Kleio - Kuj-Ký

Kujundžik§ viz Ninive

Kuk-kirwaš z Elamu, sukkal a sukkalmach§ 1570, 1545, 1520

Kukku-siwe-temti z Awanu, Kikku-sime-temti, Kikku-tanme-temti, elam. dyn.§ 2400, 2346

Kukkunni z Wiluše, řec. Kyknos z Ília (?), dyn.§ 1370, 1300

Kuk-Nachchunte z Elamu, sukkal a sukkalmach§ 1545, 1520

Kuk-našur I. z Elamu, sukkal Sús§ 1698

Kuk-našur II. z Elamu, sukkal Sús a sukkalmach§ 1698, 1655, 1635

Kuk-našur III., sukkal Sús§ 1635

Kuk-našur IV., sukkal§ 1520

Kuktanra z Elamu, kancléř Epartiho III.§ 1860

Kukunu, Kukkuniris z Lykie§ 2002

kukuřice§ před 6000 (2)

Kuku-sanit z Elamu, sukkal§ 1570

Kukusi, mí v Kappadokii§ 340+

Kulchai§ viz Kolchis
Kulija z Aššuru, podnikatel a jeho klan§ 1920

kulinářské umění§ viz kuchyně

Kuljab§ viz Kúlob

Kullab, Kullaba, chrámový komplex Anův se zikkurratem u Uruku, jeho část§ 2800, 2700, 2119

Kulláni§ viz Unqi

Kullassinna-Bél z Kiše, k.§ 3200

Kullimmeri, Qulmeri, m. a ass. provincie na horním Tigridu, dříve součást Šubrie a asi její urartský název§ 659

Kúlob, rus. Kuljab, m. na jz. Tádžikistánu§ 200

kult osobnosti§ viz pod bohové a héróové

kulty, náboženství, kultovní spolky, kultovní místa u Hellénů§ viz amfiktyonie

kulty římské a jejich kněží

Polytheismus netrpěl masovovým pocitem výjimečnosti a předurčenosti, morem monotheistů, ani nesmiřitelnými schismaty v náboženských dogmatech a válkami o ně, sektářstvím kacířstvím, heresí, monstrosním kněžským aparátem apod., jak to západní civilisace poznala u křesťanů.

Římané za Augusta rozlišovali kulty bohů do dvou skupin. V první byli di indigetes, ve druhé di novensides. Přesný význam těchto kategorií neznáme. Indiges zřejmě souvisí se slovem pro „domácí“, ale může mít vztah i ke skupině bohů, kteří byli „oslovováni modlitbami“. Novensides jsou pak zřejmě bohové, kteří jsou v Římě „nově usazení“, přišli ze zemí mimo Itálii.

Základy římského polytheismu poprvé napadl šílený císař arabského původu Heliogabalus, který byl k tradičním kultům nepřátelský a prosazoval svůj monotheistický syrský idol. Mezi hellénskými filosofickými školami však monotheismu nejblíže stáli kynikové a po nich stoici. Jak Antisthenés, žák Sókratův, tak Foiníčan Zénón učili, že nesmrtelný bůh nemá lidskou podobu, že je dokonalý, spokojený s nezájmem o lidský svět, všepronikající tvůrce vesmíru nepřipouštějící zlo a říkává se mu Zeus a jinými jmény.

Původně nebyli bohové Latinů a Římanů anthropomorfní, ale byla to numina, duchové. Pod etruským, ale hlavně hellénským vlivem dostávalo množství přírodních sil lidskou podobu, především dvanáct nejvyšších, dii consentes. Duchové se v době vrcholné republiky nestaly předmětem státního kultu, ale pozornost jim byla věnována na venkově. Tento stav trval až do nástupu monotheismu. Zbožní Římané byli významně pověrčiví, sledovali přírodní úkazy a rádi je interpretovali jako omina, jimiž se různá numina projevují.

