032-035

***********************************************************
32. n. l. 
Ol. 202,4

343 SE
279 AE
neznámý
a. u. c. 785
Cn. Domitius Ahenobarbus a L. Arruntius Furius Camillus Scribonianus
suff. A. Vitellius I
***********************************************************

Tiberius počátkem roku opustil na krátko Capri a plavil s podél kampánského pobřeží. Dal se donést k Římu, ale do Města nevstoupil. Se senátem udržoval nadále písemný kontakt. Oficiální Řím si užíval další sady společenských skandálů. Horliví senátoři obnovili individuální novoroční přísahu věrnosti, kterou od Augustových dob nahrazovala kolektivní v senátu jedním z nich. Princeps odmítl návrh, aby mu během návštěvy senátu po boku stálo dvacet vylosovaných senátorů ozbrojených dýkami; princeps to odmítl s odkazem na svou praetoriánskou „ochranku“ a naopak vojáci budou prohledávat senátory, zda nejsou ozbrojeni. Následujícího roku si dal senátem schválit, aby ho při své případné cestě na zasedání doprovázel praefectus praetorio s několika tribuny a centuriony.

Ostřejší byla Tiberiova reakce na návrh Iunia Galliona, adoptivního otce bratra Seneky Ml. L. Iunia Galliona Annaeana, srov. roky 1+ a 65+, aby praetoriáni po službě seděli v divadle ve čtrnácti řadách určených jezdcům: co prý je senátorovi po vojácích, kteří spadají pod něho a ne senát? Gallio byl vyloučen ze senátu a posléze vykázán z Itálie. Když si vybral za exilový pobyt Lesbos, přišlo to jeho exkolegům jako příliš fešácké vyhnanství a dali ho věznit v domech stávajících úředníků v Římě. Mezi oběťmi tiberiady se vyskytl i jistý Rubrius Fabatus, jehož nenapadlo nic rozumnějšího, než prchnout před hněvem Tiberiovým k Parthům. Vojáci ho dopadli před Sicílií, dopravili do Říma, kde dostal strážce a poněvadž se na něho údajně zapomnělo, unikl smrti. Fabatus se tak stal pravděpodobně prvním Evropanem a občanem totalitního režimu vojenské diktatury, jemuž bylo zakázáno opustit hranice rodného státu...

Drahota obilí a setrvale špatné zásobování římského proletariátu levnými potravinami nebo přímo zdarma vedlo opět k excesům na divadle. "Lid" dával vinu principovi, který se písemně chlubil, že dováží více obilí do Říma než Augustus a káral senátory a úředníky, že nedokázali udržet ve Městě pořádek.   
    Praefectus praetorio Q. Naevius Sutorius Macro se oženil s Ennií Thrasyllou, pravděpodobně vnučkou Tiberiova astrologa Ti. Claudia Thrasylla; srov. rok 36.

Zemřel pontifex, cos. roku 15- vyznamenaný roku 10 triumfátorskými poctami a praefectus urbi od roku 13 L. Calpurnius Piso Caesoninus zv. Pontifex (80), jehož (možná nevlastní) sestra Calpurnia byla manželkou Božského Iulia, srov. rok 10. Psával verše a Q. Horatius Flaccus mu věnoval své Umění básnické, Ars poetica. Ctěn Augustem i Tiberiem dostalo se mu od senátu státního pohřbu. Jeho nástupce v praefektuře se stal L. Aelius Plautius Lamia, cos. 3+, jehož Tiberius už před lety designoval za správce Syrie, ale nepouštěl ho z Říma, viz rok následující a srov. rok 24-.

6. dubna byl v Tadmoru/Palmýře zasvěcen chrám Bélův či Baálův, stavba zahájena roku 19+. V dalších desitiletích byla svatyně rozšiřována, naposledy za L. Septimia Severa. Poničen byl chrámový komplex za Aureliana roku 273, kázal ho však opravit, viz tam.

