Naarda, Nearda, Nehardea (pl.), m. na Eufrátu západně od Ktésifóntu§ 15+ a viz pod Iúdaioi

Nabajátu, arab. kmen na severu Arábie, snad předkové Nabatajů§ 645

 

Nabarzanés z Persie, chíliarchos§ 330

 

Nabataia, Nabatie, Nabatové, hebr. Nebajót, dn. arab. al-Anbaat, Nabatajší Arabové, severoarabský národ na Sínaji a v Transjordání§ 676, 645, 311, 260, 182, 175, 168, 218, 135, 110, 101, 103, 96, 93, 87, 86, 83, 76, 69, 65, 62, 55, 48, 47, 42, 39, 31, 30, 25, 24, 9, 8-, 9+, 30+, 37+, 40+, 67+, 70+, 106+, 115+, 325+; viz též pod Arabové, Arábie a Petrá

Jméno prý měli podle jistého Nabata, srov. assyrské jméno Nabátu (?), ale říkalo se jim také Dacharénoi. Celé hornaté území bylo v římské době zváno i Arabiá hé oreiné, Arabia Petraea, Skalistá Arabie. V Petře byly roku 2010 restaurovány nástěnné malby z hellénistické Petry v jednom ze společenských sálů s vyobrazeními vinné révy a hroznů, efébů a ptáků. Britští restaurátoři odhadli, že majitelem domu býval arabský obchodník s vínem. Sídelním městem Nabatajů byla vedle Petry Bosra/Bostra v Auranítidě, pozdější správní středisko římské provincie Arabia. Kolonie nabatajských Arabů sídlila v Puteolách a v Římě, kde pravděpodobně od Augustových dob udržovala i svůj chrám. Na rozdíl od sousedních monarchů, žádný k nabatajských králů nikdy Řím nenavštívil.


Nabdalsa z Numidie, bohatý Numid a spiklenec§ 107

 

Nábis ze Sparty, k., manž. Apie n. Apégy či Agapény§ 227, 207, 206-204, 201, 200, 198, 196, 195, 193, 192

Nabonassar§ = Nabû-násir, éra N.

Nabonid§ = Nabû-ná‘id

Nabopalassar§ = Nabû-apla-usur

náboženská svoboda, viz svoboda slova
náboženství, viz kulty římské, Bohové a jejich svátky

Nabridius§ viz Nebridius 

 

Nabu(ok)chadnezzar apod.§ = Nabû-kudurrí-usur
Nabû, jeden z hlavních mesopotámských bohů, oblíbený v Babylónu (jméno je kontrakcí z nabíu(m), tj. povolaný), pův. vegetativní kult a bůh znalosti psaní, který psal lidské osudy určené bohy. Jeho sídelním městem byly Borsippy, do Babylónu jej jako Mardukova syna uvedl poslední král I. babylónské dynastie Samsuditana (1626 - 1594), populární v Babylónu ale byl až v posledním tisíciletí. Kult přišel ze západu a oblíben byl mezi Chaldaji.

Nabû-achché-iddina z Babylónu, bankéř z klanu Egibi§ 560

 

Nabû-apla-iddina z Babylónu, statkář z klanu Núr-Sîn§ 560

 

Nabû-apla-usur, hebr. Nabopalassar, řec. Búpalossoros, k. v Babylónu§ 626, 624, 616, 614, 612, 609 - 605, 599 

Nabû-balassu-iqbi, o. Nabû-ná'ida§ 556

 

Nabû-bél-šumáti z Bít Jakíni, povstalec§ 651, 649, 646

Nabû-bullit [...]§ viz pod Šamaš-eríba

Nabû-kudurrí-usur, jméno babylónských králů („Bože N., střez mého nejstaršího syna“ [kudurru je výpůjčka z elam.]); hebr. Na/ebo/uk/chadne/-ressar, Nabu(ok)chadnezzar, řec. Nabúchodonosaros:§
Nabû-kudurrí-usur I.§ 770
Nabû-kudurrí-usur II.§ 617, 605, 601, 597, 595, 589, 587, 585, 582, 573, 567, 562, 553 
Nabû-kudurrí-usur III. alias Nidíntu-Bél I. (per. Naditabira), syn Kén-zéri (vydával se za syna Nabû-ná´ida)§ 522, 521
Nabû-kudurrí-usur IV. alias Nidíntu-Bél II., vlastním jménem Arácha z Armenie (vydával se za syna Nabû-ná´ida jako jeho předchůdce)§ 521

Nabû-mukín-zéra, ass. Mukín-zéra z Bít Amukkáni, k. v Babylónu, o. (Nabû-)šuma-ukína§ 733, 731, 729

Nabû-nádin-zéri, ass. Nadinnu, k. v Babylónu§ 734, 733

Nabû-ná‘id, hebr. Nabonid, řec. Naboandélos, k. v Babylónu§ 556, 555, 553, 550, 549, 540, 539, 522

Nabû-násir, k. v Babylónu§ 747, 745, 734

Nabû-rimanni, nejstarší jménem známý babylónský astronom, řec. Nabúrianos či Naburiannyos§ 300

Nabû-salim z Bít Jakíni, o. Aplájův, s. Marduk-apla-iddiny§ 653 

 

Nabû-šarra-usur, vojevůdce/ša réši Ašur-báni-apliho§ 659

 

Nabû-šezibanni z Egypta§ = Psammetichos I.

Nabû-šuma-éreš, šandabakku/guenna Nippuru§ 663, 652  

 

Nabû-šuma-iškun II., k. v Babylónu§ 761, 747

Nabû-šuma-iškun, s. Marduk-apla-iddiny, ass. Samuna§ 689

Nabû-šuma-iškun z Nippuru§ viz Šuma-iškun  

Nabû-šuma-líšir, b. Nabû-kudurrí-usura II.§ 605

Nabû-šuma-ukín II., k. v Babylónu, ass. Šuma-ukín§ 733

Nabû-šuma-ukín z Bít Amukkáni, s. Nabû-mukín-zéra, ass. Šuma-ukín§ 729

Nabû-šuma-ukín z Nippuru, správce Ezidy, manž. Gigitum§ 560


Nabû-ušabši, aram. šejk§ 731

Nabû-ušallim z Bít Dakkúri, šejk§ 678


Nabû-zéra-kitti-líšir z Bít Jakíni, šejk§ 680
Nabû-zéra-iddin, hebr. Nebuzardan, řec. Nabúzardanés, vysoký činovník babylónského dvora a likvidátor prvního Jahweho chrámu§ 587

Nabû-zéra-šubši z Uruku, s. Bullutův, b. Bél-ibniho, obnovitel Akíta§ 747

Nabúgu, Napúgu, s. satrapy Gubárua§ 539  

 

nábytek:
Hellénský nábytek. Klasická hellénská domácnost byla nábytkem vybavena velmi střídmě, a to i v případě velmi majetných rodin. Malými okny šlo do místností málo světla a „obytné“ místnosti nesloužily stejným způsobem, jako dnes. Veškeré domácí práce i společenský život se soustřeďoval spíše na „dvůr“.

