Be-Bi
Be'al-sisi, kult v Aššuru§ 2307
Beal§ viz Bélénus
Bebi, Bebeti§ viz Chasechemuj
Bebi z Théb, wezír v Jedenácté dyn.§ 2061
Bebi, čati z konce Dvanácté a zač. Třinácté dyn.§ 1786
Bebianch, Bebanch, Bebi-anch, k. Sedmnácté dyn. Se-user-en-Re, User-en-Re§ 1629, 1608
Bebnem, Bebhem, k. Čtrnácté dyn. [x]-ka-Re§ 1603
Bebrykové§ viz Bíthýniá
Bdat, Bedat, k. v Edomu§ 1005
Bedowe§ viz Meroé
Bedžer z Dór, čekerský dyn.§ 1095
Bedriacum, lokalita v Popádí, dn. Calvatone§ 63+, 69+
beduinové, arab. označení pro nomády al-bádijá, badawí (sg.)/"obyvatel pustiny, neusazený", srov. dále pod Akkadové, Aramajové, Arabové apod., o beduinismu a městství, kmenech a klanech viz Mesopotamie§ 3200, 715
Bedžá§ viz Blemmyové
Bedžatau, Bedžau§ viz Hetepsechemuj
Bedžmes, šéf král. loděnic za Džosera§ 2667
Beeloios Kýros z Charakény, plavec§ 131+
Beerót, řec. Béróth, m. Chiwiů§ 1400
Begeda§ viz Segéda
Behdet§ Edfú
Behenu, manž. Pepiho I.§ 2333
Behistún§ viz Bísutún
Beikthano-myo, "Višnuovo město" lidu Pju, v Barmě u dn. Taungadwingyi ve středu země§ 175
Beitar§ viz Bethther
Bekenrinef§ viz Bakenrenef
Bél, bélu(m), „Pán“, „pán“, přívlastek bab. nejvyššího boha Marduka, též jako jeho samostatné označení; srov. foin. Bá‘al, řec. Bélos§ 278, 224, 187, 155, 33 (Palmýra, Dúra)
V theoforních jménech, psaných klínopisnou babylónštinou, lze mnohdy číst znak pro „bél“ jako „Marduk“. V hellénismu a římské době byl Bélos uctíván s kultem Hélia: jim dvěma postavil v Římě chrám císař L. Domitius Auréliánus.
Bél-áli ze Sibary, gizilbundský dyn.§ 815
Bél-apla-iddina, bab. vojevůdce§ 878
Bél-báni, s. Adasiho, k. Aššur, o. Bazájův§ 1670, 1620, 688
Bél-eríš z Šadikanni, vyznavaš Samnuchy§ 973
Bél-étir z Babylónu§ 669
Bél-Charrán, chrám v Charránu§ 670
Bél-Charrán-bélí-usur, ass. guvernér, palácový herold, autonomista§ 755
Bél-ibni z Babylónu, k.§ 707, 702 - 700
Bél-ibni z Babylónu, s. Nabû-kudurrí-usura, assyr. vojevůdce/turtánu a guvernér Přímoří§ 651, 650, 648, 645
Bél-ibni z Uruku, s. Bullutův, b. Nabû-zéra-šubšiho, obnovitel Akíta§ 747
Bél-ibri, bůh a jeho chrám v Aššuru§ 1517
Bél-ilája, ass. velmož§ 755
Bél-iqíša ze Ša-pí-Bél v Gambúlu, šejk, s. Bunanua, o. Dunána a Samguna§ 675, 663, 652
Bél-lú-balat z Aššuru, turtán§ 814
Bél-lúmur, šatam Esangily§ 127
Bél-šara z Babylónu, loupeživý zlatník§ 278
Bél-šarra-usur, k. Babylónu, hebr. Belsazar, řec. Baltasarés§ 551, 549, 540, 539
Bél-šimanni, babylónský povstalec proti Xerxovi I. (dř. se uvádělo: Kidinnu)§ 484
Bél-šuma-iškun, o. Nergal-šarra-usura§ 560
Bélšunu§ viz Belesys
Bél-tarsi-ilúmma, ass. velmož "ša réši" a guvernér§ 806
Bél-usur z Babylónu§ viz Béróssos
Bél-zéra-líšir z Babylónu, loupeživý zlatník§ 278
Bélakum z Ešnunny, dyn. 2028
Bélam-nada z Aššuru, "Chval Pána!", Bélum-nada, manž. Chadíty§ 1850
Belbina, Belemina, m. na jihu Arkadie§ 229; jiná Belbina byla ostrůvek před Sarónským zálivem, součást délského kdysi spolku, státeček jinak v historii nejmenovaný, dn. Ajos Jorjos spravován z Hydry, není v CSD
Bélet-Šuchnir, kult v Ešnunně§ 2078
Bélat-Terraban, kult v Ešnunně§ 2078
Bélet-ekallim, bohyně v Aššuru§ 2078
"Paní paláce" bylo též označení pro ženu z nejbližšího králova okolí, možná královnu. Obrat asi není synonymem pro bélet bíti/ass. bélat béti, třebaže tak byla rovněž titulována žena z králova okolí; něco jako paní nad ženským služebnictvem, fraucimorem?
Bélet-Isin, Nin-Isina, "Paní Isinu", d. Nanájova, bohyně, resp. kultovní přívlastek§ 1068
Bélit, Bélet-ilí§ viz Béltíja, Mulissu a Atargatis
Bělehrad, Beograd, hl. m. Srbska a v letech (1918) 1929-2003 zaniklé Jugoslávie, viz Skordiskové. Učeným označením lat. středověkým Alba Graeca.
Belemeh§ viz Blemmyové
Belemina, Belminátis, m. a kraj v Lakónice, resp. Arkadii§ 224, 165
Bélénus, Beal§ 238+ a viz Nóricum
Belesys z Babylónie§ 1. satr. Syrie/Eber nári, Babylónec Bélšunu, 354; 2. satr. Syrie, asi vnuk či pravnuk č. 1, 354
Belgédé, m. Přední Hispánie nezn. polohy§ 93
Belgios§ viz Bolgios
Belgové, Belgí, smíšený kelt.-germ. kmenový svaz na severu Gallií (srov. něm. Balge, nížinný, bažinatý kraj): Atrebatové, Ambiánové, Ambivaritiové (nezaměňovat s Ambivarety, haedujskými spojenci), Batavové, Bellovakové, Caeroesové, Caesorové, Caletové, Eburónové, Menapiové (zahrnováni mezi Germány), Morinové, Nerviové (zahrnováni mezi Germány), Rémové, Suessiónové, Veliokassové, Viromandové, germ. Atuatukové, Codrúsové, Paematové a Segnové§ 300, 250, 75, 57, 51, 21+
Belgové britští, odnož kontinentálních B.§ 43+
Belili, šejk Amoritů§ 2292
Flávios Belisarios, vojevůdce Iústiniánův; srov. akkadské jméno Bélí-šar, "Můj pán kraluje"§ 63, 314+
Belistiché či Blistichis z Argu nebo Makedonie, údajně přítelkyně Ptolemaia Filadelfa, majitelka spřežení, které dvakrát zvítězilo v Olympii§ 264
Belize, novodobý stát mesoamerický§ 4200, 1800
Bellaios, k. v Karmánii§ viz tam
Bellerofón n. Bellerofontés, "Bellerův vrah", korinthský hrdina§ 383+
[Bellic]us/[Bellici]us (?) Tebaniánus§ cos. suff. 118+
C. Bellicius Flaccus Torquátus Tebaniánus§ cos. ord. 124+
C. Bellicius Calpurnius Torquátus§ cos. ord. 148+
C. Bellicius Torquátus§ cos. ord. 143+
C. Bellicus Natális§ cos. suff. 68+
C. Bellicus Natális P. Gavidius Tebaniánus, možná s. předešlého§ cos. suff. 87+
L. Belliénus§ 1. praet. v Africe, 106; 2. sullovec, Catilínův strýc, 82, 64
Bellóna, st. Duellóna, válečná bohyně a její chrám v Římě, srov. pod Ma§ 495, 296, 82, 67, 32-, 139+, 190+
Bellovakové, Bellovací, kelt. kmen v Belgické Gallii v okolí dn. Beauvais§ 57, 53 - 51, 46
Bellové, keltibér. kmen v Tarrakónské Hispánii§ 195, 154, 151, 146, 143
Bellovesus, kelt. k., synovec Ambigata Biturižského§ 600
bellum cibalense§ viz pod války
belopoiétiké§ viz vojenství
Bělorusko, Belarus, novodobý stát§ před 6000
Bélos, pohoří n. řeka v Syrii§ viz Seleukeia a Chalkis
Belsazar, hebr.§ viz Bél-šarra-usur
Béltíja, mesopot. bohyně, snad hypokorist. za Bélit iláni, Bélit ilí/"Paní bohů"§ 1266, 224, 187 a viz Mulissu, Atargatis
Béltum z Qatny, d. Išchi-Adduova, manž. Jasmach-Adduova§ 1815
Bélu n. Tillu, ass. šejk§ 2400
Bélum-nada§ viz Bélam-nada
bématistés, "počítač vzdáleností"§ viz dějepis/zeměpis
Bemeselis§ viz Baithomé
Ben Laqonia, rabínský rod§ 309
Ben Nevis§ viz Graupius móns
Bénácus lacus, dn. Lago di Garda, č. Gardavské jezero; jméno od místního keltského kultu, moderní jméno m. a jezera snad od Langobardů "warda", stráž, podle slabší etymologie příbuzné s něm. slovem pro "zahradu"§ 268+
Benájáhú§ viz Bnájáhú
Benátky, historická země v sev. Itálii, Benátky viz Venetové§ 232-, 251+
benben, benbenet§ viz pyramidion
Bendegúz§ viz Mundzuk
Bendis, bendídeia§ viz pod Bohové a jejich svátky
Béné, m. na Krétě§ 668, 250
Bené Jamína, sg. Ben-jamín, hebr. Bin-jámín, amor. beduinský kmenový svaz, dtto hebrejský, jeden z kmenů Israéle, asi nejjižnější odnož Jamínů§ 1895, 1830, 1779, 1280, 1108, 1030, 1020, 933
V éře Mári měli Bené Jamína pět kmenů: Amnánum, Jachrúrum, Jarichum, Rabábum a Ubrabum, Jachrúrové a Amnánové kočovali v okolí Sippar.