Ruiny na konci srpna 2015 zničily explose sunnitských fundamentalistů válčících za obnovu chalifátu označujících se za Islámský stát. Monotheističtí šílenci zničili další stavby a památky Palmýry včetně musea, jehož ředitele Chálida al-Asaada (81) sťali, neboť jim odmítl vyzradit úkryt ceněných archeologických předmětů.

 

***********************************************************
33. n. l. 
Ol. 203, 1
Apollónios z Epidauru
344 SE
280 AE
neznámý
a. u. c. 786
L. Livius Ocella Sulpicius Galba (do 30. června) a L. Cornelius Sulla Felix
coss. suff. L. Salvius Otho a C. Octavius Laenas
***********************************************************

Konsul tohoto roku L. Sulpicius Galba, narozen 24. prosince roku 3 př. n. l., se stal roku 68 na několik měsíců principem, prvním, který nebyl z iulsko-klaudijské dynastie. Je pozoruhodné, že v konsulské funkci ho následoval, stejně jako v císařské, Otho. Tiberius si Galbu povolal a věštil mu řecky, že se jednou dostane k vládě (podle jiných to řekl už Augustus): "I ty si, dítě, z naší říše uždíbneš!/kai sy, teknon, tés archés hémón paratróxé".

Dovolený konsul L. Salvius Otho byl s Albií Terentií otcem M. Salvia Othona, který se narodil 28. dubna předešlého roku, principa roku 69.  

V exilu na Pandaterii zemřela Iulia Vipsania Agrippina starší (asi 47) 18. října, ve stejný den, kdy před dvěma roky Tiberius zlikvidoval Seiana. Buď se zahubila hlady sama, nebo ji hlady utrápili strážci z příkazu Tiberiova, srov. rok 29. Její druhý nejstarší syn Drusus Iulius Caesar (narozen roku 7+), vnuk Augustův, jemuž do vězení roku 31 za údajnou vlastizradu pomohla jeho upovídaná manželka Aemilia Lepida, viz rok 29, byl trápen a bit dozorci a otroky a nakonec umořen hlady ve sklepení Palatia roku 33, kde hlady žvýkal slámu svého lůžka.

Buď umořen hlady nebo jinak zavražděn po třech letech soukromého věznění Tiberiem a bez soudu sešel se světa C. Asinius Gallus Saloninus, viz rok 30+, 11- a 40-, manžel Vipsanie Agrippiny a otec pěti n. šesti jejích dětí. Sextus Marius, nejbohatší z Hispánců své doby a usazený v Římě, byl obviněn z incestu s dcerou, odsouzen na smrt a svržen s Tarpejské skály. Patřil mezi Tiberiovy přátele, odmítl však principovi přenechat dceru jeho chutím a kromě toho mu u Corduby v pohoří montes Mariani/Sierra Morena patřily zlaté a stříbrné doly, které si Tiberius přivlastnil. Marius byl znám žertíkem, který provedl sousedovi. Pozval ho k sobě na dva dny, v prvním zbořili Mariovi lidé sousedův dům a ve druhém ho postavili mnohem větší...

V Alexandrii byl asi roku 32 vyměněn ve funkci praefectus Aegypti C. Vitrasius Pollio, který roku 31 nahradil C. Galeria (viz rok 19+) a novým se stal Tiberiův propuštěnec Hiberus, jedním pramenem (Filónem) jmenovaný jako Severus. Po krátkém jeho úřadování dostal místo A. Avillius Flaccus, Macronův přítel a podporovatel Gemellův (do roku 38, viz tam).

C. Iulius Caesar zvaný Caligula (21) vykonával quaesturu. Tiberius oženil svého oblíbeného a lstivého vnuka v Antiu s dcerou M. Iunia Silana, cos. suff. 15+, Iunií Claudií/Claudillou. Zemřela asi ještě za života Tiberiova, ale Silanus se ke Caligulovi stále choval jako tchán. Mladý princeps ho však nesnášel a využil Silanova strachu z mořské nemoci: když ho nechtěl doprovázet během plavby při pobřeží, nastrojil to jako pokus o puč a donutil tchána vzít si život - podřízl si hrdlo břitvou.

