759-750

759

olympiada 5, 2

Dle tradice osídlili Foiníčané do té doby pustý ostrov Árados (Arados, Arwad, Ruad).

Ve městě Gúzáně/dn. Tell Halaf v poříčí Chábúru vypuklo protiassyrské povstání. Bylo potlačeno až následujícího roku. • Celá oblast patřívala k jádru churritského státu Mitanni, ale v této době byla po staletí osídlena převážně Aramejci (srov. rok 1000sqq.).

 

758

olympiada 5, 3

V Egyptě po dobu (asi) krátké vlády krále XXII. dynastie Pimaje panuje nadále anarchie. Po Pimajovi (králem od roku 764) vládne v Taně v řadě králů XXII. dynastie Aacheperre Šošenk V.. asi jeho syn (do roku 730). V Leontopoli ve XXIII. dynastii vládne Takelot III. (viz rok 770), v Thébách je veleknězem Harsiese III.; o libyjských dynastech na východu delty viz rok 730. 

 

757

olympiada 5, 4

Podle tradičního údaje v Lýdii začátek vlády Héráklovce Ardeia, syna Alyatty (vládl do roku 721, srovnej s rokem 765): první známý lýdský vládce. Dynasta bývá též jmenován jak Ardys n. Ardyés, syn Adyatta, resp. Sadyatta. Z nástupnictví byl vystrnaděn spiknutím manželky svého bratra Kadya zamilované do kohosi z příbuzenstva jménem Spermés. Damannó muže zavraždila a se Spermem vládla dva roky; Ardys prchl do Kymy, kde se živil jako hospodský. Lstí se podařilo nájemným vrahem Sperma zavraždit a Lýdové povolali Ardeia na trůn. Vládl jim pak údajně nejdéle od bájných časů Lýdova syna Alkimia.  

 

756

olympiada 6, 1

vitez Oibótás z Dýmé

Do poloviny 8. století spadají začátky „velké“ hellénské kolonisace. Podle jedné tradice založili Chalkidští na Sicílii z Naxu osadu Zanklé (první pokus, apoikiá; viz r. 730). Mílétští založili osadu Kýzikos (srov. též rok 716 a 679), Sinópští Trapezús, dle jiné tradice to byli Mílétští (Sinópé byla založena z Mílétu údajně roku 785). • O „první“ hellénské kolonisaci viz 11. století, o „třetí“, hellénistické viz třetí století; o iónských městech a jejich zakladatelích viz rok 650. O latentním risiku občanských rozbrojů a válek/staseis v hellénských osadách Sicílie a jižní Itálie viz v indexu s. v. revoluce. 

 

755

olympiada 6, 2

archon Alkmaión

V Athénách zemřel archón-basileus Aischylos (od roku 777), syn Agamnéstorův, který byl archontem před ním od roku 795. Následoval Aischylův syn Alkmaión (v úřadu do roku 754).

V Assyrii zemřel bez potomstva král Aššur-dan III. (vládl od roku 772), když byl předtím potřetí neúspěšný na tažení proti městu Chatarikka (srov. roky 772 a 765). Na Aššurově trůnu následuje jeho bratr Aššur-nérári V. (vládl do roku 746). Královládu zahájil neúspěšným tažením proti Urartu.

Do jeho vlády spadá nejmenší územní rozsah tzv. novoassyrské říše. Přesto si Assyřané udrželi určitý vliv ve východní a severní Syrii.

Vedle turtána Šamší-ilua, viz jeho karieru roku 806sqq., pokračovala v Assyrii vláda silných guvernérů jako byl Bél-ilája, guvernér Arrapchy, Šamaš-réša-usur, guvernér Súchu a Mari nebo Bél-Charrán-bélí-usura, který podle zachované stély založil pod svým jménem město Dúr Bél-Charrán-bélí-usur a prohlásil ho městem autonomním. Tento guvernér šel dokonce na nápisu tak daleko, že kladl své jméno před jméno krále, což je v assyrských dějinách ojedinělé; nicméně uvedl že je nágir ekalli/palácovým heroldem-mluvčím Šulmán-ašaréda IV., přepsáno později na Tukulti-apil-Ešarru III., tedy dlouhodobým vysokým dvorním činovníkem.  

