finance, finančníci, jejich moc v Římě§ viz ceny, daně, zlato, též lichva

Fineés, Fineás z Iúdaie, vůdce rabujících zástupů§ 40+

Finnové, Fennové, ugrofinská jazyková skupina, srov. pod Burgundové, předkové dnešních Finů§ 600

Fintás z Messénie, k.§ 747

Fintiás z Akragantu, tyr.§ 288, 281, 280

Fintiá(s), m. na Sicílii, dn. Licata na ústí Salsa u Eknomu§ 281

firma, firmy§ viz podnikání, ceny

Firmius Catus, lehkověrný senátor§ 16+ 

Firmum Pícénum, m. v Pícénu, dn. Fermi v Marche§ 264

Firmus, maurský velmož a protiřímský rebel§ 24+ 

fiscus, císařova pokladna buď soukromého majetku, nebo na správu císařských provincií; srov. pod aerárium.

flámen, "zapalovač ohně", kněž určitého římského božstva, sbor fláminů, fláminés máiórés a minorés (fl. nesměli spatřit armádu, fysickou práci, nesměli jezdit na koni a nesměli se ocitnout v blízkosti mrtvoly); „Větší“ fláminové byli tři (Diális - Iovův, Martális - Martův a Quirinális - Rómulův) byli voleni z patricijských rodů, dalších 12, „menších“, z rodů plebejských mělo v péči kulty např. Vulcána - Vulcání, Flórae - Flóry, Pomonae - Pomony, Carmentae - Carmenty atd.§ 715, 87, 12, 22+ 

Jejich manželky se jmenovaly fláminiky a oba museli být oddáni konfarreacií, confarreátió, viz rok 87. Úřad flámina Diális zůstával neobsazen v letech 87-12, viz.

C. Fláminius§ 1. tr. pleb. 232, 227, cos. 223, 221, cens. 221/0, cos. 217, 215; 2. 193, cos. 187, o. č. 3; 3. 154, s. č. 2;

Flávia Domitilla§ viz Domitilla

Cn. Flávius, písař, původce nápadu zveřejnit úřední kalendář, autor spisu o právních postupech§ 304

L. Flávius§ 58, cos. suff. 33

T. Flávius Domitiánus, s. Vespasiánův, b. Titův, princeps v letech 81 až 96 n. l.§ 507, 83, 46, 26, 17, 8-, 14+, 29+, 47+, 50+, 51+   

T. Flávius Fimbria, Sullův protivník§ 104, 86, 85

Imp. Caesar Flávius Grátiánus Augustus§ viz Grátiánus
T. Flávius Petró z Reate, děd Vespasiánův§ 9+

T. Flávius Sabínus, o. Vespasiánův, s. předešlého§ 9+, 43+, cos. suff. 47+, 56+  

Flávius Scaevinus, senátor a pučista§ 65+

T. Flávius Vespasiánus§ 1. princeps, s. T. Flavia Sabína, o. stejnojmenného syna a Domitiána, 701, 507, 197, 168, 160, 146, 63, 58, 33, 28, 9+, 19+, 28+, 35+, 38+, 41+, 43+, 47+, cos. suff. 51+, 52+, 55+, 59+ ; 2. s. a nástupce předešlého, princeps, známý jako císař Titus, 35+, 38+, 39+, 41+, 47+, 48+      

Provolán byl Vesp. imperátorem v Alexandreji 1. července roku 69 n. l. jako Imp. C. Vesp. Aug. Pocházel ze sabínského vícus Phalacrínae, což je buď dnešní Cittareale nebo Rieti, kde se narodil 17. listopadu roku 9 n. l. Rod pochází z otcovy strany od T. Flávia Petróna z Reáte, pompéjovského vojáka, z matčiny strany od Vespasiána Pollióna z Nursie, kde v okolí ves Vespasiae.

Kromě známé anekdoty se vedle jména Caesarova, Augustova a později Karlova navěky zapsal do dějin vlastním jménem. Francouzské označení pro mužské veřejné záchodky totiž zní les vespasiennes, tj. vespasiánky


Flávus, b. Armíniův, předák germ. Cherusků a řím. občan a voják§ 16-, 16+

Fleiús, Fliús, Fliás, m. v Korinthiadě, starším jménem Araithyrea, sg. (Fliúntu; Fliúntští, Fliasští), dn. ruiny u vsi Ajos Jorgos/Hagios Geórgios u moderní Nemeje§ 610, 570, 565, 480, 479, 418 - 416, 391, 388, 384, 381 - 379, 375, 371, 369, 367 - 365, 364, 362, 350, 323, 320, 229, 225

Flévó, Flévum, jezero, skupina jezer n. záliv mořský v dn. IJseelmeer v NL§ 12-, 16+ 

V moderní době od starého názvu odvozeno jméno holandské provincie Flevoland ustavené roku 1986.

