Bl-Bry

Blaesilla, fanatická křesť. asketička, d. Pauly a ses. Iúlie alias Eustochium§ 347+

Blandína, umučená křesť. otrokyně§ 177+

Blastofoíkes, Blastofoiníkové§ viz Bastétanové

blázen dvorní, řec. geloiastás, lat. scurra, mórió, šašek; bavič na hostinách viz hostiny§ 204, 222+ 

Zaměstnání to bylo i nebezpečné. Když se během průvodu o oslavách deseti let Galliena u moci roku 262+ šaškové vmísili mezi pochodující Peršany a pozorně si je prohlíželi, říkali, že hledají principova otce: Valeriánus po roce 260 otročil v Persii. Římany to pobavilo, Galliena ne a dal šašky zaživa upálit. Šašek-klaun byl zván též skléropaiktés.

Blemmyové, Belemeh, Belhem, starší Medža/Medžau, Meded (?), nomádské kmeny, viz VI. dynastii§ 3174, 600, 420, 400, 340, 274+, 280+, 281+, 288+    

Utvářely od roku cca. 600 př. n. l. konfederované království na dn. eg.-súdánském hraničním prostoru, vých. od pozd. Núbie, dn. nomádský hamitský kmen Bedžá, angl. Beja, ve východní části Súdánu v provincii Kassalla mezi Egyptem a Eritreou.

V hellénistických románech byli Bl. popisováni jako aithiop. národ, tj. černý, bez hlavy a očí a s ústy na prsou. Roku 278 n. l. obsadili v Horním Egyptě Koptos a Ptolemáis, ale byli vojsky císaře Proba v letech 279-280 zahnáni zpět do pouště, roku 297 byli poraženi za Diokletiána. Byli vytrvalými nepřátely Kúšitů, jejichž stát nakonec ve spojenectví s křesťanským Ezanou, vládcem aksumským, kolem roku 340 n. l. rozvalili.

Blemmyové na útočících Římanech vyzískali dokonce ještě roku 452 n. l. smlouvou ve Filách záruku pro vyznávání kultu Ísidy; do země však přišli tzv. misionáři (srov. pod Filai). Kolem roku 537 n. l. vytlačil panovník obnovené Núbie/Nobadové Silko Blemmye ze země a jako první z núbijských vládců přestoupil na křesťanství. V téže době zakázal Ísidin kult císař Iustiniánus.

Nobadia sdružovala soupeřící nomády pokřtěné za Iustiniána a blemmyjský stát pohltila. Nobadia podlehla křesťanskému státu Makuria, arab. al-Muqurra, s metropolí v Dongole (Dunqula). Dongola se dostala roku 1276 pod arabský protektorát, roku 1317 byla její katedrála proměněna v mešitu a roku 1517 byla dobyta a podrobena osmanským sultánem Selimem.

Blesamios z Galatie, velmož kelt. Trokmů§ 46

Blistichis§ viz Belistiché

Blitór, gen. –ora, maked. satr. Mesopotamie a Arbélítidy§ 318, 316

Blíženci§ viz Dioskúroi, Dioskúrovci

blokáda, embargo§ viz tam

blond, móda světlých vlasů§ viz móda

Blossius z Kúm, sociální reformátor§ 133, 129

Blossiové z Capuy, kampánští spiklenci§ 210

BMCH ze Sam’al, k. (vokalisace jména není známa)§ 743

Bnón§ viz Jaqobher

Boá z Tiu, Paflagonka, aulétris hetairá, tj. žena, která se dávala najímat na hostiny, kde bavila společnost hrou na flétnu, pramatka rodu Attalovců§ 283

Boa n. Bova, Boae, it. Bua, dn. Čiovo, o. před Splitem v HR§ 368+

Bód’aštart ze Sídónu, řec. Stratón I., s. Tabnita I., k.§ 384, 370

Bodensee, Bodamské jezero§ viz Brigantínus lacus 

Bodés, karth. námořní velitel§ 260

Bodotria, záliv v Kalédonii/Skotsku, dn. Firth of Forth§ 77+, 139+ 

Boduognátus, vůdce belgických Nerviů§ 57

bodyguard§ viz osobní stráž

boétharchos, vojenská funkce n. hodnost v Karthágu (nezaměňovat s boiótarchos)§ 149

Boéthos z Athén§ arch. 29+

Boéthos z Iúdaie, Boéthovci, vlivná židovská rodina stojící na straně idúmajské dynastie§ 36-, 41+

Boéthos z Karthága/Karchédonu či z Kalchédonu/Chalkédonu, sochař (jiný B. z Ch. byl stoik§ 200

Boéthos ze Sídónu, peripatetický filosof§ 100

Boéthos z Tarsu, tyr.§ 41

Bogés z Persie, arm. velitel, též Borgés§ 476

Bógud, králové v Mauretánii:§

Bógud I.§ 105, 81, 47, 45, 44

Bógud II.§ 39, 31

Boğazkale, nový název pro Boğazköy v TR§ viz Chattuša 

boháči, bohatství, největší majetky, finanční podvody apod., viz ceny a zlato

Boibé, obec v Thessalii§ 293

Boidás ze Sikyónu, sochař, syn Lýsippův§ 325

Boiocalus, prořímský vůdce Ampsivariů§ 9+, 58+ 

Boiohaemum, řec. u Strabóna Búiaimos, srov. něm. Bojenheim, Böhmen, ale také Bayern, středověkou lat. Bohemia, srov. i pod Čechy; řec. u Ptolemaia Bainochaimai snad shodné s Baimoi, pokud to není jiný nárůdek severně od Dunaje na jihu dn. Čech a Moravy (?)§ 60, 18+, 50+ a srov. pod Hercynský les, Súdéta oré

Keltogerm. Boiohaemum, Boihaemum přešlo do germ. Baihaima, to do staroněm. Beheim a z jeho podoby Beheimen v nové hor. němč. Böhmen. Poprvé se jméno země objevuje roku 98 n. l. u historika Tacita v podobě Boihaemum. Srov. pod Bavorsko.