Řím znovu ve finanční krisi. Způsobilo ji rozhodnutí Tiberiovo, aby senátoři živící se zakázanou, ale roky tolerovanou lichvou, dali do roka a půl do pořádku své finance. Masově byly tedy vypovídány smlouvy a senát nařídil, aby dvě třetiny dlužné částky byly dlužníky neprodleně uhrazeny věřitelům a aby ti uložili stejný objem majetku v hotovosti do pozemků v Itálii.

Ceny pozemků klesly, neboť dlužníci je nedokázali prodat, na trhu nebyla hotovost, dokud Tiberius nedal prostřednictvím bank do oběhu sto milionů séstertiů a povolil z této summy bezúročné půjčky, pokud se však dlužník zaručil na dvojnásobek.

Zemřel praefectus urbi L. Aelius Plautius Lamia, cos. roku 3+, v úřadu od loňska nástupce L. Calpurnia Pisona Caesonina Pontifika. Jako legát sloužil dvakrát pod Tiberiem v jeho germánských válkách, byl principovi velmi blízký. Roku 15 správcoval v Africe, roku 21 ho Tiberius pověřil správou Syrie, ale zakázal mu tam kuriosně odjet. Aeliovým nástupcem se stal Cossus Cornelius Lentulus Gaetulicus (do roku asi 36? popř. 40?); viz dále rok 56. 

• Na Esquilinu vybudoval Aelius Lamia v sousedství Maecenatových zahrad zahrady své/horti lamiani, které Tiberiovi odkázal a zůstaly majetkem císařů; byly oblíbeným místem C. Iulia Caesara vulgo Caliguly, zde bylo jeho tělo po atentátu spáleno.

 

***********************************************************
34. n. l. 
Ol. 203,2

345 SE
281 AE
neznámý
a. u. c. 787
Paullus Fabius Persicus (do 30. června) a L. Vitellius (do 30. června)
coss. suff. Q. Marcius Barea Soranus a T. Rustius Nummius Gallus
***********************************************************

Ani na dvacáté výročí své vlády/vicennalia nepřišel Tiberius do Říma. Zato prý po mnoha letech přiletěl do Egypta pták foinix/č. fénix: naposledy byl spatřen v Héliopoli za Ptolemaia III. Euergeta, viz rok 246. Princeps se zdržoval krátce v Tusculu a a na albském území. Nešel prý do Města, aby nemusel poslouchat rozsudky podněcované udavači a také nad domnělými Seianovými spolupachateli, neboť procesy s mučením obětí vedl praefect Macro už třetím rokem. 
    Mezi oběťmi udavačů byl i Pomponius Labeo, kdysi legát osm let v Moesii v době pannonské revolty. V bezvýchodné situaci, kdy byl obviněn z braní úplatků v provincii, si vzal život a s ním jeho manželka Praxaea. 
    Senátor Mam. Aemilius Scaurus, cos. suff. 21+, neprovedl Tiberiovi nikdy nic, naopak mu šel na ruku, viz rok 22+. Díky svému řečnickému umění byl dokonce Tiberiem spíše obdivován a roku 32 osvobozen od procesu, v němž byl obviňován z přátelství k Seianovi, tedy ze zločinu urážky majestátu. Nesnášel ho však nový Tiberiův silný muž, praefectus praetorio Macro. Své literární nadání Scaurus uložil do tragédie Atreus, ale v postavě krvelačného krále se prý Tiberius viděl a řekl: „Tak z něho udělám Aianta.“ Achajský hrdina před Troiou nalehl na meč a život se svou třetí manželkou si vzal i Aemilius Scaurus; oficiálně byl žalobci obviněn z krvesmilstva s Livillou a z magie. Byl posledním mužem v klanu Aemiliů Scaurů. Tento Scaurus byl po jejím rozvodu s P. Sulpiciem Quiriniem, viz rok 21, ženat s Aemilií Lepidou, s níž se po jejím odsouzení též rozvedl a vzal si Sextii, vdovu po L. Corneliovi Sullovi, cos. 5-.