Bené Sim'ál, amor. kmenový svaz, kočující v sousedství Jamínů§ 1779
Benerib, ka. První eg. dyn., manž. Ahova§ 3174
Beneventum, předtím Malventum, m. v Samniu, zal. prý Diomédem či s. Odyssea s Kirké§ 312, 270, 268, 214, 212, 180, 113, 84, 43-, 64+, 66+, 70+, 107+
Bengál, Bengálsko, země ve vých. Indii a spolkový stát Západní Bengál (angl. slovo od Vanga, Banga, starý název část země, její druhá část se jmenovala Gauda - obě království patřila do říše Maurjů a Guptů), východní muslimský Bangladéš; roku 2018 indická část země přejmenována na Bangla§ 600, 321, 245, 1
Benghází/Banghází§ viz Bereníké v Kýrénaice
Ben-Hadad I. (hebr.), Bar-Hadad, k. v Damašku§ 914, 888
Ben-Hadad II., k. v Damašku, Bar-Hadad, ass. Adad-'idrí§ 876, 857, 853, 850, 848, 845
Ben-Hadad III. v Damašku, hebr., aram. Bar-Hadad, ass. Bir-'idrí n. Mari' (?), bibl. Ben-Hadad III., s. Chazá'éla, k.§ 850, 815, 800, 799, 798, 773, 740
Benjamín§ viz Bené Jamína
Bentešina z Amurru, Bente-šina, dyn., chetit. podoba snad churrit. jména Pandi-šeni/Wandi-šeni§ 1300, 1288, 1270, 1250
Benti-šarre z Lawazantije, Pentipšarri, k. a kněz, o. Puduchepy, chet. ka§ 1300
Bentreš z Bachtanu, pohádková princezna§ 1304
Benu§ viz foinix
Benzingerode, m. v Saskuj-Anhaltu§ 5200
Béón§ viz Jaqobher
beran, beranidlo, řec. kríos, lat. ariés, obléhací stroj, jeho vynález§ 501
Berberové, Berbeři, kmenový svaz zřejmě tzv. pelasgického ethnika (?) v sev. Africe, arab. podoba z řec. a lat. barbar. Sami si říkají Amazigh, pl. Imazighen§ před 6000, 5999, 3174, 1303, 945, 631, 530, 396, 241 (nejmenováni), 240, 213, 205, 201, 67, 28, 25-, 17+, 24+, 40+, 42+, 70+, 75+, 84+, 113+, 118+, 138+, 166+, 189+, 217+, 228+, 238+, 240+, 253+, 255+, 280+, 311+, 328+, 343+, 364+, 370+, 372 až 374+ a viz též pod Numidie, Mauretánie, Libye apod.
Srov. národ Maziků v římské Mauretánii, starší Mešmeš/Mašmaš n. Ma, Maxyes, Mazyes, Mazazacés (lat.), všem od berb. Imazighen. Egypťané B. označovali za Libyjce (Libu) či Numidy, srov. také pod Marmariké, libyjština = berberština. Římané je měli různé jejich kmenové svazy za Numidy, Maury, Garamanty, Gaetuly, Afry apod. Ve východní Africe při Rudém moři a údajně až po m. Rhapta v Azánii nazývali hellénsští geógrafové pobřeží rovněž Barbarika. Soudívá se, že od Rudého moře přenesli jméno v podobě Berber na Severoafričany dobyvatelští Arabové.
Jazyk tamazight patří do skupiny hamitosemitské (= afroasijské). Zřejmě také pův. obyvatelé ostrovů u západoafrického pobřeží, mj. Kanárských ostrovů (na jednom ze sedmi z nich, na o. Gomera, přežívá signální a dorozumívací řeč pískáním o čtyřech konsonantech a dvou vokálech, vyučovaná na ostrově i ve škole, el silbo; cf. pod pískání). Od nich to zřejmě převzali dnešní španělsky mluvící pastýři.
B. používali od 3. st. vlastní písmo odvozené od kartháginské podoby foinícké abecedy; ve formě zvané tifinagh (s významem prý „púnská písmena“, srov. tam) přežilo latinku a arabské písmo a je v užívání u saharských Tuaregů. Jedním z berb. dialektů tamazight se hovoří v egyptských oasách Síwa a v Libyi. Dalšími většími jsou tarifit/rifti v severním Maroku, tašelhijt ve středním Maroku, kabylština v Alžírsku, která se píše latinkou. Skupiny Berberů žijí na jihu P a E.
Zřejmě prvním berberským literátem dějin byl autor latinských komédií P. Terentius Áfer, viz rok 195 a 185. Vojevůdcem prvním snad berberského původu byl za Traiána Maur Lusius Quiétus a Q. Lollius Urbicus, legát Británie, viz rok 138+. Pokud byl císař M. Opellius Macrínus Berber, viz pod Quirítés a roku 217+, pak to byl člověk, který to z nich ve starém věku dotáhl nejdále (psáno o něm bylo jako o Maurovi, mohlo ovšem být též potomkem latínských kolonistů). Od osmdesátých let 20. století usilují B. o renesanci a z Francie se šířilo hnutí na odlišování B. od Arabů. Marocký král Hasan II. použil berberskou tradici a okolnost, že v římských dobách patřili B. do říše s centrem v Evropě, na podporu své žádosti o přijetí do EHS/EU.
Alžírský parlament uznal v únoru 2016 berberštinu za úřední jazyk, jednacím jazykem parlamentu zůstává arabština. Roku 2002 byla berberština připuštěna do škol v oblastech s berberskou většinou; z c. čtyřiceti milionů obyvatel Alžírska a z nich slabá polovina hovoří tamazight.
Berea, mí. v Iúdaji u Elasy§ 160
Bereníké, jméno několika ptolemaiovských královen:§
Bereníké I. Sóteirá§ 317, 308, 300, 296, 264, 246, ses. a manž. Ptolemaia I.
Bereníké II. Euergetis, manž. Ptolemaia III.§ 266, 264, 261, 260, 258, 246, 240, 239, 229, 221
Bereníké III. Filométór Filadelfos, po sňatku jako Kleopatrá Bereníké, resp. "Kleopatrá alias Bereníké"§ 115, 105, 103, 101, 88, 80, dc. Ptolemaia IX. s Kleopatrou IV. (?), manž. a ses. Ptolemaia X. (s ním měla dceru nezn. jména), manž. dále Ptolemaia XI. a spoluvládkyně i svého o. Ptolemaia IX.