V místnostech nestály žádné skříně, neboť ty byly až vynálezem římským. Vlastní vzory pro nábytek hellénského světa jsou pravděpodobně z Egypta. V hrobce Heteferidy ze 26. století se uchoval nábytek se zlatým lůžkem s podhlavníkem na opření krku, zřejmě nejstarší postel.

Šaty a veškeré další věci ukládali Helléni do skříněk a různých truhlic se zámky (larnax). Podle uměleckého provedení truhel bylo poznat sociální příslušnost majitele. Egypťané, jak ukázaly nálezy z osady stavitelů královských hrobek v Thébaidě, dávali osobní věci a šaty do košů, hliněných hrnců nebo dřevěných truhel. Stolovali na tácech, které bývaly na dřevěných stojáncích. V „bytech“ byly cihlové divany na sezení i spaní. Jenom „lepší“ rodiny měly dřevěná lůžka, stolky a sesle.

Při práci a odpočinku sedávali lidé na stoličkách a sedátkách (i skládacích, difros), obdobných dnešním židlím. Takové židle s opěradly na ruce vyklenutým směrem od sedícího používaly hlavně ženy, nebo na nich seděli bohové. Říkalo se jim thronos a jako trůn jejich podoba i svým způsobem i účel vydržely dodnes.

Po celý starý věk jedli, hodovali, ale také intelektuálně pracovali lidé na lehátkách, kde jedna strana byla vyvýšena a sloužila jako opěrka (klíné). před lehátkem stával nízký stolek (trapeza), hostiny se ale konaly také za jedním velkým stolem se spojenými lehátky.

Antika u jídla a rozprávění od sedmého století ležela; sezením se trůnilo, soudilo, prostě vládlo. Homérovští hrdinové u jídla a pití seděli na židlích nebo v křeslech, často s podnožkou (srov. dar Héry Hypnovi ve xiv. zpěvu Íliady).

Ženy používaly pohovky (lechos) s polštáři, koberci či přehozy. Ke spánku se na prostých lůžcích lidé ukládali přikryti dekou. Péřové přikrývky všeho druhu starý věk neznal - a vlastně ani nepotřeboval. Nejstarší zachované koberce však pocházejí z údolí sibiřského Pazyryku na území severovýchodního Kazachstánu, srov. pod mumie. Skythská lokalita z 5. až 3. století s několika pohřby v mohylách uchovaných v ledu kromě toho dosvědčuje Hérodotova slova o tom, že Skythové se oddávali vdechování kouře z konopí, cannabis.

Dům osvětlovaly hliněné či bronzové olejové knotové lampy (lychnos) či lojové nebo voskové svíce. Louče (lampas) byly používány jen pro osvětlování v otevřeném prostoru (cesta v noci).
Zřejmě nejstarším jmenovaným řemeslníkem-truhlářem, tektón, byl v Odysseji Ikmalios/Ikmaleos, který pro Pénelopeju zhotovil lenošku.

Římský nábytek. Stejně jako hellénské místnosti byly také římské (a italské) střídmé s málo nábytku, s málo stolů a skříní. Třebaže původně Římané u jídla seděli, vlivem hellénismu začali zaléhat na lehátka, kde též diskutovali, bavili se, pili atd. Lehátko v jídelnách bylo obvykle určeno pro tři strávníky (tríclínium). Jídelních stolů v dnešním slova smyslu bylo používáno hlavně k servírovacím účelům.

Roku 2007 byly v Herculáneu ve ville L. Calpurnia Písóna, „villa dei papiri“, odkryty první zbytky římského trůnu, židle s opěradly zdobené slonovinou, jaké byly známy jen z nástěnných maleb.

Matrace a polštáře na lehátkách a lůžkách byly plněny vlnou, od 1. st. n. l. bylo módní plnit je husím peřím (loveny v Germániích). Římané na lůžka používali přikrývky, prostěradla neznali.

Předměty byly v místnostech obvykle skladovány na nástěnných policích, nebo v místnostech k tomu určených. Osvětlení místností večer poskytovaly hliněné nebo bronzové knotové olejové lampičky.

Starožitný nábytek se stal ještě koncem republiky předmětem sběratelské vášně. Zřejmě první z Evropanů, který starožitnostem propadl, byl Augústus, sbírající cenné kusy nábytku a korithské vázy (slitina zlata, stříbra a bronzu vzniklá údajně při požáru Korinthu roku 146). O sběratelství, vykrádání památek apod. viz také pod hroby.

Luxus konce republiky a později byl nepřehlédnutelný také u nábytku. Stůl z pomalu rostoucího a proto vzácného afrického citrovníku, mensa citrea, stál milion sésterciů. Císař Neró, jehož majetek byl odhadován na tři sta milionů sésterciů, měl prý takových stolečků s nohami ze slonoviny pět set (sic).

Starý svět neznal lakování nábytku, dekorací ani dřevěných stolních kousků. Povrchová úprava končila vyhlazením a fermežovým nátěrem. Pevný a lesklý lak je vynález čínský z dynastie Šang (1523-1028) a jeho technologie se do Středomoří nedostala.

nacionalismus§ viz národovectví

nadace, finanční podpůrné fondy, výchovné, filanthropie, viz obilí, zásobování potravinami, nebo pod ceny, bohatství, dobročinnost; hellénská dobročinnost byla například v Athénách částečně uzákoněna, viz tam, a svým způsobem žije dál v anglosaské nadační dobročinnosti; viz pod obilí.

Staré podpůrné fondy nebyly vázány na žádnou ideologii. Alimentační fondy na podporu chudých dětí svobodných lidí/alimenta ingenuórum ingenuárumque zakládali z panovníků Nerva, viz rok 97+, Tráiánus, Antónínus Pius a M. Aurélius, viz pod obilí v části o nadačních fondech a srov. též pod spolky.

