Su-Sz

Su, šan-jü Hunů, trůnním jménem Čchiu-čchu-ťü-lin-ti/Qiuchujulindi, s. Moův§ 55+ 

Su Wu, chanský vyslanec§ 119

subsidiarita, viz pod Athény a Kleistheneovy reformy (trittye a jejich složení ve fýle)

Suburána, jedna z řím. městských tribuí§ 220

Succasina§ = Interamna

Successiánus, armádní velitel§ 255+

Sucró, ř. jižně od Sagunta, dn. Júcar§ 206, 74

Sucró, m. u Valentie§ 90 

Sucusána, římská tribue§ 578

Su-čou, m. v Číně§ 514

Súbrius Flávius, tribun praetoriánů, pučista§ 65+

subsicíva, subsecíva, zbytková pole po parcelisacích§ 70+, 85+

sud, sudy, přepravní nádoba dřevěn᧠250+

Súdán, země na středním toku Nilu (srov. ale Francouzský Súdán v západní Africe) a novověký stát§ 430, 9+, 60+ 

Z arab. aswad, pl. súd, černý, viz Núbie. Roku 2011 se oddělila jižní část Súdánu pod mezinárodně uznávaným názvem Jižní Súdán, jejíž část tvoří stará turecko-egyptská Rovníková provincie/Equatoria, arab. al-Istiwája, dobově Evropany zvaná Hatalastiva (není v CSD).  

súdárium lacónicum, lázeňská stavba na Martově poli v Římě§ 27

O súdariích, saunách starého světa, viz pod lázeňství a jejich jiném významu pod křesťanství.

Sudd neboli Bahr al-džabal/"Moře hory", bažiny na horním Nilu v dn. Jižním Súdánu§ 60+

Suddhodana, o. Buddhův§ 483

Súdéta oré, řec., lat. rekonstr. Sudetí montés, Sudetské hory, snad středoněmecký Frankenwald, tradičně spojováno s horským řetězcem Krušných hor, popřípadě s horami na východ od Labe včetně Krkonoš a Beskyd, viz pod Hercynský les. Není v CSD.

Súdinés z Babylónu, bab. Šú-iddin, astronom, astrolog a mathematik§ 200

Sudrakové, Sydrakové§ viz Oxydrakové

Sudžin, jap. císař, 10. tennó§ 98, 33

Sudžjestha, k. v Magadě§ 185

Suébové, Suébí, Suébia, Svébové, "Sví (?)", velký germánský kmenový svaz§ 100, 72, 61, 59, 58, 56, 55, 53, 38, 29, 12-, 14+, 17+, 18+, 69+, 83+, 92+, 97+, 166+, 170+, 175+, 176+, 213+, 286+      

Suébové rozprostírající se mezi Krušnými horami a Baltem/mare suébicum, též polabští Germáni, tvořeni Sémnony, Hermundury, Langobardy, Markomanny, Quády, Varny, Rugiy, Lugiy, Nuitony, Fosy a Lemoviy měli jméno asi od řeky Syébos/lat. Suébus, něm. Swine, pol. Świna. Odtud pocházejí jména Švéd a Šváb. Část S. migrovala až do severohispánské Galicie, kde v letech 407 n. l. - 585 existoval na po zhroucené římské správě jejich nezávislý stát. Z polabských Germánů/Elbgermanen vzešli Alamannové, Durynkové/Thüringer a Bavoři/Bajuwaren. Za kolébku polabských Germanů bývá pokládána jastorfská kultura, viz roky 500 a 100.  

Suébové neckarští/Suébí nicrensés, přesídlenci§ 97+

Sueius, básník§ 50

Cn. Suellius Flaccus, legát§ 84+

Suej-jang/Suiyang, sídel. m. státu Liang, dn. Šang-čchiu/Shangqiu v provincii Che-nan§ 154

Suessa Aurunca, m. v Latiu, dn. Sessa§ 337, 313, 170, 83

Suessa Pómétia§ = Pómétia

Suessiónés, keltský kmen v Galliích Belgických, v okolí dn. Soissons§ 57

Suétónius Optátiánus, životopisec imperátora Tacita§ 217+

C. Suétónius Paulínus, vojevůdce§ 42+, 58+, 60+, 61+, cos. 66+, 69+, 77+  

C. Suétónius Tránquillus, císařský tajemník, biograf, historik§ 66+, 69+, 122+, 217+     

Suezský záliv, starověký průplav (potamos Tráiánú, amnis Tráiání, dn. Wádí at-Tumílát); dn. průplav, stavěný v letech 1859 (od 25. dubna) – 1869 Ferdinandem de Lessepsem na trase 160 km, je arab. Qanat as-Suwajs; mimo provoz po šestidenní válce v letech 1967 – 1975. Suwajs, lidově Sués, je označení od 15. století, předtím Luzum, které je od hellénského Klysma (?)§ = Héróonpolitikos kolpos, 280, 270, 6+ 

P. Sufenás Vérus§ 1. cos. suff. 133+; 2. P. Sufenás [Vérus?], cos. suff. 152+  

súfes, súfetové, pún. sft/šufet, tj. soudci, nejvyšší úředníci ve foiníckých státech, v Tyru, Karthágu, Hellény někdy zvaní "králové/basileis"§ 565, 540, 383, 344, 310

suffrágium, střep, v Římě hlasování střepem na občanských sněmech, srov. hellénský ostrakismos, srov. např. caeritské právo

Sugambrové, Sigambrové, lat. Sigambrí, řec. Sygambroi, germ. kmen žijící v oblasti dn. Porúří až po Lippe, z něhož vzešli Frankové§ 19, 16, 12 - 11, 8-, 4+, 14+, 15+, 26+, 213+, 280+    

Suchu, Suchové, aram. kmen a kraj na stř. Eufrátu§ 755, 613 

M. Suillius Nerulliánus§ cos. 50+

P. Suillius Rúfus, žalobce v prominentních kausách/udavač§ 24+, 47+ 

Suinin, jap. císař§ 33, 26, 2-, 70+ 

Sujaša, k. v Magadě§ 232

sukkót, židovská slavnost, „svátek chýší, salaší“, řec. skénopégi᧠104, 101-, 66+ a viz pod Iúdaioi a židovské svátky

Též zvaná ’ásíp, držená na podzim 15. - 22. tišri (7. měsíc - do roku 848 ale měsíc v Království Júdá první, září-říjen); stará kanaánská děkovná slavnost na závěr sklizně (= dožínky, které však pův. souvisely s kultem vína, tedy kanaánský bakchanal), kdy poutníci sídlili v Jerúsalému pod přístřešky ze stromoví, později rozpustilé týdenní slavnosti, kdy se pod přístřešky na ulicích pilo; podle staré židovské tradice svátek připomíná období egyptské pobytu, kdy Židé žili v salaších či stanech, nebo na stavění přístřešku proti slunci při práci na polích, resp. jejich cestu pouští.