Bereníké IV. Theá Epifaneia§ 79, 69, 58 - 55, manž. Seleuka VII. a Archeláa
Bereníké Anassa parthenón, dc. Bereníky II. a Ptolemaia III.§ 246, 239, 238
Bereníké, snoubenka n. manž. Attala III.§ 159, 138
Bereníké, seleukovská královna, d. Ptolemaia II. s Arsinoou I., jako manž. Antiocha II. a ka Bereníké Fernoforos/Přinášející věno§ 270, 253, 252, 246, 245
Bereníké z Chiu, milenka Mithridáta Eupatora§ 71
Bereníké z Galatie, manž. Déiotara I., m. Déiotara III.§ 159, 51, 41
Bereníké z Iúdaje (I.), dc. Héródovy sestry Salómy (i.) s Kostobarem Idúmajským, manž. Aristobúlova a Theúdiónova, m. Héróda Chalkidského a Héróda Agrippy I.§ 28, 17, 4-, 20+, 35+
(Iúlia) Bereníké z Iúdaje (II.), dc. Héróda Agrippy I. s Kyprou, vnučka předcházející, manž. M. Iúlia Alexandra, Héróda Chalkidského (svého strýce), Polemóna II. a milenka Titova§ 32, 28-, 35+, 38+, 41+, 44+, 62+, 66+, 69+, 70+, 75+, 79+, 81+
Bereníké z Telméssu, d. Ptolemaia II. z Telméssu, vn. Lýsimachova, velekněžka dynastického kultu§ 193, 189
jméno několika měst založených či kolonisovaných Ptolemaiovci:
Bereníké Tróglodytiké založeno jako Arsinoé Olbiá, v římské éře možná Adúlis (srov. tam), dn. Madínat al-haras alias Baranís v zálivu pod (mysem) Rás Banás na jihu egyptského pobřeží, popř. jiná Arsinoé ležela u Filótery na místě dn. Gimsy (?)§ 3096, 1315, 270, 250-, 6+, 100+, 137+
Bereníké Panchrýsos, m. na severu SDN v poušti, dn. Allaqi§ cf. Trógloditiké a epi Deirés
Bereníké epi Deirés/Deirés, též zvána (?) B. Panchrýsos/"Plná zlata", předtím Arsinoé epi Dirés, již. od dn. Assabu v Eritreji, popř. Džíbútí§ 270
Bereníké, předtím Euhesperidés či Euesperidés, m. v Kýrénaice, dn. Benghází/Banghází v LAR§ 250, 96, 74
Bereníké v Épeiru, též Bereníkis, m.§ 295, 149
Bereníké§ viz al-Aqaba
Bereníčina cesta, hodos Bereníkés, cesta přes poušť od Nilu k Rudému moři§ 6+
Bereníkés Hormos, "Bereníčin přístav", mí asi na Nilu polohy neznámé§ 257
Bereníkidai, ath. démos§ 229
Bergaios z Thrákie, dyn.§ 410
Bergistánové, ibérský kmen v okolí Tarrakóny§ 195
Bergidum, m. Cantabrů, dn. Castro Ventosa, Villafranca del Bierzo v prov. León§ 25
Bergium, m. Bergistánů, asi dn. Berga v Katalánii§ 195
Bergomum, dn. Bergamo na severu Itálie§ 600 a viz Cenománové
Berí z Arbél, o. biskupa Peqídy§ 123+
Bericus Atrebatský§ viz Verica
Beringie, Beringové, Beringova úžina, zaniklá země a její obyvatelé§ pravěk, před 6000
Bérisadés z Thrákie, dyn. Odrysů§ 359 - 356
Bermion, pohoří v Makedonii, též Bora§ 167
berně§ viz daň
Bernstorf, archeolog. lokalita v Bavorech§ 1600
Beroé, m. v Thrákii, Colónia Augusta Tráiána, dn. Stara Zagora v BG§ 355+, 377+
Beroiá nebo Berroiá, m. v Bottiaji/Émathii v Makedonii, tur. Karafenga, dn. Veria; srov. pod Aigai§ 432, 331, 318, 287, 253, 248, 223, 181, 168, 167, 118, 56-, 127+, 229+, 248+, 261+
Beroiá nebo Berroiá, m. v Syrii§ viz Chalab
Bérónové, Bérónés, ibér. nárůdek na horním Ibéru§ 76
Beronikiános ze Sard, neoplatónik, asi poslední scholarchos sofistů v Pergamu§ 320+
Béróssos z Babylónu, bab. Bél-usur/"Bél spasil" nebo Burášu/"Jalovec", popř. Bél-ré'úšu/"Bél je jeho pastýřem", Mardukův velekněz, astronom a řecky píšící historik. Ženat údajně s jistou Erymanthou, měli dceru Sabbu§ 3200, 270
•
Béróssos
Výpravou Alexandra Velikého se Hellénům převelice rozšířil obzor obývané země. Samozřejmě že byli dobře informováni o oblastech, s nimiž řecké obce obchodovaly - se zeměmi Černého moře a celého Středomoří. Jejich znalost dějin ovládnutých území však byla nepatrná a značně zkreslená.
Před Alexandrovou výpravou vylíčil dějiny zemí, v nichž se stali Řekové vládci, vlastně jenom Hérodotos. Jeho zprávy však v hellénistické době nemohly již plně uspokojovat potřeby řeckých učenců; kromě toho byly plné omylů způsobených neznalostí prostředí či povrchností informátora.
Jedním ze základních rysů nových hellénistických států na území bývalé perské říše bylo soužití s domácími tradicemi a kulturou. Řecká vláda znamenala pro Egypt a Mesopotamii poslední dobu ekonomického a kulturního rozmachu. Je přirozené, že řecky mluvící svět chtěl blíže poznat minulost národů, na jejichž území se nyní rozšířil.
Zároveň však i domácí vzdělanci měli snahu představit vlastní dějiny světovládným jazykem: egyptskou minulost sepsal Manethó, babylónskou Béróssos, první římští historikové psali římské dějiny řecky, židovské dějiny zpřístupnil Iosephus Flavius. Řecký svět se měl svým jazykem dozvědět o slávě jiných národů.
S Egyptem a východním Středomořím měli Řekové politické a hospodářské styky dávno před pádem perské říše. Babylónie jim však byla v každém ohledu velmi vzdálená. Babylónské dějiny jim poprvé představil Hérodotos a později Ktésiás z Knidu, který pobýval na perském dvoře jako králův lékař a který vypsal perské dějiny.
Prostředí Mesopotamie Řekům přiblížil účastník Kýrovy vzpoury, současník Ktésiův, Xenofón. Teprve když se Mesopotamie stala druhým centrem nové seleukovské říše, stoupla touha Hellénů zvědět více o babylónské kultuře. Přímé překlady klínopisných textů do řečtiny neexistovaly. Už jenom z toho důvodu, že dějepisná díla, jak je známe z antického starověku, mesopotamské ani nilské kultury neznaly. Vedly chronografie a soupisy datovacích/epónymních událostí a úředníků a jménem žádného takového dějepisce neznáme. Kolem rok 500 žil excerptor či opisovač starých textů s chronografickými údaji Ea-nádin, syn Ana-Bél-eríši, a Nabû-kásir, syn Ea-ilúta-ibniho.
Pro řecký svět byly atraktivní hlavně babylónské úspěchy v astronomii, která ostatně byla vůbec dominantní vědou Babylónců po celý starověk. Babylónská kultura by však zůstala Hellénům nepřístupná, kdyby se nenašel někdo, kdo by ji zprostředkoval řeckým jazykem. Tímto zprostředkovatelem se stal Béróssos.
O jeho životě nemáme mnoho zpráv. Byl veleknězem boha Béla (= Marduka) v Babylónu. Za vlády Alexandra byl již dospělým mužem. Ve stáří opustil Babylón a usadil se na Kóu, kde založil astronomickou školu (koloval kdysi spis o astrologii pod jménem jistého Béróssa z Kóu, pravděpodobně přičítaný našemu polyhistorovi z Babylónie). Proč se vydal ze seleukovské říše na území pod kontrolou ptolemaiovskou, nevíme. Athéňané ho měli údajně poctít sochou se zlatým jazykem v jednom ze svých gymnasií za to, že jim dobře věštil.
Více zpráv o jeho životě není, přesto je zřejmé, že byl mezi svými současníky proslavený a vážený. Podle zmínek řeckých a latinských autorů sepsal Béróssos práce astronomické a zřejmě i spisek o vzácných kamenech. Proslavilo jej však především autorství tří knih Babylóniak, tzn. babylónských dějin.
Babylóniaka vznikla pravděpodobně kolem roku 280 př. n. l., sotva dříve. Béróssos je věnoval Antiochovi Sótérovi, příznivci babylónské kultury (resp.: myslíme si to o něm). O vlastním obsahu práce říká Béróssos: „Obsahuje sepsání zpráv o nebi, moři, stvoření, o králích a jejich činech".
