Makedonie, merides (2)

 

Poznámky

 Mezititulky v textu přidány až do vydání v Kleió. Z typografických důvodů, neboť užívaný software neumožňuje přenos alfabéty, uvádím řecké nápisy v latince; v původním strojopisu jsou psány rukou 

 

1. Srov. Liv. xlv, 18, 1-2

2. H. H. Scullard, Roman Politics 220-150, Oxford 1951, str. 213, tyto hospodářské podmínky míru označuje za „fair and even generous“ (!)

3. Celou situaci let 168 a 167 chronologicky rozebírá S. I. Oost, The Roman Calendar in the Year of Pydna (168), ClPh 48, 1953, str. 219-230

4. Jejich jména uvádí Livius xlv, 17, 1-4; viz též Diod. xxxi, 8, 5

5. … in quibus praesens tractatio rerum certiora subiectura erat consilia, Liv. xlv, 18, 8

6. Liv. xlv, 18, 29, 32; Diod. xxxi, 8, 2-8; Plut. Aemil. 28, 6; Eutropius iv, 7, 3; Iust. xxxiii, 7; Strabo vii, 331, frag. 48

7. locationes praediorumque rusticorum tolli placebat; jedná se zřejmě o královskou půdu, kterou měli v nájmu soukromníci, event. obce. Ostatní majetek obcím zůstal, jak vyplývá z Plut. 28, 6

8. … ut Stobos Paeoniae deveherent (sc. salem), pretiumque statuit: v ceně spočíval trest?

9. Nemusejí to být dny za sebou následující, ale dny jednací ve svém počtu. Spíše se jedná o týž den.

10. Liv. xlv, 32, 2 rukopisné čtení tohoto místa zní: SENATOREISQUOSSYMDEDIOS//VOCANT… CO//SILIORESP. ADMINISTRARENTUR… Všechna vydání Livia čtou toto místo: senatores, quos synedros vocant… quorum cocilio res publica administraretur. - Rukopisné RESP.ADMINISTRARENTUR není třeba zaměňovat za singulární tvar. Na to upozorňuje J. A. O. Larsen, Consilium in Livy xlv, 18, 6-7 and the Macedonian Synedria, ClPh xliv, 1949, 73-90, str. 82, pozn. 17 

11. Liv. xlv, 32, 7 a podobně Iust. xxxiii, 7

12. Liv. xlv, 29; Diod. xxxi, 8. O vztahu Livia k Diodórovi viz H. Nissen, Kritische Untersuchungen über die Quellen zut 4. und 5. Dekade des Livius, Berlin 1863, a A. Klotz, Zu den Quellen der 4. und 5. Dekade des Livius, Hermes L, 1915, pp. 481-3 u. 523-5. - Je pozoruhodné, že Livius vůbec nezmiňuje stržení zdí Démétriady, jak rozhodli legáti římského senátu, viz Diodóros xxx, 8 (13), Synkellos 267. - Z rozsahu čtyř států je patrné, že dělená Makedonie měla rozlohu jako za Filippa V. a Persea.(o hlavních městech nových států též Strabo vii, 331, frag. 48)

13. Oficiálním názvem mkedonských států bylo meris: srov. mince s nápisem MAKEDONÓN A NA REVERSU PRÓTÉS MERIDOS. O tom Ch. Edson, A note on the Maedonian Merides, ClPh xli, 1946, str. 106, kterýžto údaj převzal od W. Schwabachera, Numismatic Chronicle, Fifth Series, xix, 1939: jeho práci jsem neviděl.

14. Jedná se o území, které si nárokoval Kotys, král thráckých Odrysů (k tomu E. Condurachi, Kotys, Rome et Abdere, Latomus xxix, 1970, str. 581-594). Král též požadoval Abdéru, ale senátem byl odmítnut. - Diod. xxxi, 8, 7 říká: … kai ta pros anatolén tú Nestú erymata kai ta pros Abdéran kai Maróneian kai Ainon poleis… 

Livius tento údaj rozšiřuje: … accessurum huic parti trans Nessum ad orientem versum, qua Perseus tenuisset vicos, castella, oppida, praeter Aenum, Maroneiam et Abdera. V Liviově versi není údaj Diodórův kai ta pros Abdéran ktl.

Na Abdéry si dělal nárok Kotys, ale město Římané prohlásili za svobodné. Ainos a Maróneiu požadoval od senátu Attalos II. - Liv. xlv, 20, 2 a Pol. xxx, 3, 3 - a města dostal slíbena. Zatímco však byl ještě na území Itálie, senát obě města prohlásil za svobodná - Pol. XXX, 3, 7, Livius o tom nemluví. Diodóros tím, že rozlišuje od území na východ od Nestu a od území při Abdérách, Maróneji a Ainu, zdůrazňuje, že ve druhém případě jde o území přímořské; Livius mezi tím nerozlišuje. Jeho vici, castella a oppida jsou konkretisací Diodóra. Předpokládám, že to nejsou prosté technické výrazy, ale označení správních okresů, které přičlenil Filippos V. po roce 200 (předtím v držení Ptolemaiovců, k tomu Bengtson, Die Inschriften von Labranda und die Politik des Antigonos Dósón, München 1971), nebo se jedná o vnitřní administrativní dělení královských pozemků v oblasti, kterou Diodóros souhrnně nazývá erymata. 

