Sex (4)

 

Pro srovnání: hnutí mužských homosexuálů, gayů, v Spojených státech po roce 1948 do politiky uvedl Harry Hay (zemřel v devadesáti roku 2002), první lesbický spolek Daughters of Bilitis ve Státech založila Phyllis Lyon(ová). Moderní Evropa je v tomto ohledu dále. 1. října 1989 úředně začali žít ve jedné domácnosti Dánové Axel Lundahl-Madsen (zemřel roku 2011) s Eigilem Eskildsenem (zemřel 1995) pod společným přízviskem Axgil (obrat registrované partnerství bylo nahrazeno obratem manželství). Od roku 1957 není ve Spojeném království homosexualita zločin a jako první v dějinách povolil homosexuální sňatky holandský parlament roku 2000, 31. ledna roku 2003 se přidal belgický. V červnu 2012 povolil dánský parlament homosexuálům i církevní sňatky.

Zatímco roku 1988 konservativní vláda premiérky Margaret Thatcherové doporučovala školním orgánům nepodporovat homosexuální vzory ve školství, roku 2004 labouristická vláda Tonyho Blaira uzákonila sňatky gayů a leseb a roku 2012 konservativní premiér David Cameron (45) dokonce prohlásil: "Podporuji homosexuální manželství, poněvadž jsem konservativec." V té době měli toryové v parlamentu dvanáct otevřeně homosexuálních poslanců a poslankyň, více než labouristé a liberální demokraté dohromady.

25. dubna 1993 pochodovalo tři sta tisíc amerických homosexuálů na Washington a domáhalo se skoncování s diskriminací. 17. května 2004 povolil jako první z americký států Massachussetts „manželství“ osobám stejného pohlaví (za republikánského guvernéra Mitta Romneye, roku 2012 neúspěšného konservativního presidentského protikandidáta demokratovi Baracku Obamovi). Stát Vermont rok předtím povolil registrované partnerství, následovaly další státy Unie. 21 července 2012 se poprvé homosexuální vojáci, muži i ženy, směli účastnit vojenské přehlídky amerického vojska, a to všech zbraní, v San Diegu (rok předtím směli do průvodu jen v tričku).

28. června 2013 rozhodl Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Kaliforňanů, že zákazy homosexuálních sňatků jsou nezákonné. Už druhého dne se konaly nové svatby, které byly poprvé legalisovány roku 2004 v San Francisku, posléze v Kalifornii zakazovány a roku 2008 dokonce neprošly referendem (52:48), od té doby ležela causa u nejvyššího soudu. Naopak v únoru 2018 se staly Bermudy první zemí, která po referendu, rozhodnutí obou komor parlamentu a podpisu britského guvernéra zrušila homosexuální sňatky, které povolila rok předtím. 

Začátkem roku 2013 bylo ve 113. kongresu Spojených států z jeho 535 členů obou komor jedna žena a šest mužů, kteří se otevřeně hlásili k homo- či bisexualitě a jako takoví byli také voleni. Prvním takto voleným guvernérem byl roku 2018 v Coloradu demokrat Jared Polis (43), úřad nastoupil v lednu 2019. 

Od srpna 2013 platí ve všech armádních složkách Spojených států pro homosexuální páry tytéž výhody jako pro ženaté muže a vdané ženy (jsou-li dislokováni ve státech, které podobná spojení povolují). Týkalo se to 5600 vojáků obou pohlaví v aktivní službě a sedmnásti tisíc civilních zaměstnanců a vysloužilců. Tím ovšem Američané trumfli odkaz antický, nebo spíše neronovský. V listopadu 20013 povolila po stížnostech rada amerických gynekologů a porodníků svým členům, že mohou vyšedtřovat a starat se o muže postižené rakovinou análu. 