Nejstarší bytovou nadací zařízenou pro správu sociálních bytů byla a je instituce velkofinančníka a prvního evropského globálního velkopodnikatele Jakoba Fuggera z roku 1521 (viz o něm s. v. zlato). Postavil v Augšpurku 67 domů se 140 byty (o průměrné ploše šedesáti metrů čtverečních), v nichž platili nájemníci roční činži jednoho rýnského zlatého. To se dnes přepočítává bez zohlednění inflace na jedno necelé euro, k tomu služby za padesát eur. Podmínkou k získání na svou dobu luxusního bytu bylo pocházet z Augšpurka (nebo tam dlouho žít), být katolíkem (podnikatel financoval Habsburku) a třikrát denně se za Fuggera pomodlit.


Nádinnu, Nádinu§ = Nabû-nádin-zéri

Nádinnu z Laraku, dyn.§ 731 

an-Nadžaf, m. v IRQ§ 325+

Nadžd, "Vysočina", histor. země v centru Arábie se sídlem v oase ar-Rijád/"Zahrada", součást KSA§ 115+

Nadžrán, oasa na hranicích KSA a YMN§ 325+ 

 

Naeratius Cereális, praef. Urbí = (Neratius?), b. Vulcacia Rufína, praef. praet.§ 338+, 352+, cos. 358+  

Cn. Naevius, básník a životopisec§ 270, 235, 204, 201, 189

L. Naevius Aquilínus§ cos. ord. 249+ 

Q. Naevius Crista, velitel§ 214

L. Naevius Surdínus§ cos. suff. 30+

Q. Naevius Cordus Sútórius Macró vulgó Macró, praef. praet.§ 24+, 28+, 31 až 38+   

nafta, ropa, mesopotamská, asfalt; Hellény později zvána Médejin olej. Alexandrovým hlavním mastičkářem a něco jako animátorem, tajemníkem přes zábavu, byl jistý Athénofanés z Athén. Mimo jiné jako legrácku pro pobavení krále roku 331 jako první předvedl moc nafty-petroleje. Na lázeňského eunúcha Stefana, prý s překrásným hlasem, dal nalít petrolej a zapálit. Živá pochodeň všechny vyděsila, ale podařilo se to uhasit, nicméně eunúchos tím ještě dlouho trpěl.

V hellénistické době byla známa osada Démétrias v Assyrii na Tigridu chrámem Anaje, královskými pozemky a naftou v okolí. Nacházela se totiž na jižním okraji pozdějších kurdských naftových polí u dn. Kirkúku. V Poeufrátí proslulo asfaltem město Hellény zváno snad Is/His ležící na stejnojmenném přítoku Eufrátu, v hellénismu asi Aeipolis, dn. Hít v IRQ (ten je známý nikoli asfaltem, ale vodními koly na zavodňování postavenými údajně v hellénismu). Hellénský starověk ropu masověji nepoužíval, snad byla součástí „řeckého ohně“, zápalné zbraně neznámého složení a hoří i pod vodou. První zmínka zapálené naftě použité ve válce, která nebyla žádnou tekutinou k uhašení, je z války Tigrána I. s Římany; že by první zmínka o "řeckém ohni"? Haterští Arabové se bránili Septimiovi Sevérovi roku 198 n. l. hořícími naftovými projektily.  

Asfaltování chodníků snad poprvé použito při stavbě Baghdádu Araby až roku 762 n. l. O užití asfaltu ve stavebnictví se vykládá v dějích výpravy císaře Traiána proti Parthům do Mesopotamie roku 115-116.

Turecké úřady pronajímaly před první světovou válkou naftové prameny u Hítu na Eufrátu (dnešní irácká provincie Anbár). Povrchový asfalt byl rafinován a používal se na potírání rovných střech, aby do domů nezatékalo. Průmyslové využití irácké ropy však nastalo až roku 1927 na nalezištích u Kirkúku.

První povrchová ruční těžba ropy v Evropě je zaznamenána roku 1854 v lokalitě Bobrka u Boryslawi v haličských Karpatech na dnešní západní Ukrajině. První vrt pro získávání petroleje na svícení v Boryslawi byl otevřen roku 1861 a byl to začátek prvního evropského naftařského boomu.

Roku 1908 zde také vypukl první požár evropských naftových polí. Pro srovnání: první naftový vrt v Baku a okolí je z roku 1846 a rozparcelování polí pro mezinárodní investory (bří Nobelové, Rothschild) je z roku 1872.

Asfalt, lat. bitúmen, byl podle nálezů poprvé užit neandertálci c. 40 tisíc k upevnění kamenných šipek na šípy a nástrojů (jeskyně Gura Cheii u Râşnova v Rumunsku, lokalita Tall at-Tlal v Syrii, kde novější datace užití asfaltu jako lepidla až c. 70 tisíc). Sumeřané a po nich všichni Mesopotamci užívali asfaltu jako stavebního pojidla a při stavbě rákosových plavidel (nejstarší nález takové lodi je z kuvajtské lokality as-Sabíja c. 5000 př. n. l.). Na konci egyptské nové říše začali asfaltu používat na Nilu k mumifikaci (z per. múm, vosk n. asfalt, z toho arab. múmija, asfalt).     

Naga, Nagaland§ 155

Nagádípa, o. u sever. pobřeží Cejlonu§ 450

 

Nagar, pův. chalkolit. m. v Džazíře, dn. lokalita Tell Brak§ 3500, 3200 

 

Nagara§ viz Pátaliputra

Nágasena, buddh. mnich z Milindapaňhy§ 155

 

nagasi, jihoarab. „výběrčí daní“, z toho etiop. negus, neguš, „král“§ 600

Nagítu, m. v elamském přímoří poblíž Babylónie, dn. neznámé lokality§ 701, 694 

 

Nahanarvalové§ = Silingové

Nahapana, k. indosakské dynastie Kšaharáta§ 55, 20+ a viz Sakové  

nahota, v athletice§ 720

Nahr al-kalb§ viz pod Lykos

Nahr Barad᧠viz Bardinés

Nahr az-Zarkí§ viz Jabbok

Nahr malcha, Nahr malk, nahar malka, „královská řeka“, největší kanál v Mesopotamii. Dílo Nabû-kudurrí-usura ii. spojující Eufrátés s Tigridem obnovili Seleukovci, dn. Razwaníja mezi Babylónem na jihu a Baghdádem na severu. Není v CSD.