Sulcí§ viz Solkoi

Sulis, bohyně brit. Belgů, připodobňována k Minervě§ 43+

Sulmó, m. v kraji Paelignů s ústředním národním kultovním místem Hercula Curina, dn. Sulmona; srovnána se zemí Sullou za spojenecké války. S. udržuje přátelské styky s rumunskou Constanţou (srov. tam), bronzová socha básníka Ovidia v Rumunsku, dílo Ettora Ferrariho z roku 1925, je originál, kopie stojí v Sulmoně§ 43, 17+ 

Sulpicia, básnířka, žertem zvaná deminutivem Sulpicilla, d. Ser. Sulpicia Rúfa, neteř Valeria Messally§ 64, 50, 43, 8+ 

Za Domitiána žila jiná literátka Sulpicia.

Sulpicia Dryantilla, augusta, manž. usurpátora Régalliána§ 260+

Sulpicius z Emesy§ viz C. Iúlius Sulpicius

Sulpicius Apollináris, grammatik rodem z Karthága§ 105+, 193+ 

Sulpicius Arreniánus, senátor a udavač§ 217+

Sulpicius Asper, centurió praetoriánů, pučista§ 65+

Sulpicius Flávus, historik a učitel principa Claudia§ 41+

P. Sulpicius§ cos. 279

C. Sulpicius Camerínus§ cos. suff. 46+

P. Sulpicius Camerínus, jeden ze senátorů, který v Helladě opisoval zákony§ 454

Ser. Sulpicius Camerínus§ cos. 393, interr. 386

L. Sulpicius Camerínus§ cos. 345

Q. Sulpicius Camerínus§ cos. 9+

Q. Sulpicius Camerínus Cornútus§ cos. 490

Ser. Sulpicius Camerínus Cornútus§ 1. cos. 500; 2. cos. 461

M. Sulpicius Félíx, velitel posádky§ 144+

Q. Sulpicius Camerínus Praetextátus§ cos. 434

P. Sulpicius Galba Máximus§ 211 - 208, 206, dict. 203, cos. 200, 199, 193 - 192 

C. Sulpicius Galba, s. stejnojmenného otce- historika, o. císařův, manž. Mummie Achaiky a Lívie Ocellíny§ cos. suff. 5-, 68+  

C. Sulpicius Galba, b. principův§ cos. 22+, 68+ 

Ser. Sulpicius Galba (g. snad tlusťoch, teřich, nebo slovo souvisí se jménem jisté pryskyřičnaté byliny)§ 1. o. č. 2, 194, 153, praet. 151, 147, cos. 144, 134, 114; 2. s. čís. 1, 114, cos. 108; 3. s. C. Sulpicia Galby, cos. suff. 5-, s Mummií Achaikou, císař od 9. června 68 n. l. do 15. ledna roku 69 n. l. jako Imp. Ser. Sulpicius Galba Caesar Augustus či Ser. Galba Imp. Caesar Augustus. Bohatá Lívia Ocellína, druhá manželka C. Galby, budoucího císaře adoptovala: jmenoval se pak L. Lívius Ocella Sulpicius Galba. Malému Galbovi předpověděl kdysi vládu Augústus/podle jiných to byl Tiberius, když mu řekl: „Kai sy, teknon, tés archés hémón paratróxé,“ tj. Také ty, dítě, si z naší říše kousek uždíbneš)§ 29, 3-, 29+, cos. 33+, 39 až 41+, 44+, 45+, 54+, 57+, 62+, 64+, 66 až 68+, 96+, 192+     

C. Sulpicius Gallus§ 1. cos. 166, 165; 2. cos. 243

Ser. Sulpicius Gallus (= Galus Sulpicius??)§ cos. suff. 4

[x. Sulpicius]? Iúliánus§ cos. suff. 142+

C. Sulpicius Longus§ cos. 337, cos. 323, cos. 314, dict. 312

P. Sulpicius Lucrétius Barba§ cos. suff. 99+ 

Ser. Sulpicius Márciánus Icelus§ viz Márciánus Icelus

C. Sulpicius Paterculus§ cos. 258

C. Sulpicius Peticus§ cos. 364, cos. 361, dict. 358, interr. 355, cos. 354 a 353, interr. 353, cos. a interr. 351, cos. 355

P. Sulpicius Quirínius§ cos. 12, 19, 2-, 6+, 21+, 22+, 34+ [homo novus, nepatří k patricijskému rodu Sulpiciů]

P. Sulpicius Rúfus§ tr. pleb. 88

Ser. Sulpicius Rúfus§ 1. interr. 387; 2. 63, 61, interr. 52, cos. 51, 50, 43, vážený právník, o. literátky Sulpicie

P. Sulpicius Saverrió§ 1. cos. 304; 2. cos. 279

Ser. Sulpicius Similis, praef. annónae, Aegyptí a praetórió§ 106+, 112+, 117+, 118+   

Sex. Sulpicius Tertullus§ cos. ord. 158+, 175+  

Sulumal z Melidu, k.§ 743, 740, 712

Sumalja, k. v Magadě, s. Nandův, spoluvládce se sedmi sourozenci§ 362, 321

Sumandir, m. n. kraj v Babylónii§ 651

Sumatra, ostr., součást moderního státu Indonésie, srov. tam§ 300

summity, kongresy, partajní sjezdy, setkání vrcholových politiků atd. Podobné akce starověk neznal a velkou vzácností byla osobní setkání panovníků nebo vrcholových volených úředníků. Jednání na nejvyšší úrovni zprostředkovávala odjakživa diplomacie (korespondence, poslové, zprostředkovatelé, vyslanci). Není zpráv o tom, že došlo k setkání hlav velmocí o nějakém panhellénském svátku (např. žádný Ptolemaiovec ani Seleukovec, možná s výjimkou Antiocha IV. nebyl nikdy na olympiádě).

