Č, Ç
Çatal Höyük, Çatal Hüyük, "Vidličkový vrch", archeolog. lokalita v TR u Ikonia§ před 6000 (2), 5300
Č'/Zhi, mýth. čín. císař§ 2637
Č', místo exilu císaře Liho§ 879
Č'/Zhi, nomádi na severu Číny§ 719
Č´-č´ze Siung-nu, kníže Hunů (pinyin: Zhizhi)§ 53, 36, 311+
Č'-fen/Zhifen ze Sia-kuo, jako císař Che-lien Ting/Helian Ding§ 311+
Č'-ti/Zhidi, chan. císař, rod. jménem Liou Cuan/Liu Zuan§ 145+
Čad, Čadské jezero§ pravěk, před 6000, 2283, 800
čaj, camellia sinensis, vynález§ 3000, 2737 a viz kuchyně (3)
Čajhepimu, Čahepimu, Tjaihepimu/Tjahepimu, s. Nektaneba I., b. Tachóa, o. Nektaneba II.§ 360
Čampa, stát. útvar Čamů v Indočíně; čín. Lin-i/Lin-Yi, vietn. Lam Ẩp§ 500, 175-, 192+
Čamové, národ austronéský či malajo-polynéský, migroval asi ve druhém až prvním století př. n. l. z Bornea do jižního Vietnamu do delty Mekongu (kultura Sa Huỳnh). Čampskou konfederaci, která vznikla po protičínském povstání roku 192 n. l., tvořilo pět hinduistických knížectví Indrapura, Amaravati, Vijaya, Kauthara a Panduranga s ústředním hlavním městem Vidjaya a trvala do roku 1697, kdy se definitivně stala vietnamským vasalem. V provinciích Ninh Thuân a Binh Thuân v 36 vesnicích u měst Phan Ranh, Phan Ri a Phan Thiet žilo kolem roku 2001 na šedesát tisíc Čamů.
Čampa, hl. m. státu Anga v IND§ 600
Čan, ka. Sobekhotepa IV. ze Třinácté dyn.§ 1730, 1720
Čánakja z Taxil, Čandraguptův rádce a generál§ 321, 297
Č. byl bráhman, který měl předurčeno, aby vládl, nikoli však přímo. Pro Čandraguptu sepsal politologickou příručku o patnácti „knihách“ o tom, jak řídit stát, hospodářství, válčení a diplomacii Arthašástra. Jako autor používal jména Kautilja/Kautilíja a Višnugupta. Dostal přízvisko indický Machiavelli.
Čanču Daro, archeolog. lokalita v Sindhu s m. indské civilisace§ 1800
čandi, angl. candi, cundi§ viz stúpa
Čandragupta Maurja§ viz Sandrokottos
Čandragupta I., zakladatel dynastie Guptů v Dóábu, s. Ghatotkačův, o. Samudragupty§ 320+, 335+
Čandragupta II., k., s. Samudragupty, b. Rámagupty, o. Kumaragupty I.§ 375+
Čanefer, Amunův kněz, s. Nesipaherenmutův, manž. Isetemcheby, dc. Psúsenna I., o. Pinudžema a Mencheperrea (oba bez dynast. ozn.)§ 1075
čan-kuo/Zhanguo, "válčící státy", období čín. dějin, čan-kuo š'-taj/zhanguo shidai, dokumenty válčících států§ 469, 453, 403, 221
Čang/Zhang, milenka a vražedkyně ťinského císaře Siao-wua§ 372+
Čang/Zhang, šan-jü Hunů, syn Chu-chan-siea II., trůnním jménem Chu-je-š' Čou-chou Ti/Huyeshi Zhouhou Di, o. Süanův§ 55+, 85+
Čangové, vládní klan ve státu Dřívějších Liangů§ 316+
Čang-i, hl. m. Severních Liangů v prov. Kan-su§ 304+
Čang-ti/Zhangdi, rod. jménem Liou Ta/Liu Da, s. Mingtiho, císař§ 75+, 88+, 145+, 168+
Čang An-š'/Zhang Anshi, generál§ 74
Čag Ao, k. v Čao§ 200
Čang Čchang/Zhang Chang, chanský generál§ 61
Čang Čchien, vojevůdce, diplomat a cestovat§ 139, 128, 126
Čang Chan/Zhang Han, generál čchinský, k. Jongu§ 207, 206
Čang Che/Zhang He, vychovatel dvou korunních princů§ 74
Čang Chuan/Zhang Huan, Chuanův generál§ 145+
Čang Jan/Zhang Yan, císařovna§ 191, 188
Čang Liang/Zhang Liang z Chanu, šlechtic a spiklenec§ 230
Čang Liang, b. okultisty Čanga Ťiaa a Paa, revolucionář§ 184+
Čang Pao/Zhang Bao, b. Čanga Ťiaa a Lianga, revolucionář§ 184+
Čang Siu/Zhang Xiu, chanský protektor na dvoře hunských vládců§ 172+
Čang Ťiao/Zhang Jiao, okultista a vůdce taoistické sekty, revolucionář, b. Paův a Liangův§ 184+
Čang Žang/Zhang Rang, vůdce kliky palácových eunúchů§ 189+
Čanuni, Ča-nu-ni z Egypta, armádní písař z Osmnácté dyn.§ 1482, 1425
Čao/Zhao, údělné království státu Ťin (dř. Wej)§ 290+
Čao-wang z Čou, císař§ 1053
Čao/Zhao, čín. císař dyn. Chan§ 128, 87, 75, 74
Čao/Zhao, čín. stát povstavší z Ťin§ 453, 441, 403, 333, 332, 329, 296, 285, 280, 270, 258, 247, 239, 230, 228, 209, 200
Čao/Zhao, dva ze "šestnácti států", Dřívější/Chan a Pozdější/Chou§ 304+, 325+, 342+, 344+, 350