Boiónia Procilla, manž. Cn. Arria Antónína, m. Arrie Antóníny a Arrie Fadilly, m. príncipa Antónína Pia§ 86+

Boioríx, k. Kimbrů§ 105, 101

Boioríx, k. popádských Boiů§ 194 - 193

Boiótiá, Boiótie, Boiótové, předtím Aonie, spolek Boiótů (počet boiótarchů, nejvyšších státních úředníků, byl nejprve devět, pak jedenáct, to za peloponnéské války, později pouze sedm, z toho tři nebo čtyři z Théb; úředníci nastupovali úřad v měsíci búkatiu, prvním v boiótském kalendáři = ath. poseideón)§ 2292, 1900, 1780, 1555, 1510, 700, 650, 600, 595, 571, 559, 550, 525, 519, 507, 506, 480, 479, 457, 447, 431, 426, 424, 420, 418, 413, 411, 399, 396 - 394, 392, 389, 383, 379 - 377, 375, 371, 364, 362, 360, 352, 351, 347, 335, 324, 323, 322, 316, 315, 313, 312, 309, 306, 304, 308, 294 - 291, 281, 245, 244, 233, 224, 220, 205, 200, 197, 192, 186, 176, 172 - 170, 168, 160, 147, 140, 88, 57, 124+, 392+   

Bájná prehistorie Boiótie (podle Pausania): Okolí Théb původně obývali jacísi Ekténští/Ekténai a jejich král Ógýgos. Ti všichni prý vymřeli na mor a po nich se tu usadili Hyantové/Hyantai a Aoni/Aonai s Temmiky a Lelegy, když předtím žili kolem Súnia. Kadmos se svými Foiníčany Hyanty porazil a vyhnal, Aony si migranti podrobili a promísili se s nimi. Aoni žili po vsích, Kadmos založil pevnost Kadmeiu, která se později stala akropolí Théb, Kadmeia. Kadmejským písmem se možná myslí mykénské lineární písmo B (?).

Když Kadmos odešel k enchelejským Illyrům, převzal královládu syn Polydóros. Jeho synem byl Labdakos (poručníky byl Nykteus, pak Lykos) a tohoto Láios. Za něho vládl poručník Lykos, který ale nedokázal odolat moci Amfionově a Zéthově, kteří zemi obsadili. Spojili Kadmeiu s osídlením pod ní a tak vznikly Théby (Amfión prý dal budovat hradby města za zvuků lyry).

Když rodiny obou dobyvatelů vymřeli, posadili na trůn Láia, manžel Iokasty. Jejich synem byl Oidipús. Po jeho známé tragédii bojovali o moc ve státu synové, mladší Polyneikés se starším Eteokleem, ale oba padnou po vzájemném zápasu (1233). Namísto Eteokleova syna Láodamanta vládl poručník Kreón, syn Menoikeův, a když pak Láodamás vládne samostatně, je vypuzen z Théb Argívskými, kteří dosadili na trůn Polyneikova syna Thersandra (Sedm proti Thébám a Válka epigonů). Část Kadmovců/Foiníčanů zvaní Gefýraoi/Mostečtí zůstalo v Boiótii a po čase migrovali do Attiky (srov. k tomu rok 514). Láodamás odešel do Illyrie.

Thersandros a jeho nástupce Péneleós padli během trojské války, a v Thébách pak vládne Thersandrův syn Tísamenés a po něm jeho syn Autesión. Ten se odstěhoval k Dórům do Dóridy a po něm v Thébách vládli Dámasichthón, syn Ofeltův a vnuk Péneleův (který byl poručníkem Tísamenovým), a jeho syn Ptolemaios a vnuk Xanthos. Když Xantha v boji zrádně přemohl Andropompos resp. Melanthos, viz rok 1126, měli Thébané královlády až po krk a zrušili ji. Ve státu začala vládnout oligarchie.

Mínójská Kadmeia byla zničena kolem roku 1270 a opuštěna. Homéros namísto Théb hovoří o Hypothébai/„Podthébí“. Kolem roku 1124 přišli Boiótové z Thessalie (Arné) do své nové země a smísili se se s usedlíky. V osmém století bylo v B. osm n. devět států, jejich federace vznikla kolem roku 600 až 550, viz tam, kdy začala spolková ražba; státním znamením/znakem byl bojový štít. V klasické době proslula B. čuníky.

Boiótios ze Sparty, vyslanec§ 407

Boiótos, přítel Antigona I.§ 312

Boiótos ze Sikyónu§ 124 (Ol.)