Flévum, pevnost, snad dn. Velsen v prov. Severní Holandsko§ 28+  

flibustýři§ viz pod piraterie

Flóra, řím. bohyně§ 173

flórália, Flóřiny slavnosti a hry§ 238

Flórentia, dn. Firenze, č. Florenc, srov. pod Faesulae. Původně osada etruských Faesul, po 283 římská. Po Sullovi roku 80 ve Flórentii usadil roku 59 vojáky i Caesar a to je pokládáno za rodný rok kolonie a města. Slávu získalo třemi literáty, „třemi korunami Florencie“: Dantem Alighierim (1265-1321), Franceskem Petrarkou (1304-1374) a Giovannim Boccacciem (1313-1375).

Flórónia, vestálka§ viz Opímia (vzala si sama život)

Iúlius Flórus Tréverský, kelt. povstalec§ 21+ 

fócký atentát§ 172

Foibé, lat. Phoebé, propuštěnkyně a družka Iúliina§ 2

Foibiá, jméno pro Rhégion nebo jednu jeho čtvrť§ viz Rhégion

Foibidás ze Sparty, spartský velitel§ 383, 378, 362, 356 

Foibos, lat. Phoebus, propuštěnec-udavač§ 65+

Foiníké, sídel. m. Cháonů v Épeiru, hl. m. Épeirótů§ 232, 230, 224, 215, 205, 198, 167

Foiníké, Foiníkie, Foiníčané, lat. Púnové, eg. Fenech (severně od Lítání Džahej), Féničané§ 759, 732, 700, 673, 671, 669, 666, 640, 574, 573, 531, 526, 518, 514, 493, 483, 480, 468, 411, 396, 389, 354, 350, 342, 333 - 331, 326, 318, 301, 253, 241, 202, 163, 162, 139, 71, 70

Západosemitský národ, který nikdy nevytvořil společný státní útvar, řec. Foiníké, Foiníkes; řec. foiníx = hebr. kena´aní, Kanaánci (srov. Palaistíné), „obchodník, obchodník s nachově barveným textilem“ a v tomto významu již od 15. st., kdy v textech z Nuzi se látka ass. jmenuje kinachchu (členem obchodní gildy chubúr, srov. ass. kárum, byl obchodník chabbár; srov. pod Kythéra). Kolem roku 1000 vytěžovali foiníčtí podnikatelé nejbohatší stříbrné a zlaté doly v Hispániích na Tagu, z Mauretánie vozili slony a opice, ovládali obchod na Rudém moři a v Égejdě. 

Foiníčané nikdy nevytvořili „národní“ státní útvar. Žili ve čtyřech monarchiích ovládajících po většinu času ostatní městská osídlení v zemi: Byblos, Arados, Sídón a Tyros. Do prostoru Foiníkie/Kanaánu přišli po roku 3200 od Perského zálivu (?) a jejich prvním městem ve Středomoří byl snad Byblos (první osídlení c. 3050-2850).

Jednotlivé městské státy byly obvykle monarchiemi, většinou dědičnými, místně i s volenými „králi“ obchodních stavovských "republik". Jak ovšem vnitřní zřízení foiníckých monarchií vypadalo, známo není. Králové zřejmě zastávali též velekněžské role, k disposici měli rady či poradenské sbory významných občanů, ale zda byly orgány volené či jmenované nebo jen náhodně svolávané z prominentů, známo není. Králové zřejmě neplnili soudní roli šofetů, jak tomu bylo v tyrské kolonii Karthágu. 

Městské monarchie vydržely do začátku hellénismu, kdy byly v průběhu 3. století zrušeny Ptolemaiovci, jimž oblast Foiníkie a západní části Syrie patřila až do roku 200. Do římské provincie Syria patřila Foiníkie až do L. Septimia Sevéra, který Syrii rozdělil na Koilé a Foiníkii. 
U Hellénů neužívali zprvu F. dobré pověsti. V Odysseji se o nich v xv. zpěvu sice říká, že jsou vynikající plavci, ale také prohnaní obchodníci, šejdíři. V perské říši měli exklusivní postavení jako námořníci a inženýři všeho druhu. Třebaže v hellénské tradici vystupují Foiníčané jako kolonisátoři egejských ostrovů a střední Hellady, archeologicky nebylo dosud nalezeno po nich stop.  