Nachal Musri, Nachal mát Musri, "Egyptské wádí", ass. pevnost na egypt. hranicích, dn. al-Aríš (?)§ 720

 

Nacharina, eg.§ = Chanigalbat, Mygdoniá

Nachké z Cininši/Hérákeiúpolis Megas, dyn. dolnoegyptský§ 671

 

Nacht-neit§ 1. manž. Džerova, 3127; 2. manž. Denova, 3054 

 

náia (pl.), hry v Dódóně, věnované místnímu celohellénskému Diovu kultu a jeho chrámu (od náos, chrám)§ 776

Ná'id-Marduk, b. Nabû-zéra-kitti-lišira, ass. guvernér Přímoří§ 680

Nairi, jeden z krajů Urartu na horním toku ř. Zab, jižně od jezera Van; původ. označení Assyřanů pro Urartu, pozd. pro celou zemi§ 774, 739, 737, 719, 107

Naissos, lat. Naissus, pův. ill., thrácké a kelt. sídliště jmenované podle řeky Navissos/dn. Nišava, po roce 75 s římskou pevností, dn. Niš v Srbsku, rodiště římských císařů, mimo jiné Cónstantína I.§ 339, 73-, 87+, 269+, 270+, 293+, 350+, 361+, 364+   

nájem, nájemné bytu, nájemní bydlení§ viz architektura a ceny

nájemce půdy, colónus/"obdělávatel", osob. svobodný, laetus/"radostný?" (nezn. původ.), cizí/barbarský nájemce§ 85+ (léx manciána), 269+ (Germáni), 270+, 309+ (zákaz opuštění půdy), 344+ (příznivci circumcelliónů), 350+ (laetové v Galliích/Germániích), 357+ (ibid.)       

Nakacu, jap. princ, vzbouřenec proti Ričúovi§ 343+

 

Nakebos z Nabatie§ 8

Nakŏleia, Nakŏlia, tak též na mincích, m. ve Frygii, dn. Seyitgazi v TR§ 366+

 

Nalda-mak/Nawidemak, manž. Tanid-amaniho, k. v Meroé§ 80

nalezinec§ viz siroty, fondy nadační

Namadas§ viz Narbada

Namára, an-Namára, an-Nimára, mí u Šahby na jihu SYR§ 115+, 325+ 

 

Namhe Čcha-čchaung, ang. Namhae Ch’ach’aung, k korejského státu Šilla§ 57

Namibie, moderní africký stát, dř. (Německá) Jihozápadní Afrika§ 500

 

Namilt§ viz Nimlot

 

Nam Jüe/Namyue§ viz Namviet

 

Nammach, Nam-mach, vládce v Nippuru, manž. Pakalamy§ 2600

 

námořní invase, první popsan᧠694

Mezi klasická vylodění z vody patří ve starověku perské invase do Hellady (i s přemostěními), boje za peloponnéské války, výprava Athénských na Sicílii, vylodění Agathoklea na Sicílii, Římanů v severní Africe atd. Početně největší vyloďovací invasní akcí byl Den D za druhé světové války 6. června 1944 v Normandii na devadesátikilometrovém úseku.

Anglo-amerických spojenců bylo v přímé akci na 156 tisíc vojáků (z toho 23 400 parašutistů) z pěti až sedmi tisíc lodí a člunů (z toho bojových lodí bylo 1213, největší loďstvo všech dob), vylodění předcházelo těžké bombardování 11 500 spojeneckých letadel.

Pro celou operaci vylodění spojenců v Evropě Overlord však měli Angloameričané k disposici tři miliony vojáků a třináct tisíc letadel. Za vylodění padlo na šest tisíc mužů (do ukončení celé operace na 65 tisíc), zhruba stejný počet na německé straně. Jiné zdroje vycházejí ze síly spojenců kolem 1,5 milionu mužů, Němců kolem 350 tisíc, z nichž padlo na 120 tisíc spojenců a přes 110 tisíc nebo dokonce dvě stě tisíc Němců.

Do normanské invase byla nejrozsáhlejší vyloďovací akcí pokusy čínskomongolského císaře Kublajchána (+ 1294), Čingischánova vnuka, dobýt japonské souostroví v letech 1274-1281. Největší invase připadla na léto 1281, kdy se proti Japoncům vypravilo loďstvo z Koreje o devíti stech lodích a z Číny o 3500 plavidlech údajně dohromady se 140 až 160  tisíci mongolských, korejských a čínských vojáků a námořníků. Neuspěli, Japonci je odrazili a celé loďstvo pak zničil v srpnu tajfun.

námořnictvo§ viz loďstvo 

Nambed z Persie, nijak známý údělný král pod Arsakovci§ 141

 

Namri, země již. od jezera Urmia; spolu s Nairi část pozd. Médie Atropatény, viz, její severových. část§ 774, 744

Namviet, Daiviet, čín. Nan Jüe/Nanyue, stát na severu Vietnamu§ 175 (panovníci), 39+, 43+  

Naná, Nanná, Nannáj, Nannája, řec. Nannaia, sumerský Nannar, měsíční bůh, řec. Ninos (?), viz ale hlavně Sîn; hl. sídlo kultu bylo v Uru; v Súsách jiné jméno Artemidy-Anaítis, uctívána podle mincovních nálezů v Elymáidě a až v Paňdžábu Kušánci§ 761, 646, 164

Nana, ka v Ibérii, ses. Rhéskúporida VI. Bosporského, manž. Meribana III.§ 301+, 342+  

Nan-čeng/Nanzheng, sídel. m. státu Chan (jednoho z 18)§ 207

Nan-jüe/Nanyue, viet. Nam Viet, nechanský stát na jihu Číny a severu VN§ 175, 112

Nan-ťing/Nanjing, "Jižní sídelní město", č. trad. Nanking§ viz Ťien-je 

Nan-wang z Čou, císař§ 315, 256

 

Nandivardhana, k. v Magadě§ 1. I. 600, 2. II. 461
Nanda, Nandové z Magadhy v Indii, královská dynastie§ 362, 326, 321, 297
Nanda či Mahápadmadhipati Nanda, k. v Magadě, o. osmi synů-králů§ 362, 321

