659-650

659.

Ol. 30, 2

 

 

Miltiadés II.

a. u. c. 95

 

************************************************************

Sparťané ve válce s Argem porazili Arkaďany, argívské spojence, a obsadili Figaleiu. Uprchlí Figalijští se ale s pomocí obyvatel arkadského Oresthasia brzy do vlasti vrátili a Sparťany vyhnali.

Jeden z tradičních údajů o založení Býzantia z Megar (viz ale rok 668).

 

Assyřané válčí v zemi Mannájů s králem Achšérim, čtvrté Aššur-báni-apliho tažení. Král se s armádou utábořil v Dúr Aššuru a jedné noci je Mannájové napadli. Byli krvavě odraženi a Assyřané plenili jejich sídla. Achšéri vyklidil své residenční město Izirtu a utekl do Atrány. Assyřané Izirtu zničili a vylidnili a stejně tak vše v dosahu patnácti denních pochodů. Achšériho nedopadli, ale jeho poddaní se vzbouřili, zavraždili ho a "tělo pohodili do ulic města". Důvod revoluce neznáme, na mannájský trůn dosedl syn zavražděného Uallí/Wallí, který se Assyřanům podrobil: poslal svého dědice Erisinniho do Ninuy, aby Aššur-bání-aplimu políbil nohy a s sebou odvedl svou sestru do královy domácnosti. 

V téže době zlikvidovali Assyřané pod velením Nabû-šarra-usura rebelie médského krále Birischatriho a dvou synů Gagího, krále země Sachi, Saratia a Parichia; o assyrském válčení s Médy srov. rok 673. Vzbouřenci byli jati a dopraveni do Ninúy. Města Uppumme/Upumu, Púmu a Kullimmeri/Qulmeri (hotovosti obou měst-provincií, na které bylo rozděleno království Šubria, viz rok 673) ležící kdesi na horním Tigridu odrazila vpád urartského vojevůdce/turtána Andaria (skythské jméno?). V noční bitvě útočníky vlastními silami přemohli Kullimmeriové, Andaria zabili a jeho hlavu poslali do Ninúy. O churritské Šubrii a Subartu viz rok 2400. 

 

************************************************************

658.

Ol. 30, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 96

 

************************************************************

V letech 658 až 651 se podařilo Psammétichovi I. vyhnat z Egypta Assyřany, viz k tomu rok 661. Na vojenských úspěších měly velký podíl především oddíly, které poskytl lýdský král Gýgés (nebo Ardyés? původně proassyrský, viz rok 678 a 665sqq.), tzn. lýdští, kárští a hellénští vojáci v žoldu. Původně je sajský dynasta najímal se svolením Assyřanů proti libyjským dynastům v Deltě. Viz dále rok 656.  

 

V Číně byli odraženi barbaři Ti, kteří ve vlnách útočili na Čínu od roku 662.

 

************************************************************

657.

Ol. 30, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 97

 

************************************************************

V Korinthu se polemarchos vládnoucích Bakchiovců Kypselos (I.), syn Periandra (I.) a bakchiovské manželky Labdy, zmocnil vlády. Zabil neoblíbeného „basilea“ Patrokleida a zbavil moci šlechtickou oligarchii dórských Bakchiovců (o Bakchiovcích či Hérákleovcích viz rok 766)Stal se prvním samovládcem, tyrannem v mateřské Helladě, viz ale nejasné postavení Orsippa v Megarách roku 720 (mimo mateřskou Helladu byl prvním tyrannem leontínský Panaitios a po něm akragantský Falaris, viz roky 615 a 569). Kypselos I. vládl do roku 628, tyrannida v Korinthu trvala do roku 585, resp. 582.

Jak se mu puč podařil proti tak kompatnímu klanovému tělesu, známo není. Korinthská aristokratická emigrace odešla především na Korkýru, do Ambrakie a do Hérákleie Lynkéstské (viz rok 630). • Podle jiné tradice byl Kypselos I. synem Éetióna, který byl synem Echekrata z Petry, a Labdy, dcery Amfióna z rodu Bakchiovců, klanového uskupení dvou set endogamních rodin (je tedy pozoruhodné, že Kypsela mezi sebe vzali).

