Ribla na Orontu, m. u Hamátu, užíváno egyptskými a chaldajskými vojsky jako stálé vojenské ležení§ 587

Rigomagus, dn. Remagen§ 4+ 

Richborough, osada u Sandwiche v Kentu, lat. jméno známo není§ 43+

Rion§ viz Fásis

Rínó, bab. zachováno Ri-[i]-nu, m. Fraáta II.§ 138

Rípa Thráciae, ‘Thrácký břeh’, později Římany nazváno Moesia§ 13

ritualismus, čín.§ viz legalismus

robot, umělý člověk§ 1053 a viz pod Héfaistos

robota§ viz pod daně, druhá část

rod, rody v Římě§ viz gens

"rok očisty Hellady"§ = Očista Hellady

rok, úřední začátek v Římě§ 153

Rolés z Getie, dynasta§ 44, 28, 14

Róma, Dea Róma, řec. Theá Rhómé, bohyně, kult zosobňující moc Města; má tajné nevyslovitelné jméno, jehož vyzrazení stávalo život§ 196, 100, 30, 10-, 14+ a viz v Bohové a jejich svátky, x.
Róma§ 1. viz Řím; 2. mýth. dcera Ítala a Leukárie, nebo Télefa, syna Hérákleova§ 753

Roma, č. Romové/Cikáni, část ethnických skupin migrujících zřejmě od 11. století n. l. z dnešní západní Indie (Rádžasthán). Svéráznou součástí Romů jsou Sintiové. V arabském světě zváni Nuar, Nuwar, Nawar. Není v CSD. Nejstarší stálá osada Cikánů-Romů v Evropě je v istanbulské čtvrti Sulukule, kde se podle některých úvah mohli zdržovat již roku 1054. Několik desetiletí předtím mohla začít jejich záhadná migrace, takže dorazili do míst od Ománu po Maroko a Irsko a Skandinávii. V Turecku žije tři až pět milionů Cikánů, nejvíce na světě.


román, milostný román§ viz novela

Rómánia, (východo)římská říše§ viz pod Řím

romanisace, pořímštění kolonisací§ 227, 194, 81, 80, 19

Akkulturací, sblížením vlastní kultury a národní skupiny s jinou, atraktivnější nebo silnější, prošli například ve východním Středomoří anatolské a levantské národy, Římané a Italové, stejně jako doma na západě římské elity (hellénisace), germánští Frankové, Langobardové, Visigoti, Suebové, sarmatští Alánové, Kelti atd. 

Germáni se díky Teutoburskému lesu roku 9 n. l. a následujících válečných neúspěchů Římanů vyhnuli porobě a romanisaci byli vystaveni jen v hraničních oblastech Podunají a Porýní (srov. osud Ubiů, kteří se dokonce přejmenovali na Agrippiňany/Agrippinensés). Z porobených národů pouze dva nepodlehli romanisaci, a to Helléni a Židé. Helléni přitom sice přišli o politickou suverenitu svých městských státečků, byli vystaveni kolonisaci stejně jako oblasti Balkánu, Afriky a celého Západu, ale Římany ohromovali kulturou a vzdělaností na tolik, že římské elity propadli filhellénství a řečtina se učila po celé říši. Řada Hellénů v postavení propuštěnců se dostalo do exklusivních posic ve správě říše a u dvora. 

Sílící vliv křesťanství posiloval na Západě latinu a řečtina se od čvrtého století vytrácela na východ říše: srov. jazykové znalosti biskupů účastných níkajského koncilu roku 325.

Servius Rómánus, propuštěnec§ 404

Rómánus Hispó, udavač§ 15+

T. Rómilius Rocus Váticánus§ cos. 455

Rómulus z Alby Longy, řec. Rhómylos, zakladatel a první k. Říma; se Sabínkou Hersilií, jejímž prvním manž. byl Hostílius, měl d. Prímu a s. Aollia či Avilia§ 769, 754, 753, 751, 726, 716, 672, 578, 559, 534, 367, 364, 341, 309, 8

Rómulova rodná chýše/tugurium s. casa zanikla roku 38, viz pod 716.

ropa§ viz pod nafta

Roquepertuse, novodobé jméno, mí u Velau u Massalie s keltskou svatyní§ 123 a viz pod kuchaři/kulinářství