Nangiš-lišma z Kiše, l.§ 3200

 

Naniwa, dn. Ósaka§ viz

Nanni, Nanne, Na-an-ni/né, literární k. v Uru§ 2600

Nanniénus, Nannínus, comes reí mílitáris v Galliích, mag. mílitum§ 370+, 378+, 387+  

Nannion z Athén, hetair᧠524

Nannos, k. ligurských Segobrigů§ viz pod Massaliá 


Nanše, Enkiho dcera, ses. Ningirsua, vykladačka snů a bohyně-věštkyně§ 2540

Napad, Namopat z Persie, aram., blíže neznámý údělný král pod Arsakovci§ 141

Napata (v řečtině pl., do Napat), egypt. Nepet, sídelní m. Aithiopů-Kúšitů v letech asi 750 - 590; na 4. kataraktu Nilu v severním Súdánu, asi dn. Džabal Barkal u Kurajmá v SDN, na jehož úpatí roku 1862 nalezena "Pijova stéla" z 21. roku jeho vlády, c. 730§ 751, 737, 730, 716, 666, 664, 600, 595, 580, 300, 80, 24

nápisy, epigrafai, inscriptiónés, oficiální znění zákonů, vyhlášek, usnesení atd., sbírka epigrafická první§ 253

nápoje§ viz kuchyně

Napoléon I., císař francouzský§ 170+

 

Naqáda§ viz Ombos

 

Naqí'a, Nakíja z Babylónu, ass. Zakútu, manž. Sîn-achché-eríby, m. Aššur-acha-iddiny, ses. Abí-ramie§ 688

Naqše Rostam, Naqši Rostam, "Rostamova deska/rytina", skalní hrobky Achaimenovců s nápisy u Persepole§ 238+, 244+, 259+   

 

Nár malcha, Nár šarri, "Královská řeka/kanál" v Mesopotamii§ 116+, 262+, 363+  

 

Nárajána, k. v Magadě§ 68

Náratos, ind. Nárada, o. Sófytův§ 303

 

Naravas z Libye, dyn.§ 239

Narbada, Narmada, u starých geógrafů Namadas, ř. na sz. IND; pramení v Madhjapradéši, do moře se vlévá v Khambátském (angl. Cambay) zálivu Arabského moře v Gudžarátu (Lariké)§ 600, 321, 375+ 

Narbó Martius, řec. Narbón, dn. Narbonne, sídelní m. Gallie Transalpinské/pozd. Narbonské§ 118, 77, 45, 282+ 

Narcissus§ viz Narkissos 

 

Naris/Onaris z Bisaltie, thrácký vůdce§ 560

Nariskové, Variskové, germ. lid žijící severně od Dunaje mezi Bavorskem a Slovenskem§ 170+, 179+  

 

Narkissos§ 1. propuštěněc Ti. Claudius Narcissus, tajemník principa Claudia, manž. Dikaiosyny, 37+, 41 až 43+, 48 až 50+, 52+, 54+, 69+; 2. propuštěnec na dvoře Nerónově, 68+; 3. lázeňský otrok a vrah Commodův, 192+, 193+

Narkissos, biskup v Neróniadě v Kilikii§ 359+     

 

narkomané, narkotika, narkomanie, nucen᧠323, 161+ 

Drogy a narkomani ve starém věku. Přesné užívání a rozměr obliby omamných látek ve starých dobách pochopitelně neznáme. Z velké části jsou naše znalosti útržkovité a mnohdy spekulativní. Ani neznáme stará jména pro řec. opion, lat. opium, omamná látka z máku (papaver somniferum). Biologové soudí, že jeho pravlast leží na Ibérském a Apenninském poloostrovu. Nálezy máku patří k neolithickým kulturám severně od Alp (cca. 5 tisíc let), jeho užívání bylo známo ve všech starověkých civilisacích.

Népenthes (farmakon népenthes) byla stará omamná rostlinná látka dovážená z Egypta. V homérské Odysseji na hostině, uspořádanou ve Spartě na počest Télemachovu, hledajícího otce, látku do vína nasypala královna Helena, živoucí příčina trojské války. Poznala ji údajně v Egyptě, když se s manželem Meneláem vraceli od vyvráceného Ília domů.

Népenthes byl na zapomenutí životních strastí a na veselost, jak pravil básník. Možná to bylo opium, jehož pravlastí ale asi v tom případě byla Anatolie, nikoli západní Středomoří. Srov. pod kulinářství a hostiny.

Archeologický nález potvrdil, že s narkotikem se obchodovalo již dávno a zcela oficiálně, bez jakýchkoli zákazů. Opiovou pastu vyváželi Kypřané do Egypta již kolem roku 1350. Egypťané opiu říkali snad mehes a užívali ho na horečky, průjmy, bolesti a kašel, také na uklidnění malých dětí (papyr Ebersův, c. po 1700), nebo kýfi, což bylo zároveň kadidlo.

Arrhidaios, syn Filippa II. s Filinnou z Lárissy, byl nevlastním bratrem Alexandra Velikého. Jako král se roku 323 rozhodl pro trůnní jméno Filippos III. Olympias ho za mlada údajně systematicky navykala na drogy, protože chránila nástupnická práva svého syna; což je první doložená nucená narkomanie v historii!

V krétské a hellénské symbolice se makové hlavice objevují v souvislosti s extatickými kulty. Erasistratos, dvorní lékař Seleuka Níkátora, a lékař Diagorás, autor spisu o léčebných látkách a bylinách, prokleli užívání opia včetně jeho uklidňovací funkce ve vínu. Věděli, že opium oslabuje zrak. O omamných látkách psal dnes jinak neznámý lékař Iollás. Jeho i další knihy nejsou zachovány. Lékaři předepisovali pilulky s obsahem opia na nespavost a proti bolestem hlavy. Rozžvýkané se zapíjely mlékem.

Římský důstojník Plinius zná případy předávkování opiem (např. otec praetora P. Licínia Caecíny). Císař M. Aurélius Antónínus zvaný Philisophus pro na ochranu před svých žaludkem s bolestem v prsou a zřejmě na celkovou profylaxi (a nikoli jako antidotum proti otravě) bral prý denně thériakon, tedy preparát z různých látek s až dvacetiprocentním podílem opia, pravděpodobně vynález kdysi krále Mithridáta VI. Eupatora, viz. Musel se tak stát nutně drogově závislým, ale údajně nechuravěl a kromě thériaka nikdy nejedl přes den, až večer.