Kongresová diplomacie svým způsobem fungovala v Helladě za Antigonovců, přesto osobní setkání stratégů Achájské a jiných federací s králem Makedonů byla vzácností. Vojevůdci se někdy setkávali až během válečných operací: žádný římský ojevůdce nehovořil před válkou s vládcem nepřátelské velmoci. Jako vítězové pak pořádali mírové kongresy o uspořádání zemí dosud pod vládou poražených, srov. apamejskou konferenci, amfipolský diktát, dvě amíské konference (vše jen vychutnávání slasti z vítězství a diktátu). V novodobé minulosti naopak kongresová diplomacie patřila k základním prostředkům mírového řešení vztahů mezi velmocemi. Ponapoleonovské kongresy pak nahradily pakty, dvou a vícestranné spojenecké smlouvy (roku 1879 německo-rakouská, 1894 francouzsko-ruská, 1904, francouzsko-anglická a roku 1907 anglicko-ruská). 

Sun, čín. klan§ 145+

Sun Wu§ viz stát Wu

Sun-c´, v pchinjinu Sun Zi, "mistr Sun", vlastním jménem Sun Wu ze státu Wu n. Čchi (Qi), startég a autor§ 544, 514, 496

Jiný Sun-c´ byl matematik z asi 4. st. n. l.

Sun Cch'/Sun Ce, b. Sun Čchüana§ 229+

Sun Čchen/Sun Chen, regent a pučista ve státu Wu§ 249+

Sun Čchi, chanský generál§ 105

Sun Čcheng/Sun Cheng, vlivný eunuch na chanském dvoře§ 125+ 

Sun Čchüan/Sun Quan, chanský generál a zakladatel dynastie státu Wu, o. Sun Lianga§ 189+, 220+, 229+, 249+   

Sun Chao/Sun Hao, císař státu Wu§ 249+, 280+ 

Sun Liang, s. a nástupce Suna Čchüanga, císař ve Wu§ 249+

Sun Siou/Sun Xiu, b. Sun Lianga, císař ve Wu§ 249+

Sun Ťün/Sun Jun, regent ve státu Wu§ 249+

Sun Wan z Wu, člen vládní dynastie§ 249+

Sung/Song, čín. stát§ 771, 685, 643, 637, 487, 318, 286

Sung/Song, císařovna Lingova§ 168+ 

Súniadés z Athén§ arch. 397

Súniatus z Karthága§ viz Ešmuniaton

Súnieus z Athén§ arch. 2

Súnion, mys v Attice§ 488, 413, 411, 263, 229

Sup, kor. Seup, k. čosonský§ 380

Súpa§ viz Sóféné

Suráštrové, indická vládnoucí dynastie v dn. Gudžarátu§ 321

Súréna, Suréna, osob. jméno, příslušník předního parthského rodu ze Sakastánu/Sístánu s privilegiem posice prvního muže po králi a armádního maršála§ 53-, 35+ 

Surénovým pravomocem armádního velitele po dobu bojů se podobá postavení bojového vůdce arabských beduinů 'aqíd/pl. 'uqadá. Funkce byla a je v mnoha kmenech dědičná a mnohdy byl 'aqídem šajch/šéch kmene v jedné osobě.  

Suro, k. korejského státu Kaja§ 42+

Surrentum, m. v Kampánii, dn. Sorrento§ 7+

Sús§ viz Adrúmétos, Hadrúmétum

Súsa (pl.), č. Súsy, sídelní m. Súsiány, později Seleukeia na Eulaiu (odlišná od S. na Hédyfóntu), bab. Šušan, čín. snad Si-pin/Sibin, dn. ruiny již. od města Šúš v íránském Chúzistánu§ 654, 653, 651 - 649, 646, 639, 626, 518, 517, 514, 511, 504, 501 - 499, 494, 484, 480, 479, 449, 388, 387, 360, 355, 345, 341, 331, 324, 317, 316, 281, 221, 211, 164, 150, 147, 141, 138, 130, 129, 32, 22+, 116+, 123+, 215+     

Nezaměňovat za arab. Súsa, což jsou dnešní názvy Adrúméta a kýrénské Apollónie. Podle hellénské tradice bylo m. založeno Memnonem a znamená prý súson „soud“. Není plné shody o tom, zda pojmy Súsiána a Elymáis jsou dva výrazy pro totéž, nebo ne. Často staří autoři do toho připletou Persidu. Pro seleukovskou éru to byly zřejmě dvě odlišné administrativní oblasti, viz také pod Elymáis, třebaže historicky byly Súsy jedním z hlavních měst zaniklého Elamu.

Koncem seleukovské a za parthské doby zřejmě pojmy splynuly pod Elymáis s hlavním městem Súsami. Elymájové přitom nemuseli mít mnoho společného se starými Elamity, možná vůbec nic. Vzhledem k vývoji v jižní Mesopotamii od poloviny druhého století př. n. l., to mohli být Arabové, stejně jako jejich dynastie Kamniskírů, viz.

Za Fraáta iv. (Arsakés xvi., 37-3) byly Súsy asi roku 31/0 přejmenovány na Fraáta en Súsois, snad nějaká forma hellénské epiktise. Po celou dobu hellénismu měly Súsy silnou hellénskou obec. Zachovány mj. fragmenty několika manúmissií z pozdní seleukovské a rané parthské doby; datace podle makedonského kalendáře, propuštějícími jsou Helléni, v jednom případu jistá Béltibanatis, jméno semitské. 

Súsiána, Súsiové, země východně od Babylónie, jádro bývalého Elamu, obyvatelé nazýváni kromě jiného též Kisioi, Kissiové, srov. pod Kossaoi§ 522, 521, 518, 480, 331, 325, 323, 321, 317, 316, 312, 311, 310, 220, 139, 171, 259+ 

Súsiá, m. v Ariáně, dn. Tús v IR§ 330


Susinqu§ viz Šešonq

Susong z Kogurja, jako král Čcha-te/Chadae§ 53+

Sumerové, Sumeřané, národ na jihu Mesopotamie, též Šumerové; sami si říkali Engi a své zemi Kengir nebo Šumer (srov. pod Encheduanna a nejstarší části CSD), hebr. bibl. Šin'ar, řec. Sennaar§ 645, 639, 202, 96

Největší sumerská města ležela na území dnešní irácké šíitské provincie Zí kár/Dhi qar (asi "s dehtem") pojmenované podle napajedla poblíž Kúfy, kde se nejpozději roku 623 n. 624 n. l. srazili beduíni s Peršany a jejich arabskými spojenci.

