Ka-Kar

Ka Neit (?), Hor Ka (?), egypt. vládce dyn. 0§ 3500

KA-Nišba, k. v Simurru§ 2255

 

Kaaper, Ka-aper, s. Wenšety, písař/tajemník§ 2498

Kaau, kraj v Núbii§ 3174

 

Ka'ba, al-Ka'ba, Kaaba, "Kostka", kultovní stavba v Mekce§ 145 a viz pod Arábie, Arabové

Kabala, mí. na Sicílii nezn. polohy§ 383

Kabeira (pl.), m. a pevnost s královskou pokladnicí, oborou a chrámem boha Měsíce/Mén v Pontu, Pompéiem přejmenovány na Diospolis, Pýthodóridou na Sebasté, pozd. Neokaisareia§ 72, 71, 68, 364+, 367+ 

Kabeirové, řec. Kabeiroi, lat. Cabírí, staří chthoničtí ochranní bohové, spolupracovníci Héfaistovi, snad původu anatolského, mesopotamského n. foiníckého (cf. semit. kabir/velký); viz v jiné souvislosti pod korybanti a Kúréti§ 1502, 270+   

Kábul§ viz Kófén(é)

Kabylé/Kalybé, m. v Thákii, rozšířena Diokletiánem jako Diospolis§ 342, 293+ a viz Thrákie a Astové

K. ležela na území Astů v údolí ř. Tondzos, Tonzos/dn. Tundža u Jambolu ve vých. BG, kam Filippos II. posílal zločince resp. lidi nepohodlné. Diokletiánem znovu osídleno opodál pod jménem Diospolis roku 293+, zničeno Avary 583; z D. pochází název Jambol.

Kabylové, Kabylie, arab. Qabá'il, potomci berber. Gaitulů a kraj v pohoří Atlás v dn. DZ§ 5999, 2+, 24+, 42+, 228+, 373+, 374+      

kacíř, z něm. Ketzer a to z řec. katharos/čistý, křesťanský obrat pro sektáře§ viz pod křesťanství

 

Kadara, dn. Qatar§ viz Gerrha

kadašman, kass. tukultu§ 1594

Kadašman-Enlil I., k. v Babylónu§ 1520, 1408, 1393, 1375  

Kadašman-Enlil II., k. v Babylónu§ 1284, 1280, 1265  

Kadašman-Charbe I., k. v Babylónu§ 1594, 1410, 1347  

Kadašman-Charbe II., k. v Babylónu§ 1347, 1337

Kadašman-Charbe III., assyr. protektorátní k. v Babylónu§ 1228

Kadašman-Turgu, k. v Babylónu§ 1298, 1288, 1284, 1280  

 

Kadeš§ viz Qadeš

 

kadidlo, řec. libanos, lat. tús, čes. křesťany zvané františek, pryskyřice stromů rodu Boswellia sacra; o obchodu a pěstování viz pod Arábie§ 2000, 600, 400, 260

Kadmé§ viz Priéné

Kadmeia, hrad Théb, původní opevněné osídlení/akropole, pod nímž vyrostly Théby a ve městě původ. královský palác§ 1555, 1400, 383, 379, 366, 356, 338, 335, 322, 313, 312

Kadmeia z Épeiru, d. Alexandra I. Épeirského, manž. Neoptolemova (II.)§ 296
Kadmos z Kóu, syn Skythův, tyr.§ 494, 491, 480
Kadmos z Tyru/Théb, syn Agénora z Tyru n. Sídónu§ 1780, 1600, 1555, 1510, 1473, 1450, 1446, 1420, 1370, 1300, 700, 545, 467, 335, 279

Mýthický objevitel alfabéty; pokud se „kadmejským písmem“ nerozumí mykénské lineární písmo B (?). Jméno předhellénské nebo semitské, srov. hebr. qedem, "východní", bab. qadmu, "přední". Obrat "kadmovské vítězství"/kadméié níké (srov. v první knize Hérodotových Dějin o fókajském vítězství u Alalie nebo u Diodóra o Xerxově vítězství v Thermopylách tén kadmeian níkén neníkékós) značilo výsledek, který nepřinášel prospěch žádné ze stran. Vzešel z mýthu o tažení "sedmi proti Thébám" z bratrovražedného boje o moc mezi Eteokleem a Polyneikem, syny thébského krále a potomka Kadmova Oidipa se svou matkou Iokastou. Proti dohodě, že si bratři o vládu nad státem budou střídat, Eteoklés se královlády nechtěl vzdát a Polyneikés hledal pomoc v Argu a našel podporu u sedmi udatných mužů. Při dobývání Théb se ve vzájemném souboji oba bratři pozabíjeli. Rčení mohlo též vzít začátek od Kadmova příběhu, který musel pobít muže vzrostlé ze zasetých dračích zubů, Spartoi, "Zasetí". Hellénské "kadmejské vítězství" svým způsobem předchází obratu "Pyrrhovo vítězství" pocházejícímu z králova výroku po bitvě u Ascula roku 279: "Porazíme-li Římany ještě v jedné bitvě, úplně se zničíme." Ze starého věku žádná taková fráze s Pyrrhovým jménem doložena není.

 

Kadmuchu§ viz Katmuchu 

Kadúis ze Skythie, k.§ 592

Kadurkové, lat. Cadurcí, kelt. kmen v dn. kraji Quercy, proslulý textilním uměním, s důležitým opevněným mí. Uxellodúnem, viz tam§ 51

Kadúsiové, Kadúsioi, národ zřejmě skythský na jihozáp. pobř. Kaspiku, loupeživý a zemědělský, nějak související s Gelany, srov. tam, novodobí asi Talyšové§ 405, 385, 215+, 356+ 

Kadys z Lýdie, s. Adyattův/Alyattův, b. Ardyův (I.), manž. Damannó§ 757

 

Kaemčenet, s. Menkauhorův§ 2422

Kaemheset, stavitel za Páté dyn.§ 2414

Kaemsechem, Ka-em-sechem, s. Kawaba s Hetepheresou II.§ 2589

 

Kafar salama/Kafarsalama asi u Gibeonu, hebr. Kfar šalem, mí. v Iúdě§ 161

Káfísiás z Boiótie§ boiótarchos roku 224

Káfísodóros z Théb, Epameinóndův milenec§ 362

 

Káfísotímos z Boiótie§ boiótarchos roku 190

Kaftór§ viz Kréta

 

Kafyai, m. v Arkadii u Orchomenu§ 267, 255, 233, 229, 228, 220, 225, 161

Kagemni, Ka-gemni, alias Memi (literární) wezír Huniho z Třetí dyn., vlastně čati Unase a Tetiho z Šesté dyn., autor životních ponaučení§ 2686, 2613, 2375, 2345   

 

Kagera, ř., jeden ze zdrojů Nilu v Burundi a Rwandě§ 117

Káhira, arab. al-Qáhira, st. čes. Kahýra, hl. m. arabského Egypta, zal. 969 n. l.§ 4500, 3500, 3236, 2589, 2345, 1998, 350+

Roku 2004 měla odhadem šestnáct milionů obyvatel a byla největším muslimským městem světa (Egypt měl v té době c. sedmdesát milionů obyvatel a patnáct roků později již sto milionů). Město mělo čtyři tisíce mešit, celá země devadesát tisíc.

káida, ká´ida, qá´ida, č. též kajda§ viz pod terorismus

Kaidda, Ka-id-da, sum. "Ústí řek/kanálů", akk. Pî-nárátim, m. v Mesopotamii nezn. polohy§ 1895, 1843, 1809    

