Pon-Pot

ponorka§ viz loďstvo

póns, pontés§ viz mosty v Římě

póns Aureolí, mí na severu Itálie, dn. obec Pontirolo v prov. Bergamo§ 268+

póns sanguinárius, "krvavý most" u Spoletia§ 253+

Pont de Gard, zbytky aquaduktu u Nemausu/Nîmes§ 14+

pontés longí,"dlouhé hatě", římská stavba mezi bažinami v prostoru mezi Emží a Rýnem§ 15+

Pontia, ost. před Minturnami před pobřežím Latia a Kampánie, původně osídlen Volsky, jméno i pro celé souostroví/Pontinské o-vy, Pontiae insulae; lat. Pontia, dn. Ponza§ 313, 29+, 39+, 95+   

Pontiánus, řím. biskup§ 235+

C. Pontidius n. Pontilius, vůdce Vestinů§ 91

pontificés, collégium pontificum, sbor pontifiků, řím. kněží; podle římské tradice byly původně obřady konány na mostě, postavený bez použití železa Numou a dokončený za Marcia (= „stavitelé mostů“)§ 715, 509, 300
pontifex máximus, představený sboru pontifiků (pontifex, řec. gefýraios, stavitel mostů, řec. archiereus megistos)§ 715, 509, 300, 255, 133 (jako vůdce vrahů), 13-, 15+, 238+ etc. pass.

Od Caesarových dob zastávali úřad pont. máx. všichni principové (císaři), a to dokonce vladaři křesťanští. Prvním, kdo odmítl veleknězovo roucho, byl roku 382 n. l. syn a spoluvládce Valentiniána I. Grátiánus (vládl 375 - 383 n. l.). Roku 238, kdy senát přidělil imperiální pravomoci dvěma principům Pupienovi a Balbínovi, byla i velekněžská funkce na několik měsíců dělena. 
Pontínius n. Pontínus§ viz Pomptínus

Pontinské ostrovy§ viz Pontia

Pontius, architekt§ 13

Gavius Pontius ze Samnia, vůdce Samnitů; podle Římanů Gaius P.§ 321, 292

Herennius Pontius ze Samnia, o. Gaviův§ 321-320

C. Pontius Telesínus, vůdce Samnitů§ 82

Z rodu samnitských Pontiů jsou ještě známi: L. Pontius Aquila, jeden z vrahů Caesarových, padnuvší u Mutiny roku 43, a Pontius Pílátus, od 26 do roku 36 n. l. praefectus v Iúdaji, proslulý z epiky Ježíšova kultu, jehož jméno bývá počešťováno jako Pilát Pontský, zřejmě na základě záměny s adjektivem ponticus, pontský (etymolog. souvislo se slovem „pons, most“, a nikoli se slovem „pontos, pontus, moře“); podle křesťanské mýthografie si vzal život v Lugdúnu roku 39, kam byl poslán do vyhnanství.

Jeho přítomnost v Iúdaji je doložena mincovně a nápisně: jako praefectus Iúdeae dal v Kaisareji, Caesaraea Maritima, opravit námořníkům tiberieum, („dům Tiberiův“?; hapax legomenon, maják, stavba pro námořníky?). O jeho odchodu z Iúdaje viz pod Iésús.

Pontius Pílátus (celé jméno neznáme)§ 26+, 36+   

M. Pontius Laeliánus, s. následujícího§ cos. ord. 163+ 

M. Pontius Laeliánus Larcius Sabínus, o. předešlého§ cos. suff. 145+ 

Pontius Proculus Pontiánus§ cos. ord. 238+ 

M. Pontius Sabínus§ cos. suff. 153+ 

Pontos Euxeinos, obecně Pontos, Moře pohostinné, dn. Černé moře; často se mu ovšem říkávalo Nehostinné, Axeinos, a to díky loupeživým kmenů na Tauridě§ 775, 467, 437, 376, 370, 362, 364, 328, 313, 191, 60, 102+, 190+, 250+, 255 až 257+, 269+, 275+    

Moře má plochu 424 tisíc, resp. 432 tisíc kilometrů čtvrečních, pobřeží dlouhé 4340 kilometrů, z toho nejvíce patří Turkům – 2660 km. Jediná velká válka novověku se v Černomoří odehrála v letech 1852-1856. "Krymskou" (podle Rusů "východní") vybojovali Rusové proti Turkům, s nimiž se spojili Angličané, Francouzi a Italové (Sardinie). Byla to první posiční válka s velkými ztrátami.

V úžinách v úzkých

Volný pohyb na Černém moři omezuje mezinárodní smlouva

Turecká diplomacie usiluje o pakt stability na Kavkaze. Pokouší se usmířit s odvěkými nepřáteli a zprostředkovat dohody tam, kde se západní mocnosti neprosadily.
Pokud to cvičení bude, určitě nebude namířeno proti třetí zemi: „Je to naplánovaná akce, která nemá nic společného se současnou politickou situací na Kavkaze.“ Hlavní starostí mluvčího ruského ministerstva zahraničí Andreje Něstěrenka nebylo minulé úterý nic jiného než přesvědčit, že námořní cvičení ruského a venezuelského loďstva u břehů Jižní Ameriky domluvili prezidenti obou států již v červenci.

Na manévrech nachystaných po amerických volbách v listopadu bude také těžký atomový křižník Petr Veliký. Několik dnů před oznámením „plánované“ akce hledal premiér Vladimír Putin nějakou odpověď na otázku, jak Rusko odpoví na rostoucí počty amerických lodí na Černém moři.

Nijak, protože nejsou pro Rusko žádnou hrozbou. Našel však trochu jinou, lákavější. Zatímco pohyb válečných lodí v Černomoří omezují mezinárodní smlouvy, u jejichž zrodu Spojené státy nestály, na plavby v Karibiku žádná omezení nejsou. Každý však ví, že cesta do „amerického Středomoří“ je provokace.