Boiové, lat. Boií/Boií, řec. Boioi, Baimoi, č. Bojové§ 284 - 282, 238 - 236, 225-224, 218, 216, 215, 203, 201 - 200, 198 - 196, 194, 193, 191, 189, 184-183, 178, 169, 120, 113, 110, 60, 58, 6-, 18+, 70+  

Jméno snad souvisí s indogerm. slovem pro dobytek, srov. lat. bós, tedy "Dobytkáři". Silný kelt. kmenový svaz dlouhou dobu s jádrem ve střední Evropě a v Popádí, v bavorském, rakouském Podunají, v Čechách, na Moravě, západním Slovensku a v Pannonii (m. Sabária/Savária, dn. Szombathely). V první části třetího století část B. migrovala na Balkán a plenila i severní Helladu (srov. Skordiskové). Část odešla do Gallie, účastnila se tažení Helvetiů do nových sídlišť, poraženi Caesarem byli s jeho svolením usazeni jižně od soutoku Ligeru (Loire) a Elaveru (Allier) na území Haeduů, s nimiž pak splynuli. Část B. byla vyhnána z Čech Markomanny. V římském Podunají v Bavorsku a Rakousku žili pak B. až do rozpadu říše. Z okolí Carnunta znám náhrobní kámen z doby c. 80-150 n. l., na němž byla ztvárněna zemřelá Umma (45), dcera Tabikonova a choť Illonova, syna Itedona, v bojském oděvu s kožešinovým kloboukem na hlavě. V imperiální době žili pannonští Boiové v okolí jezera Pelso/Balaton v sousedství s Azaly žijícími snad západně od Neziderského jezera/Neusiedlersee. 

Jiná část B. žila jako záp. sousedé Lingonů v Cispadánii pod Apenninami, kde osídlili Bonónii/ Bolognu, Mutinu/Modenu a Parmu, Faventii (dobyta 191, dn. Faenza, srov. rok 82) a na jejich území na jihu založil C. Lívius Salínátor Forum Livií, dn. Forlì. Římany byli z Itálie po hannibalských válkách z velké části vyhnáni, zotročeni, stejně jako z jižního Slezska Vandaly a Dákové zlomili jejich moc v pannonské pustě. Srov. název Boiodúrum, pevnost na území dn. Passau, když jméno je od jednotky Batavů, která tu byla posádkou v době principátu, castra Batava, a město armáda opustila až s pádem římské moci na Západě; viz dále pod Volkové, křesťanství a Bavorsko.

Boirebistás z Dákie§ viz Byrebista

Bokchoris z Egypta, Bochchóris, gen.: Bokchoria, eg. Ba-ken-renef, k. Dvacáté čtvrté dynastie Wah-ka-Re§ 720, 715

Bokchos, jméno maurských/mauretánských králů (na mincích v aram. podobě BQS či PQS):§

Bokchos I.§ 107, 105, 81

Bokchos II.§ 81, 47, 39

Bokchos III.§ 47, 44-42, 39, 33

Bóla, Bolae, Boly, gen. Bol, m. Aequů v Latiu§ 415-414, 388

Bólis z Kréty, žoldnéř§ 213

Bolívie, novodobý latinoamerický stát§ 1500

bolehlav, viz poprava jedem

Bolgios či Belgios, kelt. předák§ 280

Bolkón ze Syrákús, strat.§ 452

Bologna, m. v Itálii§ viz Felsina a Bonónia

Bomilkar z Karthága, řec. Bormilkás n. Búmilchás, pún. BD-MLQRT§ 1. vojevůdce a pučista, 310, 308; 2. nauarchos 215, 212; 3. o. Hannónův č. 11, 203

Bomilkar z Numidie, důvěrník Iugurthův§ 111, 108, 107

Bombay, č. Bombaj, m. v Indii, roku 1995 přejmenována na Mumbaí, hl. m. svazového státu Maháráštra, Země Maráthů; angl. jméno je od port. Bom Bahia, „hezká zátoka“, nový název z Mumba déví§ viz Heptanésiá/Kalliéné

Prvního máje 1995 přejmenovali v nejbohatším z indických spolkových států Mahárástře hlavní město. Britské koloniální město Bombay, česky Bombaj, které se jmenovalo podle portugalského obratu Bom bahía, „Hezká zátoka“, dostalo maráthský úřední název Mumbaí.

Pochází od jména hinduistické bohyně Mumba déví, kterou uctívali místní rybáři ještě v dobách, kdy byla lokalita v Evropě známa pod řeckým názvem Heptanésiá, „Sedm ostrovů“, na kterých skutečně stálo původních několik osad. Po deseti letech v sedmnáctimilionovém kolosu se lidé stále dělí na bombajovce a mumbaíovce.

Hunduističtí „národovci“, politici, geografové a tiskové agentury dávají přednost novému jménu, migranti, obchodní z pestré mnohonárodní komunity se drží Pěkného přístavu. Obecně platí: Mumbaí se píše, Bombaj se říká.

bombardování, letecké§ viz pod válka

bombardování, "velké b." n. "pozdní těžké bombardování" (angl. LHB), hypothetické geolog. období Země§ pravěk 

Bonifátius, mučedník§ 303+

Bonitus, Frank bojující v armádě Cónstantína I., o. usurpátora Claudia Silvána§ 355+

Bonna, ležení a m. nad Rýnem u Kolína, dn. Bonn, v letech 1949-1999 sídel. m. spolkového Německa§ 69+, 70+, 359+  

Bonnanaro, lokalita na Sardinii, bonnanarská kultura§ viz pod Sardinie

Bonónia, předtím Felsina, viz, dn. Bologna, m. Bojů v Cispadánské Gallii§ 191, 189, 187, 175, 43-, 53+, 269+ a vide sub Felsina

Její obyvatelé patřili za republiky do clientely rodu Antóniů

Bonónia v Belgice, dř. Gesoriacum, dn. Boulogne-sur-Mer ve F, základna britské flotily§ 286+, 293+, 305+, 360+;    

Bonónia, osada u Sirmia, dnešní ves Banoštor ve Vojvodině v SRB§ 361+ 

Jiná Bonónie ležela na Dunaji, pozd. Budúnia, a Bdin, dn. Vidin na sz. BG; není v CSD.