Před ním z císařů pravděpodobně fetovali Claudius a Neró. Claudiův lékař Scríbónius Largus upozornil na to, že se do mékónia, tj. makového mléka, má dávat čistá šťáva z makových hlaviček a nikoli výtažek z listů; což by hovořilo proti obchodníkům s opiem, lékárníkům, a byl by to asi první evropský případ apatykářského, popř. dealerského podvodu.

Gáiova třetí manželka Caesónia mu dávala nápoje lásky, po nichž tři dny nespal, měl přeludy a blouznil. Ačkoli to není řečeno explicitně, žádná starověká informace nehovoří přímo o užívání drog, zdá se, že pološílený Caligula bral opiáty.

Thériaka byly původně látky proti uštknutí zmijí, později mnoho druhů pestrých léčivých nebo ochranných směsí, vždy s příměsí opia. Věhlasné bylo thériakon Mithridátovo, mithridáteion, o 54 složkách, a jeho rozšířená forma Nerónova lékaře Andromacha o sedmdesáti komponentech. Mithridátova preparátu bylo po staletí používáno jako prevence proti otravě.

První čínský herbář, jehož autorství je připisováno Šen Nungovi (po roce 200, navazuje na starší), obsahuje soupis 365 rostlin a látek z nich. Mezi nimi opium.

Jako anaestheticum poprvé opia užil perský lékař Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríja ar-Razí (864 – 930), zabývající se, jako všichni velcí učenci arabského kalífátu, také alchymií, matematikou, filosofií a fysikou.

V Baghdádu založil nemocnici (její místo určil podle stupně zasmrádlosti kusů masa, které po městě pohodil: kde smrdělo nejméně, bylo vhodné místo pro nemocnici). Byl prvním lékařem dějin, který zavedl do medicíny užívání alkoholu (al-kuhl), jehož destilaci zdokonalil.

Narkomanie ve starověku nedosáhla nikdy rozměrů novodobých od konce šedesátých a začátku sedmdesátých let 20. století s tendencí stoupající. Takový feťácký vražedný bakchanal, jaký postihl poslední hinduistickou královskou rodinu, vládce Nepálu, 1. června roku 2001, starý věk nezná. Zfetovaný korunní princ Dípéndra tehdy v několika okamžicích z automatické zbraně postřílel svého otce krále Biréndru, svou matku a královnu Aišvarju a dalších osm příslušníků panovnické rodiny. Pak se sám postřelil a po třech dnech zemřel (jak tvrdí palácová verse).

Pro zisky z drog byla už také vedena válka. Spojené království bylo v 19. století prvním státem, který oficiálně prodával opium. Britští obchodníci v Číně opiem made in India platili za porcelán, čaj, hedvábí atd., protože sami neměli co nabídnout, leda stříbrnou ražbu. Dovoz opia byl pekingskými vládci do Číny zakázán a protože to Číňany dlouhodobě ničilo a kolaboval správní systém na velkém území jižní Číny, císař import drogy znovu zakázal. Byly z toho dvě opiové války, první s Británii v letech 1834-1843, druhá s Brity a Francouzy 1856-1860, jedna z nejodpornějších záležitostí evropských mocností.

Fenomen kouření tabáku nebyl evropskému starověku ani středověku znám. Hérodotos sice o Skythech praví, že se nemyli ve vodě, ale v kouři z konopí, kannabis (viz poznámku o hrobu pod heslem nábytek, kuchyně) a staří lékaři doporučovali v některých případech vdechování kouře z léčivých rostlin, zpráv o kouření jako běžného jevu nemáme.

V bohaté výbavě skythského hrobu ze čtvrtého či třetího století v kurganu Aržan 2 v republice Tuva v sibiřské části Ruské federace archeologové nedávno nalezli kouřovou misku s hromádkou semínek a plodů konopí a máku.

Gáiova třetí manželka Caesónia mu dávala nápoje lásky, po nichž tři dny nespal, měl přeludy a blouznil. Ačkoli to není řečeno explicitně, žádná starověká informace nehovoří přímo o užívání drog, zdá se, že pološílený Caligula bral opiáty, též asi jinak velmi střídmý prínceps Márcus.

Kouření dýmky ovšem nebylo v eurasijské oblasti vázáno na tabák. Dýmky na konopí z račích klepet u Ongiů (negritský národ Onge, dnes s asi osmdesáti příslušníky) na Andamanech jsou prastaré a jejich jméno "také" znamená podle italského ethnologa Lidia Ciprianiho dýmku i raka. Podobně se kouřilo divoké konopí mezi některými Melanésany.

Věštci a věštkyně Hellénů vdechovali bylinné kouře či výpary, ale tabák neznali. Evropané se poprvé setkali s kouřícími indiány 6. listopadu 1492 na slavné výpravě Janovana Kryštofa Kolumba (zemřel 1506; Cristoforo Colombo, špan. Cristóbal Colón). Zvyk kouřit tabák a jeho zásobu do Evropy jako první přivezl na Kolumbově lodi Niña v březnu 1493 a doma v Ayamante v andaluské provincii Huelvě předváděl plavčík Rodrigo de Jerez. Za to ho křesťanští soudcové, inquisice, na udání manželky odsoudila na deset let do vězení.

Prvním Evropanem, který tabák a kouření popsal, byl jistý katalánský kněz Ramón Pané roku 1497, který byl s Kolumbem v Karibiku s na jeho druhé výpravě. Roku 1518 poslal semena tabáku císaři Karlu V., roku 1558 André Thevet poslal semena do Francie. Vyslanec francouzského dvora v Lisabonu Jean Nicot de Vellemain (zemřel 1604) seznámil Paříž s léčivými účinky tabákových listů (jeho jméno nese nikotin).

Formou kouření (říkávalo se "pití tabáku, cf. něm. tubackdrinken/trinktubak) bylo spalování tabáku v dýmkách či balení doutníků, od 17. století šňupání, od dob francouzské revoluce doutníčky. Do té doby šlechta šňupala, lid kouřil doutníčky, cigarillos: dnes je to díky ceně spíše opačně. Údajně prvním z papežů, který rád tabák, a to šňupavý, byl Benedictus XIII. (1724-1730).