První kniha obsahovala výklad o babylónské kosmogonii („o nebi, moři a stvoření"), druhá a třetí kniha byla věnována „králům"; druhá kniha obsahovala období před potopou, zprávu o potopě, 86 mytických králů po potopě a pět historických dynastií až do r. 732/1 př. n. l., třetí kniha zahrnovala vládu Assyřanů, Chaldajů a Peršanů až do roku 331 př. n. l., kdy Babylón obsadil Alexandros.
Béróssovo dílo se nezachovalo jako celek. Je známo z citací pozdějších autorů, především Alexandra Polyhistora, Iósépa Flávia a Vitrúvia. Výpis z Béróssových Babylóniak pořídil Alexandros Polyhistór, učenec z 1. století př. n. l.
Tohoto výpisu pak používali všichni další historici až do východořímské/byzantské doby. Podobný výpis filosofický z první knihy Babylóniak pořídil stoik Poseidónios v témže století; obsahoval rovněž poznámky astronomické.
Excerpt Alexandra Polyhistora se zachoval u křesťanského autora Eusebia z Kaisareie, který ho zahrnul do svých Chronik, v arménském překladu. Původní řecký výpis Eusebiův použil ještě na přelomu 8. a 9. st. n. l. mnich Geórgios Synkellos.
V následujícím překladu Béróssových Babylóniak uvádím pouze souvislé zlomky. Dnes již není možné přesně stanovit mezery mezi jednotlivými zlomky, čtenář však pozná, že jsou značné.
Zlomky z Béróssových Babylóniak (výpisy Geórgia Synkella z Alexandra Polyhistora)
I. kniha
1. Babylónie leží mezi řekami Tigridem a Eufratem. Sama od sebe rodí divokou pšenici, ječmen, proso a sezam. V bažinách se rodí jedlé kořínky, kterým se říká gongy - svou vydatností se vyrovnají ječmenu.
Dále země rodí fíky a jablka a další druhy ovocných stromů; ryby a ptáky žijící na souši i v bažinách. Kraje, které leží proti Arábii, jsou suché a neplodné, z druhé strany je Babylónie hornatá a úrodná.
V Babylónu žilo mnoho rozličných národů, kteří se usídlili v Chaldeji. Žili bez zákonů jako zvěř.
2. Jeho podoba se uchovává ještě dodnes. - Netvor celý den pobýval mezi lidmi, aniž by požil nějakého jídla. Vyučoval lidi vědám a umění a rozličným řemeslům, učil, jak zakládat města a chrámy, jak stanovovat zákony a hranice pozemků; rovněž jim ukázal, jak sít a jak sklízet úrodu a vůbec vše, co člověk potřebuje k dennímu životu. Od té doby již nebylo objeveno nic důležitého.
Při západu slunce se Óannés ponořoval zpět do moře a noc strávil v oceánu; byl to totiž obojživelník. Později se objevilo ještě několik podobných netvorů, o nichž bude řeč v knize o králích.
3. Stvořila rovněž jiné lidské tvory s kozími stehny a rohy, další, kteří měli koňské nohy a zase jiné, kteří měli vzadu tvar koňského těla, vpředu lidského, čili hippokentaury.
Dále tato zvířata stvořila býky s lidskou hlavou, psy se čtyřmi těly a rybími ocasy, které jim vyrůstaly ze zadní části těla, koně se psími hlavami, lidi a jiné živočichy s hlavami či těly koňskými, ocasy rybími a jiné živočichy s podobami všelijakých zvířat. K tomu ještě ryby, hady, plazy a jiná zvířata vesměs podivuhodná a se zaměněnými podobami. Obrazy všech těchto zvířat se rovněž uchovávají v Bélově chrámu.
Nad všemi těmito tvory vládla žena jménem Omorka/Homoróka, chaldejsky Thalatth, což se do řečtiny překládá jako „moře" (thalassa). Když všechno to povstalo, přišel Bélos a rozštěpil Omorku na dvě poloviny: z jedné udělal zemi, ze druhé nebe.
Všechny tvory, kteří v té ženě žili, zabil. To ovšem myslel Óannés při svém výkladu jen alegoricky. Když totiž ještě všude vládlo vlhko a v něm žilo množství živočichů, Bélos si usekl vlastní hlavu, ostatní bohové smísili vytékající krev se zemí a stvořili tak člověka.
Proto jsou lidé moudří a dělí se s bohy o rozum. - Bélos pak, jeho jméno se do řečtiny překládá Zeus, rozříznul uprostřed temno, oddělil od sebe zemi a nebe a uspořádal svět. Netvoři zahynuli, protože nemohli snést sílu světla. Když však Bélos spatřil pustou, ale úrodnou zemi, přikázal jednomu z bohů, aby krev, která vytékala z jeho useknuté hlavy, smísil se zemí a stvořil lidi a zvířata, která by vydržela při životě. Bélos rovněž vytvořil hvězdy, slunce, měsíc a všech pět planet.
II. kniha
1. Prvním králem byl Chaldej Alóros z Babylónu; vládl 10 sarů. Po něm vládl Alaparos a Amélón, oba z města Pautibiblioi. Alaparos vládl 3 sary, Amélón 13 sarů. Po tomto vládl Chaldej Ammenón 12 sarů. Za jeho vlády se z Rudého moře vynořil netvor Idótión (či Annédótos), který měl podobu člověka a ryby.
Poté vládl 18 sarů (A)megalaros z města Pautibiblioi a po něm pastýř Dáónon z téhož města vládl 10 sarů. Za jeho vlády se opět objevil Annédótos, který měl stejnou podobu, jako ti dříve uvedení, totiž směs člověčí a rybí. Pak vládl Euedóranchos z Pautibiblioi a to 18 sarů. Za jeho vlády se objevil další netvor s rybí a člověčí podobou jménem Ódakón.
Dále vládl Amempsinos, Chaldej z města Laranchoi, 10 sarů. Následoval Ótiartés z téhož města, vládl 8 sarů. Pak, po smrti Ótiarta vládl jeho syn Xisúthros 18 sarů. Za jeho vlády vypukla velká potopa.
Xisúthrovi ve spánku Kronos sdělil, že 15. dne měsíce daisia (makedonský měsíc; bab. du'úzu) zahubí veškeré lidstvo. Dále nařídil, aby ve městě boha Hélia, v Sipparách, zakopal všechny písemnosti a vstoupil na loď s příbuzenstvem a nutným množstvím přátel; aby naložil jídlo a pití a na loď nahnal ptáky a čtyřnožce a se vším aby byl připraven k plavbě.
Když se Xisúthros ptal, kam popluje, Kronos mu odpověděl, že k bohům, aby se k nim modlil, aby byli k lidem přátelští. Xisúthros poslechl a vystavěl loď, která měla délku 15 stadií a šířku 2 stadií. Když učinil vše, co mu bylo uloženo, nalodil svou ženu, děti a přátele.
Když povodeň přišla a opět opadla, vypustil Xisúthros několik ptáků. Protože však nenašli žádnou potravu ani místo, kde by usedli, vrátili se zpět na loď. Po několika dnech vypustil Xisúthros opět ptáky: ti se opět vrátili na loď, tentokrát s nohama obalenýma blátem. Potřetí vypuštění ptáci se na loď již nevrátili.
Tu Xisúthros poznal, že se objevila země. Odstranil část paluby a když viděl, že loď usedla na jakousi horu, vystoupil spolu se ženou, dcerou a kormidelníkem, poklonil se zemi, postavil oltář a obětoval bohům. Pak zmizel těm, kteří zůstali na lodi. Zbylí se vypravili Xisúthru hledat a volali ho jménem.
Samotného Xisúthru již nespatřili, z nebes však uslyšeli hlas, který jim přikazoval mít úctu k bohům. On sám se pro svou zbožnost dostal spolu se ženou, dcerou a svým kormidelníkem mezi bohy. Doporučil zbylým, aby se vrátili zpět do Babylónu, vyhrabali v Sipparách zakopané písemnosti a předali je lidem. Místo, kde se nyní nacházejí, se jmenuje Arménie.
Když to uslyšeli, obětovali bohům a pěšky se vypravili do Babylónu. Z vlastní lodi však, která zůstala ležet v Arménii, se dochovala ještě část, která se nachází v Gordyénských horách Arménie. Mnozí si z lodi usekávají kousky asfaltu, kterých pak užívají jako prostředku proti nemocem.
