Ti-To

Ti§ viz Ťi

Ti/Di, šan-jü Hunů, s. Piho, trůnním jménem Chaj-tung Š'-ti-chou-ti/Haitong Shidihoudi§ 55+ 


Tibaranové, Tibarenové (ztotožňovaní s Chalyby, odtud řec. chalyps, chalybos, ocel), fryžský národ v poh. Amanos a na již. Kavkazu, proslavený metalurgií, srov. Tabal§ 51
Tiberias, hl. m. Galilaie (srov. pod Galilaia) v éře tetrarchie (před tím sídel. m. Sepfóris), původně zřejmě ptolemajovská klérúchie Filotéreia (?srov. tam a srov. Filoteriá?), hebr. Tverja, arab. Tabaríja (dobyta 637 n. l.); jezero Genezareth, Galilejské, Tiberiadské jezero, arab. Bahr Tabaríja, hebr. Jam Kinneret, "Jezero lyry"§ 218, 20+, 39 až 41+, 44+, 49+, 67+ 
Tiberis, řec. Thybris, dn. Tevere, ř. ve stř. Itálii protékající Římem, gen. Tiberu i Tibery§ 769, 616, 508, 390, 291, 270, 145, 142, 133, 80, 27, 13-, 15+, 22+, 28+, 31+, 37+, 42+, 59+, 62+, 64+, 69+, 81+, 112+, 118+, 129+   
Tiberis, bůh řeky§ 769
Tiberius, prínceps§ viz Ti. Claudius Neró

Tibet, vysokohorská země ve středu Asie, dnes součást Číny, řec. a lat. Tabis§ 250, 127, 74 

Na mapě Claudia Ptolemaia se Tibeťané jmenují Batai; svou zemi T. autenticky jmenují Bod. Královský rod přišel z Magadhy (dn. cca indický Bihár). Buddhisté se usadili v údolí řeky Jarlungu, kde tehdy byli domácí tibetští pastevci bönisty. První král Ňathi Cänpo/Ňatri Cenpa (Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo) v jejich očích přišel z nebe a tak ho provolali svým vládcem. Bylo to někdy v letech 400-300 př. n. l., ale tradiční tibetská éra vztahující se k této události začíná losarem, svátkem nového roku roku 127 př. n. l., kdy byl první král korunován (lunární losar roku 2006 byl 1.-3- března). Je možné, že začátek datovací éry nějak souvisí s dějinami indobakterských Hellénů, stejně jako vláda krále Digum. 

Druhý datační systém začíná rokem 1917, kdy se narodil zakladatel bönu Šenrab Miwo n. Miwoče z Žangžanu v západním Tibetu (podle jiné tradice byl však současníkem Buddhovým n. přímo jeho převtělení).

Ňathi postavil první obydlí, poněvadž tehdy žili Tibeťané ještě v jeskyních. V mýthické řadě ho následovali panovníci/cänpo Muthi (Mutri), Dingthi (Dingtri), Sothi (Sotri), Methi (Mertri), Dakthi (Daktri/Dagtri), Sibthi (Siptri) a osmý Digum (Chikum/Drigum), pokládaný za zakladatele historického tibetského království.

Vládl snad někdy kolem roku 200 př. n. l. Devátý král Pude Gunggjal byl zřejmě současníkem čínského císaře Wu-ti (141-87) Prvním doloženým králem je 28. panovník Thothori Ňäncän (Totori Nyainzain/Nyantsan), který vládl někdy v letech 254-374 n. l. Za první historicky pevně doložitelného krále Tibetu je pokládán až Namri Songcän, vládnoucí někdy v letech asi 601-629.
Přepisy a datace podle: Cipön Wangčhug Dedän Žagabpa, Dějin Tibetu v překladu Josefa Kolmaše.

tíbícen, tíbícinés§ viz pištci

Tiboités z Bíthýnie§ = Zipoités z Bíthýnie

Albius Tibullus, básník§ 64, 55, 43, 17, 1-, 8+ 

Jeho elegie se zachovaly jako součást sbírky Corpus tibulliánum, která vznikla po jeho smrti. Ze čtyř knih kolekce se Tibullovi připočítávají první dvě, v dalších dvou vynikají verše Sulpiciiny a autora skrývajícího se pod jménem Lygdamus. 