V Čechách je zahradní pěstování léčivé byliny tabáku "dovezené z Frankreichu" doloženo ve druhém vydání herbáře italského lékaře Pietra Mattioliho roku 1596 a již roku 1592 o rostlině hovoří lékař Adam Zalužanský ze Zalužan jako o zdomácnělé nicotianě. Karel Pejml, autor opěvné knihy Celý svět kouří (Pha 1947) se kromě toho domnívá, že kouřit viděli Češi lidi poprvé roku 1620, kdy do Čech dorazili žoldnéři najatí v Agliii a Holandsku pro zimního krále Friedricha Falckého skotským plukovníkem Andrewem Grayem (v knize "Johnem"). • První doutník si v Praze dle téhož autora zapálil poručík hulánů Alfred kníže Windischgrätz, který si přivezl z Bruselu, kde jich krabici darem dostal od špoanělského vyslance. První cigarety přišly do Prahy z první německé továrny na cigarety v Drážďanech roku 1862 (ale první sklad tabáku byl v Bredovské ulici a tak také první tabáčka v Čechách roku 1784).

První cigaretu, tabák zabalený do papíru indické provenience na zabalování střelného prachu, vyrobil dnes již neznámý voják egyptského vicekrále rodem z Albánie Muhammada Alího, který se postavil Cařihradu, ve válce s osmanskými Turky v květnu 1832 při obléhání Akka. V krymské válce turečtí vojáci kouřili běžně cigarety (ruské papirosy udržely jejich podobu) a zvyk u Sevastopolu převzali britští spojenci.

Roku 1856 rozjel v anglickém Walworthu jistý Robert Golag první továrnu na cigarety. • Slovo tabák je zřejmě starší než španělský objev Ameriky, neboť arabské tabbaq pro hojivé byliny bylo v užívání v Ibérii staletí předtím. Podle "americké" verse pochází označení z jazyka Arawaků, popřípadě z toponym jako Tobago (karibský ostrov)  nebo Tabasco (mexický stát).

Z Ameriky a tudíž neznámá starému světu je koka, hlavně Erythroxylum novagranatense, "kolumbijská koka". Patří na východní svahy And a nejstarší její nález je z doby c. 3000 z Ekvádoru. Žvýkání kokových listů má velmi dlouhou tradici a první Evropané v Novém světě to zaznamenali. Třebaže se po koce a kole jmenuje slavná americká limonáda, žádné z obou látek k její výrobě dávno není užíváno. Kolem koky/coca se ovšem točí velmi silný drogový průmysl, který v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století postavily na nohy americké tajné služby, aby se dostaly ke snadným finančním tokům pro svou politiku nekontrolovatelných Kongresem Spojených států. 


Narmada§ viz Narbada

Narmer alias Mén, Ménés, Mín, první z králů První egypt. dynastie§ 3236

 

Narnia, m. v Umbrii, před dobytí Římany Nequinum, dn. Narni§ 299, 30+, 69+, 96+, 253+    

národní, povstání§ viz pod sociální
národovectví, nacionalismus, chauvinismus/šovinismus, výrazy pro větší část lidských dějin před érou romantismu neznámé, třebaže v dílčích projevech jsou našinectví a xenofobie prastaré. Ačkoli byl hellénismus dobou universálních říší, universalismu v myšlení, první světovou hospodářskou globalisací v pravém slova smyslu, zároveň vznikl prostor pro posílení lokálního charakteru tradičních ethnických státních útvarů např. v Anatolii a Levantě. Srov. dějiny Kommágény (chetitské?), Kiliků, Bíthýnů, Thráků, Římanů, Arabů, Židů etc.

Vlastní národ. v dnešním slova smyslu se vynořilo s parlamentní demokracií a souvisí s francouzskou revolucí a její kontrarevolucí: kdo se postavil proti revoluci, byl zrádce národa, protože zrazoval revoluci. Jakmile zmizela kategorie „poddanství“ a objevilo se „občanství“ národního státu, přišlo národovectví. Hranice mezi vlastenectvím, patriotismem, tedy odvěkým projevem „občanství“, bývá často nezřetelná. Míra a únosnost jeho agresivity okolím bývá různá, měřítka bývají různá a co se toleruje například v anglosaském světě a Francii nebývá tolerováno například v poválečném Německu.

Ve střední Evropě „národní“ znamenalo v duchu roku 1848 tolik co protifeudální, pokrokové, liberální a protipartikulární. Po vyhlášení Německé říše tolik co protiinternacionální, přešlo jakoby zleva doprava.
O prvním „národovectví“ viz pod patriotismus.

Naróna, m. v Delmatii, dn. zbytky u vsi Vid při obci Metković na jihu HR§ 282+

 

Narsés, aram. Narsai, k. v Adiabéně§ 199+

Narsés I., pers. Narsí, s. Sápóra I., b. Hormisdy I. a Bahráma I., manž. Arsany, k. zprvu Armenů a posléze celé sásánovské říše, o. Hormisdy II.§ 252+, 270+, 293 až 299+, 302+, 303+, 309+ 

Narsés z Persie, s. Sápóra II.§ 334+

Narsés z Persie, vyslanec§ 358+

Narsés, Nersés, z Armenie, biskup níkajského vyznání§ 372+      

 

Naryx, obec Epiknémidských Lokrů dn. nezn. polohy§ 352

 

Nasalsa z Napat, manž. Senkamaniskena, m. Anlamaniho a Aspelty§ 600 

 

Nasamónové, loupeživý libyjský/berberský národ při východním pobřeží Syrty, viz též pod Marmaridové, Marmariké§ 511, 67-, 84+ 

nasár᧠viz křesťanství
nasárim, nassórajové, nassrájové, nasárénové, viz Iésús Chréstos

Nasecheperensechmet, wezír§ 664

Nasibina§ viz Nisibis

násí, hebr. kníže, národní vůdce, v moderním republikánském Israeli "president"§ 538

 

Nasor z Palmýry, o. Wahballatha, děd Chajránův, o. Odainathův § 261+

 

Násos, tj. Ostrov, hrad u Oiniand§ 212

Nasr Juha'min z Hamdánu, k. Sabajů§ 109

Nasrú z Hater, dyn.§ 116+

 

Nastasen z Napat, k.§ 340, 338, 300

Našrihab z Hater, dyn.§ 116+

 

Natak-amani z Meroé, k., trůnním jménem Cheperkare§ 10

Natnu z Nabajátu čili Nabataje (?), k., o. Nuchura§ 645

 

