Be'al-sisi, kult v Aššuru§ 2307

Beal§ viz Bélénus 

 

Bebi, Bebeti§ viz Chasechemuj

Bebi z Théb, wezír v Jedenácté dyn.§ 2061

Bebi, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786  

Bebianch, Bebanch, Bebi-anch, k. Sedmnácté dyn. Se-user-en-Re, User-en-Re§ 1629, 1608 

Bebnem, Bebhem, k. Čtrnácté dyn. [x]-ka-Re§ 1603

Bebrykové§ viz Bíthýniá

 

Bdat, Bedat, k. v Edomu§ 1005

Bedowe§ viz Meroé

Bedžer z Dór, čekerský dyn.§ 1095

Bedriacum, lokalita v Popádí, dn. Calvatone§ 63+, 69+ 

beduinové, arab. označení pro nomády al-bádijá, badawí (sg.)/"obyvatel pustiny, neusazený", srov. dále pod Akkadové, Aramajové, Arabové apod., o beduinismu a městství, kmenech a klanech viz Mesopotamie§ 3200, 715

Bedžá§ viz Blemmyové

Bedžatau, Bedžau§ viz Hetepsechemuj

Bedžmes, šéf král. loděnic za Džosera§ 2667

 

Beeloios Kýros z Charakény, plavec§ 131+

Beerót, řec. Béróth, m. Chiwiů§ 1400

 

Begeda§ viz Segéda

 

Behdet§ Edfú

Behenu, manž. Pepiho I.§ 2333

Behistún§ viz Bísutún

 

Beikthano-myo, "Višnuovo město" lidu Pju, v Barmě u dn. Taungadwingyi ve středu země§ 175

Beitar§ viz Bethther

 

Bekenrinef§ viz Bakenrenef 

 

Bél, bélu(m), „Pán“, „pán“, přívlastek bab. nejvyššího boha Marduka, též jako jeho samostatné označení; srov. foin. Bá‘al, řec. Bélos§ 278, 224, 187, 155, 33 (Palmýra, Dúra) 

V theoforních jménech, psaných klínopisnou babylónštinou, lze mnohdy číst znak pro „bél“ jako „Marduk“. V hellénismu a římské době byl Bélos uctíván s kultem Hélia: jim dvěma postavil v Římě chrám císař L. Domitius Auréliánus.

Bél-áli ze Sibary, gizilbundský dyn.§ 815

Bél-apla-iddina, bab. vojevůdce§ 878

Bél-báni, s. Adasiho, k. Aššur, o. Bazájův§ 1670, 1620, 688 

Bél-eríš z Šadikanni, vyznavaš Samnuchy§ 973

Bél-étir z Babylónu§ 669

Bél-Charrán, chrám v Charránu§ 670

Bél-Charrán-bélí-usur, ass. guvernér, palácový herold, autonomista§ 755 

Bél-ibni z Babylónu, k.§ 707, 702 - 700

Bél-ibni z Babylónu, s. Nabû-kudurrí-usura, assyr. vojevůdce/turtánu a guvernér Přímoří§ 651, 650, 648, 645

Bél-ibni z Uruku, s. Bullutův, b. Nabû-zéra-šubšiho, obnovitel Akíta§ 747   

Bél-ibri, bůh a jeho chrám v Aššuru§ 1517

Bél-ilája, ass. velmož§ 755

Bél-iqíša ze Ša-pí-Bél v Gambúlu, šejk, s. Bunanua, o. Dunána a Samguna§ 675, 663, 652  

Bél-lú-balat z Aššuru, turtán§ 814

Bél-lúmur, šatam Esangily§ 127

Bél-šara z Babylónu, loupeživý zlatník§ 278

Bél-šarra-usur, k. Babylónu, hebr. Belsazar, řec. Baltasarés§ 551, 549, 540, 539 

Bél-šimanni, babylónský povstalec proti Xerxovi I. (dř. se uvádělo: Kidinnu)§ 484

Bél-šuma-iškun, o. Nergal-šarra-usura§ 560

Bélšunu§ viz Belesys

Bél-tarsi-ilúmma, ass. velmož "ša réši" a guvernér§ 806

Bél-usur z Babylónu§ viz Béróssos

Bél-zéra-líšir z Babylónu, loupeživý zlatník§ 278

Bélakum z Ešnunny, dyn. 2028

Bélam-nada z Aššuru, "Chval Pána!", Bélum-nada, manž. Chadíty§ 1850

Belbina, Belemina, m. na jihu Arkadie§ 229; jiná Belbina byla ostrůvek před Sarónským zálivem, součást délského kdysi spolku, státeček jinak v historii nejmenovaný, dn. Ajos Jorjos spravován z Hydry, není v CSD 

Bélet-Šuchnir, kult v Ešnunně§ 2078

Bélat-Terraban, kult v Ešnunně§ 2078

Bélet-ekallim, bohyně v Aššuru§ 2078

"Paní paláce" bylo též označení pro ženu z nejbližšího králova okolí, možná královnu. Obrat asi není synonymem pro bélet bíti/ass. bélat béti, třebaže tak byla rovněž titulována žena z králova okolí; něco jako paní nad ženským služebnictvem, fraucimorem?  

Bélet-Isin, Nin-Isina, "Paní Isinu", d. Nanájova, bohyně, resp. kultovní přívlastek§ 1068

Bélit, Bélet-ilí§ viz Béltíja, Mulissu a Atargatis   

 

Bělehrad, Beograd, hl. m. Srbska a v letech (1918) 1929-2003 zaniklé Jugoslávie, viz Skordiskové. Učeným označením lat. středověkým Alba Graeca.

Belemeh§ viz Blemmyové

Belemina, Belminátis, m. a kraj v Lakónice, resp. Arkadii§ 224, 165

Bélénus, Beal§ 238+ a viz Nóricum

 

Belesys z Babylónie§ 1. satr. Syrie/Eber nári, Babylónec Bélšunu, 354; 2. satr. Syrie, asi vnuk či pravnuk č. 1, 354  

 

Belgédé, m. Přední Hispánie nezn. polohy§ 93

Belgios§ viz Bolgios

Belgové, Belgí, smíšený kelt.-germ. kmenový svaz na severu Gallií (srov. něm. Balge, nížinný, bažinatý kraj): Atrebatové, Ambiánové, Ambivaritiové (nezaměňovat s Ambivarety, haedujskými spojenci), Batavové, Bellovakové, Caeroesové, Caesorové, Caletové, Eburónové, Menapiové (zahrnováni mezi Germány), Morinové, Nerviové (zahrnováni mezi Germány), Rémové, Suessiónové, Veliokassové, Viromandové, germ. Atuatukové, Codrúsové, Paematové a Segnové§ 300, 250, 75, 57, 51, 21+

Belgové britští, odnož kontinentálních B.§ 43+  

  

Belili, šejk Amoritů§ 2292

 

Flávios Belisarios, vojevůdce Iústiniánův; srov. akkadské jméno Bélí-šar, "Můj pán kraluje"§ 63, 314+ 

 

Belistiché či Blistichis z Argu nebo Makedonie, údajně přítelkyně Ptolemaia Filadelfa, majitelka spřežení, které dvakrát zvítězilo v Olympii§ 264

 

Belize, novodobý stát mesoamerický§ 4200, 1800 

 

Bellaios, k. v Karmánii§ viz tam

 

Bellerofón n. Bellerofontés, "Bellerův vrah", korinthský hrdina§ 383+

 

[Bellic]us/[Bellici]us (?) Tebaniánus§ cos. suff. 118+ 

C. Bellicius Flaccus Torquátus Tebaniánus§ cos. ord. 124+ 

C. Bellicius Calpurnius Torquátus§ cos. ord. 148+ 

C. Bellicius Torquátus§ cos. ord. 143+ 

C. Bellicus Natális§ cos. suff. 68+

C. Bellicus Natális P. Gavidius Tebaniánus, možná s. předešlého§ cos. suff. 87+

L. Belliénus§ 1. praet. v Africe, 106; 2. sullovec, Catilínův strýc, 82, 64   

 

Bellóna, st. Duellóna, válečná bohyně a její chrám v Římě, srov. pod Ma§ 495, 296, 82, 67, 32-, 139+, 190+  

 

Bellovakové, Bellovací, kelt. kmen v Belgické Gallii v okolí dn. Beauvais§ 57, 53 - 51, 46 

 

Bellové, keltibér. kmen v Tarrakónské Hispánii§ 195, 154, 151, 146, 143

 

Bellovesus, kelt. k., synovec Ambigata Biturižského§ 600

 

bellum cibalense§ viz pod války

 

belopoiétiké§ viz vojenství

 