Velekuriosní postup v zoufalé situaci zvolil následujícího roku Vibulenus Agrippa ze stavu jezdeckého. Byv v senátu obžalován z blíže neznámého hrdelního zločinu, vyndal ze záhybů togy jed (dle jiného zdroje: v prstenu) a spolkl ho. Umírajícího hbitě uchopili liktoři a odvekli do nedaleké věznice na foru zvané po šestém z římských králů Tullianum, kde již mrtvému Agrippovi navlekli oprátku, aby jeho smrt vypadala jako poprava.

Záplavu sebevražd mezi římskou elitou v okamžiku, kdy byli její příslušníci obžalováni pod různými záminkami z "hrdelních zločinů", vysvětluje historik Tacitus věcně. U sebevražd obžalovaných zůstávala v platnosti jejich závěť, zůstaly uchovány dědicům majetky a právo pohřbu. U odsouzenců propadly majetky z části udavačům a těla obětí bylo zakázáno pohřbívat. 

V Helladě a Iónii se objevil mladík, který se vydával za Germanikova syna Drusa a města ho přijímala vlídně/"Lžidrusus". Z obavy, aby ho někdo oficiálně neuznal a aby se nedostal k legiím do Syrie, dal ho Tiberius v Kykladách zatknout a dopravit k sobě. Ve skutečnosti byl prý synem jistého M. Silana: byl to poslední skutek C. Poppaea Sabina, správce všech provincií v této oblasti, viz jejich výčet roku 15+ a  rok následující. 

V Kománách zemřel po dlouhé vládě Adiatorikův syn Dyteutos (od roku 29 př. n. l., viz tam) a Tiberius připojil chrámový státeček k provincii Galatii. Života v kappadockých Kománách zástupů kněží, sluhů, sakrálních prostitutek, šesti tisíců chrámových otroků bohyně Ma/Bellony, se toho asi příliš netýkalo.  

V Palaistíně zemřel v Iúliadě/Béthsaida, aram. Bejt sajda, hebr. Bét sajda, na severním pobřeží Genezaretského jezera tetrarcha Héródés Filippos, syn Héródův s Kleopatrou Jerúsalémskou, měšťankou zřejmě neurozeného původu. Z otcova dědictví držel od roku 4 př. n. l. úděl tvořený Itúrajou, Gaulánítidou a Tráchónítidou. Manželství se Salómé, svou neteří, zůstalo bezdětné a úděl dal Tiberius připojit k provincii Syrii; srov. žádosti Héróda Agrippy (I.), syna Aristobúlova, viz rok 35. Vyčleněna byla v samostatné království oblast roku 38, viz. Hellénistické město vybudoval a pojmenoval na počest Iulie Livie Augusty, Tiberiovy matky. 

Vypukla válka nabatského krále Arety IV. s Héródem Antipou, příčinu viz roku 30. Arabové plenili plenili iúdské území a někdy v této době se Aretás zmocnil Damasku. Před jeho guvernérem (použito obratu ethnarchos, což není obvyklý pojem pro vojenského a administrativního činovníka, ale pro "hlavu kmene, národa", což vede ke spekulaci, že šlo o hlavu nabatské komunity ve městě), jméno neznáme, prchal tehdy křesťanský věrozvěst Paulos spouštěn z hradeb v koši.

Jak dlouho bylo město pod nabatskou kontrolou, není známo, ale asi sotva po roce 40, kdy Aretás IV. zemřel. Antipás po svých porážkách psal do Říma Tiberiovi o pomoc, viz dále rok 37.    

V Armenii zemřel po šestnácti letech vlády bezdětný král Artaxiás III., rodným jménem Zénón z Pontu, syn Pýthodoridy Filométory. Na trůnu seděl asijský Hellén od roku 18+, viz. Mincovně doložen pouze jednou bronzovou ražbou s řeckým nápisem, kterou v následujícím dvacetiletí chaosu v zemi dynastové napodobovali.

