Bohové a svátky VII. (květen-červen)

KVĚTEN

 Máius (souvisí s mactus, zvětšený, zkrášlený, srov. pozdrav „macte“, tj. Na zdar! S Májou, matkou Mercuriovou, nesouvisí, ale podle tradice jí byl zasvěcen)

 

1. května (?, možné i 29.) - ambarvália. Slavnost Jasné bohyně, Dea Día, kdy se konal průvod polních náboženských kolegií (frátrés Arválés, viz prosinec) za zdar úrody a vzýváni Mars, Dea Día, Fauna, Ops Fátua, Larové a Semunové. Konána suovetaurília. Slavnosti trvaly do 4. května; podle jedné tradice svátek ještě 17. 5.

Podruhé se slavnost na počest Jasné bohyně konala začátkem prosince, ale za úrodnost polí, množství dětí a všeobecný zdar tehdy žádaly jen ženy bez účasti mužů. Prosincová slavnost pravděpodobně splývala s kultem ženské Dobré bohyně (?, Bona Dea), jinak bohyní plodnosti, růstu a vegetativního zdaru v přírodě. Na její počest obětoval flámen Volcanális prase, mléko a med. • Bona Dea zvána též Dámiá, její kněžka dámiátrix.

Stejně jako v prosinci se ženy sešly na utajovaném místu, opertum. Tajným slavnostem se říkalo tarentia.

Téhož dne byla slavena larália, každoroční svátek všech larů (larés, sg.: lár), etr. a řím. ochranných bohů či spíše daimoniů všeho druhu. Byli larés praestités, domesticí, familiárés, privátí, patrií, viálés, compitálés, militárés, permaríní, rúrálés etc. Sošky a busty předků stály v laráriu, domácí svatyni. Ve velkých rodinných sídlech byla larária galerií slavných předků.

Později byly v osobních laráriích vystavovány sošky též vážených osob. Larés Augusti a jeho Genius slaveni 1. srpna. Syrský Arab, řecky hovořící císař Sevérus Alexander, prý podle jednoho pramene měl ve svém laráriu též podoby Krista a Abraháma, což kdyby byla pravda, je v případě polytheistů krutý "intelektuální" žert s „liberalismem“ monotheistů.

Jako o robingaliích byl obětován pes, tvor spojený s chthonickými kulty. Později k soškám larů, oděných do psí kůže, byla dávána již jen soška psa.

Kromě toho den Májin, jedné z Pléjad. O významu východu a západu Pléjad viz athénský kalendář, thargélión.

Prvního května se po celé středověké a moderní Evropě držely rustikální slavnosti s průvody. V keltském světě se první květen slavil a slaví jako svátek beltain(e), v anglosaském se den jmenuje Mayday a Mezinárodní socialistický kongres 1889 jej vybral za den Svátku práce, 1. máj. Aby nezůstala pozadu katolická církev, prohlásil papež Pius xii. roku 1955 den za svátek Josefa Dělníka.

3. května - končily flórálie začínající od roku 173- dnem 27. dubna, viz; diés aegyptiacus

4. - 9. května - lúdí máximátí, oslava hrami v cirku vítězství Constantina I.

7. května - nóny, věnovány Larvám.

9. květen - lemúria. Třídenní svátek, viz 11. a 13. 5. Usmíření zlých duchů (lemúrés, larvae, řec. nykterínoi daimones, noční duchové), kteří pro násilnou smrt nebo pro nepohřbení bloudí světem a oplácejí lidem tak, jak se k nim chovali za života. O lemúriích byly uzavřeny chrámy a nekonaly se svatby.

V poslední noc lemúrií vyhazoval hospodář za sebe z domovních dveří devětkrát černé boby a žádal duchy, aby opustili dům. Na sobě nesměl mít nic s uzlem a umyté ruce. Chrámy byly uzavřeny a bylo zakázáno konat svatby (srov. české „v máji na máry“).

Hodní duchové byli uctíváni jako Larové. Naopak Mánia, podle jednoho pojetí matka Larů, byla postrachem dětí.