Bělorusko, Belarus, novodobý stát§ před 6000

 

Bélos, pohoří n. řeka v Syrii§ viz Seleukeia a Chalkis

Belsazar, hebr.§ viz Bél-šarra-usur

Béltíja, mesopot. bohyně, snad hypokorist. za Bélit iláni, Bélit ilí/"Paní bohů"§ 1266, 224, 187 a viz Mulissu, Atargatis 

Béltum z Qatny, d. Išchi-Adduova, manž. Jasmach-Adduova§ 1815

Bélu n. Tillu, ass. šejk§ 2400

Bélum-nada§ viz Bélam-nada

 

bématistés, "počítač vzdáleností"§ viz dějepis/zeměpis

 

Bemeselis§ viz Baithomé

 

Ben Laqonia, rabínský rod§ 309

Ben Nevis§ viz Graupius móns

 

Bénácus lacus, dn. Lago di Garda, č. Gardavské jezero; jméno od místního keltského kultu, moderní jméno m. a jezera snad od Langobardů "warda", stráž, podle slabší etymologie příbuzné s něm. slovem pro "zahradu"§ 268+

Benájáhú§ viz Bnájáhú

Benátky, historická země v sev. Itálii, Benátky viz Venetové§ 232-, 251+ 

 

benben, benbenet§ viz pyramidion

 

Bendegúz§ viz Mundzuk

Bendis, bendídeia§ viz pod Bohové a jejich svátky

 

Béné, m. na Krétě§ 668, 250

Bené Jamína, sg. Ben-jamín, hebr. Bin-jámín, amor. beduinský kmenový svaz, dtto hebrejský, jeden z kmenů Israéle, asi nejjižnější odnož Jamínů§ 1895, 1830, 1779, 1280, 1108, 1030, 1020, 933   

V éře Mári měli Bené Jamína pět kmenů: Amnánum, Jachrúrum, Jarichum, Rabábum a Ubrabum, Jachrúrové a Amnánové kočovali v okolí Sippar.

Bené Sim'ál, amor. kmenový svaz, kočující v sousedství Jamínů§ 1779   

Benerib, ka. První eg. dyn., manž. Ahova§ 3174

Beneventum, předtím Malventum, m. v Samniu, zal. prý Diomédem či s. Odyssea s Kirké§ 312, 270, 268, 214, 212, 180, 113, 84, 43-, 64+, 66+, 70+, 107+    

 

Bengál, Bengálsko, země ve vých. Indii a spolkový stát Západní Bengál (angl. slovo od Vanga, Banga, starý název část země, její druhá část se jmenovala Gauda - obě království patřila do říše Maurjů a Guptů), východní muslimský Bangladéš; roku 2018 indická část země přejmenována na Bangla§ 600, 321, 245, 1

 

Benghází/Banghází§ viz Bereníké v Kýrénaice

 

Ben-Hadad I. (hebr.), Bar-Hadad, k. v Damašku§ 914, 888

Ben-Hadad II., k. v Damašku, Bar-Hadad, ass. Adad-'idrí§ 876, 857, 853, 850, 848, 845   

Ben-Hadad III. v Damašku, hebr., aram. Bar-Hadad, ass. Bir-'idrí n. Mari' (?), bibl. Ben-Hadad III., s. Chazá'éla, k.§ 850, 815, 800, 799, 798, 773, 740

Benjamín§ viz Bené Jamína

 

Bentešina z Amurru, Bente-šina, dyn., chetit. podoba snad churrit. jména Pandi-šeni/Wandi-šeni§ 1300, 1288, 1270, 1250   

Benti-šarre z Lawazantije, Pentipšarri, k. a kněz, o. Puduchepy, chet. ka§ 1300

Bentreš z Bachtanu, pohádková princezna§ 1304 

 

Benu§ viz foinix

 

Benzingerode, m. v Saskuj-Anhaltu§ 5200

 

Béón§ viz Jaqobher

 

beran, beranidlo, řec. kríos, lat. ariés, obléhací stroj, jeho vynález§ 501

 

Berberové, Berbeři, kmenový svaz zřejmě tzv. pelasgického ethnika (?) v sev. Africe, arab. podoba z řec. a lat. barbar. Sami si říkají Amazigh, pl. Imazighen§ před 6000, 5999, 3174, 1303, 945, 631, 530, 396, 241 (nejmenováni), 240, 213, 205, 201, 67, 28, 25-, 17+, 24+, 40+, 42+, 70+, 75+, 84+, 113+, 118+, 138+, 166+, 189+, 217+, 228+, 238+, 240+, 253+, 255+, 280+, 311+, 328+, 343+, 364+, 370+, 372 až 374+ a viz též pod Numidie, Mauretánie, Libye apod. 

Srov. národ Maziků v římské Mauretánii, starší Mešmeš/Mašmaš n. Ma, Maxyes, Mazyes, Mazazacés (lat.), všem od berb. Imazighen. Egypťané B. označovali za Libyjce (Libu) či Numidy, srov. také pod Marmariké, libyjština = berberština. Římané je měli různé jejich kmenové svazy za Numidy, Maury, Garamanty, Gaetuly, Afry apod. Ve východní Africe při Rudém moři a údajně až po m. Rhapta v Azánii nazývali hellénsští geógrafové pobřeží rovněž Barbarika. Soudívá se, že od Rudého moře přenesli jméno v podobě Berber na Severoafričany dobyvatelští Arabové.

Jazyk tamazight patří do skupiny hamitosemitské (= afroasijské). Zřejmě také pův. obyvatelé ostrovů u západoafrického pobřeží, mj. Kanárských ostrovů (na jednom ze sedmi z nich, na o. Gomera, přežívá signální a dorozumívací řeč pískáním o čtyřech konsonantech a dvou vokálech, vyučovaná na ostrově i ve škole, el silbo; cf. pod pískání). Od nich to zřejmě převzali dnešní španělsky mluvící pastýři.

B. používali od 3. st. vlastní písmo odvozené od kartháginské podoby foinícké abecedy; ve formě zvané tifinagh (s významem prý „púnská písmena“, srov. tam) přežilo latinku a arabské písmo a je v užívání u saharských Tuaregů. Jedním z berb. dialektů tamazight se hovoří v egyptských oasách Síwa a v Libyi. Dalšími většími jsou tarifit/rifti v severním Maroku, tašelhijt ve středním Maroku, kabylština v Alžírsku, která se píše latinkou. Skupiny Berberů žijí na jihu P a E.

Zřejmě prvním berberským literátem dějin byl autor latinských komédií  P. Terentius Áfer, viz rok 195 a 185. Vojevůdcem prvním snad berberského původu byl za Traiána Maur Lusius Quiétus a Q. Lollius Urbicus, legát Británie, viz rok 138+. Pokud byl císař M. Opellius Macrínus Berber, viz pod Quirítés a roku 217+, pak to byl člověk, který to z nich ve starém věku dotáhl nejdále (psáno o něm bylo jako o Maurovi, mohlo ovšem být též potomkem latínských kolonistů). Od osmdesátých let 20. století usilují B. o renesanci a z Francie se šířilo hnutí na odlišování B. od Arabů. Marocký král Hasan II. použil berberskou tradici a okolnost, že v římských dobách patřili B. do říše s centrem v Evropě, na podporu své žádosti o přijetí do EHS/EU.

Alžírský parlament uznal v únoru 2016 berberštinu za úřední jazyk, jednacím jazykem parlamentu zůstává arabština. Roku 2002 byla berberština připuštěna do škol v oblastech s berberskou většinou; z c. čtyřiceti milionů obyvatel Alžírska a z nich slabá polovina hovoří tamazight.

 

Berea, mí. v Iúdaji u Elasy§ 160

 

Bereníké, jméno několika ptolemaiovských královen:§

Bereníké I. Sóteir᧠317, 308, 300, 296, 264, 246, ses. a manž. Ptolemaia I.

Bereníké II. Euergetis, manž. Ptolemaia III.§ 266, 264, 261, 260, 258, 246, 240, 239, 229, 221

Bereníké III. Filométór Filadelfos, po sňatku jako Kleopatrá Bereníké, resp. "Kleopatrá alias Bereníké"§ 115, 105, 103, 101, 88, 80, dc. Ptolemaia IX. s Kleopatrou IV. (?), manž. a ses. Ptolemaia X. (s ním měla dceru nezn. jména), manž. dále Ptolemaia XI. a spoluvládkyně i svého o. Ptolemaia IX.