O správě thráckého pobřeží H. Bengtson Die Strategie in der hellenistischen Zeit, München 1964 (2), II, 336-9 (dále jen Bengtson, Strategie). A. H. M. Jones, The Cities f Eastern Roman provinces, Oxford 1932, str. 3, pozn. 8, připojuje k Makedonii I. pobřeží thrácké celé.

15. O hranicích Bisaltie, jménu a historii M. G. Demitsas, Hé Makedonia en lithois fthengomenois…, Athény 1896, str. 599. 

16. Diod. xxxi, 8, 7, říká: … kai hoi parakeimenoi autó (sc. Axió) topoi, zatímco Livius opět rozvádí: … additis Paeonibus, qui prope Axium flumen ad regionem orientis colerent.

17. Tak u Livia Bora mons, u Diodóra to legomenon Bernon oros; Her. viii, 138: oros keetai Bermion únoma. 

18. Pro nás velmi zaokrouhlený údaj. Makedonie IV. ještě zahrnovala některá épeirská území: Paulos men ún ho ton Persea helón synapsas té Makedoniá kai ta Épeirótika ethné eis tettara meré dietaxe tén chórán, Strabo vii, 331, frag. 48; Liv. xlv, 30, 6 mluví o Antintánii a Tymfaji. B. Niese, Gesch. der griechischen und makedonischen Staaten seit der Schlacht bei Chaironeia, Gotha 1903, III., S. 180, Anm. 5 k tomu připojuje ještě Parauaeu. Tato épeirská území mohla zůstat makedonskými po roce 196. Makedonie IV. přístup k moři neměla, poněvadž tato část Illyrie byla připojena až k provincii Macedonia. 

O územním rozdělení Makedonie Geyer, RE xiv (1928), 648nn. a 762násl., Larsen u Franka, Econ. Surv. Rome iv, 443, M. Desideri, La Macedonia dopo la battaglia di Pidna, Roma 1901, str. 13-27.

Demitsas, Archaia geógrafia tés Makedoniás, Athény 1870, II., 10 vypočítává historické makedonské země (započítává i Dardanii). Podle něho (II., 101násl.) byly v Makedonii IV. čtyři země: Pelagonie, Lynkéstis, Eordanie a Eliméá (opomněl Orestis!). - V Makedonii I. ležely země Odomantiké, Édónis, Bisaltié, Sintiké a Maidiké, v Makedonii II. Chalkidiké, Kréstóniá, Mygdoniá a část Paionie, v Makedonii III. Bottiaia, Émathiá, Almópis, Píeriá a zbytek Paionie. 

19. K identifikaci Pelagonie = Hérákleia Lynkéstis Demitsas, Archaia geógrafia II., 110-145, E. Uberhummer, RE xix, 224, čís. 2; neviděl jsem F. Papazoglu, Herakleia a Pelagonia, Živá antika 4, 1954, 308-345.

20. Paionie byla od časů Filippa II. vasalskou zemí, ale ještě před vpádem Keltů roku 279 se osamostatnila. K Makedonii ji znovu připojil Filippos V a do konce monarchie byla spravována královským stratégem. Že byla považována za makedonskou, dokazuje její zahrnutí Aemiliem Paullem do nových republik, kdežot Dardanii prohlásil Římané za svobodnou. O správě Paionie Bentson, Strategie II, 339-345.

21. Herod. vii, 173, viii, 137-8 a Thuc. II, 99-100

22. Thuc. II, 99: tón gar Makedonón eisi kai Lynkéstai kai Elimiótai kai alla ethné epanóthen…

23. Místo zní: Lýsimachos de tén anó Makedonián ek Thrákés embalón, eporthei… Démétrion hypantiádzonta Lýsimachó tén kató chórán apoleipsein erémon. Viz též Dio Cassius 47, 24 a Zónarás 10, 18. 

24a. Viz Demitsas, Archaia geógrafia II, 819-821 

24. Jedním z dokladů je listina theórodochů z Delf publikovaná A. Plassartem, Liste delphique des Theorodoques, BCH 45, 1921, str. 1-87. Z velkých makedonských měst jsou zastoupena všechna: Pydna, beroia, Edessa, Pella, Thessaloníké, Amfipolis. Listina je datována asi rokem 168/7, týká se nás bezprostředně). - Ke vztahu měst a krále: A. Heuss, Stadt und Herrscher des Hellenismus, Klio Beiheft xxxix, 1937, a W. Schubart, P. Zancan, Il monarcato ellenistico nei suoi elementi federativi, Gnomon xi, 1935, 513-18 (neviděl jsem). 

O hetairech, jejichž postavení v makedonském státě neleželo (pouze) na dědičnosti, ale jmenování králem, viz W. S. Ferguson, F. Granier, Die makedonische Heeresversammlung, Gnomon xi, 518-22. Výčet makedonských měst Geyer, RE xiv, 656násl. 

25. Larsen, Econ. Surv. Rome iv, 443 a F. Papazoglu, La Macedoine Salutaire et la Macedoine Seconde, Bull. de classe des Lettre de l’Acad. royale de Belgique 42, 1956 (ani tuto práci jsem neviděl).

26. P. Perdrizet, Proxenes macedoniens à Delphes, BCH 21, 1897, 102-118: THEOS. TYCH[A AGATHA] | DELFOI ED[ÓKAN PO]LYDAMANTI […] | Ú (A)RETHÚS[IÓI MA] | KEDONI AUTÓI [KAI] | ENGONOIS P[ROXANIA] | N THEORODO[KIAN EU] || E]RGESIAN… ktl.