Kaifás, Kaiafás, hebr. Qajfa, velekněz Jahweho kultu, soudil Ježíše§ 36+ a viz pod Iúsús 

  

Kaikílios z Kalakty na Sicílii, historik a literární kritik§ 100

Kaíkos, ř. v Lýdii, dn. Bakir v TR§ 241, 190, 130

Kaikwa, jap. mýth. císař§ 477

 

Kaineus, seleukovský hodnostář, snad identický s Genneem, královrah§ 245 

 

Kainikétoi, osada Massalských, dn. mezi Marseille a Salon (v překladu snad „Nové, neznámé mořské obludy“)§ 600

Kainofrúrion, lat. Caenophrúrium, "pevnost Kainů", osada v Propontidě, dn. Çorlu v TR§ 275+, 313+ 

Kainoi Gallikánoi, pl., lat. Caení Gallicání, pošt. stanice§ 354+

 

Kainon, mí. v Pontu§ 65

Kainopolis, sídel. m. Armenie, snad. Vagharšapat u Jerevanu (v letech 1945-1990 zváno Ečmiadzin)§ 163+

 

Kainové, thrácký kmen§ 150, 144, 142, 130, 86

Kainúpolis§ Tainaron

Kairimos z Athén§ viz Charínos

Kaisareia v Palaistíně/na Moři§ viz Stratónopyrgos
Kaisareia Filippú§ viz Chalkis pod Libanem

Kaisareia Kappadocká, "pod Argaiem"§ viz Mazaky

Kaisareia§ 26 a viz Tralleis

Kaisareion n. Sebasteion, chrám v Alexandreji proměněný křesťany v kostel§ 13, 320+ 

Kaisarios z Nazianzu, lat. Caesarius, křesť. lékař a dvorský úředník, b. biskupa Grégoria§ 364+

Kaisaros, vůdce Lúsítánů§ 153 

Kaj-sie/Gaixia, m. v Číně, dn. Su-Čou/Suzhou§ 202

Kaja, kor. Gaya, jeden z jihokorejských států, viz též Imna§ 33-, 42+

Kaju§ viz Menkauhor 

 

Kakaj§ viz Neferirkare

Kakau, buď jiné jméno k. Nebreho n. Nub-nefera, popř. jiný panovník Druhé eg. dyn.§ 2945

Kakavarna, k. v Magadě§ 600, 461, 362


Kakkadánu, urartský vojevůdce§ 714

Kakmum, amor. státeček východně od Tigridu kdesi v Pozábí v dn. Kurdistánu§ 1797

 

Kakosaka, jap. princ-rebel§ 200+

 

Kaku, Kakug z Uru, k.§ 2460, 2316, 2255  

Kaku, Kakug z Lagaše, k.§ 2460, 2316, 2255, 2164, 2119

Kakugani z Uru, velekněz, o. Inannaky§ 2078       

 

Kalabriá, Calabria, země původ. na jihových. Itálie, viz též Iápygiá a hlavně Messápiá, která se též jmenovala Salentia; dn. je C. však jihozápadní částí Itálie proti Sicílii (ve starém věku Bruttium), kdežto na starou C. se rozšířilo jméno Puglia (v dn. C. residuje mafiánské uskupení původně na obranu proti cizincům ´Ndrangheta; jméno asi souvisí s hell. anér, gen. andros, resp. s obratem pro mužskou čest a chlapskost andragathiá)§ 1250, 239, 7-, 54+ 

Kalahari, poušť na jihu Afriky§ před 6000

 

Kalach§ viz Kalchu

Kalakté či Kalé akté, tj. Krásný mys, m. na sev. Sicílii, dn. Caronia (to z arab. al-Qárúnía)§ 494, 446, 440, 100

Kalamis, sochař§ 500

Kalános z Taxil§ viz gymnosofisté

Kalanové, árjský klan na sev. IND§ 600

Kalašové, dnes na 250 tisíc lidí žijících hl. kolem m. Čitrálu na severu Málákandu v pákistánském Paštúnistánu (NWFP; od roku 2009 Chajbar-Pachtunchwa) ve třech hindúkušských údolích Bomboret/Bumburet, Birir a Rambur. Dodnes nebyli islamisováni a setrvali u náboženství, ne nepodobnému polytheistickému hellénismu s obětmi zvířat. Proto a pro řadu dalších odlišností od svého okolí (např. světlejší barva kůže, pěstují víno) bývá spekulováno o možné spojitosti předků K. s Alexandrovou výpravou, která musela projít roku 327 Chajbarským průsmykem a pohybovat se v kraji kolem řeky Swátu/Swat, dnes region Málákand/Malakand district v provincii Chajbar-Pachtunchwa. Srov. Dionýsopolis v Kóféně. • V oblasti Swátského údolí se předpokládá, že tu až po Kašmír existovalo království Udjána/Oddiyana, kterou mají hlavně tibetští buddhisté za vlast vadžrajány a dzogčhenu (spekuluje se ovšem též o místech v dnešní Indii).


Kal’at Šerkat, mí. v sev. Iráku, kdysi Aššur§ viz tam

Kalauriá, Kalaureia, ost. před Troizénou v Sarónském zálivu s věštírnou v Poseidónově chránu, za stara sídlo amfiktyonie, srov. tam; dn. Poros§ 700, 322

Kalba z Tyru, řec. Chelbés, suffet-soudce§ 565

Kalbaja z Egypta, vyslanec Amenhotepa III.§ 1382 

Kalbi-Sîn, babylónský klan pojmenovaný podle prapředka jménem "Otrok Sînův"§ 747

 

Kalbiá z Kýrény, m. tyr. Níkokrata a Leandra§ 96

 

Kalbum z Kiše, Galbum, k.§ 2550, 2490 

 

Kalé akté§ viz Kalakté

Kalé akrá, Kaliakra§ viz Tirizis Akrá

Kalédonia, Kalédonové§ 77+ a viz Britannia

kalendář, kalendářní éra§ viz "před 6000", 1800, éra, Bohové a jejich svátky v přílohách a zde níž pod Kanóbos

Kalchás z Argu, věštec před Troiou§ 218

Kalchédón§ viz Chalkédón
Kalchu, bibl. Kalach, hell. Lárísa n. Lárissa, arab. Kál, m. v Assyrii v tzv. assyrském trojúhelníku s Dúr Šarrukén a s Ninúou/Ninivé; dn. Nimrud je novodobé evropské označení§ 746, 727, 705, 681, 672, 631, 612, 606 
Založeno Šulmán-ašarédem I. (viz 1275-1245 n. 1235), královskou residencí od roku 879 (viz pod 878) za vlády Aššur-násir-apla ii. V hellénistické době bylo na jihovýchodě trosek Kalchu osídlení s dvou až čtyřpokojovými domy kolem dvora s pecí a cistenou na vodu. Zřejmě obvyklá farmářská usedlost. Nejstarší mincovní nálezy mají ražbu diadochů Lýsimacha a Seleuka i., což by souhlasilo s přibližným začátkem hellénského osídlení. Nejmladší nález je z doby Démétria ii. Níkátora. S příchodem Parthů hellénské osídlení nezaniklo.


Kali z Chattuše, ka, manž. Muršila I.§ 1620

Kali-Tešup z Katmuchu, o. Kili-Tešupův§ 1114 

 

Kalibum z Kiše, k.§ 3200

 

Kalifornie, spolkový stát Spojených států§ pravěk

 

Kalikut, Calicut, viz pod loďstvo, čínské objevy


Kalinga, pozd. Utkala, stát na území dn. ind. spolk. státu Uríša (angl. Odisha, dř. Orissa)§ 450, 362, 321, 273, 260, 185, 180, 335+, 371+  
Podle hellénských znalostí žili vedle Kalingů Oretové (Odrové).