Montreux věčné
O tom, kdo a co propluje úžinami mezi Evropou a Asií, rozhodují Turci a dohoda ze švýcarského Montreux z července 1936. Po první světové válce vítězové nařídili poraženým Turkům v Lausanne roku 1923, aby demilitarizovali břehy Dardanel a Bosporu, úžiny vedoucí do Černého moře. Plavba v úžinách byla zcela volná a kontrolovala ji komise Společnosti národů, předchůdkyně OSN. O desetiletí později se mocenské poměry změnily a tureckým obavám z posílení Itálie, Bulharska a Německa učinila konec mezinárodní konference v Montreux: bez účasti Italů a Američanů vrátila úžiny pod kontrolu Turků.

Neomezená plavba zůstala pro doby míru jen obchodním lodím. Neturecké válečné lodi musejí mít výtlak nižší než patnáct tisíc tun a nejdéle tři neděle smí pobývat na Černém moři nejvýše devět lodí o celkovém výtlaku třiceti tisíc tun. V samotných úžinách přitom smí setrvat jen jedna válečná loď.
Černomořské státy však mohou proplouvat s jakoukoli tonáží, ovšem s výjimkou letadlových lodí; ponorky pak jen s podmínkou, že jsou posílány na opravu nebo nakoupeny mimo oblast Černomoří.

Za druhé světové války montreauxská smlouva zabránila nacistickému Německu posílit jižní frontu války se Sovětským svazem. Za studené války zůstalo Černomoří pro velké bitevní lodi zavřeno, i když Turecko bylo od roku 1952 v NATO. SSSR dostal povolení od Turků proplout jen dvakrát (1976 a 1991).
Ruské moře

Ruský velvyslanec v Ankaře Vladimír Ivanovskij minulé pondělí chválil tureckou vládu, že se drží smluv a že po válce na Kavkaze ve dnech 7.–12. srpna úžinami nepropustila americké lodi s vyšší tonáží, které měly namířeno do gruzínských přístavů.

Na Černém moři se začátkem září podle tureckých informací potvrzených ruskými armádními zdroji zdržovalo šest válečných lodí států NATO z jiných částí světa: tři americké a po jedné španělské, polské a německé.
Pro ruskou černomořskou flotilu se zhruba tuctem větších bitevních lodí nejsou ohrožením stejně jako gruzínské loďstvo, které Rusové v srpnu zlikvidovali v přístavu Poti.

box: Turecká snění
Starostí ankarské vlády však ani zdaleka není hlídání počtů a tonáží lodí proplouvajících kolem Istanbulu. Má vlastní agendu regionální velmoci, jejíž význam v devadesátých letech prudce vzrostl při hledání nových přepravních možností ropy a zemního plynu z Kaspiku a Střední Asie na Západ.
Kaskádou přehradních nádrží kontroluje vodní režim na Eufratu a Tigridu, vodu chce dodávat až do Palestiny. Turci se snaží o vyváženou politiku i vůči územím, o něž přišli za světové války. Odmítli povolit přelety letadel za války roku 1973 stejně jako vzlety z americké základny při útoku na Irák o třicet let později. Vedou permanentní válku s částí Kurdů nejen na svém území, ale také v Iráku, a spolupracují s Teheránem v boji s Kurdy.

Turecká armáda je od roku 1974 na severu Kypru, ale turecká diplomacie se snaží o zprostředkování míru mezi Sýrií a Izraelem a Arménií a Ázerbájdžánem. Nepřátelství mezi Armény a Turky je odvěké a největší zábranou usmíření je genocida Arménů za první světové války s odhadovaným počtem 1,5 milionu obětí.

Gruzínsko-ruská válka roku 2008 však navodila atmosféru změny i tady. Předminulou sobotu začalo turecko-arménské tání. Poprvé spolu hrály fotbalové reprezentace a do Jerevanu letěl turecký prezident Abdullah Gül. S Arménem Seržem Sarkisjanem sice hovořili dlouho, ale málo toho zveřejnili (výsledek kopané je znám – Arméni prohráli 0:2).

Zní to fantaskně, ale turecká diplomacie usiluje o pakt stability a spolupráce na Kavkaze za účasti Ruska, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu a Turecka. Přitom Turci mají zavřené hranice k Arménii, která je ve válečném stavu s Ázerbájdžánem, Gruzie právě jednu válku prohrála a Rusové se nechtějí dělit o ropu přepravovanou na Západ. Žádné Montreux o Kavkaze  v dohledu není.

vyšlo 15. září 2008 v časopisu Týden 37/08

Pontos, země na severovýchodu Anatolie, původně přímořská část Kappadokie (Kappadokiá Pontika), v hellénistické době země a království s vlastní vládnoucí dynastií perského původu a s bohatými dějinami§ 362, 337, 323, 313, 302, 297, 296, 289, 281, 272, 266, 249, 242, 223, 194, 190, 182 - 179, 169, 155, 132 - 129, 121, 118, 112, 111, 108, 107, 89, 86, 85, 83, 79, 73 - 64, 48, 46, 36, 33, 14, 8, 2-, 17+, 18+, 38+, 41+, 54+, 58+, 62+, 67+, 69+, 70+, 90+, 193+, 236+, 267+, 280 a viz pod Bíthýnie    

Pontos Galatikos§ = Zélítis

Pontos Polemónikos, střední a východní část býv. Království Pontos; jméno podle jednoho z vládců, „Polemónský Pontos“, od dob Nerónových provincie§ 64, 46, 36

pontská symmachie/spolek, moderní označení protiseleukovského paktu pontských a helléspontských států proti Antiochovi I.§ 281, 280, 277, 275

Popádí§ viz pod Padus, Gallia Cispadána, Gallia Tránspadána, Liguria a Venetia

Popillia§ viz Opia

C. Popilius Cárus Pédó§ cos. suff. 147+ 

C. Popillius Laenás (od „laena/plášť"), 1. b. M. Popillia, no. 3 zde níže§ cos. 172 a 158, 168, 167; 2. velitel, který kapituloval před Helvétii, 107; 3. nauarch, 88; 4. trib. milit., vrah Ciceronův, 43