Bereníké IV. Theá Epifaneia§ 79, 69, 58 - 55, manž. Seleuka VII. a Archeláa

Bereníké Anassa parthenón, dc. Bereníky II. a Ptolemaia III.§ 246, 239, 238

Bereníké, snoubenka n. manž. Attala III.§ 159, 138

Bereníké, seleukovská královna, d. Ptolemaia II. s Arsinoou I., jako manž. Antiocha II. a ka Bereníké Fernoforos/Přinášející věno§ 270, 253, 252, 246, 245

Bereníké z Chiu, milenka Mithridáta Eupatora§ 71

Bereníké z Galatie, manž. Déiotara I., m. Déiotara III.§ 159, 51, 41 

Bereníké z Iúdaje (I.), dc. Héródovy sestry Salómy (i.) s Kostobarem Idúmajským, manž. Aristobúlova a Theúdiónova, m. Héróda Chalkidského a Héróda Agrippy I.§ 28, 17, 4-, 20+, 35+  

(Iúlia) Bereníké z Iúdaje (II.), dc. Héróda Agrippy I. s Kyprou, vnučka předcházející, manž. M. Iúlia Alexandra, Héróda Chalkidského (svého strýce), Polemóna II. a milenka Titova§ 32, 28-, 35+, 38+, 41+, 44+, 62+, 66+, 69+, 70+, 75+, 79+, 81+     

Bereníké z Telméssu, d. Ptolemaia II. z Telméssu, vn. Lýsimachova, velekněžka dynastického kultu§ 193, 189

jméno několika měst založených či kolonisovaných Ptolemaiovci:

Bereníké Tróglodytiké založeno jako Arsinoé Olbiá, v římské éře možná Adúlis (srov. tam), dn. Madínat al-haras alias Baranís v zálivu pod (mysem) Rás Banás na jihu egyptského pobřeží, popř. jiná Arsinoé ležela u Filótery na místě dn. Gimsy (?)§ 3096, 1315, 270, 250-, 6+, 100+, 137+   

Bereníké Panchrýsos, m. na severu SDN v poušti, dn. Allaqi§ cf. Trógloditiké a epi Deirés

Bereníké epi Deirés/Deirés, též zvána (?) B. Panchrýsos/"Plná zlata", předtím Arsinoé epi Dirés, již. od dn. Assabu v Eritreji, popř. Džíbútí§ 270

Bereníké, předtím Euhesperidés či Euesperidés, m. v Kýrénaice, dn. Benghází/Banghází v LAR§ 250, 96, 74 

Bereníké v Épeiru, též Bereníkis, m.§ 295, 149

Bereníké§ viz al-Aqaba

Bereníčina cesta, hodos Bereníkés, cesta přes poušť od Nilu k Rudému moři§ 6+

Bereníkés Hormos, "Bereníčin přístav", mí asi na Nilu polohy neznámé§ 257

Bereníkidai, ath. démos§ 229   

 

Bergaios z Thrákie, dyn.§ 410

Bergistánové, ibérský kmen v okolí Tarrakóny§ 195

Bergidum, m. Cantabrů, dn. Castro Ventosa, Villafranca del Bierzo v prov. León§ 25

Bergium, m. Bergistánů, asi dn. Berga v Katalánii§ 195

Bergomum, dn. Bergamo na severu Itálie§ 600 a viz Cenománové

 

Berí z Arbél, o. biskupa Peqídy§ 123+

Bericus Atrebatský§ viz Verica

Beringie, Beringové, Beringova úžina, zaniklá země a její obyvatelé§ pravěk, před 6000 

Bérisadés z Thrákie, dyn. Odrysů§ 359 - 356

 

Bermion, pohoří v Makedonii, též Bora§ 167

 

berně§ viz daň

Bernstorf, archeolog. lokalita v Bavorech§ 1600  

 

Beroé, m. v Thrákii, Colónia Augusta Tráiána, dn. Stara Zagora v BG§ 355+, 377+ 

Beroiá nebo Berroiá, m. v Bottiaji/Émathii v Makedonii, tur. Karafenga, dn. Veria; srov. pod Aigai§ 432, 331, 318, 287, 253, 248, 223, 181, 168, 167, 118, 56-, 127+, 229+, 248+, 261+    

Beroiá nebo Berroiá, m. v Syrii§ viz Chalab   

Bérónové, Bérónés, ibér. nárůdek na horním Ibéru§ 76

Beronikiános ze Sard, neoplatónik, asi poslední scholarchos sofistů v Pergamu§ 320+  

 

Béróssos z Babylónu, bab. Bél-usur/"Bél spasil" nebo Burášu/"Jalovec", popř. Bél-ré'úšu/"Bél je jeho pastýřem", Mardukův velekněz, astronom a řecky píšící historik. Ženat údajně s jistou Erymanthou, měli dceru Sabbu§ 3200, 270

•

Béróssos

Výpravou Alexandra Velikého se Hellénům převelice rozšířil obzor obývané země. Samozřejmě že byli dobře informováni o oblastech, s nimiž řecké obce obchodovaly - se zeměmi Černého moře a celého Středomoří. Jejich znalost dějin ovládnutých území však byla nepatrná a značně zkreslená.

Před Alexandrovou výpravou vylíčil dějiny zemí, v nichž se stali Řekové vládci, vlastně jenom Hérodotos. Jeho zprávy však v hellénistické době nemohly již plně uspokojovat potřeby řeckých učenců; kromě toho byly plné omylů způsobených neznalostí prostředí či povrchností informátora.

Jedním ze základních rysů nových hellénistických států na území bývalé perské říše bylo soužití s domácími tradicemi a kulturou. Řecká vláda znamenala pro Egypt a Mesopotamii poslední dobu ekonomického a kulturního rozmachu. Je přirozené, že řecky mluvící svět chtěl blíže poznat minulost národů, na jejichž území se nyní rozšířil.

Zároveň však i domácí vzdělanci měli snahu představit vlastní dějiny světovládným jazykem: egyptskou minulost sepsal Manethó, babylónskou Béróssos, první římští historikové psali římské dějiny řecky, židovské dějiny zpřístupnil Iosephus Flavius. Řecký svět se měl svým jazykem dozvědět o slávě jiných národů.

S Egyptem a východním Středomořím měli Řekové politické a hospodářské styky dávno před pádem perské říše. Babylónie jim však byla v každém ohledu velmi vzdálená. Babylónské dějiny jim poprvé představil Hérodotos a později Ktésiás z Knidu, který pobýval na perském dvoře jako králův lékař a který vypsal perské dějiny.

Prostředí Mesopotamie Řekům přiblížil účastník Kýrovy vzpoury, současník Ktésiův, Xenofón. Teprve když se Mesopotamie stala druhým centrem nové seleukovské říše, stoupla touha Hellénů zvědět více o babylónské kultuře. Přímé překlady klínopisných textů do řečtiny neexistovaly. Už jenom z toho důvodu, že dějepisná díla, jak je známe z antického starověku, mesopotamské ani nilské kultury neznaly. Vedly chronografie a soupisy datovacích/epónymních událostí a úředníků a jménem žádného takového dějepisce neznáme. Kolem rok 500 žil excerptor či opisovač starých textů s chronografickými údaji Ea-nádin, syn Ana-Bél-eríši, a Nabû-kásir, syn Ea-ilúta-ibniho.  

Pro řecký svět byly atraktivní hlavně babylónské úspěchy v astronomii, která ostatně byla vůbec dominantní vědou Babylónců po celý starověk. Babylónská kultura by však zůstala Hellénům nepřístupná, kdyby se nenašel někdo, kdo by ji zprostředkoval řeckým jazykem. Tímto zprostředkovatelem se stal Béróssos.

O jeho životě nemáme mnoho zpráv. Byl veleknězem boha Béla (= Marduka) v Babylónu. Za vlády Alexandra byl již dospělým mužem. Ve stáří opustil Babylón a usadil se na Kóu, kde založil astronomickou školu (koloval kdysi spis o astrologii pod jménem jistého Béróssa z Kóu, pravděpodobně přičítaný našemu polyhistorovi z Babylónie). Proč se vydal ze seleukovské říše na území pod kontrolou ptolemaiovskou, nevíme. Athéňané ho měli údajně poctít sochou se zlatým jazykem v jednom ze svých gymnasií za to, že jim dobře věštil.

Více zpráv o jeho životě není, přesto je zřejmé, že byl mezi svými současníky proslavený a vážený. Podle zmínek řeckých a latinských autorů sepsal Béróssos práce astronomické a zřejmě i spisek o vzácných kamenech. Proslavilo jej však především autorství tří knih Babylóniak, tzn. babylónských dějin.

Babylóniaka vznikla pravděpodobně kolem roku 280 př. n. l., sotva dříve. Béróssos je věnoval Antiochovi Sótérovi, příznivci babylónské kultury (resp.: myslíme si to o něm). O vlastním obsahu práce říká Béróssos: „Obsahuje sepsání zpráv o nebi, moři, stvoření, o králích a jejich činech".