Kálisáda, viz pod Udždžain

Kalistos, voják císař. ochranky, autor epu o Iúliánově tažení§ 363+

 

Kallaikové§ viz Gallaikiá

 

Kallaischros z Athén, T. Flávius Calaeschrus, platónský filosof§ 133+, 151+ 

 

Kallamu, místokrál Šulgiho v Ešnunně etc.§ 2078, 2028 

 

Kallás z Makedonie§ 1. s. Harpalův, 336, 334, 333, 328, satr. Malé Frygie§ 2. 317, Kassandrův důstojník, identický snad s č. 1 (?)

 

Kallátis či Kálátis, m. v Thrákii na pobřeží Pontu Euxeinu, za Římanů v Dolní Moesii, dn. Mangalia v RO§ 559, 313, 250, 150, 72, 60

Kalleás z Athén§ arch. 377

Kalliadés z Athén§ 1. arch. 523; 2. arch. 480; 3. arch. 429; 4. 432, o. Kalliův (?), viz tam č. 1

Kalliás z Athén, gen. Kallia§ 1. (I.), synovec Hipponíka (I.), o. Hipponíka (II.), 510; 2. (II.) zvaný Lakkoplútos/Cisternový pracháč, s. Hipponíka (II.), o. Hipponíka (III.), b. Hermogenův, arch. 456; 510, 490, 481, 468, 449, 446, 441, 432, 426, 423, 414, 404, 399, 394, 391, vyjednal mír s Peršany (Thúkýdidés ale uvádí u jména stratéga před Poteidají, že byl synem Kalliadovým a nikoli Hipponíkovým, jak by se dalo očekávat v případě bohatce Kallia; pravděpodobně jde o dvě různé osoby); 3. (III.), s. Hipponíka (III.), 510; 

Kalliás z Athén§ 1. arch. 412, z dému Skambónidai; 2. arch. 406, z dému Angela; 3. arch. 94; 4. 458, o. Myrónidův; 5. strat. 340

Kalliás z Áradu, mechanik a architekt§ 305
Kalliás z Fókidy, jeden z vůdců§ 347
Kalliás z Chalkidy, tyr., b. Taurosthena§ 349, 348, 340 

Kallibios z Tegeje, sjednotitel Arkadie§ 370
Kallibios ze Sparty, harmosta§ 404

Kallidromos, otrok jistého Laberia Máxima, dar Dekebalův Pakorovi II.§ 90+

 

Kalliéné, m. v Indii u Bombaje, dn. Kalján§ 115

Kallifón z Athén, aristokrat, gen. Kallifónta§ 86, arch. 58

Kallifrón z Athén, gen. Kallifrona, tanečník a taneční mistr§ 362

 

Kalligeitón z Býzantia, o. hieromnámona Kóthona§ 220

Kalligeitos z Megar, exulant a properský kolaborant§ 413

Kalligenés, lékař Filippa V.§ 179

Kalliklés z Pergy, o. sofisty Vára§ 165+

Kallikratés z Athén§ 1. architekt a stavitel, 447; 2. z Paiánie, démagógos, 410; 3. b. Filostratův, zrádce Diónův, 354; 4. Ailios Kallikratés, arch. 151+  
Kallikratés z Leontia v Acháji, prořímský kolaborant, strat. Spolku§ 179, 178, 174, 170, 169, 167, 164, 151, 149
Kallikratés ze Samu, nauarchos Ptolemaia Filadelfa§ 272, 261
Kallikratés ze Syrákús, hipparchos§ 414
Kallikratés z Tyru, životopisec§ 217+

Kallikratés, strážce pokladu v Súsách§ 331

Kallikratés, vojevůdce Ptolemaia I.§ 309 (identický s předešlým?) 

Kallikratidás ze Sparty, nauarchos§ 408, 406
Kallikratidés z Athén§ 1. arch. 37; 2. arch. 25+ 

Kallimandros, seleukovský šlechtic, sdílel s Démétriem Níkátorem parthské zajetí§ 137, 110

Kallimachos z Athén§ 1. polemarchos, padl u Marathónu, 490; 2. arch. 446; 3. arch. 349; 4. tvůrce korinthského stylu, 450; 5. 70, 68, inženýr v Mithridátových a Tigránových službách
Kallimachos z Kýrény§ 310, 260, 240, 246, 245 
Kallimachos, ptolem. vojevůdce§ 200

Kallimandros z Alexandreie, vyslanec§ 83

 

Kallimédés z Athén§ 1. arch. 360; 2. arch. 252
Kallimédés z Alexandreie, o. stratéga Locha§ 127
Kallimédés, seleukovský satrapa na Helléspontu§ 250

Kallimedón z Athén, promakedonský politik§ 323, 322, 318

Kallimelés z Kassandreie, nešťastný mladík§ 278

 

Kalliníkon na Eufrátu, Callinícum, též Kalliníkopolis§ viz Níkéforion
Kalliníkos z Kommágény, k., vlastně Antiochos VI. Kalliníkos Kommágénský§ viz Antiochos VI. Kommágénský
Kalliníkos, mí. u Gomf v Thessalii§ 171
Kallínos z Efesu, básník§ 675, 644

Kalliníkos z Héliopole, vynálezce "řeckého ohně"§ viz pod válka

Kallion, mí. ve vých. části Aitólie§ 279

Kalliopé z Indobaktrie, ka.§ 75, 70

Kallippidés, vyhlášený herec/hypokritos§ 399

Kallipolis, m. v Mesopotamii§ 301
Kallipolis, m. v Kalabrii§ 498

Kallipolis na Thráckém Chersonésu (není v CSD) je dnešní Gelibolu v TR a název poloostrova Gallipoli.

Kallippé, milenka Perseova§ 151

Kallippos z Athén§ 1. 357, 354, 353, 351, 345, 343, kondottiér a vládce v Syrákúsách etc.; 2. strat., 279
Kallippos z Kýziku, astronom§ 432, 330

Kallirhoé ze Syrákús, románová postava§ 65+ a viz s. v. Charitón

 

Kallistá, Kallisté§ viz Thérá

Kallisthenés z Lakóniky§ 676 (Ol.)
Kallisthenés z Olynthu, sofista-filosof a historik; jeho matka Héró byla sestřenicí Aristotelovou§ 370, 328, 327, 323, 78 a srov. pod Pseudokallisthenés 
Kallisthenés, správce Lúcullova majetku§ 56

Kallistó, d. Lykáonova, milenka Diova, m. Arkadova§ 1482

Kallistó, manž. Lykúrga Athénského§ 390

Kallistó, manž. sofisty Rúfiniána z Fókidy, m. sofisty Rúfína§ 176+

Kallistos ze Sídónu§ Ol. 109+ 

Kallistos, propuštěnec príncipa Gáia C. Iúlius Callistus§ 41+, 48+, 50+

Kallistos§ viz Ballista   

 

Kallistratos z Athén§ 1. arch. 355, 378, 373, 372, 355, z dému Afidnai; 2. arch. 206; 3. politik, 378, 366, 361; 4. arch. 166

Kallitelés ze Samu§ viz Polykratés a Sylosón

 

Kallithiás, s. Peirův, první kněz argívského Héraia§ 1640

Kallithyia, Kallitheá z Argu, kněžka Héřina§ 1568  

 