Téhož dne věnčeny v imperiální době v Římě náhrobky věnci z růží, popř. pokrývány růžemi, diés rosae/rosális, též rosália; drženo též 11. n. 13. května, zmiňován svátek i v červnu. Srov. s 22. březnem s fialkovým dnem/violária. Rosálie, svátek mrtvých, se u Hellénů a v hellénském Orientu jmenovaly rhodismos, rhodoforia, rhoda, popř. stefanótikon

10. květen - narozen M. Aurélius Claudius Gothicus

11. květen – mánia, druhý den lemúrií; podle Mánie, matky Larů, které obětováno.

12. květen - lúdí mártialicí

13. květen - třetí den lemúrií; lúdí persicí, v Římě "perské hry" v cirku, oslava vítězství Galerianova nebo Constantia (?), které trvaly až do 17.

14. květen - Vestálky vhazovaly z kolového mostu přes Tiber 27 slaměných panáků jako upomínku na oběť tolika Argeů, tj. Hellénů, tímto způsobem v polovině 3. st. na příkaz Sibylliných knih zabitých: argéi(s), srov. 16. a 17. 3. Prý jde o starý zvyk shazovat do vody starce nad šedesát let, aby hlasovací právo přešlo na mladší. Předcházející dny připravovaly vestálky rituální "slanou mouku/mola salsa" užívanou při obětech zvířat (postřik mezi rohy) a zápalných (pokropení oltáře). • Pons sublicius dostavěli etruští inženýři za krále Anca Marcia jako první most na dolním toku Tiberu.

Výročí zasvěcení chrámu Márta Invicta v Circu Fláminiově.

Radost Ísidina, že nalezla Osírida.

15. květen ídy věnované Iovovi a Máji, fériae Iovi, Mercurió, Maiae, svátek Mercuriův, den podnikatelů, lúdí Mercurí. Obchodníci a podnikatelé kropili sebe a své zboží vodou z Merkuriova pramene na svahu Coelia v Římě, aby ze sebe smyli vinu z podvodů. • Polévání vodou na jaře drží v Thajsku. Songkran je zvyk, který si Thajové s sebou přinesli z jihočínského Jün-nanu, jejich původní vlasti (a část jich tu žije dodnes).

S kultem Mercuria (= Herma) později splynula Laverna, italská ochranná bohyně obchodu a zisku, oprávněného i neoprávněného, proto také útočiště podvodníků a zlodějů. Připomenuta Mája, Merkuriova matka, výročí chrámů Mercuria a Marta.

15. popř. 27. května hellénský a římský svět zahajoval období bezpečné mořeplavby. Trvalo do 14. září, od východu Pléjad do východu Arktúru. V polovině září, v době, kterou Hellénové počítali za začátek podzimu, vychází souhvězdí Arktúra, Boótés. Od 14. září do 11. listopadu pokládali plavbu za nejistou, protože po 13. září vycházel bouřlivý Arktúros/Boótés. Kolem rovnodennosti 23. září panovalo nestálé období co do počasí a asi 7. října vycházejí deštivá Kůzlata, 11. října Býk.

Od listopadu jsou časté bouře, 11. listopadu zapadají zimní Pléjady. Do 10. března se hellénský a starověký svět neplavil, moře bylo „uzamčeno“. Od tohoto data do 15. či 27. května byla plavba opět pokládána za možnou, ale nebezpečnou. Srov. též oddíl Bohové & svátky viiii a xiii. 

19. květen - zenziárius, nezn. svátek uvedený pouze ve Filocalově kalendáři

20. květen - agónália (II.), diés agónális. Viz 9. ledna. Podle Ovidia jsou 21. května, věnované Véiovovi/Védiovovi, "špatnému Iovovi".

21. května - diés aegyptiacus

23. květen - Vulkánův den a tubílustrium, čištění polnic. • Rosália/rosária, svátek růží, roční kladení věnců k hrobům, "macellus rosa sumat/c. tržiště ať bere růže". V Kapuy drženo 5. května, v Římě 21 či 23., v Pergamu 24. – 26. května. Legie zdobily své znaky růžemi 31. května, rosária signórum

24. května – roku 15 př. n. l. se narodil C. Iulius Caesar Germánicus, později adoptivní syn Tiberiův, vojevůdce a literát, autor epigramů a překladatel Arátův. Oženil se s Agrippinou starší, dcerou M. Vipsania Agrippy s Iúlií, dcerou Augústovou. Agrippina Maior zemřela roku 33 našeho letopočtu, Germanicus byl zavražděn snad 10. října roku 19 našeho letopočtu. Zřejmě nejpopulárnější osobnost z nevládnoucích příslušníků římských panovnických rodů, všeobecně oblíbený.