Když se tedy vrátili do Babylónu, vykopali písemnosti uložené v Sipparách, založili mnoho měst a zřídili mnoho chrámů bohům a znovuobnovili Babylón.
2. Odtud uvádí Béróssos jména osmi vládců médských v Babylónu, 224 let; a dále 11 králů a 28 let. Pak uvádí chaldejské krále, 49 v počtu u 458 let, pak arabské, 9 králů a 245 let.
Po těchto letech informuje i o vládě Šamiram nad Assyrií. Pak opět jednotlivě vypočítává jména 45 králů a jejich roky, 526 let. Po těchto vládl král Chaldejů jménem Fúlos.
III. kniha
1. Postavil pomník svého vítězství, když dal postavil vlastní sochu, na kterou dal chaldejskými znaky zvěčnit události. Postavil město Tarsos a dal mu jméno Taršiš. Pak se vrátil domů. Žil 18 let a byl zabit vlastním synem. Ten vládl 8 let, po něm Hamugios 21 let a jeho bratr 21 let.
Po nich kraloval Nabupalassoros 20 let a po tomto Nabuchodonosoros, takže se od Senacheriba po Nabuchodonosora počítá 88 let.
Když Nabuchodonosoros převzal vládu, obklopil Babylón trojitou hradbou a to v 15 dnech; z ramene Eufratu zvaného Akrakanos vyvedl řeku (kanál) Armakalé. Nad městem Sippara dal vykopat jezero o obvodu 40 parasang a hloubce 20 loktů; dal postavit propustě, které, když se otevřely, zavodňovaly celou rovinu kolem města. Propustě se jmenují Echetognómony.
Postavil rovněž hráze proti přílivu Rudého moře (Perského zálivu) a na přístupech do Arábie založil město Terédon. Královské zahrady ozdobil stromy a tyto zahrady nazval „zavěšenými".
Král Nabuchodonosoros vládl 43 roky; byl to muž činu a slavnější než jeho předchůdci. O něm říká Béróssos ve třetí knize Babylóniak: Když jeho otec Nabupalassaros uslyšel, že se proti němu vzbouřil satrapa Egypta a Údolní Syrie a tuto urážku nemohl již déle snášet, vypravil proti povstalci svého syna Nabuchodonosora, který byl tehdy již v dospělém věku.
Nabuchodonosoros se s povstalcem střetl v boji, porazil ho a stal se pánem země, která odjakživa měla vlastní královládu. V téže době v Babylónu onemocněl jeho otec Nabupalassaros a zemřel po vládě, která trvala 21 let. Když se to zanedlouho poté Nabuchodonosoros dozvěděl, uspořádal poměry v Egyptě a na ostatním území, určil jednomu ze svých přátel, aby s hlavní silou vojska spolu se zajatými Židy, Foiníčany, Syry a obyvateli Egypta a a zbytkem kořisti táhl do Babylónu; sám rychle prošel pouští a dorazil do Babylónu.
Převzal vládu, kterou mezitím spravovali Chaldejci a rovněž královské sídlo, které spravovali nejlepší z nich, rozkázal pro blaho vlastní říše usadit zajatce v těch částech Babylónie, které to vyžadovaly. Dal vyzdobit z válečné kořisti chrám Bélův a ostatek starého města, stejně tak i nové, na druhé straně Eufratu. Aby již nikdo nemohl město dobývat tím, že by odvedl tok řeky, dal obehnat obě části města trojitými hradbami, jedny z pálené hlíny a asfaltu, druhé jen z pálené hlíny.
2. Jeho syn Labassemardochos se dostal k vládě jako chlapec; vládl 9 měsíců. Bylo mu ukládáno o život, protože se příliš projevovala zkaženost jeho mravů a tak byl svými přáteli ubit.
Po jeho zabití spiklenci společně přenesli vládu na Nabonnéda, jednoho z Babylónců a spoluúčastníků spiknutí. Za jeho vlády byly hradby kolem řeky ozdobeny cihlami z pálené hlíny a asfaltu. V 16. roce jeho vlády vytáhl Kýros z Persie, dobyl zbytek Asie a táhl do Babylónie.
Když Nabannédos zjistil, že Kýros přichází, postavil se mu v bitvě a podlehl; uprchl z bitvy a uzavřel se v Borsippách. Kýros získal Babylón a nařídil zbořit vnější hradby, protože se mu zdálo, že je to velmi důležité a nedobytné město. Pak se vypravil proti Borsippách obléhat Nabonnéda. Ten však obléhání nevydržel a vydal se Kýrovi do rukou.
Kýros se k němu zachoval lidsky a určiv mu za místo pobytu Karmami odeslal ho z Babylónie. Nabannédos prožil zbytek života v té zemi, kde i zemřel.
Poznámka: Naprostá většina jmen a událostí je známa z domácích, klínopisných pramenů. Nejasná jsou pouze jména tzv. předpotopních králů (kromě Dáónon = Dumúzi). Jméno učitele lidstva lze snad vykládat z ummânu, pozdněbab. uwánu, "učenec" = Óannés, tzn. řec. Démiúrgos.
vyšlo v časopisu Nový Orient xxxvi, 1981, pp. 177 nn.
Beroun§ viz Véróna
Bérsúma, aram. Bar-sauma, pitiaxés, ibér. hodnostář§ 75+
Béryllos, vychovatel Nerónův a tajemník přes řeckou korespondenci/ab epistulís graecís§ 49+
Bérýtos, m. v Syrii, foin. Beruta, Be'erot/"Studně", krátce Láodikeia (pod Libanem?), řím. kolonie Iúlia Augusta Félíx, dn. Bajrút/Bejrút v Libanonu (z foin. „Studně“); u B. se vléva ř. Magorás, arab. Nahr Bérút§ 1424, 1365, 1299, 1111, 219 - 218, 143, 85, 80, 15, 10, 7, 4-, 6+, 41+, 48+, 50+, 66+, 69+, 70+, 105+, 133+, 185+, 194+, 200+, 380+, 388+
Bes, trpasličí bůh v ET§ 353+, 371+
Bésá§ viz Antinoúpolis
Bésán§ viz Skythopolis
Besantió§ viz Vesontió
Besarábie, hist. země, z větší části dn. Moldova§ 340-, 272+
Besnágar, mí v Madhjapradéši u Vidiše, IND§ viz Héliodóros z Taxil
Bessové, Béssové, thrácký kmen v poh. Haimos sahající až k pobřeží§ 183, 108, 72, 66, 62 - 59, 57, 43, 33, 28, 20, 19, 13, 10
S Dionýsovou věštírnou a jako součást Satrů zmiňováni Hérodotem již k roku 480. Nejznámějším z Bessů asi byl východořímský císař a monotheistický fanatik León I. (457-474), dosazený magistrem militum Alanem Asparem.
Béssos z Persie, bab. Bíšu, jako samozvaný král Peršanů Artaxerxés IV. (pokud by platilo, že Arsés užíval také trůnního jména Artaxerxés, je Béssos Artax. V.)§ 330 - 328
Bét El, mí. v Palaistíně severně od Jerúsaléma, dnes poblíž stejnojmenné moderní osady (Bejt El)§ 634
Bét horon, mí. v Iúdaji§ viz Baithórón
Bét lechem, mí. v Iúdaji, rodiště žid. krále Dáwída a Ježíše§ 2, 326+, 393+
Starší Bajt Lachmu, Sídlo kanaánské bohyně Lachmu, monotheisty přeformováno na „dům chleba“; arab. Bajt lachm značí dům masa), řec. Béthleem. Původně se lokalita jmenovala Efrata, aram. Pitná voda. Archeology roku 2012 dokázána existence lokality i mimo biblické knihy: nalezen střep s hliněnou pečetí ze sedmého roku čísi vlády (?) z doby kolem roku 800.