30. června 2005 se stalo Španělsko třetí zemí Evropské unie, která povolila homosexuální sňatky a jen několik dnů předtím je schválil parlament kanadský. V srpnu 2013 se pořádaly první zákonem povolené homosexuální svatby na Novém Zélandu, v první zemi asijsko-pacifické oblasti ("Prohlašuje vás ženou a ženou"). Debaty o sňatcích homosexuálů a o výchově dětí homosexuálními páry po první dekádě 21. století zevšedněly.

V květnu 2014 dokonce jistá vousatá a oknírkovaná Conchita Wurstová (25) z Rakous zvítězila v pěvecké soutěži Eurovise se 150 milionovou televisní diváckou kulisou. Umělec se narodil jako Tom Neuwirth a jako homosexuál se v mediálním businessu neprosadil. Překvapivé v daném okamžiku bylo, kolik tolerance mezi Evropany je a také kolik obdivu k bizarnostem.

První celostátní referendum o povolení stejnopohlavních sňatků uspořádali v květnu 2015 v katolickém Irsku a většina hlasovala pro.

Ve Spojeném království lesbičky založily spolek Man Not Included (něco jako „Pány nevedeme“) se semennou bankou pro ženy, které chtějí otěhotnět bez dotyku muže. Novodobé gynaikokratické aktivistky zdůrazňují, že muži na rozdíl od žen mají o čtvrtinu vyšší kojeneckou úmrtnost, žijí o šest let méně, jsou osmkrát více barvoslepí a páchají devětkrát více kriminality (z více než devadesáti procent zločinců jsou muži, ale také jejich oběti). Muži jsou také dvakrát častěji alkoholici, tři až čtyřikrát častěji bývají kokty. Mužům vypadávají vlasy a haemofilie je téměř mužskou chorobou.

Muži ze šestimiliardové populace Země (2003) denně podle výpočtů britského genetika Stevea Jonese vyprodukují jeden milion litrů semene, ale přitom jeden pouhý muž by mohl svým jedním ejakulátem oplodnit ženy celé Evropy. Vyskytl se dokonce názor, že za cca. pět tisíc generací (po 25 letech), tj. za 125 tisíc roků, muži vymrou a nebudou ani zapotřebí k plození potomků (náhrada spermie z ženské tkáně, nebo klonování), protože jejich genetická výbava nedosahuje kvality ženské (mužský chromosový pár XY je oproti ženskému XX v nevýhodě, poněvadž Y je třikrát menší než X a spojit s X se může jen na konci). Tím by definitivně skončila dominance mužů, éra patriarchátu…

V dubnu 2004 korejští a japonští vědci poprvé v historii z genetické výbavy dvou samiček, jedna z nich jménem Kaguya podle pohádkové princezny geneticky upravená, přivedli na svět potomka – první parthenogenese o savců. Převedeno na lidi: dvě ženy zplodili myšáka.

Z roku 1891 je doložen skupinový sex šlechticů a šlechtičen i s homosexuálními praktikami od německého dvora, událost známa jako "skandál z loveckého zámečku Grunewald", o němž byl císař informován. Roku 1902 psali italští a němečtí novináři o homosexualitě věhlasného průmyslníka Friedricha Alfreda Kruppa, jenž sešel na podzim 1902 záhadně se světa (spekulovalo se o sebevraždě). Jestliže roku 1907 byl diplomat a poradce německého císaře Wilhelma II. Philipp Fürst zu Eulenburg und Hertefeld (zemřel 1921) obviněn z homosexuality a byl z toho skandál, o sto let později se volení politici ke své „sexuální orientaci“ hrdě hlásívají. Wilhelmův bojovný předek, pruský král Friedrich II., nejdéle vládnoucí z Hohenzollernů (1740-1786), vedl život hodně podobný Hadriánovu: ženat z konvence s Elisabeth Christinou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou, s níž žil odděleně, bez potomků, sám vedl život milovný umění a věd, vojácký, a s milenci.  

Předprvoválečný Berlín byl vůbec znám svou homosexuální scénou a jakýmsi primátem mezi evropskými a světovými metropolemi. Kvetla mužská prostituce, prostředí pro transsexuály, vycházely dva tucty periodik pro homosexuály, slovo homosexualita se poprvé objevilo roku 1869 ve spisku kritisujícímu pruský zákon o sodomii. Soudobí Italové měli pro homoerotika slůvko "Berlinese", Angličané hovořili o "german custom". 