Čao/Zhao, císařská souložnice Wuova, m. chanského císaře Čaoa§ 91, 87
Čao z Čchi, rod. jménem Pchan, jiný od Siaoa I., rod. jménem Čao, s. Chuana z Čchi§ 645, 643, 633, 613
Čao z Čengu, rod. jménem Kung-c' Chu, vévoda§ 701, 698, 695
Čao I. ze Sungu alias Čchu-ťiou, vévoda§ 620, 619, 617, 611
Čao, klan v Ťinu§ 621
Čao Cchuej/Zhao Cui z Ťin, ministr§ 630
Čao Čan/Zhao Zhan z Ťin, vojevůdce§598
Čao Čchuan/Zhao Chuan z Ťinu, atentátník§ 607
Čao Čchung-kuo/Zhao Chongguo, chanský generál§ 74, 61
Čao Fej-jan/Feiyan, tanečnice a císařovna Čchenova, ses. Čao Che-te§ 33, 7
Čao Che-te/Chede, ses. Čao Fej-jan§ 33, 7
Čao Kao, vlivný císařský eunuch, pinyin Zhao Gao§ 210, 207
Čao Ke/Zhaoge, dídel. m. státu Wej (Wey)§ 660
Čao Kchuo/Zhao Kuo z Ťinu, b. Čaoa Tuna, dvořan§ 607
Čao Pchu-nu/Zhao Ponu, vojevůdce císaře Wu§ 128
Čao-siang, k. Ťinu§ 307, 299, 288, 266, 258, 251
Čao Še, vojevůdce z Čao§ 270
Čao Tchuo/Zhao Tuo, alias Trieu Da, vládce státu Nan-jüe/Nam Viet§ 175, 112
Čao Tun/Zhao Dun z Ťinu, ministr§ 630, 621, 613, 607
Čao Ťi/Zhao Ji, m. čchinského k. Čenga/císaře Čhin Š'§ 238
Čáp, "k." egypt. dyn. 00§ 3500
Čaraka z Indie, lékař§ 100+
čarodějnictví, čarodějové a čarodějnice, kouzelnictví, kouzelníci§ viz magie; hon na čarodějnice viz pod bakchánálie
Čaru, Čel, Džaru, řec. Selé/Silé, Zelé, pevnost, dn. Tell Abú Sefeh u Suezského průplavu§ 1998, 1482, 1348, 1319
čas, jako hodnota viz pod časomíra; lidská kategorie změny, vlastně měřitelné stárnutí
časomíra§ viz hodiny
Čaštana z Udždžainu (řec. Ozéné), angl. Chashtana, řec. asi Tiastenés, k. Indosaků v Rádžasthánu, první ze Západních satrapů/kšatrapa§ 55-, 78+
Çatal Höyük§ viz zde na začátku souboru
čati§ viz wezír
Čau§ viz Leukos limén
Čečeni, vlast. jménem Nochči, Nach, kavkazský národ hovořící se spřízněnými Inguši vajnašskými jazyky, Vajnachové§ 1700
Čeči§ 1. vůdce výprav do Núbie a do Kanaánu spolu s hornoeg. guvernérem Chujem v Šesté dyn., 2278; 2. finanční správce Antefa II. v Jedenácté dyn., 2118
Čédi, angl. Chedi, árj. království a posléze dynastie ve státu Kalinga na sv. IND§ 600, 185
Čefi, manž. Senedžemiba Intiho, m. S. Meheje a Chumentiho§ 2414
Čehenu, angl. přepis Tjehenu, eg. označení pro západní Deltu a západně od ní "Libyi"; srov. Čemehu§ 3500, 3236, 3174, 2686, 2283, 2040, 1962, 1303, 1233 a viz pod Libye
Čechy, historická země a stát§ před 6000 (1), 5200, 1300, 500, 450, 120, 60, 9, 6-, 1+, 6+, 17+, 18+ a viz pod Boihaemum, Hercynský les, Súdéta oré
Čechové, Češi, národ novodobý západoslovanský§ 393+
Čeker, Čekerové, Čekelové, jeden z migrujících "mořských národů", připodobňovaný k Teukrům (= potomkům Teukra, syna Skamandrova, prvního z králů Troie?)§ 1200, 1191, 1095
Čeker-Ba'al z Byblu, dyn.§ 1095
Čel§ viz Čaru
Čemehu, eg. označení pro část Libyů/Berberů a pro oblast západně od Nilu až po třetí katarakt, resp. od Šesté dynastie jiné jméno pro Čehenu§ 2686, 2040, 1962, 1303 a viz pod Libye
čemeřice, rod Helleborus, rostlina s průjmovými účinky, čem. černá/melampodion§ 591, 91
Čen-fan/Zhenfan, čín. správní oblast v Koreji§ 105
Čen-ting-wang/Zhending, k. v Čou§ 469, 441
Čeng/Zheng, čín. stát se stejnojmenným sídelním městem§ 771, 722, 720, 719, 714, 710, 702, 701, 698, 695, 685, 679, 675, 671, 666, 658, 655, 645, 643, 637, 630, 628, 621, 607, 605, 603, 598, 586, 545, 376
Čeng Cche, Čeng Er§ viz Trưng Nhị a Trưng Trắc
Čeng z Čchin§ viz Čchin Š’chuang-ti
Čeng-čou/Zhengzhou, sídel. m. dyn. Šang, v dn. prov. Che-nan§ 2200
Čeng Che/Zheng He, čín. admirál§ 520
Čeng, kor. Cheung, k. čosonský§ 426
Čeni, Čenu§ viz pod Thís
Čennaj, angl. Chennai, dř. Madrás, metropole indického státu Tamilnádu§ 52+, 72+
Čéra, Čérové, tamilské království a národ na jihu Indie, zvaní též Kéralové§ 321, 175
První království v K. bylo za éry Ašóky. Řeckou podobou Kéralaputry bylo Kérobothra. Roku 1321 přistál v Kérale františkánský mnich Odoricus z Pordenone/Portenau, který šel pěšky z Itálie do Pekingu.