Sumerská města s rozlohou a počty obyvatel ve 27. století

(s využitím Ancient Sumeria, www.jameswbell.com)

Adab měl třináct tisíc obyvatel obývajících cca. padesáti ha na kanálu Iturungal. Vedle Sipparu nejsevernější ze sumerským měst (Uruk byl nejjižnějším) a jedno z nejstarších. Jeho obyvatelstvo bylo smíšené akkado-sumersko-amorejské a jeho obchodníci prodávali kožené výrobky z Lagaše, keramiku ze Zabalam, šperky z Ummy, kovové výrobky z Bad-tibiry, textil z Larsy a datle až z Uru. Adabští vyráběli votivní předměty a dodávali je mj. také do sumerského svatého města Nippuru. Hlavním státní kultem byla zřejmě bohyně země Nin-chur-sag, popř. její dcera Lisin, zabývající se obchodem a řemesly. 
Anšan, dn. Tepe Majlan, mělo na ploše cca. padesáti ha na deset tisíc obyvatel, jedno z největších měst Elamu, známé obchodem s lapis lazulí a dalšími předměty z prostoru dn. Afghánistánu.
Apišala východně od Zabalam a Ummy, měla méně než pět tisíc obyvatel a rozlohu menší než dvacet ha na kanálu Gibil a jeho překřížení s kanálem Nin-agina.
Aratta v Zágrosu, snad dn. archeologická lokalita Godin, deset km východně od Kangavaru na jihu Kurdistánu v Íránu. Ve 27. století již byla opuštěna, původně osídlena na ploše cca. čtyřicet ha. Prý ji postavili bohové, aby v ní bydleli jejich smrtelní sluhové. Zemi se říkalo Země bohů, ale opustili kraj a odešli do nížin. V opuštěném městu se usadila bohyně In-nin, která si později změnila jméno na Inanna. Sumerské co do populace asi město nebylo. Jiní ztotožňují Arattu s raně bronzovou kulturou v povodí řeky Halíl v perských provinciích Kermán a Sistán Džíroft (Jiroft). Rozvíjela se po roce 3200, měla pravděpodobně vlastní jazyk (tabulky s jinak neznámou "lineární elamštinou" nebyly všeobecně uznány za hodnověrné) a stavební kulturu a dominovala jako prostředník mezi Mesopotamií a Indem. V jednom z hrobů na lokalitě Šahr-i sochta, Spálené město, byla z doby c. 3200 mimo jiné nalezena ženská kostra s nejstarším známým umělým okem. Podle jednoho z výkladů může Aratti/Aratta souviset s Árji, kteří mohou být pokládáni za předky Parthů, Baktrů a Arachosů, důkazu pro to však není žádného.

Bábilí, původně v 27. století místo o max. šesti tisíci obyvatel obývajících méně než dvacet ha obestavěné půdy. Enki věnoval lidmi opuštěné město svému synovi Mardukovi. 
Bad-tibira/Patibira, dn. Tell al-Madain n. Madína, na obestavěné ploše padesát ha žilo cca. 19 tisíc lidí. Jedno z pěti předpotopních sumerských měst na jižním úseku kanálu Iturungal na místu, kde se stáčí z jižního směru západně. Oheň pecí města živil rákos z okraje jihomesopotamských bažin. Ingoty vytaveného kovu se odtud vozily po celém Sumeru. Státním kultem/ochranným bohem byl Lulal, Inannin syn; předtím patřilo do panství Dumuziho, manžela Inanny. Slovo tibira/tabira bývá vykládáno jak churritské související nějak s kovářstvím a kovolitectvím horalů Zágrosu a dále, cf. Tabaristán při Kaspiku. 

Borsippa (řec., pl.), Bad-dur-si-ab-ba, akk. Barsip, dn. Birs Nimrud, jižně od Babylónu na břehu velkého jezera, jemž se říkávalo "moře", v jeho zálivu řečeném "rohu moře". Jiná jména: Kinunir n. Kinnir. Původně kultovní místo starého sumerského boha Tutua, slavné jsou však Borsippy kultem Naba/Nabû, Mardukova syna, a jeho chrámem Ezidou se ziqqurratem E-ur-imin-an-ki/Euriminanki, "Chrám sedmi héróů nebes a země". 

Dabrum, dn. Tell Džidr, měl méně než pět tisíc obyvatel a rozkládal se na ploše menší než dvacet ha. Na levém břehu kanálu Iturungal, stanice na cestě mezi Adabem a Zabalam.
Dér, dn. Tell Aqar/Badrah (?) ve východním Iráku, velký jako Dabrum. Původně prý pevnost boha Anu v pohoří Chur-sag, ochrana před horskými briganty. V Deru poprvé potkala Innin Anua a zde se její jméno změnilo na Inanna, královnu nebes. Když později zvala Inanna Anua do chrámu E-an-na v Uruku, předal Anu vládu nad Derem Ištaranovi, bohu hraničních sporů. 
Dilbat, dn. Tell Dejlum, velké jako předcházející města, za hradbami s parky, stromy, prý předchůdce babylónských visutých zahrad. V okolí obilná pole, na nichž pracovali západosemitští nomádští námezdní dělníci, levnější než otroci. Polnosti byly v rukách rodinných klanů. Patronem města je bohyně Uraš.
Dunnu, neznámé město, ale zachovala se jeho verse theogonie.

Enegi, dn. Umm al-Wawíja, stejný rozměr. Na soutoku Eufrátu a kanálu Iturungal, silně opevněné místo na dvou velkých vodních cestách, město s loděnicemi. Ochranný božstvem Ninazu.
Eridu(g), dn. Abú Šahrajn, ve 27. století méně než tisíc obyvatel žijících na čtyřiceti hektarech. Nejstarší z pěti předpotopních sumerských města, na Modré laguně na pobřeží tzv. Dolního moře. Podle pověstí se tu usadil Enki/akkad. Ea, když odešel z Dilman/Dilmunu, první z „hlavních měst Sumerů. Srov. pod Terédón.
Ešnunna, dn. Tell Asmar, s cca. dvanáct tisíc obyvatel na ploše asi 40 ha. Leželo na soutoku Dijály s Tigridem, největší město v kraji Warum. Patronem města Ninazu. O Waru se soudívá, že jméno může souviset s prastarým sumerským označením pro severní Babylónii a Podijálí ki.uri = mát Akkadim.  