Tíbur, řec. Tíbura, m. v Latiu s Herculovým chrámem, dn. Tivoli§ 361 - 359, 356, 353, 338, 311, 203, 41, 118+ 

Tícínum, m. na ř. Tícínus v Gallii Transpadánské (Cisalpínské), dn. Pavia (572 - 774 sídel. m. Langodardů, od 7. st. Papia)§ 218, 99, 9-, 69+  

Tiddis, castellum Tiddtánórum, m. v Numidii u Cirty, dn. Baní Hamídán/fr. Beni Hamiden v DZ§ 138+

 

Tífa§ viz Sifai

Tífáta (pl.), h. a zalesněné pohoří v Kampánii východně od Capuy (oskicky "Duby"), dn. Torre si Sessola§ 215, 83

tifinagh, berberské písmo, které používají Tuaregové§ 201

Ofonius Tigellínus, praef. praet.§ 39+, 62+, 64 až 66+, 68+, 69+ 

 

Tiglatpilesar III., hebr.§ = Tukulti-apil-ešarra III.

Tigraios ze Sús/Elymáidy, možná též Tiraios, k.§ 138, 121, 78

Tigránés, zeť Strúthův§ 391

Tigránés, jméno armenských králů:§
Tigránés označovaný rovněž za (I.) Velikého§ 556

Tigránés I. Velký (Megas), o. Tigrána a Artavasda II.§ 109, 97 - 91, 83, 81, 77, 72 - 66, 56, 88 (zda byl Tigránés synem Artavasda I. nebo Tigrána I. a zda tedy není "Velký král" Tigránés II., viz rok 97)
Tigránés, syn Tigrána Velkého§ 67 - 65, 63, 61, 58, jen spoluvládce
Tigránés II.§ 34, 20, 12, syn Artavasdy II.
Tigránés III. Filellén§ 12, 6, 1, 1+, s. Tigrána II., manž. vlastní sestry Erató

Tigránés IV. "Velký král", s. Alexandra Židovského/Idúmajského s Glafyrou II. Kománskou, b. Alexandra a jedné sestry§ 7, 1-, 36+, 60+  

Tigránés V., jako řím. občan C. Iúlius Tigránés, s. Alexandra, b. Tigrána IV., vn. Héróda Velikého a Archeláa II., o. C. Iúlia Alexandra, manž. Iúlie Iotapy V., a Iúlie; Tigránova manž. se podle mincí jmenovala Opgally§ 20-, 36+, 60 až 62+   

Tigránokerta (pl.), sídelní m. Tigrána Velikého na březích řeky Níkéforios ve starověké Arménii v provincii Arzanéně, arm. Tigranakert, řec. Tigránúpolis, aram. Míjáfáriqín či Majferkat, byzantské Martyropolis§ 77, 69-, 53+, 59+, 60+, 62+    
Jako sídelní město mělo krátkého trvání, zůstávalo však dlouho jedním z nejdůležitějších armenských měst, dnes možná lokalita Tell Ermen ("Arménský pahorek"), nebo spíše město Silvan, rovněž v provincii Diyarbakır v tureckém Kurdistánu. Nezaměňovat s jinými T., například s ruinami Tigránokert v Artsachu/Náhorním Karabachu, o nich srov. rok 59+, jiné v Nachičevanu a ještě jedny známé jako Utik§ 59+ 
Tigranuhi, ses. Tigrána (I.)§ 556

 

Tigris, sum. Idigna, bab. Idiglat, Idiqlatu, hebr. Chiddeqel, dn. arab. Didžlat, tur. Dicle/čti: Didžle, ř. Mesopotamie, řec. Tigrés, gen. Tigrétos, n. Tigris, gen. Tigridos§ 728, 702, 696, 693, 689, 687, 612, 608, 607, 596, 567, 547, 324, 331, 321, 317, 247, 221, 220, 139, 65-, 23+, 49+, 59+  

Tigris z Leukady, milenka Pyrrha II. Molosského§ 234 

Tigurínové§ viz Helvétiové

 

Tikal, jedno z velký mayských center v Peténu§ 36

Tíl Ašurri alias Pitánu/Pittanu (tak v jazyku lidí země Michránu kdesi v Médii), nezn. polohy§ 673

