukleiá, v Korinthu§ 392
Artemis Limnátis, "Jezerní", na messénsko-spartských hranicích§ 743
Artemis v Lúsech v Arkadii§ 220
Artemis, v Hierá Kómé/Svaté vsi u Pergamu§ 156
Artemis Strofaia, "Opásaná(?)", v Erythrách§ 650
Artemis v podobě ženy s dolní částí těla rybí byla v chrámu u arkadské Figalie. Vedle babylónských a západosemitských představ je to tak poprvé v evropských představách, kdy někdo ztvárnil rybí ženu. Viz také pod Anaítis.
Artemísiá (I.) z Halikarnássu, k., d. Lygdamidova, m. Pisindéliova a babička Lygdamida II., účastnila se bitvy u Salamíny na perské straně; vládla Halikarnássem, Kóem a okolím§ 496, 480, 460
Artemísiá (II.) z Halikarnássu, k., manž. a s. Mausólova§ 391, 353 - 351, 344
Artemísion, mys na Euboji§ 481, 480, 447
Artemísion, mys v Ibérii, dn. Cabo de la Nao/"Lodní mys"§ 496
Artemísion, chrám v Efesu, chrám byl vypleněn a vypálen Gothy 263 n. l.§ 675, 650, 644, 600, 560, 432, 356, 353, 334, 331, 301, 255, 58, 49
Efesos byl původně athénskou osadou a svatyně Artemidy u něho stála již od osmého století. Tehdy byla socha dřevěná. Na začátku sedmého století byla svatyně zvětšena a ve druhé polovině téhož století proběhla další přestavba a rozšíření chrámu; pravděpodobně byla nezastřešeným lesem sloupů. Čtvrtou přestavbu provedl krétský stavitel Chersifrón z Knóssu a později jeho syn Metagenés. Stavba byla zahájena někdy v polovině šestého století a trvala 120 let: byl to nejstarší ze sedmi zázraků. Artemísion dokončili domácí architekti Paiónios a Démétrios.
Výsledkem byl 110 m dlouhý a 55 m široký příbytek panenské bohyně. Chrám, pokládaný za úvodní stavbu nového iónského stylu, měl 127 sloupů 18 m vysokých (z toho jeden byl od Skopy) a celý byl z mramoru (a nikoli z běžného vápence). O sochařskou výzdobu v pátém století soupeřila mezi sebou tehdejší špička: Athéňané Feidiás, Krésilos a Fradmón s Polykleitem z Argu. Paiónios byl roku 333 spolu s Dafnidem Mílétským navrhovatelem a prvním stavitelem Didymaia, velkolepého Apollónova chrámu u Mílétu.
21. července 356, v den, kdy se narodil Alexandros Veliký, ale chrám vyhořel, údajně zapálen jistým Hérostratem (zvažmě vščak, zda je v silách jednoho člověka nepozorovaně ohněm zničit tak velikou budovu?). Obnovou Artemidina chrámu se od roku 334 zabýval Alexandrův dvorní architekt Deinokratés z Rhodu (dříve než přikročil k práci na plánu Alexandreie Egyptské). Sochařskou výzdobu obnovil a vlastní práce na oltáři provedl Práxitelés, Skopás obnovil sloupy.
Pro stavební práce na chrámu Efesští přijali pozoruhodný a následováníhodný zákon, se kterým nás seznamuje Vitruvius. Římský architekt, stavitel válečných strojů u Caesara a Augústa a v „civilu“ ke stáru stavební inženýr, ve svém spisu Deset knih o architektuře Římanům připomněl jeden starý stavební zákon, který prý kdysi platil v Efesu.
Stát zavazoval stavitele, který přejímá provedení veřejné práce, k tomu, aby závazně prohlásil, kolik budou činit stavební náklady. Po dobu konání stavby úřady obstavily stavitelův majetek a když po dokončení náklady odpovídaly předloženému rozpočtu, byl stavitel „vyznamenán pochvalným dekretem a čestnými dary.“ Doplácet na dokončení stavby směl stát maximálně z jedné čtvrtiny předložených nákladů, a to z veřejných prostředků.