Kallixeinos z Athén, jeden z předáků oligarchie§ 406, 403

Kallixeinos/Kallixenos z Rhodu, historik§ 279

Kallixéné z Thessalie, hetairá, opatrovnice Alexandrova§ 342 


Kallydion, pevnost pod mýsským Olympem§ 36

 

Kalmykie, údělná republika Ruské federace§ 198+

 

Kalokairos, lat. Calocoerus, správce armádních velbloudů a usurpátor§ 333+

 

Kalomodrys z Kýziku, athlétés a gastrimargios§ 121

 

Kalon akrótéron, Krásný mys, asi severně od Karthága n. kdesi na jihu Ibérie§ 348

 

Kalóndés z Naxu zv. Korax/Havran, přemohl v bitvě básníka Archilocha§ 648

 

Kalos limén, tj. Krásné přístaviště, mí. na Tauridském Bosporu§ 107

kalpé, závod klusáků na olympiádě, v závěrečné části závodu jezdci seskakovali a běželi vedle koně, které drželi za uzdu; později Helléni provozovali podobnou disciplinu, ale neolympijskou, anabatai§ 496

Kalpé, "Urna"§ 1. lat. Calpé, skála a osada pod ní, dn. Gibraltar; 2. ř. a osada na bíthýnském Pontu, dn. Kerpe liman v TR, 400  

Kalumum§ viz Galumum

 

Kalykadnos, ř. v Kilikii, dn. Göksu (jiná od Saru, cf. Adana)§ 295

Kalydón, m. na jihu Aitólie§ 389, 193, 192, 167, 48

Kalymna (sg.), o. a obec u Kóu, homér. Kalydnai, od středověku Kalymnos. Město zváno více Pothia, Pothiaia (sg.). Při zemětřesení roku 554+ se od K. oddělil osídlený ostrůvek Telendos s archeolog. nálezy od hellénistické éry. Ostrovy nijak ve starém věku nevynikly, původně kárské s kolonisty z Thessalie a Argu povětšinou patřili pod Kós. Ovidius o K. hovoří jako o stinné/silvís umbrósa Calymné, když líčí útěk vzduchem Daidala s Íkarem v Umění lásky; dnes jsou ostrůvky pouze skalnaté§ není v CSD, srov. pod amfiktyonie

 

Kalynda na Indu, m. v Lykii§ 165

Kalypsó, nymfa, d. Atlantova, milenka Odysseova§ 1250

 

Kamama Merejmut z Tany, manž. Takelota II., m. Osorkona III.§ 770

 

Kamaniš či Kamaniaš z Karchemiše, k. Chatti§ 1111, 765

Kamaríné, m. na jihu Sicílie, osada Syrákúských, ruiny u dn. Scoglitti, zničena 853 Araby§ 601, 598, 554, 528, 494, 493, 485, 476, 461, 431, 427, 424, 406, 405, 397, 357, 339, 310, 309, 282, 261, 258

Kamas-chaltá z Móabu, k.§ 645

 

Kamasaryé Filoteknos, tj. „Milující děti“, d. Spartoka IV., ka. v Pantikapaiu; srov. s Komosaryé§ 215, 190, 178, 175

Kambaulos, vůdce Keltů§ 281

Kambé§ viz Karthágo

Kambódža, Kambódžové, Árjové či královský klan Saků/Skythů na jihu dn. AFG, ve východním IR a na severozápadu PAK, viz také pod Afghánistán§ 600, 536

Vzhledem ke jménu perského vladaře Kambudžíji, řec. Kambýsés, syna Kuraše/Kýra II., bývá název země spojován s případnou perskou kolonisací v regionu; důkazů pro to není žádných.  
Kambodža, stát. útvar Khmerů, za Ašóky zmiňována Kamboja, tj. „pocházející z Kambua“, mýth. prapředka Khmerů, srov. pod křesťanství („svět kolem roku 1000“)§ 175, 192+ 

Kambylos z Kréty, žoldnéř§ 213

Kambýsés z Persie, Kambudžija, jméno perských vládců:§
Kambýsés I.§ 558, o. Kýra II.
Kambýsés II., syn Kýra II.§ 570, 547, 539, 530, 525 - 522, 245  

Kameikos, m. na Sicílii§ 258

Kameiros, m. na Rhodu§ 650, 408, 376

Kamélón teichos, tj. Pevnost velbloudů, mí. na Nilu v Deltě§ 321

Kamenná v잧 viz Lithinos pyrgos

kamenolom§ lomy

kamenování§ viz ukamenování

Kamerun, moderní africký stát§ 2000, 450

Kamikos, m. n. pevnost na Sicílii kdesi u Akragantu, sídlo kdysi Kókalovo, k. Sikánů, které mu vybudoval Daidalos prchající z Kréty; když Mínós Kókala navštívil, zavraždili ho královy dcery v lázni§ 476

 

Kamisarés z Kárie, satr., o. Datamův§ 378, 362

Kami, Kamithos, Kamoidés, o. velekněze Iósépa§ 44+

 

Kammanu§ viz Komána

Kammusu-nadbi z Móabu, k.§ 701

 

Kammys/Kammés z Mytilény, tyr.§ 357, 347 

Kamnaskírés, Kamniskírés ze Sús, bab. Kabinaskíri/Qabinaskíri, Qapnuiškira malka, jméno několika novoelamských či přesněji elymájských vládců; domácí dynastie? Seznam elymájských panovníků viz pod Elymáis/Elam:§
Kamnaskírés I. Sótér, basileus basileón, tj. „král králů“§ 187, 147
Kamnaskírés II. Níkéforos § 147
Kamnaskírés III. Basileus Megas§ 139, 78
Kamnaskírés IV., na mincích jako „syn Velkého Krále“§ 78

Kamo§ viz Chaldíni

Kamose, Ka-mesiu, k. Sedmnácté dyn. Wadž-cheper-Re, horovských jmen užíval tři§ 1600, 1577, 1570   

Kampániá, lat. Campánia, č. Kampánie, Kampánové, země a italický národ ve střední Itálii§ 3500, 1250, 754, 524, 474, 438, 423, 410, 407, 406, 404, 403, 396, 361, 346, 343 - 338, 334, 313, 280, 277, 275, 272, 270, 262, 216, 211, 210, 198, 189, 182, 104, 89, 83, 59, 49, 44, 40, 19, 7-, 14+, 21+, 24+, 26+, 29+, 31+, 35+, 39+, 42+, 62+, 64+, 69+, 79+, 91+, 95+, 101+, 138+, 145+, 262+, 270+, 305+, 354+, 363+     

Od zač. 6. st. n. l. dostala lat. název C. krajina s kelt. označením kann pan/Bílý kraj, dn. Champagne). V oskických městech byl nejvyšším úředníkem na rok voleným meddix tuticus (lat., viz pod Samnium), asi měst. hejtman, po romanisaci duumvirové.

Kamu-naši-hime, vůdkyně banditů v japon. kraji Suwo§ 70+

 

Kan Janšou/Gan Yanshou, chanský generál§ 36

 

Kan Jing, čín. vyslanec na Západ§ 88+

 

Kana, Kan᧠1. arab. Qáná, ves v Galilaji, 38; 2. ves v Móabu, 84

 

Kanaán§ viz Palaistíné

kanaánské nápisy§ 1380  

Kanada, novodobý stát§ pravěk, před 6000

 

Kanai, přístav pergamský§ 191, 190

kanál/průplav Nil - Rudé moře, viz také průplav§ 280
kanály Nilu, ucpané§ 44
kanály na Rýnu§ viz Neró Claudius Drúsus Germánicus a s. v. fossa
kanál na Pádu§ 109

kanály v Kampánii z Avernského do Lucrínského jezera a do moře§ 38

kanál v Pannoniích, císař Galerius (293, resp. 305 – 311) dal vykácet velké plochy lesa v Pannonii, aby získal půdu pro stát. Také spojil jezero Pelso, dn. Blatenské/Balaton, s Dunajem.