 

Tíl Garimmu, m. v Tabalu, nezn. polohy§ 696

 

Tíl Tuba, lokalita při Súsách v Elamu§ 653

 

L. Tillius Cimber, jeden z vrahů Caesarových§ 44, 31

Tilmun§ viz Tylos

Tímagenés z Alexandreie, historik§ 55

Tímagorás z Athén, vyjednavač a vyslanec u Krále§ 367

Tímagorás z Kýziku, exulant a properský kolaborant§ 413

Tímaiá ze Sparty, manž. Ágida II. a milenka Alkibiadova, m. Leótychida§ 414, 413, 400 

Tímaios z Aitólie, strat.§ 244, 240
Tímaios z Élidy, olympioníkos§ 396
Tímaios z Kýziku, platónik a bohatec§ 331

Tímaios z Tauromenia, s. Andromacha ze Syrákús, politik a historik§ 356, 345, 318, 317, 312, 260

Tímaios§ viz Limnaios 

Tímandrá z Hykkar, m. Láidy; jmenována též jako Dámasandr᧠415, 404

Tímanthés ze Sikyónu, malíř§ 420

Tímarchidés z Athén§ 1. arch. 447; 2. arch. 136

Tímarchos z Aitólie, tyrannos mílétský (předek seleukovského usurpátora, viz)§ 261, 255, 161
Tímarchos z Pafu, k.§ 323
Tímarchos z Mílétu, seleukovský hodnostář a usurpátor v Médii, b. Hérákleidův, potomek Tímarcha Aitólského§ 261, 255, 175, 164, 161
Tímarchos z Athén§ 1. sochař, syn Praxitelův, 353; 2. protimakedonský politik, 347, 343; 3. arch. 138
Tímarchos z Alexandreie, kynik§ 399

Timavus, ř. v Istrii, dn. součást ponorné řeky Vipava§ 178

U ústí řeky do Jadranu bylo přístaviště Timavské jezero/lacus Timaví a u pramene později římská osada Fons Timaví/Pramen Timavy

Tímégenidás z Théb, properský kolaborant§ 479

 

Tímésianax z Athén§ arch. 182

Tímésiléos nebo Tímésitheos ze Sinópy, tyrannos§ 437

Tímésios z Klázomen, zakladatel Abdér§ 654

Tímésios z Makedonie, kněz Lýsimachova kultu§ 285 

Tímésitheos/Tímásitheos z Lipary, stratégos (n. archipeirátés)§ 394, 252
Jméno nesl mnohem později C. Furius Sabinius Aquila Timesitheus, vysoký císařský úředník, praef. praetorio Gordiana iii., který padl roku 243. Nejznámějším T. byl zápasník z Krotónu, který se na Ol. 67 (roku 512) utkal ve finále se svým veleslavným krajanem Milónem (viz pod hry a seznam olympioníků).

Timna', ass. Tamná, m. v Júdě, dn. Tel Bataš§ 701

 

 

Tímó z Paru, kněžka§ 489

 

Tímoanassa, Tímónassa z Argu, d. Gorgila, první manž. Kypselovce Archína z Amprakie a druhá Peisistrata z Athén, s ním m. jeho synů jménem Iofón a Thessalos či Hégéstratos (druhé manž. Peisistratovo, když synové z prvního manželství již byli odrostlí)§ 546

Tímodémos z Korinthu, o. Tímoleontův§ 345

Tímofanés z Korinthu, tyrannos, b. Tímoleontův§ 367, 365

Tímocharés z Athén, strat.§ 366

Tímocharés z Pafu, k.§ 400, 385 

Tímoklés z Athén§ 1. arch. 441; 2. básník střední komédie, 350
Tímoklés ze Sikyónu, možné i Tímokleidés, spoluvládce jako „pečovatel“ o blaho státu - epimelétés§ 274, 265, 264

tímokracie, viz Solón

Tímokratés z Athén§ 1. arch. 364; 2. navrhovatel zákona, 353 (shodný s no. 1?) 
Tímokratés z Hérákleie Pontské, stoik§ 144+