Foiníkús§ viz Olympos v Lykii

foiníx, lat. phoeníx, gen. foiníka, bájný pták Egypťanů§ 34+ 

Foiníx, m. na východní Sicílii mezi Messánou a Tauromeniem§ 36

Foiníx z Kolofónu, autor mímiambů§ 250
Foiníx z Makedonie, vojenský velitel a přítel Antigonův§ 310, 309, 306, 302
Foiníx, velitel Mithridáta VI.§ 71

Foitiai, mí. v Aitólii, v době peloponnéské války ještě Fyti᧠219

Fókaia, nejsevernější m. Iónů, dn. Foça v TR§ 654, 650, 615, 611, 609, 600, 568, 565, 560, 545, 539, 440, 407, 241, 190, 133, 130, 49
Fókajští razili na svých prvních mincích z élektronu tuleně. Později se mincím říkávalo "fókajské statéry/fókaistés statér". Byly slavní barvením látek a jako námořníci, kteří se brzy dostali za Hékákleovy sloupy (viz pod objevy). Byli jedinými z anatolských Hellénů, kteří se před perským útokem hromadně vystěhovali do západního Středomoří (do Alalie na Korsiku, odtud do Hyelé/Eley/Velie). Část Fókajských se vrátila a obnovila stát i s Athéniným chrámem, účastnili se protiperského povstání a Fókajec Dionýsios byl vrchním velitelem neúspěšného loďstva u Ladé roku 494 (srov. pod piraterie a rok 349).

Fókais§ viz Miltó z Fókaie 

Fókidés z Athén§ 364 (Ol.)

Fókión z Athén, gen. Fókióna§ 1. vojevůdce, 402, 376, 351, 349, 348, 341, 340, 338, 324, 322, 321, 318; 2. arch. 121

Fókis, Fókové, země ve střední Helladě (původně zvaná Tithoreiá a Daulis)§ 595, 571, 556, 480, 458, 457, 450, 448, 431, 421, 395, 394, 375, 374, 371, 370, 356, 354, 351, 350, 347, 346, 340, 338, 323, 300, 296, 279, 224, 233, 220, 211, 198, 196, 191, 188, 174, 172, 147
Byli s ostatními „Acháji“ před Trojou, ale pastevecký kmen nikdy nevytvořil městské státy nebo jeden ústřední (model: Attika). Jsou známí hlavně díky Delfám, ale také jejich zhubitelem byl Apollón, protože mu brali majetek, posvátné pozemky a ve třetí válce svaté z votivních darů financovali své armády. Hellénové v dávnověku mysleli, že u Fóků ležel omfalos, pupek světa. 

Fókylidés z Mílétu, básník§ 612, 600

Foligno, m. v dn. Umbrii§ 220

C. Fontéius Agrippa§ cos. suff. 58+, 69+  

C. Fontéius Capitó§ 1. cos. suff. 33; 2. cos. 12+, 22+; 3. cos. 59+   
Fontéius Capitó, praenomen nezn. (C.?)§ cos. 67+, 68+, 69+  

M. Fontéius§ 1. legát 91, 69, o. no. 2; 2. praet., 69; 

P. Fontéius, plébej, který adoptoval roku 59 aristokrata P. Clódia Pulchra§ 60

Forli§ viz Bojové

fondy, finanční, podpůrné, nadační§ viz obilí, zásobování

Formiae, m. v Latiu, pozd. Mola di Gaeta, dn. Formia§ 338, 330, 188, 65+ 

Formión z Athén§ 1. strat., 432, 430 - 428; 2. arch. 396; 3. arch. 593; 4. jiný F. byl peripatetikem, s nímž se na bíthýnském dvoru poznal Hannibal a měl ho za pitomce

Formiskos z Dýmy, předák§ 115

fornix fabiánus, "(vítězný) oblouk" v Římě§ 121

Forónikon§ viz Argos

foros, lat. tribútum, daň, tribut, (členský) poplatek (v prvním délském spolku), viz také tribut§ 478, 378

Fortúna, bohyně; chrám F. jezdeckého stavu (F. equestris) v Římě§ 173, 41 (v Antiu)

