Kl

klan, kmen, u Arabů§ viz Mesopotamie

Klaros, Apollónova věštírna založená Mopsem na území Kolofónu§ 738, 49+ 

 

klášter, křesťanský, od lat. claustrum, zámek, závora§ 305+ a viz viz křesťanství

 

Klaudiános z Efesu, lat. Claudiánus, b. Máxima a Nymfidiána, neoplatónik v Alexandreji§ 360+

 

Klaudiopolis, Claudiopolis§ viz Bíthýnion

 

Klaudios Klaudiános§ viz Claudius Claudiánus

 

klaun, z angl. clown a to možná z lat. colónus§ viz pod šašek a blázen dvorní

Klázomenai, m. v Iónii, dn. Klazümen v TR§ 654, 650, 617, 611, 568, 560, 546, 500, 496, 441, 428, 412, 411, 390, 387, 191, 84-, 64+ 

Kleainétos z Athén, o. Kleónův§ 425

Kleandridás ze Sparty, o. Gylippa, exulant§ 446, 444, 443 

Kleandros ze Sikyónu, strat.§ 367

Kleandros z Gely, oba tyr.§ 1. 505, 498, syn Pantareův; 2. 491, syn Hippokratův
Kleandros z Figalie, věštec a revolucionář§ 491
Kleandros z Frygie§ viz M. Aurélius Cleander 

Kleandros z Makedonie, Alexandrův loupeřivý důstojník§ 330, 325 

Kleanthés z Assu, stoický filosof§ 331, 264, 235, 232

Klearchos, vládcové v Hérákleji Pontské:§
Klearchos I., ž. Platónův a Ísokratův, b. Satyrův, o. Tímothea a Dionýsia§ 370, 364, 353; jeho vrahy byli spiklenci, které vedl Chión, León a Euxenón
Klearchos II., s. Dionýsiův, matkovrah§ 305, 300, 292, 289
Klearchos z Athén§ arch. 301
Klearchos ze Sparty, s. Rhamfiův, velitel žoldnéřů Kýra Ml.§ 411 - 410, 408, 403, 401, 149 a viz v indexu s. v. oběti lidské

Klearchos z Thesprótie§ viz Fl. Clearchus  

Kleemporos z Issy, vyslanec§ 229

 

Kleidémos z Athén, „přírodní“ filosof§ 1. 450; 2. arch. 33 (v dór. podobě jména Kleidámos)

Kleidikos z Athén§ arch. 733

Kleigenés z Akanthu, vyslanec§ 383

Kleiniás z Athén, o. Alkibiadův§ 451, 447, 420
Kleiniás z Kóu, velitel Nektanebových žoldnéřů§ 343
Kleiniás z Krotónu, tyr.§ 500

Kleiniás ze Sikyónu, o. Arátův§ 265, 264, 174

Kleinomachos ze Sparty§ efor epón. 421
Kleinomachos z Thúrií, filosof megarské školy, ž. Eukleidův§ 399

 

Kleió, Músa historie, o její soše na "obálce" CSD viz pod Músy, lat. Clíó. Jméno mezi smrtelnicemi nerozšířeno, v literatuře se jmenuje Kleió postava služky Leukippy v erótickém románu Achillea Tatia "Příběhy Leukippy a Kleitofónta". 

Kleippidés z Athén, s. Deiniův, stratégos (v jednom z pramenů veden jako Kleinippidés)§ 428

 

Kleisthenés ze Sikyónu, tyr.; byl dědem athénského Kl., srov. rodokmen: Andreás - Myrón - Aristónymos - Kleisthenés tyrannos - Agaristé, kterou provdal za Athéňana Megaklea, jejich syny byli reformátor Kl. a Hippokratés, jeho synem Megaklés (ostrakován roku 486), jehož dcera Agaristé se stala manželkou Arifronova syna Xanthippa a jejich synem byl slavný Periklés§ 657, 648, 595, 591, 576, 575, 560, 508
Kleisthenés z Athén§ 1. 621, 575, 548, 524, 486, 510, 508, 500, syn Megakleův; 2. arch. 525; 3. démagógos, 411; 4. chudý stavitel a divadelní malíř, o. Menedémův (viz pod filosofické školy)

Kleitarchos z Athén, historik§ 300
Kleitarchos z Eretrie, tyr.§ 349, 344, 341

Kleitomachos z Athén, politik§ 343

Kleitomachos z Karchédónu-Karthága, původ. jménem Asdrúbás, scholarchos Nové Akadémie§ 187, 127, 110

Kleitór, m. na sev. Arkadie§ 451, 336, 255, 220, 184

Kleitos z Illyrie, dyn. Encheleů§ 352, 335, 292
Kleitos z Makedonie§ 1. 334, 328, syn Drópidův, nazývaný Melás, tj. Černý, b. Laniky; 2. zvaný někdy ho Leukos/"Bílý", 322, 321, 319, 318, satr. Lýdie a nauarchos
Kleitostratés z Rhodu, zápasník§ 301+

 

Klémés z Athén zvaný podle místa pobytu z Alexandreie, občansky T. Flávius Cléméns, ideolog křesťanství§ 165+

 

Kleobis z Argu, gen.: Kleobia, b. Bitónův, syn Héřiny kněžky v Argu Kýdippy§ 600, 197

