Kóan, jap. mýthický císař§ 477

koberec§ viz pod nábytek

Koblenz§ viz Castellum apud cónfluentés 

Kobón z Delf, zkorumpovaný delfský předák, syn Aristofantův§ 491

kobylky, řec. arkis, lat. locusta, hlad z nich, první případ zapsaný§ 2191, 679, 666, 625 a 594 (čtyři případy z Číny), 173 (v Ápulii), 157 (v Číně), 125 (Numidie a provincie), 9+ (Čína), 62+ (sever. Mesopotamie), 344+ (ibid.)  
Mračna kobylek jsou pro suché oblasti dvojí katastrofou. Kromě toho, že rychle spasou veškerou zeleň, svými hnijícími těly otravují chabé zdroje vody, povrchové i studny. Páchnoucí břečka není konsumovatelná ani velbloudy. 

Kočinčína§ viz Vietnam

kočka domácí, nejstarší italsk᧠746

Ko-čoson§ viz Čoson

Kodomannos, Codomannus alias Dáreios iii.§ 336

Kodros z Athén, k.§ 1286, 1089, 1068, 1050, 1048, 777, 776, 700, 675, 650, 640 a viz pod Basilidai a Medontidai  
Kodros z Efesu, tyrannobijec§ 324

køkkenmødding, kjökkenmödding, angl. midden, odpadní hromada mušlí§ před 6000 (2)

Kóés z Mytilény, tyr., též Kóos§ 512, 499

Kófén, Kófés, m. a ř. v „Indii“, země Kóféné, čín. pův. snad Ťi-pin/Jibin (možné též Gandhára, později asi Kašmír), později Kao-fu/Gaofu, dn. Kábul se širokým okolím ve vých. části AFG§ 327, 323, 303, 206, 75, 55-, 375+ 
Afghánské etymologie Kábul se vztahují na pověst o jistém sultánovi, který chtěl přes mělké jezero na ostrov, kde hrála kouzelná hudba, a poddaní mu vystavěli z rákosí chodník: káh-pul, „slaměný most“. Podle jiné islámské pověsti je v Kábulu pochován Kábil, bibl. Kain, který s bratrem Hábulem (Ábelem) město společně založili a dali mu do jména každý po slabice. 

kofun, jap. "starý pohřební pahorek/tumulus", též označení období éry Jamato§ 343+

Kógen, jap. mýthol. císař§ 477

Kogurjo, Goguryeo, též Korjo/Goryeo, severní království v Koreji v éře tří království s centrem jižně od Pchjongjangu; zakladatelem princ Čumong/Jumong z Bujo/Buyeo§ 105, 57, 37, 18-, 53+, 200+, 285+, 384+   

kohout, alektryón/gallus, gallína, kohoutí západy§ 399, 149, 101 a viz hry a kapoun

Kohouti nebyli drženi jen pro zápasy. O velké lásce Honóriově ke kohoutovi jménem Róma viz s. v. Gotové (2). Podobně se o lásce kohouta jménem Kentauros tradovalo na bíthýnském dvoře: jeho oblíbencem byl číšník krále Níkoméda II. s latinským jménem Sekúndos/Secundus.  

Kóché, Chóché, osada na místě Seleukeie/Tigr.§ 283+, 363+ 

Koila tés Euboiás, "Nížina Euboie", pl., záliv naproti attickému Rhamnúntu, popř. kolem Rhamnúntu§ 49

Koila (pl.), lat. Coela, m. na Helléspontu mezi Séstem a Madytem, dn. Kilya v TR§ 411

Koilada, moderní ves u Lárissy§ 180

Koilaletové, Koilaletoi i -létoi, thr. nárůdek§ 21+

koiné eiréné, tj. společný, vzájemný, všeobecný mír§ viz eiréné

koinobios, lat. coenobius, klášternictví§ viz pod křesťanství (2) 

koinon, tj. společné (zájem, stát), spolek, tradiční forma hellénského federalismu, lat. commúne, viz pod jednotlivými geografickými pojmy (koinon tón Boiótón, tj. spolek Boiótů hledej pod Boiótie atd.), profesní spolky, cechy, viz pod daně, herci a hry olympijské. Ranou podobou federalismu jsou náboženské spolky, amfiktyonie, srov. tam. O náboženském koinu Makedonců viz pod Obraz o konci Makedonie.