Lékař Magnus Hirschfeld vyšel roku 1897 s prvním světovým hnutím proti diskriminaci homosexuálů a po první válce v Berlíně založil Institut sexuální vědy a mezinárodně navštěvované Museum sexuálních artefaktů. Berlínskou a německou éru boomu homoerotiky zarazil roku 1933 přístup nacistů k moci.

Prvním z evropských politiků, kteří se veřejně přihlásili k homosexualitě, byl frankofonní Belgičan Elio Di Rupo (ročník 1951) roku 1996, tehdy socialistický poslanec a ministr federální vlády. Roku 2011 byl prvním premiérem svého druhu na světě, v listopadu 2013 ho následoval lucemburský liberál Xavier Bettel (40), který se o dva roky později v květnu oženil/provdal za svého přítele, belgického architekta Gauthiera Destanaye. 

V Belgii drží též jiný, velmi asexuální rekord: nejdelší dobu bez plně funkční vlády. V dubnu 2010 resignoval premiér Yves Leterme (přijato králem 26. dubna), volby se konaly v červnu, nový premiér přísahal 6. prosince 2011 - Di Rupo. Po celou dobu byl Leterme premiérem úřadujícím: od voleb 541 den, od resignace 589 dnů. 

První homosexuální premiérkou, a provdanou za svou přítelkyni, byla Islanďanka Jóhanna, viz zde níže. Roku 2017 se předsedou irské vlády stal Leo Varadkar (37), první homosexuál v úřadu taoiseacha a též první z hinduského otce a katolické matky. Na nižší politické úrovni oznámil veřejně svou homosexualitu starosta Paříže, socialista Bertrand Delanoë, který vyhrál volby v březnu 2001 a na veřejnosti se ukazoval se svým přítelem i během kampaně (více než Francouze dráždil přistěhovalé mohamedány: jistý alžírský atentátník ho 6. října 2002 poranil nožem do břicha). Byl prvním levicovým starostou Paříže od roku 1871! Po smršti více než čtyř tisíc homosexuálních svateb v únoru až březnu 2004 na radnici v kalifornském San Francisku (starosta Gavin Newsom) se k regulérním oddavkům připojí některé francouzské radnice.

O něco později než Delanoë se stal starostou Berlína hlasitě proklamovaný homosexuál Klaus Wowereit (SPD) žijící s neurochirurgem Jörgem Kubickim (roku 2011 začala radnice zkoumat, zda by se ve školách od druhé třídy neměly děti seznámit s pojmy jako homosexualita, bisexualita, transsexualita). Ve stejném roce (2001) se stal starostou Hamburgu Ole von Beust (CDU), který zkraje homosexualitu skrýval a plně ji zveřejnil až pod tlakem vlastního otce roku 2003. V létě 2010 odstoupil z funkce i z vedení hamburské CDU (tehdy 55) a brzy na to se jako soukromník na veřejnosti ukazoval s devatenáctiletým blonďákem.

O rok později se k ní ostentativně přihlásil jeden z vůdců svobodných demokratů (FDP) Guido Westerwelle, od podzimu 2009 místokancléř a ministr zahraničí v černo-žluté koaliční vládě Angely Merkelové. 17. září 2010 se v Bonnu oženil (48) se svým přítelem od roku 2003 Michaelem Mronzem (43) a stal se prvním ženatým homosexuálem ve vysoké politice.

Zřejmě prvním, ale tajným homosexuálním německým (a asi i světovým) ministrem zahraničí byl v letech 1955-1961 Heinrich von Brentano, zakládající člen CDU.