Kleobúlé z Kép, dc. Gylónova a jisté Skythky, m. Démosthenova a jedné dcery§ 405, 384

Kleobúlíné z Mílétu, manž. Examyova, m. Thalétova§ 640

Kleobúlos z Lindu, jeden ze „Sedmi mudrců“§ 600, 668

Kleodámos z Býzantia, armádní činovník Gallienův§ 268+

 

Kleofis, kr. Assakénů, m. Alexandrova (s Alexandrem Velikým?)§ 327

 

Kleofón z Athén, gen. –fónta, lyropoios/výrobce lyr a démagógos, zavedl státní pensi dióbelii, viz, roku 406sqq. zabránil míru se Spartou§ 410, 405

Kleocharés, eunúchos, důvěrník Mithridátův a pučista v Sinópě§ 70

 

Kleokritos z Athén§ arch. 413

Kleomachos z Athén§ arch. 262
Kleomachos z Farsálu, tetrarcha§ 700

Kleomantis z Kleitóru§ 336 (Ol.)

Kleomachidés z Lárissy, tágos§ 180

Kleombrotos, jméno spartských králů:§
Kleombrotos I.§ 380, 379, 376, 374, 371, 255, syn krále Pausania
Kleombrotos II.§ 242, 241, 219, zeť Leónidy II.

Kleombrotos ze Sparty, syn Anaxandridův, poručník§ 521, 500, 480, 458   

Kleomédés z Athén, jeden ze Třiceti§ 416, 404

Kleomédés z Alexandreie (?), astronom a pravděpodobně stoik§ 50+  

Kleomenés, jméno spartských králů:§
Kleomenés I.§ 521, 519, 517, 511, 508, 505, 499, 494, 491, 488, 480, syn Anaxandridův, o. Gorgó, manž. Leónidy I. (neměl mužského potomka)
Kleomenés II.§ 370, 314, 309, syn Akrotatův
Kleomenés III.§ 400, 252, 241, 235, 230-218, 191, syn Leónidy II. s Kratésiklejí, b. Eukleidy a Chilónidy

Kleomenés z Athén, o. Lamie§ 306
Kleomenés n. Kleomnis z Méthymny, tyr.§ 357

Kleomenés z Naukrátidy§ 331, 323, 322, satr. Egypta
Kleomenés ze Sparty§ 1. 446, 427, 408, poručník k. Pausania; 2. 219, 217, strýc Agésipolida III. a b. Agésipolidův, s. Kleombrotův
Kleomenés ze Syrákús, oblíbenec Verrův§ 73

Kleomenés, astronom§ 1 n. l.
Kleomenés, kynik§ 399

Kleomenés, vrchní velitel Horních satrapií§ 149

Kleomnis§ Kleomenés 


Kleón z Athén, démagógos, gen. Kleóna (č. asi Slávek)§ 427, 425, 422
Kleón z Epidauru§ 608 (Ol.)
Kleón z Gordiúkómé, lupič, kněz a dyn., možná druhým jménem Médeios§ 40, 36, 29
Kleón z Halikarnássu, nezn. rhétór  n. Lýsandrův klient (?)§ 396

Kleón z Kilikie (z Tauru), vůdce otroků, b. Komanův§ 138, 132
Kleón ze Sikyónu, tyr.§ 274, 265

Kleónai, m. na Akté§ 750
Kleónai, m. v sev. Argolidě§ 576, 573, 322, 235, 225

Kleóndás z Théb§ 616 (Ol.)

Kleoníké, manž. Knópova§ 650

 

Kleoníkos z Aitólie, vyslanec ve Spartě§ 211

Kleoníkos, lat. Cleonícus, proradný propuštěnec Senekův§ 65+  

Kleonnis z Messénie, strat.§ 724

Kleónymos z Fleiúntu, tyr.§ 229
Kleónymos ze Sparty§ 1. 378, 371, syn Sfodriův; 2. syn k. Kleomena II., 309, 303, 299, 292, 281, 277, 255, 252 

Kleopatrá, m. nezn. polohy v Horním Egyptě§ 165

Kleopatrá, jméno makedonských královen:§
Kleopatrá I., manž. Perdikky II. a Archeláova, m. Orestova§ 413, 399
Kleopatrá II., manž. Filippa II.; zřejmě dívčím jménem Eurydiké§ 337 - 335
Kleopatrá (III.), ses. Alexandra Velikého, vdova po Alexandrovi I. Molosském, m. Neoptolema II.§ 337, 336, 330, 323 - 321, 317, 308, 307
Kleopatrá z Makedonie§ 393, manž. Arrhidaiova, m. Amynty III.