Tímokratés z Pellény, Nábidův guvernér Argolidy§ 195
Tímokratés z Rhodu, perský agent v Helladě§ 395
Tímokratés ze Syrákús, přítel Dionýsia II. a jeho stratégos§ 366, 358, 357, 354 

Tímokreón z Iálysu na Rhodu, básník a sportovec§ 500

Tímoláos z Korinthu, vzal peníze od perského agenta§ 395
Tímoláos z Kýziku, ž. Platónův a tyr.§ 319
Tímoláos ze Sparty, exponent proachajské strany§ 192, 189, 188

Tímolás z Boiótie, promakedonský politik§ 344

 

Tímoleón z Korinthu, syn Tímodémův n. Tímainetův, b. Tímofanův, vyhnal ze Sicílie samovládce; gen. -leonta§ 583, 367, 365, 361, 345 - 343, 339 - 336, 318

Tímoleónteon, stavba v Syrákúsách na počest Tímoleonteovu§ 317

Tímón z Fleiúntu, zakladatel skepticismu (neztotožňovat s Tímónem Athénským, zvaným Mísanthrópos, který, pokud nejde o literární postavu člověka stranícího se lidí, byl současníkem Aristofanovým a Perikleovým a žil pouze ve společnosti svého druha Apémanta)§ 365, 320, 300, 230

Tímosthenés z Athén§ arch. 478
Tímosthenés, nauarchos Ptolemaia II.§ 270

Tímotheos z Mílétu, básník§ 450, 360
Tímotheos z Athén§ 1. sochař, 353; 2. vojevůdce, syn Konónův, 411, 378, 375 - 373, 368, 365, 363, 360 - 357, 355
Tímotheos z Hérákleie Pontské, tyrannos, syn Klearchův§ 364, 353, 338
Tímotheos z Méséné (Charax), syn Hyspaosinův, vojevůdce§ 124
Tímotheos z Dýmy, reformní zákonodárce§ 115
Tímotheos z Trall§ 128 (Ol.)
Tímotheos, seleukovský vojevůdce§ 165, 164

Tímotheos, osobní chirurg Mithridáta Eupatora§ 67

Tímoxeinos ze Skióny, strat.§ 480

Tímoxena, manž. Plútarchova§ 122+

Tímoxenos z Acháje, strat.§ 225 - 223, 221, 218 - 217

Timúr Lenk§ viz Hunové

Tincomarus (dř. Tincommius), vládce kelt. Atrebatů§ 54

Tinéius Pontikos Bésaieus z Athén§ arch. 168+ 

Q. Tinéius Rúfus§ cos. suff. 127+, legát 132+, 135+   

 

Q. Tinéius Sacerdós Cléméns§ cos. ord. 158+ 

 

Ting/Ding, matka císaře Aje§ 7

 

Ting-wang, čín. císař, v pinyin Ding-wang§ 607, 606, 586

Tingé, Tingi, řec. Tingis, m. v Mauretánii Tingitské, dn. Tandža v Maroku, mezinárodně Tanger; pro hellénský svět tu prý byl hrob libyjského krále Antaia, kterého zahubil Héráklés§ 500, 81, 39, 25-, 42+ 

Tingentera, m. v Baetice, zřejmě jiné jm. pro osadu Iúlia Ioza n. Iúlia Tráducta, dn. Algeciras§ 25-, 45+

 

Tios, m. v Paflagonii§ 289, 281, 283, 241, 184, 181, 180

Tiraios, jméno dynastů v Charakéně (srov. elymájským Tigraiem):§
Tiraios I. Euergetés§ 121
Tiraios II. Sótér Euergetés§ 121

Tirgataó z Maiótie, zrazená manž. Hekataia Sindského§ 393, 389

Tirhut, administrativní distrikt na severu spolkového státu Bihár, viz Videha

Tíribázos z Persie, satrapa Armenie a Iónie, nauarchos§ 392, 391, 388 - 385

Tíridátés I.§ = Arsakés II.
Tíridátés II.§ = Arsakés XVII.