Čerkesové, Adygové§ viz pod Maióté, Sindové
Černá Hora, novodobý stát, mezinár. Montenegro, novořec. Mavrovunion§ 284+
Černé moře§ viz Pontos euxeinos
černoši, afričtí, lidé černé pleti obecně§ 1479, 1466, 480 a viz pod Aithiopové, Kúšité/Núbijci a rasismus
Hellénské mýthy si barvy kůže a ethnického původu příliš nevšímali. Diův syn Perseus si vybojoval černošskou princeznu Andromedu a z jejich míšeneckých potomků vynikl největší z hellénských héróů Héráklés, cf. rok 1306. S Diem měla dítě Ió, Ínachova dcera, taktéž z Argu: v Egyptě porodila černého syna Epafa/texeis kelainon Epafon, jak divákům nechal Prométhea věštit štvané Ió Aischylos v tragédii Prométheus desmótés. Některé z Danaoven, dcer libyjského a argívského krále Danaa, byly z nejméně jedné černé matky.
O nevhodnosti sňatku židovského vůdce Móšeho s černoškou viz u roku 1448 a s. v. rasismus. První zpráva o bílo-černém konfliktu je z listopadu 42 z doby před rozhodující bitvou u Filipp. Legie brutovců vycházející z ležení narazily u brány na černocha a jako neblahé znamení ho vojáci na místě zabili. O osm desetiletí později se objevilo jiné neblahé znamení. Černochy bylo možné spatřit o kultovních slavnostech Ísidy a tak jako původně v Egyptě od střední říše na nočních slavnostech Hathořiných, bohyně hudby, tance, lásky a plodnosti, sloužily po celé římské říši Núbijky jako tanečnice a hudebnice ve službách Hathořiny blízké Ísidy, nebeské matky, kouzelnice a vládkyně mrtvých.
Černoši byli v Římě roku 41+ blízko atentátu na augusta. Na den, kdy byl zavražděn Gáius vulgo Caligula, se totiž pro něj ominosně chystalo představení s podsvětní thematikou hrané Egypťany a Aithiopy, tedy černochy/"parábátur in noctem spectáculum, quó argumenta infernórum per Aegyptiós et Aethiopás explicárentur".
Černý les§ viz Schwarzwald
Česbastetperet, Čes-Bastet-peret, dc. Osorkona II. z Dvacáté druhé dyn.§ 874
Československo, zaniklý moderní středoevropský stát§ 18+
česnek, řec. skorodon/skordon, lat. allium, álium, jako součást lsti§ 683
Četija, stát v dn. Madhjapradéši§ 600
Če-ťiang/Zhejiang, provincie dn. Číny§ 572
Čhim-nju, k. Pekče, s. Kusjuův§ 246+
Čcha-te, kor. přepis Chadae§ viz Susong
Čcham/Ch'am, k. státu Ko-Čoson§ 594
Čchang/Chang z Čosonu, s. Ugoův§ 105
Čchang-an/pinyin Chang'an, čín. císařské sídelní m., pozd. Si-an/Xian, hl. m. provincie Šen-si/Shaanxi ve střední Číně§ viz pod Si-an
Čchang-i/Changyi, m. v prov. Šan-tung§ 196
Čchang-i, s. Chuangtiho/Žlutého císaře, o. Čuan-süa§ 2637
čchang-jü, šan-jü§ viz Hunové
Čchao/Chao, b. císaře Ťinga II. a usurpátor§ 520
Čchen/Chen, čín. stát§ 771, 720, 719, 685, 679, 672, 671, 662, 656, 645, 637, 633, 621, 609, 605, 603, 478
Čchen Fan/Chen Fan, konfuciánský učitel§ 168+
Čchen Kuej/Chen Gui, manž. Chueje z Čou§ 676
Čchen-ling, mí v Číně§ 598
Čchen Pcheng/Chen Peng, kancléř Kao-cua a dalších§ 200, 180
Čchen Šeng, povstalec§ 209, 208
Čchen Tchang/Chen Tang, chanský generál§ 36
Čchen Ťiao/Hen Jiao, císařovna Wuova§ 141
Čcheng/Cheng, čín. stát§ 714, 680
Čcheng/Cheng, čín. císař z dynastie Chan§ 33, 7
Čcheng, císař dyn. Čou§ 1122
Čcheng z Čchenu, s. Lingův, vévoda§ 599
Čcheng z Čchu, kr., b. Tu-aoa, s. Wenův§ 685, 677, 633, 626
Čcheng z Lu, vévoda, s. Süana s Mu Ťiang§ 591
Čcheng ze Sungu, vévoda§ 620
Čcheng z Ťin, vévoda§ 603
Čcheng-čchiou/Chengqiu, mí bitvy§ 683
Čcheng Chan/Chen Han, jeden ze "šestnácti států"§ 304+