Kleopatrá, jméno královen v Syrii:§
Kleopatrá I. Theá Euetériá, ka. v Syrii§ 152, 150, 147, 141, 140, 129, 128, 125, 124, 120, d. Ptolemaia VI., s. Kleopatry III.; manž. Alexandra I. Baly, Démétria II. a Antiocha VII., m. Antiocha VI., Seleuka V., Antiocha VIII. a IX.
Kleopatrá II. Tryfaina I., tj. Nádherná, Skvělá, ka. v Syrii§ 124, 123, 120, 114, 113, 96, d. Ptolemaia VII. s Kleopatrou III., s. Kleopatry IV. a Kleopatry V.; manž. Antiocha VIII., m. Seleuka VI.
Kleopatrá III. Syrsk᧠viz Kleopatrá IV. Egyptská
Kleopatrá IV. Seléné I. Syrsk᧠viz Kleopatrá V. Seléné I. Egyptská

Kleopatrá, jméno královen v Egyptě:§

Kleopatrá I. Epifanés, zvaná Syrá/„Syřanka“§ 204, 195, 194, 185, 181, 176, 173, 187, d. Antiocha III. Syrského, manž. Ptolemaia V. Epifana
Kleopatrá II. Filométór Euergetis Sóteirá, vulgo Adelfé/„Sestra“§ 185, 176, 170, 169, 165 - 163, 153, 145, 144, 142, 131 - 129, 125, 124, 118, 116, d. Ptolemaia V., s. a manž. Ptolemaia VI. Filométora

Kleopatrá III. Euergetis Filométór Sóteirá zvaná Gyné/„Manželka“ nebo Kokké (od kokkos, plodové semínko nebo pilulka či vulg. varlata, nebo s významem pudenda muliebria, tedy asi "Píča") § 142, 133, 131, 130, 124, 123, 120, 118, 116 - 114, 110, 108, 107, 103 - 101, 88, 67, d. Ptolemaia VI. s Kleopatrou II., s. Kleopatry I., královny v Syrii, manž. Ptolemaia VII. Euergeta II.
Kleopatrá IV., ka. v Egyptě a Syrii, v Syrii jako Kleopatrá III., bez přízvisek§ 116 - 113, 95, d. Ptolemaia VII. s Kleopatrou III. Egyptskou, s. Kleopatry II. Tryfainy, královny v Syrii; manž. Ptolemaia IX., Antiocha IX., m. Antiocha X. a snad Ptolemaia XII. (?)

Kleopatrá V. Seléné I., ka. v Egyptě a v Syrii (zde jako Kleopatrá IV.)§ 115, 108, 102, 96, 95, 80, 75, 73, 71, 69, 56, d. Ptolemaia VII. s Kleopatrou III. Egyptskou, s. Kleopatry IV. Egyptské, Kleopatry II. Syrské a Ptolemaia IX.; manž. Ptolemaia IX. a X., Antiocha VIII., IX., a X., m. Antiocha XIII. a Antiocha alias Seleuka VII. 
Kleopatrá VI. Tryfaina II. Filopatór Filadelfos, ka. v Egyptě§ 80, 69, 58, s. Ptolemaia XII. a jeho manž., m. Kleopatry VII.
Kleopatrá VII. Tryfaina III., ka. v Egyptě§ 79, 58, d. Ptolemaia XII. s Kleopatrou VI.

Kleopatrá VIII. Filopatór, ka. v Egyptě (zemř. 12. 8., v novodobé literatuře se ale také objevují data 29. a 30. 8.)§ 303, 167, 145, 74, 69, 64, 51 - 46, 44 - 40, 37 - 30, 25, 22, 4, 2+, 17+, 73+, 81+, 256+, 267+, 270+, d. Ptolemaia XII., s. Ptolemaia XIII. a XIV., Arsinoé IV. a Kleopatry VII.; manž. svých bratrů a M. Antónia, m. Ptolemaia XV., Alexandra III. Hélia, Kleopatry IX. Selény II. a Ptolemaia XVI.
Roku 2000 byl publiková text papyru uloženého v Berlíně, který dává P. Canidiovi, příteli M. Antonia, daňové výhody a je opatřen poznámkou „genesthó“, staniž se. Byl vysloven názor, že pokyn vlastnoručně připsala královna roku 33 (!?), což by byl unikát, neboť ze starověku se autentické rukopisy nedochovaly.
K obvykle presentovaným většinou mincovním portrétům královny roku 2006 přibyla domněnka, že její portrétní sochou je „Venuše Esquilínská“, 1,55 metrů vysoké dílo nalezené roku 1874, údajně dílo Stefana z Pásiteleova ateliéru (viz pod sochaři).
V římském světě měla negativní pověst. Ještě básník John Keats (zemřel roku 1821) o ní mluví jako o "cikánce na Nilu".

Kleopatrá (IX.) Seléné II.§ 40, 34, 29, 25, 2, 2+, 17+, 23+, 52+, d. Kleopatry VIII. s M. Antóniem, manž. Iúby II., m. Ptolemaiova a Drusilly
Kleopatrá Bereníké§ viz Bereníké III. Filométór Filadelfos

Kleopatrá, jméno dalších královen (jméno se objevuje už v Íliadě jako manželka Meleagra Kalydónského):§
Kleopatrá z Pontu, ka. Armenů§ 97, 94, 67, 63, d. Mithridáta VI. a manž. Tigrána I.
Kleopatrá, ka. Parthů§ 10, manž. Fraáta IV.
Kleopatrá, ka. Židů§ 4-, 34+, pátá manž. Héróda Velikého, m. Filippova

Kleopatrá, manž. Gessia Flóra, prócúr. Iúdaeae§ 64+ 

Kleopatris, dříve Arsinoé, m. u dn. Suezu§ 270, 25
Kleopatros z Acháie, velitel Akrokorinthu§ 224

Kleopompos z Athén, strat.§ 432

 

Kleopos z Eryther§ viz Knópos

 

Kleoptolemos ze Sparty§ 684 (Ol.)