V novověku na koina navázali federativní Spojené státy Ameriky (USA), Mexika, Brazilie, konfederace Švýcarů, totalitární Sovětského svazu, Jugoslávie atd. Vyššího typu je státní konfederace Evropských společenství, která vyšla z Evropského hospodářského společenství založeného v Římě, tzv. římské dohody, 25. března 1957 Německem, Francií, Itálií, Belgií, Nizozemím a Lucemburskem.

Nejdelší státní unie v historii je zřejmě křesťanská římská říše, tradičně označována za německou. Trvala od roku 800 resp. 962 do 1806. Roku 1789 byla volným konfederačním svazkem tří set států a státečků, z nichž osmdesát nemělo plochu šesti set kilometrů čtverečních.

Druhou je polsko-litevská, která na různých úrovních, od personální po federační trvala od roku 1386 do rozpadu Polska během tzv. druhého a třetího dělení v letech 1793 až 1795. V druhé polovině čtyřsetleté státní unie převládla moc polské vládců a šlechty, prvním společným panovnickým rodem byl litevský Jagiello. 

koinon synedrion§ viz synedrion

Koinos z Makedonie§ 1. 770, 742, k. Makedonů; 2. Alexandrův spolubojovník, 331, 328, 326, 325; 3. s. Polemokratův, b. Kleandrův, stratégos a satr. v Súsiáně, 326 - 323, 321 

Kointos, řec. podoba lat. Quíntus

Kointos z Athén§ arch. 56

Kointos ze Smyrny, epický básník homérovského cyklu§ 1184-, 350+

Koilé Syriá, tj. Údolní Syrie, Kotlinná, Nížinná S., též jen Koilé (srov. dnešní arab. al-Biká'/al-Biqá' či Beká, „Nížina“), země mezi Libanem a Antilibanem, pozd. celá již. vnitřní Syrie s Palmýrou-Tadmórem až po Eufrátés§ 333, 301, 300, 284, 219, 221, 202 - 200, 195, 181, 178, 175, 173, 171, 169, 168, 166, 163, 162, 147 - 144, 139, 103 - 101, 47, 34, 32, 10; srov. i pod Syriá, Libanos, Damaskos, Foiníkie atd.; jako seleukovská satrapie původně jedna, později rozdělena na čtyři.

Sídelním m. Damašek, nejdůležitějším kultovním mí. Ba'albek-Héliopolis u pramenů řeky Lítání v dn. Libanonu (řec. Leontés), jehož sugestivní stavby přesahující terén až o čtyřicet metrů však pocházejí až z císařské doby (Iovův chrám se sloupy z asuánského granitu vysokými 23 metrů z dob vlády M. Antónina Pia, resp. za něho nebo až za Philippa Araba dokončený; odkdy stavěn, nevíme. 

Koiranos z Beroie, Alexandrův výběrčí daní pro Foiníkii (telónés, forologos)§ 331

Koiranos z Míléta, ochránce delfínů§ 628

Koiranos, stoik žijící v provincii Asia§ 62+

Koiranos§ viz L. Aelius Coeranus

Koiratadás z Théb, kondottiér§ 408, 400

Koisyrá z Eretrie?§ 1. manž. Alkmaiónova, m. Megakleova, 560; 2. dc. Megakleova, manž. Peisistratova, 560, 552, 551 

koitón, ložnice, ho epi tú koitónos, hlavní komorník, seleuk.; lat. cubiculum, k tomu cubiculárius, srov. s. v. cubiculó praepositus§ 209

Kojolka, Goyeolka, k. Čosonu§ 2333

Kókalos, k. Síkanů§ 1450, 569 a viz pod Kameikos

Kokkón z Býzantia, autor komédií§ 162+

køkkenmødding, kjökkenmödding§ viz midden 

kokos§ 4000

Kokukwon z Pekče, Gogugwon, k.§ 384+

 

kolaboranti, prořímští v hellénském světě§ 201 a dějiny po roce 215 pass.

kolabros, kolabrismos, verše, písně a tanec thráckého původu§ 197

Kólaios ze Samu, údajně první z Hellénů, který se po moři dostal za Gibraltar§ 635

kólakretés, finanční úředník, pokladní§ 447 

 

Kolenda (sg.), Colenda, m. Arevaků neznámé polohy (mezi hypothesami = Numantia?)§ 101, 93 