25. květen - den chrámu Štěstěny lidu/Fortúna plébí (srov. F. Pública, F. Prímigenia).  

29. května - den Mártův a Cereřin, Honor/Honós a Virtús, jejich narozeniny a svátek s třídenními hrami. Zlatá socha Virtútis, římské zmužilé síly, stála v senátu do roku 410 n. l.; na třicet let přežila zákaz starých kultů Theodosiem I. Filocalus k tomuto dni připojuje ještě svátek "Zinza", odjinud rovněž neznámý. ● První z tří dnů "fazolových her/lúdí fabariae".  

 

? - pohyblivé - Latinské slavnosti, Latínae fériae, Latiar. původně hlavní náboženská slavnost spolku Latínů na počest Iova Latiára na hoře Albské/Albánské, Mons Albánus, dn. Mte. Cavo, po porážce Latínů a likvidaci jejich samostatnosti v roce 340, resp. 338 se správy kultu ujali Římané. Slavnosti byly konány v rozmezí poloviny března až poloviny května, většinou ale v květnu (např. roku 212 byl posledním dnem slavností 27. duben). Původně byly třídenní, po obsazení Veliter roku 380 byly rozšířeny o další den M. Fúriem Camillem.

 

ČERVEN

Iúnius (název souvisí s bohyní Iúnónou)

 

1. červen - Svátek Karny, Carny. Karně byly zasvěceny všechny vitální orgány v lidském těle, hlavně srdce, plíce a játra. Karna/Krané, byla nymfa, která dostala od Iána právo nad veřejemi, to jako Cardea. Proto se nad dveře umisťovala větévka bíle kvetoucího šípku, aby odvracela neštěstí od domu. Nymfa lovila zvěř oštěpem a sítí, bez toulce. Kdo z chlapců ji chtěl mít, toho ošálila: zvala ho k sobě do sluje, kde mu zmizela, proměněna v keř. Totéž chtěl Iánus, který se nedal ošálit, protože vidí i za sebe, a udělené právo bylo pro nymfu odměnou za prožitou chvíli.

Svátek K., carnária, byl slaven v jejím chrámu, který po vyhnání králů z Říma postavil a zasvětil roku 509 L. Iúnius Brutus, proto Iúnó Monéta, tj. Upomínající (M. je též lat. jméno hellénské matky Mús Mnémosyné, Paměti).

Tento den, Kalendae Iúniae, byl také nazýván jako Kalendae fabáriae, neboť dozrávaly boby, fazole, připravené na špeku hotové k obětem. Opravovány dveře. Den věnován ještě povětří a bouři/Tempestás, Mártovi s Iúnóně Monétě, respektive jejich chrámům.

Stejně jako květen nebyl ani červen vhodný pro svatby a tyto auspicie platily až červnových íd.

3. červen - svátek chrámu Bellóny (srov. 20. března) v Cirku Fláminiově, zasvěceného roku 296 Ap. Claudiem Caekem.

4. červen - svátek Herculův, Herculés Magnus Custós, H. Velký strážce = hell. Héráklés u Cirku Fláminiova s hrami, lúdí in Minicia (porticus Minucia/M. Minucius Rúfus cos. 110). S Herc. bylo identifikováno umbersko-sabínské božstvo Sancus, Sémó Sancus či Fidius Sancus s kultem v latinských Gabií, snad totožné s hell. Zeus Pistios, lat. Dius Fidius, srov. 15. října. Herculovi/Hérákleovi věnoval roku asi 80 diktátor Sulla desetinu svého majetku, který pocházel z rozkradené Hellady z doby, kdy válčil s Mithridátem, a z proskripcí poražených populárů; musel to být velký soukromý majetek, do té doby v Římě neznámý, když do státní pokladny přišlo tehdy na 350 milionů sésterciů.  • 29. červen patřil Herculovi Músárum.

5. červen - výročí zasvěcení chrámu Dia Fidia.