Čcheng Feng z Lu§ 1. milenka vévody Čuanga, m. Siova, 662; 2. manž. vévody Si z Lu, 628
Čcheng-pchu/Chengpu, mí. bitvy v Číně, dn. u Čchen-liou v prov. Che-nanu§ 633, 632, 598
Čcheng Ta-sin/Cheng Daxin z Čchu, vojevůdce§ 622
Čcheng Te-čchen z Čhu, ministr§ 637, 632
Čcheng-ti/Chengdi, ťinský císař§ viz S'-ma Jan
Čcheng-tu/Chengdu, sídel. m. státu Šu, dn. hl. m. prov. S'-čchuanu§ 1760, 263+
Čcheng Ťi, gardista a císařovrah§ 254+
Čcheng Ťia/Chen Jia z Čchu, ministr§ 622
Čcheng-ťiao/Chengjiao, b. císaře Čchina§ 239
Čcheng-wang, k. v Čchu§ 643, 637
Čchi/Qi, umučená císařská souložnice, m. Žu-iho/Ruyi§ 196
Čchi, čín. stát (Qi, v angl. Ts’i)§ 1122, 771, 720, 719, 714, 710, 702, 701, 706, 695, 694, 690, 685, 682, 679, 672, 664, 662, 660, 656, 655, 649, 645, 643, 633, 630, 621, 617, 613, 612, 609, 599, 591, 402, 378, 333, 298, 288, 286 - 284, 247, 221, 209, 206
Severní Čchi§ 408, 296
Čchi/Qi, údělné království státu Ťin (dř. Wej)§ 290+
Čchi-c'§ viz Ťi-c' alias Kidža
Čchi-č'-š'-ču-chou/Chizhishizhuhou§ viz Ju-fu-luo/Yufuluo
Čchi-pi/Chibi, "Červená skála", na Jang-c' poblíž zřejmě dn. Wu-chanu§ 220+
Čchi-tan§ viz Kitanové
Čchi-ťia/Qijia§ viz kultura
Čchi Ťiang, milenka Wua z Ťinu§ 671
Čchiang/Qiang, barbaři, jedni z "pěti b.", žijící dodnes v S'-čchuanu. Západní Čchiangové pocházejí od jistého prý vůdce jménem San Miao, který byl vypuzen z původních sídel kdesi v Chu-nanu císařem Šunem do kraje Tun-chuang/Dunhuang na východ od jezera Čching-chaj/Qinghai§ 1122, 188, 119, 112, 74, 61, 42-, 88+, 304+, 311+ a srov. pod Žung, Ti
Čchiang-čchu/Qiangqu, šan-jü Hunů§ 172+, 188+
Čchianman ze Sienpejů, s. Chelienův§ 172+
Čchiao-ťi/Qiaoji, o. císaře Kchua§ 2637
Čchiao-žu/Qiaoru, náčelník Soumanů/Tiů§ 617
Čchie-ti-chou/Qiedihou, Čchudicheu, čchanjü Hunů§ 119, 105, 96
Čchim-rju/Chimyu, k. v Pekče§ 384+
Čchien Čchin/Qianqin, Dřívější Čchin, jeden ze "šestnácti států"§ 304+
Čchien Čao§ viz Chan Čao
Čchien Jan/Qian Yan, jeden ze "šestnáct států"§ 304+
Čchien Liang/Qianliang, Dřívější Liang, jeden ze "šestnácti států"§ 304+, 316+
Čchien-mou/Qianmou, usurpátor ve Wej§ 689
Čchien-šao/Qianshao, císař chanský§ 188, 184
Čchimi/Chimi z Wusunů, s. Nimiho s Liouou Ťie-jouou§ 121
Čchin, čín. stát (v angl. Ts’in, pinyin: Qin)§ 1760, 771, 708, 685, 651, 649, 647, 643, 637, 630, 628, 625, 623, 622 - 620, 617, 611, 601, 520, 514, 337, 333, 325, 321, 317, 316, 312, 311, 308, 307, 299, 298, 293, 288, 280, 278, 270, 260, 258 - 256, 254, 251, 247, 232, 230, 228, 225 - 221, 209, 207, 201, 196, 175, 133
Tři Čchinové, státy po rozpadu říše§ 207-, 350+
Čchin/Qin, tři ze "šestnácti států"§ 304+, 372+
Čchin Dřívější (stát Tiů)§ 325+, 344+, 350+
Čchin Západní§ 350+
Čchin Š’chuang-ti, pinyin: Qin Shi Huangdi, čín. císař, „První císař Čchinu“, osob. jménem Jing Čeng/Ying Zheng, Čeng-wang§ 2737, 520, 247, 239, 238, 232, 230, 228, 221, 210
Narozen roku 259 stal se ve třinácti vládcem království Čchin; myslel na věčnost, ale zemřel už ve 49 letech. Není uchována jeho autentická podoba ani větší literární dílo z jeho doby. Historii jeho krutovlády, kterou obdivoval největší masový vrah dějin Mao Ce-tung, sepsal až dlouho jeho smrti S´-ma Čchien (Sima Qian; zemřel roku 90). Císař ničil všechno konfuciánského včetně lidí, které upaloval, držel se legalisty Chana Feje (srov. roku 520) a jeho diktátorského byrokratismu státní správy.