27. Srov. Plut, Démétrios 3

28. Liv. xlv, 30, 2 - čtení Zingerleho 1899. Ke čtení tohoto místa naposledy A. Goldbacher, Kritische Beiträge zum 44. und 45. Buche des T. Livius, Wiener Studien xli, 1919, 151 ff.

29. Bengtson, Strategie II, 323 předpokládá, že systém krajů s městem jakožto správním centrem přetrval do rozdělení Makedonie roku 167, kdy čtyři hlavní města tato střediska měla nahradit.

30. Celkově o makedonské ekonomii M. Rostovtzeff, The Social and Economic History of the Hellenistic World, Oxford 1967, I, 250-55, II, 632-4 a J. A. O. Larsen, op. cit 290-303

31. Liv. xlv, 30

32. Liv. xlv, 29. Epigamiá znamenala v hellénských státech právo oženit se s ženou z jiného státu a tato získala „občanské” právo státu manželova. Obce se na takovém právu sjednocovaly. Ve druhé polovině třetího století epigamie obyvkle vystupuje jako součást isopoliteie, která dávala rovnocenné právo občanství obcím navzájem.  (politeiá ep’isé kai homoiá).

Při takové smlouvě podržovaly státy svou suverenitu, ale podělovaly se vzájemným právem občanským, které zahrnovalo i epigamii, enktesi atd. - Busolt, Griechische Staatskunde, München 1920, I, 233 a pozn. 2. O enktesi (= ius commercii) ibid. I, 302/3 a pozn.; Thalheim, RE v, 2584/5. 

33. Liv. xlv, 32

34. Příkladem je čin Damasippův z roku 163, viz adn. 103sqq. 

35. Diodóros xxxii, 9 (o Andriskovi), Polybios xxxvi, 17, 13. K otázce bojů o vnitřní politický charakter řeckých obcí nejposledněji J. Deininger, Widerstand gegen Rom im Griechenland, Berlin 1970 (nás se týká S. 219, Anm. 1).

36. Liv. xlv, 18, 29, Diod. xxxi, 8, 2. Larsen, Federal Greek States, 298, vykládá toto místo tak, že Makedoni platili polovinu poplatku Římu, kdežto druhá jim zůstávala. To ovšem odporuje Liv. xlv, 30, 1: adrexit et levatum annum vectigal. 

37. O. Davies, Ancient Mines in Southern Macedonia, Journ. Anthrop. Insti. lxii, 1933, 145-162; práci jsem neviděl. Rostovtzeff, op. cit. III, 1471.

38. frag. z Liv xlvii u Cassiodora. Larsen, Econ. Surv. Rome iv, 311, upozorňuje, že není dokladu o tom, že by soukromník měl právo těžit drahé kovy v letech 167 - 148.

39. Liv. xlv, 29

40. O vnitřním uspořádání makedonských států především: J. A. O. Larsen, Representative Government in Greek & Roman History, Univ. California Press 1955, především pp. 86-105; T. Frank,Representative Government in Macedonian Republics, ClPh ix, 1914, 49-59; M. Feyel, Paul-Émile et le synedrion Macédonien, BCH lxx, 1946, 187-198; Larsen, Consilium in Livy xlv, 18, 6-7 & the Macedonian Synedria, ClPh xliv, 1949, 73-90; A. Aymard, L’organisation de la Macedoine en 167 et le régime representatif dans le mond grec, ClPh xlv, 1950, 96-107; Larsen, Greek Federal States, Oxford 1968, hlavně pp. 295-300; Larsen, Representation & Democracy in Hellenistic Federalism, ClPh xl, 1945, 65-97 (jen první část) a Larsen u Franka, Econ. Surv. Rome iv, 290-301. - Neviděl jsem P. A. McKay, Studies in the history of republican Macedonia 168-146.

41. Livius, Codex Vindobonensis Lat. 15 zpřístupněný v edici Scato de Vries, Codices Graeci et Latini photographice depicti xi, 1907 (C. Wessely) mi zůstal nepřístupný a proto jsem použil rukopisného čtení tohoto místa u Larsena, Consilium in Livy, str. 75, který též podává další jiná starší čtení.

42. Kritische Beiträge zum 44. und 45. Buche des T. Livius, Wiener Studien xli, 1919, p. 151/2.

43Čtení concilium je ve zcela jasné situaci ve 29, 10 eo concilia suae cuiusque regionis… a 32, 1 … rursus advocatum concilium…, kdežto na stejném místě je odlišeno consilium… senatores…legendos esse, quorum consilio…, viz pozn. 10. Livius sám však zřejmě velkého významového rozdílu mezi těmito slovy nedělal. Srov. Liv. xliii, 50, 1 a 51, 1, kde užil consilium. 

44. Goldbacher čte moderationi a považuje tento tvar za dativ účelový. Rukopisný tvar výborně odůvodňuje tím, že zde nemůže být řeči o moderatio dávajícího, tj. senátu, nýbrž o moderatio přijímajícího. Salubris moderatio je představa senátu o státním zřízení budoucí Makedonie, kdežto licentia pestilentis je toho pravý opak. 

