Ta

Ta Čchin/Da Qin§ viz Řím, římská říše

 

Ta' Ħaġrat, megalit. komplex na Maltě§ 5600

 

Tabai, m. v Gabiéně v Persidě, též Gabai, dn. Isfahán/Esfahán§ 164
Tabai, m. ve Velké Frygii, později v Pisidii§ 189

Tabal, Tabalu, ass. Bít Burutaš, hebr. Tubal, část Kappadokie; srov. řec. Tibaranové, Tibarenové (ztotožňovaní s Chalyby), chetit. konfederační stát, pro Římany jej podrobil L. Licinius Lucullus§ 765, 738, 740, 713, 706, 705, 696, 679, 675, 665, 606, 51

Tabalos, perský satrapa Lýdie, zřejmě nikoli osobní jméno, viz předešlé heslo§ 546, 545

Tabennésis, Tabennésos, Tabennési, Tabennisi, Tabenna, o. na Nilu v Thébaidě s prvním koinobijským klášterem§ 305+, 325+ 

 

Tabernae, "baráky, tržní boudy, hospody", dn. Rheinzabern v Porýní-Falci/Rheinland Pfalz§ 356+

 

Tabiti§ viz pod Kimmeriové

Tabnit§ viz Tennés

Tabor, řec. Thabór, hebr. har ("hora") Tabor, h. v Galilaji§ 218, 55
tábor, vojenský, ležení§ viz legie

tábor, internační, koncentrační/soustřeďovací t., oplocené prostory pro internaci civilního obyvatelstva starý věk neznal. Nicméně první násilnou deportaci obyvatel spáchal urský král Šú-Sîn a pro přesunuté obyvatele Simanu postavil ležení či stanové město kdesi v Sumeru, viz k tomu rok 2039. Obrat koncentrační tábor se zřejmě poprvé objevil roku 1895 ve španělsko-kubánské válce. Nicméně jistou německou stopu má. Guvernér ostrova gen. Valeriano Weyler-Nicolau (zemřel 1930 v Madridu) měl totiž pruského otce. Pro usnadnění operací proti povstalcům soustředil na čtyři sta tisíc Kubánců za ohrady, z nichž odhadem čtvrtina zahynula: jeho vynález na "ochranu" civilistů se nazýval campos de reconcentración, "soustřeďovací tábory". Na Filipínách v nepřímé návaznosti války, ve válce americko-filipínské (1899-1902), je doloženo „soustřeďování“ nepřátelských obyvatel na určitém prostoru.

V anglo-búrské válce (1899 – 1902) byly v Jižní Africe „soustřeďovací“ tábory zřizovány z rozkazu gen. Herberta Kitchenera od roku 1900 britskou správou pro rodiny búrských farmářů. Zemřelo v nich na 27 tisíc žen a dětí; ikona britského imperialismu šla ke dnu roku 1916 po nárazu křižníku Hampshire na německou minuV Německu poprvé užil slova koncentrační tábor v úřední listině kancléř kníže von Bülow 11. prosince 1904. Anglických zkušeností Němci použili při potlačování povstání Hererů v Jihozápadní Africe (od roku 1990 Namibie). Odtud se nápad se „soustředěním“ protivné části populace na malém prostoru dostal do bolševického Ruska a od Stalina do Hitlerova Německa, kde ho nacisté použili pro obludně konstruovanou genocidu Židů nemající v historii obdoby.


Tabraka, Thabraka, m. na moři v Numidii, dn. arab. Tabarqa v TN§ 375+

Tabríz, m. v Íránu§ 714

tabu, nepřekročitelný zvyklostní zákaz§ 5000

Tabúa z Qedaru, arab. ka. v Dúmě§ 689
tabula Peutingeriána, mapový „atlas“ snad ze 3. - 4. st. n. l., původně složený ze 12 perg. listů map od Atlantiku po Indii, mapově zpracovávající údaje římských itinerářů§ 63
tabulae Iguvinae§ = Iguvium

Tabur-Damu, d. Irib-Damua, manž. Išar-Damua§ 2500

Tacfarinas§ viz Takfarinas

 

Tacitus, senátorský historik§ viz Cornélius T.