Rosas§ = Rhodai

Róscia géns§ 82, 77 

L. Róscius, tr. pl.§ 67

L. Róscius Fabátus, praet.§ 49

Q. Roscius, statkář§ 82, 77

Q. Róscius (Gallus) Comoedus, propuštěnec a hvězda komédií v Římě; řec. podoba jména je Rhóskios§ 77

S. Róscius Amerínus, statkář§ 80

Róscius Caelius, legát§ 69+

A. Rosius Régulus§ cos. suff. 69+  

Rosetta, m. v Dolním Egyptě, arab. (ar-)Rašíd v dnešní provincii al-Buhajra§ 197, 196 
Po ní nazvaná basaltová deska s řecko-egyptským nápisem byla nalezena nedaleko Francouzy v srpnu 1799, nyní v Britském museu. Obec byla založena roku 853 Araby na místě staré lokality Bolbitin.

rostliny, plodiny§ viz zemědělství

róstra, místo na Foru rómánu§ 338

rouška bederní, používaná athléty, zóné, diazóma, perizóma nebo tribón§ 720

rovnodennost, podzimní (23. 9.)§ 217

rozpočet, státní§ viz pod daně

roztržení koňmi, způsob popravy§ 672

rozvody§ viz pod ženy

rtuť, užití§ 221

Ruad, arab.§ = Arados

Rubellia Bassa, teta císaře Nervy, prapravn. Tiberiova§ 30+ 

C. Rubellius Blandus, manž. Iúlie Lívie, o. Rubellia Plauta§ cos. suff. 18+, 29+ 

Rubellius Blandus, potomek předešlého, vyhlášený povaleč§ 29+ 

L. Rubellius Geminus§ cos. ord. 29+

C. Rubellius Plautus, s. C. Rubellia Blanda, manž. Antistie Pollity§ 29+, 47+, 58 až 60+, 62+, 65+      

Rubicó, řec. Rubikón, dn. Rubicone, ř. mezi cispadánskou Gallií a Itálií, již. od Ravenny, sev. od Rimini§ 49, 43

Rubobostés z Dakie, k.§ 200

rubríca, rubrika§ viz pod knihy

Rubria, Nerónem znásilněná vestálka§ 66+

P. Rubrius Barbarus, praef. Aeg.§ 13 a viz pod Egypt

Rubrius Fabátus, běženec před Tiberiem§ 32+   

Rubrius Gallus, legát§ 69+

Rudá obočí, čchin-mej/chinmei, rebelové proti Wang Mangovi§ 18+, 22+, 25+  

Rudá řeka, v Číně a Vietnamu, čín. Chung-che/Hong He, viet. Sông Hồng§ 40+, 43+  

Rudamun či Rudžamun, dř. Amenrud; trůnním jménem Usermare setepenre, k. Egypta§ 770, 745

Rudé moře§ = Arabský záliv čili dn. dnešní Rudé moře a vody dn. Perského (Arabského zálivu); viz také Satrapie Rudého moře, Charakéné, Meséné apod. (= hellénistická doba) při dn. Perském/Arabském zálivu. Od časů Hérodotových se všechna moře kolem Arábie, tedy včetně dnešního Rudého moře, až do Indie vešla pod označení Rudé moře/Erythrá thalassa, viz tam.

Rudiae (lat.), Rhodiai (řec.), m. v Kalabrii, rodiště Enniovo, ještě v Augustově době hellénské, dn. zbytky u Lecce, starých Lupiae v Puglii§ 239

Rudžamun§ vide Rudamun

Rufrius Pollió, praef. praet.§ 41+

Rufrius Crispínus, manž. Poppaeje Sabíny ml.§ 1. praef. praet., 43+, 51+, 58+; 2. s. předešlého s Poppaeou Sabínou, 58+ 

rugby, ragby§ viz pod hry

Rugiové, lat. Rugií, řec. Rhogoi, severogermánský kmenový svaz v jižním Norsku, na Baltu mezi Odrou a Vislou a na ost. Rujána, část později migrovala na jih do Nórika, kde jejich státeček vyvrátili roku 489 Langobardé a R. se začlenili mezi Theodorichovy Ostrogoty§ 150

Ruggulitu, m. v Bít Adíni, nejasné polohy na sv. Mesopotamie v SYR§ 612

Ruchana z Apráče, ka, manž. Vidžajamitrova§ 55

Ruhuna, hist. kraj a království, viz pod Cejlon§ 245, 101

Ruišia, země na sev. Armenie§ 748

Rujána, ost. na Baltu, něm. Rügen (ze jména germ. Rugiů)§ 150

Rúkibtu z Askalónu, s. Mitintiho, o. Šarru-ludáriho, k.§ 732, 701

rukojmí, první dívčí§ 303

rukypolíbení§ viz pod políbení ruky a princeps

Rúm§ viz pod Řím

Rumersekeni z Kúše, vojevůdce§ 730

Rúmína, staroitalská bohyně kojení dětí i zvířecích mláďat, Rúmínális = Rúmínin; Rúmínina vlčice (odkojila Rómula a Rema), Rúmínin fík, fícus Rúmínális, na Capitoliu, pod kterým vlčice děti krmila, srov. pod vlčice§ 769, 296