Kanárské ostrovy, Kanáry, lat. Šťastné ostrovy/Insulae fortúnátae, podle jednoho z nich s velkými psy insulae Canáriae§ 81, 23+, 42+ a viz pod Berbeři a objevy

Kanaros či Kauaros Filhellén z Tylidy, kelt. dyn.§ 277, 220, 212

Kanatha, m. v Koilé Syrii v Auranítidě/Chauránu, dn. Qanawát na úpatí Džabal Durúz na jihu SYR§ 32

 

kanceláře, císařské§ viz pod císař a tajemník

Kandahár§ viz Alexandreia v Arachósii

Kandaké, vlastně „královna-matka“; v Meroé se dědilo po ženské linii§ viz Amani-šacheto

Kandalánu z Babylónu, k.§ 648, 626

Kandaulés z Lýdie, k., řec. Myrs/tilos, syn Myrsův, též v jiné tradici Sadyattés (I.); chet. Mursiliš (odtud řecká podoba jména, srov. z legendy o Pelopovi jméno Oinomáova štolby)§ 1221, 716, 695, 678

 

Kandí, angl. Kandy, m. na Cejlonu§ 371+

 

Kanefer, Ka-nefer, s. Snofruův§ 2613

Kaneferre, Ka-nefer-Re, nezn. k. Deváté dyn., možná identický s Neferkarem IX (?)§ 2160  

 

Kaneith§ viz Ka Neith

 

Kaneš, Kaniš, chet. zřejmě Néša, viz tam, m. v centrální Anatolii s osadou assyrských obchodníků, dn. archeolog. lokalita Kültepe/"Popeleční vrch"§ 2500, 2346, 2200, 2100, 2000, 1920, 1900, 1840, 1800, 1700, 1780, 1700      

 

Kanha, k. Ándhrů, viz Krišna

kanibalismus, lidojedství, viz pod oběti lidské; doporučení, jak pojídáním lidského masa řešit otázky zásobování armády, viz dtto oběti lidské. Novodobé slovo vyšlo ze zkomolení jména Karibů. Jedinečným případem dvorního kanibalismu špatně pochopený žert Chuana, vévody z Čchi, když před kuchařem prohodil, že jediné, co ještě neochutnal, bylo dítě: viz rok 677. Méně žertovný byl čin císařovny Lü Č' roku 196, která dala tělo umučeného údajného spiklence rozkouskovat, kousíčky jeho masa nasolit a rozeslat po rodinách vznešených Číňanů. 

Kaniška I., buddhistický vládce Kušánů, srov. tam, čín. Čia-ni-se-čia, vládl ve dvou sídel. m.: u Purušpury, dn. Péšávar v PAK, a v Mathuře v záp. části dn. Uttarpradéše§ 483, 55-, 100+ 

Kannónos z Athén, navrhovatel zákona§ 406 

 

Kanóbos, méně častěji Kanópos, lat. Canópus, m. v záp. části Delty, dn. Abúkír/Abu Qir, což je označení odvozené od jména sv. Cyra/Quirika/Cyrika§ 664, 593, 331, 306, 245, 238, 47, 172+, 320+  
Součástí Kanóbu v hellénismu, výletního místa alexandrijských elit, byly zřejmě osady-kultovní centra Sarápidova, Ísídina a Hérákleova kultu Menúthis a Hérákleion (eg. Thónis), které zemětřesení v 7. st. n. l. zavalilo mořem a dnes leží deset až patnáct metrů pod hladinou.
Jméno podle hellénské tradice po Meneláově kormidelníkovi, který zde zemřel. Místo též známo vítězstvím anglického admirála Horatia Nelsona nad francouzskou flotilou 1. až 2. srpna 1798 („bitva na Nilu“).
Ptolemaiem III. vydaný edikt o svých zásluhách a mimo jiné reformě kalendáře ze dne 7. března 238 dostal jméno kanóbský, protože zde byl ve formě trilinguy nalezen (srov. desku rosettskou). Ptolemaiův dekret musel být umístěn v každém z egyptských chrámů, nalezen byl však pouze ještě roku 2004 v Búbastě: Zlomek s textem je ve dvou jazycích, v egyptském demotickém písmu, 24 řádků, a řečtině, 67 řádků, hieroglyfická část ulomena.
Kanópos/Canopus je též jménem jasné hvězdy (Alpha Carinae) v souhvězdí Carina, ukazující mořeplavcům jižní směr.  Arabové hvězdě říkají Suhajl (též Šajl).

Egypt: Caesar opsal kalendář na Nilu (psáno pro časopis Týden, nepublikováno)
Nový nález královského ediktu potvrdil, že dnešní celosvětový kalendář vznikl v Egyptě.
Němečtí archeologové vykopávající na lokalitě Tell Basta na okraji města Zakázík v nilské deltě objevili roku 2004 zlomek desky s demoticko-řeckým nápisem z roku 238 př. n. l. Nápis nalezený na místu starého města Búbastis je kopií výčtu bohulibých skutků krále Ptolemaia III. Euergeta I. („Dobroděje“), jednoho z nejmocnějších hellénomakedonských vládců Egypta (na trůnu 246 – 222/1). Mezi nimi byla reforma egyptského kalendáře, který měl 360 dnů (12 x 30) a pět dnů na konci roku. Jednou za 1460 let (4 x 365) vytvoří čtvrtiny slunečního roku (365 a čtvrt dne) celý rok a vše je při starém. Ptolemaiova reforma zaváděla vkládání jednou za čtyři roky dnů šesti namísto pěti.
Změna se v Egyptě neuchytila, zato zaujala C. Iulia Caesara, který byl v Alexandrii od podzimu 48 do léta 47. Od 1. ledna 45 zavedl nový římský kalendář, který s drobnými úpravami platí dodnes. Ptolemaiovská reforma je známa z nápisu z Kanóbu, v hellénismu výletního místa bohatých Alexandrinců. Má datum 7. března 238 a výslovně uvádí, že jeho kopie musí být umístěna v každém egyptském chrámu v trojjazyčné podobě: hieroglyfické, demotické a řecké. Zlomek nálezu z Búbasty to potvrzuje.

kanón, gen. kanonu, od bab. qanú, třtina, pravidlo, závazný seznam, soupis pravidel, Ptolemaiův chronologický/chronografický viz pod chronologie

Kan-Jing/Gan-Ying, čín. vyslanec§ 97+

Kan-su/Gansu, čín. provincie§ 139, 36

 

Kantabriá, Cantabria, Kantabrové, Cantabrí, keltibérský kmen v sev. Hispánii§ 151, 29, 26 - 24, 22, 20 - 19
Kantazzilaš z Chattuše, chetit. dvořan a pučista§ 1460

Kanthérás§ viz Simón Kanthérás, velekněz 

Kantion, Kantium, Kent§ viz Cantium
Kanton, Kuang-čou/Guangzhou, m. v již. Číně v provincii Kuang-tung/Guangdong§ 175, 120, 112