Tacitus, imperátor§ viz M. Claudius Tacitus

 

Tadmór, Tadmur§ viz Palmýra

Tadrárt Akákús, poh. v Libyi§ 5999

 

Tádžikistán, novodobý stát§ 536, 328

 

Tadžima, jap. provincie§ 33

Tadžima Mori, jap. generál§ 70+  

 

Taere, ses. a manž. Pedieseho, náčelníka Maů§ 730

 

Taforalt, arab. Táfúgált, Grotte des Pigeons, jeskyně v MA§ 18000

 

tágos, volené spolkové kníže Thessalů, vrchní velitel, jeho úřad tágeia, tágie (od tattó, seřadit k boji, srov. „šikovatel“)§ 374, 369, 342, 195 - 179 

Tagos, lat. Tagus, ř. v Hispániích, dn. Tajo/Tejo v E a P§ 220, 185, 137, 61, 104+ 


Taharqa/Taharka z Egypta, trůnním jménem Chu-Nefertem-Re k. núbijské dynastie, řec. Tarkos, Tarakos, ass. Tarku, hebr. Tyrháká, syn Pianchiho§ 720, 695, 690, 666, 664, 655, 600  
T. manželka Ušanachuru padla do assyrského zajetí i s harémem. O nálezu jeho nejjižněji umístěné sochy viz pod Senkamanisken.

Tahiti, o. v Polynésii§ 4000

 

Tacheta, manž. Ahmosa II., m. Psammteka III.§ 526

 

Tachós z Egypta, Thamos n. Teós, k. Egypťanů, eg. Džedho, Džedhor:§
Tachós I.§ 380, o. Nektaneba I.
Tachós II., s. Nektaneba I.§ 363, 361, 360

Tachuit z Egypta, manž. Psammeticha II.§ 720

Tachyris§ viz Dahšúr

 

Taifalové, germ. n. sarmatský národ§ 248+, 272+, 331+, 358+, 377+, 380+ a viz pod Germáni a Gotové


Tainaron, mys a m. v Lakónii, později v římské době se přístav jmenoval Kainúpolis, později Matapan, dn. opět Ténaron/Tinaron§ 648, 469, 333, 332, 325, 324, 322, 303, 42

Tainové, šp. Taínos, rozlezlý nárůdek po Karibiku z arawackého kmenového svazu, viz§ 500

 

Taj/Dai, území a stát na severu staré Číny§ 228, 222, 180

Taj/Dai, b. císaře Sianga§ 637

Taj-fang/Daifang, čín. správní oblast v Koreji§ 105

Tajj, kmenový svaz v Jemenu, předkové Šammarů§ 115+

Tajmá, Tejmá, oása v Nadždu na severu Arábie (dn. v KSA), řec. též Thaima, bab. Tém᧠549, 540, 160, 65, viz také pod Arábie

tajemník§ viz písař


Ta-Jüan/Dayuan, Dawan, "Velcí Iónové", nezn. hellénské království v Baktrii§ 128, 105

 

Take-hani-jasu-hiko, jap. generál, manž. Ata-bimy§ 98

Takeči no Sukune, ministr Seimua a Čúaie, japonského císaře§ 130+, 200+, 278+    

 

Takelot, jméno eg. k. XXII. a XXIII. dynastie:§
Takelot II., Hedžcheperré-setepenré II.§ 770, 764, o. Šešonka III. a Osorkona (III.)
Takelot III., Usermare-setepenamun V.§ 770, 745 
Takelot IV., Usermare-setepenamun VI.§ 770
Takelot, velekněz v Thébách§ 770, syn Nimlotův

Takfarinas, lat. Tacfarinas, Tikfarin, numidský/berberský povstalec a lupič rodu musulamijského, viz též pod Garamantové§ 364, 6+, 8+, 10+, 14+, 17+ , 20+, 24+, 41+, 44+, 374+       

Takrítain na Tigridu, pevnost, pozd. aram. Birtha (srov. tam), dn. Tikrít/Takrít v IRQ, rodiště arabského válečníka Saláha ad-Dína/Saladina a iráckého diktátora Saddáma Husajna§ 615
Do 14. století sídlili v městě představení křesťanských jakobitů.

talanton, váha, váhy, odtud název váhové jednotky a peněžní, lat. talentum, viz v přílohách s. v. míry a váhy. Přes novozákonní význam svěřeného majetku/zboží od 16. století ve významu nadání, vlohy.

tal, tall, arab. "pahorek"§ viz tell

 

Talas, ř. v Kyrgyzstánu a Kazachstánu, novodobé jméno, srov. Taras§ 36

 