Kleorá, manž. Agésiláa II., m. Archidáma III., Eupólie a Hippolyty§ 444, 360

 

Kleosthenés z Písy, zákonodárce§ 776
Kleosthenés ze Sparty§ efor epón. 416

Kleotímos z Élidy§ promakedonský politik§344

Kleoxenos z Alexandreie, boxer§ 240

 

klepsydr᧠viz hodiny

kleptokracie, slovo moderní od řec. kleptó, kradu. V užívání v žurnalistice a publicistice od konce dvacátého století na označení těch diktátorských režimů, které se orientovaly na osobní obohacení a celý byrokratický systém státní správy fungoval podle toho. Vynikaly diktatury indonéského generála-presidenta Suharta v letech 1967-1998, filipínského presidenta Ferdinanda Marcose a jeho ženy Imeldy v letech 1965-1986.

V Americe vedle kleptokratických poměrů na Jamaice „oslnily“ vlády haitských krutovládců Françoise Duvaliera vulgo Papa Doc v letech 1957-1971 a jeho syna Jean-Claude alias Bébé Doc v letech 1971-1986. Po zániku sovětské říše panovaly kleptokratické poměry a režimy ve všech nástupnických státech Sovětského svazu a na východu Evropy, nejsilněji v balkánských státech zaniklého „socialistického“ bloku. Svérázným modelem byl kleptokratický režim putinovštiny, vláda zkorumpovaných ruských tajných policistů representovaných rozvědčíkem Vladimirem Iljičem Putinem a jejich "obchodních" přátel hlásající k postrašení okolí brutální velkoruský šovinismus. 

Nejproslulejšími kleptokraty nejnovějších dějin byli bezesporu nigerijský generál a vládce Sani Abacha, který byl u moci v letech 1993-1998. Se svou rodinou bral peníze přímo z tresorů státní banky ropné federace a po jeho záhadné smrti se hledala konta se třemi až čtyřmi miliardami dolarů.

Mnohem déle vládl Kongu-Zairu generál/maršál Joseph Désiré Mobutu alias Mobutu Sese Seko. Během své krutovlády v letech 1965-1997 zacházel s Kongem jako se svým majetkem a jeho soukromý majetek obnášel nejméně pět až osm miliard dolarů.

kléros, kléroi, dór. klároi, klérúchiá, klérúchie, katoikové, viz pod půda§ 720, 507, 500, 400, 68 (čín.), 55

Obecně v hell. světě „losy“ (kamínky, dřívka, střepy), jimiž losováno při soutěžích, při obsazování některých veřejných funkcí (např. soudy), při rozdávání podílů na půdě, pozemků, v osadách-koloniích (srov. ath. a jiné klérúchie, katoikie, epoikie, apoikie). Z těchto losů-podílů se později stalo pozemkové vlastnictví.

V hellénismu byly kléry pozemky královské půdy, svěřené vojákům či veteránům k obdělávání, spojené s určitými brannými povinnostmi pro krále - stát, jinak nezcizitelné, a vlastně základním prvkem hellénisační politiky např. Seleukovců či Ptolemaiovců (z řec. kléros je lat. clérus, které později u křesťanů původně znamenalo kultovní funkcionáře). U Seleukovců se kléros zřejmě jmenoval ekas/hekas/hekás, „setnina“ (?). Roku 60 dostaly v Egyptě ženy právo dědit půdu klérúchů, srov. rok 55.

Objevil se pokus vymezit hekas počtem dvaceti klérů a skupina měla jméno původního důstojníka, zatímco kléros se jmenoval po původním majiteli-vojínovi (Altheim). O klérech a ekadách/hekadách pojednává pergamenový doklad o prodeji „Arybbovy hekady v Konónově kléru“ s ovocnými stromy, stavbami a s přilehlými zahradami za 120 drachem ve stříbru v Dúra-Európos. V pozdněbabylónské éře a za Peršanů se armádní osady vysloužilců asi nazývaly chatru, resp. pozemky přidělované armádou z královské půdy vysloužilcům n. cechům a podnikatelským spolkům poskytujícím vojáky, srov. pod řemesla. 

Viz také kolonisace, o rozdílu mezi klérúchií/katoikií a apoikií viz rok 507. • Římané v císařské době zakládali při svých žhavých hranicích něco obdobného, statiónés agráriae/zemědělské stanice, osazené brannou povinností vázanými zemědělci; viz pod půda.

kleštěnci§ viz eunúchové

Klétiás z Athén, malíř černofigurálních vás§ 575

Klétis ze Sparty, exulant§ 182

Klétór§ viz Kleitór

Kleuás z Makedonie, Perseův voják§ 170

Kleués, syn Dórův, oikistés aiolské Kýmy§ 650

klient, klientela§ viz cliéns, clientéla

klima, z řec. klíma/sklon, zeměpisná šířka, kraj; podnebí, počasí, oteplování a ochlazování§ 453 v Latiu a viz mimo jiné také pod potopa a chronografie, kde o denních záznamech počasí

 

Klimatické etapy: Počasí bláznilo i bez lidských zplodin

 Čtyřikrát za poslední milion let byla Země spoutána ledem a teplotami mínus 50 °C. Každá z ledových dob, glaciálů, trvala asi sto tisíc let. Prodělali je předkové člověka i homo sapiens. Lidstvo se rozvinulo díky oteplení v meziledové době, v níž se už několik tisíc let nacházíme.