6. či 7. červen - čištění chrámu Vesty, "Vesta aperit/má otevřeno", viz 9. června. 6. června "korunován Colossus/colossus coronátur" (svátek z éry príncipátu). ● diés aegyptiacus

8. červen - Tiberínus, říční bůh, svátek rybářů se závody, lúdí piscátorií. Dle Ovidia již 7. června (snad měl svátek také 8. prosince). Výročí chrámu Mentis/Mysli, zasvěceného ve druhé púnské válce.

9. červen - Vestália. Starý svátek na počest bohyně domácího krbu a jeho ohně, ochranné rodinné bohyně a dárkyně chleba. Již 6. či 7. června čistily Vestálky Vestin chrám. V této době se nesměly konat žádné svatby. Následujícího dne ženy-matky přinášely do chrámu jako obětiny uvařená jídla, chrám zdoben girlandami, ve Vestině krbu pečen chléb. 15. června se pak vynášelo smetí z chrámu do Tiberu a chrám po vyčištění opět uzavřen, Vesta clauditur. Do hlavní Vestiny svatyně v Římě nesměl vstoupit muž.

Svátek kromě toho patřil především pekařů a mlynářů, v ten den se nemele a nepeče, obětován je osel (vlastně jediný volný den pro pekaře v roce, kteří byli navíc od dob Constantína I. postiženi zákazem zbavovat se živnosti). K jídlu se o vestáliích podává tučné maso s praženou pšeničnou moukou a boby.

Srov. Vestin svátek 6. 3..

11. červen - Mátrália. Svátek kultu Jitřní Matky, Máter Mátúta/Ínó, bohyně svítání a denního jasu, také však dívčího dospívání. Panenská bohyně byla spojována s hady. Její kult později splynul s hellénskou mořskou bohyní Leukotheou, tj. Bílou bohyní, lat. Albuneou, původně italskou nymfou-věštkyní se střediskem u sirného pramene a háje u Tíburu, a proto byla ochránkyní plavců a přístavů (jinou mořskou, ryze ital. bohyní mořské hladiny, byla Aequorna).

V průběhu rituálního obřadu přivedou ženy otrokyni, aby ji zbičovaly a vyhnaly z chrámu. Do náručí pak berou děti svých sester. Původ svátku není zřetelný, souvisí ale s kultem Melikertovým, jeho matkou Ínó, dcerou Kadmovou s Harmonií, jejíž zbožtěné jméno bylo Leukotheá, a s Dionýsem.

Mátrae, tj. Matky, byly obecně lokální ochranné bohyně.

Výročí zasvěcení chrámů Concordie a Tyché/Fortúny na Foru Boáriu.

13. červen - Ídy věnované Iovovi a Minervě, quinquátrús minores (v císař. době trvaly oslavy až do 15. června, kdy hudebníci organisovaní do gildy směli chodit po Městě ve svých dlouhých pláštích a v maskách, pít, tančit a vyvádět se ženami). Druhý svátek Minervin, viz 19. až 23. března.

Slavnost pištců, tíbícinés, bez nichž nebyly hlavní náboženské úkony myslitelné. Vynikla v roce 311. Tehdy v Římě stávkovali, protože jim censoři zakázali hodovat v Iovově chrámu, jak jim podle starého zvyku přináleželo. Všichni hudebníci odešli do Tíburu a zpět se je podařilo dostat pouze lstí: byli opiti a odvezeni zpět do Říma. Staré právo jim bylo vráceno (pokud byla oběť doprovázena hudbou) a jednou ročně směli po tři dny rozpustile oslavovat po městě. • Je to první známý případ úspěšné stávky hudebníků v evropských dějinách.

Svátek Minervin držen snad také 19. června.

Téhož dne svátek Mús, natális Músárum, dcer Mnémosyné, tj. Paměti, s Diem: Kalliopé Músa zpěvu epického, Kleió historie, Euterpé zpěvu lyrického, Thaleia/Thalia komédie, Melpomené tragédie, Terpsichoré tance, Erató zpěvů milostných, Polyhymniá zpěvů sborových a hymnických a Úraniá Músa astronomie. • V Tibetu „den všech duší“.

17. červen svátek Orfea a Eurydiké, den manželské lásky a věrnosti.

18. červen Anna, viz 15. března.

