Hr (4)

 

Přehled panhellénských sportovních her, krátký výběr (srov. rok 776)
V roce konání olymp(ij)ských her se v Helladě konaly ještě další agónické slavnosti: v Delfách sótérie, v Dódóně náie, v Láríse eleutherie (po roku 196), na Samu héraie a v Órópu amfiaraie.

Ve druhém olympijském roce se konaly v Arkadii lykaie, nemejské hry (od roku 573, v červenci), v Platajích eleutherie (po roce 338), v Athénách hekatombaie a hry isthmické (od roku 585 nebo 583, v květnu).

Ve třetím olympijském roce se konaly hry na oslavu sjednocení attických obcí ve stát Athény panathénaie, v Delfách hry pýthijské (od roku 582, počátkem září), na Délu délie (obnoveny roku 426, viz tam) a v Argu héraie.

Ve čtvrtém roce proběhly v Epidauru asklépieie a podruhé lykaie v Arkadii, rovněž tak podruhé nemeie a isthmie.

Pentérické hry („pětiletní“, srov. však původní význam "pětiletního" počtů u Hellénů) byly pořádány mnohem později, až v době hellénistické: v Alexandrii a na Délu ptolemaie, v Magnésii na Maiandru leukofryéneie, v Pergamu níkéforie, v Sardách eumeneie, v Kárii panámareie, na Kóu asklépieie, v Thespiích erótideie, v Chalkidě a v Magnésii hérákleie, v Athénách théseie a eleusínie a mnoho dalších, menších agónických slavností hellénského světa (v hellénismu a v dobách římských pořádalo své hry každé významnější město, srov. zde níže příklad Lykie).

Nerónea, -iána, pentérické hry músické, sportovní a dostihové, roku 240 n. l. (?) je rozšířil Gordiánus III. Neró měl založit lúdí maximí, velehry, o nichž nevíme nic. Možná jsou identické s nerónejemi. Na Hadriánovu počest založil roku 139 n. l. v Puteolech císař Antónínus Pius eusébeie, hry zbožnosti.

Sportovní hvězdy užívaly v hellénistické a hlavně římské době větších společenských zvýhodnění než současné. Ještě za aktivní činnosti dostávali athlétové občanství jiných obcí, zastávali kultovní funkce, byli voleni za úředníky samospráv.

V očích současníků, zbavených v rámci říše politických „starostí“, byli zosobněním snu a životního úspěchu, něco jako iluse současných hvězd hudebního, filmového a sportovního průmyslu à la Hollywood nebo Bollywood.

Z lyckých Oinoand, z jejichž agory pochází slavný Diogenův rozsáhlý oslavný nápis na Epikúra a jeho učení, je známo pět nápisů chválících místního velmistra v pankratiu, staré zápasnické formě volného stylu. Od roku 125 se tu konaly čtyřletní démostheneie, viz u roku 124 n. l. L. Septímius Fláviánus Flavilliánus, syn lykiarcha, hlavy Lyckého spolku (koina), Flávia Diogena a synovec Licinnie Flavilly, tedy z nejváženější lycké rodiny, poprvé vyhrál pankration o meleagriích jako dorostenec roku asi 212 n. l.

Kolem roku 230 je honorován jako periodoníkés, mnohonásobný vítěz, a hieroníkés/hieroneikés, vítěz závodů dekorovaný věncem: vyhrával v Efesu, Athénách, Argu, také v Itálii v Neápoli (hry sébasta).

Jeho vrstevník M. Aurélios Toalis z Arykand, který vyhrál druhé euaresteje v Oinoandách (pojmenované po lyckém mecenášovi Iúliovi Luciovi Piliovi Euarestovi, učiteli literatury), byl občanem tří lyckých měst a vyhrál pankration na pýthiích a aktiích. Nezdá se však, že by byl tak urozeného původu jako Flávilliánus, z jehož rodiny byl i jiný pankratista Poplios Sthenios Frontó, syn Licinniánův. Zdá se, že odnož římských Liciniů se etablovala v Lykii v provinční honoraci.