C. Iúlius Tíridátés, syn Arsaka XVII.§ 25

Tíridátés Arsakovský, b. Vologasa I, k. v Armenii§ 51+, 53 až 55+, 58+, 60 až 63+, 66+, 75+, 91+, 114+       

Tirimnos z Makedonie, k.§ 742, 695

Tiris z Thrákie, dyn.§ 260

 

 

Tirizis akrá, mys v Thrákii, též Kalé akrá, dn. Kaliakra v BG§ 292

 

Tíryns, m. v Argolidě (gen. Tírynthu)§ 494, 491, 479, 468

Tisaion, hora v thess. Magnésii§ 86

Tís- viz též Teis-

Tísamenos z Lakedaimonu, věštec na straně kinadonovců§ 397

Tísandros z Athén§ arch. 414

Tísarchos n. Peisarchos ze Syrákús, vůdce oligarchů§ 317

Tisia, Pathissos, ř. v západní Sarmatii, dn. Tisza, Theiß, Tisa v H§ 10

Tisidium, Thisidió/Thisika, opevněná lokalita v Numidii, dn. snad ves Grich el-Oued v TN§ 107

 

Tisienus Gallus, legát Sex. Pompeia§ 36

Tísifonos z Fer, tyrannos§ 358, 353

Tísikratés z Krotónu§ 496, 492 (2 x Ol.)

tisk, viz papír

 

Tissa z Táprobany, k. na Ceylonu/Lanká, který přijal buddhismus, domácím jménem Dévanampijatissa; Tissa, tj. přítel bohů§ 245

Tissafernés z Persie, satrapa Iónie§ 423, 414 - 409, 407, 404, 401 - 399, 397 - 394

tiš'a be-av, tiš'a be'av, "9. avu", černý den židovských dějin§ 587

 

Títánomachiá, epos§ 700

Tithorea§ viz Neón ve Fókidě

 

Tithové/Titthové, keltibérský národ§ 153, 143

 

Tithraustés z Persie§ 1. 470, 468, syn Xerxa I.; 2. 395, 394, 392, chíliarchos a satrapa Lýdie

Titiános§ viz Maés

 

Titiés, jméno původní římské tribue, sabínského původu, snad původně etruský klan v Římě§ 753, 578

P. Titínius Menas, přivedl do Říma holiče§ 300
M. Titínius, armádní velitel§ 104

M. Titínius Curvus§ praet. 179, 171

C. Titínius zv. Gadaios, bandita§ 104

Titínius§ 1. nejstarší známý autor togáty, celé jméno neznáme, 150; 2. centurió, 42

C. Titius, praef. cohortis§ 133

M. Titius§ 1. 35, 32, cos. suff. 31, 31, 10, s. no. 2; 2. o. předešlého, 35
P. Titius§ tr. pleb. 43

M. Titius Lústricus Bruttiánus§ cos. suff. 108+ 

L. Titius Plautius Aquilínus§ cos. ord. 162+ 

Titius Sabínus, oběť udavačů§ 28+  

 

Titormos z Aitólie, athlétés a jedlík§ 532

 

 

M. Tittius Frúgí§ cos. suff. 80+

 

Tittové, keltiberský kmen§ 195


titul, občanské tituly, oslovení, prvním stálým označením váženosti občana se koncem republiky stalo vir clárisssimus/nejjasnější, slovutný muž. Za císaře L. Septimia Sevéra se stalo oficiálním titulem a bylo používáno členy celé rodiny. Byl to spolu s comes zárodek pozdějších titulů šlechtických, např. comte, conte, srov. pod princeps. Mluvit o sobě jako o pánu a bohu/dominus et deus první vyžadoval Domitiánus, Diocletiánus oslovení uzákonil. V korespondenci oslovoval Plinius Secundus Tráiána domine, "pane". Od roku 339 si dávali císaři přede jméno nikoli Imperator Caesar, ale Dominus noster, D. N./"náš pán", srov. rok 753. Více viz pod princeps. Tvůrci systému titulatur však zjevně byli Egypťané. Orientální titulatury panovnické jsou ovšem velenabubřelé. Tak assyrští králové (vlastně bychom měli říkat "císaři") o sobě říkali, že jsou "šarru dannu, šar kiššati, šar Aššur, šar kibrát erbettim/král mocný, všehomíra, Aššuru, všech čtyř světových stran" a kromě jiného si podrobili vše "ultu tamti eliníti ša šalam šamši adi tamtim šaplíti ša sít šamši/od horního moře na západu slunce po dolní moře východu slunce", tedy moderně od Středomoří po Perský záliv. 