L. Popillius Laenas, tr. pl., mariovec§ 85

M. Popillius Laenás§ 1. cos. 359, cos. 356, cos. 353, cos. 350, cos. 348; 2. cos. 316; 3. cos. 173, cens. 159, b. C. Popillia; 4. praet. 141, cos. 139, procos. 138
P. Popillius Laenás§ cos. 132

Popilius Pedó Apróniánus (možné též Opilius...)§ cos. ord. 191+, 207+  

Popillius Theotímus/Theotímos, scholarchos Zahrady§ 121+

Poplios, řec. podoba lat. Públius

Poppaea Sabína Máior, d. C. Poppaea Sabína, manž. T. Ollia a P. Cornélia Lentula Scípióna, m. Poppaeje Sabíny ml.§ 12+, 15+, 35+, 47+, 48+, 58+   

Poppaea Sabína Minor, rodným jménem Ollia, d. T. Ollia s Poppaeou Sabínou st., manž. Nerónova§ 12+, 15+, 35+47+, 51+, 53+, 57 až 66+, 68+, 69+    

C. Poppaeus Sabínus, o. Poppaeje Sabíny st.§ cos 9+, 12+, 15+, 18+, 26+, 34+, 35+      

Q. Poppaeus Secundus§ cos. suff. 9+  

poprava, roztržením§ 672, 328, 203 (v březnu 2004 dav v přístavu Saint-Marc na Haiti lynchoval šéfa místních Chimeres přezdívaného Somoza za to, že za Aristideovy vlády zavraždil 38 lidí: byl mačetami rozsekán na kusy a masem nakrmeni psi). Ze starých dob není zmínky o hrůze, kterou spáchal v prosinci 2013 severokorejský despota Kim Čong-un (tehdy asi 30): pro velezradu dal odsoudit manžela své tety Čang Song-teka (67) s jeho pěti spolupracovníky a nahé je předhodil 120 psům, kteří nebyli tři dny krmeni. Psi všechny oběti snědli, trvalo jim to hodinu a "rituálu" přihlížel Kim s třemi sty činovníky a odešli, až bylo po všem. Teta Kim Kjong-hi (67) v té době pravděpodobně již nežila: buď někdy ke konci roku 2013 zemřela, nebo si vzala život (informace pocházely z jihokorejských zdrojů). • Ketevan, královnu gruzínského státu Kachetie poplatného perskému šáhovi Abbásovi I. Velikému z dynastie Safíovců/Safawíján, dal šíitský fanatik popravit hrůzným způsobem za to, že odmítla přestoupit z křesťanství na islám: v září 1624 ji dal vytrhávat maso žhavými kleštěmi z těla a zardousit. V gruzínském pravoslaví byla prohlášena světicí a část ostatků leží pochována v Goy. 
poprava, utlučením v moždíři§ 490, 340

poprava, zavřením do přiklopených necek/skafé, tak aby údy a hlava vyčnívaly a nešťastník byl krmen (řec. skafeuó)§ 465

poprava, uvržením do popela, spodos (tedy udušením)§ 423, 412, 163 (zde do věže plné popela); Dáreios II. dával odsouzence posadit na prkno nad stěnami s vysoko nashromážděným popelem a krmit je jídlem a pití až je zmohla únava a po pádu se v popelu udusili. Nelze vyloučit, že se praktikovala též poprava horkým popelem. 
poprava, ubitím§ 471, 216, 42 
poprava, stětím sekyrou§ 295, 282, 270 a viz pod decimace

poprava, stětím v divadle§ 138

poprava, stětím po zbičování krále§ 37

poprava, stětím v úředním stanu§ 184
poprava, utopením v sudu§ 276

Edward iv., anglický král z yorské větve Plantagenetů v letech 1442-1483, dal svého bratra George, "prvního vévodu z Clarence", soudit pro velezradu a v únoru 1478 odsoudit na smrt. Dal mu milost vybrat si způsob popravy a George si vybral utopení v sudu vína (malvaz, malvoisie). 
poprava, utopením v moři§ 224, 101 (se zašitím do pytle se zvířaty jako matkovrah)

poprava, jedem/kóneion pínein; účinky na odsouzeném Sókratovi popsal Platón. Koncem 4. století se v Athénách povídal v blíže neznámé souvislosti vtip o Keu: prý na ostrově měli zákon, že muži dosáhnuvší věku šedesáti let museli vypít kóneion-bolehlav (conium maculatum), aby bylo dost potravin pro všechny§ 399, 318, 182

poprava, uříznutím očních víček a vystavením slunci§ 254
poprava, uříznutím prsů a jejich rozvěšení na hradbách§ 512
poprava, naražením na kůl/anastauró, srov. zde níže pod ukřižování§ 521, 512, 303, 36
poprava, palicí/kyjem§ 471 a viz skytalismos
poprava, svržením se skály§ 384, 245, 132, 39- (v textu hesla otroci), 16+; z významných lidí svržen s Tarpejské skály roku 33+ Sex. Marius, nejbohatší z Hispánů, s dcerou za údajný incest (princeps Tiberius se chtěl dostat k jeho zlatým dolům), 
poprava, „nevylíčitelným způsobem“§ 213
poprava, po triumfu§ 126

poprava, usmýkáním§ 332

poprava, umrskáním§ 68+, 85+ 

poprava, zazděním zaživa (poprvé u Assyřanů)§ 440 a viz smrt, Vesta (pohřbívání zaživa označuje Hérodotos za zvyk perský); Roku 474 n. l. zemřel ve východořímské říši León I. a nástupcem se stal se souhlasem císařovny Veriny poručníkem sedmiletého jejího syna Leonta II. Zénón. Po několika měsících ale udělal palácový převrat Verinin bratr Basiliskos (475-476), Zénón uprchl domů do Isaurie. Koncem srpna 476 se s vojskem vrátil do Konstantínopole a Basiliskos s rodinou využil asylu kostela. Když dostal slib, že bude ušetřen, vyšli ven a zaživa byli všichni zazděni v prázdné cisterně.

