589-580

589.

Ol. 47, 4

 

 

anarchie?

a. u. c. 165

 

************************************************************

V Egyptě zemřel po nemoci král Psammtek II. (vládl od roku 595; Manethós mu dával sedmnáct let vlády). Jeho nástupcem se stal syn Wahjebre, řec. Apriés, hebr. Hofra (vládl do roku 570 resp. 568). Nové boje Egypťanů s Chaldaji, král Nabû-kudurrí-usur II. bojuje úspěšně v Libanonu, ale jinak se mu v politice nedařilo. 

Povstal proti Chaldajům júdský král Zidkijáhú/Cidkijáhú (vládl od roku 597). Nabû-kudurrí-usur II. dostal povstání rychle pod kontrolu a od měsíce tebétu/v prosinci až lednu 589/588, zahájil obléhání Jerúsaléma. Egyptští spojenci, staří nepřátelé Chaldaje, Židům na pomoc nepřišli, menší oddíl na cestě do Júdy Babylóňané zničili (viz dále rok 587).

 

************************************************************

588.

Ol. 48, 1

Glykón z Krotónu

 

 

Filippos

a. u. c. 166

 

************************************************************

Na olympijských hrách zvítězil v epónymní disciplíně Glykón z Krotónu, první epónymní olympioníkos z Itálie. Jistý mladík Pýthagorás ze Samu (předek slavného mudrce?) se přihlásil do dorostenecké soutěže boxu, ale nebyl připuštěn, neboť vypadal zženštile. Do mužského turnaje však nastoupit směl a vyhrál ho.

V Píse se král Dámofón, syn Pantaleontův (začátek vlády neznáme, viz rok 644), pokusil získat zpět otcovu moc nad Olympií. Neuspěl, odrazil však protiútok Élidských proti Píse. Dámofóntův bratr a nástupce ve vládě Pyrrhosbyl Éliďany zničen (viz rok 580).

V Korinthu zemřel samovládce Periandros II. (vládl od roku 628, kde více o rodině). Nástupcem se stal Kypselos II., syn Gorgův (uvádí se ale i Periandrovo jméno), zvaný též Psammetichos (vládl do roku 585).

 

************************************************************

587.

Ol. 48, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 167

 

************************************************************

Podle jedné tradice byl právě tento rok prvním rokem anarchie v Athénách (srov. roky 590 a 586 až 582).

 

Po jednoapůlletém obléhání (viz rok 589) dobyli Chaldajové sídelní město júdského království Jerúsalém. 9. dne měsíce du‘úzu/29. července při výpadu z vyhladovělého města unikl král Zidkijáhú s rodinou do pouště, byl ale lapen, dopraven do Ribly na Orontu, kde byl hlavní chaldajský tábor, jeho děti před ním popraveny a on sám oslepený doživotně internován v Babylónu.

O měsíc později dne 7. abu/25. srpna, deset let po prvním babylónském dobytí Jerúsaléma, se dostali chaldajští Babylónci pod velením Nabû-zéra-iddina (hebr. Nebuzaradan) do vyhladovělého města, vyvrátili jej, hradby rozvalili a chrám Jahweho spálili. Dodnes je datum drženo Židy v paměti půstem o 9. avu/tiš'a be-av, do kteréhož data tradice spojila vícero národních tragedií od dob Mojžíšovy cesty, viz rok 1448, včetně zničení druhého Jahweho chrámu roku 70 n. l., ačkoli události vrcholily v jiné dny, též dobytí pevnosti Bejtaru roku 135 n. l., viz tam. • První chrám dal vystavět král Šalomo (vládl v letech 972 až 933, a to zřejmě v letech 968 až 955). Svatyně byla definitivně obnovena až v letech 458 až 455 (viz ale roky 521 a 516; II. chrám). Královský titul v Júdě-Iúdaji povstal opět až roku 135.