V Elamu zemřel král Chumban-tachra (ass. Umpatara; vládl od roku asi 770). Nástupcem se stal jeho bratr Chumban-Nimena II. (vládl do roku 742).

 

754

olympiada 6, 3

archon Alkmaión

Alkmaión byl v Athénách posledním archontem, který byl zvolen doživotně (viz rok následující). Až do roku 683 byli následně archonti voleni na desetiletí. Podle jiného tradičního údaje se tak stalo již roku 764. Alkmaión byl od r. 1068, kdy měla být v Athénách odstraněna královláda (srov. rok 776), třináctým archontem.

Ve Spartě byl zaveden úřad efora, eforát (eforos = dozorce, rozumí se nad zákony). Prvním epónymním eforem byl Elatos. • Seznamy spartských eforů se dochovaly jen v nepřímých zlomcích. Téhož roku zemřel ágidovský král Alkamenés, syn Téleklův (vládl od roku 785). Nástupcem se stal jeho syn Polydóros (vládl do roku asi 720). Jeho děd byl zabit Messéňany, když chtěl v jejich zemi obětovat (a tím uplatnit na ni svůj nárok).

V Kampánii založili Chalkidští z Euboje pod vůdcem Megasthenem a Kýmští z téhož ostrova (a nikoli z aiolské K.) pod vůdcem Hippoklem osady Kýmé (pozdější lat. Cumae) a Parthenopé-Neápolis (podle tradice to byly nejstarší hellénské osady v Itálii; srov. k tomu rok 773). Starší datum založení Kýmy viz zde níže; archeologické nálezy začínají kolem roku 750. 

Z Kýmy, která měla přízvisko Chalkidská/Chalkidiké, byly pak kolonisovány ostrovy Pithékúsai (lat. Aenaria, dn. Ischia, ke jménu viz v indexu s. v.). Do Parthenopy později imigrovali Hellénové z Chalkidy, Athén a Pithekús a město dostalo po svém druhém osídlení (nelze datovat) jméno Neápolis, „Nové Město“, dn. Napoli. • Podle jiné tradice vznikla osada Mykény (pozd. Cumy) prý již roku 1051, viz tam. Lze spekulovat o tom, že onoho dávného roku vznikla osada, která byla t. r. hellénisována (?). Odtud se mimo jiné do Latia a Říma šířil hellénský vliv a hellénští obchodníci v kraji podnikali stejně jako foiníčtí a etruští. 

Tažení assyrského krále Aššur-néráriho V. proti městům Arpad a Paqarchubúni v Syrii skončilo zjevně malým úspěchem. Podle poničené mírové smlouvy na stéle si vládce Arpadu Matí’-ilu (vládl až do roku asi 740) zaplacením tributu uchoval autonomii (a zároveň vzal na vědomí, že kdyby přísahu věrnosti Aššurovi porušil, čekají ho hrozné až příšerné věci).

Tohoto a následujícího roku porazil urartský král Šarduri II. Muriniho, krále země Abiliani (pozdější arménská satrapie Abiléné) a země Weliku u jezera Sevan, a krále Sinalibi, který vládl v zemi Tuli v téže oblasti severního Urartu. Téhož roku vybojovali Urartští nerozhodnou bitvu s Assyřany v kraji Arme nebo Urme (v zemi Šubria?; srov. o ní roku 2400).

V Latiu na území Alby Longy pastevci Romulus a Remus, dvojčata Vestiny kněžky Rhee Silvie a Martovi buď kradli o luperkáliích dobytek na pozemcích svého (nepoznaného) dědy Numitora, nebo byli lstivě lapeni lupiči, kteří své zločiny hodily před králem Amuliem II. na pastýřská dvojčata. Remus byl zajat a Amulius rozhodl, aby o něm rozhodl jeho sesazený bratr Numitor. Když zjistil, že Remus a s ním Romulus jsou jeho vnuci, Amulia II. Silvia zavraždí a královláda nad Albou Longou se vrátila Numitorovi. Vnukům povolil založit si vlastní osadu, viz rok následující.