Bét Peor, kterési mí u Gai v Móabu, kde pohřben Móše, řec. Oikos Fogór§ 1400
Bét Ramata, Bét Haram, řec. Bétharamfthá/Bétharamatha, za Héróda Antipy Lívias a později Iúlias, sídel. m. tetrarchie Peraiá; bývá lokalisována s Tall ar-Ramá/Tell er-Rameh v JOR, popř. s Tall al-hammám, viz Mrtvé moře§ 5-, 24+
Bét Š'án, Bét Šeán§ viz Skythopolis
Bét súra, Bétsúra, Béthsúron, Baithsúron, Baithsúra, Bét Zur, m. v Iúdaji§ 163, 152, 144
Bĕthzachariá§ viz Baithzachariá
Bét šemeš, bibl. řec. Baithsamys, m. západně od Jerúsaléma (nezaměňovat se Šechemem/Neápolí)§ 1020, 797, 783, 773
Bét sajda, Béthsaida§ viz Iúlias
Bethther, Bitthéra, Beitar, Betar, dn. Battír s ruinami Chirbat al-Jahúd, pevnost na jih od Jerúsaléma§ 135+
Beti'ilu z Amurru, s./b. (?) Ba'lujův, též DU-Tešub (?)§ 1365, 1350
beton§ viz opus caementicium
Betrest§ viz Bati-ires
Bévus (lat.), ř. v západ. Makedonii polohy nezn.§ 199
Beycesultan, archeolog. lokalita u Çivrilu na západě Anatolie§ 2000
bezbožnost§ asebeiá
bezpečnost, "kolektivní"§ viz pod pakt
Bézabdé na Tigridu, Bázabdá, Bedzakti, aram. Bét Zabdaj, dř. Fainiché n. Pannika, dn. možná Cizre v TR, sídel. m. Zabdikény§ 331, 360+
Bezeq, nezn. lokalita v Kana'ánu§ 1380
Bezetha, mí. v Iúdaji§ 160
běžec na dlouhé vzdálenosti§ viz hémerodromos
Bhadraka, k. v Magadě§ 185
Bhadravarman I., k. Čampy§ 192+
Bhagavata, Bhágabhadra, k. v Magadě§ 185, 115
Bhanugupta, k. Guptů§ 375+
Bharata, Bháratové, přapředek Indů a jeho potomci, dnes jméno Indické republiky§ 600
Bhása, ind. dramatik§ 300+
Bhúmaka, k. z indosakské dynastie Kšaharáta§ 55
Bhúmitra, s. Vásudévův, k. v Magadě§ 68
Biaina, Biainili§ viz Urartu
biandrie, dvoumužství, způsob polyandrie§ 2384 (v Lagaši), 1800 (v Indii), 411 a viz pod ženy
Přežitek z matriarchátu, praktikovaný dodnes v severních částech hinduistické Indie, v Ladákhu, jak dosvědčil americký dobrodruh Richard Halliburton ještě ve dvacátých letech 20. století, v odlehlém severozápadním Nepálu při hranicích s Tibetem v bönové oblasti Dolpo/Dolpa, v Polynésii a v povodí Konga; opakem je islámská polygynie, mnohoženství, viz pod ženy a Arábie/islám. V Dolpě bývá manželka vybírána pro nejstaršího syna, zároveň pro jeho mladšího bratra či bratry; praxi ukončili ve vlastním Tibetu až čínští komunisté po jeho okupaci roku 1950. Stává se, že žena vychovává ve svých dětech i své budoucí manžely. V Mahábharátě se dcera krále domorodých Pančalů Draupadi provdala za pět bratrů z árjského klanu Pándavů. Což bývá moderně mimo jiné vykládáno jako mísení árjských elit s domorodci symbolisovanými jejich bohem Krišnou s tmavou koží, kultem "domorodým", srov. roky 1800 a 600.
O Alkibiadovi Athénském se tradovalo, že na tažení do Helléspontu c. 411 se spolu s Axiochem oženili s jistou Medontidou Abýdskou a že s ní měli dceru (Alkibiadés byl v Athénách ženat s Hipparétou, dcerou Hipponíkovou, tedy velmi bohatou dámou). O otcovství se nijak nepřeli, každý ukazoval na toho druhého. Do Medontidy se oba zamilovali na dálku na základě zpráv o její kráse.
Bianór z Athén, kondottiér§ 359
Bianór z Akarnánie, kondottiér§ 333
Bianór z Leukady, akarnánský prořímský politik§ 197
Biás z Priény, gen. Bianta, tyr. (?) a jeden ze Sedmi moudrých§ 668, 617 a viz s. v. Sedm mudrců
bible, křesťanské "Písmo svaté", vznik, překlady§ 1448, 210+, 393+ a vide s. v. Móše, Iúdaioi a křesťanství
bible, datace událostí a osob do vzniku království Israél§ viz pod datace
Bibliné, Biblinés, kraj, poh. a ř. v Thrákii slavný vínem, biblinos oinos, v Syrákúsách zvané glykys pollios, "sladké Pollidovo"§ 554
bibliofylax, „strážce knih“§ viz pod daně
bibliothéké, bibliothéca§ viz knihy a knihovny
biblos, biblion, byblos, bible§ viz kniha a papýros
Bibracte, sídel. m. kelt. Haeduů, dn. Mont Beuvray v Burgundech (nezaměňovat s Bibrax n. s kelt. Bibroky na jv. Anglie)§ 58, 52, 51
Bibrax, gen. Bibractu, m. Rémů v Belgické Gallii, dn. Beaurieux či vrch Vieux Laon čili Laon v Picardii§ 57
Bibrokové, lat. Bibrocí, kelt. lid v Kentu§ 54
Bicilis z Dákie, Decebalův zrádný důvěrník§ 286, 106+
Bidérios, Bidorios, kelt. předák, též Kidérios§ 278
Biesheim, m. v Alsasku§ 176+
Biésius, velitel římské jízdy, celé jméno neznáme§ 153
Biésios Peisón z Melity, lat. Biésius Písó§ ath. arch. 172+, popř. 173+
bíga, dvojspřeží, řec. to zeugos§ 1480, 215 a viz synóris, dostihy, válečnictví
bigamie§ viz polygamie
bígátus, řím. mince jako quadrigátus, předchůdkyně victóriátu, dvoudrachma§ 191 a viz v přílohách o měrách a váhách
Bigerra, m. v Hispánii, asi dn. Bogarra§ 214
Bigerrionové, lat. Bigerriónés, kelt. lid v Aquitánii, dn. podpyrenejský kraj Bigorre§ 56
Bihár, dn. indický svazový stát, jméno odvozené od Vihára, buddh. kláštera; ve starém věku jádro státu Magadha§ 600, 599, 303-, 320+
Většina indických filosofických škol vznikla na území Biháru.
Biká§ viz Biqá'
Bikón§ viz Bitón
Bilala z Ummy, předák§ 3540
Bilalama, ensi v Ešnunně§ 2028, 1977, 1933
Bilbilis, m. nad ř. Saló/dn. Jalón v Tarrakónské Hispánii, dn. ruiny u Calatayud v Aragónu§ 40+, 101+
Bilcha, m. dvou Ja'qovových synů§ 1108
bilingva z Armazi§ 58+, 75+
Bilistagés z Ibérie, kníže Ilergetů§ 195
Bilistiché, Belistiché z Makedonie n. Argu, dc. Filónova, milenka Ptolemaia Filadelfa, m. Ptolemaia, velitele Efesu, a olympioníčka§ 276, 261
Bilkís, Bilqís, Balqís, mýth. královna ze Saby§ 600
Arab. jméno zní Mahrám Bilqís/Balqís, což byl ve skutečnosti Awwam, chrám měsíčního boha Ilmuqah, Ilmuqá v Ma´áribu. Arabové zaznamenali, že syrskou Palmýru postavili duchové a že tam sídlila Balqís. Jeden z pramenů oasy se jmenuje Hammám Balqís, Balqidiny lázně.
Bimbiraš§ viz Pimpiraš
Bimbisára či Vidhisára z Magadhy, k., vlastním jménem Senija či Sénija, sanskr. Šrenija či Šrénika§ 545, 519, 493
Sénija dostal přízvisko Bimbisára od svých žen podle toho, že mu krvácel hemoroid. Bimbi je červená tykev a synonymum pro čevenou barvu: „seroucí krev“. • O potížích s hemoroidy u antických vladařů není dalších zpráv. V novější minulosti se předpokládá, že na ně trpěl Napoleon a že bolesti, které prožíval, mu zabránili soustředit se na vedení své osudové bitvy u Waterloo.
Bin-Dammu, vrchní velitel Amorejců v Chalabu§ 2039
Bindusára či Varisára alias Amitragháta, řec. Amitrochadés§ viz Amitragháta
Bingium, osada na Rýnu, dn. Bingen am Rh. v Porýní-Falci§ 359+
Bin-kali-šarrí z Akkadu, b. Šarkališarrího§ 2255
Bintanat, Bint-Anat (I.), d. Ramessea II.§ 1304, 1223
Bint-Anat (II.), d. asi předešlé, manž. Amenmesseova (?)§ 1223
Binú jamíni, Benjamíni$ vide Amorejci
Binú sim´al, Bensim´al$ vide Amorejci
bio, biograf§ viz hudba
biografie, autobiografie, životopis§ viz dějepisci (2)
Bión z Borysthenu, filosof a rhétór§ 250
Bión ze Smyrny, búkolský básník§ 150
další Biónové: z Abdér byl démokritovec a mathématik, který věděl o zemích na severu s polární nocí, z Klázomen a Mílétu sochaři, z Prokonnésu byl současník Ferekýda ze Sýru, ze Syrákús byl autorem učebnice řečnictví, jiný rhétór nazval svých devět knih podle Mús, ze Sol sepsal spis o Aithiopii a byl jistý Bión skladatel písní a jiný tragickým básníkem.