Kanuwara§ viz Ganuwara

Kanva, indická dynastie v Magadze§ 68, 22

Kao-cu§ viz Liou Pang

Kao-kuej-siang Kung/Gaoguixiang Gong§ viz Cchao Mao 

 

Kao Ťien-li/Gao Jianli, hudebník a atentátník§ 228

 

Kapes, manž. Takelota I. z Dvacáté druhé dyn.§ 889

 

Kapila, viz pod indické filosofické školy
Kapilavatthu, Kapilavastu, čín. Ťia-wej-luo-wej, sídelní m. království Sakjů v sev. Indii, dn. neznámé polohy, snad na území Nepálu, viz o sporu s. v. Gautama; rodiště Buddhy a za jeho života též zničena§ 483, 461

Kapísa, Kápísá, Kapiséné, Kapiśi§ 536 a viz Gandhára

kapitalismus§ viz pod ceny

Kapitólias§ viz Díon v Dekapoli

 

kapoun, lat. cápus, vyklestěný kohout§ 44+

 

Kappadokiá, Kappadokové, země se smíšeným obyvatelstvem (Chetité, Assyřané, Íránci a horské národy Anatolie), Katpaduku, Země krásných koní, bibl. Gomer§ 2292, 2100, 1920, 1780, 718, 714, 713, 651, 644, 606, 600, 547, 481, 378, 362, 334, 333, 323, 320, 315, 312, 302, 301, 281, 255, 242, 220, 182, 180, 172, 165, 163, 159 - 157, 125, 111, 102, 99, 98, 96, 95, 93, 91 - 89, 86, 83 - 81, 79 - 77, 73, 67, 66, 62, 52, 51, 48, 41, 39, 38, 36, 35, 17, 7, 2, 1-, 14+, 15+, 17+, 18+, 34+m 52+, 54+, 57+, 60 až 62+, 69+, 70+, 72+, 75+, 91+, 114+, 125+, 129+, 134+, 147+, 162+, 163+, 169+, 175+, 194+, 217+, 218+, 238+, 245+, 252+, 253+, 257+, 259+, 265+, 268+, 270+, 272+, 301+, 320+, 323+, 325+, 329+, 340+, 350+, 351+, 354+, 360+, 364+, 374+, 375+, 393+        

Kappadočané měli mezi Hellény za brigantství velmi prachmizernou pověst, takže jméno jejich země zahrnuli do rčení o "třech nejhorších ká", tria kappa kakista. Téže pocty se s nimi dostalo Kiličanům a Kréťanům, někdy namísto nich Kárům. Sídelním městem K. byly Mazaky (i Mazaka) přejmenovaná na Tiberiovu počest na Kaisareia/Sebasté, lat. Caesarea, dn. Kayseri v TR.

Kapreai, Kapria§ viz pod Capreae

 

Kapros z Élidy, olympioníkos§ 212

Kapros, přítok Tigridu, Malý/Dolní Záb, akk. Zába/Zábu šaplû apod., arab. az-Záb al-asfal§ 2078, 1830, 1815, 1797, 1782, 1742, 606, 116+ 

Kaprú séma, dór. Kaprú sáma, tj. Znamení, pomník vepře, mí. v Messénii§ 684

Kaptar§ viz Kréta

 

Kapverdy, Kapverdské ostrovy§ viz objevy

Kapys z Akragantu, člen klanu Emmenovců§ 476

 

Kapyssa z Numidie§ viz Capuss


Kár Adad§ předtím Anzaria, srov. v části před rokem 776 

 

Kár Aššur, Přístaviště Aššurovo, dn. polohy neznámé§ 745

 

Kár Aššur-acha-iddin, Přístaviště Aššur-acha-iddinovo/"Aššur mi dal bratra“, pevnost u Sídónu§ 677

 

Kár Báníti, nezn. lokalita na východu Delty§ 666

 

Kár Ištar, m. na Zábu v kraji Ugarsallu§ 1308 

 

Kár Nergal§ Kišassun, Kišisim

 

Kár Sîn-achché-eríba§ předtím Elenzaš

 

Kár Šamaš, pevnost na Tigridu u Babylónu§ 1850, 1845, 1831, 1755   

 

Kár Šarru-kén§ viz Chárchár

 

Kár Tukulti-Ninurta, dn. Tulul al-'Aqar v IRQ§ 1232, 1198 

 

Karabasken z Théb, starosta§ 716

Karačat, Karoadžet z Egypta, manž. Osorkona III., m. Šepenupety I., Takelota III. a Rudamuna§ 770 

Karáčí, megalopole v PAK§ viz pod Barbarikon a Krokala

Karachán§ viz Hunové

Karachar§ viz Karchar

Karachardaš z Babylónu, s. Burnaburiaše II., Kara-Chardaš§ 1366, 1347   

Karaindaš, Kara-indaš, k. v Babylónu§ 1594, 1426, 1410, 1347, 1337  

 

Karalla, státeček v Zágrosu§ 715

 

Karamlaš, Karamleš, Karamles, m. jihovýchodně od Mosulu, za III. dynastie urské Kár-Ninlil, assyrské Kár-Mulliši/Kár-Miš. Za povstání proti Šulmán-ašarédovi III. vyvráceno, za Šulmán-ašaréda V. a Šarru-kéna II. o století později obnoveno; není v CSD 


Karaná, m. v Sindžárských horách, možná Tell Afar západně od Mosulu§ 1815, 1779 

Karanduniaš§ viz Karduniaš

Karanniš z Chajaše, k.§ 1322  
Karános z Argu, k. v Makedonii§ 1266, 800, 770, 680 
Karános z Makedonie, b. Alexandra Velikého§ 335, 329, 323

Karanovo, archeolog. lokalita u Nové Zagory v BG§ 5300  

Karaštu, bab. vojevůdce§ 1116

karavana, karavanní obchod§ viz pod velbloud
Karavatios, Caravantius, s. Pleurata Illyrského, nevl. b. Genthiův§ 181, 168

 

karbán, korbán§ viz tam

Kardiá, m. na Thráckém Chersonésu§ 560, 496, 493, 410, 360, 359, 357, 352, 346, 342, 323, 309

Po vyvrácení roku 309 žilo její obyvatelstvo v nedaleké Lýsimacheji, viz tam.

Kardúchové, Kardúsové, Kardúsiá (nikoli Kadúsiové, viz tam), v hell. Gordyéné, dn. Kurdistán, Kurdové§ viz Gordyéné
Karduniaš, Karanduniaš, kassit.§ viz Babylón, Babylónie

Karel I. Veliký, Karl/Charlemagne, k. Franků§ 47+, 393+ 

Karéné z Kryassu, proradná panna§ 1116

Karlovci, Karolinger, francká dyn.§ 358+ 

 

Karchán, Kercha§ viz Uknú

Karchar, Karachar, Kar-char, churrit. m. východně od Tigridu§ 2191, 2078, 1993    

Karchédón, řec.§ viz Karthágo
Karchédón hé Ne᧠viz Carthágó Nova
Karchemiš, Karkemiš, m. v sev. Syrii, bab. a ass. Galgamiš, Qarqamiš, eg. Qrqm(š), hell. Európos/Órópos v Kyrrhestice na Eufrátu, dnes rozděleno mezi TR a SYR jako Karkamiş v TR a Džarábulus/Džerablús v SYR§ 1815, 1590, 1526, 1472, 1360, 1354, 1352, 1345, 1330, 1329, 1320, 1308, 1300, 1191, 765, 740, 738, 719, 717, 607 - 605, 597  

Státním kultem kdysi churrit. a posléze chet. m. K. byla Kubaba, Kybebe, jejíž kult Velké matky bohů odtud směřoval na západ k Frygům. Do města, které se v Xenofóntově době jmenovalo podle kolonistů Telméssos, přivedl nové kolonisty (polisma) Seleukos Níkátór a přejmenoval ho podle svého rodiště v Makedonii. Patřilo do eparchie Eufrátensis. Ještě za Iustiniána se tak jmenovala osada či pouhá lokalita, chórion.