První kniha obsahovala výklad o babylónské kosmogonii („o nebi, moři a stvoření"), druhá a třetí kniha byla věnována „králům"; druhá kniha obsahovala období před potopou, zprávu o potopě, 86 mytických králů po potopě a pět historických dynastií až do r. 732/1 př. n. l., třetí kniha zahrnovala vládu Assyřanů, Chaldajů a Peršanů až do roku 331 př. n. l., kdy Babylón obsadil Alexandros.

Béróssovo dílo se nezachovalo jako celek. Je známo z citací pozdějších autorů, především Alexandra Polyhistora, Iósépa Flávia a Vitrúvia. Výpis z Béróssových Babylóniak pořídil Alexandros Polyhistór, učenec z 1. století př. n. l.

Tohoto výpisu pak používali všichni další historici až do východořímské/byzantské doby. Podobný výpis filosofický z první knihy Babylóniak pořídil stoik Poseidónios v témže století; obsahoval rovněž poznámky astronomické.

Excerpt Alexandra Polyhistora se zachoval u křesťanského autora Eusebia z Kaisareie, který ho zahrnul do svých Chronik, v arménském překladu. Původní řecký výpis Eusebiův použil ještě na přelomu 8. a 9. st. n. l. mnich Geórgios Synkellos.

V následujícím překladu Béróssových Babylóniak uvádím pouze souvislé zlomky. Dnes již není možné přesně stanovit mezery mezi jednotlivými zlomky, čtenář však pozná, že jsou značné.

Zlomky z Béróssových Babylóniak (výpisy Geórgia Synkella z Alexandra Polyhistora)

I. kniha

1. Babylónie leží mezi řekami Tigridem a Eufratem. Sama od sebe rodí divokou pšenici, ječmen, proso a sezam. V bažinách se rodí jedlé kořínky, kterým se říká gongy - svou vydatností se vyrovnají ječmenu.

Dále země rodí fíky a jablka a další druhy ovocných stromů; ryby a ptáky žijící na souši i v bažinách. Kraje, které leží proti Arábii, jsou suché a neplodné, z druhé strany je Babylónie hornatá a úrodná.

V Babylónu žilo mnoho rozličných národů, kteří se usídlili v Chaldeji. Žili bez zákonů jako zvěř.

2. Jeho podoba se uchovává ještě dodnes. - Netvor celý den pobýval mezi lidmi, aniž by požil nějakého jídla. Vyučoval lidi vědám a umění a rozličným řemeslům, učil, jak zakládat města a chrámy, jak stanovovat zákony a hranice pozemků; rovněž jim ukázal, jak sít a jak sklízet úrodu a vůbec vše, co člověk potřebuje k dennímu životu. Od té doby již nebylo objeveno nic důležitého.

Při západu slunce se Óannés ponořoval zpět do moře a noc strávil v oceánu; byl to totiž obojživelník. Později se objevilo ještě několik podobných netvorů, o nichž bude řeč v knize o králích.

3. Stvořila rovněž jiné lidské tvory s kozími stehny a rohy, další, kteří měli koňské nohy a zase jiné, kteří měli vzadu tvar koňského těla, vpředu lidského, čili hippokentaury.

Dále tato zvířata stvořila býky s lidskou hlavou, psy se čtyřmi těly a rybími ocasy, které jim vyrůstaly ze zadní části těla, koně se psími hlavami, lidi a jiné živočichy s hlavami či těly koňskými, ocasy rybími a jiné živočichy s podobami všelijakých zvířat. K tomu ještě ryby, hady, plazy a jiná zvířata vesměs podivuhodná a se zaměněnými podobami. Obrazy všech těchto zvířat se rovněž uchovávají v Bélově chrámu.

Nad všemi těmito tvory vládla žena jménem Omorka/Homoróka, chaldejsky Thalatth, což se do řečtiny překládá jako „moře" (thalassa). Když všechno to povstalo, přišel Bélos a rozštěpil Omorku na dvě poloviny: z jedné udělal zemi, ze druhé nebe.

Všechny tvory, kteří v té ženě žili, zabil. To ovšem myslel Óannés při svém výkladu jen alegoricky. Když totiž ještě všude vládlo vlhko a v něm žilo množství živočichů, Bélos si usekl vlastní hlavu, ostatní bohové smísili vytékající krev se zemí a stvořili tak člověka.

Proto jsou lidé moudří a dělí se s bohy o rozum. - Bélos pak, jeho jméno se do řečtiny překládá Zeus, rozříznul uprostřed temno, oddělil od sebe zemi a nebe a uspořádal svět. Netvoři zahynuli, protože nemohli snést sílu světla. Když však Bélos spatřil pustou, ale úrodnou zemi, přikázal jednomu z bohů, aby krev, která vytékala z jeho useknuté hlavy, smísil se zemí a stvořil lidi a zvířata, která by vydržela při životě. Bélos rovněž vytvořil hvězdy, slunce, měsíc a všech pět planet.  

II. kniha

1. Prvním králem byl Chaldej Alóros z Babylónu; vládl 10 sarů. Po něm vládl Alaparos a Amélón, oba z města Pautibiblioi. Alaparos vládl 3 sary, Amélón 13 sarů. Po tomto vládl Chaldej Ammenón 12 sarů. Za jeho vlády se z Rudého moře vynořil netvor Idótión (či Annédótos), který měl podobu člověka a ryby.

Poté vládl 18 sarů (A)megalaros z města Pautibiblioi a po něm pastýř Dáónon z téhož města vládl 10 sarů. Za jeho vlády se opět objevil Annédótos, který měl stejnou podobu, jako ti dříve uvedení, totiž směs člověčí a rybí. Pak vládl Euedóranchos z Pautibiblioi a to 18 sarů. Za jeho vlády se objevil další netvor s rybí a člověčí podobou jménem Ódakón.

Dále vládl Amempsinos, Chaldej z města Laranchoi, 10 sarů. Následoval Ótiartés z téhož města, vládl 8 sarů. Pak, po smrti Ótiarta vládl jeho syn Xisúthros 18 sarů. Za jeho vlády vypukla velká potopa.

Xisúthrovi ve spánku Kronos sdělil, že 15. dne měsíce daisia (makedonský měsíc; bab. du'úzu) zahubí veškeré lidstvo. Dále nařídil, aby ve městě boha Hélia, v Sipparách, zakopal všechny písemnosti a vstoupil na loď s příbuzenstvem a nutným množstvím přátel; aby naložil jídlo a pití a na loď nahnal ptáky a čtyřnožce a se vším aby byl připraven k plavbě.

Když se Xisúthros ptal, kam popluje, Kronos mu odpověděl, že k bohům, aby se k nim modlil, aby byli k lidem přátelští. Xisúthros poslechl a vystavěl loď, která měla délku 15 stadií a šířku 2 stadií. Když učinil vše, co mu bylo uloženo, nalodil svou ženu, děti a přátele.

Když povodeň přišla a opět opadla, vypustil Xisúthros několik ptáků. Protože však nenašli žádnou potravu ani místo, kde by usedli, vrátili se zpět na loď. Po několika dnech vypustil Xisúthros opět ptáky: ti se opět vrátili na loď, tentokrát s nohama obalenýma blátem. Potřetí vypuštění ptáci se na loď již nevrátili.

Tu Xisúthros poznal, že se objevila země. Odstranil část paluby a když viděl, že loď usedla na jakousi horu, vystoupil spolu se ženou, dcerou a kormidelníkem, poklonil se zemi, postavil oltář a obětoval bohům. Pak zmizel těm, kteří zůstali na lodi. Zbylí se vypravili Xisúthru hledat a volali ho jménem.

Samotného Xisúthru již nespatřili, z nebes však uslyšeli hlas, který jim přikazoval mít úctu k bohům. On sám se pro svou zbožnost dostal spolu se ženou, dcerou a svým kormidelníkem mezi bohy. Doporučil zbylým, aby se vrátili zpět do Babylónu, vyhrabali v Sipparách zakopané písemnosti a předali je lidem. Místo, kde se nyní nacházejí, se jmenuje Arménie.

Když to uslyšeli, obětovali bohům a pěšky se vypravili do Babylónu. Z vlastní lodi však, která zůstala ležet v Arménii, se dochovala ještě část, která se nachází v Gordyénských horách Arménie. Mnozí si z lodi usekávají kousky asfaltu, kterých pak užívají jako prostředku proti nemocem.

Když se tedy vrátili do Babylónu, vykopali písemnosti uložené v Sipparách, založili mnoho měst a zřídili mnoho chrámů bohům a znovuobnovili Babylón.