19. června - výročí chrámu Minervy na Aventínu, srov. 13. června.

20. červen - Adónia, první den - návrat, diés agyptiacus. Vzpomínka na syna kyperského krále Kinyra a jeho dcery Myrrhy (a za to byla proměněna v myrrhu), na údajně nejkrásnějšího z mužů rodu lidského, do něhož se zamilovala Afrodíté (adón znamená kanaánsky pán). Afrodítin stálý milenec Arés žárlil a způsobil, aby Adónida na lovu zabil kanec. Afrodíté uprosila otce Dia, aby Hádés Adónida pouštěl na půl roku z podsvětí.

Alegoricky byly v tento den zhotovovány tzv. Adónidovy zahrádky: do květináčů či květinových košů byly sázeny rychle rostoucí a rychle uvadající květiny. Svátky byly slaveny hlavně ženami. Nejslavnější adónie byly drženy v ptolemaiovské Alexandrii.

Ve foinícké či kartháginské versi se Adónidova milenka jmenovala Salambó či Tanith, jíž dávali Římané jméno Caelestis. Den před slunovratem v Orientu držen svátek Ištary a Tammúze, Néith a Ísidy, v Saidě hořelo v lampách světlo, lampionové průvody kolem Osíridova hrobu.

Téhož dne výročí chrámu Summána.

21. červen - Adónia, druhý den - sestup. Letní slunovrat, začátek léta, kdy slunce vstupuje do znamení Raka, nejdelší den v roce (diés sólstitiális, sólstitium, tj. zastavení slunce, řec. therínai tropai; opakem je brúma, z brevissima, sc. diés, tj. nejkratší den).

24. červen - svátek Fortúny. Král Servius Tullius zasvětil v Římě chrámek bohyni jménem Fors Fortúna. V rámci oslav letního slunovratu/diés solstitií, diés lampadárum a začátku léta pořádány hostiny a zábavy pro bohyni šťastné a příznivé náhody, identickou s hellénskou Tyché.

První zmínku o bohyni Tyché učinil v hymnu na Démétru Homéros, když vypočítával Ókeánovy dcery, které si hrály s Korou. Búpalos, který vynikl i jako architekt, vytvořil Smyrenským jako první z umělců sochu Tyché se zemskou polokoulí na hlavě a s Amaltheiným rohem hojnosti v ruce. Pindaros Tyché nazval Ferepolis, Nesoucí města.

V Římě původně Fors Fortúna (z vortumna, otáčející se dokola, kolem ročních období, roku) splynula s kalendářní bohyní jménem Cardea či Carda, která v podobách Postvorty a Antevorty byla rodovou a rodinnou ochrannou bohyní veřejí před zlými duchy odvracející zlé daimonia či strigy, krvelačné noční ptáky, vyssávající krev novorozeňat a malých dětí, srov. s Carmentou, 1. března.

Původně zemědělský kult měl centrum v Praeneste, roku 204 přenesen do Říma a ztotožněna s Tyché; Fortúna byla státní patronkou. Svou bohyni měl každý stav: Fortúna equestris, plébéia, patricia, pública, o Fortúnině svátku byli mimo jiné obdarováváni domácí otroci a směli si o dárek též říci (Ovidius v Umění milovat radí, jak si udržovat náklonnost okolí své milenky: "též otroku, který si o něj řekne, je to malý výdaj, dej o svátku Fortúny dáreček"); srov. Félícitás 1. července a augústália 12. října, též 7. října.

Římané také mysleli na personifikaci dobré nálady. Dali jí jméno Volupia, ale žádnou slavnost asi neměla.

26. červen - roku 363 n. l. zemřel Iúliánus ve svých 32 letech. Jako první z císařů se narodil v Konstantinopoli.

27. červen - výročí chrámu Iova Státora/nom.: Iuppiter Státor na Palatínu a Larium Viálium/nom.: Larés Viálés. Bližšího není nic známo, viz 13. září, kdy chrám zasvěcen.

Začínalo léto, den bohyně Aestátis, nom.: Aetás/"Léto". V Dafně v syrské Seleukidě svátek Nymf, slavnosti zpěvu a tance.

29. června - pamětný den Rómulův a výročí chrámu Quirínova. Později monotheisty přeměněn v den jejich "světců" Petra a Pavla.