poprava, udušením hořící slámou u kůlu§ 222+

poprava, upálením zaživa§ 333, 96, 59, 53, 259+ 

První v Evropě prý nařídil císař Gáius (viz pod svoboda slova), později na občanech zmiňována z vlády císaře Commoda (180 – 192; děti Avidia Cassia), není v textu CSD (Gáius prý dával likvidovat lidi mj. rozsápáním zaživa, jak dopadl jeden nepohodlný senátor, nebo přeříznutím živého těla pilou, jak prý trestal projevy nevole vůči sobě nebo odmítnutí přísahy při jeho géniu – což nemusí být narážka pouze na osud křesťanů); poprava upálením v peci assyrské harémové ženy viz pod harém. Gallienus dal roku 263+ zaživa upálit dvorní šašky, scurrae, neboť zesměšnili perské zajetí jeho otce Valeriána. Popravu ukřižováním sice zrušil Cónstantínus I., nikoli však upálením. Žertovně se o upálení jako trestu hovoří již koncem 4. století (Menandros). Prvním upáleným „politikem“ byl zřejmě jistý Mareadés alias Kyriadés, kterého asi roku 256 n. l. dosadil v dobyté Antiocheji Sápórés/Šápúr I. jako „císaře“; po návratu města pod římskou správu Valeriánem byl zaživa upálen. • Upálen byl dle jedné verse už Pýthagorás, viz pod školy. Podle římských právníků citovaných v iústiniánovských Digestech byl nejtěžším způsobem popravy ukřižování a upálení. Následovalo stětí a odsouzení na práce do dolů. Co do tvrdosti následovalo exulování na ostrovy. Právníci též konstatovali, že odsuzováni k bití holemi byli ze svobodných lidí jen ti chudší, nikoli lépe situovaní.

poprava, nalitím zlata do hrdla§ 88

Roztavené zlato podle jedné tradice údajně nalili do hrdla Parthové mrtvému Crassovi za jeho chamtivost. Bude to spíše smyšlenka, neboť většina tehdejších parthských předáků byla s vysokou pravděpodobností daleko majetnější než triumvir.

poprava, uškrcením, zardoušením§ 104, 52, 261+ (v římském vězení se usmrcovalo uškrcením; Seréna, vdova po Stilichónovi, byla roku 410 odsouzena k zardoušení, není v CSD)
poprava, oběšením; pokud nebyl Kallisthenés popraven provazem, strávil několik měsíců ve vězení a prý zemřel na „tučnost a zavšiven퓧 325, 320
poprava, lvy v aréně§ viz smrt

poprava, ukamenováním, řec. kataleuó, katapetró, lat. lapidátió§ první v Evropě doložené: 479 v Athénách, 418 v Argu, viz (nebylo dotaženo do smrtelného konce); 409 Athéňany na Lesbu, 406 v Syrákúsách, 399 (osud Anytův v Hérákleji na Pontu), dále viz Hermoláovo protikrálovské = protialexandrovské spiknutí roku 328, do něhož byl nějak zapleten Kallisthenés, potrestali Makedonci po přiznání na mučidlech ukamenováním; Olympias roku 316 ukamenována příbuznými její pomsty; za banditismus v Popádí 70; Valens (364 – 378 císař východu) dal ukamenovat štolbu za to, že bez příkazu zaměnil několik císařských koní; 36+  

V mohamedánském zvykovém zákonodárství a pravidel životního stylu, šaría, je dodnes kamenování v usu mužů i žen, které se dopustily cizoložství,  viz zde níže.

poprava zašitím do kůže a utopením§ 96 a viz otcovrah, vražda příbuzných. Čínští komunisté vedení Mao Ce-tungem prý zabalovali oběti do volských kůží potřených čerstvou krví. Schnoucí kůže se smrštila a při odvázání z těla po několika hodinách nebo dnech trhala s sebou i kůži nešťastníka. 
poprava, zašitím do pytlů a svržením do moře/katapontídzein§ 357

poprava, vypitím býčí krve§ 530, 525 

poprava, formou vzájemného zápasu, boj zajatců na život a na smrt§ viz gladiátoři

poprava ukřižováním, anastaurósis, stauróma, rozumí se přivázáním nebo přibitím na dřevěnou konstrukci tvaru T, X nebo Y (obě byly nazývány patibula/rozsochy, řec. stauros, nikoli cruces/kříže), nebo ✝︎, odkud jméno popravy. Anastauró, anastauridzó, anastaurósis, byla však slova též pro "naražení na kůl", resp. "připevnění ke kůlu", srov. zde výše

ukřižování, Peršané§ 521, 463, 460, 454, 440, 341, 95
ukřižování, Karthágo§ 308, 307, 264, 252, 242
ukřižování, první v Evropě§ 322, 303
ukřižování, Řím; prvními ukřižovanými svobodnými Římany byli povstalci z roku 460, další až přeběhlíci ve druhé púnské válce: roku 201 byli na základě míru vydáni a rodilí Římané ukřižováni, Ítalikové sťati sekerou§ 217, 214, 100, 81, 71, 25, 2-, 30+, 217+  

Ukřižování a lámání nohou zrušil císař Constantínus I. roku 337, ovšem zákaz platil pouze pro svobodné, nikoli pro nesvobodné a lupiče; upalování nezrušil. Předtím bylo nejzazším trestem pro lidi bez římského občanství, srov. tresty pro otroky. Císař Galba dal k ukřižování odsoudit poručníka-vraha svého svěřence. Když se padouch oháněl svým římským občanstvím, dal mu Galba postavit kříž mnohem vyšší a bíle natřený. 
Vzdorocísař Avidius Cassius dal dokonce ukřižovat centurióny, srov. pod legionáři. Je pozoruchodné, že "kříž", tedy svého druhu šibenice, se stal výsostným znakem vyznavačů křesťanství. Původně byli zřejmě nešťastníci rukama připoutáni k trámu a s ním vyzdviženi na strom nebo vrchol stojícího kůlu, popř. byli ke kůlu nebo stromu přivázáni v určité výši nad zemí a ponecháni osudu. 

