739-730

739

olympiada  10, 2

mesto  a. u. c. 15

V Messénii se v první velké polní bitvě nepodařilo Sparťanům vedeným králi Theopompem a Polydórem domácí prorazit. Přesto byli Messéňané donuceni opevnit se na hoře Ithómé, která se stala střediskem messénského odporu ve válce, v níž měli Sparťané převahu.

Ithómé, jinak hlavní messénské kultovní místo, bude patřit mezi poslední místa odporu i v dalších messénsko-spartských válkách (viz roky 685 a 464).

Ve Spartě krátce na to zemřel Eurypontovec Theopompos, syn Níkandrův (vládl od roku 785). Následoval Zeuxidámos, syn Archidámův a Theopompův vnuk (vládl do roku asi 700).

Podle jiné tradice následoval po Zeuxidámovi Archidámos I., Agasiklés, Aristón (asi v letech 550 - 510) a Démarátos (asi v letech 510 - 491). Podle další tradice vládl po Theopompovi Anaxandridás I., Archidámos I., Anaxilás, Leótychidás I. (za něho messénské povstání?), Hippokratidás (otec Agésiklea a Agésiláa, dědy Leótychidy II.), Agésiklés, Aristón, Démarátos a Leótychidás II. (viz rok 650 a Seznamy králů).

Tažení krále Tukulti-apil-Ešarra III. na sever proti Urartu, Šarduri II. byl opět poražen. Jižní část Urartu připojena k Assyrii, Nairi na východě se definitivně stala assyrskou provincií, viz rok 744. V zemi Ulluba nedaleko na sever od Assyrie Assyřané postavili pevnost Aššur-iqíša/"Aššur podaroval", sídlo guvernéra/bél pícháti provincie; Assyřané si chystali cestu pro invasi do Urartu. 

 

738

olympiada  10, 3

mesto  a. u. c. 16

Podle jedné hellénské tradice založili t. r. Korinthští na Sicílii osadu Syrákúsy (srov. rok 733).

Assyřané pod Tukulti-apil-Ešarrou III. se vypravili proti dalším členům protiassyrské koalice na západ. Porazili a sesadili chetitského vládce Tabalu Waššurme/Uassurme (=Wašu-Šarma), Tuatova syna. Na jeho místo byl dosazen neurozený Chullu, který se ale mnohem později též postavil proti Assyřanům (viz rok 713). Tabal, ass. Bít Burutaš nebo Burutiš, jehož jméno si ještě v hellénismu podrželi místní Tibaranové, leželo ve východní části pozdější Kappadokie. Jeho vládci a z určité části i obyvateli byli Chetité. Nejstarším doloženým chetitským vládcem Tabalu byl roku 837 Tuatte (chet. Tuwatiš), následovali Kikki a Tuwatiš II., otec Waššurmeho.

Tabal byl konfederací chetit. státečků v této oblasti, o jejím uspořádání nevíme nic. Mezi spojenci tabalského "krále" a zároveň i protivníky Assyřanů jsou jmenováni i vládci měst a oblastí Tabalského království, jako Urimme z Chubušny (hellénistických Kybister) a Ušchitti z Tuny, později ještě jeho nástupce Kurti/Gurti a Kiakki ze Šinuchtu či Šinachuttum: roku 718 byl tento Chetita, spojenec Frygů/Muški, ve válce Assyřany poražen, jeho město vyrabováno a Šarru-kénem II. předáno věrnému Kurtimu, viz dále rok 713.

V severní Syrii obsadili Assyřané království Unqi/Pattin, jehož poslední panovník Tutammu byl deportován se svou šlechtou do Assyrie. Původně chetitský stát z konce 10. století byl důkladně vypleněn a proměněn v assyrskou provincii jménem Kulláni (podle sídelního města království Kunulua, dn. Tell Ta‘jinat v TR). V téže době se Aššurovi podrobil i chetitský král Piširiš z Karchemiše (srov. rok 765). K říši mimo jiné připojil Chatarikku a kraj kolem Chamátu až ke Středozemnímu moři. 