45. ClPh xliv, 1949, str. 80 a násl.

46. K tomu H. Nissen, Kritische Untersuchungen über die Quellen zu 4. u. 5. Dekade des Livius, Berlin 1863.

47. Tohoto čtení se přidržuje Feyel a Larsen.

48. Srov. pozn. 10. Aymard, ClPh xlv, 1950, 98, pozn. 15, upozorůje na možnost jiného čtení, přidržuje se však editorů. 

49. BCH lxx, 1946, 195. Stejným způsobem vidí uspořádání Makedonie Frank, ClPh ix, 1914, 57. Pokládá Makedonii za federální stát tvořený republikami založenými na základech territoriálních států, tedy nikoli že by byly též vnitřním uspořádáním federacemi. 

50. Liv. xlv, 29, 1 a 32, 1.

51. Liv. xlv, 29, 10

52. Pol. xxxi, 17, 2 (2, 12)

53. Nápisy, které se nás týkají, jsou publikovány:

J. M. R. Cormack, High Priests & Macedoniarchs from Beroia, JRS 33, 1943, 39-44,

týž, The Nerva-Inscription in Beroia, JRS 30, 1940, 50-52,

M. G. Demitsas, Hé Makedonie en lithois…, Athény 1896,

Wace-Woodward, Inscriptions from Upper Macedonia, BSA 18, 1911/12, 166-188,

M. I. Rostovtzeff, Nadpisi iz Makedonii, Izvestija Russkogo archelogičeskogo instituta v Konstantinopole iv, 3, Sofia 1899,

S. Pelekides, Apo tén politeia kai tén koinonia tés archaias Thessalonikés, Soluň 1934,

P. Papazoglu, Septimia Aurelia Heraclea, BCH 85, 1961, 162-175.

Makedonské mincovnictví té doby:

H. Gaebler, Die antiken Münzen v. Makedonien u. Paionien (Die ant. Münzen Nordgriechenlands iii), Berlin 1906,

týž, Zur Münzkunde Makedoniens III, ZfN 23, 1902 a 24, 1904 (práci jsem neviděl); viz též již citovaný Ch. Edson, ClPh xli, 1946, 107.

54. Liv. xlv, 32 a Iust. xxxiii, 7 legesque, quibus utitur, a Paulo accepit (sc. Macedonia).

55. M. Larsen, RA II, 489, čís. 130 (rok 1900), a Rostovtzeff, Izvestija russ. arch. instit. iv, 1899: tuto publikaci neviděl ani Feyel ani Larsen (M. Larsen jsem neviděl, přidržuji se Rostovtzeffa).

56. Larsen (J. A. O.) doplňuje v ř. 2 t]én, jinak ponechává stejně.

57. ClPh xliv, 1949, 89

58. L. Baebius Honoratus cos. 73

59. Mince měly zpočátku nákis ΜAKEDONÓN, od Domitiana KOINON MAKEDONÓN; o tom Gaebler, Münzen Nordgriechenlands iii, 9-11

60. Tak Gaebler, op. cit. 9, a Larsen, ClPh xliv, 1949, 90. K tomu P. Guiraud, Les assemblés provinciales dans l’empire romain, Paris 1887, F. Abbott, A. Ch. Johnson, Municipal Administration in the Roman Empire, Princeton 1926, 162-176. Larsen připomíná, že vznik koina vpadá do doby, kdy již nemuselo být obav z jednoty Makedonie. Uvádí rok 158 (znovuotevření dolů, obnovu ražby mincí), ale to je snad příliš vysoké datum. Kromě toho koinon bylo kultovní organisací, kdežto merides a jejich synedria jednotky administrativní. Jako příklad uvádím nápis z Beroie (Cormack, JRS 33, 1943, 39):

BEROIAÓN HÉ BÚLÉ KAI HO 

DÉMOS T. FLAUION KAS

SANDRON, TON ARCHIEREA KAI

AGÓNOTHETÉN TÚ KOINÚ

5. MAKEDONÓN, HYION MAKE

DONÓN KAI TÉS PATRIDOS

PRÓTON TÓN AP’AIÓNOS TÚ

[TÓI] TEIMÉTHENTA TÓI ONOMA[TI]

[FILO]KAISARA KAI FILOP[A]

10 [TRIN - - - ]

Pozoruhodná je zmínka o koinu Orestón (Woodhad, Upper Macedonia, BSA 1911/12, 179 = Demitsas, Makedonia, čís 217):

[NERÓN]I KLAUDiÓI KAISARI

[GERMAN(IKÓI] AUTOKR(ATORI) SEBASTÓI

[…] TO KOINON ORESTÓN

[… T]OS DRAKA TÚ ALEXANDRÚ

[KA]I EPIMELÉTHENTOS TÚ ER

[GÚ KAI NOMOTH]ETÚNTOS ALEXANDRÚ

Zatímco jsme viděli na nápisech zmínky o synedrech jednotlivých merides, překvapující je text Demitsas, Makedonia, 258, čís. 218:

MAKEDONÓN

HOI SYNEDROI

MARK. AKYLIAN

FABRIKIANÚ

APEROS THYGATERA

ANDROS AGATHÚ

Že by se jednalo o synedry koina? Jméno úředníka v sakrální organisaci? Mělo toto koinon širší pravomoce?

61. Ditt. Syll. (2) I, 262 a viz dodatek zde na konci poznámek

62. Ditt. Syll. (3), 518, Pol. vii, 9, 1 hyper autú (sc. Filippú) kai Makedonón kai tón symmachón (k tomu Larsen, Fed. Gr. States, str. 324.