Q. Titurius Sabínus, Caesarův legát v Galliích§ 54

Titus, cís.§ = T. Flávius

Tjaihepimu z Egypta§ Čajhepimu

 

Tlépolemos z Makedonie§ 1. s. Pýthofanův, 330, 325, 323, 319, 317, 316, satrapa Karmánie; 2. 203, 201, 197, 196, ptolemajovský vojevůdce
Tlépolemos z Athén§ arch. 463
Tlépolemos z Argu, oikéstos rhodských měst, srov. Althaimenés§ 408
Tlépolemos z Kibyry v Pamfýlii, Cornélius Tlepolemus, b. Hierónův, malíř§ 70

Tlépolemos z Lykie§ 256 (Ol.)

Tlesiás z Athén§ arch. 681

Tlós, m. v Lykii, dn. Kale v TR§ 167

tloušťka, obesita, tlustý člověk, rekordní§ viz pod kuchyně/masožravost

tlumočení, tlumočník§ viz pod překlady

Tmólos§ viz Sardeis

Tobiadé/Tobiovci, filhellénský židovský kněžský rod§ 445, 309, 173, 168

Tobiás/Tóbiás, hebr. Tovia/Tovijahu z Hierosolym§ 1. 309, 246, o. Jóséfův; 2. 182, o. Hyrkánův

togáta, totiž fábula, národní římské divadlo, hra s římskými náměty (oproti palliátě s hellénskými)§ 150

Togidubnus§ viz Cogidubnus

Togodumnus, kn. brit. Catuvellaunů§ 54, 39+, 42+, 43+   

Tocharové, íránská polokočovná skupina v Baktrii a Paraitakéně, kam přišla z Tárímu a Číny§ 210, 200, 177, 170, 160, 140, 139, 130, 124, 123, 95, 85, 55-, 57+ 

Čín. Ta Jüe-č’ (pinyin Yuezhi, Da Yuezhi, snad „Velcí Měsíční lidé“), Hellény zahrnováni pod Skythy (za Iaxartem). V hellénismu označováni jako Arsové, Asiové nebo Asiánové (čili řec. „Asiaté“; též Iatioi) nebo Pasiánové (srov. s Tapury), sanskrit. Tuchára. Velcí Jüe-č´/Měsíční lidé neboli Tocharové, byl snad kolektivní název pro ethnicky pestrou směs nomádů, srov. pod Hunové. Podle opačné theorie patří Tocharové do skupiny turkotatarských Jüe-č´/Kušánů.

Číňané v Tocharech poražených 176 - 174 Hunem Mao-tunem vytlačeným do Sogdiány neúspěšně hledali spojence proti Hunům, srov. tam (císař Wu). Tochary, kteří zůstali na čínském území, nazývali Číňané Tu-chu-luo (Duhuluo). Geógraf Ptolemaios označuje v dn. provincii Kan-su jméno Thangúroi, severně od Himalájí/Imaios Takoriaioi a v okolí Issyk-kulu Taguúraioi (Pompeius Trogus/Iustinus: Thogarií).

Tochaři zřejmě přišli do Vnitřní Asie v rámci indoevropské migrační vlny kolem roku 2000 a dorazili až do středočínské provincie Kan-su/Gansu (nebo naopak byli domácí a odtud šli na západ do Sin-ťiangu/Xinjiang? Srov. neolitickou kulturu Čchi-ťia/Qijia v Kan-su). Proslavili se dálkovým obchodem, byli též obávanými válečníky, srov. Kušány, jeden jejich kmen. Již v polovině 7. století př. n. l. byli hlavními dodavateli nefritu do Číny Tocharové. Nefrit z hrobů vládců dynastie Šang (1766 – 1122) pochází z Chotanu v Sin-ťiangu., tedy z tocharských území.