Kolchis, ass. Kulchai, pobř. země na jihových. Pontu Euxeinu, dn. pobř. část Gruzie včetně Adžárie, v římské době podle jednoho národa Laziké, lat. Lazica§ 4000, 1700, 1600, 766, 750, 744, 550, 324, 111, 86, 83, 71, 70, 66, 64, 48, 47, 35-, 41+, 62+, 114+, 115+, 139+, 256+, 368+, 370+, 387+     

Kolichás§ viz Culcha

Koliorga (pl.), obec u Stratoníkeie Kárské polohy neznámé§ 268

Koliové, Koli, árjský klan na sev. IND§ 600

Kollytos, démos ve východní Attice§ 552, 487

kolo, nejstarší§ 5999

Koloé, jezero v Lýdii u Sard, předtím Gýgaia, dn. jezero/gölü Marmara/Mermere v prov. Manisa v TR§ 241, 229 a srov. pod Daldis 

Kolofón, m. v Iónii§ 716, 617, 650, 570, 475, 447, 427, 409, 400, 325, 323, 311, 302, 300, 250, 218, 200, 197, 195, 191, 190, 131, 86, 85, 69, 26-, 18+, 49+  
V klasickém období byl K. znám luxusním životním stylem, bohatými občany, do Lýsimacha nejbohatšími v Iónii, ale jinak slabými, kteří se nadvládám nijak neprotivili (Lýdové, Peršané). Byl ještě jiný Kolofón, "hoi alloi Kolofónioi", obce Notion (s Klarem?), o jejich sympolíteji viz roku 300. 

Kolofón, mí. v Attice (?)§ 376

Kolónai, m. v Tróadě§ 476, 315 

kolonisace, apoikisace, tři vlny, „velká“ hellénská, kolonie apod.§ 1555 (Hellady z Východu), 1077, 1070 (Kypru hell. i foin.), 756, 656 a viz jednotlivé osady, půda, daně, kléros, katoikie, apoikie, epoikie, epiktísis, oikistés.
Koncem 4. století se v Athénách povídal v blíže neznámé souvislosti vtip o Keu: prý na ostrově měli zákon, že muži dosáhnuvší věku šedesáti let museli vypít bolehlav, aby bylo dost potravin pro všechny. Státní přemnoženost všude jinde (a dříve v 8. st.) řešili právě kolonisací (?).

Skutečné důvody nelze zřejmě generalisovat: tři hlavní vlny hellénské kolonisace Středomoří a Východu byly směsí obchodních a náboženských důvodů, snaha zbavit se určité části obyvatelstva, individuální nápad a akce, vše zřejmě nikoli pro přebytek populace; v hellénismu přibyla bezvýchodnost a nouze v mateřských hellénských oblastech, útěk před politickými protivníky a Římany.

Nicméně v 8. století („velká“ kolonisace) skutečně tradiční hellénské oblasti zažívaly populační explosi. Hellénové také nepraktikovali právo prvorozeného syna na všechno, primogenituru/ta prótotokia, ale dědictví si rozdělovali všichni synové poměrně. Zvyk umocňoval chudobu (srov. například u nepálských Šerpů, u nichž ještě v padesátých letech 20. století dědil mladší syn více než prvorozený).

Hellénská aristokracie neuznávala obchod, leda pro získání věcí pro sebe sama, nikoli pro obživu. Proto šlechtici neznali investice a jejich životní filosofie obchodem pohrdala. Obchod však od 6. století aristokratickou moc zlomil a začal se dít i v zájmu státním, byl jedním z motorů demokratisace hellénského světa. Aristokraty zbavili moci tyrannové, je oligarchové, kteří namísto šlechtické eunomie přišli s ísonomií, rovností před zákonem.

Foiníčané byli staršími kolonisátory než Helléni, ale jejich hybným momentem byl právě business. Hledali na západě Středomoří místa vhodná pro budování přístavů a chráněné obchodní osady/emporia. Helléni naopak vyhledávali především lokality s dobrou půdou, kde mohl vzniknout nezávislý stát schopný se uživit. 

Hellénský městský stát byl v neustálém napětí vůči okolí (nepřátelství) a uvnitř, staseis, které lehce přecházelo do násilí skupinového i sólového, revoluce. Výsledkem válek a občanských rozbrojů byl svět plný exulantů všeho druhů, nespokojenců, „revolucionářů“, žoldnéřů, a tedy také kolonistů.