63. Jiné bylo postavení krále na Východě. Panovník seleukovský byl sice také král Makedonů, ale na venek vystupoval jako král Syrie (a Babylónie etc.), srov. Ch. Edson, Imperium Macedonicum, ClPh liii, 1958. Události po smrti Alexandra Velikého ukazují, že králem Makedonů mohl být každý diadoch, králem Makedonie jen jeden z nich. Srov. též Hampl, Der König der Makedononen, Diss. Leipzig 1934, str. 15.

64. K celé záležitosti Aymard, Sur l’assemblée macedonienne, REA lii, 1950, 115-137, F. Granier, Die makedonische Heeresversammlung, München 1931, hlavně 126-137.

65. Např. Diod. xvi, 3, 1-3, xix, 51, 1-2, Pol. iv, 87, 7 a v, 27, 6

66. Iust. vii, 5, 10 a xxviii, 3, 16

67. Iust. xi, 1, 8, Curt. vi, 8, 25

68. Diod. xvii, 2, 2

69. hoi polloi Plut. Pyrrh. 12, 10; poslední tři obraty v sobě neobsahují nic hanlivého, takto jsou označováni obyvatelé Makedonie.

70. Plut. Aemil. 8 a Pyrrh. 12

71. Iust. xvi, 1, 9 a 18

72. Diod. xix, 61, 1: stratiótón kai tón parepidémúntón koinén ekklésián…, srov. Curtius vi, 8, 25 milites et turba lixarum calonumque

73. Granier

74a. Diod. xix, 51, 1-2 a Iust. xiv. 6, 6 v případě Olympiady, Alexandrovy matky

74. Nejednalo se o armádu žoldnéřskou, nýbrž občanskou. V Makedonii zřejmě nebylo stálého vojska, povolaní občané po skončení operací byli z vojska propuštěni. Třebaže Filippos V. a Perseus měli žoldnéřské oddíly a profesionální osobní gardy, základem armády zůstávali Makedonci. Srov. zprávu o vylidnění země Diod. xviii, 12, 2 už za Antipatra a výčet Perseovy armády Liv. xlii, 51. Viz Bengtson, Strategie II, 321 násl.

75. Curt. vi, 8, 25 (Vogel 1893), srov. Pol. v, 27, 6: eichon gar aei tén toiautén iségorián Makedones pros tús basileis

76. Hampl, König d. Maked., str. 134; jeho definice je omezena jen na klasickou Makedonii

77. Srov. Liv. xl, 6

78. Předpoklad, že koinon Makedonón tvořili Makedonci ve stálé vojenské službě je velmi nepravděpodobný. Makedonie nebyla Achajskou ligou let Filopoimenových, srov. Plut. Filop. 9.

79. Liv. xxxiii, 3 … dilectum per oppida regni habere instituit

80. viz adn. 61

81. Vliv řeckých měst, která získal Filippos II., na vývoj vnitrozemních makedonských měst musel být značný. Srov. Hampl, König 22-44 a 78-82.

82. R. Herzog a G. Klaffenbach, Asylieurkunden aus Kos, Berlin 1952, 15-19. U. Kahrstedt, Städte in Makedonien, Hermes lxxxi, 1953 jsem neviděl.

83. A. Plassart, Liste delphique des theorodoques, BCH xlv, 1921, 1-87

84. Ditt. Syll. (3), 518, Syll. (2), 575 a Pol. vii, 9, 1

85. Aemilius Paulus. Když poslal senátu zprávu o svém vítězství, říká: civitates omnes Macedoniae in dicionem populi Romani venisse (Liv. xlv, 1, 8-10). Stejného slova civitas užívá Liv. xlii, 53, a xlv, 29 praví: habentes urbes easdem agrosque utentes legibus suis. K deditio A. Heuss, Die völkerrechtlichen Grundlagen der römischen Aussenpolitik in rep. Zeit, Klio Beiheft xxxi, 1933

86. Liv. xxxiii, 3 zde oppida regni zřejmě nejsou ve významu města, ale správní okresy zřizované z důvodů vojenských, snad se jedná o hospodářské členění Makedonie (výběr daní atd.). Bengtson, Strategie II, 321, pozn. 1 tato oppida regni má za „Verwaltungsbezirke mit städtischen Vorort”. 

87. Např. ř. 13: (Kassandreia) pros te tom basilea Antigonon kai tén hémetarán polin kai Makedonas pantas; (Amfipolis beze zmínky o sobě): pros tom basilea Antigonon kai pros Makedonas… kathaper kai ho basileus Antigonos proaireitai; (Filippy): pros tom polin tén Filippón kai pros tom basilea Antigonon kai pros tús allús Hellénas kai Makedonas.

88. Asylieurk. aus Kos, str. 17. Královské úředníky v nich vidí Bengtson, Strategie II, 400, Herzog, tamtéž citovaný z dopisu, a P. Collart, Philippes, ville de Macedoine, Paris 1937 (neviděl jsem). 

89. Srov. znění usnesení Ainu a Maróneie, Asylieurku., str. 19f. dedochthai téi búléi kai tói démói. Hampl, König, str. 82, aniž by svou definici časově vymezil, říká: „… eine städtische Autonomie der makedonischen Orte (zdůrazněno mnou) und somit eine Einschränkung der Rechte des Königs durch eine solche Autonomie hat es nicht gegeben. - Hampl pokládá makedonská města ne za velká sídliště, ale rozšířené territoriální distrikty s větším, zřejmě opevněným místem jako svým centerem (!), str. 79.