Talassió§ viz Thalassó

Talaura (pl.), m. s pevností v M. Armenii, dn. Turhal v TR; Talaury mohou být identické s Gaziúrami, královskou residencí zaniklou asi v posledních desetiletích př. n. l., srov. tam§ 67

Talyšové, národ u Kaspiku§ viz Kadúsiové

 

Taman, poloostr. naproti Krymu, jméno není antické§ 600

Tamassos, m. na stř. Kypru§ 709, 361, 332  

Tamesis, Tamesa, dn. Thames, č. Temže, ř. v Anglii§ 54, 39+, 43+, 255+  

Tamfana, germ. bohyně, jménem nejstarší doložen᧠14+

 

tamiás, v hellénském světě finanční úředník - pokladník, resp. ministr financí, řec. ekvivalent lat. quaestor; v obou případech byl úřad vždy losovaný či volený a bez výjimky kolektivní.

Tamiči, generál tennóa Nintokua§ 343+

 

Tamilové, Tamilákam, Tamilnádu, hell. Dymiriké, Lymiriké, angl. Tamil Nadu, země a národ v již. Indii, viz také Drávidové§ 245, 175, 101, 59, 22
Byli v kontaktu s hellénskými a římskými obchodníky a mořeplavci. Plavili se na Sokotru a do egyptských přístavů na Rudém moři, viz pod objevy. Tamilákam je označení pro indický subkontinent jižně od Čennaí/Madrásu a členil se původně na tři kmenová teritoria: Čérové na Malabarském pobřeží a ve vnitrozemí, Čolové v okolí Thandžávúru a kolem dolního toku řeky Káveri (podle nich Koromandelské pobřeží, "království Čolů") a Pándjové v okolí dn. Madurai. Všichni žili v matrilineárních společnosti. Za Britů Madráská presidencie.

Tammarítu z Elamu, k., s. Urtakův (možná jména dvou králů, viz rok 653)§ 663, 653, 651, 649, 646

Tammarítu z Elamu, s. Teummanův§ 653  

Tamn᧠viz Timna' 

 

Tamós z Egypta, insurgent proti Králi§ 400, 385

Tamós z Egypta, Kýrův nauarchos§ 401 

L. Tampius Fláviánus, legát§ 69+

 

Tamsapor, per. Tam-šabur, velitel na západní perské hranici za Šápúra II.§ 356+, 358+, 359+  

 

Tamusin, kor. Damusin z Kogurja, k.§ 37

 

Tamynai, "do Tamyn", m. u Eretrie na Euboji§ 349

 

Tamyrás§ viz Damúrás

Tamyris§ viz Tomyris

 

Tánagra (sg.), m. v Boiótii§ 559, 550, 525, 457, 426, 424, 316, 200, 57
Jiná T. byla v Persidě, viz tam.

Tanais, ř. ve Skythii, gen. Tanaidu, dn. Don v Rusku§ 775, 600, 500, 329, 250, 1-, 65+, 69+, 134+, 272+, 375+     
Tanais, klérúchie na Donu, dn. Nedvigovka n. Taganrog§ 48

Tanaquil z Tarquinií, manž. Dámaráta z Korinthu, m. římského k. L. Tarquinia Priska§ 640

 

Tanaucius Isfalangius, praef. Urbí§ 361+

 

Tandája z Qirbitu, k.§ 664

 

Tandamané, ass.§ = Tanwét-amani

Tandža, Tanger§ viz Tingé, Tingi

tanec, tanečníci§ viz ceny, cenové relace, hudba, hostiny apod.

Taneid-amani§ = Tanwet-amani

Tanganyika, Tanganjika, novověké jméno země a jezera ve východní Africe, dn. součást federativního státu Tanganjiky (původ. Německá Východní Afrika) a Zanzibaru (předtím arab. sultanátu pod britským protektorátem) - Tanzanie§ 117

Tangínos, keltibérský lapka§ 141

 

Tangutové, čín. Tang-siang/Dangxiang, pastevecký lid na sz. Číny po dn. Vnitřní Mongolsko, zničeni Čingischánovými Mongoly§ 140+

 

Tanid-amani, Tanji-damani, z Kúše, k., manž. Nawidemaky§ 80

 

Tanis, gen. Tany, eg. Džanet, m. ve východní Deltě, ass. Si'nu/Sa'nu, bibl. Zoan, dn. Sán al-Hagar al-Kiblijá, pův. sídel. m. 14. nomu, hl. m. Egypta za XXI. a XXII. dynastie od c. 1080 do 720, sev. od Avaridy/Pi-Ramesse, z jehož kamene postaveno§ 770, 764, 758, 730, 671 