Tribut ze zemí západu t. r. platili Aššuru: Kuštašpi z Kummuchu, Raḫiánu/Rasun z Damašku, Menachem ze Samareie, Chírám z Tyru, Sibitti-biʾil z Gubly/Byblu, Urikki/Awariku z Qúe, Pisíris z Karchemiše, Éní-il z Chamatu, Panammu ze Samʾalu, Tarchulara z Gurgumu, Sulumal z Melidu, Dadílu z Kasky, Waššurme z Tabalu, Ušchitti z Tuny, Urballá z Tuchany (hellénistické Tyany), Tuchamme z Ištundy, Urimmi z Chubišny a královna Arabů Zabibé. Mezi poraženými velmoži assyrské nápisy zmiňují jistého Azrí-Jáu, panovníka nám neznámé země (poškozený text). Jeho theoforní jméno odkazuje na Jahweho, nicméně s královstvím Israél, severnějšímu z židovských států, nesouvisí. Urballá neboli Warpalawas/Warpalawaš měl o tři desetiletí později nástupce ve svém synovi Muwacharanišovi, o jehož skutcích nevíme nic (jméno na "stéle z Niğde").

 

V Kilikii vládl někdy v této době jistý Azatiwadda/Azatiwataš n. Azatiwaraš z hradu, který si vybudoval, Azatiwataja, dn. lokalita Karatepe nad Pýramem/dn. Ceyhanem v již. TR v národním parku Karatepe-Aslantaş. Byl lenním poddaným n. guvernérem krále Awarika, ass. Urikkiho, srov. rok 850, panovníka  adanského/Adanawa, luwijsky Chijawa. Oba patřili do klanu/rodu Mukšova (Mukšuš, řec. Mopsos, foin. MPŠ, „král Danunijim“, Danajců?). Věštec Mopsos, zakladatel Apollónovy věštírny v Klaru a tří měst v Kilikii, byl současníkem Arnuwandy III. Chattušského, viz roky 1220 a 1200. Hérodotos tvrdil, že část Kiliků se nazývala Hypachaiové/Hypachaioi, snad narážka na ethnický mix chetitsko-achajský. Azatiwadda i Awariku ovšem byli vyznavači Ba'alovými.

Danuna/Danunijim jsou domácí označení pro Qúe, východní část Kilikie, viz dále rok 715. V Karatepe nalezena 1946 luwijskohieroglyficko-foinícká dvojjazyčná stéla, která umožnila vyluštění hieroglyfické luwijštiny užívané Syrochetity.

 

 

Z t. r. nebo po něm pochází první zmínka o Iónech/ass. Iaunája ve válce s Aššurem: o pirátském útoku Hellénů na foinícká města Samsimurrunája a Charisú, s nímž měl co do činění assyrský guvernér oblasti Qurdí-Aššur-lámur, který o tom napsal králi Tukulti-apil-Ešarrovi. Odkud Hellénové za lupem připluli, nevíme (Kypr, Kilikie?); srov. dále rok 715 a 711. 

Assyřané masově deportovali obyvatelstvo podrobených zemí jinam, např. z aramejského Hamatu daleko na sever do Nairi. • Násilné přesuny celých ethnik zůstaly stálým atributem velmocenské politiky do dnešních dnů. O prvním použití deportací městských populací hellénských států viz rok 485.

V Palaistíně se israélský král Menachem vládnoucí v Šomerónu a v Damašku král Rasun/Rezin vykoupili z hrozícího útoku assyrské armády a stali se rovněž dynasty poplatnými Aššurovi. Menachem musel zaplatit jeden tisíc talentů stříbra, což asi znamenalo přes třicet až dvakrát tolik tun kovu (podle standardu babylónského či júdského). Vypsal proto mimořádnou daň po padesáti šekelech na movitého muže, něco mezi  čtyřiceti až osmdesáti dekagramy stříbra (srov. v přílohách v oddílu "míry & váhy"); plátců kapitální daně tedy v jeho království bylo šedesát tisíc. Odhadnout z toho přesněji počet všech svobodných obyvatel Israéle možné dobře není: půl milionu až jeden? O chudší a méně lidnaté Júdě se soudívá, že v této době měla c. dvě stě tisíc obyvatel. Srov. o prosperitě obou židovských států roku 797. 

 

737

olympiada  10, 4

mesto  a. u. c. 17

Tukulti-apil-Ešarra III. prošel o svém devátém tažení severním Elamem k jezeru Urmia a celou oblast pak následujícího roku připojil k assyrské provincii Nairi, tribut mu dali též Madája/Médové a Ellipi na západu dn. Íránu. Vedle množství dynastů kmenových státečků na západu dnešního Íránu, které se podrobily, byl z větších též král Mannajů Iranzu, který za Assyřanem putoval do Dúr Tukulti-apil-Ešarry, kde mu políbil nohy a vydal cenné dary. 