Velká část kněží římského kultu (ale také kultů hellénských) byli do úřadu voleni občanskými sněmy, popřípadě je vykonávali dobrovolně v rámci rodů. Obecně platilo, že ve sporech mezi knězem a jiným voleným úředníkem, pokud k nim vůbec došlo, měl přednost kněz. Zmínka z roku 161 u T. Livia praví, že praetor Cn. Tremellius byl pokutován za to, že se pohádal s pontifikem maximem M. Aemiliem Lepidem. Praetor byl zřejmě muž na začátku kariéry, kdežto M. Aemilius už byl konsulem, několikrát principem senátu a také nejvyšším knězem Iovova kultu. Tremellius se mohl ohledně pokuty odvolat k lidovému sněmu, neměl ale právo pontifikovo rozhodnutí zvrátit, leda odkládat zaplacení, až se oba dohodli.

Dii consentes: Iuppiter, Iuno, Minerva (capitolská trojice, hlavní říšská božstva), Vesta, Ceres, Diana, Venus, Mars, Mercurius, Neptunus, Volcanus a Apollo.

Do této skupiny nebyli počítáni jinak velmi významní staří bozi: Ianus, Saturnus, Quirinus, Volturnus, Pales, Furrina, Flora, Carmenta, Pomona, Portunus, Fontanus, všichni staroitalského původu. Dii indigites bylo kolektivní označení pro deifikované, jako např. Aenéás, Faunus, Sol Indiges, Iuppiter Indiges, Numicus. Ochrannými bohy místa byli Roma, Tiberinus, původně latinskými kulty byli Bellus, Bellona, Liber, Libera, odabstrahované Fortuna, Concordia, Pax, Iustitia.

Mezi dii inferi, podsvětní kulty, patří Dis (Pluto) alias Orcus s Proserpinou. Skupina bohů zahraničních, dii novensiles, se záhy rozdělila, protože Apollo a Ceres se stali součástí dii consentes. Zůstali Bacchus či Dionysus, Sol Invictus (Elagabalus), Ísis, Serápis, Cybele, Attis, Mithras atd.

Dii familiaris. Ochránci rodiny a rodu. Lar familiaris - ochranný duch rodiny, Genius, lares loci - ochranní duchové domova, geniové loci, genius paterfamilias, dii penates - ochránci skladišť, spižírny, dii manes - duchové zemřelích (lemures či larvae nejsou žijícím příliš nakloněni). Rodové kulty dostávaly také státní dimensi jako lar praestites, penates publici; císařský kult byl od rodového odvozen, od jeho genia, jako genius paterfamilias všech Římanů. Každý člověk má svého genia, ženy Iunonu.

V domě každý kout měl svého ochranného ducha. Forculus chránil dveře, Limentinus práh, Cardea veřeje, Vesta krb, Deverra koště, Pilumnus dusadlo, Intercidona sekeru.

V gallském světě od Britannie po Porýní hrál pozoruhodnou roli genius cucúllátus/cucúlátus pojmenovaný podle keltského výrazu pro plášť s kapucí nošený na provinčním venkově. Geniové byli pokládáni za božstva pocestných, vojenských táborů a za výraz ochrany plodnosti. Dochovány jsou figurky trpaslíků v kameni a bronzové se snímacím pláštěm zahalujícím fallos. Gallorománské "bábušky" mnohdy pravděpodobně plnily roli mnohem pozdějších sádrových zahradních trpaslíků.

Rodinný život provázejí další ochranná božstva. Iuno a Mena se starala o menstruaci budoucí matky, Iugatinus chránil rodinný svazek muže a ženy,Cinxia či Virginensis chránila ženin pás, Subigus ji přiváděl k muži, Prema řídila penetraci, Inuus (Tutunus či Mutunus) a Pertunda končili s panenstvím. Ianus otevírá cestu tvorbě semene, kapajícího ze Saturna, Liber má na starosti ejakulaci.

V těhotenství vyživují zárodek krví Fluonia či Fluvionia, o vlastní výživu se stará Alemona. Pro odvrácení nebezpečí potratu je vzývána Postverta a Prosa, pro hladký průběh těhotenství je vzývána Diana Nemorensis. Před útoky Silvana chrání matku Intercidona, Deverra a Pilumnus. Před porodem je obětováno Pilumnovi, Picumnovi či Iunoně a Herculovi. Nona a Decima se musejí postarat o to, aby porod nastal devátého či desátého měsíce. Egeria dostane dítě na světlo světa, Parca a Partula jsou u porodu. Život dítěti vdechne Vitumnus a Sentinus smysly.