Kypselos I. byl ženat s Krateou a byl otcem Periandra II., Gorga, dcery, jejíž jméno neznáme (pozdější manželky Miltiada III. Athénského, syna Teisandrova), Oylada a Echiada, kteří později založili obce Leukas a Anaktorion; ze čtyř jeho synů byl pouze Periandros manželský.

 

V Argu byl zavražděn král Feidón I. (vládl od roku asi 680). Krátce předtím pomohl k moci Kypselovi I. v Korinthu. Na argívském královském trůnu následoval jeho syn Leókedés či Lákedás I., pak Feidón II. a po něm jeho syn Lákedás II. Délky jejich vlády neznáme (viz rok 576).

Mílétští založili na okraji dunajské delty osadu Istris či Histros (srov. rok 675).

 

************************************************************

656.

Ol. 31, 1

Chionis z Lakónie (potřetí)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 98

 

************************************************************

Chionis ze Sparty byl na olympijských hrách prvním borcem, který zvítězil potřetí za sebou v epónymní disciplíně, tj. v krátkém běhu, podle jehož vítěze se olympiáda jmenovala (první trojnásobné vítězství viz ale již roku 676).

Kolem roku 656 se v Sikyónu dostal k moci řezník Orthagorás, syn Andreův, který pak vládl jako tyrannos až do roku zřejmě 648. • Tyrannida v Sikyónu trvala do roku 556.

 

V Egyptě odvezl král Psammétichos I. svou dceru Nebetneferumut/Nitokris ze Saje do Théb, kam flotila řízená armádním velitelem, admirálem a nomarchem hérákleopolským Somtu-tefnachtem, dorazila šestnáctého dne plavby 14. dne druhého měsíce prvního období/11. března, jak uvádí "adopční stéla". Přijata byla kněžkou-Amonovou manželkou Šepenupet II. za svou vlastní ("spatřila ji, byla s ní spokojena a nade vše si ji oblíbila"), aby se sama stala ženou boha jako Šepenupet (III.) a mohla "hrát na sistron před nádhernou tváří Amonovou"; srov. rok 720. Psammétich ponechal kúšitské princezny v chrámových funkcích a dceři zanechal dary půdy v jedenácti nomech čili jejich výnosy pro Amonův chrám. Že by cestou narazil na assyrské posádky, zmiňováno na jeho stéle není.

V Thébách autonomně vládl od časů Taharqových Mentuemhat/Montuemhat, syn Nesptahův, starosta Théb a velekněz Amonův (stejně tak jeho syn Nesptah).

 

************************************************************

655.

Ol. 31, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 99

 

************************************************************

Osada Sinópé byla posilněna novými kolonisty (epoikie; první založení snad již roku 812, další epoikie roku 631).

Kolonisté z ostrova Andru s pomocí Chalkidských zakládají na Chalkidiké osady Akanthos, Stageiros a Argilos (srov. rok 750). Tento údaj je snad jediné pevnější datum ze staré doby z území pozdější Makedonie.

 

Lýdský vládce Gýgés v rámci snad diplomatických pokusů udobřit se s Aššurem poslal assyrskému králi Aššur-báni-apli jednu svou dceru do harému (srov. na druhou stranu o lýdských žoldnéřích zde níže).

 

V Egyptě vytlačil král Psammétichos I. Kúšity zcela z Horní země a poslední král XXV. „nubijské či aithiopské“ dynastie, která byla u moci od roku 730, Tanutamun, odešel do své země Kúš, řec. Aithiopie, pozdější Núbie, kde ještě nějakou dobu vládl (v Egyptě byl králem od roku 664). Je pravděpodobné, ža Aššur-báni-apli stáhl assyrské posádky z většiny Egypta, viz o potřebě vojáků rok 653. 

 

************************************************************

654.