První homosexuální ženou v německé vyšší politice byla hessenská ministryně kultury v letech 1999-2008 a vicepremiérka Karin Wolffová, rovněž z CDU. Křesťansky založená a studovaná žena kromě lesbické lásky vyznávala konservativní kreacionismus... Ve Spojených státech se v srpnu 2012 stal otevřený homosexuál prvním generálem: do hodnosti brigádního generála byla povýšena plukovnice Tammy S. Smithová (49), která měla odsloužených 26 let u pozemního vojska a byla provdána za ženu.

Holanďan Pim Fortuyn však z přiznaných homosexuálů zasáhl do politiky nejvíce, holandské nepochybně. Jeho hnutí proti výhodám přistěhovalců z třetího světa a jejich zneužívání sociálch programů dokonale změnilo holandskou politickou scénu a to, co bylo původně označováno za „populismus středu“ je dnes praxí všech parlamentních stran. Fortuyn byl v květnu 2002 zavražděn jakýmsi ekologistickým pomatencem.

Homosexuální pederastie byla například záminkou pro vypovězení českého diplomata v polovině ledna 2005 z Běloruska, natočeného údajně se svými nezletilými běloruskými partnery při sexu. Režim komunisty Aleksandra Lukašenka aféry použil za doklad „zkaženosti Západu“.

Islanďanka Jóhanna Sigurðardóttir (66), kdysi letuška a matka dvou kluků z prvního manželství, vůdkyně sociálnědemokratické Aliance, se stala v lednu 2009 první premiérkou v tomto úřadu na Islandu a první lesbičkou na světě civilně oddanou s jinou ženou. Roku 2002 se po rozvodu s otcem svých dětí Thorvaldurem Steinarem Jóhannessonem provdala za novinářku a dramatičku Jóninu, dceru Leósovu, která má jednoho syna.

První otevřeně homosexuální ženou v ministerské funkci ve světě slovanském se stala v srpnu 2016 v Bělehradě Ana Brnabičová (40).

Roku 2011 přišel s oslovením pro transsexuály "Mx" newyorský zpěvák a performanceový umělec Justin Vivian Bond (tehdy 48). Inspirovalo ho první použití už roku 1977 v novinách na odlišení oboupohlavních rodičů, obrat značí "mix of genders" na rozdíl od pevně stanovených Mr., Mrs. a Ms.

V březnu 2019 porodila v Omaze, Nebrasca, žena děvčátko homosexuálnímu páru, jemuž se zachtělo dětí. Sestra jednoho z nich darovala vajíčko a oplozené druhým z dvojice dítě odnosila matka sourozenců (61), která se tak stala též bábou. 

Hellénům ideologicky zdůvodnil homosexualitu resp. bisexualitu mýthos o lásce Dia ke Ganymédeovi. Jeho jméno přešlo do latiny zkomoleně jako Catamítus a stalo se označením pro chlapecké milence a prostituty. V dobách gynaikokratických existovala mužská homosexualita mezi kněžími Velké Matky bohů (Kybely) - byla ale sebezohavující, kastrační (srov. pod eunúchové). Homosexuální kněží patřili ke kultům Velké Matky po celém Orientu, včetně Jerúsaléma, kde je vyznavači radikálního monotheismu čas od času potírali, srov. roky 914 a 634.

Na vykastrované kněží Kybely zvané gallové/gallí nehleděli rodilí Římané příliš s pochopením. Roku 77 konsul M. Aemilius Lepidus Livianus, velký sullovec, vyslyšel odvolání jistého Surdina, jehož propuštěnec udělal svým universálním dědicem galla Genucia. Třebaže městský praetor Cn. Orestes dědictví již schválil, konsul ho zrušil s vysvětlením, že Genusius po uříznutí pohlaví nepatří ani mezi muže ani ženy, nemá tedy co dědit a nebude avou přítomností poskvrňovat soudní prostory. 

Republikánští Římané, zdá se, žili v těchto ohledech dlouho ctnostně. Na přelomu 3. a 2. století se mravům, v nichž má místo mužská homosexualita, říkalo massalijské, mórés massaliensés (obscénní narážky v Plautově Casině). Orientalisace Itálie v prvním století změnila tradice, pánové změkli.