Tanit, púnská lidužravá bohyně, manž. Ba'alova, ochranný kult Karthága, řec. obvykle Úraniá, lat. Dea Caelestis/Nebeská bohyně n. Iúnó Caelestis§ 218+, 272+, 362+  

Tanités, eg. nomos§ 285

 

Tannánu z Elamu, armádní velitel§ 703

 

Tantalos, s. Patrokleův, spartský frúrarchos§ 424

 

Tanúch, Tanúchové, silný arabský kmenový svaz v dn. SYR a IRQ§ 250+, 270+, 325+  

 

Tanusius Geminus, historik§ 50


Tanutamun§ viz Tanwét-amani

Tanwét-amani, ass. Tandamane, syn Taharky, k.§ 664, 663, 661, 655

Tanyoxarkés z Persie, s. Kýrův§ 530

 

Tanzanie§ viz Tanganyika

Tao/Dao§ 1. císař čín., 520; 2. vládce státu Ťin, 637

Tao-te ťing, veršovaná sbírka filosofických názorů o provázanosti přírody jediným principem/tao, autorem prý Žlutý císař/Chuang-ti popř. Lao-c´, viz; škola tao-te ťia, taoismus, viz čínská filosofie a srov. pod Žluté turbany§ 2637, 520, 300, 141, 220+ 


Taormina§ viz Tauromenion

Tapae, mí u dn. vsi Bucova na jihu Sedmihrad v RO§ 87+, 88+ 

 

Taparura§ viz Thaenae

 

Táprobané§ viz Cejlon

Tapúriá, Tapýriá, Tapúrové, Tagúrové, země a íránský národ na jižním břehu Kaspického moře§ § 330, 328, 200, 171

Jméno Tapúrů bývá spojováno s Tochary. Muslimové zemi nazvali Tabaristán. Hellénové tradovali, že Tapúrové jsou natolik oddáni vinnému kultu, že se dokonce vínem natírají jako olejem/aleimma, aleimmata. 

Tarabosteseové, řec. piloforoi, lat. pilleátí, ‘ti, co nosí klobouky’, dácká šlechta§ 60

Taras, m. na řece Talas na jihu KZ při hranicích s Kyrgyzstánem, novodobý název§ 36

Tarás (gen. Tarantu), lat. Tarentum, dn. Taranto, m. v Kalabrii (o posunu názvu v novověku viz tam)§ 706, 520, 514, 477, 473, 443, 431, 414, 396, 390 - 388, 380, 370, 360, 352, 346, 338, 334, 325, 319, 314, 303, 300, 295, 284, 281 - 278, 276 - 272, 262, 250, 216, 213, 209, 149, 130, 122, 75, 38 - 36, 29, 1 +, 382+ 

Od roku 123 řím. Colónia Neptúnia, ale ještě na začátku císařství převládal hellénský živel a město prosperovalo. Roku 927 n. l. zničeno Saracény, obnoveno a řečtinu vrátil do města východořímský císař Níkéforos Fókas roku 967. Roku 1063 dobyto Normanem Robertem Guiscardem (nezaměňovat Tarentský záliv s Otrantským průlivem: dn. Otranto je staré municipium Hydros, Hydruntum, jižněji ve starověké Kalabrii, na jejím východním pobřeží).

Jak vši dopomohly k založení města: Sparťan Falanthos z rodu Partheniů, to jest těch, kteří se narodili ze Sparťanek, jejichž muži válčili v Messénii, z nemanželského sexu, se rozhodl založit s částí svého klanu osadu kdesi na Západě. K tomu obdržel z Delf věštbu, že místa pro založení apoikie se mu dostane tam, kde zaprší z jasné oblohy (aithra, aithriá). Již cestou do Itálie ho potkala nehoda na moři, ale ztroskotance zachránil delfín. V Itálii sice měl válečné štěstí, ale místo pro svou osadu nemohl dlouho nalézt. Celý nešťastný polehával jednoho dne roku 706 na mořském břehu.

Jeho věrná manželka, která ho doprovázela až sem, mu vzala hlavu do klína, a světe div se, začala mu vybírat z vlasů vši. Nad společným osudem jí vytryskly slzy - a Falanthos byl spokojený: žena se totiž jmenovala Aithrá (tj. průzračnost). Město a řeku pojmenovali kolonisté podle héróa jménem Tarás, syna Poseidónova.