Kolem roku 140 začali Tocharové tísnit hellénské dynasty Baktrie (Ta Jüan/Da Yuan) a po jejich porážce kolem roku 130 zde založili pentarchii, volnou vojenskou konfederaci pěti států-knížectví, v níž určitý čas zřejmě ve svých stratégiích vládci ještě buddhističtí Hellénové. Kolem roku 55 se jednoho z nich zmocnil náčelník turkotatarských (?) Kušánů, kteří s Tochary/Jüe-č´ přišli z Tárímu do Baktrie, a postupně si podrobil další čtyři ostatní tocharská knížectví ovládající zemi, odkud před nimi migrovali Indosakové přes Hindúkuš na jih do Pákistánu a později do Rádžasthánu, viz pod Sakové. Podle jiné možnosti, byli Kušáni jedním z pěti členů tocharské konfederace, pentarchie, viz výčet v indexu s. v. Baktrie.

Číňané však o Kušánech psali, že jsou šikovnými jezdci a střelci z luku za jízdy, kůže lidí Velkých Jüe-č´ že je narudle bílá, že byli vysokými blonďáky s modrýma očima a jejich řemeslnické výrobky že prý byli vyšší kvality než zboží indické. Jejich domy prý připomínaly architekturu říše Ta-čchin, římské. Ti z Tocharů, kteří migrovali až do Indie, zde jsou známi jako Kušánové, jejichž dynastie ovládala severozápad dnešní Indie a celý Pákistán s částí Afghánistánu a Střední Asie do c. 240 n. l. 

Podobu „Tocharů“ uchovávají tzv. tárímské mumie ze Sin-ťiangu z doby mezi c. 1800 př. n. l. až asi 200-300 n. l., které byly Číňany nalézány při stavebních pracích po roce 1970 (munie "kráska z Siao-che/Xiaohe" neboli "Marlene Dietrichová pouště"; "kráska z Lou-lan"). Podle výbavy hrobů podobné skythským kurganům z altajského Pazyryku se usuzuje na intensivní kontakty. Tochaři kromě toho patřili mezi první velké konsumenty konopí.

Jejich jazyk trval zhruba do doby kolem 1000 n. l., kdy byli asimilováni převažující turkickou populací a podle toho se změnily i zachované lidské ostatky. Tocharština patří mezi vymřelé indoevropské jazyky, její objev patří teprve do minulého století. Staroturecké texty nazývají Tochary jménem TWGHRY, mezinárodně užívaná podoba pochází z hellénského označení Tocharoi (írán. tu-, velký, „Velcí Garaové“).

Jejich kmenovým územím byla Tárímská pánev s pouští Takla-makan ve východočínském Sin-ťiangu, Ujgurská autonomní oblast (= Nová území). Tocharština měla dva dialekty, turfánský či východní (dialekt A) a kušský/Kuqa, Kchu-čche či západní (dialekt B). Tochaři propagovali buddhismus a mimo jiné i jejich prostřednictvím se dostal z Indie do Číny. Dnešní obyvatelé čínského Turkestánu Ujguři, turkický mix zřejmě se všemi "kavkazskými" plemeny regionu, jsou ovšem mohamedány.

Se změnou klimatu, změnou toků řek, jejich vysušením a se zánikem podzemních zavodňovacích systémů "qanát" se změnil ráz krajiny. Lou-lan byl opuštěn kolem roku 330 n. l. Ruský zeměpisec a objevitel gen. Nikolaj Michajlovič Prževalskij na své čtvrté cestě Vnitřní Asií roku 1885 narazil v létě na březích řeky Chotan v Tárímské pánvi poblíž dnes půlmilionového Aksu na nápis na stromě zanechaný tu některým z cestujících v obchodních karavanách (generál neuvedl, v jaké řeči): "Kdo tudy cestuje v létě poprvé, neví, co dělá. Udělá-li to podruhé, je to pitomec. Udělá-li to ale potřetí, musíme ho nazvat kacířem a prasetem." ("Z Kjachty k pramenům Žluté řeky", Sankt-Petěrburg 1888, z ruštiny přeloženo a komentováno Svenem Hedinem, Lipsko 1922).

toiletty§ viz lázeňství

Tolbiacum, osada na ubijském území, dn. Zülpich v NRW§ 70+

tolerance/intolerance, nábožensk᧠196, 187
Obecně pro hellénské a římské polytheistické dějiny platí, že nezcizovali a neničili cizí chrámy a kultovní předměty s cílem protivníka deklasovat a zbavovat ho jeho víry. Helléni i Římané byli cizím kultům přes počáteční nedůvěru snášenliví (srov. thrácké kulty v Athénách, obecně orientální v hellénismu a jejich pronikání na západ římské říše).