Girsu, dn. Tello. Mělo asi osm tisíc obyvatel na méně než čtyřiceti hektarech. Nejsevernější z měst na kanálu Ninagina, spadalo po válkách s Ummou pod Lagaš, a Bau/Baba, manželka boha města Girsu Nin-girsua měla chrám v Lagaši. Proslulo bílým domy a vysokými palmami. Patronem města Ningirsu.

Isin, dn. Išán al-Bahríját, měl cca. čtyři tisíce obyvatel na méně než 20 ha. Na sz. Sumeru na západním břehu Eufrátu na kanálu Isinnitum, vstupní brána do země pro Amurru-Amority přicházejícím z pouště. Ochrannou bohyní města je Gula pomáhající nemocným a ublíženým.

Keš, asi dn. Tell Jidr. Jedenáct tisíc obyvatel žilo na cca. čtyřicet hektarech. Posice není jistá, nepochybně někde na jih od Adabu. Jeho bohyní Nin-chur-sag.
KI.AN, poblíž Zabalam, snad Tell Šmid, ruiny o rozloze padesáti ha byly ve 27. století již opuštěny. Ohrazené kultovní místo na pravém břehu kanálu Iturungal nad Zabalam. 
Kiš, dn. Tall al-Uhajmír, 32 tisíc obyvatel na stu hektarech. Bylo prvním z královských/sídelních měst Sumeru po potopě, kde Enlil předal lidem vládu nad sebou a v historických dobách si dominantní sumerští dynastové k titulatuře přidávali „a král Kiše“. Bylo nejsilnějším městem sumerského severu, než vláda přešla na jih. Patronem města válečný bůh Zababa. Jako Sippar i Kiš byl dvojměstím. Západní, dn. Uhajmír s ochranným bohem Zababou, východní Chursagkalamma s Inannou/Ištarou, dn. Tall al-Ingharra. V okolí kiše ležela města Damrum, Kibalmašda (= Elip/Ilip), Sagdanipad, Dunnum.  
Kisurra, dn. Abú Hatab, méně než pět tisíc žilo na ploše menší než 20 ha. Pravobřežní přístav na Eufrátu v místě, kde do něho ústil kanál Isinnitum. Ochranným bohem města Ninurta.
Kuara či Kisiga (bab.), asi dn. Tell al-Lahm, veliká jako Kisurra. Přístav u ústí Eufrátu do Zálivu, rodiště Mardukovo, zprvu zvaného Asar-luchi. Patronem města Meslamtea.
Kutallu, Kutalla, dn. Tell Sift, méně než čtyři tisíce obyvatel. Město na pravém břehu kanálu Susuka v srdci Chaldaje. Obklopené datlovými palmami a ovocnými stromy, dřevovýroba. Výrobky z datlových hájů proudily většinou po vodě do Uru. Ochranné božstvo města neznáme. 
Kutha, Kutu, dn. Habil Ibráham, nemělo pět tisíc lidí na ploše menší než čtyřicet hektarů. Slavné město s vyhlášeným tržištěm, často dobýváno a vyloupeno. Překladiště pro drahokamy, obsidián, lapis lazulí etc. Z Íránu a Afghánistánu na cestě ke šperkařům v Ummě, Uruku atd. Kutha neměla „dobrou“ pověst, prý město hříchu. Ochranným bohem Kuthy je Nergal.

Lagaš, dn. al-Hibá, ve 27. st. cca. 25 tisíc obyvatel žijících na cca. 250 akrech. Přístav nalevo od kanálu Ninagina, sídelní město knížectví a království Přímoří, slavné obchodem otroky z hor na východě, koželužstvím (vodní buvol) a protože leželo před oblastí jihomesopotamských bažin, pašeráctvím; ve starověku známé puchem. Patronkou je Baba/Bau.
Larak, dosud nelokalisován. Jedno z měst „předpotopních“ zmiňovaných v sumerské královské listině. Vyvráceno potopou světa, nikdy nebylo obnoveno. Jeho bůh Pabilsag za potopy odešel na onen svět.
Larsa, dř. sum. ud.nun = Ararma, dn. Tall as-Sankará/Senkere, cca. 25 tisíc lidí na cca. sto hektarech. Zeměpisné centrum Sumeru umístěné na levém břehu kanálu Iturungal u jeho ústí do Eufrátu u Uruk-Enegi. Proslula látkami a městským patronem byl Šamaš.

Marad, dn. Wannat as-Sadum, s méně než pěti tisíci obyvateli na méně než 20 ha na pravém břehu Eufrátu, brána do pouště. Jejím ochranným bohem je Ninurta.

Nagsu, nelokalisováno, velikost Maradu. Možná na levém břehu kanálu Iturungal, den cesty od Ummy na místu, kde se odděluje na jih menší kanál Nan(a)tuma.  Patron není znám.
Nina zvaná též Sirara, dn. Zurghul. Přístav na pravém břehu kanálu Ninagina, bohyní je Nanše. 
Nippur, dn. Niffer/Nuffar, na osmnáct tisíc lidí žijících na osmdesáti hektarech. Sumerské svaté město na levém břehu Eufrátu s ústředním chrámem Enlilovým Ekurem. V Nippuru se scházeli bohové a podle nich také lidská sumerská amfiktyonie. Enlil je bohem sumerských Delf.

Sippar/Zimbir, dn. Abú Habbah, se šestnácti tisíci obyvateli na osmdesáti hektarech, nejsevernější město Sumeru, srov. Adab. Patronem jednoho z pěti předpotopního města v místě, kde se Eufrátés rozdvojuje, je Šamaš, a kdysi se říkávalo jednomu z proudů Eufrátu „řeka Sipparu“. Pěstování ovcí, obchod vlnou, dalšími agrárními výrobky a překládka asfaltu z Is/Tuttul, dn. Hít. Sippar byl dvojměstím po obou březích Eufrátu. Na východním břehu stál Sippar Šamašův, jinak Sippar Jachrúrum, dn. Tell Abú Habbah, na západním Sippar Annunítina, jinak Sippar Amnánum, dn. Tell ed-Dér. K Sipparu patřily velké vesnice Chalchalla, Kullizu,, Chirítum a Kár Šamaš.  
Sirara, viz Nina

Susa, dn. Šúš v Íránu, s 22 tisíci obyvateli žijících na asi sto dvaceti hektarech, hlavní město Súsiany a Elamu. Patronem města je Inšušinak.