Do nástupnictví se znovu vmísil parthský král Artabános IV. Proti římským zájmům prosadil na trůn svého syna Arsaka (I. Armenského), který však byl po několika měsících zavražděn, viz rok následující.

V Parthii Artabános vládl krutě, povraždil prý většinu mužských členů Arsakova rodu, a postavila se mu silná šlechtická oposice. V jejím čele tajně stáli bohatec Sinnakés a vlivný královský eunúchos Abdos. Když nepřišla na Artabánovu armenskou agresi z Říma žádná reakce, Tiberia zatím války v daleké cizině nezajímaly, pokusil se následujícího roku o Kappadokii. Žádal na Římanech i prostředky, "státní poklad", které zbyly v Syrii a Kilikii po Vonónovi, po svém bývalém nepříteli v boji o trůn (viz roky 8, 10, 12 a 19, vše n. l.). Doma měl však proti sobě už revoltu a povstalci poslali do Říma s žádostí o vyslání nového krále z lidí, které drželi Římané jako parthská rukojmí; viz rok následující.

4. prosince se narodil ve Volaterrách Etrusk A. Persius Flaccus, básník a stoik; zemřel již 24. listopadu 62. Jeho učitelem a druhem byl autor latinských i řeckých projevů a theoretických prací o řečnictví, vyznavač stoe L. Annaeus Cornutus pocházející z Lepty Magny, muž bohatý a bezdětný, jemuž připadla po básníkově smrti jeho knihovna. Neronem byl roku 66 n. později exulován a o jeho osudu nevíme, sofistovu řeč neznáme žádnou. 


***********************************************************
35. n. l. 
Ol. 203,3

346 SE
282 AE
neznámý
a. u. c. 788
C. Cestius Gallus (do 30. června) a M. Servilius Nonianus (do 30. června)
coss. suff. D. Valerius Asiaticus a P. Gabinius Secundus

***********************************************************

Vypukla parthská válka, trvala do roku 36. Tiberius, který náhle dostal chuť na válku v Orientu, splnil žádost parthských velmožů, z nichž část dorazila do Říma osobně, a poslal nespokojencům Fraáta, syna Fraáta IV. (c. 40-45), jehož držel v Římě jako rukojmí, viz předešlý rok. Cestou však pretendent zemřel, nevíme, zda již za Eufrátem na parthském území, a tak Tiberius dal vyslat Tíridáta (III.), jednoho z vnuků Fraáta IV., jméno otce neznáme, viz rok 10-.

Na trůn ho měl dosadit Tiberiův legatus Augusti pro praetore L. Vitellius, nový správce provincie Syrie a tím pádem velitel čtyř legií; byl to otec budoucího principa A. Vitellia, o legátově bratrovi P. Vitelliovi viz rok 16+. Artabános IV. mezitím zjistil, kdo v jeho okolí podporuje vzpouru, Abda otrávil a velmože Sinnaka neutralisoval pověřováním povinnostmi.

    Aby svou východní politiku pojistil, napsal Tiberius Mithridátovi Ibérskému, aby vpadl do Armenie a Artabános musel táhnout z Parthie svému synovi Arsakovi na pomoc. Což se i stalo: Arsaka I. otrávili podplacení sloužící a na jeho místo vyslal Artabános dalšího svého syna Oróda s vojskem. Nový král však v létě neustál ibérskou ofensivu vedenou Mithridátovým starším bratrem, králem Farasmanem I., který obsadil Artaxaty a získal za spojence proti Parthům Albany a Sarmaty n. Skythy. 

V rozhodující bitvě v Armenii ibérsko-albánsko-sarmatská koalice Parthy porazila, král Farasmanés I. v osobním souboji poranil Oróda na hlavě, Parth prchnul a jeho vojsko bylo zmasakrováno (viz jeho návrat roku 37). • Do té doby bývá kladena doba působení sarmatského zlatníka Ampsalaka a jeho "školy"; jeho jméno je vyryto na stříbrné míse náležející sarmatskému králi jménem Artheuazés z hrobu v lokalitě Kosika na dolní Volze. 