Jistou výjimkou je „opilecké“ vypálení Persepole roku 331 ze msty za perské vypálení Athén sto padesát let předtím. Většina achaimenovských vládců přitom prokazovala národům náboženskou toleranci.

Vykrádání chrámových pokladů mezi sebou Helléni klasické éry nepraktikovali, v dobách nouze však sáhli na poklady orientálních nehellénských bohů tři ze Seleukovců a na hellénské Římané, nejvíce Sulla za občanské války a ve válce s Mithridátem. Chrámové asyly v hellénismu vykrádali anatolští a jim podobní piráti.

Náboženskou snášenlivostí z pozdějších národů vynikli snad pouze turkičtí Chazaři, viz pod Hunové, kteří z části od černomořských Židů přijali Mojžíšovo náboženství, praktikovali však také islám a křesťanství a v Povolží v zemi mezi Krymem a Aralem narazili na zoroastriány, náboženství Achaimenovců a Novoperšanů, kulty germánské, slovanské a finské; jejich původním zaměřením byl šamanský animismus.

Tolétum na Tagu, sídel. město ibér. Carpetánů, žijících na území dn. Kastílie a Estremadury; maur. Tolaitola, dn. Toledo§ 193, 185, 181, 179

Tolistobógiové, Tolistobóiové, kelt. kmen v anatolské Galatii, pův. snad z jižní Gallie§ 277-275, 189, 73, 64

Tolmidés z Athén, strat.§ 457 - 455, 453, 447

Tolósa, sídel. m. Tektosagů, dn. Toulouse; srov. pod Volkové a Tektosagové [o nakradaném pokladu praví zřejmě přehnaný údaj, že měl Tektosagům do jejich sídel přinést mor a že ho tedy ukryly do jezera u Tolósy. Když ho Q. Servilius Caepio o nejméně 150 let později vyzdvihnul, byl mu také osudový - mělo to prý být na 110 tisíc liber stříbra a 1,5 milionu liber zlata, tzn. na 55, resp. 750 tun; srov. pod zlato]§ 277, 69+, 70+  

Toltekové, národ v Mexiku§ 500

Tomis či Tomoi (sg. či pl., do Tomidy, nebo do Tom, lat. Tomí), m. v Thrákii, později v Dolní Moesii, dn. Constanţa v Rumunsku (srov. pod Sulmó); na místě Tomidy prý Médea zavraždila a rozsekala svého bratra Absyrta, odtud název m. (řec. tomé od tomó, „řez“)§ 675, 72, 60, 43, 8+, 17+, 87+, 102+    

Tomislavgrad§ viz Delminium

Tomyris n. Tamyris ze Sakastánu, k. Skythů, gen. Tomyrie, zřejmě Tahm-rajiš§ 530

Tongmjong wang, kor. Dongmyeong, rod. jménem Čumong/Jumong, k. korejského státu Kogurjo§ 37

Tong Pujo, kor. Dongbuyeo, království, "Východní P."§ 57 

Tondzos, Tonzos, ř. v Thrákii, dn. Tundža v BG§ 342

 

toparchie, toparchos, "vláda/vládce nad určitým místem", knížectví, úděl§ 145, 84, 4

 

Tóra§ viz Septuáginta

 

Toretové, maiótský národ skythský§ 393

 

Torgion§ viz Gorgion, Gorgonion

 

Torino, Turín§ viz Tauriskové

Toróné, m. na Síthónii na Chalkidice (na mincích Teróné)§ 750, 710, 480, 424 - 422, 380, 365, 348 

Torymmás z Thessalie§ 460 (Ol.)

Totila, k. Ostrogótů§ 753

Tou Ku, generál Ming-tiho§ 57+

 

Tou-lou-čchua/Doulouchu, šan-jü Hunů, trůnním jménem Chu-lan-žuo-š'-ču-ťiu/Hulanruoshizhujiu§ 140+ 

 

Tou Sien/Dou Xian, chansko-císařský dvořan§ 88+

 

Tou-man, Teoman, Tuman, hunský vůdce§ 225, 210, 200

 

Toulon, řec. Telónion, lat. Teló Martius§ 600