Fortúnátus, proradný propuštěnec Antistia Vetera§ 65+

forum, forum, ve městech náměstí, tržiště, na venkově ve významu městec (např. Fláminiův Městec):

forum Augustí, v Římě§ 2-, 23+ 

Forum Claudií (Augustí) Vallensium, dříve Octodúrum, sídel. m. Grajských a Poenínových Alp/Alpés Graiae et Poenínae, dn. Martigny v kantonu Valais/Wallis§ 15

Forum Fláminií, m. u dn. Foligna v Umbrii§ 220

Forum Gallórum, mí. u Mutiny v Cispadánské Gallii (u dn. Modeny)§ 49, 43

forum holitórium, tj. zelinářský trh, Zelný trh v Římě, 295, 138; další tržní prostory na náměstích byly: f. bovárium či boárium, dobytčí trh (zde první gladiátorské západsy 262, jeho velký požár roku 192), f. piscátórium, rybí trh, 179, f. cuppedinis, lahůdkářský trh, v Římě ale také bylo náměstí Gallů a Cizinců§ 295, 262, 192, 181, 138

Forum Iúlií, řím. kol. C. Iúlia Caesara§ 432, 70, 43, 18+, 40+, 69+   

Pro Octaviánovy veterány 8. legie od roku asi 35, válečný přístav vedle Míséna a Ravenny do Vespasiána, dn. Fréjus v Provenci (nezaměňovat s F. I., pozd. hrabství Friaul v Benátsku, nebo s forem Iúlií, prvního císařského náměstí v Římu, s jehož úpravami se ovšem nezávisle na chodu dějin začalo již roku 54, kdy senát za šedesát milionů sésterciů začal náměstí rozšiřovat).

forum Iúlií, v Římě vedle fora Rómána§ 46 

Forum Livií, dn. Forlì v Romagni§ 191 a viz Bojové

Forum Popillií, osada v Lúkánii, dn. Polla v jižní Kampánii§ 132

forum Rómánum, hl. náměstí v Římě, zvané prostě Forum§ 640, 497, 484, 449, 362, 353, 304, 282, 270, 214, 29-, 28+, 64+, 66+, 69+      

Další fora byla Caesarovo, Augustovo, Nervovo, Trajánovo a Ahénobarbovo. Z řečniště republikánského Fora, rostra/zobce ukořistěných válečných lodí, politici oslovili c. deset až dvacet tisíc lidí, ale ne všichni řečníka slyšeli a viděli. Jeho hlas nebyl nijak zesilován a velká část shromáždění slyšela nejvýše některá slova. Rušit posluchače bylo snadné vysláním několika hlučících nebo dohadujících se mužů do davu, což byl častý prostředek politických protivníků řečníkových.

fossa Corbulónis, "Corbulónův kanál"§ 12-, 47+ 

Vodní dílo z roku c. 47+ vybudované mezi Rýnem a Maasou Cn. Domitiem Corbulónem o délce c. 35 kilometrů v dnešním NL, dodnes zčásti viditelné. Bylo v užívání do c. 275, kdy celý kraj vyvraždili Frankové.

fossa drúsiána, "kanál drúsovský"§ 12-, 16+ 

Poloha dnes neznáma. Spojoval Rýn v deltě od Ostrova Batavů s jezerem Flevo, tedy zřejmě s dnešním IJsselmeer. Viz také rok 16+.

fossa régia, hraniční příkop mezi provincií Africa (vetus) a Numidií§ 146, 46, 25

fossa carolína§ viz pod 47+. Pro usnadnění armádní přepravy na východ za války s Avary, kterou spustil král Franků Karel Veliký roku 791, dal rok na to kopat jižně od Norimberka kanál z Rýna do Dunaje. Byl to největší podnik středověku v říčním stavebnictví, něm. Karlsgraben. Z řeky Schwäbischer Rezat z povodí Rýna do řeky Altmühl, přítoku Dunaje, dal kopat přes evropské rozvodí dvoukilometrový kanál o šířce asi pěti metrů. Dostavěn nebyl, úseky kanálu jsou dodnes patrné. Dataci potvrzují nálezy kůlů zarážených do břehů stavby na její zpevnění. Roku 795 vyvrátil Karel avarské centrum a o kanálu již není zmínek. V kraji byl v letech 1960-1992 vykopán a zprovozněn průplav mohučsko-dunajský/Main-Donau-Kanal; jeho předchůdcem byl v letech 1836-1846 kopaný Ludwig-Donau-Main-Kanal (opuštěn roku 1950). 