Strach z revolucí a válek se sousedy byl zřejmě otevíracím mechanismem k hellénistickému (a římskému) universalismu mnohem silnějším než vzory orientální despocie (Mesopotamie, Persie). 
Poprvé kolonisovali na území Evropy Peršané po roku 517 na Samu, když se zbavili Maiandria, viz tam, a pobily velkou část ostrovanů. Pravděpodobně poslední hellénskou "kolonisací" byl roku 51 skutek C. Iúlia Caesara, který mezi pět tisíc vysložilců, které usadil v Cómu, poslal též pět set Hellénů (nevíme, jakého původu), viz pod Cómum.

kolonisace, hellénská východu, „třetí“ (antigonovská, v seleukovské říši a v Anatolii, druhou „kolonisaci“ Mesopotamie viz tam); o kolonisaci srov. také pod přesídlení, půda, daně§ 343, 316, 308, 292, 289, 282, 208, 167, 166, 129

Seleukos I. Níkátór na počest svého otce založil jedenáct Antiochií, své matky pět Láodikejí, devět měst pojmenoval po sobě, tři po své první manželce Apamě a jednu Stratoníkeiu. Jiný pramen praví, že dohromady „založil“ na 75 měst. Jeho syn a další potomci v dílu pokračoval a nápisy z Magnésie na Maiandru ukazují, že pojítka i s takovými oblastmi jako Persie (Antiocheia), okolí Perského zálivu/Rudého moře (Seleukeia), Súsiana (Seleukeia, Apameia), Mesopotamie (Seleukeia na Tigridu) byly živé nejméně za Antiocha iii. Tehdy odcházeli do Asie mimo jiné Kréťané, anatolští Helléni i Makedonové po pádu království. Jádro seleukovské armády netvořili žoldnéři a spojenecké oddíly, ale oddíly osadníků-katoiků, a to až do konce seleukovské vlády v horních satrapiích.

O intensitě seleukovské kolonisace v Anatolii vypovídají teprve dochované nápisy z doby, kdy země připadly Attalovců (po 188). Vystupují na nich Makedonci a katoikie, které sotva mohl založit Eumenés II.: Agatheirá, Akrasos, Doidyé, [x]espúra, Kobédylé, které své osadnické závazky nyní dluhovali Attalovcům.

Kolonisovali též Ptolemaiovci, i když se v číslech skrývají též přejmenování starých měst. První Ptolemaiovci uspořádali nejméně 28 měst, z toho čtrnáct se jmenovala Arsinoé, osm Ptolemáis, čtyři Bereníké a dvě Filadelfie.  

Pozoruhodný je údaj čínského cestovatele Čang Čchiana (pinyin: Zhang Qian), který o středoasijské Baktrii (Ta-sia) koncem prvního století př. n. l. říká, že tam žilo nejméně jeden milion lidí. To by mimo jiné ukazovalo na velmi účinnou hellénistickou kolonisaci východu seleukovské říše. Viz pod Baktrie, otroci počty obyvatel.

Jednorázově byla největší kolonisační akcí výzva Tímoleonta Hellénům v mateřské Helladě osídlit Syrákúsy a Sicílii. Přišlo prý na šedesát tisíc lidí. 
Římská kolonisace se zprvu omezovala na Itálii, po dobytí Orientu byli veteráni usazováni i zde. Celkově vzniklo na čtyři stovky římských vojenských i civilních osad, z toho v Anatolii 26 vojenských. Zdá se, že je zbytečné spekulovat o záměru "romanisace" východu říše.

Málo se ví o římské „kolonisaci“ Střední Asie, tedy o osudu tisíců zajatců, které na hranice s útočícími nomády uklidili Parthové, viz pod Čína. V tropech žádná osada v hellénském a římském věku obydlena nebyla, kromě emporií v Indii. Nejstarší osady v tropech tak zřizovali až Portugalci. Na Kapverdech (pro Hellény snad Gorgady, kde Perseus zabil Gorgó), do té doby neosídlených a objevených roku 1456 plavcem v portugalských službách Antoniem de Noli z Janova byla na Santiagu, největším z ostrovů souostroví, založena roku 1462 objevitelem první stálá evropská osada v tropech Ribeira Grande, "Velké údelí", pozdější Cidade Velha (do roku 2005, pak návrat k původnímu jménu). Dlouho byla významnou adresou jako překupní stanice v obchodu s otroky. 