poprava stažením z kůže, praktikováno Assyřany, Peršany, výjimečně Hellény§ 511, 278, 283+ 

M. Marius Grátidiánus, bratr Catilínovy ženy, praet. odhalující mincovní podvody, fourrée, v 90. letech, byl roku 82 Sullou umučen k smrti, popravčím byl prý Catilína (dal mu vypíchnout oči, vyříznout jazyk, useknout ruce a tělo „rozdrásat“); o takové hrůze není zpráv ani při popravách zločinců (není v CSD). 
Obdobně diadochos Lýsimachos strčil prý svého přítele Telesfora z Rhodu za zradu/viz jinou versi u roku 283 s uříznutým nosem a ušima jako zvíře do klece, kde se nemohl vztyčit a dával ho krmit, až se tělo změnilo do obludnosti (příběh Senekův).

Popravčí přístroje jako např. guillotinu starý svět neznal (poslední veřejná poprava guillotinou ve Francii se konala 17. června 1939 na Eugeneovi Weidmannovi za zavraždění americké tanečnice).

Jako náhradu za trest smrti praktikovali Východořímané oslepení. Roku 1980 o vánocích vypíchl pučista Samuel Doe v liberijské Monrovii presidentovi Williamu Tolbertovi oko a dal ho rozčtvtit. O deset let později zajal Doea pučista Price Johnson, uřízl mu obě uši, které musel nešťastník před zapnutou videokamerou sníst. Pak ho Johnson vykastroval a Doe, který podporoval mimo jiné fotbalovou hvězdu George Weaha, vykrvácel.

Roku 184 vyloučil censor M. Porcius Cato ze senátu konsula roku 192 L. Quinctia Flaminina za znevážení veřejné moci: s sebou do správy provincie Předpadánské Gallie vzal milence Filippa, rodem Karthágince, který na hostině naříkal, že přišel o podívanou na gladiátorské hry. L. Quinctius, bratr "osvoboditele" Hellénů Tita, pro chlapcovo pobavení ťal mečem a bodnutím zavraždil jistého Bóje, který s rodinou přeběhl a žádal o římský asyl (jiná verse příběhu praví, že šlo o prostitutku, v obou případech nobile scortum, a že se v Placentii domáhala ukázky popravy odsouzence sekyrou; té podívané se jí ve velitelském stanu od Quinctia dostalo...).

A kamením je uházíš
Za nevěru poslal íránský soud ženu na popraviště, kde bude do půli těla zahrabána do země a pak předpisově ukamenována. Svět protestuje, marně. 
Kamenování se provádí středně velkými kameny. Nikoli lehkými, které by trýznění protahovaly, ani velkými kusy, jimiž by se zamýšlené utrpení umenšilo, ale takovými, které se vejdou do dlaně. Kamenů by mělo být (pro každého z kamenovatelů) osm, ale do obličeje odsouzence se házet nesmí, neboť prorok to zakázal.

Takto popsal předpisovou krvelačnou popravu v podání šaríe jeden z theologů vážené káhirské university al-Azhar. „Nevěrníka nepřivazujte ani nesvazujte, také pro něho nekopejte žádnou jámu. Pro nevěrnici lze vykopat jámu sahající až k jejím prsům. Během popravy se nesmí odhalit její klín, proto se musejí její šaty na ní pevně zavázat, aby nebylo vidět její tělo,“ praví znalcova direktiva.

Na takovou smrt posílají muslimští soudci v Íránu každoročně několik lidí. Od roku 2002 tak bylo podle Amnesty International popraveno nejméně sedm lidí. Jedenáct bylo k ukamenování odsouzeno a čeká na smrt, z toho sedm žen.

Jinde v muslimském světě dochází neustále ke spontánnímu lynchování za nevěru, sexuální vyzývavost, třeba i zlodějny. V Somálsku dali před dvěma roky ozbrojenci z bandy aš-Šabáb („Mládež“), která je podporována Kajdou, ukamenovat třináctiletou dívku za to, že byla znásilněna třemi muži! Také tam byl ukamenován nevěrník, ale žena bude zabita, až porodí a odkojí... Podobné brutality vždy vzbudí pozornost ve světě.
Kamenem nebo jeřábem

Případ íránské Ázerky Sakíny Mohammadí-Aštíáníové (43) je z této kategorie. Před čtyřmi roky byla odsouzená v Tabrízu za vztahy ke dvěma mužům, které udržovala po manželově smrti. Dostala údajně 99 ran holí. O několik měsíců později však znovu stanula před soudem, neboť v jiném procesu soudce obvinil jednoho z jejích přátel z vraždy Sakínina manžela Mohammadího.

Byla pak obžalována z nevěry za života chotě a odsouzena na smrt ukamenováním. Žena, která nehovoří farsí (persky), ale pouze ázersky, odvolala své přiznání, které bylo podle advokáta vynucené, nicméně odvolací soud v květnu 2007 rozsudek potvrdil a od té doby Aštíáníová trávila dny v cele smrti. 
Jediný, kdo ji mohl spasit, je nejvyšší náboženský vůdce ajatolláh Alí Chámeneí (71), vládce Íránské islámské republiky. Jak se blížil letos v červenci termín popravy, zdvíhaly se ve světě protesty, doma reakce režimu.

Její původní právník a bojovník za lidská práva Mohammad Mostafaeí (37) uprchl do Turecka a žije nyní s rodinou v Norsku. To, že byla žena mučena, tvrdí i její současný právník.

Stejný osud potkal letos v Tabrízu Ebráhíma Hamídího (18), který byl v červnu odsouzen za homosexualitu a za to, že chtěl jiného muže znásilnit; čeká na smrt. Také jeho advokátem byl Mostafaeí. Podle statistiky ochránců práv bylo v Íránu od začátku islámské revoluce roku 1979 oběšeno na jeřábech na čtyři tisíce lidí obviněných z homosexuality.