Zápasnický chlapák Flávilliánus sloužil římské armádě jako náborový agent v kraji. Euarestos byl agonothetem prvním pěti her (pravděpodobně pentéterických), od šesté je řídil L. Crepeius Frontó. Založeny byly euaresteie někdy na začátku vlády Alexandra Sevéra (222-235), lycké meleagreia někdy koncem 2. století n. l. (jmenovaly se později sevéreia antóneia geteia po císaři L. Septímiovi Sevérovi). Ústředními hrami soutěživých Lyků byla megala isolympia vespasiáneia, „velké vespasiánovské hry s podobnými disciplinami jako na olympiádách“.

Olympijské hry v novověku inspirovaly sportovní nadšence, kteří žili a žijí v ilusi, že sportovní závodění a kolotoč peněz kolem něho „sbližuje národy“. "Obnovitelem olympijské myšlenky" byl bojovník za řeckou nezávislost a úspěšný obchodník Evangelos Zappas, který vydělal majetky v Rumunsku (zemřel roku 1865). Roku 1856 navrhl králi Ottonovi I. (řec. Othón), aby obnovil „olympije“, což Bavorák o dva roky později skutečně dekretoval.

Zappasovy Olympije byly kombinací zemědělské a průmyslové výstavy s rozličnými závody a soutěžemi. Po jeho smrti se konaly ještě dvakrát (1870 a 1875), poněvadž veškerý majetek odkázal „výboru pro konání olympijí“ (v Athénách stojí Zappeion, stavba na jeho počest). Zappasovým nápadem se nakazil Pierre de Coubertin, pokládaný dnes za vlastního zakladatele „olympionismu“.

Bavoři vůbec byli posedlí „olympismem“. Roku 1810 uspořádal u příležitosti své svatby s princeznou Theresií Saskou korunní princ Ludvík i. „říjnové slavnosti“, Oktoberfest. Po vzoru starých olympií, jak bylo anoncováno, se konaly koňské závody. Později přistoupila sportovní klání. Přečkaly z toho čtrnáctidenní veselice a dodnes konané obrovské pivní slavnosti: roku 2011 (17. září – 3. října) na nich 6,9 milionů návštěvníků vypilo 7,5 milionů mázů piva, tedy patnáct milionů tupláků. To byly ovšem svérázné začátky novověkého olympismu...

Roku 1894 vznikl v Paříži Mezinárodní olympijský výbor (IOC) a po světě výbory národní. První novodobá "olympiáda" byla inaugurována 6. dubna 1896 v Athénách a každé čtyři roky se místo závodů stěhuje po velkých městech planety (roku 2004 podruhé v Athénách).

Činovníci vymysleli řadu disciplin, které starý svět neznal, mezi nimi marathónský běh. Jeho vynálezce, filolog Michel Bréal, dal řeckému vítězi Spyru Louisovi stříbrný pohár, který jeho pravnuk vydražil v dubnu 2012 v londýnské Christie´s za 541 250 liber (tehdy 860 tisíc dolarů). Novým majitelem se stala Nadace Stavra Niarcha, řecko-švýcarského rejdařského magnáta a mecenáše, která jej obvykle vystavuje v Athénách, pokud pohár nedoprovází nějaké události novodobých olympiád. • Evropané kromě tzv. marathonu dovezli do novodobého řeckého království v podstatě všechny instituce moderního státu, neboť více než půl tisíciletí osmanské vlády zanechalo zemi v desolátním stavu, naprosto zaostalou a konkurence neschopnou. Řecký stát od začátku žil v dluzích a kupodivu také v hluboké podezřívavosti vůči Západu, svému laskavému protektoru a podporovateli.

Nejstarším z firemních sponsorů her je Kodak, který spolupracoval s IOC od prvních her 1896. Jeho poslední sponsorovanou olympiádou byly pekingské hry roku 2008, v lednu 2012 šla firma do konkursu. Jiný ze sponsorů, americká limonáda Coca Cola, dokázala připravit Řecko o uspořádání stoletních her roku 1996 a získala ji pro své sídelní město Atlantu v Georgii; Athény pořádaly hry až o osm let později. 