Bonósus, praef. rýnské flotily a usurpátor, manž. Hunily Gotské§ 280+

Boótés§ viz Arktúros

Bora§ viz Bermion

Boranové, řec. Boranoi, jinak neznámý východogermánský n. sarmatský lid migrující k severnímu Pontu, jméno buď zkomolené nebo hellénisované§ 250+, 251+, 254 až 256+, 280+    

Borbetomagus§ viz Vangionae a Vangionové

Boreás, bůh a jeho vítr, cf. s. v. Buriaš§ 514

Bormiskos nebo Bromiskos, m. v Makedonii§ 406

Bormitomagus§ viz Vangionae 

Borneo§ viz Indonésie

Bornholm, dánský ostr., dř. Burgundarholmr§ 150, 278+ 

Bornhöck u Diesgau v Sasku-Anhaltu, archeolog. lokalita§ 5200

Borobudur, viz pod křesťanství (“svět kolem roku 1000“)

Borsippa, řec. pl.: v Borsippách, sum. Bad-dur-si-abba, bab. Barsip/Barsipa, m. v Babylónii jižně od Babylónu§ 2292, 2021, 2006, 1869, 1831, 747, 688, 678, 652, 651, 642, 562, 560, 486, 274, 268, 236 

V hellénismu proslula chrámem „Apollóna a Artemidy“ (= stará Nabuova Ezida), astronomií, tkalcovnami plátna a také velkými netopýry, jimiž se obyvatelé živili, viz pod kuchyně. Tradovalo se, že Orientálci varovali Alexandra Velikého před návštěvou Borsip, za něho města pustého, že pak zemře. Ale Anaxarchos z Abdér, který prodělal celé indické tažení, viz o něm roku 340, ho přesvědčil o neškodnosti pověry a král se tam podíval...  

Borysthenés, kůň príncipa Hadriána§ 117+

Borysthenés, m. a ř. ve Skythii, ř. je dn. Dnipro (ukr.), Dněpr (rus.), m. bylo později zváno též Olbiá, „Bohatá, šťastná“, srov. Olbii na na Hypaniu; srov. též pod Erac§ 675, 654, 647, 644, 549, 440, 325, 250, 244, 235, 200, 100, 60

V ústí Borysthenu leželo ještě emporion, jehož jméno není známo, dn. lokalita Berezan. Známé nálezem zlomku obchodního dopisu z doby kolem 500, který pojednává o zpronevěře nákladu a nároku na odškodnění, nebo bude podvodný obchodník zotročen.

Bosna, Bosna a Hercegovina, hist. země nových dějin a stát balkánský§ 5999, 5300, 6+

Bosporos Kimmerios či Kimmerikos, Kimmerijský Bosporos, úžina mezi Černým a Azovským mořem, mezi Krymem/Tauridou a dn. Kubání, Tauris, Krym§ před 6000, 775, 675, 600, 550, 546, 540, 480, 438, 433, 405, 393, 389, 373, 353, 344, 310, 309, 304, 349, 284, 254, 215, 190, 181 - 178, 175, 168, 160, 150, 110 - 107, 86, 80, 70, 64, 63, 48, 47, 44, 19, 16 - 14, 12, 8-, 38+, 41+, 45+, 52+, 53+, 90+, 115+, 123+, 132+, 143+, 144+, 153+, 170+, 210+, 227+, 253+, 255+, 267+, 342+     

Na Tauridě vedle Taurů žili severně od nich Satarchové/Satarchae, za nimi již na dn. Ukrajině Skythové a za nimi Rhoxolánové. Pozd. byla celá oblast jmenována jako Bosporské království či říše (Bosporos znamená „Volský brod“, srov. např. angl. Oxford). Územně a populačně byla říše největším hellénským státním útvarem doby předhellénistické, v mnoha ohledech i ekonomicky vynikajícím s bohatými obchodními kontakty po celém Středomoří. Slovo Krym (Krim, Crimea) bývá odvozováno od (krymo)tatarského qirim, útesy, nebo (mongolo)tatarského kerim, pevnost. Může však souviset s Kimmerijci, popřípadě se jménem emporia Krémnoi epi tés limnés tés Maiétidos (možná dnešní Taganrog) s významem Útesy, Srázy, zmiňovaného Hérodotem.

Bosporos Thrákios, úžina mezi Thrákií a Asií, dlouhá 32 km a široká 600 – 3200 m§ 5500, 1850, 675, 513, 512, 340, 313, 220, 88, 64, 257+, 276+, 311+   

Prošla tudy Íó, dc. Ínacha z Argu a Héřina kněžka, proměněná Diem v krávu, aby ji nenašla Hérá. Ročně průlivem propluje na 50 tisíc lodí (90. roky; bez lokální dopravy). Od roku 1936 smlouvou v Montreux jsou Bosporos a Helléspontos/Dardanelly mezinárodními vodami, kam nezasahuje turecké právo, ale právo námořní.