fossa, příkop s valem a silnicí napříč jižní Anglií, dn. Fosse Way§ 43+, 47+  

fotbal, kopan᧠viz hry

Fótios z Cháonie, vojen. velitel§ 429 
Fótios, patriarcha kónstantínopolský (zemřel 891  n.l .)§ 405

Fóxis z Meliteie, kondottiér§ 217

Foxos z Chalkidy, tyr.§ 600

Fraáspa, sídel. m. Médie Atropatény§ 36

Fraáta, Súsy§ viz tam
Fraátés ze Seleukeie na Eulaiu, archón§ 22+

Fraátés§ viz Arsakés XVIII. Fraátakés či Fraátés V.
Fraátés I.§ viz Arsakés V.
Fraátés II.§ viz Arsakés VII.
Fraátés III.§ viz Arsakés XII.
Fraátés IV.§ viz Arsakés XVI.
Fraátés V.§ viz Fraátakés

Fraátés, satrapa, zřejmě nikoli Arsakovec§ 35+ 

Fraátés, s. Fraáta IV. držený v Římě, králem se nestal§ 35+  

Fráda z Marguše, vůdce Gaumátových přívrženců§ 521
Fráda, Frá, m. v Drangiáně, snad Alexandreia Profthasia, dn. Farráh? v AFG§ 330
Fradašt z Orrhoény, dyn. n. satrapa, syn Gebar’úa (Gaubaruva/Gubaru, řec. Góbryás, nebo arab. Gabbár/Gábir?)§ 120, 115
Fradátés, bab. Ipradatu§ viz Autofradátés
Fradmón z Argu, sochař§ 432

Francie, novodobý stát§ 539 a viz pod Gallové a Germáni

Frankové§ 4+, 47+, 58+ a viz pod Germáni


Fraornés či Fraortés z Médie, Fravartiš, bab. Parumartiš§ 1. o. Déioka II., 708; 2. k., 653, 647, 644, 639, 630, 625; 3. usurpátor v Médii, 522, 521
Fraotés z Taxil§ viz Gondofarés

Frasaortés, satr. Persidy, s. Rheomithrův§ 362, 331, 326, 324
Frasiéridés z Thasu, o. Akératův§ 680

Frasikleidés z Athén§ 1. arch. 460; 2. arch. 371


Fratafernés n. Farismanés, satr. Parthie a Hyrkánie§ 329, 328, 325, 323

Fratafernés z Chorasmie, dyn.§ 328 

fratakové, per. frataraká n. fratakára, domorodí předáci/správci a velekněží zoroastrianismu v Persii/Fársu§ 141

frátrés arválés, Arválští bratři, římští kněží kultů úrody§ 715

frátrie, nejstarší sdružení „lidu, dému“, neurozených, a jejich rodin, které nepatřily mezi eupatridy, tj. mezi rodovou aristokracii. Několik fr., „bratrstev“, tvořilo fýlu. Činnost fr. řídil její představený, frátriarchés. Členové spolupracovali při sklizních, konali společné kultovní úkony, měli své svatyně apod. 
V rámci f. fungovaly kultovní spolky jako thiasoi či menší orgeónes (obě organisující náboženské slavnosti, srov. lat. collégium). F. měly pravomoce soudní (basileus, kultovní „král“). záležitosti krevní msty, stád a pozemků ale spadaly pod soud „krále“ kmenového (kterých bylo původně v Attice čtyři). Viz pod Athény. V Delfách nápisně doložena frátrie Labyadů/Labyadai řídící se zákony státu a svými (stéla popsaná po všech stranách c. 400). Jejich usnesení určovalo pravidla a výdaje pro kultovní svátky, také pohřební výbavu příslušníka frátrie a průběh pohřbu: žádné nářky doma, až u hrobu (pohřeb do země), do hrobu si "fráterníci" pod pokutou padesáti drachem nakázali nedávat předměty za více než 35 drachem; srov. v indexu s. v. pohřeb. Pohřební zákony Iúlidy na Keu/nomoi peri tón katafthimenón zachované na nápisu asi o několik desetiletí starším povolovaly za zhruba stejných podmínek funerální náklady do tří set drachem. 

Fravartiš§ viz Fraornés, Fraortés

Frearoi, attický démos§ 524

Fregellae, m. v Latiu, dn. Ceprano§ 327, 313, 125

Fréjus, m. u Cannes, původně Forum Iúlií, viz tam§ 43

Frentánové, Frentánoi, Frentání, nárůdek příbuzný se Samnity sídlící na Jadranu§ 217

Friapatios§ viz Arsakés IV.