Po porodu se vzývá Lucina, nositelka světla. Na ni se obracejí také ženy neplodné. Rodičku po porodu očistí Iuno Februa (Februalis či Februlis), který ji zbaví placenty Levana pozdvihuje novorozeně k matce a otec pak zdvihá dítě s pomocí Statiny (Statilina, Statinus či Statilinus).

•

Kněží římských kultů

Collegium pontificum
pontifex maximus, rex sacrorum a patnáct pontifiků státních kultů s právy výkladu náboženských otázek a jmenování různých dalších kněží
Flamines, třináct kněží veřejných kultů určených božstev
flamines maiores: fl. Dialis, Martalis a Quirinalis
flamines minores: fl. Carmentalis, Cerealis, Falacer, Floralis, Furinalis, Palatualis, Pomonalis, Portunalis, Volcanalis, Volturnalis
Virgines Vestales
Collegium augurium, devět kněží zabývajících se věštbami a vyměřováním posvátného prostoru (templum)
Septemviri epulones, deset kněží, starajících se o uspořádání Iovovi hostiny o lectisterniu a banketu pro senátory, který o Iovových slavnostech následoval (menu srov. pod kuchyně)
Sodales Fratres Arvales
magister, flamen arvales, decem sacerdos arvales
Sodales Luperci
Luperci quinctiales (Quintilii, založ. Romulem)
Luperci fabiani (Fabianii, založ. Remem)
Sodales Salii, Martovi „skákající“ kněží se štíty (ancillae)
sodales Palatini, dvanáct kněží kultu Marta Gravida
sodales Collini či Agonenses, dvanáct kněží Quirinova kultu
Sodales fetiales, dvacet kněží zabávajících se zahraničními vztahy, uzavírající, posvěcující a vyhlašující války a smlouvy
Quindecimviri sacris faciundis, patnáct kněží starajících se o Sibylliny knihy a dohlížejících na cizí kulty, dokonce potvrzující jmenování kněží u těchto kultů
Iunonis templi sacerdotes, kněží (počet neznám) starající se o chod Iunonina chrámu
cizí kulty v Římě:
Apolló, Apollinis templi sacerdotes
Bacchus, mystagógos (kněz, který dovede další k iniciaci)
mysteria eleusínská, mystagógos
mysteria Mithrova, mystagógos
mysteria orfická, mystagógos
mysteria Ísidina a Sarápidova, mystagógos
mysteria Velké Matky (Magna Máter): archigalli (provádějí taurobolia), galli (kněží-eunúchové, nesmějí být občany), sacerdotes (nižší kněží)

•

kultura, archeologická, souhrn shodných prehistorických nálezů časově a zeměpisně ohraničené oblasti. Nálezy nesouvisejí s případnou ethnicitou a změny materiální kultury nemusely znamenat změnu jejich nositelů (vlivy migrační, "módní", nikoli pouze válečné). Užívá se pro éru neolitickou. Pro starší doby kamenné se užívá pro územní rozšíření stejného výrobku slova industrie. Je-li takových předmětů ve stejném rozsahu více, pak hovoří archeologové o technokomplexu; v CSD je zjednodušeně vše vedeno pod "kultura":

Abaševo§ 2500

Afanasjevo§ 2500

Aja Irini§ 5300

acheuléen§ pravěk (1), před 6000 (1)

Anasaziů§ 5500

Andronovo§ 4000, 2500, 2200

Andžira§ 3000

apenninská§ 1600

argarská§ 1800

Arzachena§ 4000

aurignacien§ před 6000 (1)

ausonská§ 1250

azilien§ před 6000 (1)

Băc Sơn-Hóa Bình§ před 6000 (2)

bádenská§ 5999

bernburská, Bernburg-Walternienburg§ 5200

billendorfská, podle Billendorfu, dn. Nowogród Bobrzański v PL§ 1300, 500

BMAC§ 2200

Bonnannaro§ 1800

Bonu Ighinu§ 4000

Botai§ 5999, 5200, 2500

Butovo, mesolit.§ před 6000 (1)

"C"/kúšitská§ 1720

Capo Graziano§ 5600

Caral§ 3000, 1800

Castellaro Vecchio§ 5600

Cchi-šan/Cishan§ před 6000 (2)

Cucuteni (u Iași)§ viz Trypil

Čchi-ťia/Qijia§ 3000

čtyřhraných sekyr§ před 6000 (2)

civilisací údolí Indu§ 2300, 1800

civilisace Sarasvatí-Sindh§ 2300

Clovis§ pravěk (2), před 6000 (1 & 2)