Čchin sjednotil váhy, míry, písmo, mincovní ražbu (vydržela v podstatě do 20. století), přežil tři atentáty, vybudoval provinční systém, který také vydržel v podstatě dodnes. Byl posedlý myšlenkou na nesmrtelnost a vysílal výpravy hledat soustroví či pohoří nesmrtelných Pcheng-laj (Penglai); bývá identifikováno s Japonskem či horou Fudži.
Na tři sta tisíc lidí stavělo zeď proti nomádům ze severu a sedm set tisíc budovalo jeho mausoleum v Si-anu. Neustále přesídloval tisíce a tisíce rodin po celé zemi. V jeho době měla Čína třicet milionů obyvatel a z nich na dva miliony Číňanů bylo popraveno nebo zemřelo při nucených pracích.
Jako císař si dal jméno První císař, jeho syn Er-š´ byl Druhý císař, a mělo to vést až k dynastii deseti tisíc čchinský císařů.
O jeho nekropoli viz sub Si-an. několik let po jeho smrti byla vypálena a vyvrácena. Osm tisíc terrakotových vojáků bylo rozmeteno a archeologové restaurovali a tisícovsku z nich. V mohyle s vlastním hrobem císaře třicet metrů pod povrchem s miniatutou reálného světa čínská vláda nepovolila průzkum. Nicméně vysoká koncentrace rtuti (jíž se dával na čas i kurýrovat, aby si zajistil věčnost), která měla být v mausoleu náhradou za vodu a vodní plochy, naměřena byla.
Čchinovým obdivovatelem byl co do odhadovaného množství obětí jeho hrůzovlády bolševik Mao Ce-tung. Roku 1958 na jistém partajním shromáždění se měl ironicky chlubit:
„Co bylo tak zvláštního na Čchinovi Š´-chuangovi? Dal zaživa pohřbít 460 učenců; my jich zaživa pohřbili 46 tisíc. Jistým demokratům jsem již argumentoval: Myslíte si, že nás můžete urazit, když nás označíte jako Čchina Š´-chuanga, ale mýlíte se, my jsme ho tisícinásobně překonali! Označujete nás za despoty. Rádi se k těmto vlastnostem hlásíme a pouze litujeme, že zaostáváte natolik za pravdou, že musíme vaše obvinění doplnit.“
Čchin Er-š'/Qin Er Shi§ viz Chu-chaj
čchin-mej/Chinmei§ viz Rudá obočí
Čchin San-š'/Qin San Shi§ viz C'-jing
Čching/Qing, mandžuská císařské dynastie§ 175
Čching z Čchi, vévoda, s. Chuejův§ 599, 591
Čching-čchiou/Qingqiu, mí mírové konference v Číně§ 598
Čching-fu, Kung-c' Čching-fu/Gongzi Qingfu z Lu, b. vévody Čuanga§ 662
Čching-wang/Qing, čín. císař§ 619, 613
Čching-chaj/Qianghai, západočín. provincie§ 3000, 177
Čchiou-ťiou-čchüe, pinyin Qiujiu Que§ viz Kozúlo-kadfizú
Čchu, piny.: Chu, čín. stát, sídel. m. Jing/Ying§ 1053, 771, 704, 701, 690, 685, 677, 666, 658, 656, 655, 649, 645, 643, 637, 633, 632, 626, 625, 622, 611, 609, 607, 606, 605, 598, 594, 586, 548, 545, 520, 514, 478, 446, 334, 299, 285, 278, 255, 247, 207, 206, 202, 201, 154
Čchu/Chu, efemerní stát Chuana Süana§ 372+
Čchu-čchiou/Chuqiu, sídel. m. státu Wej/Wey§ 660
Čchu Suan-c'/Chu Suanzi, Čchu/Chu, ťinská císařovna-vdova, regentka§ 365+, 372+
Čchu Fu/Chu Fu, kouzelnice§ 141
Čchu Suan-c'/Chu Suanzi, císařovna Kchanga z Ťinů, m. S'-ma Tana§ 344+
Čchu-tche Žuo-š' Ču-ťiu/Qute Ruoshi Zhujiu§ viz Siu-li
Čchuan-žung, nomádi na severu Číny, možná Hunové, viz tam (pinyin: Quangrong)§ 771
Čchun/Ch'un z Ko-Čosonu, k.§ 1050
Čchun-čchiou/Doba Jarních a Podzimních annálů§ viz pod Éra hegemonů
Čchun-šen-ťün/Chunshen Jun, k. v Čchu, rodným jménem Chuang Sie/Huang Xie§ 247
Čchung-er z Ťin§ viz Wen z Ťin
Čchung-ti/Chongdi, chanský císař, rod. jménem Liou Ping/Liu Bing§ 144+, 145+
Čchü-fu (pchin.: Qufu), m. ve státu Lu v dn. provincii Šan-tung; poblíž v Cou se narodil a zemřel Konfucius§ 551
Čchü Jüan, autor Čchu Cch´/Elegií z Čchu§ 339, 291
Čchü Sia/Qu Xia, vojevůdce státu Čchu§ 701
Čchü-wo/Quwo, stát§ 705 a viz s. v. Ťin
Čchüan Žung/Quan Rong, "Psí Žungové"§ viz Žung
Čiko, b. Amy ze Silly§ 33
Čil, kor. Jil, k. čosonský§ 380
Çildir (tur.), čti: Čildir, jezero v TR na hranicích s dn. Gruzií a Arménií§ 748
Čin, kor. Jin, stát na jihu Koreje§ 196
Činhan, jeden ze států konfederace Tří Hanů/Samhan§ 196, 57