Největším lodním neštěstím v B. byla srážka rumunského tankeru Independenţe s řeckou nákladní lodí Evriali v listopadu 1979. Zemřeli 43 lidé a vyteklo 90 tisíc tun ropy. Na Bosporu leží Istanbul, viz pod Býzantion, jediné velkoměsto rozkládající se na dvou světadílech. Jeho aglomerace měla začátkem třetího tisíciletí na 14 milionů obyvatel.

Bóstar, Bóstaros z Karthága§ 1. 239, velitel na Sardinii 2. 217, velitel Sagunta

Bostra/Bosra, v amarnské době Busrúna, arab. Busrá v SYR, m. v Auránítidě v Dekapoli, sídelní m. arabských Nabatajů a římské provincie Arabia Neá Tráiáné B. (viz tabulku panovníků v přílohách č. XV.)§ 106+, 118+, 257+, 270+     

Boswellia sacra§ viz kadidlo

botanika, systematická (prvním panovníkem se zájmem o květiny byl Egypťan Thútmósis III., o kterém je zaznamenáno, že roku 1479 na tažení do Rečenu/Syrie v Libanonu sbíral „krásné květiny“); z řec. botané/pův. porost ke krmení§ 1479, 300

Boteirás z Bíthýnie, dyn.§ 377

Botswana, moderní africký stát, dř. britská kolonie a protektorát Bečuánsko/Bechuanaland§ 500

Bótti᧠viz Antiocheia na Orontu

Bottiaia, krajina v Makedonii, záp. od Chalkidice, v jejím středu ležívala Pella§ 433, 429, 423, 393, 211

Bottiové byli neznámého původu (thráckého?), od roku 433 sídlili na západní Chalkidice v kraji Bottiké, kam byli vyhnáni; jejich původní sídliště byla zahrnuta pod název Émathia.

Boudicca, ka britských Icénů, první žena-vůdkyně evropských dějin mimo Helladu§ 54, 28+, 43+, 47+, 60+, 61+, 69+, 71+, 79+   

Bourboni, královský rod§ 350+

bourec morušový, hedvábí§ 6

bouře§ viz sociální b.

bouře, vichřice, vichr, cyklon, větrná bouře:

Devastující větry ve Středomoří nedují. Spoušť po větrých živlech jako 30. dubna 1991 v Bangladéši, kde zničující cyklon rychlostí 146 mil/hod. přivodil smrt 138 tisícům lidí, starý svět neznal. 25. května 1985 zabil hurrikán v Bangladéši více než jedenáct tisíc lidí. Ovšem 12. listopadu 1970 ve stejné oblasti (tehdy ještě Východní Pákistán) cyklon a následné záplavy připravil o život jeden milion lidí. 8. února 1905 cyklon o rychlosti větru 120 m/hod. zdvihl vlny o více než 20 metrech výšky, které spláchly do moře celé vesnice a zabily sto tisíc lidí na Tahiti v Polynésii.

Boviánum, m. v Samniu, sídelní m. samnitských Pentrů, dn. Bojano§ 305, 91, 89

Bovillae, pl., městečko v Latiu s chrámkem rodu Iúliů, slavné potyčkou mezi clodiovci a milonovci v blízkém zájezdním hostinci, pugna Bovillána§ 57, 52-, 70+ 

box, řec. pygmé§ viz pygmé

Boxford, ves v okresu West Berkshire v Anglii, archeologická lokalita§ 383+

Boxos z Margiány, spiklenec§ 325

Boz, k. Antů§ 375+

božství§ viz pod bůh, bohové

bön, tibetský stále živý předbuddhistický polytheistický systém prodchnutý animismem, později integrován zčásti buddhismem§ 1917, 127 a viz pod Tibet 

BQS§ viz Bokchos

bráhmani, bráhmana, lat. a řec. brachmání/brachmánes, v pozdním hellénismu a v císařství vykladači domácích indických náboženských a filosofických názorů (hinduismu, džainismu), ideologové nejvyšší kasty§ 600, 325, 185, 320+ 

bráhmí, ind. písmo§ 185

Brachylidés nebo Brachyllás z Boiótie (Théb?)§ 1. boiótarchos, 371; 2. boiótarchos a promakedonský politik, syn a o. Neónův, 227, 222, 197, 192, 196

Brachyllos ze Syrákús, b. a tchán rhétora Lýsia§ 459

brána, lat. porta§ viz tam

Brasidás ze Sparty§ 1. 431, 427, 424 - 422, vojevůdce, syn Telliův a Argileónidy, efor epón. 431

Brandenburg, Branibory, něm. historická a soudobá spolková země§ 5200, 700, 500, 150, 393+ 