2. Odtud uvádí Béróssos jména osmi vládců médských v Babylónu, 224 let; a dále 11 králů a 28 let. Pak uvádí chaldejské krále, 49 v počtu u 458 let, pak arabské, 9 králů a 245 let.

Po těchto letech informuje i o vládě Šamiram nad Assyrií. Pak opět jednotlivě vypočítává jména 45 králů a jejich roky, 526 let. Po těchto vládl král Chaldejů jménem Fúlos.  

III. kniha

1. Postavil pomník svého vítězství, když dal postavil vlastní sochu, na kterou dal chaldejskými znaky zvěčnit události. Postavil město Tarsos a dal mu jméno Taršiš. Pak se vrátil domů. Žil 18 let a byl zabit vlastním synem. Ten vládl 8 let, po něm Hamugios 21 let a jeho bratr 21 let.

Po nich kraloval Nabupalassoros 20 let a po tomto Nabuchodonosoros, takže se od Senacheriba po Nabuchodonosora počítá 88 let.

Když Nabuchodonosoros převzal vládu, obklopil Babylón trojitou hradbou a to v 15 dnech; z ramene Eufratu zvaného Akrakanos vyvedl řeku (kanál) Armakalé. Nad městem Sippara dal vykopat jezero o obvodu 40 parasang a hloubce 20 loktů; dal postavit propustě, které, když se otevřely, zavodňovaly celou rovinu kolem města. Propustě se jmenují Echetognómony.

Postavil rovněž hráze proti přílivu Rudého moře (Perského zálivu) a na přístupech do Arábie založil město Terédon. Královské zahrady ozdobil stromy a tyto zahrady nazval „zavěšenými".

Král Nabuchodonosoros vládl 43 roky; byl to muž činu a slavnější než jeho předchůdci. O něm říká Béróssos ve třetí knize Babylóniak: Když jeho otec Nabupalassaros uslyšel, že se proti němu vzbouřil satrapa Egypta a Údolní Syrie a tuto urážku nemohl již déle snášet, vypravil proti povstalci svého syna Nabuchodonosora, který byl tehdy již v dospělém věku.

Nabuchodonosoros se s povstalcem střetl v boji, porazil ho a stal se pánem země, která odjakživa měla vlastní královládu. V téže době v Babylónu onemocněl jeho otec Nabupalassaros a zemřel po vládě, která trvala 21 let. Když se to zanedlouho poté Nabuchodonosoros dozvěděl, uspořádal poměry v Egyptě a na ostatním území, určil jednomu ze svých přátel, aby s hlavní silou vojska spolu se zajatými Židy, Foiníčany, Syry a obyvateli Egypta a a zbytkem kořisti táhl do Babylónu; sám rychle prošel pouští a dorazil do Babylónu.

Převzal vládu, kterou mezitím spravovali Chaldejci a rovněž královské sídlo, které spravovali nejlepší z nich, rozkázal pro blaho vlastní říše usadit zajatce v těch částech Babylónie, které to vyžadovaly. Dal vyzdobit z válečné kořisti chrám Bélův a ostatek starého města, stejně tak i nové, na druhé straně Eufratu. Aby již nikdo nemohl město dobývat tím, že by odvedl tok řeky, dal obehnat obě části města trojitými hradbami, jedny z pálené hlíny a asfaltu, druhé jen z pálené hlíny.

2. Jeho syn Labassemardochos se dostal k vládě jako chlapec; vládl 9 měsíců. Bylo mu ukládáno o život, protože se příliš projevovala zkaženost jeho mravů a tak byl svými přáteli ubit.

Po jeho zabití spiklenci společně přenesli vládu na Nabonnéda, jednoho z Babylónců a spoluúčastníků spiknutí. Za jeho vlády byly hradby kolem řeky ozdobeny cihlami z pálené hlíny a asfaltu. V 16. roce jeho vlády vytáhl Kýros z Persie, dobyl zbytek Asie a táhl do Babylónie.

Když Nabannédos zjistil, že Kýros přichází, postavil se mu v bitvě a podlehl; uprchl z bitvy a uzavřel se v Borsippách. Kýros získal Babylón a nařídil zbořit vnější hradby, protože se mu zdálo, že je to velmi důležité a nedobytné město. Pak se vypravil proti Borsippách obléhat Nabonnéda. Ten však obléhání nevydržel a vydal se Kýrovi do rukou.

Kýros se k němu zachoval lidsky a určiv mu za místo pobytu Karmami odeslal ho z Babylónie. Nabannédos prožil zbytek života v té zemi, kde i zemřel.

Poznámka: Naprostá většina jmen a událostí je známa z domácích, klínopisných pramenů. Nejasná jsou pouze jména tzv. předpotopních králů (kromě Dáónon = Dumúzi). Jméno učitele lidstva lze snad vykládat z ummânu, pozdněbab. uwánu, "učenec" = Óannés, tzn. řec. Démiúrgos.

vyšlo v časopisu Nový Orient xxxvi, 1981, pp. 177 nn.

Beroun§ viz Véróna

Bérsúma, aram. Bar-sauma, pitiaxés, ibér. hodnostář§ 75+

Béryllos, vychovatel Nerónův a tajemník přes řeckou korespondenci/ab epistulís graecís§ 49+

Bérýtos, m. v Syrii, foin. Beruta, Be'erot/"Studně", krátce Láodikeia (pod Libanem?), řím. kolonie Iúlia Augusta Félíx, dn. Bajrút/Bejrút v Libanonu (z foin. „Studně“); u B. se vléva ř. Magorás, arab. Nahr Bérút§ 1424, 1365, 1299, 1111, 219 - 218, 143, 85, 80, 15, 10, 7, 4-, 6+, 41+, 48+, 50+, 66+, 69+, 70+, 105+, 133+, 185+, 194+, 200+, 380+, 388+        

 

Bes, trpasličí bůh v ET§ 353+, 371+ 

Bés᧠viz Antinoúpolis

Bésán§ viz Skythopolis

Besantió§ viz Vesontió 

Besarábie, hist. země, z větší části dn. Moldova§ 340-, 272+ 

Besnágar, mí v Madhjapradéši u Vidiše, IND§ viz Héliodóros z Taxil

Bessové, Béssové, thrácký kmen v poh. Haimos sahající až k pobřeží§ 183, 108, 72, 66, 62 - 59, 57, 43, 33, 28, 20, 19, 13, 10

S Dionýsovou věštírnou a jako součást Satrů zmiňováni Hérodotem již k roku 480. Nejznámějším z Bessů asi byl východořímský císař a monotheistický fanatik León I. (457-474), dosazený magistrem militum Alanem Asparem.

Béssos z Persie, bab. Bíšu, jako samozvaný král Peršanů Artaxerxés IV. (pokud by platilo, že Arsés užíval také trůnního jména Artaxerxés, je Béssos Artax. V.)§ 330 - 328

 

Bét El, mí. v Palaistíně severně od Jerúsaléma, dnes poblíž stejnojmenné moderní osady (Bejt El)§ 634

Bét horon, mí. v Iúdaji§ viz Baithórón 

Bét lechem, mí. v Iúdaji, rodiště žid. krále Dáwída a Ježíše§ 2, 326+, 393+   

Starší Bajt Lachmu, Sídlo kanaánské bohyně Lachmu, monotheisty přeformováno na „dům chleba“; arab. Bajt lachm značí dům masa), řec. Béthleem. Původně se lokalita jmenovala Efrata, aram. Pitná voda. Archeology roku 2012 dokázána existence lokality i mimo biblické knihy: nalezen střep s hliněnou pečetí ze sedmého roku čísi vlády (?) z doby kolem roku 800.