Tarent, byl jedinou osadou Spartských na Západě. Falanthos získal většinu půdy nové osady na barbarech. Později byl z Tarentu vyhnán, zemřel a je pochován v Brundisiu, řec. Brentesion. Partheniové byli společenskou vrstvou tvořenou těmi, kteří se narodili jako nemanželské děti Sparťanů v poli. Protože nebyli spokojeni s rozdělením pozemků v dobyté Messénii po I. válce messénské (viz rok 724), pokusili se ve Spartě o puč, který se nezdařil. Proto museli opustit zemi. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že k životnímu stylu končícího 8. století patřily vši.

V nejlepších dobách postavili Tarentští do pole třicet tisíc mužů pěchoty, tři tisíce jezdců a k tomu tisíc elitních zvaných, "jízdní velitelé", hipparchoi.

Tarentum, podzemní kultovní místo v Římě na Martově poli§ 313+ a viz pod Bohové a jejich svátky x.  

Taraši-nakacu-hiko, tennó, posmrt. jménem Čúai§ 190+, 200+ 

 

Tarautás§ viz pod Caracalla

 

Taraunítis§ viz Tariúni

Táravá, m. v Persidě§ 521

Tarbos, vůdce jakýchsi Germánů vniknuvších do Dákie (Victualů?)§ 167+

 

Tarent(um)§ viz Tarás

Targélios z Mylas, s. Peldimiův§ 361

 

targúm(a)§ viz Septuáginta

Tarchulara z Gurgumu, k.§ 743, 740, 738 

Tarchunazi z Melitény, k.§ 712

Tarchundaradu z Arzawy§ viz Tarkondários

Tarib-Damu z Ebly, d. Irkab-Damua§ 2500

 

Taríchaia (pl.), "místo na nakládání ryb do soli", osada na genezaret. jezeru severně od Tiberiady§ 67+

 

Tarim, Tárím, vysychající ř. a pánev v poušti Taklamakan pod Ťian-šanem v dn. čín. autonomní oblasti Sin-ťiang/čín. Východní Turkestán, viz též pod Tocharové§ 177, 155, 139, 68, 55-, 57+ 

Tariúni, část Armenie, řec. Taraunítis§ 772

L. Tarius Rúfus, vojevůdce a milionář§ 19, cos. suff. 16

Tarkondários§ srov. Tarchundaradu z Arzawy, viz Kastór Tarkondários

Tarkondimotos, kiličtí dynastové:§
Tarkondimotos I. Filantónios, s. Stratóna z Kastabal§ 64, 51, 41, 31
Tarkondimotos II. Filopatór, s. předešlého§ 31, 30, 17+ 
Tarkondimotos III. Filopatór, s. předešlého, event. totožní?§ 30, 17+ 

Tarkos, Tarku§ = Taharka

Tarpéia, skála na Capitólu v Římě (rúpés tarpéia n. saxum tarpéium), pův. s pevností, kterou Sabínům zradila stejnojmenná dcera velitele pevnosti Sp. Tarpéia; srov. pod Capitólium§ 746, 733, 384, 130, 16+, 33+  

Sp. Tarpéius Montánus Capitólínus§ cos. 454, 448

Tarquinia, sestra k. L. Taquinia II. Superba, manž. M. Iunia, m. L. Iunia Bruta§ 542, 534, 510

Tarquinií, m. v Etrúrii, etr. asi Tarchna, dn. Tarquinia; přístavem T. byly Graviscae n. Gravisca s hellénským emporiem a s Afrodítiným chrámem a společným chrámem Démétry a Héry, středověké Cencelle a Corneto§ 640, 539, 509-508, 501, 397, 358, 356, 353, 351, 181

První etr. sídliště spojené v město v osmém století, kolem roku 700 první mohylové hroby. Ze sedmého století doložen Rutile Hipukrates, po otci Hellén, po matce Etrusk. Pradědem Etruska jménem Lars Pulenas byl Hellén (Creices, Graecus). S Démarátem Korinthským a jeho rodinou přišli sochaři z hlíny (terrakota). Jednoho ze synů vychoval hellénsky, druhého etrusky. Stal se z něho Tarquinius Priscus, římský král.