Pozoruhodnou kapitolou světových dějin se stává dosud obecně nepřijatý objev čínské „kolonisace“ Austrálie a Ameriky. Během výprav Čeng Che v letech 1421-1423, viz pod loďstvo, zůstávaly mnohdy tisícové osádky ztroskotavších lodí na místech. Buď vymřely, nebo se po vyvraždění mužů spojily ženy z lodí s domorodci (N. Zéland), nebo se mírově asimilovaly (lokality v Americe).

Nejrozsáhlejší kolonisační vlnou bylo století před první světovou válkou, kdy Evropu ve směru Amerika opustily na 44 miliony lidí. Jenom z Bremerhaven odpulo v letech 1830-1974 přes sedm milionů lidí, z toho asi 3,7 milionů Němců. V Americe bylo už roku 1776 na tři sta tisíc Němců, většinou jako námezdní zemědělští dělníci. Dnes odvozuje každý šestý Američan, největší podíl, svůj původ z Německa.

Kolonisovali již Assyřané. Na dobytých územích zakládali trvalé tábory s veterány, chalsu, a kolonie, wubártum, ubártum, které neměly pevnosti. Slovo BYRT´, bírtá, aramajsky znamená „pevnost“, stejně jako assyrské bírtum (na rozdíl od álum, město, kde žili „civilisté“, v bírtu města byl garnison), srov. hebr. bírá.

Originálně se strojila v novodobých dějinách kolonisační lákadla, něco, čím se starý věk nezabýval. Edward Gibbon Wakefield (zemřel 1862) vymýšlel způsob, jak dostat Angličany do Austrálie. Jeho projekt stál u vzniku jediného z australských států, na jehož zrodu se nepodíleli trestanečtí "kolonisté". Kromě ovšem otce-zakladatele. Wakefield seděl se svým bratrem Williamem, pozdějším spoluzakladatelem Wellingtonu na Novém Zélandu, tři roky za únos, který spočíval v tom, že bez svolené otce se oženil s patnáctiletou mohovitou dědičkou (oddáni kdesi ve Skotsku jakýmsi kovářem) a odmítl jí pak setkání s vlastní rodinou. Ve vězení se obíral reformami věznictví a - kolonisací.

Wakefieldův nápad spočíval v harmonisaci kolonisačních položek kapitál - půda - dělnictvo. Nic z toho při uskutečňování plánu nesmí chybět, jinak osadnictví pohoří, dělnictvo jako majitelé půdy by nic neobdělávalo. Vláda měla držet vysoko ceny půdy, aby je nemohli kupovat vystěhovalci první vlny. Peníze z prodeje pozemků se měly investovat do přísunu pracovních sil. Až si lidé vydělají, sami si koupí půdu a zase budou potřebovat z metropole dělníky.

Tedy takový první model pyramidy čili letadla v podnikání. Adelaide a Jižní Austrálie, založené roku 1836, také ovšem jako soukormý projekt zkrachovaly, poněvadž kolonisté kupovali půdu a prodávali dráže, ale neobdělávali; nebyli lidi...

kolónát, kolóni, colónátus, colóní, koloni, viz daně a půda

Kolónos Hippios, ath. démos, „Pahorek Hippiův či Jezdcův“§ 496, 432, 411, 229

Kolossai, m. ve Frygii, dn. ruiny u Honazu v TR, č. Kolossy§ 395

Kolossos rhodský, obří socha boha Hélia v rhodském přístavu, jeden ze Sedmi divů světa, více rhodských kolossů§ 304, 291, 226, 107-, 64+, 115+ a viz Sedm divů (2)  
kolossos v Sikyónu§ 198

kolossové v Římě i jinde, colossus, kolos§ před 6000, 101-, 64+, 326+ a viz pod Sedm divů, Sed (2), a sochaři (1)

Kólótés z Lampsaku, ž. Epikúrův§ 270, 250

Kólótés z Teu, s. Hekatónymův, vyslanec§ 204

kolové stavby§ 5999, 5500

Kolumbie, novodobý jihoamerický stát§ 500

Kolumbus, Kryštof, č. podoba plavce Cristofora Colomba (it.) a Cristóbala Colóna (šp.), lat. Christophorus Columbus§ před 6000 (1)