Italská prostitutka
Brazilský president Luiz Inácio Lula da Silva (64), který se v květnu podílel s tureckou diplomacií na pokusu dostat íránský režim z mezinárodní isolace, kam se dostala svým neprůhledným nukleárním programem, řekl presidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi (63), že udělí nešťastnici v Brazílii asyl, když ji pustí.

Návrh zapadl, zato reakce na výzvu první dámy Francie Carly Bruniové (42), aby vláda ženu propustila, byla hysterická. Vládní list Kajhán („Vesmír“) čtenářům vysvětloval, že „tuto italskou prostitutku by měl potkat stejný osud jako Aštíáníovou, zaslouží zemřít“. Zpěvačce a špatné herečce se prý „podařilo rozvrátit Sarkozyho rodinu a provdat se za presidenta“.

Pravdu o íránských odsouzencích se asi nikdy nedozvíme. Zda Aštíáníová skutečně napomáhala vraždě svého manžela, nebo zda jde o zlovolnou sousedskou pomluvu, jíž se chytli náboženští fanatici, zůstane zapomenuto. Jisté je to, že v naprosté většině muslimských zemích žena nemá před zákonem, natož ve skutečnosti nezávislost sexuálního výběru.

Sňatek k požitku
Ovdovět, nepocházet z bohatší rodiny nebo nemít po manželovi nějaký majetek, znamená pro mladší íránské ženy jediné: živit se a své děti buď žebrotou, nebo prostitucí. Je pozoruhodné, že ultrakonservativní režim šíitských ajatolláhů něco podobného povoluje. 
Korán ve čtvrté súře nazvané Ženy povoluje mužům, „abyste si hledali ženy za své peníze ke sňatku, nikoli k děvkaření. A dejte těm, s nimiž jste si užívali, příslušnou odměnu. A nebude žádným přestupkem, na čem se navzájem dohodnete“.

Na tom zakládají šíitští muslimové zvyk přechodných manželství, „sňatků k požitku“ (arabsky nikáh al-muta, persky síghe). Uzavírají se písemně před soudcem, není třeba svědků a manželství může trvat hodiny až 99 let. Sunnité praxi odmítají a zacházejí s ní jako s prostitucí, kterou trestají smrtí. Šíité spojení v síghe se chovají jako manželé a až smluvní termín vyprší, rozejdou se. 
Íránští vůdci síghe podporují, i když ve velké části jde o kamuflovanou mužskou nevěru, móres pro ženu závislou na mužových penězích otrocký. 

box: Zvyky ze sedmého století
Šaría je muslimova správná cesta k bohu, „je to jasné učení pro lidi a návod a milosrdenství pro lidi s pevnou vírou“, jak praví 45. súra koránu. Je normou a shrnutím zvyklostí muslimů, které vycházejí z beduínské předislámské společnosti Arábie sedmého století.

Kamenování je jeden z pradávných způsobů zabíjení odsouzenců. Je v zákonících mesopotamských států, stejně jako později ve Starém zákoně („a kamením je uházíš, ať zemrou“). Prvním evropským kamenováním byla poprava spiklenců proti Alexandrovi Makedonskému roku 328 př. n. l. a stejnou smrtí zahynula roku 316 př. n. l. vojevůdcova matka Olympias. Roku 539 př. n. l. povraždili kamenováním spojení Kartháginci s Etrusky poražené Fókajské z jejich korsické kolonie Alalie.

Je též pravděpodobné, že Drakontovy zákony v Athénách z roku 621 př. n. l. držící „orientální“ zásadu odplaty stejným postihem, počítaly mezi tresty i kamenování. V Římě byl v prosinci roku 100 př. n. l. zabit davem tribun lidu L. Appuleius Sáturnínus střešními taškami z Hostiliovy kurie. Za banditismus byl někdy kolem roku 60 př. n. l. ukamenován kdesi v Popádí učitel Ballista a básník Vergilius jeho hrobu věnoval dvouveršový epigram, svou prvotinu (viz v CSD rok 70). 
První ukamenovanou na území EU byla v říjnu 2004 v Marseille Tunisanka s francouzským občanstvím Ghofrane Haddaoui (22), jejíž nezletilí vrazi byli odsouzeni na 23 roky do vězení.

Na rozdíl od občanských zákoníků, které moderní civilisace převzala a rozvila z hellénského a římského světa, drží se šaría starých kmenových a klanových zvyklostí uchovávající nábožensky zanícené tvrdé odplaty a udržující extrémně brutální jednostrannou mužsky orientovanou nadvládu. 
Nevěrné saúdské princezny bývají stínány (1980), podobně vzbouřenci proti králi. Zlodějům amputuje šaríová justice údy, nevěrníky kamenuje, podobně homosexuály a narkomany.

Extrémním případem trestu v duchu šaríe se právě zabývá soudce v Tabúku na severu Saúdské Arábie. S logikou zásad požadujících „zub za zub“ se domáhá jistý Abdal Azíz al-Mutajrí (22) stejného trestu pro muže, který ho před dvěma roky napadl sekáčkem. Rány mu poškodily míchu, ochromily levou stranu těla a v důsledku přišel o nohu.