Natrona§ viz Patricius z Iúdaie

 

Natúnia, Natúnisa, Natunisarokarta (pl.) nad Malým Zábem, N. pros tó Kapró, m. nezn. polohy na severu Mesopotamie§ 116+

 

Nauklos z Athén, levoboček Kodrův, posílil kolonisty na Teu§ 650

naukrárie, v Athénách nejmenší územní jednotka a občanská družstva na stavbu válečných lodí; v čele společenství stál naukráros (od naus, loď)§ 508

Naukrátis, m. v západní části Delty na kanóbském ramenu u Sají§ 749, 664, 611, 568, 353, 331, 68, 280+ 

Centrum hellénského živlu v předalexandrijské době. Založeno roku 749 Míléťany mělo „federální“ emporion a Hellénion s chrámy Dioskúrů, Apollóna, Héry a Afrodíty. Přes N. musel povinně jít veškerý obchod Hellénů s Egyptem, obchodníci měli exteritoriální právo (jakási businessmanská polis) a m. vedle businessu proslulo sexem na prodej. Osadníci pocházeli původně z Mílétu, Samu, Chiu, Teu, Fókaie, Klázomen (to vše Iónové), z Rhodu, Aigíny, Knidu, Halikarnássu a Fasélidy (to vše Dórové) a z aiolské Mytilény. Z Egypta putoval do Egeidy papyrus (na psaní a lana), alabastr, fajáns, obilí a plátno, do faraonovy říše připlouvali žoldnéři, stavební dřevo, olivový olej, víno, šperky a stříbro (z kterého by se dali platit žoldnéři). Výhody Naukrátidy vydržely Hellénům i po roku 525.

„Sesterskou“ osadou N. bylo 100 km severně u Kanóbu, dn. Abúkíru, položené Hérákleion (eg. Thónis), emporion kolem Héráklova chrámu u eg. osady Menúthis (s kdysi slavnými Sarápeiem a Íseiem), od snad 7. st. n. l. po zemětřesení pod hladinou moře. Menúthis (srov. Menúthias-Zanzibar) a Hérákleion byly v hellénismu zřejmě součástí Kanóbu.

Naulobatés n. Andonnoballus, vůdce Herulů§ 268+

 

Naulochos, "Kotviště", mí. na severovýchodním pobřeží Sicílie západně od Messány mezi mysem Pelóros/Obludím a Mylami/Mlýny, dn. možná u Spadaforo§ 36, 34, 31

Jiný N., zvaný též Tetranaulochos n. Templum Iovis, je dn. Obzor v BG (není v CSD).

naumachiá, námořní bitva, naumachie, umělé místo pro konání námořní bitvy§ 2-, 52+, 59+, 86+, 109+    

U Tiberu dal Domitiánus vykopat nádrž, obestavět ji sedadly a pořádal tam námořní bitvy, návále proelium (ostatně téměř jediná činnost římského námořnictva do konce principátu). Později bylo jejího kamene použito k dobudování circu máximu, když po obou stranách vyhořel, viz circus máximus. Srov. pod gladiátoři. Při hrách roku 2, viz, které pořádal Augustus, bylo v aréně pobito 260 lvů, ve vodě zavedené do Flamininova cirku, pozabíjeno 36 krokodýlů a v umělém jezeru na pravé straně Tiberu svedena naumachie "Peršanů s Athéňany". • O největší naumachii vůbec, kterou uspořádal císař Claudius na Fúcinském jezeru, viz pod Mársové a hry, roku 59 břehy nádrže oživil jakýmsi zábavním parkem Neró Claudius.


Naupáktos, m. v Ozolské Lokridě, středověké Lepanto§ 460, 459, 431 - 424, 413, 405, 401, 396, 343, 338, 217, 212, 207, 206, 200, 193, 191

Naupliá, m. v Argolidě§ 700, 417

Nauportus v Horní Pannonii, řec. Naupontos, dn. ruiny u obce Vrhnika, Oberlaibach ve SLO§ 14+ 

 

Nausiás z Athén§ arch. 115

Nausiklés z Athén, strat.§ 352

Nausigenés z Athén§ arch. 368

Nausiklés ze Sparty, polemarch§ 366

 

Nausimachos z Athén§ = Lýsimachos z Athén

Nausiníkos z Athén§ arch. 378

Nautaka (pl.), m. v Sogdiáně, snad dn. Šahrizabz v Uzbekistánu§ 328

C. Nautius Rutilus§ 1. cos. 475 a 458; 2. cos. 287

Sp. Nautius Rutilus§ 1. cos. 488; 2. cos. 316

Sp. (C.?) Nautius Rutilus§ cos. 411

Attius Navius, augur proslavený přeříznutím brousku břitvou§ 616

Naxos, ost. v Kykladách§ 648, 551, 546, 541, 532, 517, 501, 500, 491, 480, 479, 469, 467, 447, 453, 376, 362, 41

Původně se prý jmenoval Strongylé a žili na něm Thrákové. Dalším jménem, a básnicky, byl Día. Vypudilo je sucho a přišli Kárové, jejichž král se jmenoval Naxos, jak praví jeden ze starých pramenů. Později s krétskou osadou, jedno z center mykénské kultury. Kolonisováno Ióny z Athén pod Archetímem a Teuklem či Téleklem koncem 11. století. Těsně před perskými válkami byl schopen postavit do pole osm tisíc hoplítů a vydržoval jednu z nejsilnějších flotil v Kykladách. Město a chrámy vypálili roku 490 Peršané. Ostrov vynikal vedle Paru jako velká tvůrčí dílna v začátcích hellénského sochařství. Byzés z Naxu vynalezl mramorové střešní tašky.
Naxos, m. na východní Sicílii založené Chalkidskými a z Naxu, dn. ruiny u C. Schiso; ještě roku 36 zde uctívána soška Apollónova z té doby jako archégeta/zakladatele osady, za Augusta m. již v ruinách§ 756, 741, 735, 728, 498, 476, 466, 425, 415, 410, 403, 394, 358 

Názara (sg.), Názareth (nesklon.), ves u hl. m. Galilaje Sepfóry§ 6+ a viz Iésús

Nazianzos, Nadziandzos, starší Nadandos, dn. ruiny u vsi Bekarlal/dř. Nenizi v provincii Aksaray v TR, byvší Archeláis§ 329+, 364+