Karchotos z Kýrény, švagr Arkesiláa IV.§ 512, 453

Karchúcha, Karchúchiš, bož. manž. Kubaby Karkemišské§ 1815  

 

Káriá, Kárie, Kárové, národ a země v záp. Anatolii mezi Lýdií a Lykií; jiným jménem snad Lelegové, nebo spíše šlo o jejich část, chet. asi Karkiša§ před 6000, 2000, 2002, 1555, 1237, 711, 675, 664, 650, 600, 546, 545, 519, 512, 498, 470, 440, 431, 430, 428, 414, 407, 397, 396, 391, 367, 362, 357, 355, 345, 334, 326, 323, 328, 321, 320, 378, 362, 341, 353, 313, 306, 301, 295, 281, 279, 278, 275, 253, 229, 227, 226, 224, 201, 197 - 196, 189 - 188, 184, 169, 167, 73, 70, 59, 27, 124+ 

Kárové nesídlívali přímo na moři, ale na výšinách dále od břehu a ve vnitrozemí. To usnadňovalo hellénisaci země, srov. příběh Troizénských při příchodu do oblasti Halikarnássu v indexu s. v. Neznámý jazyk nepatří do skupiny indoevropských, ale vyloučit to nelze, srov. pod Lykie a Sidé. Homér se o Kárech ovládajících kraj při Maiandru a lesnaté hory Mykaly vyjadřoval pohrdlivě, jak již tehdy mívali Helléni ve zvyku o Orientálcích. Z Egypta je známa asi stovka graffitů, nápisů kárských žoldnéřů ve službách vládců sajské dynastie (xxvi., 664 – 525), několik nápisů a hliněných tabulek bylo nalezeno v Kárii. V zemi s matrilineární tradicí měl Zeus přízvisko Panémeros/Panámaros a na jeho počest konány hry panámareie. Srov. také pod chrýsáorská liga, Zeus. K anatolské předindoevropské matrilinearitě viz srovnání s chattskými a chetitskými poměry roku 1800, 1700 a 1650. 

Kariba‘il Watar, k. Sabajů§ 715, 600

Karibové, národ na severu Jižní Ameriky a v Antilách, Karibik, karibská oblast§ 4200, 2000, 500

 

Karikala z Čóly, k. v Čóle a na Cejlonu§ 59

Karkar§ viz Karqor

Karkathiokerta (pl.), též Arkathiokerta, sídel. m. Sófény, pozd. Epifaneia, dn. asi Eğil v TR§ 250, 181

Karkinos z Thoriku/Athén§ 1. 415, „mladší“ - básník tragédií; 2. 415, „starší“ - literát; 3. strat., 432; 
Karkinos z Rhégia§ 361, 339, 289, o. Agathoklea ze Syrákús

Karmániá, Karmánové, přímořská země v Íránu a íránský národ, sídelním městem Karmána (pl.); dn. Laristán u pobřeží a prov. Kirmán/Kermán ve vnitrozemí§ 3200, 539, 530, 325, 323, 317, 316, 206, 200, 171, 212+ 
Za hellénská n. hellénisovaná města v Karmánii lze pokládat: Zétis („Macedonum portus“), Alexandreia Karmánská, Hermúpolis (voní orientem na sto honů, sotva hellénské) a sídelní m. satrapie Karmána. Nic bližššího o hellénismu v K. není známo. Z konce seleukovské éry je z Karmánie známa rožba s nápisem „král Bellaios“ a zeměpisec Ísidóros z Charakény znal jistého krále, který se za něho dožil velmi vysokého věku, s arabským jménem Goaisos; vládl prý po obou stranách úžiny.

Karmel (hebr.), řec. Karmélos, poh. na jihu Foiníkie, srov. pod Dora, Dor, dn. na jeho úpatí leží ve Státu Israél přístav Hajfa, v eg. časech asi zván Gazelí n. Antilopí nos/Šeret-tep-wendžu, Nos kozlí hlavy§ 2686 

Karnak, hornoeg. arab. jméno, sev. část Luxoru na východ. břehu Nilu naproti Údolí králů s ruinami největšího Amonova chrámového komplexu, eg. Nesut-taui/Trůn obou zemí a Ipet-sut/Ipet-iset, Nejlepší ze sídel§ 1998, 1962, 1843, 1834, 1676, 1629, 1600, 1577, 1546, 1526, 1504, 1482, 1450, 1417, 1379, 1378, 1304, 1284, 1217, 1191, 1095   

Karnátaka, dráv. Černá země, spolkový stát IND§ 297, 22-, 52+ 
Do roku 1973 se stát jmenoval Maisúr. Když se slavný maurjský panovník Čandragupta po vypuknutí hladomoru ve své říši rozhodl přijmout nauku džinismu, abdikoval a se svým přítelem a veleknězem Bhadrabáhem odešel na jih do Karnátaky. Ve Šravanabelgole oba zemřeli dobrovolnou hladovkou. Bhadrabáhu sepsal biografii Mahávíry Džiny, viz tam. Po knězově smrti se džinisté rozdělili na švétámbary, „bíle oděné“, a digambary, vzduchem oděné. Tito žili především v Karnátace.

Karneadés z Kýrény, filosof Nové Akadémie (jiný K. byl elegickým básníkem; není v CSD)§ 241, 214, 164, 155, 137, 129

karneion, lakónský kalendářní měsíc, odpovídající ath. boédromiónu; jméno měsíce je od slavnosti karneia (pl.) na počest Apollónovu; srov. pod Bohové a jejich svátky§ 676, 490, 480, 419

Karnové, Karnoi, lat. Carní, venetský n. veneto-keltský, asi bojský nebo též illyrský národ ve východních Alpách; jejich jméno pravděpodobně žije dál ve jménu Kärnten/Korutany (ale slovinsky Koroško)§ 186, 171-170, 115

Karnutové, Carnutés/Carnutí, Keltové žijící mezi Ligerem a Séquánou; viz též Gallia Comáta§ 54, 51

Jejich největšími sídly bylo Cenabum, pozdější Auréliánum, dn. Orléans, a Autricum, dn. Chartres.

Karoadžet z Egypta§ viz Karačat  
Karoj§ viz Napata

 

Karoma, Karomama, Karamama (I.), manž. Šošenqa I.§ 945 

 

Karoma (II.), d. Takelota I., manž. Osorkona II.§ 874, 850 

 

Karoma (III.) Meri-Mut, d. Osorkona II., božská manželka Amunova, manž. Takelota II., m. Osorkona III.§ 874, 770

 

Karoma (IV.) Meri-Mut, d. Nimlota II., rovněž manž. Takelota II.§ 850 

Kárón kómai, tj. Kárské vesnice, mí. v Babylónii; jméno dokládá, že tu žili vysídlenci z Kárie z dob perských§ 318

Karos ze Segédy, vůdce keltibérských Bellů§ 154, 153

Karpasiá, m. na severozáp. Kypru§ 306

Karpaty, Karpatés oros, východoevropské pohoří; jméno od Karpů, Carpí, Karpoi (dácké slovo souvisí s ie. korpá/skála), dáckého kmene později smíšeného s germ. Goty. Nejslavnějším z Karpů Flávius Máximinus, praefectus annonae v Římě roku 370, pocházel z Karpů, které Diocletiánus usídlil v Pannoniích. Proslavil se udavačstvím u císařského dvora§ 775, 650, 400, 101+, 179+, 238+, 272+, 375+, 381+  

Karpathos, ost. Sporad§ 393

Oikistem ostrova a osady byl Iólkos z Argu, s. Démoleontův. Jednou z obcí ostrova byla Eteokarpathos, Eteokarpathioi, pokud to nebylo označení původních pelasgických obyvatel.