Biónidás ze Sparty, promanked. představitel§ 220
bipedalismus, u homininů§ pravěk (1)
Bipeiátis, messénský kraj při hranicích s Arkadií§ 182
Bippos z Argu, achajský vyslanec§ 182, 181
Biqá', Wádí al-Biqá', Biqá'a, též Beqá'/Beká, údolí v Libanonu, asi 'Amq, Amqu, řec. Búkka či Marsyás/Massyás, srov. pod Koilé Syriá§ 1580, 1500, 1450, 1373, 1000, 221, 219, 145, 23-, 199+
Bir-dadda z Arabie, šejk§ 676
Bir 'Iajján, mí ve Východní poušti v ET§ 257
Bir-'idri z Damašku§ viz Ben-Hadad III.
Biridija z Megidda, dyn.§ 1365
Birijamaza, asi dyn. v Damašku§ 1375
Biris-chatri z Médie, k.§ 659
Birkenna z Illyrie, jedna z manž. Pyrrhových§ 295
Birket Kárún, viz Moiris
Birria, Milónův gladiátor§ 52
Bírtha n. Bírtá na Eufrátu, m. v Mesopotamii, dn. Birecik v TR§ 360+ a srov. pod Zeugma a Byrsa.
Jiná B. byla na Tigridu a zřejmě to je Tikrít, viz tam a pod Mesopotamie. Slovo BYRT´, bírtá, aramajsky znamená „pevnost“, stejně jako assyrské birtu/bírtum (na rozdíl od álum, město, kde žili „civilisté“, v bírtu města ležel garnison), srov. hebr. bírá. Pl. pevnosti byl biránátu a je pravděpodobné, že se tak jmenovala jedna lokalita v Zágrosu, viz rok 607 (i když čtení "pevnosti" v novobabylónské kronice by bylo logičtější).
Bisaltiá z Massylie, dc. náčelníka Berberů§ 256
Bisaltové, Bisaltai, Bisaltiá, thr. národ a kraj na dolním Strýmonu§ 560, 167
Bisalthés z Abýdu, pirát§ 494
Bisanthé, Bysanthé, m. na Propontidě, snad óreion, óreia/pevnost B., osada pův. Samu na území Kainů, pozd. známa jako Rhaideston/-os, dn. Tekirdağ v evr. části TR§ 407, 404, 130-, 46+
bisextílis, přestupný únor§ 364+
Bissula z Alamannie, manž. D. Mágna Ausonia§ 367+
Bistheibanaps, manž. Fraáta IV.§ 87, 10
Bísutún, Bísotún, starší Baghistán, trad. Behistún, řec. Bagistánon oros, Bagistáné, skalní lokalita na jižní trase Velké hedvábné cesty mezi Kermánšáhem a Ekbatanami (Hamadánem)§ 550, 324, 149, 49+
Ze staroper. Bagastána/Místo bohů. Vedle trojjazyčného nápisu Dáriea I. v elamštině (zřejmě původní verse), babylónštině a perštině, který vznikal v letech 522-519 ještě nápis seleukovský z roku 148, tři parthské a sásánovský. Na základě bísutúnské trilinguy byla britským důstojníkem Henrym Rawlinsonem roku 1838 rozluštěna stará perština.
Bít Abí-rattaš, kassitský klan/kmen§ 942
Bít Ada, bab. provincie na Dolním Zábu§ 1097
Bít Adíni, Aguši atd.: jména především aram. kmenových svazů a jejich státečků v Syrii a Mesopotamii; názvy jsou v ass. podobě s významem 'Dům či Rod Adínův' atd.:
Bít Adíni, stát v severových. Mesopotamii kolem metropole Tíl Barsip, hebr. Béth Eden, viz pod Anthemúsias a Batnai§ 1000, 920, 899, 883, 880, 877, 858 - 855, 850, 847, 727, 612
Bít Agúsi či Agúši, stát v okolí Arpadu, srov. tam, původ. chetit. stát, pozd. aramaisovaný, aram. Bajt Guš; ass. též Jachaná či Achánu)§ 1000, 880, 870, 857, 854, 850, 849, 834, 805, 754, 743, 742
Bít Amukkáni/Awukáni, ass. též Ukánu, Amukkánové, stát v již. Babylónii pův. na pravém břehu Eufrátu proti Uru, jižně od Bít Dakkúri; kmen. svaz Amukkánu byl částí Chaldajů§ 1159, 850, 733, 731, 729, 703
Bít Bachiáni§ viz Guzánu
Bít Bazi/Baṣi, kassit. kmen/klan§ 1004, 978
Bít Burutaš či Burutiš§ viz Tabal
Bít Dakkúri, stát v Babylónii sev. od Bít Amukkáni na pravém eufrátském břehu západně od Borsipp, další část Chaldajů, Dakkúrové§ 1159, 850, 811, 761, 747, 731, 703, 693, 690, 678, 675, 669
Bít Gabbári§ viz Sam'al
Bít Chalupé, aram. stát na dolním toku Chábúru a soutoku s Eufrátem§ 1000, 942, 883, 878
Bít Chanunía, krajina v Urartu§ 608
Bít Chašmar, m. kdesi na babylónském jihu§ 1007
Bít Chumrí, Bít Chumríja§ viz Samareia
Bít Imbí, elamská hraniční pevnost v zemi Raši při Babylónii§ 653, 646
Bít Jakíni, stát v již. Babylónii u Zálivu, část Chaldajů, Jakínové; země byla předtím nazývána Přímoří nebo Pomoří/Mát tâmti(m), pozd. v hellénismu Charakéné nebo Meséné§ 1159, 850, 811, 770, 731, 729, 722, 707, 706, 703, 700, 689, 680, 669, 651, 648, 646
Bít Karziabku, kmen kočovných Kassitů§ 1125
Bít Kilamzach, m. v zemi Iasubigallu§ 702
Bít Kubatti, m. v zemi Iasubigallu§ 702
bít redûti, palác v Ninuy§ 642
Bít réš, tj. dům-hlava, svatyně boha Anu v Uruku§ 244, 202
Bít rím mátátim§ viz Eamkurkurra
Bít Sa'alli, Bít Ša'alli, aram. státeček v Babylónii§ 731, 728, 626
Bít Siláni, Bít Šiláni, aram. státeček v Babylónii§ 731, 728, 626
Bít Sîn-mágir, bab. provincie v Sumeru§ 1103
Bít Šamaš, bab. pevnost§ 1125
Bít Šú-Sîn, m. n. mí v Babylónii§ 1809
Bít Zamáni, aram. státeček na horním Tigridu, pozd. Gordyéné, snad staré Simanu§ 1000, 942, 889, 882, 866, 856, 832, 297+ a viz Simanu
Bít Zéri, pravděpodobně kmenové území chaldajských Amukkánů§ 711
Bitheridus, alaman. velmož v řím. službách§ 372+, 373+
Bíthýnie, Bíthýniá, Bíthýnové, thrácký kmen§ 1424, 1326, 1068, 972, 675, 416, 408, 407, 404, 400 - 377, 347, 339, 328, 327, 315, 296, 289, 280, 279, 275, 264, 246, 242, 236, 229, 211, 202, 189, 186, 184 - 182, 156, 149, 130, 104, 100, 98, 95, 94, 91, 88, 85, 81, 78, 74 - 72, 67, 66, 47, 43, 42, 35; Provincia Bithynia et Pontus:§ 67, 65, 64, 47, 44 - 42, 35-, 41+, 45+, 53+, 60+, 61+, 66+, 70+, 82+, 90+, 106+, 111+, 113+, 123+, 130+, 132+, 139+, 163+, 176+, 193 až 195+, 200+, 212+, 213+, 216+, 218+, 229+, 235+, 238+, 249+, 265+, 272+, 284+, 285+, 293+, 313+, 329+, 334+, 337+, 351+, 354+, 358+, 360+, 361+, 364 až 366+, 371+, 392+
Kdysi byla země obydlena Mýsy a Mariandýny než sem pronikaly thrácké skupiny: nejprve Bebrykové/"Bobři", po nichž se země jmenovala, pak dorazili Bíthýnové a Thýnové; v chet. pramenech Wiluša.
bíthýniarchés, předseda provinčního sněmu§ 30
Bíthýnion, m. v Bíthýnii, pozd. Klaudiopolis/Claudiopolis, dn. Bolu v TR§ 130+
Bithyás n. Bithiás z Numidie, alias Diogenés (?), propúnský numidský velmož§ 148 - 146
Bithys/Bíthys z Thrákie, gen. Bithya§ 1. 233, strat. Démétria II. Makedonského; 2. 167, syn Kotya III.