Šuruppak, dn. (Tall) Fára, ve 27. století na 21 tisíc obyvatel na stu hektarech, jedno z pěti předpotopních měst, ležel na pravém břehu Eufrátu cca. padesát km na sever od Uruku. Povodeň přišla za šuruppackého krále Ubar-tutu a jeho syn Ut(a)napištim alias Ziusura/Ziusudra alias Watram-chasís/Atra-chasís postavil velkou loď. Středisko zemědělské produkce a obchodu s Amurru. Patronem města je Sud.
Umma, dn. Tell Jocha, přes třicet tisíc obyvatel na dvou stech hektarech, na levém břehu kanálu Iturungal na jeho soutoku s kanálem Gibil. Město šperkařů, kovářů pracujících s kovem z Bad-tibiry, ochranným bohem města je Šara, jeden ze synů Inanny.

Ur, dn. Tell al-Muqajjar (v arab. cestopisech podle Suenova zikkuratu Qamirna, Město Měsíce), na 34 tisíc obyvatel na šedesáti hektarech, na levém břehu Eufrátu, centrum datlového exportu, později centrum Chaldaje. Hlavním kultem je bůh Sîn (Nanná).
Uruk, dn. Warka, kdysi s osmdesáti tisíci obyvateli na čtyřech stech hekarech (novější odhad pro začátek 3. tisíciletí: čtyřicet tisíc na 550 hektarech), město na soutoku kanálu Iturungal s Eufrátem, největší město starého Sumeru. Velkoměsto, označované nyní s publicistickou nadsázkou za "první megacity dějin" (výstava v Berlíně, 2013), žilo spojením sekulární části jménem Kullab na břehu Eufrátu, a sakrální částí jménem Eanna na kanálu. Finanční, obchodní a kulturní středisko Sumerů užívající ochrany Inanny.

Zabalam, dn. Tell Ibzajch, cca. devět tisíc lidí na čtyřiceti hektarech, na levém břehu kanálu Iturungal, při soutoku s kanálem Ninagina, jeden z nejdůležitějších přístavů Sumerů. Výroba keramiky, město pod ochranou Inanny.

Súrasenové§ viz Šurasenové

Súsamithrés z Persie, strýc Farnabázův§ 404

Súsarión z Athén (?), údajně první autor komédií§ 575

Sušarma, posl.k. dynastie Kanva v Magadě§ 68, 22

Suthul, opevněná obec v Numidii neznámé polohy, snad u Calamy/arab. Qálima, fr. Guelma v DZ§ 109

Sutu, Sutiové, zřejmě pův. jméno pro jeden z amoritských kmenů (19. stol.), o tisíc let později jméno jednoho z aram. kmenů, pozd. ale souhrnné označení pro Aramejce u Babylónců§ = viz Aramajové

Sútrium, m. v Etrúrii na území Tarquinií, dn. Sutri v regionu Lazio§ 388, 357, 310

sútry§ 600

Suizei, japonský mýthický císař§ 585

Suwo, jap. kraj§ 70+

Sü/Xu§ 1. Jüanova císařovna, 33, 7; 2. příbuzná no. 1, 7

Süan z Čchin, regentka za svého syna Čao-sianga§ 306, 266

Süan/Xuan, pův. Liou Fu-ling, čín. císař§ 87, 74, 53, 49

Süan-čchan-či, pinyin: Xuanquanzhi, poštovní stanice u Tun-chuangu, prov. Kan-su§ 120

Süan-tchu/Xuantu, čín. správní oblast v Koreji§ 105

Sü-ke/Xuge, mí v Číně§ 720

Sü Pching-ťün/Xu Pingjun, císařovna Süanova§ 74

Sü-pu Ku-tu-chou/Xubu Guduhou§ hunský vzdorošanjü§ 188+ 

Sün-c’, čín. filosof§ 298, 238

svatební cesty§ viz pod ženy a sňatek  

svátek chýší, stánků, slavnost§ viz sukkót

Svoboda, bohyně§ viz pod Libertás

svoboda slova a umění, náboženská svoboda§ viz filosofie, filosofové

Svobodní Kilikové§ = viz Eleutherokilikoi

Svobodný Lakón§ = viz Eleutherolakón

svobodní lidé, plnoprávní občané, neobchodovatelnost s nimi na rozdíl od Orientálců§ 297

svatba§ viz sňatek
svatební cesty§ viz pod ženy

svatá četa, oddíl, hieros lochos, elitní thébská a katháginská jednotka§ 379, 375, 339

svaté jaro§ viz ver sacrum

svaté války§ viz války ...

svatokrádež, hierosýliá, sacrilegium§ 432, 187, 173, 169, 164

svitek§ viz kniha

Swát§ 327, 115 a viz Udijána, Kalašové

Syagrius, s. Aegidiův, poslední gallořímský dyn. na severu Gallie§ 280+

Sybaris, jméno dvou měst v jižní Itálii, gen. Sybary:§

Sybaris v Lúkánii, m. a ř., později přejmenované po novém osídlení na Thúrioi, viz i tam, dn. Sibari, ve středověku Buffaloria§ 720, 708, 700, 616, 540, 510, 453, 450, 446, 444, 390
Státním znakem Sybary byl na mincích obraz býka a boha řeky Krathis, symboly moci města pocházejícího z dobytkářství. Začátkem šestého století byla S. zřejmě ekonomicky nejsilnějším státem hellénského světa. Měla na deset tisíc obyvatel, kteří žili v hradbách o délce deseti kilometrů. Ve městě nesměli kokrhat kohouti, rybáři a výrobci purpurového barviva ze škeblí neplatili daně, v městě byly parní lázně, kuchaři byli vysoce cenění a Sybarští uléhali k hostinám s manželkami (= podle etruského vzoru?). Odtud jejich celoitalská pověst o luxusním životě, změkčilosti a marnotratnosti. Po vyvrácení Sybary roku 510 změnil Kráthis tok a ruiny města se dostaly pod vodu.
Sybaris na ř. Traeis v Bruttiu, zničena Bruttiy někdy po c. 350 byla opodál obnovena jako Hérákleia§ 476, 444, 390