Ol. 31, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 100

 

************************************************************

Kolonisté z Andru a Chalkidy zakládají na Chalkidiké osadu Sané. Ihned vznikl spor osadníků-partnerů o obec Akanthos (viz předešlý rok). V boji zvítězili Anderští.

 

Fókajští založili podruhé osadu Lampsakos (apoikii zakládali Mílétští roku 700, viz tam). Klázoménští založili apoikii Abdéru, oikistem byl Tímésios z Klázomén (epoikii viz pak roku 545) a téhož roku zakládali Anderští ještě osady Oisymé a Galépsos.

Zhruba v téže době vzniklo na jižní Ukrajině obchodní středisko, emporion, Olbiá (jedno z tradičních dat, viz roky 675 a 644).

  

Kartágo obsadilo v Baleárách ostrov Ebúsos, dn. Ibiza, a vybudovalo zde obchodní osadu. Tuto část Baleár nazývali Helléni Pityússai a Foiníčany nikdy kolonisována nebyla. • Pityússy byly osídleny čtyři generace po založení Karthága, tj. maximálně o 160 let později: Karthágo bylo založeno z foiníckého Tyru roku 814 „královnou“ Elissou alias Dídou/nom. Dídó (udávají se i další tradiční data založení, roky 925, 822 či 810, viz též rok 1048). Královna, vdova po Acerbovi alias Sychaeovi, Melqartovu knězi v Tyru, která lstí získala na domorodcích půdu o velikosti stažené volské kůže/řec. byrsa, cf. stejnojmennou městskou část Karthága, si vzala život. Podle jedné verse, aby se obětovala za zdar osady, podle druhé, aby unikla sňatku s Hiarbou, králem domorodých Maxitů, a podle nejznámější, ale asi nenevěrohodnější verse, neboť ji v lásce oklamal Fryg Aineiás, uprchlík z Troji. S úpadkem moci métropole Tyru přebíralo Karthágo kontrolu nad obchodními středisky v západním Středomoří, srov. rok 729.

 

************************************************************

653.

Ol. 31, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 101

 

************************************************************

Babylónský král Šamaš-šuma-ukín se spojil s protiassyrskou koalicí proti svému bratrovi Aššur-báni-aplimu (viz rok následující). Co tak náhle po tolika letech, nevíme. Nebyl však v poli úspěšný a musel se v průběhu války stáhnout za hradby Babylónu, viz roky následující. Bratrovi trvalo měsíce, než se ozval, viz rok následující. Válka této koalice, též "velká rebelie", trvala do roku 648. V rámci spojeneckých akcí napadl médský král Kyaxarés I./ass. Kaštaritu Ninive, byl však poražen Madyou, synem Bartatuy, králem Skythů, a zabit. • Tento Kyaxarés I. není znám hellénským chronografům. Buď byl údělným vládcem za krále Déioka II. (srov. rok 708), nebo jeho nástupcem. V tom případě by Fraortés vládl již od t. r. (viz rok 647)Médové se tak stali poddanými Skythů a byli jimi až do roku 616 (o dalším růstu hégemónie Skythů v Anatolii viz rok 644)

 

První tažení Assyřanů proti Elamu bylo naprosto úspěšné. O pozadí nepřátelství viz rok 663. Král Teumman se marně domáhal vydání dětí svých předchůdců na trůnu Urtaka a jeho bratra Chumban-chaltaše II. žijících v assyrském exilu. V du'úzu/13. července bylo (částečné) zatmění měsíce trvající od noci do rána (úplná zatmění byla dle výpočtů NASA 24. července 654 a 2. července 652, což by mohlo znamenat posunutí chronologie), které Aššur-báni-aplimu vyložili jako předzvěst pádu Elamu. V abu/srpnu byl král v Arbele/Arba-ili, když dorazili elamští vyslanci s vypovězením války ("Teummanovu soudnost poonačila Ištar"); když oba později spatřili Teummanovu hlavu, vzali si život, viz rok následující. V ulúlu/září se vypravil do boje Aššur-báni-apli osobně a dorazil do Déru: byla to jeho sedmá polní výprava (část králových kronikářských nápisů ji počítá jako teprve pátou). Teumman ležel táborem v Bít Imbí, ve své hraniční pevnosti.