L. Tarquinius I. Priscus, pátý k. Římanů, syn Démaráta Korinthského uprchlého z vlasti před samovládci a žijícího v Tarquiniích§ 769, 640, 616, 598, 585, 578, 542, 509-506, 503, 54+ 
Historiografie popletla Tarquiniovo jméno jako Lucumo či řec. Lúkúmón (-ona) záměnou Lucia za kněžský či panovnický titul. S manž. Tanaquil měli čtyři děti: Tarquinia, manž. k. Servia Tullia a jejich d. Tullia byla manž. Arrúnta a později L. Tarquinia II., L. Tarquinius II. Superbus, Tarquinia, manž. M. Iúnia Bruta a Arrúns, jehož manž. byla Tullia ml., d. Servia Tullia.

L. Tarquinius II. Superbus, sedmý a poslední k. Římanů, etr. Tarchunies Rumach§ 542, 534, 510, 509, 507, 506, 499, 495, 105, 41+ 
S manž. Tullií, d. krále Servia Tullia měl tři děti: Tita, Arrúnta a Sexta, díky jehož násilí na Lucretii přišel o královládu.

Arrúns Tarquinius§ 1. s. Tarquinia I. Priska, 578, 542; 2. s. Tarquinia II. Superba 542, 510, 509

T. Tarquinius, nejstarší s. Tarquinia Superba§ 542, 510, 499

S. Tarquinius, syn Tarquinia Superba, zprznitel Lucrétie, manž. Tarquinia Collatína§ 542, 529, 510

L. Tarquinius Collatínus, manž. Lucrétie§ 510, cos. 509

 

Tarquinius Priscus, senátor a udavač§ 53+  

Tarracína nebo Tarracínae§ = Anxur

Tarracius Bassus, praef. Urbí§ 361+

 

Tarracó, Colónia Iúlia Victríx, správní středisko Hispánie Tarrakónské, řec. Tarakón, dn. Tarragona v Katalánii jižně od Barcelony; srov. Hispánia Tarracónénsis§ 217, 197, 181, 49, 27, 25, 110+, 123+, 259+  

P. Tarrúténius Paternus/Taruttiénus, Márkův tajemník a praef. praet., dtto za Commoda§ 167+, 180+, 182+, 185+   

 

Tarsa z Thrákie, velmož§ 26+

 

Tarséion, nezn. mí asi na jihu Ibérie n. na severu Afriky§ 348 a viz pod Mastia

 

Tarsisi§ 677

Ass. označení nezn. země ztotožňované v novověku s bibl. Taršíš a to s Tartéssem na západu Středomoří, popř. se Sardinií n. Etrusky, popř. Karthágem a možná nejednodušeji s kilickým Tarsem. Možný je též písařův omyl [mát tar-si (ki?)?]

 

Tarsos, sídelní m. Kilikie na ř. Kythnos/Kydnos, chet. Tarša, ass. Tarku, srov. s Tarsisi a Taršíš, za Antiocha IV. Antiocheia tú Kydnú, od Pompeia jako Tarsus sídlem římské provincie/eparchie, za Caesara krátce Iúliúpolis, dn. Tarsus na Pamuku v TR§ 696, 333, 302, 286, 281, 230, 169, 150, 137, 75, 41-, 44+, 72+, 175+, 257+, 276+, 303+, 305+, 313+, 333+, 355+, 361+, 363+, 365+, 373+     

Taršíš, hebr.§ viz Tarsisi a srov. pod Tartéssos a Tarsos

tartánu§ viz turtánu

Tartaros, hluboké podsvětí, vězení Títánů, obludy v něm§ 190

Tartéssové, předibérský n. keltibérský národ v dn. Andalusii, jehož potomci byli římskému světu známi jako Turdetánové, viz§ 216

Tartéssos, m. u Gád na stejnojmenné ř., hebr. snad Taršíš (?), tato později nazývána Baitis, Baetis, dn. Guadalquivir§ 700, 635, 600, 539, 236

Taru wang, kor. Daru, k. korejského státu Pekče§ 18

Tarusátové, Tarusátés, kelt. (?, ibér.) kmen v Aquítánii§ 56

L. Tarutius Firmánus, mathematik a astrolog, první skládal v Římě horoskopy§ 769

Tarxien, megalit. komplex na Maltě§ 5600

 

Tarzu§ = Tarsos

Ta-sia§ viz Baktra

Tasciovánus, kn. britských Catuvellaunů, o. snad Epatikkův a Cunobelínův/Kynobellínův§ 54, 5+ 