Sybota (pl.), souost. před Épeirem, Sybotské ostrovy, tj. „Štvanice na svin쓧 433

Syéné, m. v Thébaidě, jižní hranice Egypta, eg. Suenet, Jáb(ew), arab. Asuán/Aswán§ 751, 195, 165, 30, 19+ 

Syennesis z Kilikie, k., není osob. jménem, ale panovnickým titulem [rukopis. Euennesis]§ 1. 600, 585; 2. 479: Xenagorás z Halikarnássu; 3. 401 

Syfax z Numidie, k.§ 213, 220, 210, 206 - 201, 156

Sychaeus§ viz Acerbás

Sýkamínos, Sýkamínon, "Sykomora", přístav pod Karmélem, na území dn. Chajfy/Haify v IL§ 103

Sykinnos z Persie§ viz Sikinnos

sýkofantés§ viz udavači

Syllás (řec.)§ viz Cornélius Sulla

Syllás z Athén§ arch. 144+

Syllaios z Nabaty, Šulláj, ministr (epitropos) k. Obody III.§ 25, 8, 7

Sylosón ze Samu, b. Polykratův, gen. Sylosónta (o otci viz pod Polykratés)§ 532, 517, 512, 499, 494

Symachó, Samachós z Charakény, d. Abinergala I., manž. Izata II.§ 36+

symbolika státní§ viz znaky

Symbolon, emporion na jihu Krymu, dn. Balaklava§ 168

Symeón§ viz Simón, Sim'ón

Symforion, pevnost v Pontu§ 65

Symiamir᧠viz Iúlia Soaimiás 

symmachiá, symmachiai, vojenské pakty hellénských států, o délském viz i tam, viz též pontská symmachie§ 478, 454, 433, 432, 378, 363, 360, 357, 356, 337, 281, 280, 277, 275

Symmachos z Athén§ arch. 188
Symmachos z Messénie§ 428, 424 (2x Ol.)
Symmachos z Thasu, tyr.§ 556

symmoriá, symmorie, tj. společný úděl, podílnictví§ 508, 378, 355 a viz pod daně a Athény

Skupina daňových poplatníků v Athénách, tj. občanů, která se ustavila v počtu šedesáti na rychlejší vybírání mimořádných válečných daní s vlastní agendou, která nebyla shodná se státní. S. zřejmě vznikla roku 378, aby se ulehčilo nejbohatším občanům v jejich trérarchii, viz tam, financování válečného loďstva (forma válečné daně pro nejbohatší občany, triérarchie). Symmorií bylo v athénském státu dvacet, v jejich čele stál volený hégamón či epimelétés. Počet 1200 občanů byl roku 340, kdy kulminovala řevnivost s Filippem II. Makedonským, zvýšen na dva tisíce. Druhým významen pro s. je oddíl válečného loďstva o 15 lodích/triérách. 

Sympetesis alias Ptolemaios z Egypta, strat. a insurgent§ 161

sympolíteia§ viz synoikismos

symposion§ viz hostiny

syn, prvorozený, dědictví, viz pod kolonisace

synagógé, synagoga, řecké označení pro chrámové shromaždiště s místem pro čtení náboženských textů židovských monotheistů, hebr. bét(h) kneset, viz pod Iúdaioi a Dúra

Synalos z Karthága, podáván též jako Paralos, místní velitel§ 357

synedrion, předsednictvo spolkového shromáždění (= parlamentu), stát. rada (= lat. senátus), kultovního orgánu u Židů (aram. sanhedrin)§ 323, 163, 148, 76, 47

 

Syngés, s. a spoluvládce Rhaiskúporida V.§ 253+  

syngrafofylax§ viz daně

synkrétismos§ 1. viz synoikismos; 2. náboženský, 224+ 

Synnada, (pl.), m. ve Frygii, d. Şuhut v TR§ 404, 302, 301, 167

synodos, shromáždění, sněm spolku Achájů§ 224
synodos, egyptského kléru§ 196

synoikia, slavnosti sjednocení Attiky§ 750 a viz v Bohové a jejich svátky

synoikismos, spojení sídlišť, osad či celých obcí-států v jeden státní útvar; opakem byl dioikismos, viz§ 750, 700, 566, 471, 468, 438, 433, 408, 392, 385, 371, 348, 343, 307, 302, 293, 285, 280, 255, 178, 174, 31

Formou synoikismu je sympolíteia, spojení pod jedny státní orgány, ale se zachováním autonomie členských částí nového státu, srov. dn. konfederace (spojení četných a hluboce znesvářených obcí na Krétě se říkalo synkréstismos, odkud pojem přešel do filosofie a společenských věd).

Spojování náboženských a kmenových komunit pod jedno centrum s hlavním městem, asty, a s pevností s kultovním střediskem, (akro)polis, zřejmě probíhalo od roku 850-750, srov. tam v CSD. V té době už neexistovaly „městské“ monarchie jako za časů achajských velmožů (Mykény, Argos). Vedle takových „urbanisovaných“ států existovala nadále ethné, národní/kmenové federace bez městského centra i náboženského střediska (Thessalové), nebo spolky se sněmovní tradicí na jedné kultovní lokalitě (Aitólové, Achájové, srov. hellénistická koina). Známe na šest set hellénských států, ale „právně“ jich byl asi dvojnásobek.

Díky městům, malému prostoru pro menší skupiny, vznikla v Helladě demokracie, umění, vědy. Velké orientální říše sice prospívaly businessu, ničily však svobodu osobnosti, omezovaly do značné míry tvořivost.

Co obnášela sympolíteia známe z příkladu Smyrny a vojenské kolonie v Magnésii pod Sipylem i její obyvatel za Seleuka II. Magnétové přijali zákony Smyrny, její občanství, obě měny byly zrovnoprávněny, kdo se chtěl přestěhovat z Magnétů do Smyrny dostal na to peníze ze smyrenských financí. Vlastní průběh spojení dvou státních celků v jeden ukazuje dochovaný text synoikismu Teu s menším Lebedem z iniciativy Antigona Monofthalma roku 302, viz. Lebedským měla připadnout v Teu třetina půdy, gratis půda na stavbu domů, též pro hřbitov. Domy si měli postavit do čtyř let a do té doby žili u Tejanů zdarma. Taška na střechy dostali darem a poněvadž se neshodli na společné ústavě, dohodli se na převzetí kójské.


