699-690

699

olympiada  20, 2

mesto  a. u. c. 55

V Elamu sesadil Challušu-Inšušinak II. svého bratra Šutruk-nachchunteho II. (vládl od roku 717) a nechal ho zemřít ve vězení; důvody neznáme Sám vládl do roku 693 a skončil podobně. Assyřané mu říkali Challušu.

Sîn-achché-eríba v čele assyrské armády na své páté expedici válčil s několika jinak neznámými horskými národy zřejmě severně n. severozápadně od Assyrie, mezi nimž vynikl Manijae, král města Ukku v zemi Daje, o nichž rovněž nic nevíme. 

V Jerúsalému zemřel po nemoci král Chizqija (54; vládl od roku 728, podle jiné chronologie 725-696). Nástupcem se stal jeho syn Menašše/Manasse, tehdy teprve dvanáctiletý, jehož dlouhá vláda trvala až do roku 643. V jeho době se do Júdy vrátily foinícké kulty jako za jeho děda Ácháze, především boha Ba‘ala, které za otce pronásledovali jahwisté. Jeho manželka Mešullemet pocházející z bývalého Israéle byla možná Arabka. Doba míru v zemi assyrského vasala, viz rok 701, vedla k hospodářskému oživení.

 

698

olympiada  20, 3

mesto  a. u. c. 56

Vypukla válka Athéňanů s Mytilénskými o osady v Tróadě. Válka o Tróadu dle tradice trvala téměř celé století, až do roku 607 (srov. rok 620).

 

697

olympiada  20, 4

mesto  a. u. c. 57

V Číně zemřel císař Chuan-wang (vládl od roku 720). Následovala vláda jeho staršího syna Čuang-wanga/Zhuang (do roku 682). Roku 693 císařův ministr Sin Po/Xin Bo likvidoval pokus o palácový puč vévody z Čou jménem Chej-ťiena/Heijian a velmož byl popraven. O století "éry pěti vůdců" viz rok 685.

 

696

olympiada  21, 1

vitez  Pantaklés z Athén (poprvé)

mesto  a. u. c. 58

Athéňan Pantaklés byl prvním olympioníkem, který nepocházel z Peloponnésu a také vůbec prvním Athéňanem (údaje platí samozřejmě jen o epónymním vítězi v běhu na vzdálenost jednoho stadia, viz rok 776). Pantaklés byl zároveň prvním olympioníkem, který dokázal své vítězství na následujících hrách opakovat (srov. první trojnásobné vítězství roku 676).

Podle hellénské tradice zemřel ve Frygii král Midás/Mita, když vypil volskou krev. Krátce předtím byl v poli zle poražen Kimmery, kteří ovládli velké části jeho říše, vyrabovali Gordion, srov. rok 714. Vládl od roku 742 a pochován byl ve svém sídelním městě Gordiu. • Dle zmatené hellénské tradice byl Midás synem Gordiovým, jména jistě dynastická. Jméno Midás bylo pravděpodobně titulem nebo kultovním jménem krále Frygů (cf. např. dynastii Ptolemaiovců). O definitivním rozpadu říše Frygů/Muški viz roky 679 a 675.

Téhož roku povstal proti Assyřanům Kirua, místodržitel města Illubri (řec. Olymbros?) v assyrské provincii Qúe (Kilikie). Jeho spojenci byli Syrochetité z Chilakku, části Qué, a z měst Ingirá (hellénské Anchialé) a Tarzu (hellénský Tarsos). Assyřané zřejmě při pobřeží bojovali i proti výsadku (iónských) lodí. Rebel byl poražen, chycen, dopraven do Ninuy a zde před králem stažen z kůže. Ostatní povstalci byli neméně krutě potrestáni, zřejmě se však Assyřanům nepodařilo dostat pod kontrolu celou provincii, která byla snad i na nějakou dobu zrušena (viz rok 677), Chilakku s Hellény tam usazenými zřejmě rovněž neposlouchal Aššurovu vůli. Následujícího roku assyrští vojáci dobyli město Til-garimma v Tabalu, jeho král Chidí se vzbouřil; okolnosti neznáme. 

Kilická válka krále Sîn-achché-eríbu vedená jeho vojevůdci inspirovala ke stavbě vlastní flotily a za tím účelem soustředil do Ninuy zajaté foinícké a iónské plavce (proto Assyřané nazývali flotilu "syrskou"/eleppát Chatti). Lodi pak po Tigridu a spojovacím kanálu do Eufrátu dopravil k moři a použil ve válce s Elamity a Chaldaji (694-693).  

• Město Tarsos založili podle hellénské tradice Argívští, podle "orientální" tradice založil Tarsos a Anchialé roku 830 assyrský král Sardanapallos, tj. Šulmán-ašaréd III., jehož sochu roku 333 spatřil ještě Alexandros Veliký. V této době měla nepochybně alespoň hellénskou čtvrť. Jako Tarša je však zmiňováno již za vlády chetitského velkokrále Šuppiluliumy I. (c. 1370-1330), kdy byla součástí království Šunaššury z Kizzuwatny/Kilikie. Vyvráceno v éře mořských národů c. 1200 a jednou ze složek nového osídlení byli mykénští Helléni. Antiochos IV. krátce Tarsos přejmenoval na Antiocheju tú Kydnú, "na Kydnu", Pompeius ji učinil metropolí římské provincie a za Caesara se krátce jmenovalo město Iúliúpolis.

Válka Assyřanů s Tarsem a Anchialou je dalším dokladem o tom, že se hellénské ethnikum dostalo do válečného styku s Assyřany (srov. dále s roky 738, 715, 711 a 709).

 

695

olympiada  21, 2

mesto  a. u. c. 59

V Makedonii zemřel král Tirimmos (vládl od roku 742), nástupcem se stal jeho syn Perdikkás I. (vládne do roku 647). Za sídelní město měl Aigai, které zůstaly sídlem makedonských králů až do vlády krále Archeláa (viz rok 413).

V Lýdii zemřel král Melés (vládl od roku 707). Na trůnu následoval poslední panovník lýdského hérákleovského rodu Kandaulés (vládl do roku 678). • Tyto údaje sledují jednu ze dvou linií chronologické tradice, viz rok 716.

V Egyptě zemřel král Šabaka (vládcem od roku 716), následuje na trůnech jeho bratr, druhorozený syn Pejův (Pianchiho) Šabataka/Šebitku, řecky Sebichós. Vládl do roku 690 a od začátku s ním asi spoluvládl jeho mladší bratr Taharqa, syn Pejovy královny Abar, a zároveň se podílel na kúšitských taženích od c. 701. • Šabataka nemohl užívat královského titulu dříve než v roce 710, zpočátku jako spoluvládce svého staršího bratra. Viz ovšem rok 716 a možnost, že Šabataka vládl před Šabakem, popř. že fungovala jiná chronologie.