Excesů je popsáno mnoho. Císař Neró, pokládající se velkého literáta, umělce a zvrhlíka měl pravdu jen v poslední z činností (hós poiétés apothéskó - quális artifex pereó). Nicméně u lidu patřil mezi oblíbené vládce, neboť populaci opravdu krmil hrami a obilím, sám sebe zřejmě opiem.

Jinak o něm doboví historiografové zaznamenali, že rád souložil s urozenými chlapci (no jakými jinými) i vdanými paními (také urozenými a nóbl, dá rozum). Znásilnil jednu z panenských vestálek jménem Rubria, kněžek státního kultu, málem se oženil s propuštěnkou Akté, svou nejmilejší partnerkou v sexu, a nepochybně velkým společenským úspěchem byl jeho příběh s chlapcem jménem Sporus. Dal ho chudáka vyklestit a pokusil se proměnit v bytost ženskou, aby mu nahrazovala manželku Sabínu Poppaeu, jíž byl podoben.

Asi se to povedlo, protože se s ní(m) oženil a páreček ve svatebních šatech okázale jezdil po Římě a choval se jako originální svatebčané. Veselí byl pochopitelně přítomen senát. Vrcholem zvrhlosti v očích liberálních Římanů ovšem bylo, když muži z homosexuální subkultury slavili kult ženské plodnosti, obřady bohyně jménem Bona Dea, srov. pod Bohové a svátky. Jak vidíte, konec 20. a začínající 21. století se vrátil ke kořenům...

Sporus doprovázel manžela na jeho uměleckém turné po Helladě. Neró jen tak mimochodem Hellénům, resp. těm, co hovořili řecky, zrušil provincii a vrátil jim autonomii (přímou římskou vládu obnovil Vespasiánus). A jak žil se Sporem, tak se také on, imperátor caesar augustus, sám provdal za jistého Doryfora („nosič kopí, vybavený kopím“). Při sexu s ním Neró napodoboval vzlyky znásilňovaných panen, jak praví dobový pramen.

Operativní bolestivou fysickou proměnu muže v ženu kromě klestění zná teprve moderní doba. Nejpozoruhodnější chirurgickou metamorfosou byl roku 2014 přerod soudce německého spolkového soudu Jürgena Schmidta-Räntsche z Bonnu (tehdy 56), ženatého a otce jednoho syna, v soudkyni, vysokoškolskou učitelku a publicistku Johannu Schmidtovou-Räntscheovou. 

Neró žil se Sporem až do smrti. Teprve ta je rozdělila. Císařova manželka (nebo to bylo naopak?) doprovázela sesazeného vladaře až do hořkého konce, kdy mu váhajícímu do ruky strčil jeho tajemník Epafrodítos/Epaphrodítus (sloužil pak Fláviovcům a byl ještě tajemníkem Domitiánovým; na smrt byl poslán senátorskou hvězdou Nervou za to, že pomohl Nerónovi zemřít!).

Nerónova zákonná manželka Statilia Messalina, třetí v pořadí, popáté provdaná dcera konsula roku 44 n. l. T. Statilia Taura, se zachovala rozumněji: zdatná literátka zalezla a přežila a Římané obdivovali její intelekt. Jeho nejbližší ženy se pak postaraly o věci posmrtné: pozůstatky pohřbily Nerónovy obě chůvy Eklogé a Alexandreia s jeho hlavní metresou jménem Akté do hrobky Domitiů.

Nerónův otec Cn. Domitius Ahénobarbus byl ostatně také hovado, nadutec a vyhlášený krutostí. Jeho manželkou byla Germánicova dcera Agrippína Ml., dcera Agrippíny St., volnějších mravů. Když otec děkoval gratulantům k narození mužského potomka velmi se divil, že by se z něho a Agrippíny mohlo narodit něco jiného než „hnusného a k obecné pohromě.“

Cn. Domitius byl na konci Tiberiovy vlády soudně obviněn z velezrady, několikanásobného cizoložství, incestu na sestře Lepidě. Za Gaia se mu soudu podařilo uniknout a zemřel na vodnatost. Domitia Lepida byla matkou Messalíninou.