Tasgetius, kr. Karnútů§ 54

Tasiakés, perský satrapa egyptský, též Sauakés n. Sabakés§ 335, 333

Tasios z Rhoxolánie, k.§ 110

taška, střešní, daň z ní§ 43

 

Tašmétu-šarrat z Assyrie, manž. Sîn-achché-eríby§ 705

 

Tata z Elamu, k.§ 2550

 

Tataři, čín. Severní Ťi (?), srov. pod Ťi; pozd. Ta-ta§ 637, 538, 426, 408, 296

Tatenen, egypt. chthonický kult, součást theofor. jmen§ 338

 

Tater, Tader, ř. na jz. Španěl, dn. Seguro§ 228

Tatia, manž. Numy Pompilia, dc. T. Tatia z Cur§ 746

Tatiánus§ viz Q. Flávius Tatiánus/Flávius Eutolmius Tatiánus  

Tatius Andronícus§ cos. 310+  

T. Tatius ze Sabínska, k. v Curách a zřejmě 751 – 746 spolukrál Rómulův v Římu, o. jednoho syna a Tatia, manž. Numy Pompília, prabáby rodu Tatiů§ 746, 733, 715

Tatry, pohoří v karpatském oblouku na slovensko-polském pomezí§ 170+

 

Tattanu, hebr. Tattenaj, satrapa Syrie/Eber nári§ 521

 

C. Tattius Máximus, praef. praet.§ 138+

 

Taucheira (pl.)§ = Arsinoé v Kýrénaice

Taulantiové, Taulantioi, Taulantiá, illyrský (a asi) delmatský kmenový svaz a země kolem Apollónie a Epidamnu§ 627, 400, 393, 385, 344, 335, 317, 314, 307, 312, 282, 272, 158

Taunus, poh. ve střed. Německu§ 50+

 

Tauraunitové, Tauraunités, lid v Armenii§ 59+

 

Taurasia, 1. viz Tauriskové; 2. dn. Taurasi u Beneventa, 180

Taurinové§ 218

Jejich sídelním m. byla Taurasia, roku 218 zničena Hannibalem, pozdější Augústa Taurinórum a Tauriní, dn. Torino, Turín, hl. m. Piemontu a Savojského knížectví a království, v letech (1859) 1961 - 1865 hl. m. Italského království. Lidová etymologie odvozuje jméno města od italského torino, býček. Linguisté ho spojují s keltským výrazem pro hory, tau. Nejstaršími známými obyvateli v této oblasti byli Tauriskové, zřejmě součást většího alpského keltského národa s centrem v Nóriku, jak Římané nazývali větší část dnešního Rakouska, viz zcde níže. Minulost severozápadní Itálie s ostatním Apenninským poloostrovem dlouho nijak přímo nesouvisela. Římany byla oblast kolonisována, to jest dobyta a pacifikována, až za Augusta, kdy z vojenského tábora vznikla osada Augústa Taurinórum, lidově později podle národa Tauríní. Od 5. století byl celý kraj ostrogotský, později langobardský a franský. Od 11. století náležela oblast zvaná Piemont Savojsku a od roku 1563 se Turín stal hlavním městem vévodství, jehož sídlem se stal namísto savojského Chambéry; po spojení se Sardinií o dvě staletí později sídelním městem království Sardinie. Po spojení Itálie se Turín jako sídlo savojského rodu stal roku 1861 prvním hlavním městem Italského království. Roku 1860 savojský rod přišel o Savojsko s Nizzou ve prospěch Francie. Roku 1865 Turín Italům nahradila Florencie, od roku 1870 Řím.


Taurínus§ 1. celé jméno neznáme, usurpátor, 222+; 2. comes Africae, 344+ 

Taurión z Makedonie, vojevůdce§ 221, 220, 217, 213, 198
Tauris, země obývaná Taury, skythským kmenem, jižní a záp. část Krymu, později Římané nazývali obyvatelstvo na sever od Krymu Tauroskythy; viz Bosporos Kimmerijský, Tauridský
Tauriskové, Taurinové, keltský alpský národ v Nóriku, viz také tam, v dn. Rakousku a Slovinsku, kde jejich největší osadou byl Nauportus/řec. Naupontos§ 225, 218, 113

Nezaměňovat s ligurskými Tauriny, viz zde výše.