V Israéli zemřel král Menachem (vládl od roku 746). Nástupcem se stal jeho syn Pekachja/Peqachjá, řec. Fakeiás, ass. Paqachu, který vládl jen do roku následujícího, kdy byl zavražděn velitelem jízdy s podobným jménem Pekach/Peqach, řec. Feka. Vrah se prohlásil králem a vládl do roku 730. Na rozdíl od Pekachji byl protiassyrský a tím pádem i protijúdský, neboť jižní židovský stát byl právě spojencem Assyřanů.

Město Nepet/řec. Napata je poprvé uváděno jako residenční město králů země Kúš/Núbie, srov. rok 751. Jeho jméno však známe již z doby vlády egyptského krále Ahmose I. (tj. 1570 - 1546), město pro Egypťany založil a opevnil až 1480 či 1479 král Thútmósis III., za něhož sahala moc Egypta na jihu nejdále.

 

736

olympiada  11, 1

vitez  Leócharés z Messénie

mesto  a. u. c. 18

Podle jednoho z tradičních údajů z Korinthu založeny na Sicílii Syrákúsy (viz rok 738; srov. ale rok 733) a Katana (k tomu viz rok 728).

Další výprava krále Tukulti-apil-Ešarra III. proti Urartu. Šarduri II. byl již potřetí v rozhodující bitvě poražen, tentokrát před svým sídelním městem říše Tušpou/Turušpou. Města se ale Assyřanům dobýt nepodařilo. Assyřané loupili po celé zemi, aniž by se jim někdo postavil. Snad k této události se vztahu kronikářský záznam, že z horských oblastí odvlekli Assyřané 60.500 lidí. 

V Jerúsalému zemřel po dlouhé nemoci júdský král Azarjá alias Uzzíja (řec. Azariás/Oziás, vládl od roku 773). Nástupcem na trůnu byl jeho syn a v posledních letech spoluvládce a d. f. panovník Jótám, JWTM, řec. Ióatham n. Iósás, jehož samostatná vláda byla velmi krátká (viz následující rok; spoluvládcem svého otce od roku 751). Do této doby, než onemocněl malomocenstvím, vedl Azarjá války s Filistíny, Araby a podřídil si knížectví/království Ammón. Zmocnil se okolí Aqabského zálivu, obnovil přístav Elat/asi starý Ezjon-geber, viz rok 873, tedy zjevně obchodní plavbu po Rudém moři. 

 

735

olympiada  11, 2

mesto  a. u. c. 19

Eretreia založila katoikii Korkýru, když z ostrova předtím vyhnali illyrské Liburny (srov. rok 706, kdy byla osada znovu založena Korinthskými, resp. rok 733, kdy Korinthští vyhnali eretrijské osadníky z ostrova).

Tohoto roku byl na Sicílii na úpatí hory Aitné (Aetna, č. Etna) na území Sikelů osadníky z Chalkidy založen Naxos, snad jako první hellénská osada na ostrově (srov. starší datum, rok 741). Oikistem neboli lokátorem osady byl Thúklés či Theoklés z Chalkidy n. Athén, kde nejprve kolonisační návrh předkládal, když však nebyl zájem, obrátil se na Chalkidské  (srov. rok 756 a 730).

Tukulti-apil-Ešarra III. opět v Syrii. Jak pro assyrskou přítomnost, tak pro vlastní rozpad koalice nemohli vládci koalice z roku 740 pomoci králi Urartu (srov. rok předcházející, resp. rok 742 a 740). Assyřané se připojili ve válce syrsko-efraimské na júdskou stranu (viz níže).

V Jerúsalému zemřel po krátké vládě júdský král Jótám (41; na trůně od minulého roku), nástupcem se stal jeho syn Ácház, řec. Achazos (vládl do roku 728). Jako poslední s júdských králů válčil s Pelešty/Filistíny, jejichž jméno, zřejmě s postupující assyrskou likvidací národa, koncem 8. století mizí z historie (srov. roky 1400, 1200 a 1191).

Králové Rasun z Damašku (Aram) a Pekach z Israéle uzavřeli protijúdské spojenectví, plenili zemi a neúspěšně oblehli Jerúsalém. Rasun dobyl na Rudém moři přístav Ejlat, řec. Élathús, srov. rok 736. Ácház povolal na pomoc své spojence Assyřany (viz zde výše a rok následující). Zatímco Jótám patřil do tábora jahwistů, Ácház se klonil ke kanaánskému polytheismu n. henotheismu.