Synoria, pevnost v Malé Armenii§ 111

synóris, závod dvojspřeží, olympijská disciplína§ 408, 264

syntaxis, spojenecký příspěvek ve druhém athénském spolku§ 378

Sypiadé, obec v Thessalii§ viz dále Démétrias§ 293

Syrákúsai, ión. Syrékúsai, lat. Syrácúsae, Syrákúsy§ 738, 736, 733, 710, 663, 648, 643, 598, 554, 493, 485, 483, 476, 472, 467, 463, 460, 461, 454, 451, 450, 446, 440, 431, 430, 427, 425, 424, 422, 420, 416 - 406, 403, 402, 399, 398, 396, 392, 389, 388, 386, 384, 367 - 365, 357 - 353, 351, 349, 346 - 344, 338, 337, 319-317, 314, 311 - 308, 300, 289 - 287, 280 - 278, 276 - 274, 264, 220, 215 - 212, 200, 148, 104, 73, 70, 44, 42, 21-, 39+, 280+  

Osadami Syrákús byly např. Helóros (kolem roku 700), Akrai (663), Kasmenai (643) a Kamaríné (598). V pátém století byly největším městem hellénského světa a Apollónův chrám na Ortygii (kolem 575?) byl zřejmě největší náboženskou stavbou předklasických dějin. S. ovšem trpěly častými občanskými rozvraty, staseis, v nichž se hádali původní kolonisté-gámorové a jejich potomci s pozdějšími kolonisty z métropole, nebo s osadníky z jiných mateřských obcí, se Sikely nebo se bránili vlivu úplně cizích Hellénů. Kromě toho napříč ethnickými spory vedly spory sociální.

Syrdarja, Sýr-darj᧠viz Iaxartés

Syrfax z Efesu, properský aristokrat§ 334

Syrie, Syriá, lat. Syria a Suria, ass. Amurru, bab. Chattu a Eber nári/"Záeufrátí" (z babylónského pohledu), levantská země se smíšeným obyvatelstvem (na severu Chetitové, z jihu a od moře Semité), později Helléni a Arabové§ 775, 773, 772, 765, 754, 750, 743, 742, 740, 738, 735, 720, 677, 666, 652, 645, 644, 635, 610, 606 - 603, 599, 595, 594, 589, 557, 555, 531, 526, 521, 518, 449, 360, 331, 323, 321, 320, 315, 313 - 311, 306, 302, 301, 291, 274, 268, 253, 250, 248, 246 - 244, 242, 239, 235, 223, 195, 194, 190, 181, 175, 171, 169, 163, 162, 159, 146 - 144, 141, 130 - 128, 114, 111, 107, 104, 96, 95, 88, 87, 85, 70, 66 - 63; provincie Syria: 64 - 63, 56 - 53, 49, 44, 43, 51, 50, 41 - 38, 36, 34, 30, 25, 10, 2-, 17 až 20+, 32 až 40+, 45+, 48+, 49+, 51+, 52+, 60 až 64+, 66+, 69+, 70+, 75+, 84+, 85+, 89+, 90+, 98+, 106+, 113+, 117+, 118+, 120+, 128+, 129+, 131+, 135+, 137+, 147+, 162+, 164 až 166+, 172+, 175+, 182+, 192 až 195+, 198+, 199+, 205+, 216 až 219+, 222+, 224+, 231+, 234+, 238+, 240+, 243 až 245+, 250+, 252+, 254+, 257 až 259+, 261+, 262+, 266+, 270+, 272+, 273+, 275+, 276+, 284+         

Země nebyla nikdy politicky jednotná před získáním moci Seleukovci; eg.: Retenu/Rečenu, rtnw (Syrie s Palaistínou, poprvé ve střední říši u Sinuheta/Sa-nechet, v nové Džahi). Podle starší hellénské tradice si Syřané prý říkali Leukosyroi, „Bílí Syřané“. Zřejmě tak označováni usedlí Aramajové, jejichž potomky se stali předislámští Syřané, kteří v křesťanských dobách užívali aramajštiny-syrštiny jako liturgického jazyka, místy vzácně dodnes. Podle Strabóna se však tak zastara říkávalo Kappadokům.

Syrská řevnivost vůči Egypťanům je odvěká a přetrvala, třebaže mezi úplně jiným obyvatelstvem. Naposledy se to projevilo v letech 1958-1961 za efemerní Sjednocené arabské republiky sestávající z arabského Egypta a novověké Sýrie. Egyptskoarabský vůdce Gamál/Džamál Abdan-Násir udělal hlavním městem Káhiru a většina ministrů unijní vlády byli jeho lidé; projekt rychle zkrachoval.

Východní země, Bilád aš-šám, je tradicionalistické arabské označení pro současnou Sýrii. Je v rozsahu, jak ji vyměřovali ve starověku a hlavně Římané, tedy včetně dnešního Libanonu, Palestiny a severní části Jordánska.

Bilád aš-šám je východní částí pojmu Mašrik, označení celého arabského „Orientu“, tedy včetně Iráku a Kuvajtu a někdy včetně Egypta. Mašrik je protipólem slova Maghrib, „Západ“, který se počítá od Mauritánie po Libyi.

Syriá Seleukis§ viz Seleukis
Syriá theos§ viz Atargatis

Syrmos z Triballie, k.§ 335

Syrochetité, označení pro nástupnické státy Chet. říše v Sev. Syrii a Anatolii§ = Chetité

Syrská bohyně§ viz Atargatis

syrské války§ = Války ...

Syrinx, m. v Hyrkánii§ 209

Sýros, ost. v Kykladách§ 550, 544, 78

Syrta (pl.), záliv Středozemního moře do severní Afriky, řec. Syrteis, lat. Syrtis (sg.), Velká a Malá S.; arab. m. v LAR Sirt/Surt§ 513, 511, 48

Sysinás, zrádný s. Datamův§ 378

syssíti᧠214+ a viz pod Sparta

Süan/Xuan, šan-jü Hunů, trůnním jménem I-tu Ju-lu-ti/Yitu Yuludi, s. Čangův§ 85+ 

Sü-li-chu/Xulihu, Gujlichu, šan-jü Hunů§ 105

Sü-lu Čchuang-čchu/Xulu Quangqu, hunský šan-jü§ 68, 60

Szombathely, m. v H§ viz Bojové