Část židovského obyvatelstva Chaldajové deportovali a usadili v Babylónii v okolí Nippuru (kdysi vytrvale proassyrského města, srov. ještě rok 623 až 617), část zůstala v Júdě (mezi nimi též z královských synů Jerachmi'el) a část migrovala do Egypta. „Babylónský exil“ Židů se tradičně počítá do roku 538 (viz tam), třebaže tehdy velká část Židů zůstala nadále v Babylónii, kde žila jako silná menšina až do novověku do vzniku moderního státu Israél, č. Izrael. • Židovskou migraci směrem západním z Palestiny, diasporu, viz rok 320.

V Mizpá/Micpá u Jerúsaléma, které uniklo chaldajskému ničení, ustavili Chaldajové za místodržitele nové babylónské provincie Iúdaie Gedalju/Gedaljáhú. Jeho poradcem se stal prorok Jirmejáhú/Jirmejá, č. Jeremiáš. S Gedaljovým místodržitelstvím však nebyli někteří Židé od starého panovnického dvora spokojeni, důvody neznáme, a již po sedmi měsících, tj. v březnu roku 586, ho jistý Išma'el, důstojník z bývalé júdské armády a asi též z královského rodu, se společníky opilého z hostiny zavraždil a s ním zlikvidoval i chaldajskou posádku v Mizpá. Spiklenci, kteří byli pošťuchováni ammónským králem jménem Ba'alís, řec. Baaleim, u něhož žili v exilu, pak uprchli do Egypta, kde se usadili v Dafnai (srov. rok 538). S nimi musely odejít/byly uneseny Zidkíjovy dcery ponechané Babylónci u Gedalji i probabylónský prorok Jirmejá a už o něm nebude slechu.

Označení Jehúdá, Jehúdí, řec. Iúdaia, Iúdaios, postupně vytlačilo starší Israél, Israélci či Hebrejci z užívání a v odvozených podobách jako Jude, Jew, Juif či Žid přetrvalo dodnes. O pět let později vytáhl Nabû-kudurrí-usur do Zajordání proti panovníků Ammónu a Móabu, srov. zde výše. Až do hellénismu nebude o regionu slyšet. Za Chaldajovy vlády též zmizeli autonomní dynastové ve filistínské pentapoli Gazy, Askalonu, Ašdodu, Gatu a Ekronu, zmizelo království Edóm a všechny dohromady zřejmě spadly pod správu júdské provincie. 

 

************************************************************

586.

Ol. 48, 3

 

 

(Dámasiás II.?)

a. u. c. 168

 

************************************************************

Spojenci vyvrácením Kirrhy ukončili I. válku svatou (trvala do roku 595). Kirrha nebyla již nikdy obnovena a její pozemky Hellénové darovali Apollónovi.

Po skončení války reorganisoval (nebo teprve nyní ustavil na oslavu konce války) Eurylochos z Thessalie pýthijské hry.(popř. roku 582, viz rok 584). Původně byla v Delfách konána jen soutěž ve zpěvu kitharódů. Vzorem agónických slavností byly hry olympijské. Delfská věštírna se nyní dostala pod přímou kontrolu amfiktyonů. Předtím kultovní život řídili kněží z Kréty. Apollón měl jako jediný v hellénském světě permanentní a relativně početné kněžstvo a barbarskému světu představoval hlavní hellénský kult, jemuž přinášeli na Délos, do Delf a Didym lýdští, egyptští a perští panovníci dary, stejně jako ještě později Římané. 

 

Babylónci oblehli ve Foiníkii Tyros a Byblos. Byblos se vzdal brzy (srov. rok 595), ostrovní Tyros byl obléhán až do roku 573, viz tam. Slabý Egypt opět nemohl pomoci svým spojencům a Egypťané tak po dvou desetiletích bojů přišli definitivně o vliv nad celou Palestínou. V této době ovšem již disponovali flotilou, viz rok 611. 