 

Člověk prodělal několik oteplení a ochlazení klimatu. Před asi 200 tisíci roky oteplení proměnilo ráz africké tropické krajiny v savanu. Tato tepelná změna kulminovala v době kolem 125 tisíci roky, kdy se ve střední Evropě mimo jiné koupali hroši. Pak přišlo ochlazení a před asi 100 tisíci roky byla lidská populace podle paleohistoriků a genetiků decimováno na několik tisíc jedinců. Před asi 60 tisíci roky lidstvo zmohutnělo, ledová doba propojovala kontinenty. Srov. začátek CSD.

• kolem roku 18 000 př. n. l. vrcholila poslední doba ledová. Ledovce sahaly do Polska a středního Německa a v předpolí ledovce se rozprostírala mrtvá tundra. Třetinu zeměkoule pokrývaly ledovce; dnes pouze desetinu pevniny. Hladina světových moří ležela o 100-130 metrů níže než na přelomu druhého a třetího tisíciletí n. l. Beringova nížina se dala přejít suchou nohou, stejně tak lidé pěšky přešli například z Holandska do Anglie. V zámoří byla souš mezi Sumatrou, Jávou a Borneem, sydneyský a sanfranciský záliv byly souší a na místě mostu přes Golden Gate byl vodopád. Pro archeology je konec doby ledové magdalénienem (19-12 tisíc).
• kolem roku 15 000 př. n. l. přišlo oteplení. Kilometr tlusté ledovce se stahovaly na sever, na jejich místě vzniklo Baltské moře, Kaspik byl čtyřikrát větší než dnes. Sahara se zazelenala, po tundře zůstaly prašné stepi, kde vznikaly silné prašné bouře ovlivňující dlouhodobě počasí. Globální tání ledovců trvalo deset tisíc let. Za tu dobu světový oceán zmohutněl o 130 metrů a zabral dalších osm procent země.
O osudu megafauny viz CSD „do roku 1800“.
• kolem roku 10 500 (nebo už c. 12 900) přišlo do Evropy na tisíc let ochlazení a s ním málo srážek. Sucha zmenšila Černé moře a Přední východ vyprahl. Snad způsobeno prolomením břehů obřího sladkovodního jezera v Severní Americe vzniklého z vod tajícího ledovce po poslední době ledové. Jeho vody snížily salinitu Atlantiku a jeho teplé proudy se nedostávaly k evropským břehům.
• 6200 až 5800 sucho kulminovalo a decimovalo lidstvo, které se na Předním východu živilo zemědělstvím (první obilí vypěstováno c. 7600 př. n. l., první čuník "v chlévu" zachrochtal c. 7000 př. n. l.) a rybolovem. Hliněné osady (první hliněné přístřeší doloženo kolem 9000 př. n. l., pálení keramiky c. 8000) se měnily v městská osídlení, doloženy první chrámové objekty.

Původně stěhovaví lovci se usadili, luky a šípy zůstaly pro lov doplňkový a jako zbraně, lidé se na polích začali ohýbat k práci s dřevěnými srpy s ostřím osázeným kamínky, obilí mleli mezi mlýnskými kameny a zpracovanou mouku pekli v pecích. S neolitickou (dosti vleklou) revolucí přišla první populační explose lidstva. Teprve obilí dalo člověku tolik kalorií, aby nebyl hnán stále z místa na místo, aby se mohl usadit a „přemýšlet“.
• 5000-2500 klimatické optimum, doba šíření mesopotamské a nilské civilisace. Následovala období sušší a vlhčí. Kolem roku 3500 ochably nad Arábií a Saharou srážky, jejich proměna v poušť dovršena. Optimální počasí pro člověka nad zeměmi Středomoří.
• 300 př. n. l. až 400 n. l. v Evropě se antické/římské klimatické optimum. Klima přálo velkým tažením, Filippova armáda pronikala i v zimě balkánskými průsmyky, Alexandros přešel s vojskem ze Střední Asie do Pákistánu přes Hindúkuš. Hannibal přešel v patnácti dnech Alpy. Podle theorie švýcarských geologů z university v Bernu Ulricha Jörina a Christiana Schlüchtera byly v římské době ledovce v Alpách významně menší než v dnes, jak prokazují zbytky stromů pod ledovci. Je docela možné, že tehdy ani ledovce v Alpách nebyly žádné, rozhodně je žádný zachovaný literát nepopsal.

V letech 200 až 800 n. l. byly slabší úrody, sucha a v zimě deštivo. Tehdy migrovali Mongolové, vpadli do Indie, Germáni se hnuli k jihu; Římané ovšem pěstovali v Anglii až po dn. Lincolnshire víno a severní Afrika byla jednou z obilnic římské říše.
Mithridátés VI. Eupatór Dionýsos válčil po roku 110 př. n. l. na Krymu/Bosporské Tauridě se Skythy a Rhoxolány a trvalo asi pět let, než jeho vojevůdci nepřítele vyhnali z pole a slavný pontský král mohl vládnout i na severu Černého moře. Zřejmě do doby tohoto tažení spadá jedna světová originalita. Generál Mithridáta Eupatora Diofantos dosáhl kolem roku 110 př. n. l. vítězství na témže místě na souši i na vodě: v zimě na zamrzlém Azovském moři v jízdní bitvě a v létě na stejném místě v bitvě námořní. Bývala tedy v té době zima tvrdší než dnes.
• kolem roku 400 n. l. přišlo do Evropy klima vlhčí a studenější. 31. prosince 406 přešly šiky germánských Vandalů, Suébů, Alamanů, Burgindů a íránských Alánů zamrzlý Rýn a vpadly do nebráněných římských provincií (roku 407 vyklizena Británie). Germány už z území západořímské říše nikdo nedostal. Následoval vpád Hunů, konec západořímské říše a doba, v níž vznikaly základy dnešních států.