90. Pol. iv, 23 hoi kai poreuthentes eis tén Tegeán kai parelthontes eis to tú basileós synedrion… a xxvii, 8 meta tén níkén tón Makedonón, synedriú para tó Persei synachthentos, hypedeixan tines tón filón… Zde případná změna v interpunkci (tón Makedonón synedriú synachthentos) by nám v mnohém byla oporou, ale paralela v xxvii, 9, 1 je proti tomu. „Králova rada” se zřejmě vyvinula z kruhu králových nejbližších šlechticů, hetairů, z doby argívské dynastie. 

91. Mám na mysli Liv. xlii, 50, 1 a 51, 1. Pozoruhodné je označení synedrion, když se jedná o válečnou situaci. Označení pro vojenské shromáždění by bylo jistě jiné. Viz Dodatek.

92. Larsen,Econ. Surv. Rome iv, 298, Represent. Govern. in Gr. & Roman Hist., str. 103-105, Fed. Gr. States, str. 298, ClPh xl, 1945, str. 70 a Frank, ClPh ix, 1914, hlavně 57.

93. Civitates nebudou jen města, ale i kmenové svazy horní Makedonie. Snad platí civitates = oppida, pak by opět šlo o administrativní členění země.

94. Diod. xxxi, 8, 8

95. Frank pokládá celou Makedonii za federaci čtyř territorálních republik, což, jak jsme ukázali, je nemožné. Rovněž Polybiův obrat xxxi, 2, 12 aétheis ontas démokratikés kai synedriakés politeias (sc. Makedonas) není jednoznačně profederální. Démokratiké politeia znamená, že si Makedonci vládnou „sami”, tj. bez králů, synedriaké politeia je označení způsobu řízení státu. Jinak Larsen, ClPh xliv, 1949, 86sq.

96. Nic bližšího o tom nevíme. Aemilius Paulus se zřejmě řídil makedonským právem zvykovým. Tyto zákony platily ještě v době Iustinově. 

97. Represent. Govern. in Gr. & Rom. Hist., str. 103

98. V. Ehrenberg, Der Staat der Griechen, Zürich 1965, str. 159, označuje makedonské státy za „bundesstaatliche Representativregierung”.

99. Polybiovo vyjádření xxxi, 17, 2 o Damasippovi nás nutí ptát se na technickou stránku akce: kolik bylo synedrů a kolik atentátníků. Livius rozlišuje mezi synedros legendos esse a annuos creantes magistratus. Viz Frank, op. cit. 

100. Diod. xxxi, 8, 8 a Liv. xlv, 29

101. Kromě výhrady v pozn. 36 jsou Larsenovy závěry kolem tributu Římu pravděpodobné (Fed. Gr. States, 299sq.). Jeho poznámka o způsobu transportu tributu do Říma, když žádný makedonský stát neměl loďstvo, je velmi hezká.

102. Snad můžeme předpokládat, že to byly oddíly žoldnéřské. Občanské jednotky by byly nebezpečím: srov. příklad Filippa V., jak obešel mírové podmínky Římanů po Kynoskefalách.

103. Pol. xxxi, 2, 12. O Makedonii těcto let viz Niese, Gesch. d. griech. u. maked. Staaten iii, 312f.

104. Pol. xxxi, 2, 12

105. Pol. xxxi, 17, 2, 3-8. Je pozoruhodné, že není nikde zprávy o tom, že by Římané nějakým způsobem Damasippa dopadli a potrestali. Lze tedy předpokládat, že jednal nějakým způsobem ve shodě s nimi [srov. v CSD, roky 163sq.]

106. Liviovský fragment z knihy xlvii u Cassiodora. Srov. Gaebler, Münzen Nordgriechenlands iii, 3-5, 53-61

107. Larsen, ClPh xliv, 1949, 90

108. Pol. xxxv, 4, 10-11: synebaine gar tote tús Makedonas ep’onomatos kalein ton Skipióna dialysonta tas en autois staseis; 

109. Zprávy o Andriskovi nalezneme: Pol. xxxvi, 9,1, 10, 2sq., 17, 13-14; Diod. xxxii, 9sq; Euseb. Chron. I, 240 (ed. Schöen); Paus. vii, 13, 1; Zónarás ix, 24, 28; Liv. Ep. xlix, l, lii; Eutrop. iv, 13; Oros. iv, 22, 9; Flor. Epit. xxx; I. Obsequentis u.c. 78; Pap. Oxyr. iv, 100sq (k tomu E. Kornemann, Die neue Livius Epitome aus Oxyrhynchus, Beiträge zur alten Geschichte II, Leipzig 1904, str. 91f.).

O Andriskovi: J. M. Helliensen, Andriscus & the Revolt of Maedonians 149/8, Diss. Wisconsin 1968, G. M. Morgan, Metellus Macedonicus & the Province of Macedonia, Historia 18, 1969, C. Cardinali, Lo Pseudo-Filippo, RF xxxix, 1911, P. A. McKay, Numismatic Evidence for the Study of the Macedonian Upraising in 149/8, Resume in AJA lxvii, 1963, 214, N. F. Mičuginová, Soprotivlenije frakijskych plemen rimskoj agresii i vostanie Andriska, VDI 1951, 2. 

O Anriskovi před jeho vystoupením v Makedonii H. Volkmann, Demetrios I. und Alexandros I. v. Syrien, Klio xix, 1925. Sled událostí nejlépe Niese III, 331-334 (7).