Pokud ale náklady přesáhly i tuto sumu, peníze na dokončení stavby zaplatil stavitel ze svého. Ovšem už Vitruvius si posteskl: „Kéž by nesmrtelní bohové zařídili, aby takový zákon vydal i římský stát, a to nejen pro stavby veřejné, ale i soukromé!“
Artemita, m. v Apollóniátidě, později Chalasar, dn. snad Karastar východně od Báquby v IRQ§ 50
Artemón z Klázomen zv. Periforétos, Perikleův konstruktér obléhacích strojů; byl nošen v nosítkách, odtud přezdívka, a zřejmě byl prvním postiženým evropským veřejným činitelem§ 441
Artemón ze Seleukeie na Eulaiu, o. sochaře Leónidy§ 22+
Artemón, mímos, dvojník k. Antiocha II. Thea, podle jiných Seleukovec; též Artemás, -os (jiný A. psal o snech)§ 246
Artemos§ viz Artemón
Artena, m. Volsků v Latiu, dnečs stejnojmenná obec§ 404
Jiná Ar. ležela mezi Caere a Véjemi, patřilo k Caere a zničili ji římští králové.
Arthašástra, státoprávní spis Kautaljův§ 321
Arthetauros, ill. prořímský předák§ 172
Arthmios ze Zeleie, s. Pýthónaktův§ 476 a viz s. v. proxenos
Artibarzánés, eunúchos Dáreia II.§ 424
artisté§ viz hostiny
Artobarzánés, Artobazánés z Persie, prvorozený s. Dáreia I., jmenovaný též jako Ariamenés§ 486
Artókés z Ibérie, Artog, k., s. Artaxia I., o. Farnabáza II.§ 78, 66, 65, 63
Artónis z Persie, d. Artabázova, manž. Eumenova§ 324, 321
Artostés z Persie, s. Dáreia II.; jinde zvaný Ostanés§ 423
Artoxarés, eunúchos Artaxerxa I.§ 440, 424, 423
Artozóstrá, Artozóstré z Persie, d. Dáreia I. (m. neznáme), manž. Mardoniova§ 492
Artumpara (Artembarás?) z Lykie, dyn.§ 378
Artybios z Persie, vojevůdce, pers. Artyfija, elam. Irtappija, "Orel"§ 497
Artyfios z Persie, s. Megabýzův, b. Zópyrův; viz jméno předešlé§ 449, 423
Artykás z Médie, k.§ 730, 708
Artylos z Figalie, o tyr. Aristodáma§ 272
Artystóné, bab. Irtašduna, d. Kýra II., manž. Dáreia I., m. Arsama a Gobriy§ 521 a viz Arsamés
Cn. Arulenus Caelius Sabínus§ cos. suff. 69+
Aruna, ind. filosof§ 600
Arválští bratři§ viz frátrés arválés
Arvernové, Arverní, silný kelt. kmen v Gallii Lugdúnské, dn. kraj Auvergne, sídel. m. Augústonemetum, dn. Clermont, pevným m. Gergovia poblíž, dn. ves Gergovie u Clermont-Ferrand; jejich spojenci byli na jihu, na hranicích s Provincií, aquit. Keltové Ruténí či Rúténí, dn. Rouergue, se sídel. m. Segodúnum, dn. Rodez (nezaměňovat se středověkým označením pro slovanské západní Ukrajince a jejich karpatskou zemi Ruthéní, Ruthénia)§ 124, 121, 101, 52, 51-, 64+
Aryandés z Persie, satr. v Egyptě§ 522, 517, 513
Aryazaté alias Autómá, d. Tigrána I., manž. Mithridáta II. Parthského§ 92
Arybbás, Arymbás z Épeiru§ 1. k. Molossů, b. Neoptolema I., 359, 343, 322, 317, 312; 2. sómatofylax Alexandrův, 323
Aryenis z Lýdie, d. Alyattova, manž. Astyagova§ 585
Arykanda, m. v Lykii (gen. -and), "lycké Delfy", ruiny v dn. provincii Antalyia v TR§ viz pod hry
Arwad§ viz Árados
Arxanés z Persie§ viz Arsamés
Arzá, Arzája, m. v Palaistíně na hranicích s Egyptem§ 679
Arzanéné, historická provincie Armenie na horním Tigridu§ 59+