Bét Peor, kterési mí u Gai v Móabu, kde pohřben Móše, řec. Oikos Fogór§ 1400

Bét Ramata, Bét Haram, řec. Bétharamfthá/Bétharamatha, za Héróda Antipy Lívias a později Iúlias, sídel. m. tetrarchie Peraiá; bývá lokalisována s Tall ar-Ramá/Tell er-Rameh v JOR, popř. s Tall al-hammám, viz Mrtvé moře§ 5-, 24+ 

Bét Š'án, Bét Šeán§ viz Skythopolis

Bét súra, Bétsúra, Béthsúron, Baithsúron, Baithsúra, Bét Zur, m. v Iúdaji§ 163, 152, 144  

Bĕthzachari᧠viz Baithzachariá

Bét šemeš, bibl. řec. Baithsamys, m. západně od Jerúsaléma (nezaměňovat se Šechemem/Neápolí)§ 1020, 797, 783, 773

Bét sajda, Béthsaida§ viz Iúlias

Bethther, Bitthéra, Beitar, Betar, dn. Battír s ruinami Chirbat al-Jahúd, pevnost na jih od Jerúsaléma§ 135+  

 

Beti'ilu z Amurru, s./b. (?) Ba'lujův, též DU-Tešub (?)§ 1365, 1350

 

beton§ viz opus caementicium 

Betrest§ viz Bati-ires

Bévus (lat.), ř. v západ. Makedonii polohy nezn.§ 199

Beycesultan, archeolog. lokalita u Çivrilu na západě Anatolie§ 2000  

 

bezbožnost§ asebeiá

bezpečnost, "kolektivní"§ viz pod pakt

Bézabdé na Tigridu, Bázabdá, Bedzakti, aram. Bét Zabdaj, dř. Fainiché n. Pannika, dn. možná Cizre v TR, sídel. m. Zabdikény§ 331, 360+ 

Bezeq, nezn. lokalita v Kana'ánu§ 1380

Bezetha, mí. v Iúdaji§ 160

 

běžec na dlouhé vzdálenosti§ viz hémerodromos

 

Bhadraka, k. v Magadě§ 185

 

Bhadravarman I., k. Čampy§ 192+

 

Bhagavata, Bhágabhadra, k. v Magadě§ 185, 115

 

Bhanugupta, k. Guptů§ 375+

 

Bharata, Bháratové, přapředek Indů a jeho potomci, dnes jméno Indické republiky§ 600

 

Bhása, ind. dramatik§ 300+

 

Bhúmaka, k. z indosakské dynastie Kšaharáta§ 55

 

Bhúmitra, s. Vásudévův, k. v Magadě§ 68

 

Biaina, Biainili§ viz Urartu

  

biandrie, dvoumužství, způsob polyandrie§ 2384 (v Lagaši), 1800 (v Indii), 411 a viz pod ženy

Přežitek z matriarchátu, praktikovaný dodnes v severních částech hinduistické Indie, v Ladákhu, jak dosvědčil americký dobrodruh Richard Halliburton ještě ve dvacátých letech 20. století, v odlehlém severozápadním Nepálu při hranicích s Tibetem v bönové oblasti Dolpo/Dolpa, v Polynésii a v povodí Konga; opakem je islámská polygynie, mnohoženství, viz pod ženy a Arábie/islám. V Dolpě bývá manželka vybírána pro nejstaršího syna, zároveň pro jeho mladšího bratra či bratry; praxi ukončili ve vlastním Tibetu až čínští komunisté po jeho okupaci roku 1950. Stává se, že žena vychovává ve svých dětech i své budoucí manžely. V Mahábharátě se dcera krále domorodých Pančalů Draupadi provdala za pět bratrů z árjského klanu Pándavů. Což bývá moderně mimo jiné vykládáno jako mísení árjských elit s domorodci symbolisovanými jejich bohem Krišnou s tmavou koží, kultem "domorodým", srov. roky 1800 a 600.

O Alkibiadovi Athénském se tradovalo, že na tažení do Helléspontu c. 411 se spolu s Axiochem oženili s jistou Medontidou Abýdskou a že s ní měli dceru (Alkibiadés byl v Athénách ženat s Hipparétou, dcerou Hipponíkovou, tedy velmi bohatou dámou). O otcovství se nijak nepřeli, každý ukazoval na toho druhého. Do Medontidy se oba zamilovali na dálku na základě zpráv o její kráse.    

 

Bianór z Athén, kondottiér§ 359

Bianór z Akarnánie, kondottiér§ 333

Bianór z Leukady, akarnánský prořímský politik§ 197

 

Biás z Priény, gen. Bianta, tyr. (?) a jeden ze Sedmi moudrých§ 668, 617 a viz s. v. Sedm mudrců 

 

bible, křesťanské "Písmo svaté", vznik, překlady§ 1448, 210+, 393+ a vide s. v. Móše, Iúdaioi a křesťanství

bible, datace událostí a osob do vzniku království Israél§ viz pod datace 

 

Bibliné, Biblinés, kraj, poh. a ř. v Thrákii slavný vínem, biblinos oinos, v Syrákúsách zvané glykys pollios, "sladké Pollidovo"§ 554

 

bibliofylax, „strážce knih“§ viz pod daně

bibliothéké, bibliothéca§ viz knihy a knihovny

biblos, biblion, byblos, bible§ viz kniha a papýros

 

Bibracte, sídel. m. kelt. Haeduů, dn. Mont Beuvray v Burgundech (nezaměňovat s Bibrax n. s kelt. Bibroky na jv. Anglie)§ 58, 52, 51

Bibrax, gen. Bibractu, m. Rémů v Belgické Gallii, dn. Beaurieux či vrch Vieux Laon čili Laon v Picardii§ 57

Bibrokové, lat. Bibrocí, kelt. lid v Kentu§ 54  

 

Bicilis z Dákie, Decebalův zrádný důvěrník§ 286, 106+

 

Bidérios, Bidorios, kelt. předák, též Kidérios§ 278

 

Biesheim, m. v Alsasku§ 176+

Biésius, velitel římské jízdy, celé jméno neznáme§ 153

Biésios Peisón z Melity, lat. Biésius Písó§ ath. arch. 172+, popř. 173+   

 

bíga, dvojspřeží, řec. to zeugos§ 1480, 215 a viz synóris, dostihy, válečnictví  

bigamie§ viz polygamie

bígátus, řím. mince jako quadrigátus, předchůdkyně victóriátu, dvoudrachma§ 191 a viz v přílohách o měrách a váhách 

Bigerra, m. v Hispánii, asi dn. Bogarra§ 214

Bigerrionové, lat. Bigerriónés, kelt. lid v Aquitánii, dn. podpyrenejský kraj Bigorre§ 56 

 

Bihár, dn. indický svazový stát, jméno odvozené od Vihára, buddh. kláštera; ve starém věku jádro státu Magadha§ 600, 599, 303-, 320+ 

Většina indických filosofických škol vznikla na území Biháru.

 

Bik᧠viz Biqá' 

Bikón§ viz Bitón

 

Bilala z Ummy, předák§ 3540

Bilalama, ensi v Ešnunně§ 2028, 1977, 1933  

Bilbilis, m. nad ř. Saló/dn. Jalón v Tarrakónské Hispánii, dn. ruiny u Calatayud v Aragónu§ 40+, 101+

Bilcha, m. dvou Ja'qovových synů§ 1108

bilingva z Armazi§ 58+, 75+

Bilistagés z Ibérie, kníže Ilergetů§ 195

Bilistiché, Belistiché z Makedonie n. Argu, dc. Filónova, milenka Ptolemaia Filadelfa, m. Ptolemaia, velitele Efesu, a olympioníčka§ 276, 261 

Bilkís, Bilqís, Balqís, mýth. královna ze Saby§ 600

Arab. jméno zní Mahrám Bilqís/Balqís, což byl ve skutečnosti Awwam, chrám měsíčního boha Ilmuqah, Ilmuqá v Ma´áribu. Arabové zaznamenali, že syrskou Palmýru postavili duchové a že tam sídlila Balqís. Jeden z pramenů oasy se jmenuje Hammám Balqís, Balqidiny lázně. 

 

Bimbiraš§ viz Pimpiraš

Bimbisára či Vidhisára z Magadhy, k., vlastním jménem Senija či Sénija, sanskr. Šrenija či Šrénika§ 545, 519, 493

Sénija dostal přízvisko Bimbisára od svých žen podle toho, že mu krvácel hemoroid. Bimbi je červená tykev a synonymum pro čevenou barvu: „seroucí krev“. • O potížích s hemoroidy u antických vladařů není dalších zpráv. V novější minulosti se předpokládá, že na ně trpěl Napoleon a že bolesti, které prožíval, mu zabránili soustředit se na vedení své osudové bitvy u Waterloo.

 

Bin-Dammu, vrchní velitel Amorejců v Chalabu§ 2039

 

Bindusára či Varisára alias Amitragháta, řec. Amitrochadés§ viz Amitragháta

 

Bingium, osada na Rýnu, dn. Bingen am Rh. v Porýní-Falci§ 359+

 

Bin-kali-šarrí z Akkadu, b. Šarkališarrího§ 2255 

 

Bintanat, Bint-Anat (I.), d. Ramessea II.§ 1304, 1223

Bint-Anat (II.), d. asi předešlé, manž. Amenmesseova (?)§ 1223

 

Binú jamíni, Benjamíni$ vide Amorejci

Binú sim´al, Bensim´al$ vide Amorejci

 

bio, biograf§ viz hudba

biografie, autobiografie, životopis§ viz dějepisci (2) 

 

Bión z Borysthenu, filosof a rhétór§ 250 

Bión ze Smyrny, búkolský básník§ 150

další Biónové: z Abdér byl démokritovec a mathématik, který věděl o zemích na severu s polární nocí, z Klázomen a Mílétu sochaři, z Prokonnésu byl současník Ferekýda ze Sýru, ze Syrákús byl autorem učebnice řečnictví, jiný rhétór nazval svých devět knih podle Mús, ze Sol sepsal spis o Aithiopii a byl jistý Bión skladatel písní a jiný tragickým básníkem.