Nyní od soudce požaduje, aby útočníka odsoudil ke stejnému údělu: aby byl chirurgicky ochromen a doživotně uvázán na vozík. Soudce není proti, ale nemůže nalézt nemocnici, která by zákrok na páteři provedla...

vyšlo ve zkrácené podobě v časopisu Týden 37/10


populismus§ viz démagógos

Populónia, Populónium, m. v Etrúrii, etr. Pupluna či Fudluna, dn. Poplonia u Piombina (ruiny), srov. pod Aithaliá/Elba§ 282

poradenství, právní v Římě§ 255

Porcia 1. ses. M. Catona Utického, manž. L. Domitia Ahénobarba, 42; 2. dc. M. Catona, manž. M. Calpurnia Bibula a M. Iunia Bruta, 56, 42

C. Porcius Cató, řec. Katón Porkios§ cos. 114

L. Porcius Cató, vnuk Cénsória§ cos. 89

M. Porcius Cató (Salónius)§ cos. 118

M. Porcius Cató Cénsórius, přezdívaný také Démosthenés (jeho pův. cognómen znělo Priscus); jeho syn z prvního manž. M. Porcius Cató Liciniánus, právník se jménem, zemřel roku 152 jako praetor, vyznamenal se v bitvě u Pydny, kde se probil makedonským šikem, aby se vrátil pro meč, který mu vypadl z pochvy při pádu s koně (a měl také jednoho syna), jeho druhý syn ze druhého manž. praetor Salónius, jehož s. M. Porcius Salónius cos. byl dědem Catona Utického, řec. Katón Kénsórínos§ 234, cos. 195, cens. 184, 180, 167, 153, 149, 89

M. Porcius Cató Uticensis§ 149, 95, 63, 59, 58, 56, 54, 50, 48 - 46, 42

M. Porcius Cató, s. předešlého§ 56, 42

M. Porcius Cató, senátor a udavač§ 28+, cos. suff. 36+    

Porcius Féstus, proc. Iúdaeae§ 58+, 62+ 

M. Porcius Latró, učitel řečnictví§ 55

L. Porcius Licínus§ cos. 184

P. Porcius Laeca, tr. lidu roku 199§ 300, 199, 122 

Porcius Licínius, básník§ 100

porfyr, lomy porfyrové v poušti ET§ 18+ 

Porfyrios z Foiníkie, rod. jménem Malchos/Malik, novoplatónik, ž. Plótínův§ 232+, 240+, 243+, 270+   

pornografie§ viz sex („služba bohyni“), kde také nejstarší sexuální scény v literatuře, a pod novela

Porolissum, dácká obec opevněná Římany, administrat. středisko provincie Dácia Porolissensis, pozd. múnicipium Septimium Porolissense, s c. dvaceti tisíci obyvateli s vlastním amfiteátrem, dn. lokalita Moigrad-Porolissum v Sedmihradech§ 118+

Póros z Indie, sans. Pauwarijas, k. Pauravů§ 1. jeden z králů/rádžů v Poindí (na území dn. PAK), 326, 323, 319, 318; 2. bratranec předešlého a odpůrce Alexandrův, není v CSD; 3. nezn. k. odkudsi v Indii, 20

Póros z Kýrény§ 360, 356 (2x Ol.)

porota, soudní§ viz soudní p.

Porséna, Porsenna, Lars P., král (lars) v Clúsiu§ 508 - 506
Porséna Arrúns, Árúns, řec. Arrhón, lat. Postumus, s. Lartův§ 506

Port Said, m. v Egyptě na středomořském ústí Suezského průplavu, arab. Búr Saíd§ 280
porta raudusculána, v Serviových hradbách "rudná/měděná brána" (raudus, ródus n. rúdus)§ 240

portórium, přepravní daň, clo§ viz daň

Portoriko, Puerto Rico, o. a moderní státní útvar§ 500

Portugalsko§ viz Lúsítánia

porticus§ viz sloupořadí

Portus Iúlius, "přístav Iúlius" na Avernském a Lucrínském jezeru v Kampánii§ 38

poručník, poručnictví, tútor, tutéla§ viz pod ženy

pořímštění§ viz romanisace

pósca, octová limonáda§ 69+ a viz pod kuchyně

Poseidion, m. v Seleukidě v Syrii§ 123

Poseidippos z Kassandreie, básník nové attické komédie§ 316, 289
Poseidippos z Athén, vyslanec§ 299

Poseidippos z Pelly, epigrammatik§ 276, 264

Poseidippos, lékař príncipa Márka§ 169+

Poseidón, bůh (dór. a aiol. Poteidán, Poseidán či Potídás, messén. dialekt Pohoidán, „Pán či Choť Země), gen. Poseidóna; chrámy zvané Poseidónion, hry poseidónie n. pohoidaie§ 1. Helikónios, 650; 2. v Poteidáji, 600; 3. na Théře, 199; 4. na Kalaurii, 700, 322; 5. na Isthmiích, 585, 391; 6. chrámek n. oltář u Ptolemáidy, 143; 7. na Tainaru, 469; 8, 373, v achajské Helice; 9. v Mantineji, 124+; 10. viz také pod Neptún

Poseidóni᧠= Paiston, Paestum

Poseidónios z Apameie, stoický polyhistór žijící na Rhodu§ 135, 110, 87, 78, 62, 51 (srov. také pod hodiny)
Poseidónios z Athén§ arch. 162

Poseidónios n. Posidónius/Posidés, eunúchos a bohatý Claudiův propuštěnec§ 41+, 44+

postižený, mrzák, první evropský veřejný činitel§ viz Artemón

posttraumatická stressová porucha, angl. zkratka PTSD§ viz Epizélos z Athén

Postumia, vestálka§ 420

Postumius z Etrúrie, pirát§ 339

Postumius Cominius Auruncus§ cos. 501 a 493

L. Postumius§ praet., 90

A. Postumius Albínus§ 1. cos. 242, o. L. Postumia, cos. 234, identický s cos. r. 250?; 2. 176, censor roku 174, 3. cos. 151; 4. b. Sp. Postumia č. 2, 109, cos. 99: přes iugurthinskou ostudu užíval přízviska Mágnus

L. Postumius Albínus§ 1. 216 a 177, cos. 234 a 229, design. cos. 215, s. A. Postumia, cos. 242; 2.  181, praet. 179, cos. 173; 3. cos. 154

Sp. Postumius Albínus (Caudínus)§ 544, cos. 334, cens. 332, cos. 321

Sp. Postumius Albínus§ 1. cos. 186; 2. b. A. Postumia č. 4, cos. 110, 111 - 109

Sp. Postumius Albínus Mágnus§ cos. 148, 41

Sp. Postumius Albínus Paul(l)ulus§ cos. 174

A. Postumius Albus Régillensis§ 1. dict 499, cos. a dict. 496; 2. cos. 464

M. Postumius (Albus) Régillensis, tr. milit.§ 414

Sp. Postumius Albus, člen senátní komise, která v Athénách opisovala tímokratické Solónovy zákony§ 454