Před nastupující assyrskou armádou utekl do Sús a jeho vojsko očekávalo nepřítele na linii podéle řeky Ulája. U Tíl Tuba Assyřané Elamity krvavě porazili, Teumman se svým nejstarším synem Tammarítem padli, resp. byli zabiti na útěku kdesi v lesnaté krajině. Teummanova zetě Urtaka si rovněž všiml jeden kronikářský assyrský nápis: raněn šípem před smrtí vyzýval jakéhosi assyrského vojáka, aby mu uřízl hlavu a proslavil se tak...

V Súsách a Madaktu dosadil Aššur-báni-apli na elamský trůn Chumban-nigaše II., ass. Ummanigaš, syna Urtakova, který se svým bratry a bratranci uprchl před Teummanem od elamského dvora do Ninive (viz rok 663; vládl krátce do roku 651). Nejmladšího ze tří bratrů Tammaríta prohlásil králem v Chidalu/Chidali, jedné z částí elamské konfederace. Elam se tak nakrátko stal assyrským vasalským státem. O vztazích Assyřanů a Elamu srov. rok 663; o míru mezi státy viz roku 674. 

Na znamení dobré vůle, viz však rok 651, vydal Chumban-nigaš do Assyrie Chaldaje Apláju, syna Nabû-salima, vnuka pověstného Marduk-apla-iddiny, kde byl na rozkaz Aššur-báni-apliho umučen.  

  

************************************************************

652.

Ol. 32, 1

Kratínos z Megar

 

 

(neznámý)

a. u. c. 102

 

************************************************************

Na olympijských hrách porazil jistý Komaios, snad bratr epónymního olympioníka, v pěstním zápase tři bratry v po sobě jdoucích utkáních.

 

Kimmerové pod Lygdamidem, ass. Dugdamé/Tugdammé, plení s thráckými Tréry západní Anatolii, včetně hellénských měst, srov. též rok 665. Dlouho pak jedna kimmerská skupina žila v Antandru. Zřejmě t. r. Kimmerové dobyli a vypálili sídelní město Lýdů Sardy. Podle jedné tradice téhož roku padl v bitvě král Gýgés (viz ale rok 643; o kimmerijské přítomnosti v Anatolii viz rok 675 a 644)V tomto období byli Lýdové opět assyrskými spojenci (srov. rok 665 a 655). Když Kimmerové později vpadli do Assyrie, před armádou Aššur-báni-apliho ustoupili bez boje. 

 

Aššur-báni-apli na své osmé výpravě, osmnáctého roku vlády vlastního bratra Šamaš-šuma-ukína, vytáhl do války s protiassyrskou koalicí tvořenou Aramejci, Araby (srov. roky 676 a 645), Gutijci (tedy Skythové, Iškuzája), Syřany, Psammétichem I. Egyptský, Elamity přeživšími konec Teummanův, vedenými velitelem jeho lučistníků Massirou, viz rok předešlý, a Šamaš-šuma-ukínem, král v Babylónu od roku 669. Ani tak velké uskupení však nemělo úspěch, třebaže na Aššurově straně stáli pasivně pouze Lýdové a Urartejci, aktivně jen Skythové (srov. rok 673)! Babylónci zprvu obsadili Sippar a Borsippu, Šamaš-šuma-ukín dobyl proassyrské město Kutû. 23. ajjáru/květen t. r. napsal Aššur-báni-apli dopis Babylóncům, aby od války upustili, a teprve 19. tebétu/prosinec 652/leden 651 vytáhl s vojskem do Babylónie, viz rok následující. 