Gaiův sexuální život je galerie protikladů. Miloval M. Aemilia Lepida, manžela své sestry Drúsilly, měl ho za svého nástupce, ale již roku 39 n. l. ho dal popravit pro údajné spiknutí. Miloval herce pantomímy Mnéstéra a Valérius Catullus si mezi přáteli stěžoval na to, že po souloži s Caligulou ho bolí v boku. Z žen nejčastěji Gáius spával s kurtizánou jménem Pyrallis a když nebyla po ruce, brával si bokem manželky svých hostů přímo na hostině. Kromě toho spal se všemi svými třemi sestrami, nejraději ale měl Drúsillu.

Trpěl zřejmě těžkými komplexy z lidí pohlednějších. Dával vyholovat v týlu dlouhovlasé mladíky, žárlil na originalitu, kterou chtěl uchovávat jen pro sebe.
Několik vládců si drželo v paláci děti, pobíhající jako andílkové nazí ozdobeni ovšem zlatem a drahokamy. Císař Commodus si jednoho z nich jménem Philocommodus, jak vyplývá ze jména, natolik oblíbil, že s ním spával.

Pokud nebyl po ruce nějaký související nápad na zvýšení tělesné rozkoše jako lechtivý pohled na smrt, přišla nuda. Jindy krutý císař Domitiánus se z nudy po souloži bavil prý chytáním much – a nechtěl být při tom rušen a v místnosti musel být sám. To vymýšlel člověk, který se jako první z Evropanů dal titulovat „pane a bože“ a otevřel tak cestu k nesmyslnému usu vykání.

Jiným roztomilý románek prožil sezonní císař Aulus Vitellius. Za mlada patřil mezi Tiberiovy „prdelky“ na Capri, zadničníky, kteří k pobavení starého císaře před ním souložili do prstence (pédicáre). Tiberius veselým chlapcům říkal spintheria, slůvkem odvozeným od řeckého sfinktér, značícího nárameník ve tvaru do sebe zakousnutého hada. Mladému Vitelliovi angažovaná exponovanost na výsostně politických úkolech nepochybně pomohla v karieře.

Za Gáia byl u dvora populární pro své nadšení k dostihům a je pozoruhodné, že patřil mezi úplně jiné fandy než císař; pošuk se stejným jménem jako Božský Iúlius byl zelený, Vitellius modrý. To chtělo odvahu. U Claudia, který přišel k moci po Gáiovi zvaném Caligulovi, se pro změnu zapsal jako vášnivý hráč v kostky.

Zkrátka byl Vitellius hodně šikovný člověk a dnes bychom mohli říci, škoda, že jich v parlamentech nemáme mnohem více.

Ostatně jeho otec Lucius byl také vykuk. Když se padesátiletý Claudius rozhodl vypravit tzv. stoleté hry, ačkoli od předešlých uplynulo jen 64 let, blahopřál mu L. Vitellius: „Saepe faciás, kéž bys je mohl dávat častěji.“

Mezi svými důvěrníky měl spokojeně ženatý Aulus Vitellius jistého Asiátika, Asijského. Dal se Vitelliem zneužít a byl v době Gaiově vlády jeho milencem. Po čase od něj utekl a až za dlouho ho Vitellius spatřil v Puteolách prodávat na ulici limonádu. Z nešťastné lásky ho dal zatknout jako uprchlého otroka, ale ho propustil a zase měli rádi.