Na pomoc synovi přitáhl s armádou Artabános, ale z obavy před blížícími se legiemi Vitelliovými Armenii vyklidil. Armenie tak připadla Mithridátovi a vládl dva roky, než byl na příkaz Gaiův uvězněn, viz tam. Jeho bratr Farasmanés, původně spolu rozhádaní, vládl nadále v Ibérii (od roku 1+ do 58).
    Artabános IV. byl tísněn ze všech stran. V zádech otevřeně proti němu povstal též Sinnakés se svým otcem Abdagaesem ze Súrénova asi klanu a král s osobní gardou prchl do Hyrkanie, kde se prý nějaký čas živil jako lovec mezi Dahy, kde kdysi vyrůstal. Abdagaeses n. Abdagasés je snad předkem Abdagasa a jeho klanu ovládajícího Drangiánu, Arachósii a Gandháru, nástupce Gondofarova, viz rok 20+. 

L. Vitellius dorazil s vojskem k Eufrátu, dal přes něj postavit lodní most a přešel s legiemi symbolicky do Mesopotamie, než se vrátil na římský břeh. Vitelliovi v zádech se bouřil v Drsné Kilikii v Tauru nárůdek Klitů/Kiétů n. Kétů (možná domácí jméno Isaurů? srov. rok 20- a dále 52+) odmítající platil římské daně a na jejich likvidaci poslal s legií M. Trebellia: následujícího roku je Trebellius pacifikoval, když na ně Archeláovo královské kappadocké vojsko nestačilo. 

V Mesopotamii do římského tábora dorazili prominentní povstalci, mezi nimi Ornospadés, který kdysi jako exulant za pannonské války stál po boku Tiberiově a dostal za to římské občanství. Doma byl posléze Artabánem vzat na milost a svěřena mu satrapie Mesopotamie: pro římsko-parthské vztahy kuriosní situace. Již v této době byli kmenoví náčelníci/fýlarchové, ethnarchové arabských nomádů v Mesopotamii s přízní rozděleni na prořímské a proparthské.

Tíridátés byl vítán v hellénských městech mesopotamských a v Seleukeji na Tigridu, kterou před lety Artabános zbavil démokratie a moc svěřil třisetčlenné radě sestavené podle majetkového censu. Arsakés XXII. Tíridátés III. vrátil v omezeném měřítku moc "lidu" a v Ktésifóntu mu Suréna usadil na hlavu diadéma. Nepospíchal vypravit se do nitra parthské říše a tak Tíridátés vládl nakonec pouze Artabánovu harému a pokladům. 

Moc u dvora získal Abdagaisés a nespokojence vedené satrapy Fraátem a Hierónem přešlo nadšení, otočili a vypravili se za Artabánem, viz rok následující. 

V Římě zasvěcen chrám Božského Augusta, Divus Augustus. Do provozu dán vodovod Aqua Anio nova. Někdy kolem tohoto roku se narodil v baskické/Vascones obci Calaguře, Calagurris/dn. Calahorra v Baskicku M. Fabius Quintilianus, asi první státem placený učitel řečnictví v Římě, autor zachované učebnice rhétoriky Institutiones oratoriae ve dvanácti knihách používané v podstatě dodnes. Zemřel někdy před rokem 100, snad c. 96. 

Vzal si život senátor a Seianův důvěrník, ale také Tiberiův dobrý informátor L. Fulcinius Trio. Na rozloučenou napsal v Římě dopis líčící zvěrstva Macronova, principových propuštěnců. Uškrcen ve vězení byl Sextius Paconianus za to, že psal verše na principa. Přirozenou smrtí, nedotčen Tiberiovým zúčtováním, zemřel homo novus C. Poppaeus Sabinus, konsul roku 9+, sloužil až do své smrti jako legát v Moesii a od roku 15 tároveň též v Makedonii s Achájí; srov. předcházející rok a 15+. Byl otcem Poppaey Sabiny starší, matky stejnojmenné manželky Neronovy s T. Olliem, zahubeným roku 31 za tiberiády.