Čína, Číňané, řec. a lat. Sérové (pl. řec. Séres, lat. Sérés)§ pravěk, před 6000 (2), 4000, 3000, 2737, 2637, 2500, 2333, 2200, 1760, 1300, 1122, 1053, 879, 841, 782, 776, 771, 769, 722, 720, 719, 714, 710, 708, 706, 705, 702, 701, 698, 697, 694, 690, 689, 685, 683, 682, 680, 679, 675, 677, 672, 671, 669, 666 - 664, 662, 660, 658, 656, 655, 652, 651, 649, 647, 645, 643, 637, 633, 632, 630, 628, 626, 625, 623 - 621, 619, 617, 613 - 611, 609, 607, 606 - 603, 601, 599, 598, 594, 591, 586, 572, 551, 548, 545, 538, 520, 514, 500, 496, 487, 481, 478, 476, 473, 469, 454, 453, 447, 446, 441, 426, 408, 402, 390, 380, 378, 376, 372, 370, 369, 337, 334 - 332, 329, 325, 321, 320, 318 - 315, 312, 308, 307, 300 - 298, 296, 293, 288, 286 - 284, 280, 278, 270, 266, 260, 258 - 254, 251, 250, 247, 235, 230, 228, 225, 223 - 221, 210 - 206, 202, 195, 191, 184, 188, 180, 175, 161, 155, 155, 141, 139, 133, 130, 126, 121, 119, 114, 112, 96, 91, 87, 85, 75, 74, 68, 61, 60, 57, 53, 49, 42, 37, 36, 33, 28, 18, 12, 7-, 1+, 6+, 9+, 11+, 12+, 17+, 18+, 22+, 23+, 25+, 31+, 39+, 43+, 46+, 49+, 53+, 55+, 57+, 70+, 72+, 75+, 80+, 88+, 91+, 93+, 97+, 100+, 105+, 106+, 120+, 125+, 134+, 140+, 144+, 145+, 166+, 168+, 184+, 188, 189+, 192+, 200+, 216+, 220+, 223+, 226+, 229+, 238+, 239+, 249+, 254+, 263+, 269 až 271+, 278+, 280+, 285+, 290+, 294+, 304+, 311+, 316+, 323+, 325+, 337+, 342+, 344+, 350+, 354+, 361+, 365+, 366+, 372+, 384+, 386+
Země byla zvána řec. Sériké (gé), lat. Sérica, a jedno z měst (ta) Séra (snad Ku-cang, pozd. Liang-čou, dn. Wu-wej v provincii Kan-su); jižní přímořská část Č. byla Hellény nazývána Siné, Sina, obyvatelé Sinové, odtud dn. sinologie; řec. Séres, sérikos, hedvábný, je od archaického čín. sieg, dn. s´, hedvábí. Obecně se hovoří o "říši středu, země/království středu", Čung-kuo, srov. stejné pojetí u Indů Madhjadéša, rok 1800. Komunistická Čína (ČLR) užívá označení Civilisace středu, Čung-chua. • O setkání evropského světa s čínským viz pozn. k roku 36. O čínských námořních objevech mimo jiné Ameriky viz pod loďstvo.
Slovo Č. povstalo od sjednotitelské dynastie Čchinů. Rusové jako jediní používají jméno nechanských Kitanů, s nimiž přišli na severu a sv. Číny do styku (srov. podobný vztah Římanů s Graiky a podle nich se latinsky jmenovali Helléni-Graekí/Graecí). Podobně ponechali Frankové proměnění ve Francouze jméno Alamanů/Alemanů pozdějším Němcům, les Allemands, Allemagne.
Číňané sami sebe (každý šestý člověk je Číňan) nazývají Chan, Chanové (94 procent obyvatel Číny) podle stejnojmenné dynastie vládnoucí v letech 206 př. n. l. až 220 n. l. Jsou největší ethnickou skupinou planety. Vytváří jediný kulturní okruh planety s nepřerušeným vývojem, s nímž jeho dobyvatelé plně splynuli a na rozdíl od středomořských kultur a antického světa čínskou kulturu nevyvrátilo tsunami monotheismu, ohrozil ji však maoismus, jedna z podob komunismu.
Podle genetické studie Mapping Human Genetic Diversity ze Singapuru (2009) se soudí, že indičtí Drávidé (mezi nimi Tamilové) a Číňané mají společné prapředky, kteří vyšli z Afriky do Indie ("out of Africa to India"). Odtud pokračovali do Thajska, jihovýchodní Asie a na ostrovy, též do jižní Číny.
•
První Evropané a Římané ve Střední Asii a Číně: Po několika vlnách hellénských a makedonských osadníků přišli do středoasijského regionu také Římané. Prvními Hellény ve Střední Asii byli Iónové (Ta-jüan/Dayuan-Ferghana), kteří povstali proti Peršanům. Desítky tisíc kolonistů na východu své říše usadil Alexandros III., Seleukos I. a jeho první nástupci, ještě Antiochos III. a IV.
Mateřskou Helladu vylidňovaly občanské války, puče, nástup Římanů do východního Středomoří a tísnivá hospodářská situace: kdo se chtěl vyhnout životu pod vlastními statkáři kolaborujícími s Římany, před dluhy utekl na východ, třebaže už byl pod parthskou mocí (o obchodu s Indií a osadách na jihu Indie viz pod objevy).