Tauriskos z Trall, b. Apollóniův, sochař§ 150


taurobolion, taurobolium, oběť býka např. v Kybelině kultu§ 364+

 

Tauroention, Taurois, osada Massilských u Toulonu, dn. Tarento§ 600

Tauromenion, m. na vých. Sicílii, 902 - 1078 arab. Muezzíjá, dn. Taormina§ 394, 392, 358, 356, 345, 310, 288, 278, 275, 132, 56, 36

Taurón, s. Machatův, b. satrapy indického Filippa a Harpalův§ 393, 331

 

Tauros z Tyru, platónik§ 133+

Tauros, pohoří mezi Kilikií a Kappadokií, ve starověku počítáno od Kárie a Lykie až po Armenii a severní Mesopotamii, dn. Toros Daglari v TR, někdy až po Pamír§ 2600, 557, 331, 311, 286, 280, 225, 223, 216, 190, 189, 188, 181, 92, 78, 39-, 35+, 53+, 62+, 175+, 193+, 217+, 378+      

Pohoří dělilo západní část Seleukovské říše na "Asii před a za Taurem", Asia entos tú Taurú & A. ektos tú Taurú, lat. intrá Taurum & citrá Taurum.


Tauroskythové, označení pro barbarskou populaci v Tauridě a okolí, Sarmaty n. Germány§ 143+

 

Taurosthenés z Chalkidy, kondottier, b. Kalliův§ 349

 

Taurové, viz výše§ 775

 

Flávius Taurus, praef. praet. Italiae§ 341+, 357+, 360+, 361+, cos. 361+ a srov. s Fláviem Palladiem Rutíliem Taurem Aemiliánem vulgo Palladiem 

 

Tausius, tungerský voják príncipovy osobní stráže, vrah Pertinákův§ 193+

 

Tautalos, vůdce Lúsítánců§ 139

 

Tavium (lat.), řec. Tauion, m. za ř. Halys v Galatii§ 276


Ta-wan, viz Ferghana

Tawosret, Tewosret, Tausret, manž. Setiho II., ka-regentka§ 3054

 

Taxila (pl.), indické m. (Takkasilá, sanskr. Takšašilá/Taksasilá), jedno z center Gandháry, dnes u Ráwalpindi/Ráwalpindí v sev. Paňdžábu v PAK§ 600, 328 – 326, 273, 185, 180, 115, 20+ 

R. znamená „vesnice Ráwalů“, asketických joginů, starý Gadžipur či Gadžnípur, sídel. m. kmene/národa Bhatti. Za válek diadochů Taxily obsadil Čandragupta a Ašóka zde vládl Gandháře, srov. tam, jako guvernér svého otce Bindusáry. Bohatou minulost Taxil zničili kolem roku 455 n. l. Bílí Hunové (Hoa-tun) neboli Hefthalité. Výstavné město s buddhistickými chrámy a školou. V Taksilách věnoval bódhisattva Gautama komusi svou hlavu a svým tzělem nakrmil hladového tygra. Naproti Taxil leželo hellénistické město neznámého jména, později se ruiny jmenovaly Sirkap. Proslulo jako buddistické centrum. Soudívá se, že jeho ktistem byl kolem roku 180 Démétrios I. Bakterský a jeho půdorys archeologům připomíná Olynthos na Chalkidice.

Roku 30 n. l. ho zničilo zemětřesení a Kušánové ho po roce 80 n. l. opustili a založili opodál Sirkuh (čti -ku-h). Zbytky surkapské stúpy patří k nejstarším buddhistickým stavbám staré Indie. Město navštívil na své indické cestě neopýthagorik Apollónios z Tyan, v sanskrtu Apalúnja. 

Taxilés z Indie, k. Taxil, s. Taxilův, řecká přezdívka, vlastním jménem Ámbhi, řec. Ómfi(s) n. Mófis§ 328, 327, 325, 323
Taxilés, Mithridátův stratégos§ 86, 73, 69

Taxillos z Fer, gymnasiarchos§ 370

 

Taximagulus, kníže Cantů§ 54

taxis, taxiarchos, vojenský oddíl tvořený dvěma lochy, „pluk, plukovník“; viz mor᧠501 v Athénách

Tay, skotská řeka, region podle ní Tayside§ 77+, 86+ 

Táygeté, Táygeton, Táÿgeté§ viz pod Sparté

Táygeton, pohoří mezi Spartou a Messénou§ 222

 

Tbilisi, sídel. m. Gruzie, dř. Tiflis§ 4000, 75+ a viz pod Mccheti