Bithys, seleuk. územní správce v Anatolii§ 209
Bithys, o. ptolemaiovského nauarcha Seleuka§ 145
Bitón z Argu, b. Kleobiův, syn Héřiny kněžky v Argu Kýdippy, jeden z hellénských vzorů mateřské lásky a zbožnosti§ 600, 197
Bitón ze Syrákús, vojen. velitel§ 397
Bitón/Bikón, žoldnéř§ 325
Bitthéra§ viz Bethther
Q. Bittius Proculus§ cos. suff. 98+
Bittútu n. Bít Tútu, lokalita v babylónských močálech§ 700
Bituítus, Bituítos, Bitoitos či Bitokos, kelt. jméno§ 1. 121, k. Arvernů, o. Congonnetiakův; 2. 63, kelt. sluha k. Mithridáta Eupatora
Bítum rímum, "Dům divokého býka", Aššurův chrám v Aššuru§ 1920
Bitura, Pitura, pevnost v Diře v Nairi§ 879
Biturígové, lat. Biturígés, kelt. kmenový svaz v Gallii, dělil se na dvě skupiny: B. Cubí ve středu Gallie, ve starém kraji Berry, sídel. m. Aváricum, dn. Bourges, B. Viviscí na jihu kolem Burdigaly, dn. Bordeaux. Viviskové sousedili na jihu s dvaceti nárůdky aquitánskými, mezi něž ethnicky nepatřili§ 600, 52, 51
Augustem bylo území Biturigů, též Santonů, Kadurků, Lemoviků a dalších po Liger/Loiru zahrnuto do provincie Gallia Aquitánia.
„bitva beze slz“/adakrys maché u Eutrésijí, kde Sparťané porazili Arkaďany§ 368
bitva jízdní, největší starého věku (u Ipsu) § 301
Největší středověká evropská jízdní bitva byla 15. července 1410 u Grünwaldu či Tannenbergu mezi polským králem a řádem německých rytířů (39 tisíc mužů na polské straně, 37 tisíc na německé)
bitva, největší mezi Hellény§ 301, 217
Bitva u Rafie byla největší mezi Hellény, srov. ovšem rok 301 Ipsos, kde proti sobě stálo více než 150 tisíc mužů ve zbrani. Největší ztráta v bitvě však postihla roku 129 Antiocha VII. Euergeta a Seleukovce v Mesopotamii: Parthové pozabíjeli na třicet tisíc vojáků, jádro seleukovské armády. Žádný hellénský dům prý tehdy nezůstal bez smutku. Ze ztráty se říše už nevzpamatovala.
Nelze srovnávat se ztrátami a operačními rozsahy bitev za válek novověkých, např. napoleonských, z nichž největší námořní bitvou byla bitva ve Skágerraku za první světové války (1916), letecká o Anglii (1940) a tanková u Kursku za druhé světové (1943), stejně jako bitva o Stalingrad (1942/3) a z první války bitva verdunská (1916 s téměř milionem padlých za desetiměsíčních zákopových bojů). Viz pod válka.
Nejvíce mrtvých civilistů během jediné vojenské operace zemřelo v japonské Hirošimě 6. srpna 1945 po 8.15 hod., kdy Američané na město o asi 350 tisíci obyvatel (osmé největší v zemi) svrhli první atomovou bombu (Little Boy). Ze 76 tisíc domů zůstalo jen šest tisíc nepoškozených, během výbuchu a na důsledky ozáření zemřelo do konce roku 1945 140 tisíc lidí, do šedesátého výročí útoku 237 062.
9. srpna 1945 shodili Američané na Japonsko ještě jednu jadernou pumu, Fat Man, zatím poslední bojově nasazenou. V Nagasaki v 11.02 hod. a v několika dalších hodinách zemřelo na 74 tisíc lidí. 2. září japonský císař kapituloval, skončila druhá světová válka; o prvním bombardování dějin viz pod válka.
Největší v oceánu vedenou bitvou na největším operačním území byla bitva o pacifický o. Midway, „na půl cesty“ o 5 km2, 4.–6. 6. 1942 mezi Japonci a Američany. Vlastní bojové operace vedlo letectvo startující na obou stranách z letadlových lodí, menší ztráty přivodily ponorky, ale loďstvo se nedostalo navzájem na dostřel. Japonci, admirál Č. Naguma a vrchní velitel I. Jamamoto, přišly o čtyři letadlové lodi, jeden těžký křižník a 332 letadla (více než polovina nasazených), Američané pod admirálem F. Fletcherem a Raymondem Spruancem, vrchní veltel v Pacifiku Chester W. Nimitz v Pearl Harbouru, ztratili jednu letadlovou loď, torpedoborec a 150 letadel (více než polovina nasazených).
V moderní době se uhnízdil zvyk "přehrávat" významné bitvy. Spolky staromilců se sdružovaly a na výročí masakrů v dobových uniformách a pokud možno v autentické výstroji a za stejných podmínek pořádaly navštěvované podívané. Největší takovou atrakcí bylo v červnu 2015 "zopakování" bitvy u Waterloo, v níž se Evropané pod britským velením s německým a holandským přispěním zbavili vlády Napoleonea di Buonaparteho, vulgo francouzského císaře Napoléona I. dvě staletí předtím. Dvě stě tisíc diváků z celého světa shlédlo podívanou, v níž 5500 vojáků-herců předvedlo průběh bitvy 190 tisíc vojáků se čtyřiceti tisíci padlými z 18. června 1815.
Starý svět podobné inscenace nepěstoval, ačkoli Římané byli v tomto smyslu velmi hraví. Během triumfů byly v průvodu vítězné armády neseny mimo jiné obrazy z bitev, dobývání měst a literáti velké události k poctě vítězů rádi (a se ziskem) zvěčňovali.
bitva námořní, největší mezi Hellény a starého věku, viz též lodě, loďařství§ 262, 241
bitva na Nilu, viz pod Kanóbos a rok 47
bitva občanské války, největší; za republiky u Aktia. V únoru 197 n. l. u Lugdúnu proti sobě postavili do pole L. Septimius Sevérus a Clódius Albínus (také původem z Afriky, ale Latin) po 150 tisících mužích. Dvoudenní bitva byla největším soubojem všech římských občanských válek na souši. Lugdúnum, do té doby hlavní město střední Gallie, bylo zničeno a své postavení již nikdy nezískalo zcela zpět.
Za války mezi křesťanem Constantínem I. a polytheistou Liciniem roku 324 bylo zřejmě na malém prostoru shromážděno nejvíce vojáků za římských občanských válek. Licinius měl v Hadriánopoli vojsko o 150 tisících pěsích, patnácti tisících jízdních a 350 lodích pod Abantem. Constantínus se blížil od Thessaloníky se 120 tisíci pěšáky, deset tisíci jezdci a s loďstvem o dvou stech válečných lodí a dvou tisících dopravních; loďstvu velel jeho syn Crispus. 3. července 324 byl Licinius poražen na zemi, pak na vodě. po několika menších střetnutích byl definitivně poražen a zajat u Chrýsopole 18. září.
bitva slonů§ viz sloní bitva
bitvy na jezerech (Maiótském a Urmijském), první "námořní"§ 856, 818, 107
bitva vítězů§ 546
bitva námořní a na pevnině v týž den§ 468 (u Eurymedontu Athéňané nad Peršany), 204 (jistý Númenios zvítězil na moři a po vylodění v jezdecké bitvě)
bitva námořní a na zamrzlém moři na témže místě§ 107
Bizóné, m. na pobřeží Levého Pontu, dn. Kavarna v BG§ není v CSD
Bizua, ses. Babatiho a Abí-símtí, manž. Amar-Suenovy, původ sourozenců neznáme§ 2048
Bizyé, m. ve vých. Thrákii, středisko Astů, s řím. provincií po roce 46+ cívitás stípendiária, tedy odvádějící provinční správě poplatky§ 100