 

V Číně zemřel císař Ting-wang (vládl od roku 607). Následoval na trůnu jeho syn Ťien-wang (vládl do roku 572). Pokračovala rivalita mezi jednotlivými státy. Stát Čchu a Ťin bojují o hegemonii ve státu Čeng/Zheng, vítězí Ťin.

 

************************************************************

585.

Ol. 48, 4

 

 

anarchie nebo Dámasiás II., viz rok následující

a. u. c. 169

 

************************************************************

V Athénách je buď druhým rokem anarchie, nebo druhým rokem byl archontem Dámasiás, který pak byl násilně sesazen; úřadoval prý dva roky a dva měsíce. Je to opět jedno z tradičních dat: dobu Dámasiovu lze datovat i roky 585/584, 584/583 s 582/581; na žádnou eventualitu nelze bezvýhradně přistoupit. Po jeho pádu stálo v čele Athén deset archontů, polovinou eupatridové, tři zemědělci/agroikoi a dva řemeslníci/démiúrgoi. Jak takové členění souviselo s následujícím "partajním" systémem rivalisující skupin, nevíme. 

Byla to doba vleklých politických bojů mezi obyvateli attické roviny, pedasioi či pedieis, které vedl Lykúrgos, syn Aristoláidův, z rodu Bútovců či Eteobútovců, obyvateli pobřeží, paralioi, které vedl Alkmaiónův syn Megaklés z rodu Alkmaiónovců, a mezi horaly, hyperakrioi, vedenými Hippokratovým synem Peisistratem. Bližšího o sporech nevíme nic, jistě souvisely se Solónovou reformou, o otevřenou občanskou válku zjevně nešlo. Tahanice o vliv ve státě vyústily roku 561 v Peisistratově prvním puči, viz tam. O Alkmaiónovi/Alkmeónovi, synu Megakleově, viz rok 560. 

 

V Korinthu byl zavražděn tyrannos Kypselos II. Psammetichos (vládl od roku 588). V obci byla zavedena démokratiá, výkonnými úředníky byli búloi a probúloi, tj. radní a místoradní (podle jiné tradice došlo ke svržení tyrannidy v Korinthu až roku 582).

Během vlády Kypsela II. přišli Korinťané o vládu nad Korkýrou (srov. rok 628) a v téže době vedli neúspěšnou válku s Aigínskými. Kypselovci pak ještě ovládali Amprakii, kde po Gorgovi vládl Archínos a pak Periandros III., poslední samovládce v Amprakii koncem 6. století (srov. rok 628). Rod Kypselovců je doložen v Amprakii, na Kefallénii a na Peloponnésu ještě koncem 4. století.

V téže době padla tyrannida a byla zavedena démokratiá též v Epidauru (srov. rok 628)Pravděpodobně t. r. byly na počest Poseidónovu založeny isthmické hry (srov. rok 583).

Kolem roku 585 se v Mílétu narodil filosof Anaximenés, žák Anaximandrův (zemřel v době mezi roky 528 až 525).

 

28. května byla na Halyu vybojována poslední bitva lýdsko-médské války (nepřátelství se vleklo od roku 617, viz ovšem eskalaci roku 590). Výsledek byl nerozhodný a Alyattés II. uzavřel s Kyaxarem mír  zprostředkovaný kilickým králem Syennesiem a babylónským Labynétem (tak Hérodotos, vládl tehdy ovšem Nabû-kudurrí-usur, snad nějaký jeho pověřenec?) a potvrzený dynastickým sňatkem: Alyattova dcera Aryénis se stala chotí Kyaxarova syna Astyaga. • Během bitvy nastalo zatmění slunce, které předpověděl Thalés Mílétský, a strany nechaly válčení.

Krátce po ukončení války zemřel v Médii Kyaxarés (vládl Médům od roku 625). Nástupcem se stal jeho syn Astyagés, bab. Ištumegu, arm. Ašdahak (vládl do roku 550; srov. rok 800).

 

V Itálii slavil 13. září král L. Tarquinius Priscus triumf nad Sabiny a Collatií, latinskou osadou Alby Longy, dobytou na Sabinech. Král posléze dobyl ještě několik latinských měst. Před rokem 585, dříve než roku 588, dobyl Tarquinius Priscus latinské město Apiolae.