110. Pol. xxxvi, 17, 13, Diod. xxxii, 9

111. Zon. ix, 28 o Alexandrovi. Roku 143 se objevil další Pseudofilippos, kterého porazil quaestor L. Tremellius, Liv. Ep. lii, Eutrop. iv, 15

112. O makedonské éře a aktijské čili augustovské (od 1. dia 32) W. Kubitschek, Grundriss der antikem Zeitrechnung, München 1928, str. 74f. a N. M. Tod, The Macedonian Era, BSA 1919/21, str. 55-67. 

113. Její popis Pol. xxxiv, 12, 2a-6

114. viz gaebler, Münzen Nordgriechenlands iii, str. 9

115. Ditt. Syll. (3), 680.

Dodatky

k pozn. 61 a 91:

První vydání nápisu je od M. Homolle, Dedicaces Deliennes, BCH iv, 1880, 216sq., jinak též IG xi, 1102, kde je potvrzeno čtení Homolle MAKEDONÓN nálezem doplňujícího fragmentu - srov. též IG xi, 1103 a Homolle, Fouilles de Délos, BCH xxviii, 1904, str. 112, pozn. 5 (snad druhá zmínka o koinu?). Viz též P. Roussel, La Confédération des Nésiotes, BCH xxxv, 1911, str. 411, pozn. 3.

Diod. xviii, 4, 3 (a podobně xix, 51, 1) říká: epi to koinon tón Makedonón pléthos (koiné tón Makedonón ekklésiá). Hampl, König, str. 11, pozn. 1 to považuje oprávněně za „kaum einen offiziellen technischen Ausdruck für Heeresversammlung”.

Arr. vii, 9, 5: … kai hégemón autokratór <hypo> sympásés tés allés Hellados apodeichtheis tés epi ton Persén stratiás úch heautó mállon ti tén doxan ténde é tó koinó tón Makedonón prosethéken. 

Zde je koinon Makedonón ve významu obce Makedonů - státu a my můžeme překládat „dal slávu spíše všem Makedonům než sobě”. 

ad 91: Myslím, že pojmový rozdíl mezi koinon a synedrion by neušel současníku Polybiovi, který užívá druhého. Beloch, Griech. Gesch. iii, 1, str. 388, pozn. 3, říká, že teprve po Kynoskefalách dal Filip V.možnost existence „lidovému shromáždění”, názor, který odmítl Holleaux, BCH xxxi, 1907, str. 98, pozn. 1, s tím, že takové shromáždění muselo existovat již na začátku Filippovy vlády, dříve než se stal despotou. Ditt. Syll. 268, kde restituci M(akedonón) pokládá za jistou, prý dokazuje, že pojem národ není identický s pojmem král (tak též Hampl).

To je jisté. Proti vyhraněnosti takových protikladů uvádím skutečnost, že vyjma období bojů diadochů a epigonů se navenek vůbec neprojevovaly. Jestliže v dobách argívské/hérákleovské dynastie právo účastnit se správy státu spočívalo v právu makedona účastnit se vojenského sněmu, v čem se toto právo projevovalo v době hellénistické? V tomtéž jistě ne.

Z hellénismu známe zprávy o Makedonech (či obratech adekvátních), synedriu a koinu. Za posledních Antigonovců může být řeč o „Heeresversammlung” jen za války, civilní instituce byly odlišné a synedrion je připomínáno jak v míru, tak ve válce. Synedrion Makedonů + filoi je možné vysvětlení, ale tito Makedonové byli stálými delegáty (?) obcí nebo krajů (?) či všichni Makedonové (??) anebo jmenovaní - filoi (?). 

Přesto se nezdá pravděpodobná domněnka, že by toto koinon, jehož výkonným orgánem je syndrion, bylo Liviovo commune consilium gentis.

Literatura

(práce, které mi zůstaly nepřístupně, označuji *)

Epigrafický materiál

P. Perdrizet, Voyage dans la Macedoine première, BCH xviii, 1894, 419-20; Inscriptions de Delphes, BCH xx, 1896, 473-6; Proxenes macédoniens à Delphes, BCH xxi, 1897, 102-118

T. Homolle, Dedicaces Deliennes, BCH iv, 1880, 216-7; Fouilles de Délos, BCH xxviii, 1904, 112sq.

J. M. R. Cormack, A Letter of Hadrian in Beroia, JRS 30, 1940, 148-152; High Priests & Macedoniarchs from Beroia, JRS 33, 1943, 39-44; The Nerva-Inscription in Beroia, JRS 30, 1940, 50-52

J. A. Alexander, Cassandreia during the macedonian Period. An Epigraphical Commentary, Archaia Makedonia, Thessalonike 1970, 127-146*

P. Collart, Philippes, ville de Macedoine, Paris 1937*

Demitsas, M. G., Hé Makedonia en lithois…, Athény 1896; Archaia geógrafia tés Makedonias, Athény 1870

J. Papastavru, Amfipolis. Geschicte & Prosopographie, Klio Beiheft xxxvii, 1936

M. N. Tod, The Macedonian Era, BSA 23, 1918/19 a 24, 1919/21; Inscriptions from Macedonia, BSA 23, 1918/19, 69-97

  1. M. Woodward, Inscriptions from Beroia in Macedonia, BSA 18, 1911/12
  2. Wace-Woodward, Inscriptions from Upper Macedonia, BSA 18, 1911/12, 166-188
  3. A. Plassart, Liste delphique des theorodoques, BCH 45, 1921, 1-87
  4. P. Collart, Inscriptions de Philippes, BCH 58, 1934, 448-483; BCH 59, 1935, 126-164 a BCH 62, 1938, 409-432
  5. J. Mordmann, Inschriften aus Edessa, Mitt. des. Dtsch. Arch. Instit., Athenische Abteilung, 18, 1893, 415-419 a 21, 1896, 97-101*