Jenže Asiátikos měl svou hlavu, a také kradl. Tak ho Vitellius prodal pouličnímu šermíři, což bylo v podstatě poslání na smrt. Když měl Asiátikos vystoupit jako gladiátor v aréně, dal ho Vitellius unést a později, když odešel za Neróna do provincie za svým úřadem, dal mu svobodu. Propuštěnce Asiátika pak v první den své vlády v létě roku 69 povýšil do jezdeckého stavu. Více o nich nevíme, ale Asiátikos to jistě přežil…

Trochu jinak to bylo mezi císařem Domitiánem a jeho manželkou Domitií Longinou (svoji od roku 70 n. l.). Po třinácti letech manželství ji poslal za cizoložství s pantomímickým hercem Paridem do vyhnanství, roku 89 ji povolal zpět. Jako Asiátikos nijak moc o pozornost svého protějšku nestála. Věděla o přípravě atentátu na svého manžela roku 96 a prý ho přežila o čtyřicet let.

Jedním z nezvrhlejších panovníků Říma byl syrský Arab a velekněz meteoritického kultu v Emese jménem El-gabal či Ela(h)-gabal, jemuž západní svět říkal Elagabalus nebo Héliogabalos. Osobně depiloval svá děvčata a chlapce a prý vynalezl několik způsobů milování. Historie neuchovala, kterých. Jednu krásnou prostitutku vykoupil za sto tisíc sesterciů na svobodu, nedotkl se jí a ctil jako panenskou bohyni.

Byl sexuálním marathóncem. Jednou uspořádal velehostinu o 22 chodech, mezi nimiž se svými ženami, on pasivní homosexuál, souložil v lázni. Dával se vozit po paláci ve vozíku, do něhož zapřáhl čtyři nahé ženy. Dělal kurvám rytíře.

Vykoupil jednoho dne od kuplířů (lénó, lénónés) nebo kuplířek (léna) všechny děvky v Římě a dal jim svobodu. Probíral pak s nimi a se svými chlapci techniky milování a nazýval je spolubojovnicemi. Nikdy nespal s jednou ženou dvě noci po sobě, kromě své zákonité manželky (měl takovou!).

Chodíval prý po paláci nahý, na veřejnosti si černě podmalovával oči. Dal se obřezat (a své přátele), aby potvrdil své kněžství: byl asi jediným obřezaným římským císařem.

Kluk, na trůn nastoupil jako čtrnáctiletý, který byl na kluky, nikdy nevydržel s žádnou ženou. Matka mu jich vnucovala do manželství pět, všechny z řad římské aristokracie.

O své vůli si dokonce na několik měsíců oženil s vestálkou Aquilií Sevérou: lebedil si, že se žení Slunce/El Gabal s Minervou (další, které známe jménem, byly Iúlia Cornélia Paula 219-220, pak byla vestálky, poté Annia Faustína 220-221 z rodu M. Aurélia, viz rok 218+).

Rájem pro propuštěnce byl císařský dvůr za úchylného Héliogabala (218 – 222 n. l.). Praefectem praetorió byl tanečník a herec P. Valerius Cómazón Eutychiánus, praefectem vigilum/velitelem stráží vozataj Cordius či Gordius, praefectem annónae/zásobování holič Claudius (zřejmě nejvýše postavený holič dějin).

Jiný vozataj Prótogenés patřil mezi císařovy rádce. Héliogabalos navíc prý obsazoval dvorské úřady podle velikosti uchazečova přirození a vůbec dal po celé říši vyhledávat muže vybavené mocnými údy. Sám prý byl především pasivní homosexuál. Císařův věrný milenec se ostatně jmenoval Zótikos, tj. řec. plný života, živočišný. Jeho otec byl kuchař. Žili spolu jako manželé a kuchtíkův syn se přiživoval ještě tím, že prodával výroky svého pána a „děvčete“. Bisexuální Héliogabalos náklonnost nikdy neskrýval: propuštěnci Hierokleovi, závodníkovi se spřeženími a svému manželovi, veřejně líbal přirození a říkal tomu flórálie, viz rok 218+.

V Číně byl prvním ryze homosexuálním císařem Aj (vládl 6 př. n. l. do roku 1 n. l.). Dokonce učinil nejbližšího ze svých přátel vrchním velitelem armády.

O ženách a jejich děvčatech viz pod ženy

(pokr.)