Branchidai, m. v Sogdiáně§ 480, 329 

Branchiovci, Branchidai, mílétský kněžský rod v Didymách§ 480, 329 

Brannovícés§ viz Aulerkové

Bratislava, Preßburg, maď. Pozsony, hl. m. Slovenska§ 172+

bratrovražda§ viz příbuzní

Bratuspantium, hradiště belgických Bellovaků, dn. Beauvais v Picardii§ 57

Braurá z Édónie, manž. Goaxia§ 496

Braurón, m. v Attice§ 1555, 750, 600, 480

Brazilie§ novodobý stát§ před 6000, 1500 a srov. pod Amazonie 

Bregaition, Bregetio§ viz Brigetió

Brennos, Brennus, též Bernos, kelt. náčelnický titul, klas. autory používáno jako osobní jméno§ 1. 390, vůdce sennonských Gallů; 2. 280, 279, B. Prauský/Prausios, jeden z keltských vůdců při vpádu do Makedonie a Hellady

Brentesion, řec.§ viz Brundisium

Brescia§ viz Cenománové

Bretagne, poloostrov ve Francii§ před 6000, 5500, 1600 

Brettanón nésoi, Brettanides§ viz Britannia

Brettiové, řec.§ viz Bruttiové

Breukové, Breucí, pannonský kmen n. národ§ 120-, 6+, 8+ 

Brhadratha§ viz Barhadratha

Brigantínus lacus, dn. Bodensee, č. Bodamské jezero§ 3200, 354+

Brigantium§ 1. m. Artabrů v Kallaikii/Gallaecii, dn. Betanzos v E, 61; 2. Brigantium/Brigantio, dn. Briançon ve F, m. Brigianů, alpských Keltů n. Ligurů, 118; 3. dn. Bregenz ve Vorarlberku, 354+

Brigantové, severoangličtí Keltové§ 54, 43+, 49+, 51+, 52+, 57+, 69+, 71+, 74+, 100+, 117+, 139+, 155+ a v. sub Britannia

brigant, viz piráti, lupiči§ 47, 44, 40, 36, 30, 25, 169+ (balkánští), 

Briges§ viz Frygové a Brygové

Brigetió, Brigetium, Brigentió, Brigentium, Bregetió, řec. Bregaition, stálé armádní ležení a múnicipium na Istru, dn. Szöny, část Komároma v H§ 358+, 375+ 

Brihadratha§ viz Barhadratha

Brinnó, vůdce Canninefatů§ 69+

Brisgaví, Brisgavové, část Alamannů, srov. asi dn. Breisgau, kraj na jz. Bádenu-Württemberka§ 354+, 357+ 

Britannia, pozd. Brittánia, řec. Prettaniké, Prettanoi, Brettanón nésoi, Brettanides, novodobé č. Británie, ost. a jeho kelt. obyvatelé (starší řec. Albion pochází od massalských obchodníků, Kassiterides/Kattiterides nésoi, Cínové o-vy, se zřejmě vztahuje pouze na dn. o-vy Scilly, lat. Silurum insulae, fr. Sorlingues, nebo snad na oblast Cornwallu, srov. též cínonosný o. Iktis neznámé polohy)§ před 6000, 5500, 5200, 5000, 3500, 2414, 2300, 1417, 635, 450, 250, 75, 55 - 53, 27-, 9+, 16+, 28+, 37+, 39+, 41 až 44+, 46+, 47+, 49 až 52+, 55+, 57+, 58+, 60+, 61+, 63+, 66+, 68 až 71+, 74+, 77+, 79+, 81 až 84+, 86+, 89+, 90+, 92+, 95+, 97+, 99 až 101+, 103+, 108+, 115+, 117+, 118+, 120+, 122+, 123+, 125+, 131+, 138+, 139+, 142+, 146+, 155+, 158+, 160+, 161+, 162+, 166+, 169+, 175+, 180+, 182+, 184 až 186+, 191+, 193 až 195+, 197+, 202+, 205+, 208 až 214+ (210+ adm. členění), 216+, 218+, 219+, 222+, 235+, 237+, 238+, 253+, 255+, 260+, 263+, 274+, 277+, 278+, 280+, 281+, 284 až 286+, 289+, 293+, 296+, 305 až 307+, 312+, 314+, 325+, 337+, 343+, 353+, 354+, 359 až 361+, 367 až 369+, 372+, 373+, 375+, 379+, 383+, 384+, 387 až 389+            

V dn. Anglii byli silní Cantií, Kantiové v Kantiu, dn. Kent, Corieltaví či Coritaví (dn. Midlands, město Ratae Coritanorum založeno roku c. 50 n. l., dn. Leicester), Regnové, Cenimagnové, Segontiánové, Ankalité, Bibrokové, Kassové, Regnové, Durotrigové z dn. Dorsetu se středisky za Římanů Lindinis (Ilchester) a Durnovaria (Dorchester), Dumnonií (v dn. Devonu a Cornwallu), srov. rok 43.

Mezi Ikény, Icéní v dn. Norfolku proslula odbojná královna Boudicca, nástupkyně krále Prasutaga, který zemřel roku 60 n. l. Povstala proti Římannům, byla poražena a v roce 61 vzala jed. Byla první evropskou ženou-vůdkyní mimo Helladu, srov. např. Marpéssu Messénskou, Feretímu Kýrénskou, Tomyridu Skythskou atd., viz index pod ženy a CSD 1200, 777; monotheistická Evropa pak musela čekat až na Janu z Arku.