Závodníků neustále přibývá a soutěží také (tu a tam některá disciplina vypadne; přetahováná vydržela do roku 1920). Závodní discipliny mnohonásobně převyšují počty starověkých a řadě z nich nevystupují na olympiádě skuteční mistři disciplin, neboť sporty termínově kolidují s profesionálními soutěžemi v Americe, nebo by byly konkurencí jiných nejvyšších soutěží (fotbal). Olympijské hry byly pro množství sportů rozděleny na letní a zimní a s religiositou hellénských nemají naprosto nic společného. "Olympijské hry" nebyly v žádném případě obnoveny a název je zcela nevhodný pro svět prodchnutý monotheistickými pověrami a nesnášenlivostí. 

Ostatně na jejich medailích byl Zeus jen na první z roku 1896 pořádané v Athénách (zlatá medaile ale byla ze stříbra, další z bronzu). Olympijský Mnichov roku 1972 použil moderní obraz Kastóra a Polydeuka, Lédiných synů, z nichž druhý byl synem Diovým.

Na konci 20. století se "olympiády" staly symbolem komerce a proměny špičkových sportovních výkonů v reklamní chytáky výrobců sportovních oděvů, bot, ale také cukrovinek, hodinek apod., jsou součástí lukrativního zábavního průmyslu.

Athénské 28. letní olympijské hry (2004) byly zajímavé jednak tím, že je uspořádal nejmenší z národních států za 52 roky jejich konání, že v poměrně krátké době se přestavěla athénská doprava a infrastruktura města více než za celou historii města a že to stálo nejméně sedm miliard eur, což bylo nad síly zdravého státního rozpočtu hospodářsky tak slabé země. 

Náklady přispěly ke krachu řecké ekonomiky žijící nad poměry, který definitivně přišel na začátku 2010. • Olympiáda v Montrealu roku 1976 stále 1,5 miliardy dolarů a provincie Québec dluhy splácela tři desetiletí. V Los Angeles roku 1984 činily náklady 546 milionů a poprvé od roku 1932 přinesly hry zisk: 222,7 milionů dolarů z prodeje televisních práv a lístků. Athénské hry roku 2004 nakonec přišly na 12,8 miliard dolarů, ale nejdražší vůbec byly konány roku 2008 v Pekingu: podle čínských údajů stály 44 miliard dolarů.

Zahájení a závěr her pro sportovce a činovníky ze 202 států a zemí, monstr program z choreografických a světelných efektů, sledovalo na 75 tisíc diváků na novém stadionu. Přísným protidopingovým zkouškám se ještě před zahájením her vyhnulo několik „favoritů“ z domácího, řeckého, teamu, po závodech soudci odebrali pro užití nepovolených posilujících látek sedm medailí a 22 závodníků bylo za to trestáno: tolik trestů nebylo na antických hrách za 1200 let!

S novověkými hrami je spojena akce zapalování tzv. olympijského ohně v ruinách Olympie a štafetový běh do místa konání her. „Olympijský oheň“ poprvé plál po celé hry na stadionu v Amsterdamu roku 1928 a první štafetové předávání pochodně s ohněm z Olympie se pořádalo roku 1936. Byl to nápad Hitlerových propagandistů a stříbrnou pochodeň vyrobili v Kruppových závodech.

Novodobé hry byly několikrát zrušeny. Ve třech případech pro válku (1916, 1940 a 1944, tedy šesté, dvanácté a třinácté), v roce 2020, druhé tokijské (32.), bylo konání odsunuto na následující rok pro pandemii vážného virového onemocnění ("coronavirus") šířícího se od přelomu let 2019/2020 z čínské provincie Chu-pej. 

„Olympijská pochodeň“ cestovala poprvé lodí roku 1948, letadlem roku 1952 a o čtyři roky později poprvé i koňmo. Později se už ani nedodržovala přímá trasa do místa her, ale vybírala se města, kterými běžci proběhly. Roku 2008 byla Číňany donesena i na Čomolungmu, pravděpodobně, aby bylo zřejmé, až kam vláda Pekingu sahá. 
Starý věk podobné obřady ani disciplíny neznal. O oblíbených nočních bězích s ohněm, lampadédromiá/-foriá i jako závodech "štafetových" o náboženských slavnostech viz pod Svátky. První běhy "štafetové" (slovo původu italského) jsou známy z Ameriky asi z roku 1883, kdy se běhalo s předáváním praporku; kolík přišel na řadu až o desetiletí později. Možná, že jejich předobrazem byla pošta, snad slavný Pony-Express.