 

V Japonsku zemřel 9. dubna první tennó Džimmu, vládce státu Jamato (vládcem od 660). Dožil se údajně 127 let, podle jiné kroniky 137. Nástupcem se stal jeho třetí syn s posmrtným jménem Suizei, "Tichý". Vládu potvrdil až po bojích s bratry, na trůn obřadně uveden roku 581. Zemřel v létě 549 ve věku 84 let a o jeho činech není nic zaznamenáno; moderní věda o jeho existenci pochybuje. Podobně v případě jeho nejstaršího syna Annei, "Mír", který jako Šiki-cu-hiko-tama-demi zemřel v zimě 511 ve věku 57 let. Jeho druhorozený syn Itoku, "Obdivuhodná udatnost", jinak Oho-Jamato-hiko-suki-tomo, vládl do své smrti na podzim 477. Výčet panovníků dynastie Jamato viz tam.   

 

************************************************************

584.

Ol. 49, 1

Lykínos z Krotónu

 

 

Dámasiás II. nebo anarchie

a. u. c. 170

 

************************************************************

O athénském archontovi Dámasiovi viz rok předešlý i následující. Podle jedné z kronik úřadoval Dámasiás podruhé roku 582, kdy byly založeny pýthie.  

 

************************************************************

583.

Ol. 49, 2

 

 

Dámasiás II.

a. u. c. 171

 

************************************************************

V Makedonii zemřel král Filippos I. (vládl od roku 616). Nástupcem se stal jeho syn Aeropos I. (vládl do roku 563).

 

Podle jiné chronografické tradice byly t. r. založeny isthmické hry, isthmia (srov. rok 585). Konaly se na jaře (snad v květnu, možná, že každé druhé hry později v létě) v Korinthu až do roku 146, po vyvrácení města Římany byly přeloženy do Sikyónu (srov. rok 776) a snad roku 7 či po něm vráceny do Nového Korinthu. Hlavní cenou za vítězství byl věnec celerový/anion, jak dosvědčoval Tímoleón ve válce s Púny roku 339, v římské éře borovicový (v Olympii olivový, v Delfách vavřínový a v Nemeji nejprve olivový, pak miříkový/celerový nebo břečťanový).

 

V Germánii byla pochována v Heuneburgu u Sigmaringenu na jihu Baden-Württembergu do mohyly neznámá Keltka vysokého společenského postavení. Hallstattské oppidum s osadou čítající podle archeologů c. deset tisíc obyvatel bývá pokládáno za jedno z velkých keltských center ve střední Evropě, ne-li hlavní a často je ztotožňováno s Pyréné, podle Hérodota města u pramenů Istru, viz v indexu s. v. Odhadnutým počtem obyvatel by patřilo k největším evropským "městům" své doby.  

 

************************************************************

582.

Ol. 49, 3

 

 

anarchie?

a. u. c. 172

 

************************************************************

V Delfách se konaly první pýthijské hry (viz rok 586 a 584). Hlavní cenou za vítězství byl vavřínový věnec (srov. předešlý rok).

Podle jiné tradice byla t. r. v Korinthu svržena tyrannida (srov. ale rok 585).

 

Nabû-kudurrí-usur II. se podruhé neúspěšeně pokusil proniknout do Egypta, viz roky 601 a 567. O výpravě z babylónských nápisů nevíme nic; zřejmě to byly ostudy.  

 

************************************************************

581.

Ol. 49, 4

 

 

deset archontů

a. u. c. 173

 

************************************************************

Pittakos, jeden ze sedmi hellénských mudrců, složil úřad aisymnéta, který zastával v rodné Mytiléně od roku 590. Usmířil se s Alkaiem, viz rok 612, a v Mytiléně následovala vláda oligarchie. Zřejmě až do perské doby po roce 547, kdy se zase objevují jména tyrannů (srov. 512).