Biónidás ze Sparty, promanked. představitel§ 220 

 

bipedalismus, u homininů§ pravěk (1)

Bipeiátis, messénský kraj při hranicích s Arkadií§ 182

Bippos z Argu, achajský vyslanec§ 182, 181 

 

Biqá', Wádí al-Biqá', Biqá'a, též Beqá'/Beká, údolí v Libanonu, asi 'Amq, Amqu, řec. Búkka či Marsyás/Massyás, srov. pod Koilé Syri᧠1580, 1500, 1450, 1373, 1000, 221, 219, 145, 23-, 199+ 

 

Bir-dadda z Arabie, šejk§ 676

Bir 'Iajján, mí ve Východní poušti v ET§ 257

Bir-'idri z Damašku§ viz Ben-Hadad III. 

Biridija z Megidda, dyn.§ 1365

Birijamaza, asi dyn. v Damašku§ 1375

Biris-chatri z Médie, k.§ 659

 

Birkenna z Illyrie, jedna z manž. Pyrrhových§ 295

 

Birket Kárún, viz Moiris

 

Birria, Milónův gladiátor§ 52

 

Bírtha n. Bírtá na Eufrátu, m. v Mesopotamii, dn. Birecik v TR§ 360+ a srov. pod Zeugma a Byrsa.

Jiná B. byla na Tigridu a zřejmě to je Tikrít, viz tam a pod Mesopotamie. Slovo BYRT´, bírtá, aramajsky znamená „pevnost“, stejně jako assyrské birtu/bírtum (na rozdíl od álum, město, kde žili „civilisté“, v bírtu města ležel garnison), srov. hebr. bírá. Pl. pevnosti byl biránátu a je pravděpodobné, že se tak jmenovala jedna lokalita v Zágrosu, viz rok 607 (i když čtení "pevnosti" v novobabylónské kronice by bylo logičtější).

 

Bisaltiá z Massylie, dc. náčelníka Berberů§ 256

Bisaltové, Bisaltai, Bisaltiá, thr. národ a kraj na dolním Strýmonu§ 560, 167 

Bisalthés z Abýdu, pirát§ 494

Bisanthé, Bysanthé, m. na Propontidě, snad óreion, óreia/pevnost B., osada pův. Samu na území Kainů, pozd. známa jako Rhaideston/-os, dn. Tekirdağ v evr. části TR§ 407, 404, 130-, 46+ 

 

bisextílis, přestupný únor§ 364+

 

Bissula z Alamannie, manž. D. Mágna Ausonia§ 367+

 

Bistheibanaps, manž. Fraáta IV.§ 87, 10

 

Bísutún, Bísotún, starší Baghistán, trad. Behistún, řec. Bagistánon oros, Bagistáné, skalní lokalita na jižní trase Velké hedvábné cesty mezi Kermánšáhem a Ekbatanami (Hamadánem)§ 550, 324, 149, 49+   

Ze staroper. Bagastána/Místo bohů. Vedle trojjazyčného nápisu Dáriea I. v elamštině (zřejmě původní verse), babylónštině a perštině, který vznikal v letech 522-519 ještě nápis seleukovský z roku 148, tři parthské a sásánovský. Na základě bísutúnské trilinguy byla britským důstojníkem Henrym Rawlinsonem roku 1838 rozluštěna stará perština.

 

Bít Abí-rattaš, kassitský klan/kmen§ 942

 

Bít Ada, bab. provincie na Dolním Zábu§ 1097

 

Bít Adíni, Aguši atd.: jména především aram. kmenových svazů a jejich státečků v Syrii a Mesopotamii; názvy jsou v ass. podobě s významem 'Dům či Rod Adínův' atd.:

Bít Adíni, stát v severových. Mesopotamii kolem metropole Tíl Barsip, hebr. Béth Eden, viz pod Anthemúsias a Batnai§ 1000, 920, 899, 883, 880, 877, 858 - 855, 850, 847, 727, 612

 

Bít Agúsi či Agúši, stát v okolí Arpadu, srov. tam, původ. chetit. stát, pozd. aramaisovaný, aram. Bajt Guš; ass. též Jachaná či Achánu)§ 1000, 880, 870, 857, 854, 850, 849, 834, 805, 754, 743, 742

 

Bít Amukkáni/Awukáni, ass. též Ukánu, Amukkánové, stát v již. Babylónii pův. na pravém břehu Eufrátu proti Uru, jižně od Bít Dakkúri; kmen. svaz Amukkánu byl částí Chaldajů§ 1159, 850, 733, 731, 729, 703 

 

Bít Bachiáni§ viz Guzánu

 

Bít Bazi/Baṣi, kassit. kmen/klan§ 1004, 978

 

Bít Burutaš či Burutiš§ viz Tabal

 

Bít Dakkúri, stát v Babylónii sev. od Bít Amukkáni na pravém eufrátském břehu západně od Borsipp, další část Chaldajů, Dakkúrové§ 1159, 850, 811, 761, 747, 731, 703, 693, 690, 678, 675, 669

 

Bít Gabbári§ viz Sam'al

 

Bít Chalupé, aram. stát na dolním toku Chábúru a soutoku s Eufrátem§ 1000, 942, 883, 878

 

Bít Chanunía, krajina v Urartu§ 608

 

Bít Chašmar, m. kdesi na babylónském jihu§ 1007

 

Bít Chumrí, Bít Chumríja§ viz Samareia

 

Bít Imbí, elamská hraniční pevnost v zemi Raši při Babylónii§ 653, 646 

 

Bít Jakíni, stát v již. Babylónii u Zálivu, část Chaldajů, Jakínové; země byla předtím nazývána Přímoří nebo Pomoří/Mát tâmti(m), pozd. v hellénismu Charakéné nebo Meséné§ 1159, 850, 811, 770, 731, 729, 722, 707, 706, 703, 700, 689, 680, 669, 651, 648, 646

 

Bít Karziabku, kmen kočovných Kassitů§ 1125

 

Bít Kilamzach, m. v zemi Iasubigallu§ 702

 

Bít Kubatti, m. v zemi Iasubigallu§ 702 

 

bít redûti, palác v Ninuy§ 642

 

Bít réš, tj. dům-hlava, svatyně boha Anu v Uruku§ 244, 202

 

Bít rím mátátim§ viz Eamkurkurra  

 

Bít Sa'alli, Bít Ša'alli, aram. státeček v Babylónii§ 731, 728, 626 

 

Bít Siláni, Bít Šiláni, aram. státeček v Babylónii§ 731, 728, 626  

 

Bít Sîn-mágir, bab. provincie v Sumeru§ 1103  

 

Bít Šamaš, bab. pevnost§ 1125

 

Bít Šú-Sîn, m. n. mí v Babylónii§ 1809 

 

Bít Zamáni, aram. státeček na horním Tigridu, pozd. Gordyéné, snad staré Simanu§ 1000, 942, 889, 882, 866, 856, 832, 297+ a viz Simanu

 

Bít Zéri, pravděpodobně kmenové území chaldajských Amukkánů§ 711

 

Bitheridus, alaman. velmož v řím. službách§ 372+, 373+ 

 

Bíthýnie, Bíthýniá, Bíthýnové, thrácký kmen§ 1424, 1326, 1068, 972, 675, 416, 408, 407, 404, 400 - 377, 347, 339, 328, 327, 315, 296, 289, 280, 279, 275, 264, 246, 242, 236, 229, 211, 202, 189, 186, 184 - 182, 156, 149, 130, 104, 100, 98, 95, 94, 91, 88, 85, 81, 78, 74 - 72, 67, 66, 47, 43, 42, 35; Provincia Bithynia et Pontus:§ 67, 65, 64, 47, 44 - 42, 35-, 41+, 45+, 53+, 60+, 61+, 66+, 70+, 82+, 90+, 106+, 111+, 113+, 123+, 130+, 132+, 139+, 163+, 176+, 193 až 195+, 200+, 212+, 213+, 216+, 218+, 229+, 235+, 238+, 249+, 265+, 272+, 284+, 285+, 293+, 313+, 329+, 334+, 337+, 351+, 354+, 358+, 360+, 361+, 364 až 366+, 371+, 392+         

Kdysi byla země obydlena Mýsy a Mariandýny než sem pronikaly thrácké skupiny: nejprve Bebrykové/"Bobři", po nichž se země jmenovala, pak dorazili Bíthýnové a Thýnové; v chet. pramenech Wiluša.