Do Střední Asie dorazil římský předvoj za Pompeiova tažení na Kavkazu v letech 66 až 65, ale zřejmě ne dále než do Mervu. Roku 53 po bitvě u Karrh padlo do parthského zajetí na deset tisíc Crassových legionářů. Parthové je usadili v Margiáně a okolí, tedy v Mervu, bývalé Alexandrii a Antiochii, dn. turkmenské Mary.
Sloužili tu jako hraničáři v době, kdy se Parthové Margiány zmocnili na úkor Indosaků/Indoskythů a v tocharsko-bakterské pentarchii nabýval vrchu kušánský Kudžúla-Kadfisés. Římané zřejmě zůstali v oblasti, ale o jejich potomstvu není nic známo.
Roku 2004 odkryli čínští archeologové v Čung-čchuanu (Zhongchuan) ve středozápadní provincii Čching-chaj (Qinghai) ostatky tří Evropanů pohřbených v době dynastie Východních Chanů (25 – 220 n. l.), první nález na hedvábné cestě tolik na východu (v Sin-ťiangu/Xinjiang již nalezeny).
Zdá se, že v římské době nebylo „evropské“ osídlení podél cesty nijak vzácné a že zbytky Hellénů nebo potomci římských vojáků obchodovali, třeba jen zprostředkovaně, se starou vlastí ve Středomoří.
Během Antóniovy armenské války roku 36 př. n. l. se měli údajně setkat nebo střetnout v boji kdesi v Sogdiáně (??) římští legionáři s Číňany. Byl by to jediný konkrétní válečný kontakt republikánského Říma s Říší středu. Za chanského vládce Chuan-ťiho (147 – 167 n. l.) navštívilo po moři Čínu několik výprav ze vzdálených zemí na západu, zřejmě za Hadriána byli v Siamu, Malajsku a Indonésii. Vyslanci z některého z indických států byli na chanském dvoru roku 159 a 161 n. l.
Podle jiného výkladu se roku 36 po porážce a smrti hunského krále jménem Č´-č' (Zhizhi) dostalo několik desítek Římanů, kteří stáli v jeho službách, do čínského zajetí a byli usídleni v městě Li-čchien/Liqian (od roku 9 n. l. se jmenuje Ťie-lu/Jielu) na hedvábné stezce v provincii Kan-su, dnes lokalita Če-laj-čaj/Zhelaizhai. Hypothesa nedokáže vyvrátit předpoklad, že bojový šik popsaný v jedné čínské kronice nemusel být římský legionářský, ale mohl být též helléno-makedonský a že oněmi žoldnéři ve službách Hunů/Siung-nu mohli být potomci hellénských osadníků.
Roku 70 n. l. dosáhli čínští námořníci Rudého moře, až za dynastie Tchang (618-907) východní Afriky. O jménu a první americké kartografii viz pod loďstvo, čínské loďstvo a objevy.
Roku 97 n. l. dorazil ve válce s Huny/Siung-nu se sedmdesáti tisíci muži ke Kaspiku generál Pao Čchao/Bao Chao. Poslal do Říma posla Kana Jinga/Gan Ying, který však zřejmě dorazil jen k Pontu (podle jiného výkladu do Mesopotamie k Perskému zálivu, možná do Syrie ke Středomoří, srov. rok 88 a 97). Pao Čchao válčil ve Střední Asii třicet jeden rok a už nikdy později se čínská moc nedostala tak moc na západ.
Podle čín. pramenů roku 166 n. l. přišlo ke dvoru do Čchang-anu (již. od Si-anu v dn. prov. Šen-si) poselstvo císaře An-tun ze země Ta-čchin (Daqin), tedy z římské říše („Velký Řím“), ve skutečnosti se jakýsi kupec vydával za vyslance, aby získal hedvábí. Chanský císař kupcovy dary považoval za tribut a tak se v jeho očích stala říše Římanů s filosofujícím principem Markem Auréliem Antónínem poplatná říši středu.
V období Tří království (220 – 280 n. l.) dorazil k dynastii Wu (229 – 290) roku 284 jiný posel z Říma. Na odchodnou si vyžádal jako dar pro římského císaře od Sun Čchüana tucet lidí malých postav, liliputů (Číňané je chytali jižně od řeky Chuaj).
Za časů dynastie Tchang (618 – 907) připluli do Čína vyslanci z Byzance. O čínských námořních objevech viz pod loďstvo.
Prvním středověkým Evropanem, který dorazil do Číny, byl roku 1275 Marco Polo (v Xanadu, pozdějším Pekingu/Beijingu). Čína s Indií, daleko nejlidnatější země, vytvářely podle novodobých odhadů do roku asi 1820 na osmdesát procent světového hrubého domácí produktu (HDP/GDP).
Podle jiných historiků ekonomiky tvořily kolem roku 1700 indické země s Čínou dohromady polovinu světového hospodářského potenciálu („Chindia“). Roku 1950 to byl už jen čtyřicet procent, ale od začátku 21. století podíl opět roste. Čína byla kolem začátku našeho letopočtu s téměř třicetiprocentním podílem druhá největší ekonomika po státech indického subkontinentu s téměř čtyřicet procenty. Kolem roku 1600 se to podle odhadů Anguse Maddisona prohodilo. Ještě v 18. století byla Čína největší ekonomikou světa, sedmkrát silnější než Spojeného království.
Uzavřela se však obchodu a propásla průmyslovou revoluci. Pára a kapitalismus zničily Asiaty: během starověku a feudalismu neměly oba subkontinenty konkurence.