 

************************************************************

580.

Ol. 50, 1

Epitelés z Lakónie

 

 

(neznámý n. anarchie)

a. u. c. 174

 

************************************************************

Po skončení olympijských her, které jako poslední vypravoval rod Oxylovců (srov. roky 776 a 577) obsadil král Pyrrhos z Písy s pomocí trifýlských měst Makistos a Skillús olympijský okrsek a držel ho v písánské moci do roku 577: začátek války v Olympii.

 

Na Sicílii založen kolonisty z Gely, Rhodu a emigranty z Knidu Akragás. Jeho oikisty byli Rhoďané Aristonús a Pystillos. Zřejmě šlo o druhé založení obce, starší byla osada Gelských.

Po založení Akragantu dobyli Rhodští (jméno konkrétní obce, srov. rok 408, neznáme) s Knidskými, které vedl Hérákléovec Pentáthlos, púnské Lilybaion. Proti Hellénům se vzápětí vytvořila silná koalice Kartháginců a Elymů, což byli potomci Trojanů a Sikulů, kteří sídlili v Egestě (Segestě) a Eryku, a selínúntských Hellénů. Útočníci, kteří se ve válce egestsko-selínúntské postavili na stranu Selínúntských, byli odraženi a Pentáthlos padl.

Byl to první otevřený boj Hellénů s Kartháginci o vládu nad celou Sicílii, který po dobu příštích tří staletí nedokázala žádná z obou stran definitivně rozhodnout pro sebe. Mocenské poměry zvrátila až expanse Římanů (srov. roky 264 nn.)

Zbytky poražených kolonistů pak pod vedením Gorga, Thestóra a Epithersida odpluly na Liparské ostrovy, Lipara, kde posílily zdejší apoikii (viz rok 630). Ještě později (časový údaj neznáme) vedli úspěšné boje s Etrusky.

 

V Urartu zemřel král Rusa IV. (mohl vládnout od roku asi 600): byl posledním známým urartským panovníkem. Konec říše leží v temnotách mlčení pramenů. Buď zanikla ústřední moc po bitvě na Halyu roku 585 a Rusa IV. tak byl posledním známým vládcem, nebo zanikla až za Kýra II. (viz rok 550). Její konec zřejmě přivodily útoky Skythů a Médů, srov. rok 600. • První panovník Urartu/Biainili je doložen k roku 859 (viz tam a úvod k CSD).

Povědomí o zaniklé říši rychle zmizelo: její kontakty se Středomořím byly malé, Helléni ji nezaznamenali vůbec. Namísto jména Urartu se v perských nápisech objeví jméno Armenů, viz rok 521. Jako Alarodové, řecká zkomolenina z Urartu, se účastní Xerxova západního tažení proti Helladě. Babylónští písaři nadále zemi a satrapii jmenovali Uraštu a poslední užití toho názvu pochází z roku 414 z vlády Dáreia II. z pečeti jejího satrapy Šamaš-barakka, syna Nidíntu-Béla. 

 

Qedarští Arabové se stali poplatnými chaldajským Babylóncům. Jejich autarkie tak byla omezena poprvé od poslední smlouvy s Assyřany (viz rok 645). • Qedarové, Kedarové byli nejsilnější kmenový svaz na severu Arabie. V této době již ovládali východní část nilské Delty a pobřeží Středozemního moře v okolí Gazy včetně města. Jejich státní útvar byl dosti silný na to, aby mohl v regionu vyvíjet nárok na hegemonii (viz dále rok 455).

 

Kolem t. r. zemřel v Napatách kúšitský král Anal-amani (mohl vládnou od roku asi 600). Jeho nástupcem byl Aspalta. Za jeho vlády byli odraženi Egypťané a jižně od ústí řeky Astaboras, dn. Atbara, byla objevena naleziště železné rudy. V jejich blízkosti vzniklo postupně nové středisko říše Kuš, Bedowe, řec. Meroé.