Rok 509 n. l. je v této éře pokládán za teplotní maximum. Za ochlazení začátkem 7. století vznikl islám. Od března 535 do června 536 bylo slunce nad Evropou zakryto závojem prachu, panovalo velmi chladné počasí, nevzešla úroda, psali doboví autoři. V Číně nepřízeň počasí trvala do roku 538, podle dendrologických údajů v jižních oblastech Jižní Ameriky až v letech 540-548. Ve Skandinávii byly odhadem opuštěny tři čtvrtiny vesnic a spustila se migrace, jeden ze zdrojů vikingského stěhování. Hlady zahynula podle některých odhadů až třetina populace mezi Evropou a Čínou, kde se vylidnily rozsáhlé oblasti. Důvod znám není: nepodařilo se událost spojit s explosí žádného vulkánu (některá ze sopek islandských?), ani rozsáhlými požáry nebo prudkými písečnými bouřemi, nebo epidémií. 
• mezi roky 650 až nejméně 1050 přišla středověká teplejší fáze, kdy bylo počasí v Evropě zřejmě o 1,5 °C vyšší než dnešní průměry. Důsledkem této vlny byla expanse Normanů po celé Evropě, na Island, do Grónska a do Ameriky (viz opak v 15. století): v Grónsku chovali v té době dobytek a víno se rozšířilo do Skotska. Mohamedáni expandovali od Španěl a západní Afriky po Indii.
Na začátku třetího tisíciletí n. l. je tepleji než tehdy. Odhaduje se, že vulkanická činnost byla tehdy menší a s její obnovou se vrátilo ochlazení.
• mezi 1050 až asi 1700 se ochladilo. Zhruba roky 1500-1850 (ale počítá se často až do roku 1920) se v Evropě pokládají za „malou dobu ledovou“ (LIA) s teplotními výkyvy směrem nahoru (maximum bylo roku 1247). Přišlo klima studené, hodně sněhu. Tiber v Římě byl roku 1077 zamrzlý až do velikonoc. Naopak v prosinci 1539 si Italové mysleli, že je červenec. Ve střední Evropě následoval rok velkého sucha a horka. Rýn u Basileje šlo přejít suchou nohou a na dně Bodamského jezera pátrali lidé po římských mincích (list Die Presse, červenec 2015). Nezapršelo devět měsíců.

Nejchladněji bylo mezi roky 1260 až 1420 a 1530 až 1670, jak se odhaduje, nejstudenější dekadou tisíciletí ve střední Evropě prý byly roky c. 1430-1440. Niccolò Macchiavelli ve Florentských letopisem poznamenal, že roku 1424 měla severoitalská Imola vodní příkop kolem hradeb zamrzlý.

Ve 14. století postihly Evropu velké morové rány (1348-1351) a kontinent přišel o polovinu obyvatelstva. Například poslední svatba vikingů v kostele ve Hvalsöy na Grónsku byla 16. září 1408; pak lidé odešli a zdejší osada vymřela (srov. opak od 7. století).

V rocích mezi špičkami obou „ledových období“ v 15. a začátkem 16. století objevné cesty Číňanů (mořeplavec v čele obřích flotil Čeng Che objevil asi roku 1421 Ameriku) a Evropanů, dobytí Mexika a Peru, luteránství a reformace. Naopak zimy v 16. a 17. století přivedly vlky až do střední Francie a v Bavorsku se stalo pivo definitivně národní jedničkou mezi alkoholovými nápoji: bylo ho čím dlouhodobě chladit.

"Malá doba ledová" v letech c. 1645-1715 zvaná Mauderovo minimum (MM) v Evropě a Severní Americe nastala při nízké sluneční aktivitě a vedla k zamrznutí např. Temže, jak ztvárnili obrazy malířů: v zimě 1683/1684 dokonce na sedm neděl. Jsou ale také uchovány snímky z roku c. 1900, na nichž londýští policisté po Temži bruslí.
• oteplení 1720-1850 se také objevují skoky teploměru nahoru a dolu. Vědecká a průmyslová revoluce, napoleonské války. Kolem roku 1850 byla průměrná roční evropská teplota o 0,7 °C nižší než dnes (odhad; přesná srovnání nejsou možná pro různé podmínky měření teplot ovzduší tehdy a dnes, umístění měřidel ve volné krajině se proměnilo v měření ve městech apod.).
• 1875-současnost klimatické optimum. V první polovině 20. století bylo tepleji v severním Atlantiku. Roky 1940-1970 byly chladnější, od té doby se opět otepluje. Čtyřicátá léta, doba druhé světové války, měla tvrdé zimy, během nichž si na Rusku vylámal zuby Adolf Hitler.
• na přelomu druhého a třetího tisíciletí začaly tát grónské a arktické ledovce a ledy, do oceánu se ulomovaly obří kry. Ve Švýcarsku z 1800 větších i menších ledovců sledovali representativní typy a naměřili, že v rozpětí let 2004-2005 z 91 ledovce se jich 84 umenšily s trendem k zesílení tání.