 

bíthýniarchés, předseda provinčního sněmu§ 30

 

Bíthýnion, m. v Bíthýnii, pozd. Klaudiopolis/Claudiopolis, dn. Bolu v TR§ 130+

 

Bithyás n. Bithiás z Numidie, alias Diogenés (?), propúnský numidský velmož§ 148 - 146

 

Bithys/Bíthys z Thrákie, gen. Bithya§ 1. 233, strat. Démétria II. Makedonského; 2. 167, syn Kotya III.

Bithys, seleuk. územní správce v Anatolii§ 209

Bithys, o. ptolemaiovského nauarcha Seleuka§ 145 

 

Bitón z Argu, b. Kleobiův, syn Héřiny kněžky v Argu Kýdippy, jeden z hellénských vzorů mateřské lásky a zbožnosti§ 600, 197

Bitón ze Syrákús, vojen. velitel§ 397

Bitón/Bikón, žoldnéř§ 325  

 

Bitthéra§ viz Bethther

 

Q. Bittius Proculus§ cos. suff. 98+ 

 

Bittútu n. Bít Tútu, lokalita v babylónských močálech§ 700

 

Bituítus, Bituítos, Bitoitos či Bitokos, kelt. jméno§ 1. 121, k. Arvernů, o. Congonnetiakův; 2. 63, kelt. sluha k. Mithridáta Eupatora

 

Bítum rímum, "Dům divokého býka", Aššurův chrám v Aššuru§ 1920

 

Bitura, Pitura, pevnost v Diře v Nairi§ 879

Biturígové, lat. Biturígés, kelt. kmenový svaz v Gallii, dělil se na dvě skupiny: B. Cubí ve středu Gallie, ve starém kraji Berry, sídel. m. Aváricum, dn. Bourges, B. Viviscí na jihu kolem Burdigaly, dn. Bordeaux. Viviskové sousedili na jihu s dvaceti nárůdky aquitánskými, mezi něž ethnicky nepatřili§ 600, 52, 51

Augustem bylo území Biturigů, též Santonů, Kadurků, Lemoviků a dalších po Liger/Loiru zahrnuto do provincie Gallia Aquitánia. 

 

„bitva beze slz“/adakrys maché u Eutrésijí, kde Sparťané porazili Arkaďany§ 368

bitva jízdní, největší starého věku (u Ipsu) § 301

Největší středověká evropská jízdní bitva byla 15. července 1410 u Grünwaldu či Tannenbergu mezi polským králem a řádem německých rytířů (39 tisíc mužů na polské straně, 37 tisíc na německé)

bitva, největší mezi Hellény§ 301, 217

Bitva u Rafie byla největší mezi Hellény, srov. ovšem rok 301 Ipsos, kde proti sobě stálo více než 150 tisíc mužů ve zbrani. Největší ztráta v bitvě však postihla roku 129 Antiocha VII. Euergeta a Seleukovce v Mesopotamii: Parthové pozabíjeli na třicet tisíc vojáků, jádro seleukovské armády. Žádný hellénský dům prý tehdy nezůstal bez smutku. Ze ztráty se říše už nevzpamatovala.

Nelze srovnávat se ztrátami a operačními rozsahy bitev za válek novověkých, např. napoleonských, z nichž největší námořní bitvou byla bitva ve Skágerraku za první světové války (1916), letecká o Anglii (1940) a tanková u Kursku za druhé světové (1943), stejně jako bitva o Stalingrad (1942/3) a z první války bitva verdunská (1916 s téměř milionem padlých za desetiměsíčních zákopových bojů). Viz pod válka.

Nejvíce mrtvých civilistů během jediné vojenské operace zemřelo v japonské Hirošimě 6. srpna 1945 po 8.15 hod., kdy Američané na město o asi 350 tisíci obyvatel (osmé největší v zemi) svrhli první atomovou bombu (Little Boy). Ze 76 tisíc domů zůstalo jen šest tisíc nepoškozených, během výbuchu a na důsledky ozáření zemřelo do konce roku 1945 140 tisíc lidí, do šedesátého výročí útoku 237 062.

9. srpna 1945 shodili Američané na Japonsko ještě jednu jadernou pumu, Fat Man, zatím poslední bojově nasazenou. V Nagasaki v 11.02 hod. a v několika dalších hodinách zemřelo na 74 tisíc lidí. 2. září japonský císař kapituloval, skončila druhá světová válka; o prvním bombardování dějin viz pod válka.

Největší v oceánu vedenou bitvou na největším operačním území byla bitva o pacifický o. Midway, „na půl cesty“ o 5 km2, 4.–6. 6. 1942 mezi Japonci a Američany. Vlastní bojové operace vedlo letectvo startující na obou stranách z letadlových lodí, menší ztráty přivodily ponorky, ale loďstvo se nedostalo navzájem na dostřel. Japonci, admirál Č. Naguma a vrchní velitel I. Jamamoto, přišly o čtyři letadlové lodi, jeden těžký křižník a 332 letadla (více než polovina nasazených), Američané pod admirálem F. Fletcherem a Raymondem Spruancem, vrchní veltel v Pacifiku Chester W. Nimitz v Pearl Harbouru, ztratili jednu letadlovou loď, torpedoborec a 150 letadel (více než polovina nasazených).

V moderní době se uhnízdil zvyk "přehrávat" významné bitvy. Spolky staromilců se sdružovaly a na výročí masakrů v dobových uniformách a pokud možno v autentické výstroji a za stejných podmínek pořádaly navštěvované podívané. Největší takovou atrakcí bylo v červnu 2015 "zopakování" bitvy u Waterloo, v níž se Evropané pod britským velením s německým a holandským přispěním zbavili vlády Napoleonea di Buonaparteho, vulgo francouzského císaře Napoléona I. dvě staletí předtím. Dvě stě tisíc diváků z celého světa shlédlo podívanou, v níž 5500 vojáků-herců předvedlo průběh bitvy 190 tisíc vojáků se čtyřiceti tisíci padlými z 18. června 1815.

Starý svět podobné inscenace nepěstoval, ačkoli Římané byli v tomto smyslu velmi hraví. Během triumfů byly v průvodu vítězné armády neseny mimo jiné obrazy z bitev, dobývání měst a literáti velké události k poctě vítězů rádi (a se ziskem) zvěčňovali. 

bitva námořní, největší mezi Hellény a starého věku, viz též lodě, loďařství§ 262, 241

bitva na Nilu, viz pod Kanóbos a rok 47

bitva občanské války, největší; za republiky u Aktia. V únoru 197 n. l. u Lugdúnu proti sobě postavili do pole L. Septimius Sevérus a Clódius Albínus (také původem z Afriky, ale Latin) po 150 tisících mužích. Dvoudenní bitva byla největším soubojem všech římských občanských válek na souši. Lugdúnum, do té doby hlavní město střední Gallie, bylo zničeno a své postavení již nikdy nezískalo zcela zpět.

Za války mezi křesťanem Constantínem I. a polytheistou Liciniem roku 324 bylo zřejmě na malém prostoru shromážděno nejvíce vojáků za římských občanských válek. Licinius měl v Hadriánopoli vojsko o 150 tisících pěsích, patnácti tisících jízdních a 350 lodích pod Abantem. Constantínus se blížil od Thessaloníky se 120 tisíci pěšáky, deset tisíci jezdci a s loďstvem o dvou stech válečných lodí a dvou tisících dopravních; loďstvu velel jeho syn Crispus. 3. července 324 byl Licinius poražen na zemi, pak na vodě. po několika menších střetnutích byl definitivně poražen a zajat u Chrýsopole 18. září.

bitva slonů§ viz sloní bitva

bitvy na jezerech (Maiótském a Urmijském), první "námořní"§ 856, 818, 107

bitva vítězů§ 546

bitva námořní a na pevnině v týž den§ 468 (u Eurymedontu Athéňané nad Peršany), 204 (jistý Númenios zvítězil na moři a po vylodění v jezdecké bitvě)

bitva námořní a na zamrzlém moři na témže místě§ 107

  

Bizóné, m. na pobřeží Levého Pontu, dn. Kavarna v BG§ není v CSD

Bizua, ses. Babatiho a Abí-símtí, manž. Amar-Suenovy, původ sourozenců neznáme§ 2048

 

Bizyé, m. ve vých. Thrákii, středisko Astů, s řím. provincií po roce 46+ cívitás stípendiária, tedy odvádějící provinční správě poplatky§ 100