Vedle závodů o rekordy a živobytí vznikly hry různých skupin, např. sportovců tělesně postižených parolympiády. První takové oficiální hry pořádané vždy v roce her olympijských, konány roku 1960 v Římě, roku 1992 první zimní parolympiáda ve franc. Albertville. 

Od roku 1932 pořádají v Tel Avivu v Palestíně a následně ve Státu Israeli sionistické organisace celosvětové makkabejské sportovní hry, makkabiádu, makkabie, makkabija. První se konaly k 1800. výročí krvavého povstání Bar Kochby. Před druhou světovou válkou proběhly ještě roku 1935, po válce obnoveny roku 1950 a od roku 1953 se konají se čtyřletou periodicitou, rok po olympiádě: v Israeli světové makkabie, s odstupem dvou let a také se čtyřletou periodicitou evropské makkabie (na přelomu července a srpna 2015 v Berlíně). 

Hry jsou uznány Mezinárodním olympijským výborem. Jsou přístupny pouze Židům a Israelcům včetně Arabů s israelským občanstvím. 19. makkabií v červenci 2013 v Israeli se zúčastnilo na devět tisíc sportovců ze 78 států, o čtyři roky později z osmdesáti. 5. září 1972 zneužili palestinští Arabové z hnutí Černého září patřícího protiisraelské osvobozenecké organisaci PLO olympijských her v Mnichově a zavraždili dvanáct členů israelského teamu. Na mnichovských hrách vybojoval americký plavec Mark Spitz sedm zlatých medailí, který roku 1965 v Tel Avivu na makkabiích jako patnáctiletý vyplaval čtyři zlaté. 

Masakr arabského komanda odstartoval dlouhou řadu násilností proti Israeli (při jeho vzniku používali židovští bojovníci teroru hlavně proti Britům) a Spojeným státům vedených levičáckou rhétórikou; jakmile se ve druhé polovině 90. let z teroristické scény stáhl libyjský diktátor Muammar Kaddáfí se svým protiimperialistickým bojem, národně-osvobozeneckým hnutím a „zeleným“ národním socialismem (usmíření se Spojenými státy a Evropany v letech 2003–2004), přišla po „islámské“ revoluci v Íránu na scénu bigotně islamistická, konservativní rhétorika, od konce 90. let pak excentricky radikální islamismus s původem v zapadlých částech pouštní Saúdské Arábie (wahhábité).

Ve stejném duchu krátce existují panarmenské hry. Jejich duchovní otec Ašot Melik-Šahnazarian se roku 1965 inspiroval panafrickými hrami v Brazzaville, kde byl jako sovětský diplomat. V dubnu 1997 v Jerevanu založil Světový výbor panarmenských her (WCPAG) a první hry se konaly v hlavním městu novověké Armenie 28. srpna až 5. září 1999. Sportovci sedmi velkých sportů (včetně šachů) přijeli ze 23 států světa, na druhé hry roku 2001 na devět sportů přijeli borci z 29 států.

První světové hry nomádů uspořádali v září 2014 Kyrgyzové v lázních Čolpon-ata na jezeru Issyk-kul. Soutěžili závodníci z devatenácti turkických zemí v tradičních jízdních, silových a střeleckých disciplínách. Proč nedošlo na pozvání například Tuaregů a arabských beduínů, pořadatelé nezveřejnili.   

Olympie v Élidě je od roku 1875 vykopávána německými archeology. Co nezničili křesťané, udělalo velké zemětřesení na Balkánu 7. července 551, které v Olympii povalilo zbytek budov a po deštích se sesula polovina Kronova kopce. Alfeios změnil tok a následujícího roku dílo zkázy završilo ještě jedno zemětřesení a krajina změnila tvar.

(pokr.)