Rekord vykázal Triftgletscher, který za rok ustoupil o 216 metrů. Od roku 1850 do roku 2005 se švýcarské alpské ledovce co do plochy zmenšily o polovinu. V únoru 1963 naposledy zamrzlo Curyšské jezero, předtím roku 1941 a slabším ledem roku 1956.

• V srpnu 2005 proplula jako první loď moderních dějin bez pomoci ledoborce přes severní pól ruská Akademik Fjodorov. Také kolem Sibiře se dalo volně proplout z Evropy do Asie (srov. čínské objevy z doba kolem roku 1421 pod loďstvo, Číňané, objevy). V říjnu 2011 trvala plavba tankeru Severním ledovým oceánem 6,5 dne. V roce 2009 propluly první dvě zahraniční obchodní lodi, roku 2011 osmnáct. Cesta z Rotterdamu do Jokohamy je tak kratší o 4450 mil než tradičním směrem přes Suez. • První obchodní loď, která proplula Severozápadní cestou kolem Kanady bez doprovodu ledoborce, byla v září 2008 kanadská loď Camilla Desgagnés.

V Anglii se na přelomu tisíciletí hojně zakládaly opět vinohrady (v 19. století zničila vinařství sněť, obnoveno bylo ve 20. století), roku 2006 první olivový háj pro komerční využití. V Kentu se usadili škorpioni. Vysychá oblast evropského Středomoří, otepluje se sever Evropy. Do oblasti Sahelu přicházejí častěji deště, naopak vysychají velké části průmyslových oblastí Spojených států a například Jižní Afriky.
• kolem roku 2050 bude teplota na planetě o jeden stupeň Celsia vyšší než na přelomu tisíciletí, ve střední Evropě možná více. Že se celkově klima otepluje, je prokázáno a už sto let je známa souvislost mezi kysličníkem uhelnatým (CO2) a změnou klimatu. Ideologové se přou o to, na kolik a zda vůbec proměny klimatu způsobil člověk svou industriální činností. Bude více extrémních klimatických událostí.

Alpy za poslední století ztratily polovinu ledovců a roku 2050 z nich zbude velmi málo. Lyžařský turistický průmysl podle všeho zanikne. Za půl století bude zřejmě Severní ledový oceán v létě bez ledu a plně splavný. Zmizí prý lední medvědi a pravděpodobně v Oceánii a Indiku řada souostroví; zvýšení hladiny světových oceánů se odhaduje mezi 9 a 88 centimetry. Podobné vise rychlé proměny klimatu přinášeli vědci a politici ovlivnění nespolehlivými, nebo jak se ukázalo roku 2010, falšovanými daty a uzpůsobovanými klimatickými modely na pracovištích vědců propadlých sektářské ideologii zničující role člověka v přírodě. 

Očekává se, že mezi roky 2100 až 2160 přijde chladnější perioda, po roku 2300 prý nastane opět „malá doba ledová“.
Jak se led objeví a jak zmizí?
Hladiny moří odrážejí pouze tři až deset procent slunečního záření, louky až třicet procent, mraky 45 až 85 procent, čerstvý sníh 75 až 95 procent. Čím více bílých ploch na zeměkouli, tím větší zima.

Proč byla Země ledovou koulí a proč se led vrací, zůstává záhadou. Dostala se naše sluneční soustava do kosmického prachového oblaku, který zakryl slunce? Vyrobily sopky příliš mnoho popelu? Srazila se Země s asteroidem, což vedlo k ochlazení? Je to výsledek pohybů zemských ker?

Klíčovou látkou způsobující oteplení je snad kysličník uhličitý CO2. Pojí se s vápníkem z oceánů ve vápenec a tak se dostává z atmosféry. Sopky se prokousaly ledovým krunýřem, miliony let chrlily CO2 a popel a vytvořily skleníkový efekt. Led tál, oceány se ohřály na až 50 °C, vápník z kamenů nadrcených ledovci se měnil ve vápenec...

Podle modelů japonských paleoklimatologů z Tokijské university (2013) závisí střídání chladného a teplého období na pohybech planety. Rhytmus se střídá po 23 tisících let (pohyb na pólech) a 41 tisíc roků (kyvadlový pohyb zemské osy). Jednou za 95 tisíc roků se mění oběžná dráha planet kolem Slunce. Samy ledové doby v sobě mají "zabudovaný" sebezničující mechanismus: po zhruba 20 tisících letech zatlačí váha ledovce zemský povrch až o jeden kilometr (hlavně v Americe) a studené výška se dostanou do mírnějších poloh a spustí mnohatisícileté tání. Pérovací efekt je pak pozorovatelný v oblastech, které byly pod ledovce: Dánsko se "vynořuje" ročně o několik milimetrů.

ve zkrácené podobě vyšlo v časopisu Týden 36/05

Pozn.: Před 56 miliony let bylo „paleocenně-eocenní teplotní maximum“, PETM. V geologicky krátké době deseti tisíc let se rychle oteplilo o pět až šest stupňů °C a v atmosféře tehdy byly stejné obsahy CO jako dnes. Paleocen (c. 65-56 milionů let) byla doba po vymření dinosaurů (z řec. palaios + kainos, starý + nový; snad po pádu meteoritu z Chicxulubu na Yucátanu c. 65 mio), v eocenu (56-34) se významně rozšířili savci (z řec. heós/éós, jitro + kainos, nový).