Na druhé frontě války Assyřané dobyli a vyvrátili Ša-pí-Bél, residenční město gambúlských Aramajů, kde jim padl do rukou šejk Gambúlů Dunánu, syn Bél-iqíšy, s bratrem Samgunem a celým jejich klanem, a Massirou, který byl ve městě posádkou. Na cestu do Ninuy pověsil Aššur-báni-apli Danúnovi na krk hlavu Teummanovu a s ostatními vůdci rebelujících Gambúlů byl bestiálně umučen; nešťastníkům bylo trháno maso z těla, stahováni z kůže. Synové spiklence Nabû-šuma-éreš z Nippuru, viz rok 663, který mezitím rovněž zemřel, museli otcovy kosti roztlouci na prach v bráně Ninuy (o jejich osudu nevíme nic).  

 

V Číně zemřel císař Chuej-wang/Hui (vládl od roku 677), nástupcem se stal jeho syn Siang-wang/Xiang (vládl do roku 619). Nejmocnějším mužem říše a ochráncem císaře v první polovině jeho vlády byl stále Chuan, vévoda z Čchi, viz rok 685, 682 a 677, dále 643.

 

************************************************************

651.

Ol. 32, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 103

 

************************************************************

Aššur-báni-apli na své šesté výpravě s armádou oblehl Sippar, Borsippu a Kutu, kde všude hynuli lidé hlady. K rozhodující bitvě války/"velké rebelie" došlo 27. addaru/březen t. r. u Chiritu u Sipparu, kterou spojenci ztratili. Assyřané zvítězili též v bitvě u Mangisa/Mankisu při Sumandiru na Tigridu nad Elamity, které poslal Šamaš-šuma-ukínovi Chumban-nigaš II. Velel jim syn Teummanův Undasu, aby mohl pomstít otcovu smrt: Undasovi Assyřané uřízli hlavu. Přes drobné úspěchy Babylónců iniciativu ve válce měli Assyřané. Aššur-báni-apli poslal do Přímoří do bojů s odpadlým guvernérem Nabû-bél-šumátim, vnukem Marduk-apla-iddiny II. vojevůdce Bél-ibniho. Chaldajové držící s Elamity byli poraženi roku následujícího a Nabû-bél-šumátimu se podařilo uprchnout do Elamu. Jako zajatce vzal s sebou Assyřany, poslané králem na Chaldajovu ochranu; viz o nich rok 649.

V Assyrii vypukla proti Aššur-báni-apliovi vzpoura vysokých armádních důstojníků, byla však snadno potlačena; důvody neznáme.

 

Válka propukla rovněž mezi Elamity. V Súsách v boji padl proradný král Chumban-nigaš II. (vládl s assyrskou podporou od roku 653). Vůdcem povstalců a novým panovníkem byl Tammarítu, bratr či bratranec krále Chumban-nigašeho, král v Chidalu (nebo někdo jiný?), viz rok 653; vládl do roku 649. K moci se pravděpodobně dostal s assyrskou pomocí a zprvu s Assyřany držel.  

 

Z Egypta byly vyhnány všechny assyrské posádky, nebo je král Aššur-báni-apli odvolal pro válku v Mesopotamii (viz rok 658 a 655). Král Psammétichos I. se tak definitivně stal jediným vládcem v Egyptě. Nikdy se prý necítil nepřítelem Aššuru a Egypťané za "assyrské světové války" stáli na jeho straně proti médsko-babylónské koalici, srov. rok 664. 

 

Zřejmě t. r. se vypravil do pole král Urartu Rusa II. Vytáhl proti Muški (snad identičtí či spříznění s Frygy), Chaté čili Chatům ve východní Anatolii, pozdější Kappadokii a proti národu Chalitu, což snad byli předkové národa, který později znali Hellénové jako Chaldaioi (národ v severozápadní Armenii známý metalurgickými výrobky; s jihomesopotamskými Chaldaji/Chaldeji nemají nic společného). O jiné vojenské aktivitě krále Rusy II./ass. Rusá nejsme informováni. S Assyřany měl Rusa styky dobré a když byl jednou, datum neznáme, Aššur-báni-apli dvorem v Arbélách, poslal za ním vyslance se zdvořilostním dotazem, jak se Assyřanovi vede. 