čínská filosofie§ 520 a jedn. jména
Čingischán, mongol. dobyvatel§ 105
Činsa z Pekče, angl. Jinsa, k.§ 384+
číslování, jmen dynastických§ viz s. v. jména
čistka, ethnická v armádě protigermánsk᧠378+
Čišantachma ze Sagartie, viz Tritantaichmés
Čišpiš, Číšpíš, Čaišpiš z Anšanu§ viz Teispés
čítárna§ viz knihy a knihovny
Čitrál, angl. Chitral§ viz Kalašové
Čitrasená z Čóly, k.§ 22
člověk, homo sapiens, vývoj a rozšíření na planetě, theorie§ pravěk, před 6000
Čo z Ko-Čosonu, k., angl. přepis Jo§ 1050
Čoghá Zanbíl§ viz Dúr Undási
Čóla, tamilské království na jihu Indie, čín. Ťü-li/Juli, dn. Tamilnádu§ 450, 321, 245, 175, 59, 22
Čon, kor. Jon, k. státu Ko-Čoson§ 677
Čong Tong§ viz Pu
Čorská brána, arm. Čolai, u Darbandu, též Kaspická, Alánská, Darial§ 356+
Čoson, království v Koreji, vedle původního tangunského založeno Číňany Ko-čoson/Go-Joseon, tj. Staré Čoson, též kidžaovské Č., čín. Čchao-sien§ 2333, 1122, 1050, 196, 105, 57 a viz Korea
Čota Láhór, ang. Chota Lahor, "Malý Láhaur", obec v okresu Swábí v prov. Chajbar-Pachtúnchw᧠384+
Čou, piny.: Zhou, stát a císařská dynastie v Číně§ 2637, 1122, 1053, 841, 782, 771, 708, 671, 665, 662, 655, 651, 649, 643, 637, 632, 628, 607, 606, 572, 453, 315, 256, 249
Západní Čou§ 487, 256, 209
Východní Čou§ 771, 720, 454, 256
Čou, poslední z císařů dyn. Šang, posmrt. jménem Ti Sin/Di Xin§ 1122
Čou, stát předdynastický§ 1122
Čou, státeček v sousedství státu Lu v dn. provincii Šan-tung (v pinyin Zhou, angl. Tsou)§ 372
Čou, milenka ťinského císaře Čchenga, m. císařů Aje a Feje§ 325+
Čou Ja-fu/Zhou Yafu, chanský generál a ministr§ 154
Čou Po/Zhou Bo, dvorní ministr chanský§ 180
Čou-li/Zhouli, kodex dvorských a byrokratických pravidel§ 1122
Čou-sü/Zhouxu z Wej, usurpátor§ 719
čtyřspřeží, doprav. a bojový prostředek a sport. disciplína§ viz tethrippon
Ču/Zhu, později Cou/Zou, stát v Číně§ 771, 722, 695, 679, 662, 637, 620, 613
Ču Č'-wu/Zhu Zhiwu z Čengu, ministr§ 630
Ču-ťiang/Zhu Jiang§ viz Perlová řeka
Čúai§ viz Taraši-nakacu-hiko
Čuan-sü/Zhuanxu, jeden z "pěti císařů"§ 2637
Čuang/Zhuang, k. v Čchu§ 685, 611, 606, 605, 598, 591
Čuang z Čengu, vévoda§ 722, 720, 719, 714, 701
Čuang z Čchü-wo, vévoda§ 722
Čuang z Lu, vévoda§ 685, 683, 664, 662
Čuang I. z Wej, vévoda§ 719
Čuang ze Sü, dynasta§ 714
Čuang, s. Kuang-wua§ viz pod jeho císař. jménem Ming-ti
Čuang-c’, v pinyin Zhuangzi, angl. Chuang-tzu, raný vykladač taoismu a autor či spoluautor stejnojmenného souhrnu, základního z taoistických textů po mýthickém Tao-te ťingu§ 365, 290
Čuang-siang-wang, piny.: Zhuang Xiang Wang, císař, rodným jménem I-žen/Yiren§ 250, 249, 247
Čuang-wang, čín. císař§ 697, 382
Čuang-wang, k. v Čchu§ viz Čuang z Čchu
Čuja, Čuju, manž. Jujova, m. ka Tije, manž. Amenhotepa III.§ 1417
Ču-ke Kche/Zhuge Ke, regent ve státu Wu§ 249+
Čumong§ Tongmjong
Čun, korej. přepis Jun, k.§ 196
Čung/Zhong, hunský kmen§ 606
Čung C'/Zhong Zi, manž. Chueje z Lu, m. Chuana a Jina z Lu§ 722
Čung Kuo/Zhonh Guo z Čchu, vojevůdce§ 622
Čung Žen/Zhong Ren, císař z dynastie Šang§ 1760
Čung-chang Jüe/Zhonghang Yue, významný palácový eunúch za Chanů přeběhnuvší k Hunům§ 200
Čung-kchang/Zhong Kang, čín. císař§ 2637
Čung-kuo, piny.: Zhongguo, "Říše, Království n. Země/Stát středu"§ 1800 a viz Čína a Madhjadéša
Čung-li Mo/Zhongli Mo, generál Siang Jüa§ 201
Čuo-c'/Zhuozi z Ťin, vévoda§ 671, 651
Čutové, ang. Chutus, dynastie v jižní IND, nástupnický stát Sátaváhanů§ 22
Čuvašie, údělná republika Ruské federace§ 2500