Karpathové, též Karyatidé, jedni z praobyvatel egejské oblasti§ 1805    

Karpetánové§ viz Carpetání

Karpové, Karpiánové§ 106+, 118+, 238+, 240+, 245+, 250+, 251+, 254+, 273+, 292+, 299+, 364+, 368+, 381+  a viz Karpaty

Karqor, řec. Karkar, mí. v Ammónítidě§ 1206

 

Karrhai, m. v Orrhoéně v severozápadní Mesopotamii na ř. Balíchos§ 2500, 2150, 2009, 1929, 1895, 1815, 1345, 722, 669, 665, 631, 612, 610, 609, 556, 553, 550, 549, 312, 65, 54, 53, 216+, 217+, 236+, 241+, 259+, 261+, 262+, 295+, 359+, 360+, 363+     
Starý Charrán, jedno z nejváženějších míst Assyřanů a dalších Mesopotamců, s proslulým kultovním centrem boha Sîna, který fungoval až do dob křesťanských, kultovní praktiky až do éry abbásovského kalifátu. Cestou k chrámu byl o svých narozeninách 4. dubna 217 n. l. nebo o čtyři dny později zavražděn císař Antónius Caracalla. Makedonští kolonisté se zde usadili ještě před vládou Seleuka Níkátora (Antigonova kolonisace?) a hellénské obyvatelstvo měly Karrhy ještě v Crassově době (známe jména Hierónymos a Níkomachos).

Jiné Karrhy, o nichž kromě jména není vůbec nic známo, ležely u Perského zálivu.

Karrhéna, lat. Carena, nezn. lokalita na severu Mesopotamie při Tigridu§ 49+  

Karsignátos z Galatie, též Kassignátos, lat. Cassignátus, dyn.§ 182-180, 171

Kartam, kolchidsko-ibérský velmož, o. Farasmana I. a Mithridáta§ 37, 1+

 

Karthágo, pún. Kart hadašt, Qart Chadšat, řec. Karchédón, foinícký stavovská obchodní republika, Púnové§ 1448, 729, 654, 631, 580, 540, 539, 530, 511, 510, 508, 507, 500, 496, 494, 491, 480, 474, 483, 450, 431, 416, 415, 410, 409, 407, 406, 405, 398 - 396, 393, 392, 389, 387, 383, 379, 364, 357, 348, 346 - 343, 340, 339, 324, 318, 315, 313 - 306, 289, 288, 281, 279, 278, 276, 275, 272, 270, 265 - 263, 256 - 254, 251 - 249, 247, 241, 239, 237, 236, 233, 226, 215 - 211, 208, 206, 205, 203, 201, 198, 196, 195, 192, 191, 182, 181, 172, 160, 156, 154 - 146, 123, 122, 63, 44, 30, 29, 25-, 65+, 69+, 70+, 85+, 123+, 160+, 176+, 177+, 200+, 218+, 238+, 240+, 249+, 272+, 280+, 282+, 287+, 296+, 309+, 313+, 344+, 350+, 375+, 379+    

O jménech Kambé a Kakkabé viz rok 729. Založeno údajně roku 814 královnou Elissou alias Dídó, sestrou tyrského krále Pygmalióna, na území dn. Tuniska; Kartháginci, lat. Poení, adj. púnicus od řec. Foiníx, pl. Foiníkes. Původně stáli v čele státu volení králové/melekim (sg. milk), vojenští velitelé (rab n. rab mahanat), diplomaté a představitelé kultu. Když se zhroutila moc Mágónovců v Karthágu (královláda v Karthágu však nenáležela výhradním rodinám jako ve Spartě), zůstaly od c. poloviny čtvrtého století králům kompetence náboženské, exekutivní přešly na každoročně volené šofetim/suféti, "soudce", z nichž dva byli epónymní (existovali již předtím, ale pouze v roli právní), viz rok 344. Neměli vojenské pravomoce, které dostávali pověření vojevůdci/generálové. Po návratu z pole se zodpovídali sboru stovky soudců (pún. miat, řec. hekaton). Státní radu, řec. synklétos n. synedrion, o snad třech stech členech řídil stálý senát, řec. gerúsiá, o třiceti členech. Kromě toho fungovalo shromáždění lidu, ale přesné vymezení pravomocí púnských státních orgánů neznáme, ani data jejich zavedení.   

Foinícké velkoměsto se sedmi sty tisíci obyvatel (starý údaj k roku 149 pravděpodobně se zahrnutím jeho venkova) mělo za trojitou hradbou např. stáje pro tři sta slonů a čtyři tisíce koní, skladiště a ubikace pro dvacet tisíc tisíc pěších vojáků, v přístavu byly loděnice pro 220 lodí. Roku 149 vydali Kartháginci Římanům kompletní zbroje pro dvě stě tisíc mužů a tři tisíce vrhacích strojů. Jejich zbrojovky dokázaly tehdy v nouzové situaci a s omezenými možnostmi vyrobit denně 140 štítů, tři sta mečů, pět set kopí a tisíc šípů do katapult.

Nejvýpravnějším chrámem státu byl svatostánek Ešmuna přirovnávaného Hellény k Apollónovi na temeni městské části Byrsy, v němž Římané nalezli zlata za tisíc talentů. O pravidelných rituálních obětech dětí v tofetech viz pod oběti lidské. Vyvraždění Kartháginců roku 146 patří mezi největší masakry dějin. V císařské době se význam K. pro Afriku obnovil a krátce se dokonce stalo formálně sídelním městem říše, když roku 238 n. l. Gordiánus I., provolaný v Thysdru, si na 20 až 22 dnů zvolil K. za sídlo. Bylo po císařském Římu druhým největším městem římského Západu. Od augustovské kolonisace se nazývalo Colónia Iúlia Concordia Carthágó a stala se čtvrtým největším městem říše.

Karthalón z Karthága, pún. asi QRTHLS§ 1. s. a oběť tyr. Malcha, 540; 2. velitel v první válce púnské, 249 - 247; 3. vojenský velitel, 160, 151

Kartír, Kerdír, fanatický zarathuštrián, velekněz kultu§ 216+, 224+, 302+  

 

Kartli§ viz pod Ibérie

 

karty§ viz hry

kárum, káru, správa obchodní osady, kolonie obchodníků, pův. přístavní nábřeží/molo§ viz pod Kaneš

Karun, m. v Armenii, pozd. Theodosiúpolis, dn. Erzurum v TR§ 298+

Kárun§ viz Pasitigris

Karyai, m. na severu Lakóniky při hranicích s Arkadií§ 368, 195

Karyanda, m. v Kárii§ 519

Karyatidé§ viz Karpathové  

Karystos, m. na Euboji, dn. Palaiochora§ 491, 485, 480, 479, 472, 358, 348, 323, 349, 290, 239, 198, 196

Karystos v Ligurii§ viz pod Carystus

Karýneia, Kerýneia, m. v Acháji§ 276, 255
Karýneia, m. na Kypru§ 315, 313