M. Postumius Féstus§ cos. suff. 160+ 

L. Postumius Megellus§ 1. cos. 305, cos. 294 a 291, poplivaný a pomočený vyslanec 281; 2. cos. 262

Postumius Suagrus, praef. Urbí§ 260+ 

L. Postumius Tempsánus, praet.§ 185

A. Postumius Túbertus§ dict. 431

P. Postumius Túbertus§ cos. 505 a 503

postumus, Postumus, „pohrobek“

 

Postumus, imperátor v Galliích§ viz M. Cassiánius Latínius Postumus 

pošta, kurýrní služba§ v Persii 518, v Římě 102+ 

Po vzoru hellénistických monarchií státní přepravu úředních zásilek a zpráv po celé říši Římanů na náklady provincií zavedl teprve Augústus, Nerva převedl z italských obcí poplatky na chod pošty, vehiculátió Italiae, plně na náklady státu, zpět obcím Tráiánus a znovu je vrátil státu Hadriánus. Z rukou soukromníků-pronajímatelů do rukou fisku provoz pošty (slovo od lat. cursus positus in xxx, tj. stanice umístěná v xxx, též cursus publicus, řec. dromos démosios) převedl Septimius Sevérus; přepřahací, restaurační a ubytovací stanice, mánsiónés, řec. stathmoi, byly od sebe vzdáleny v průměru deset kilometrů (o hospodách viz pod kulinářství). Augústus nejprve umístil podél silnic mladé běžce, později je vyměnil za vozataje s potahem. Osobní doprava podléhala úřednímu souhlasu, jak se přesvědčil mladý P. Helvius Pertinax, když cestoval bez povolení, sine diplómatibus, do Syrie k posádce a legát provincie mu za trest z Antiocheie nařídil jít k útvaru pěšky; to bylo za vlády Antónína Pia.

Pro srovnání: osobní předávání zpráv a světelné signály překonal až roku 1899 Ital Guglielmo Marconi, když se svou Wireless Telegraph Company odvysílal radiové signály přes La Manche a roku 1901 z Cornwallu na New Foundland.

S koncem říše přišel úpadek, neboť vládci šetřili na všem. Nicméně Cónstantius II. povolil křesťanským kněžím cestovat po synodách ve vozech státní pošty. Císař Valentiniánus 15. srpna 370 zrušil mzdu poštovních mezkařů, kolářů a veterinářů a ponechal jim jen deputát potravin a oděvu; srov. pod cestování.

Potaissa, m. v Dákii, dn. Turda v Sedmihradech§ 258+

Potamiaina z Alexandreie, umučená křesťanka§ 201+

Potamón z Alexandreie, zakladatel tzv. eklektické školy§ 1 n. l.
Potamón z Mytilény, řečník a theoretik řečnictví, s. rhétora Lesbónakta§ 75, 70, 25 

potápěč, dytés, kolymbétés, lovci hub, potápění§ 425, 169

Nejznámější jsou z dob perských válek Skylliás ze Skióné a jeho dcera Hydné, vyhlášení potápěči. Při obeplouvání perského loďstva hory Pélia zachraňovali ze dna perský majetek roku 480, ale později se přidali na hellénskou stranu: za bouře u Artemísia uvolňovali lodní kotvy a posílali Xerxovy lodě do záhuby.

Dodnes je v Égeidě potápěčství-lov mořských hub rozšířeno. Jejich užití na toilettě viz pod lázeňství. 
Nejhlubší místo pod hladinou moře, které může člověk navštívit suchou nohou a bez ponorky, je dno hlavního nosného sloupu betonové vrtné ropné plošiny Troll Alpha norského koncernu Statoil: 303 metry pod vodou Severního moře.

Rekord v potápění bez přístroje je 214 metrů (2007), s panceřovaným potápěčským oblekem šest set metrů a do stejných hloubek jdou vojenské ponorky, z vrtu v 1920 metrech pod hladinou se těží nejhlubší plyn (dno Mexického zálivu). Do šesti tisíc metrů se ponoří ruské výzkumné miniponorky Mir pro tři lidi (2. srpna 2007 na dně pod severním pólem uložily ruskou vlajku v hloubce 4261 metr).

Hlouběji o pět set metrů šla roku 2003 japonská miniponorka pro tříčlennou posádku Šinkai. Nejhlouběji se člověk ponořil roku 1960 do hloubi 10.914 metrů v Marianském příkopu v batyskafu Trieste (největší hloubka v příkopu a na planetě je 11.034 metrů. Od té doby se o to nikdo už nepokusil.

Potasimto§ viz Pedismatawej

Poteidaiá, ion. Potídaié (od jména Poseidóna, kterého měl stát od asi roku 500 na mincích, dór a aiol. Poteidán, Poseidán či Potídás), m. na Palléně na Chalkidice, původně se poloostrov jmenoval Flegra, kde žili mýthičtí Gigantové; m. se v hellénismu jmenovalo později Kassandreia, viz t鞧 620, 600, 480 - 478, 449, 433, 432, 430, 429, 422, 383, 365, 361, 356, 316

Potentia, m. v Pícénu, dn. snad lokalita Monte Santo§ 183

Potheiné, hetairá v Alexandreji§ 276

Potheinos z Alexandreie, královský rádce§ 51, 50, 48

Potheinos, lat. Pothínus, též Fótínos, biskup v Lugdúnu§ 48+, 177+ 

Potidaichos z Boiótie§ boiótarchos 221

Potítiové, římský patricijský rod, vymřel z vůle bohů; srov. pod rody, gentés§ 312

Herius Pótílius, vojenský velitel§ 259

Pótóné z Athén, s. Platónova, m. Speusippova§ 408, 347

potopa§ viz povodeň

potrava, potraviny§ viz kuchyně