F. Papsoglou, Septimia Aurelia Heraclea, BCH 85, 1961, 162-175; La Macedoine Salutaire et la Macedoine Seconde, Bull. de la classe des lettres de l’Accad. royale de Belgique, 42, 1956*

C. B. Welles, New Texts from The Chacery of Philip V. of Macedon, AJA 42, 1938, 245sqq.

Práce ostatní

B. Niese, Gesch. der griechischen und makedonischen Staaten seit der Schlacht bei Chaironeia, Gotha 1903, iii. díl

G. F. Hertzberg, Die Gesch. Griechenlands unter der Herrschaft der Römer, Halle 1886

J. Deininger, Politischer Widerstand in Griechenland gegen Rom 218-86, Berlin 1970

  1. Aymard, l’organisation de la Macedoine en 167, ClPh 45, 1950, 96-107; Basileus Makedonon, RIDA 4, 1950*; Sur l’assemblée macedonienne, REA lii, 1950

J. A. O. Larsen, Representation & Democracy in Hellenistic Federalism, ClPh xl, 1945, 65-97; Greek Federal States, Oxford 1968; Was Greece Free Between 196-146? ClPh 1935; Representative Government in the Greek & Roman History, Univ. California Press 1955; Representative Government in the Panhellenic Leagues, ClPh xxi, 1926; Consilium in Livy xlv, 18, 6-7 and the Macedonian Synedria, ClPh xliv, 1949, 73-90; (Frank) Economic Survey of Ancient Rome iv, Oxford 1938

M. Desideri, La Macedonia dopo la battaglia di Pidna, Roma 1901

P. A. McKay, Studies in the History of Republican Macedonia 168-146*; Numismatic Evidence for the Study of the Macedonian Upraising in 149/8, resumé AJA lxii, 1963*

M. Feyel, Paul-Émile et le synedrion macedonien, BCH lxx, 1946

P. Meloni, Perseo e la fine della Macedonia, Roma 1953*

J. M. F. May, macedonia & Illyria 217-167, JRS xxxvi, 1946*

D. Kanatsoulis, To koinon tón Makedonón kai ta synedria tón meridón, Thessaloniké 1953*; To koinon Makedonón, Makedonika 3, 1954, 1-76*; Peri tón politarchón tón makedonikón poleón, Epistemoniké epetéris vii, 1956, 157-179*; Hé Organósis tés Makedonias kata tús rhomaikús chronús, Archaia Makedonia, Thessaloniké 1970

Ch. Edson, A Note on the Macedonian Merides, ClPh xli, 1946 

C. Schuler, The Macedonian Politarchs, ClPh lv, 1960, 90-101

P. V. Benecke, The Fall of the Macedonian Monarchy, CAH 8

E. Burton, The Politarchs, AJTh II, 1898, 598-632*

P. Heiland, Untersuchungen zur Gesch. des Königs Perseus von Makedonien, Diss. Jena 1913

U. Kahrstedt, Städte in Makedonien, Hermes lxxxi, 1953*

A. S. Šofman, Istoria antičnoj Makedonii II., Kazaň 1963

F. Granier, Die makedonische Heeresversammlung, München 1931

F. Hampl, Der König der makedonen, Diss. Leipzig 1934

E. Condurachi, Kotys, Rome and Abdere, Latomus xxix, 1970, 581-594

J. Briscoe, Eastern Policy & Senatorial Politics 168-146, Historia xviii, 1969*

T. Frank, Representative Government in the Macedonian Republics, ClPh ix, 1914

M. I. Rostovtzeff, The Social & Economic History of the Hellenistic World, Oxford 1967

J. M. Helliensen, Andriscus & the Revolt of Macedonians 149/8, Diss. Wisconsin 1968*

G. M. Morgan, Metellus Macedonicus & the province Macedonia, Historia xviii, 1969*

C. Cardinali, Lo Pseudo-Filippo, RF xxxix, 1911*

A. Mamroth, Die Silbermünzen des Königs Perseus, ZfN xxxviii*

H. Gaebler, Zur Münzkunde Makedoniens iii, ZfN 23, 1902*; ZfN 24, 1904*

  1. H. M. Jones, Greek City from Alexander to Iustinian, Oxford 1937*

A. Kornemann, Die neue Livius-Epitoma, Klio Beiheft ii, 1904

P. Zancan, Il monarcato ellenistico nei suoi elementi federativi, Padova 1934* (znám z recense W. Schubarta, Gnomon xi, 1935, 513-18)

S. I. Oost, The Roman Calendar in the Year of Pydna 168, ClPh xlviii, 1953, 219-230

A. Goldbacher, Kritische Beiträge zum 44. und 45. Buche des T. Livius, Wiener Studien xli, 1919

R. Herzog, G. Klaffenbach, Asylieurkunden aus Kos, Berlin 1952

H. Bengtson, Die Strategie in der hellenistischen Zeit ii, München 1964 (2) 

F. D. Gerlach, König Perseus & L. Aemilius Paulus, Basel 1857*