Rumunsko, novodobý balkánský stát; srov. pod Volkové§ 60

rúnové písmo, rúna, rúny, č. též runa (od lat. r., oštěp, později běžnější pílum), got. futhark (podle prvních šesti znaků), nejstarší germánské písmo§ 100

Rozšířené do 8. st. n. l. po Germániích (raná, teutonská r., 24 písmen), od 5. a 6. do 12. st. v Británii (anglo-saská r., 28, později 33 písmen) a v 8. - 13. st. na severu Evropy (nordická či skandinávská r., redukce až na 16 písmen), přetrvalo až do 16. či 17. st. n. l.

Odvozeno je snad z etruského písma ze severní Itálie (srov. podobnost s etr. znaky nápisů z Cividate Camuno, Val Camonica v Trentinu, ze 6. až 1. st. př. n. l., srov. pod Negau a Harigast), resp. od latinského z 2. či 1. st. př. n. l. (vyřčena byla rovněž theorie, že rúny povstaly u Gotů na Ukrajině z alfabéty).

Nejstarším rúnovým nápisem v Německu (jedním z pouze čtyř) jsou čtyři znaky na bronzové sponě z doby kolem roku 50 n. l. od Meldorfu v kraji Dithmarschen ve spolkové zemi Schleswig-Holstein. Nejstarší vůbec je jméno majitele (?) na kostěném hřebenu z dánského ostrova Fyn/Fünen z doby kolem roku 160 n. l.
Rúnové nápisy (více než 5500 z toho tři tisíce ze Švédska; z velké části na ozdobách a pohřební na kamenech) byly nalezeny od Islandu a Británie po Ukrajinu, Rusko a Řecko.

P. Rupilius§ cos. 132

Rusko, euroasijský novověký stát, největší v dějinách co do rozlohy vůbec, srov. SSSR, Sovětský svaz, Sovětské Rusko§ 177, 168, 88

Etymologicky jméno Rus nemá jednoznačný původ. Může souviset s normanskými "veslaři", rodr, nebo se sarmatskými Roxolány (od perského rochs, bílý, světlý), nebo se slovanským rusyj, rusovlasý. Tak jako tak to asi bylo označení pro germánské obchodní a nájezdnické skupiny Normanů putující po řekách od severu do Černomoří, na Kaspik a do Persie. Od nich zůstalo jméno celé zemi Rus, ponejprv jako Kyjevská Rus.

Ruténí či Rúténí, Ruthéní§ viz Arvernové

Rutile Hipukrates z Tarquinií§ 640

C. Rutílius Gallicus, legát§ 69+

P. Rutílius Rúfus, politik a literát, cos. 105§ 107, 105, 91

P. Rutílius Lupus§ 1. cos. 108, 78; 2. cos. 90; 3. řečník, 1 n. l.

C. Rutílius Secundus, legát Aug. Mauretánie tingitské§ 42+

Rutulové, Rutulí, latinský kmen s původním sídelním m. Ardeou§ 510, 442
S novodobými kavkazskými R. z Dagestánu nemají pochopitelně nic společného. 

Rutum, Rutumni, m. v Archu§ 714

Rusa(s), jméno králů Urartu, ass. Ursa:§
Rusa(s) I.§ 733, 725, 719, 715, 714, syn Šardura II.
Rusa(s) II.§ 678, 651, 645, 610, syn Argištiho II.
Rusa(s) III.§ 610, 600, syn Erimenův
Rusa(s) IV.§ 600, 580, syn Rusy III.?

Rusellae, m. ve střední Etrúrii, dn. Roselle§ 539

T. Rustius Nummius Gallus§ cos. suff. 34+

růžová knihovna, milostné romány§ viz pod novela

ryby, rybolov, rybáři, viz pod kulinářství. Činnost nijak populární a v podstatě pokládána pro ctihodné občany hellénské i románské nedůstojná. Augústus opřímně opovrhoval svým adoptivním synem Agrippou Iúliem Caesarem, synem M. Vipsania Agrippy s Iúlií, neboť jeho koníčkem bylo chytat ryby. Agrippa Postumus musel roku 7 n. l. do exilu, kde byl po Augústově smrti Tiberiem zavražděn; viz rok 7+.

Rwanda, novodobý stát v centrální vých. Africe§ 117