Z dalších Brittů prosluli: Dobun(n)í v okolí dn. Gloucesteru (Corinium Dobunnórum, dn. Cirencester, zprvu jako pevnost od c. 49 n. l., Glevum, jako řím. kolonie od dob Nervových 96 - 98, později hl. m. anglosaského království Mercia), Cornavií a Coritaví ve stř. Anglii, z Belgie přišedší Katuvellaunové, Catuvellauní, Trinobantés s Camulodúnem, první římskou kolonií na ostrově a takto „prvním britským hlavním městem“ (Colónia Victricensis založena císařem Claudiem, dn. Colchester, s vykopaným cirkem pro osm tisíc diváků, více než mělo město obyvatel), od jejíhož jména bylo odvozeno jméno bájného Camelotu, Belgové (srov. jejich sídlo Venta Belgárum, dn. Winchester).

Na severu Anglie byli nejsilnější Brigantové, Brigentés v dn. Cumberlandu a Northumberlandu, na sv. pobřeží v dn. East Riding gallští Parísiové. V dn. Walesu sídlili Silurové, Silurés (na jihu), Demetové, Demetae (na západě) a Ordovikové, Ordovicés (na severu; obývali také přilehlý o. Mona, dn. Anglesey, vyhlášené sídlo druidů - nezaměňovat s o. Monapia či Mévánia = dn. Man).

V již. Skotsku, později pod římskou mocí (prov. Valentia), sídlili Otadiní, Novantae, Selgovae a Damnií. Oblast severní části Skotska, která nepatřila pod řím. správu, se po nejsilnějším kmeni nazývala Kalédonia, Calédonií (Highlands). Od 4. st. n. l. místním kelt. kmenům Římané říkali Piktové, Pictí, tj. ´Zmalovaní´, rozumí se tetováním, srov. také 54. Nelze vyloučit, že P. byli původními předkeltskými obyvateli severního Skotska a ostrovů na severu (Hebrid, Shetland a Orknejí).

Dalšími kmeny zde byli Veniconés, Attacottí, Taezalí, Vacomagí, Epidií, Ceronés, Creonés, Cantae, Mertae, Carnonacae, Caríní, Cornabií, Logí.

Jméno Sk. pochází od keltských Skotů, Scótí, Scottí, pův. ze severu Irska z Dalriada (pozd. označení) v Ulsteru, kteří infiltrovali Kalédonii od 4. st. n. l., srov. rok 360+, kdy pozvolna obsazovali kraj jihozápadního Skotska s pozdějším jménem Argyll. Stejnou etymologii, ale keltskou, vykazuje slovo Brit, „malovaní, tetovaní“ Kelti žijící na území dn. Bretagne a na ostrovech.

V Anglii skončil pozemskou dráhu jako jediný z císařů L. Septimius Sevérus (66): nemocen na nohy zemřel v Eboracu/Eburacu, srov. tam. Přes velkou snahu se mu nepodařilo pacifikovat sever ostrova, kde Antónínův val od řeky Forth po řeku Clyde neplnil svou roli, protože byl několikrát prolomen Kaledonci. Sevérus zato obnovil jižnější val Hadriánův mezi toky Tyne a Solway. V Eburaku naopak zahájil roku 306 svou pozemskou slávu Constantínus I.

Vedle středomořských pirátů existovali mořští lupiči za pozdního císařství v oblasti kanálu La Manche. Římané zde a na Rýnu drželi flotilu proti různým germánským tlupám, Frankům a Sasům. Velitel loďstva v Gesoriaku (též Gessoriacus portus na území Morinů = Boulogne) M. Aurélius Mausaeus Carausius, rodem gallský Menap, bral od lupičů peníze a integroval je do římského loďstva. Když se to dozvěděl Maximiánus, Diocletiánův spoluvládce, poslal za Carausiem popravčí. Menap však uprchl do Británie a prohlásil se roku 286 n. 287 císařem.

Britského „císaře“ zavraždil roku 293 jeho ministr financí Allectus, který byl přemožen roku 296 a Británie vrácena do říše invasí Asklépiodota, praefecta praetorió Constantia I. Chlóra, prý potomka Claudia II. Gotského. Na Allectově straně bojovali v Anglii franští žoldnéři (= první Germáni v Anglii).

Římské legie z Británie stáhl Constantínus III. roku 407, poslední ze „vzdorocísařů“ (do 411), aby mohl bojovat v Galliích a Hispániích s Germány. Roku 410 doporučil Honorius římským osadníkům a Britorománům, aby se sami postarali o svou obranu. Pokračovaly útoky keltských Piktů a Skotů na Římany, viz rok 383+ a na romanisované obyvatelstvo. Roku 428 n. 449 požádali „britští“ Římané, o pomoc germánské Sasy a Angly: Skoty a Pikty Germáni odrazili, ale na ostrově se usadili. Do roku c. 450 zřejmě většina Římanů a romanisovaného obyvatelstva z ostrova odešla na protilehlé pobřeží Gallie.

O Malé Británii, Brittany/Bretagne viz pod Gallové.

Původně klanová a kmenová území se po roce 300 měnila v regionální knížectví či království. Jednotný státní útvar Británie ve starém ani jiném věku nebyla nikdy. První, kdo se tituloval jako rex totius britanniae, byl anglický král Athelstan zvaný Glorious (924-939), jak dokládají mincovní nálezy. Prvním křesťanským anglickým královstvím byl Kent, kde se dal roku 597 pokřtít dynasta Aethelberht/Ethelbert (zemřel roku 616). Kromě toho, že dal sepsat první germánským jazykem pořízený právní kodex, dal také církvi půdu v Canteburry.