Friapités z Baktrie, o. Arsakův§ 250

Friaul§ viz Forum Iúlií

Fríkodémos z Oianthy, tyr., o. Filónův; jméno souvisí s fríkódés, "hrůzostrašný"§ 373

Frísiové, Frísové (snad „se zdobenými vlasy“), lat. Frísií, řec. Frísioi, pozdější něm. země Friesen, Frísko, germ. národ v dn. NL a D§ 12-, 16+, 28+, 47+, 58+ 

Užívali zprvu stejných výhod jako Batávové a sloužili hodně v římském vojsku. Daně platili říši ve formě hovězích kůží. Vyprovokováni ke vzpouře uštědřili legionářům tvrdou porážku, na niž Římané nijak neodpověděli, viz rok 28+. Roku 785 byli podrobeni Franky pod Karlem Velikým a pokřtěni, část unikla na území opuštěná Angly, kde ji však potkal stejný osud ve století desátém od Dánů.

Frixé, m. v Trifýlii§ 400 

frúmentárií§ viz policie

frúrarchos, velitel posádky/frúrá, mnohdy se širokou pravomocí civilní, někdy jen armádní velitel pevnosti, jindy celého přilehlého kraje, v hellénismu podléhající většinou přímo králi (nikoli stratégovi správní oblasti). Poslední výskyt doložen k roku 121+ u Arsakovců, kde je na papyru zmiňován jistý Ménarnaios jako frúrachos kai tón prótón protimómenón filón kai tón sómatofylakón, tedy též jako dvořan§ 454 a pass.

 
Frygie, Frygiá, Frygové, země a národ v záp. části Anatolie, ass. Mušku, ale to je zřejmě přenesení starého označení jiného anatolského národa; srov. pod Pirindu a Brygové (lat. Bruges)§ 765, 742, 717, 714, 709, 696, 675, 651, 572, 512, 499, 492, 481, 404, 396 - 394, 334, 340, 333, 330, 323 - 319, 313, 302, 301, 286, 281, 223, 220, 212, 190, 189, 130, 129, 121, 116, 89, 73, 59, 51, 27, 17; po roce 223 viz i Pontos, Attalovci, Pergamos, Tróas atd.

Ta část thráckých Frygů, která zůstala v Evropě, viz pod Makedonie, byla označována za Bryges či Briges. Alfabétu převzali od Hellénů, není vyloučeno paralelní převzetí a uzpůsobení od Foiníčanů. Hellénům s Thráky dali Dionýsa a Velkou matku bohů Kybelu. Anatolští Fr. v klasickém starověku nijak nevynikli. Společensky nejvýše se dostal L. Domitius (II.) Alexander, správce v Africe prohlášený císařem v letech 308 - 311 n. l. (zajat a zardoušen).

Frygiá Epiktétos, „Nově dobytá F.“, pohraniční území mezi Bíthýnií a Frygií§ 184

Malá Frygie, Frygie na Helléspontu, Frygiá ef’ Helléspontó legomené§ 675, 559, 546, 522, 512, 420, 416, 368, 355, 340, 334, 328, 323 - 321, 319, 315, 310 - 309, 302, 301, 275, 250, 188; viz dále pod Bíthýnie

Frýné alias Mnésareté z Thespií, hetéra (f. - „ropucha, želva“)§ 415, 350

Frynové, Frynoi, národ sousedící v Tárímské pánvi s Číňany a Tochary§ 235, 155

Frynichos z Athén§ 1. 540, 511, 494, 470, tragik; 2. 429, komik; 3. 412, 411, stratégos; 4. arch. 337

Frynón z Athén, gen. Frynóna§ 1. 636 (Ol.), 620, 607; 2. 348 

Fthíá, jméno épeirských královen, gen. Fthíe:§
Fthíá I. alias Fila, d. Menóna Thessalského, m. Pyrrha I.§ 319, 317
Fthíá II., d. Olympiady II., manž. Démétria II. Makedonského, m. Filippa V.§ 239, 235

Fthíá, Fthíótis, Fthíótové, země a m. na jihu Thessalie, obývaná Acháji, též Achájové z Fthíe§ 700, 595, 480, 426, 364, 356, 346, 343, 196