klínové písmo, klínopis, nejmladší známý datovatelný text, srov. pod písmo§ 7

písaři klínového písma v hellénismu:
Sumerské klínové písmo, nejstarší z několika takových, vzniklo před rokem 3500, ustálilo se kolem roku 3200. Od nich „klíny“ převzali po roce 2340 semitští Akkadové a jejich nástupnické státy Assyrie a Babylónie. Z Mesopotamie se rozšířilo k Elamitům na jihozápadě dn. Íránu (= Chúzistán), k Chetitům v Anatolii, do části Foiníkie a Syrie, na severu do Urartu, klínových znaků užívala stará perština.

Nejstarším písemným „archivem“ lidstva je soubor čtyř-pěti set tabulek a jejich zlomků ze Šuruppaku (Tall Fára) a Tall Abú Salabích z doby kolem roku 2600. Nejmladším datovatelným textem je astronomický diář z roku 7 př. n. l. Jsou však zprávy o tom, že existuje text z doby Tiberiovy a zatím nejmladší diář nese datum 385 SE, tedy roku 74 n. l. (vládl Arasakovec Vologasés I.).

Mesopotamské chrámové občiny byly nejen kultovním centrem každé politické státní jednotky, ale především centrem kulturním a hospodářským. Hospodářskou činnost chrámu organisovala a řídila síť úředníků. Na čele jednotlivých branží stáli kněží, mnohdy velmi vzdělaní lidé. Jim k rukám, a podobně tak i ve vladařských palácích velkých mesopotamských států, byli chrámoví vzdělanci, kněží, kteří vedli „spisovenskou službu“ organisace.

Kromě pořizování ekonomických a astronomických dokumentů byli v chrámech, chrámových školách a palácích činní i písaři, kteří pořizovali opisy hliněných tabulek, kterým hrozilo zničení stářím. Byla to vlastně činnost úplně stejná jako později při opisování a rozšiřování knih, která trvala až do vynálezu knihtisku v 15. století n. l. a o dalších pět staletí později po vynálezu fotomechanických a elektronických způsobů kopírování. Jediným rozdílem bylo to, že se nepsalo na papyrus, pergamen či papír, ale do hlíny (tuppu), dřevěné tabulky (lé’u), nebo do tabulky voskové. Písaři na hlínu byli tupšarru (ze sumerského dub.sar), na ostatní materiál sepíru, sipirru, písaři-překladatelé.

Písařské a archivní povolání se dědilo a z řady měst známe celé klany, jejichž příslušníci byli písaři. Tak v hellénistickém Uruku (řec. Orchoi, Orché) to byly klany Sîn-leqe-unnínní (první nositel tohoto jména je znám již z první dynastie babylónské, z doby starobabylónské), Ekur-zakir, Achu´útu, Kuzú (či Chunzú). Nelze ale bezpečně rozhodnout, zda si příslušníci klanů byli rodově blízcí, nebo zda šlo o první cechy (atronomů, písařů, kněží atd.). Podobně v Babylónu působil klan Nannáútu, v Aššuru Bába-šuma-ibni. O jejich autorství či redakcích sumerských a babylónských epů viz pod autorství.

Činnost písařů vykazovala všechny rysy moderních archivalistů a bibliofilů. Na kolofonu jednoho liturgického textu v Anuově chrámu v Uruku poznamenal písař, chrámový činovník i kněz v jedné osobě jménem Kidin-Anu, že text pořídil z originálu, který viděl v Elamu „za vlády králů Seleuka a Antiocha“ a opis přinesl do Uruku. Kidin-Anu rovněž poznamenal, že jde o opis „podle znění tabulek, které z Uruku odnesl král Nabû-apla-usur, král Přímoří“. [míněn zřejmě zakladatel 10. a poslední mesopotamské vladařské dynastie babylónské, dynastie chaldajské]. V perské éře nastoupila do královské byrokracie a obecně do obchodu aramajština. V archivu nippurského bankovního klanu Murašû vedli část agendy na hlíně zároveň s pergamenem, jak dotvrzují odkazy na paralelní texty slova "kunukku u šipirtu/pečeť a kůže", sc. pečetěná tabulka a pergamen. Viz také pod písmo, alfabéta.

klobouk, thessalský§ 37+ a viz pod móda

 

klódónes§ bakchy

 

Klondikos z Bastarnie, dyn., že by nejstarší z Germánů známý jménem?§ 179

klitoridektomie§ viz pod obřízka

klub, dostihový, sportovní team apod.§ viz pod dostihy, gladiátoři, hry

klusáci§ viz kalpé

Klypeá, m. na sev. Afriky vých. od Karthága na poloostrovu Cap Bon/Hermův mys; též Aspis nebo Clupea (jiné od m. v Libyi)§ 310, 256, 255, 212, 148

Klysma§ viz Héróopolitikos kolpos

Klytaimnéstrá, Klytaiméstrá z Mykén, manž. Agamemnonova§ 1600

Klytos z Akarnánie, protiřímský politik§ 191