 

************************************************************

650.

Ol. 32, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 104

 

************************************************************

Moderními historiky bývá kladena II. válka messénská do poloviny 7. století. O starověkých údajích viz rok 685. Jako nejnižší rok začátku II. messénské války byl starými uváděn rok 637.

Ve Spartě zemřel Eurypontovec Anaxidámos I. (vládl od roku asi 700). Nástupcem se stal jeho syn (?) Archidámos I. (mohl vládnout do roku asi 600). Je též možné, že byl synem Zeuxidámovým (srov. dvojí tradici, rok 739).

Kolem roku 650 vládne v Epidauru tyrannos Proklés. Za ženu měl Eristhenii, dceru Aristokratovu, který vládl v Orchomenu.

 

Kolem roku 650 (podle tradičního údaje to bylo roku 654) byla z Efesu vyhnána královská rodina Androklovců a nastolena vláda aristokratického rodu Basilovců, Basilidai(viz dále rok 610). Po likvidaci aristokracie byla nejvyšším státním orgánem Efesu gerúsiá, "senát", a jeho členům se říkalo epiklétoi, "povolaní".

Kolem téhož roku v Erythrách zavraždili o svátku Artemidy Strofaie, "Opásané(?)", palácoví pochlebovači Ortygés, ĺros a Écharos s podporou tyrannů-spoluvládců na Chiu Amfiklea a Polytekna krále Knópa/Kleopa (srov. rok 700): při plavbě na moři ho svázali a hodili do vody. Knópova manželka Kleoníké unikla do Kolofónu. Vrahové byli po likvidaci oposice a despocii s radikálními změnami ve státě později zabiti Knópovým bratrem Hippotou, který v Erythrách obnovil monarchii (oba byli z rodu Basilovců, který ovládal též Efesos). Trvala až do perských časů. Knópos/Kleopos byl ktístem hellénského města na místě osady založené z Kréty údajně kdysi dávno mezi domávím obyvatelstvem Erythrem, "Rudým", prý synem Rhadamanthyovým. Říkávalo se Erythrám za monarchistických časů dlouho Knópopolis.

Na Chiu někdy před oběma jmenovanými tyranny skončila monarchie zřejmě v osobě krále Hippokla, který byl zabit v opilé rvačce na svatbě. Z  urovnání věšteb kolem incidentu vzešla válka s eubojskou Eretriou, zřejmě součást koaliční války o kraj kolem Lélantu (viz rok 700).

Kolem poloviny 7. století založilo konfederační iónské Dvanáctiměstí/Dódekapolis v kultovním středisku Poseidóna Helikónia, v Panióniu u mysu Mykalé, slavnosti paniónia.

Dódekapoli tvořily městské státy:

Mílétos, založený roku 1286 Néleem z Pylu spolu s Attičany, nebo roku 1044 Neileem, synem posledního athénského krále Kodra (původně však prý Kréťany na území Lelegů),

Samos, který založil v roce 986 Tembrión, epoikii přivedl Proklés, oba asi z Athén,

Priéné, kterou založil Aipytos, syn Néleův, později osadníky posílil Filótás z Théb,

Myús, který založil Kydrélos z Athén, levoboček Kodrův,

Efesos, který založil Androklos či Androníkos asi jako attickou epoikii roku 1044 (srov. rok 675); potomci užívali jistých kultovních privilegií ještě v době Augustově, 

Kolofón, který založil Andraimón z Pylu,

Smyrna, která byla založena z Efesu nebo Kolofónskými (srov. rok 1000, 986, 617 a níže), podle jiné tradice byla roku 986 opatřena hradbami a nějaký čas asi tvořila soustátí s Efesem pod jménem Smyrna,

Klázomenai, které založil Paralos z Athén,

Teós, který založil Athamás a epoikii přivedl Nauklos, levoboček Kodrův, druhou epoikii přivedl Apoikos a Dámasos z Athén a Gerés z Boiótie,

Fókaia, kterou založil s Athéňany Filogenés z Athén,

Erythrai, které po Kréťanech založil podruhé Knópos, Kodrův levoboček, srov. zde výše,

Chios, který osídlil Athéňan Egertios různými kolonisty a

Lebedos, který založil Andropompos z Athén.