Konsul C. Cestius, který se podílel na likvidaci Seianových přátel a užíval jistých Tiberiových sympatií, nosíval údajně do bitev sošku z korinthského bronzu. O žádných ale s jeho účastí nevíme, zato měl pověst hodně mizernou, byl to prý vilný a rozhazovačný stařec/libidinosus et prodigus senex a Augustus jím opovrhoval. Jeho stejnojmenný syn byl cos. suff. roku 42 a od roku 63 správcem Syrie; o jeho ostudné expedici proti revoltujícím Židům a smrti viz rok 66. 

Zřejmě se narodil literát Petronius Arbiter, autor románu Satyrikon. Roku 66 nařídil císař Nero, aby si vzal život, neboť dal na osočení, že se literát podílel na spiknutí proti císaři. Do té doby u císařského dvora fungoval jako arbiter elegantiae a pořádal pro vznešenou společnost nejnáročnější hostiny a zábavy.

Do Říma se vrátil M. Iulius Agrippa alias Héródés Agrippás posílen velkorysou půjčkou od Tiberia Iulia Alexandra z Alexandreie, arabarcha neboli správce daní na obchodní trase mezi alexandrijským přístavem a Rudým mořem (srov. předtím rok 20). Alexandros, nejbohatší mezi hellénisovanými Židy egyptské metropole, si získal důvěru Antonie mladší, matky Germanikovy, Livilly a Claudia, a spravoval její majetek až do vynucené smrti roku 37. 

Ode dávna byl milý C. Iuliovi Caesarovi vulgo Caligulovi, srov. rok 4-, a když mu prorokoval vládu, dozvěděl se to Tiberius a Agrippu dal na posledních šest měsíců své vlády zavřít: na svobodu ho propustil princeps Gaius. Tiberius kromě toho dvakrát odmítl jeho žádost, aby Agrippovi přidělil tetrarchii Héróda Filippa, který zemřel roku 34 (a Tiberius území připojil k provincii Syria). Héródés Agrippás byl synem Aristobúlovým (popraven otcem roku 7-) s Bereníkou, vnukem Héróda Velikého.

Alexandrův bratr se jmenoval Filón a byl nejznámějším ideologem a apologetem judaimu v hellénistické Alexandreji. Alexandrův stejnojmenný syn byl správcem Iúdaje v letech 46-48 a praefectem Egypta v letech 68-69: dal svou legii 1. července 69 přísahat na jméno Vespasiánovo a odstartoval tím jeho cestu k principátu. Účastnil se jako legát obléhání Jerúsaléma a odešel s Vespasiánem do Říma, kde jeho stopa mizí; snad jeho poslední funkcí byl praefectus praetorio. Viz o něm roku 70.

Jeho mladšímu bratrovi Markovi Iuliovi Alexandrovi dal roku 41 král Héródés Agrippás I. z vděku k jeho otci za ženu svou třináctiletou dceru Bereníku. Později byla manželkou svého strýce Héróda Chalkidského, pak Polemóna II. a nakonec se stala milenkou Titovou.

Druhou dcerou Héróda Agrippy I. byla Mariammé, kterou provdal za Iulia Archeláa (svatba se konala až po otcově smrti roku 44, kdy jí bylo deset) a později byla manželkou arabarcha Démétria z Alexandreie, oba židovští magnáti. Třetí dcera Drusilla byla zasnoubena s Epifanem, synem Antiocha IV. Kommágénského, ale poněvadž se nedal obřezat, ze svatby sešlo. Roku 53 se provdala za Azíze Emessénského, který na židovství sice konvertoval, ale už o dva roky později ho opustila a vzala si, aniž by tím budila v Jerúsalému pohoršení, římského propuštěnce M. Antonia Felika, iúdského procuratora, a měla s ním syna Agrippu. Drusilla s Agrippou zahynuli v Kampánii v srpnu 79 při výbuchu Vesuvu.