Posledními z invasorů, kdo se na ostrově z kontinentu vylodili, byli vojáci revoluční Francie. Plán na invasi do Irska s flotilou padesáti lodí a patnácti tisíci muži na palubě připravovaný revolučním generálem Lousem-Lazarem Hochem zhatilo na přelomu let 1796 a 1797 špatné počasí a plavidla, třebaže Irska dosáhla, se po týdnu čekání na Hochea, který nedorazil, vracela do Brestu. V únoru 1797 se plk. William Tate, Ir se zkušenostmi z americké revoluce, vylodil s 1400 demoralisovanými vojáky na jižním cípu Walesu u Fishguardu. Chlapi vypili, na co přišli, a už po dvou dnech 24. února byl Tate nucen kapitulovat; s většinou svých nespolehlivých lidí se dostal zpět do Francie po výměně zajatců. 

Britannicus§ viz Ti. Claudius Germánicus

Britská ves§ viz vicus Bretannórum

Brittiové§ viz Bruttiové

Brittunculí, "Malí Britové"§ viz Maeatae

Britu z Powysu, s. Vortigernův se Sevirou§ 388+

Brixellum, dn. Brescello v Popádí v Emilii-Romagni§ 69+

Brixen, it. Bressanone, m. v Jižních Tyrolích§ 1300

Brixia, m. na severu Itálie, dn. Brescia§ 600 a viz Cenománové

Brno§ viz Véróna

Brogitaros z Galatie, k. a velekněz, manž. Adobogióny, o. Amynty a Domnekleia/Domniláa§ 64, 58, 53, 49, 47

Brógomagus, Brotomagus, řec. Breutomagos, m. kdysi belgických Triboků v První Germánii, dn. Brumath v Alsasech§ 356+

Bromeros z Lynkéstidy, o. krále lynkéstských Makedonů Arrhabaia (I.)§ 424

Bromiskos§ viz Bormiskos

bronz, slitina mědi§ 5500 a viz pod Kypros

Bruges§ lat. forma řeckého Fryges; Ta část thráckých Frygů, která zůstala v Evropě, byla označována za Bryges či Briges. Po c. 1200 sídlili v Épeiru a Makedonii 1150-950 a migrovali zvolna pod tlakem Illyrů na východ. V Makedonii zřejmě jejich moc vzkvétala v letech c. 950-800 a umožňovala expansi do Thrákie a Asie. Po roku 800 do 700 vyklidili Makedonii, jejíž západ obsadili Illyrové.  

Brúchion, elitní čtvrť alexandrijsk᧠250+, 272+ 

Brukterové, Bructerí, řec. Brúkteroi, germ. nárůdek na Emži§ 4+, 9+, 14 až 16+, 58+, 69+, 97+, 213+     

Brundisium, m. v Kalabrii pův. Messápiů, řec. Brentesion; údajně bylo založeno z mínójské Kréty nebo pak s jakýmisi Aitóly Diomédem Argívským, hrdinou od Troie, uctívaným v jižní Itálii a ve Venetii, resp. Falanthem prchlým z Tarentu, latinskou kolonií od 5. srpna 244§ 706, 312, 269, 268, 244, 229, 220, 216, 194, 172, 168 - 167, 159, 83, 71, 54, 49 - 47, 40, 38, 30, 19-, 19+, 20+, 24+, 70+, 107+, 176+, 218+    

Bruttedius Niger, rhétór, historik a udavač§ 15+

Bruttia Críspína alias Críspína Augusta (doložena ražba jejím jménem), d. Bruttia Praesenta, cos. 153 a 180+, manř. Commodova§ 177+, 180+, 182+, 188+   

Bruttiové, řec. Brettiové či Brittiové, jejich země Bruttium ve Velké Helladě§ 444, 390, 356, 344, 340, 320, 317, 311, 306, 300, 299, 293, 285, 281, 280, 273, 272, 247, 216 - 214, 207 - 204, 194, 48, 7

Dolnosabellský kmen na jihu Itálie (oskické slovo „otroci“, rozumí se uprchlí Lúkánům). Namísto Bruttia je dnes nejjižnější část Itálie proti Sicílii označována jako Calabria, srov. tam.

C. Bruttius Críspínus (n. L.?)§ cos. ord. 224+ 

L. Bruttius Quíntus Críspínus, o. Praesenta, cos. 217+§ cos. ord. 187+ 

C. Bruttius Praeséns L. Fulvius Rústicus§ cos. ord. 139+ (podruhé; poprvé někdy na začátku Hadriánovy vlády)  

C. Bruttius Praeséns, celým jménem L. Fulvius [...] C. Bruttius Praeséns Min[...] Laberius Máximus Pompéius L[...] Valéns Cornélius Proculus [...] Aquílius Veiénto, o. Bruttie Críspíny, tchán Commodův§ cos. ord. 153+, cos. ord. 180+, 180+     

C. Bruttius Praeséns, s. Quínta Críspína, cos. 187+§ cos. ord. 217+  

C. Bruttius Praeséns§ cos. ord. 246+ 

Bruttius Súra, legát ve válce s Mithridátem Pontským§ 88

Iúnius Brútus Scaeva§ viz Iúnius

Bryaxis z Kárie, sochař§ 353, 166

Bryás z Argu, vůdce oligarchů§ 421, 417

Brygové, thrácký kmen, zbytek evropských Frygů, srov. tam; řec. Brigoi, Bryges či Briges§ 492

břichomluvci§ viz hostiny