Fu, milenka císaře Jüana, matka Liou Kchanga, bába císaře Aje§ 49, 7

Fu-čchaj z Wu, k., v pinyinu Fuchai, s. nebo b. Che-lua§ 514, 496, 473

Fu-ču-lej Žuo-ti/Fuzhuleiruodi, s. Chu-chan-jea, chán Hunů, rodným jménem Tiao-tchao Žuo-ti/Diaotao Ruodi§ 53, 20 

Fúcinské jezero, lacus Fúcinus, it. Lago di Celano a později opět L. Fucino§ 46-, 40+, 52+ 

Největší kdysi ve střední Itálii a třetí vůbec, na jeho břehu stávala metropole Marsů Marruvium. Rybnaté jezero se často vylévalo z břehů a několikrát bylo vysušováno: Božský Iulius o tom uvažoval, Claudius práce zahájil, hladinu snížil Hadrianus, ale teprve roku 1862 najal římský bankéř Alessandro Torlonia jistého švýcarského inženýra, aby definitivně jezero odvodnil pomocí 21 metrů širokého a 6,3 kilometrů dlouhého kanálu. Roku 1875 bylo jezero kompletně vysušeno a využito na polnosti; viz pod Marsové a hry.

Fudži, kultovní sopka v Japonsku§ 286

Fu-kaj/Fugai, b. Che-lua z Wu§ 514

C. Fuficius Fangó, správce provincie África Nova a Vetus§ 42, 41

C. Fufius Geminus§ 1. Octaviánův legát, 35, cos. suff. 2; 2. manž. Mútilie Prisky, cos. ord. 29+ 

Q. Fufius Calénus§ viz pod Fúrius

Fu-ťien/Fujian, jihočínská provincie§ 112

Fulbové, západoafr. kmenový svaz§ viz Garama

L. Fulcínius Trió§ cos. suff. 30+, 35+ 

Fulvia, šlechtična vyznávající judaimus§ 19+

Fulvia, milenka catilínovce Q. Curia§ 63

Fulvia, manž. P. Clodia Pulchra, C. Scribonia Curiona a M. Antónia, první Římanka portrétovaná na mincích§ 44, 42 - 40, 30, 2-

Fulvia Pia, manž. L. Septimia Sevéra§ 31+  

Q. Fulvius, předčasně nastoupil kněžský úřad (v sedmnácti), s. Marka F., jinak neznámý§ 180

Cn. Fulvius Centimalus§ cos. 229

Q. Fulvius Centimalus§ dict. 240

Cn. Fulvius Centimalus Maximus, padl roku 210 u Herdónie§ 212, cos. 211, 210

L. Fulvius Curvus§ cos. 322

M. Fulvius Curvus Paetínus§ cos. suff. 305

C. Fulvius Flaccus§ cos. 134

L. Fulvius Flaccus, b. M. Fulvia a censora a cos. Q. Fulvia Flakka, no. 2§ 578, 174

M. Fulvius Flaccus§ 1. 133, v komisi na přidělování půdy 129, cos. 125, 124, 122, 121, 57; 2. cos. 264 (možné i Q.?); 3. bratr Q. Fulvia, no. 2, 181

Q. Fulvius Flaccus§ 1.211, cos. v letech 237, 224, 212 a 209, dict. 210, bratr C. Fulvia Flakka; 2. syn předešlého a bratr L. a M. Fulvia, no. 3, 578, 181, cos. v letech 180, 179, censor 174, 173, vítěz nad Ligury a Keltibéry

Ser. Fulvius Flaccus§ cos. 135

Cn. Fulvius Máximus Centumalus§ cos. 298

Q. Fulvius Nobilior§ cos. 153, cens. 136

A. Fulvius Nobilior, senátor a synovrah§ 63

M. Fulvius Nobilior, s. předešlého, catilínovec§ 63

M. Fulvius Paetínus Nobilior§ 1. 193, cos. 189, cens. 179; 2. cos. 159, 158; 3. cos. 299

Ser. Fulvius Paetínus Nobilior§ cos. 255

C. Fulvius Plautiánus, praef. praet.§ 31+  

Funan, stát. útvar v jihových. Asii§ 175
Fundí, m. v Latiu, dn. Fondi§ 342, 338, 330, 316, 188, 58
C. Fundánius Fundulus§ cos. 243