Namísto Smyrny byl původně členem Lebedos (srov. rok 617), podle jiné tradice Melité, dn. neznámé polohy, která prý byla Ióny pro zpupnost svých občanů vyvrácena. • Iónové začali zakládat v Anatolii svá města asi v roce 1044, dle jiné tradice 1077 a celý proces musel být ukončen kolem roku 800. Původními obyvateli Iónie byli Lelegové neboli Kárové (srov. rok 675).

V téže době existovalo v Anatolii jiné dvanáctiměstí, dódekapolis Aiolů, které nebylo již tak významné. Konfederace se shromažďovala u Apollónova chrámu v Gryneiu, hégemonem byli Kýmští. Tvořily ji městské státy: Mytiléné, Methymna, Kýmé, kterou založili Kleués, syn Dórův, a Agamemnonovec Malaos, Pitana, Temnos, Killa, Notion, Aigoroessa, Aigaiai, Myrrhina, která byla údajně založena roku 1046 a Gryneia. Smyrna se záhy stala iónskou (viz výše, srov. s rokem 617). • O většině aiolských měst více údajů nemáme.

Anatolští Dórové neměli tak významné kultovní konfederace. Jejich hexapoli, šestiměstí, tvořily Knidos, Halikarnássos, Kós (původní osada ale byla thessalská) a tři rhodské státy Lindos, Iálysos a Kameiros (v jeden stát se spojily roku 408, viz tam).

 

V polovině 7. století žili architekti Metagenés a Chersifronés z Kréty, kteří obnovili Artemísion v Efesu, tzv. II. chrám (dokončen někdy mezi lety 600 až 575 a stál do roku 356, srov. rok 600). Oba údajně sepsali nedochovaný spis o architektuře, čímž se stali prvními známými evropskými píšícími staviteli.

Jejich vrstevníkem byl lyrik/jambograf Sémónidés ze Samu. Jeden z tradičních chronografů klade jeho akmé do 29. olympiády, tedy roku 664. Účastnil se samské kolonisace Amorgu, asi byl oikestem jeho tří osad (jména viz v indexu s. v. Amorgos) a bývá často podle toho zvaný Amorgínos/z Amorgu. Sepsal též dějiny Samu, zachována je zčásti báseň o ženských povahách.  

 

 

Skythské kmeny, které na začátku 7. století obsadily území severně od Dunaje v Karpatech a v Sedmihradsku (srov. rok 775), postoupily jižněji, za Dunaj. V prostoru dn. Dobrudže se usídlili Agathyrsové.

Kolem t. r. se Peršané pod vedením knížete Hachámaniše/řec. Achaimena z klanu Pasargadů pustili ze svých sídel u jezera Urmia na jih a postupně obsazovali zemi Parsumaš, která byla součástí Elamu, a Parsa neboli pozdější Persii/dn. Fárs, kterou také odjakživa kontrolovali elamští králové. Roku 685 už nad celým krajem vládli. Achaimeneův syn Teispés/Čišpi (per.) byl již králem města a země Anšan, rovněž odvěké elamské provincie (viz dále rok 645)O Peršanech a Médech, Parsua a Madai pochází první zmínka z doby tažení assyrského krále Šulmán-ašaréda III roku 836.

V assyrsko-babylónské válce/"velké rebelii" Bél-ibni vyčistil od povstalců Přímoří, vůdce Arabů bojujících na Šamaš-šuma-ukínově straně Abí-Iaté/Abíjaté a jeho bratr Aja-ammu/Ajamu se dostali z Babylóna obleženého Assyřany od 11. du'úzu/červen-červenec (město padlo o dva roky později). O Arabech viz dále rok 645.  

 

Mezi lety 650 až 500 byli nejsilnějším ethnikem v Itálii Etruskové (srov. rok 775 a 539).