Furát§ viz Eufrátés

Furia, Furiae, Mstitelky zločinů§ viz Erínýs

Fúrius (celé jméno neznáme)! 1. legát, 73; 2. centurió, 63 

A. Fúrius Antiás, básník§ 50

Q. Fúrius Calénus n. Q. Fufius Calénus§ 1. 48, cos. 47, 43, 40; 2. s. no. 1, 47, 40

M. Fúrius Camillus, triumfátor§ interrex v letech 396, 391 a 389, dict. v letech 396, 390, 389, 388, 368, 367; 394, 386, 385, 364, 46, 17+ 
M. Fúrius Camillus, cos. 8+, procos. Afriky 17§ 364, cos 8+, 17+, 20+, 38+   

Jako druhý v rodu a poslední byl roku 17+ obdařen triumfátorskými odznaky za vítězství nad berberským brigantem Tacfarinou (nikoli však již triumfem, který tehdy už byl vyhrazen pouze pro principovu rodinu). O významu slova c. viz tam. Synem tohoto M. Furia Camilla byl vedle stejnojmenného prvorozeného syna ještě L. Arruntius Camillus Scríboniánus, který se roku 42+ pokusil povstat proti Claudiovi, viz. Jeho sestrou byla Lívia Medullína, s níž byl od roku 8+ zasnouben Claudius, zemřevši v den svatby.

L. Fúrius Camillus§ 344, dict. v letech 350, 349 a 345, cos. v letech 349, 338 a 325; nebo zde běží o dvě různé osoby (?)

Fúrius Scríboniánus, snad M. Fúrius Camillus Scríboniánus, s. pučisty L. Arruntia Camilla Scríboniána§ 52+

Agr. Fúrius Fúsus§ cos. 446

Sp. Fúrius Fúsus§ cos. 481

Fúrius Leptínus, první rytíř/jezdec v roli gladiátora§ 46

L. Fúrius Medullínus§ 1. cos. 474; 2. cos. v letech 413 a 409

P. Fúrius Medullínus Fúsus§ cos. 472

S. Fúrius Medullínus Fúsus§ cos. 488

Sp. Fúrius Medullínus Fúsus§ cos. v letech 464 a 453

C. Fúrius Pácillus§ 1. 412; 2. cos. 251

C. Fúrius Pácillus Fúsus§ cos. 441, cens. 435

L. Fúrius Philus§ cos. 136

P. Fúrius Philus§ 1. cos. 223; 2. praet. 171

L. Fúrius Purpurió§ praet. 200, cos. 196

C. Furnius, legát Augustův§ 35, 24, cos. 17

Furnius, celé jméno neznáme, milenec Claudie Pulchry§ 24+  

Fu-su, pinyin Fusu, z dynastie Čchin, s. Š'-chuang-tiho§ 221, 210, 207

Fu Ťie-c'/Fu Jiezi, diplomat císaře Wu a atentátník§ 128

Fyé z Paiánie, „Figura“, zvaná též Thratta, prý vysoké a krásné postavy, květinářka, stefanopólé, prodavačka věnců, hetéra; možná, že byla Thrákyní z dému Kollytos§ 552

fygadothérás, gen. - théry, lovec lidí na útěku, lovec hlav za odměnu, instituce, která dodnes existuje ve Spojených státech§ 323 - 321

Fylakeia, mí. u Tegeje§ 233

Fýlarchos z Athén§ 250

fýlarchos§ 1. představitel fýly (např. v Attice), lat. tribúnus; 2. řec. označení pro klanového, rodového předáka, např. u arabských beduinů emíra (fýlarchés dynastés v Orrhoéné).

Fýlé, průsmyk a pevnost severně od Athén v attické části pohraničního pohoří s Boiótií jménem Parnés (gen. Parnéthu)§ 404

fýlé, fýly v Attice, v Élidě a jinde, srov. i tribus. U Dórů tvořily kmen fýly tři (Dymanés, Hylleis a Pamfýloi; srov pod Dórové a Hellas), u Iónů čtyři (Geleontes, Hoplétes, Argadeis a Aigikoreis; srov. tamtéž). Fýly se skládaly z frátrií, viz pod Athény§ 700, 594, 508, 470

Fyleás z Messénie, strat.§ 724

Fyllidás§ viz Filliadás

Fýrínos z Gomf v Thessalii, poslední domácí tágos Thessalů§ 179

FYROM, Former Yugoslav Republic of Macedonia, oficiální mezinárodní název Spojených národů v letech 1991-2019 pro sporný novodobý státní útvar, před rokem 1946 srbská oblast horního Vardaru; též slovanská či skopská Makedonie, od roku 2019 Rep. Severní Makedonie§ 217

Fyskón, gen. Fyskóna§ viz Ptolemaios VII.

Fytón z Rhegia, strat.§ 387