Colha§ 4200

Cucuteni§ 5200

čtyřhranných sekyr (Čína)§ před 6000

Dimini§ 3000

doby chrámů§ 2500

Dông Sơn§ 175

Džamdat Nasr§ 3200, 3000

Džíroft§ 3200

Džómon/Jomon, šňůrová (Jap.)§ před 6000 (1), 500

epigravettien, Federmessen-Gruppen§ před 6000 (1)

Fajjúm§ 4500, 3500

Filia/CY§ 2300

Fylakopi§ 5300

folsomská§ před 6000 (1)

Gaudo§ 3500

Gaura§ 3500

ghardalamská§ 5600

Girza, girzéen§ 3500

gravettien§ před 6000

Grotta-Pelos§ 5300

Gumelița-Kodžadermen-Karanovo vi§ 5300, 5200

Hacılar§ před 6000

halafská/Tal Halaf§ 5200

hallstattská§ 4000, 800, 616, 583, 450 a viz pod Hallstatt

Harappá§ před 6000 (2), 2300, 1600

helladská§ 5300, 3000, 2800, 2300, 1900, 1600, 1500, 1450, 1400, 1300, 1180

kultura hrobu H§ 1600

chalkolitické§ 550

chassúnská§ 5900, 5500

Chavín§ 1000 a viz Peru

Chinchorro (Chile/Peru)§ před 6000 (2)

chirigsuurů, s jeleními kameny§ 5999, 1300

Chou-li/Houli§ před 6000 (2)

ibéromaurisien, epipaleolit.§ před 6000 (1)

indické, nejstarší zemědělské§ 3000

indické neolitické k.§ 1800

Jajoi JPN)§ před 6000 (1), 500

jámová/jamnaja§ 5999, 5200, 4000, 3000, 2500

Jang-šao§ před 6000 (2), 3000

jeleních kamenů/kamenných mohyl khirigsuurů§ 5999

Karanovo§ 5300

Karasuk§ 2500

Kastri§ 5300

katakombových hrobů§ 775

Kerma§ 3500, 2600, 1720

Keros-Syros§ 5300

Kili Ghul Muhammad§ 3000

klínových sekyr (Čína)§ před 6000 (2)

kobanská§ 1700

Kofun§ 500

kolchidská§ 1700

Kót Dídží§ 2300

kulovitých amfor§ 5999

Kunda, mesolit.§ před 6000 (1)

Kundibchalê/Kundabchalê z Katmuchu, k.§ 935

Kura-Araxés/šengavitská§ 5999, 4000, 3500, 1700

kykladská§ 5300, 3500, 1900

kyperské§ 1850, 1070

Lapita§ před 6000 (1), 4000

Lapú'í§ 4400

Las Miralles§ 1800

laténská§ 4000, 118 a viz pod La-Tène

latiál, latinská§ 1150, 1100

Laterza§ 3500

Laugen-Melaun/Luco-Meluno§ 1300

Lefkadi§ 5300

lengyelská/malované keramiky§ 5300

Lepenski Vir§ před 6000

Levisa§ 4200

lidu popelnicových/urnových polí§ 5500, 1300, 1100, 800, 775

Lung-šan§ před 6000 (2), 3000

lužická, ethnicky bývá ztotožňována s Illyry, Germány nebo s lidem ze slovanské jazykové skupiny§ 1300, 500

Ma'ádí§ 4500, 3500

magdalénien§ před 6000 (1)

majkopská§ 4000, 3500

makedonská§ 3500

malovaná kappadocká keramika§ 2200

Marimda/Merimde§ 4500

marnská§ 400, 250

Ma-ťia-jao/Majiayao§ 3000

mehrgarská§ před 6000 (2)

mesoamerické§ 1800

mesolithické§ před 6000 (2)

Měsíčního jezera/Mondsee§ 5500

micoquien§ před 6000 (1)

Milazzo§ 5600, 1250

mínójská§ 5300, 3000, 2200, 2000, 1900, 1850, 1800, 1700, 1600, 1500, 1450, 1400, 1300

Mogollon§ 5500

Mohendžo-daro§ 2300

Novočerkassk§ 775

moustérien§ před 6000 (1)

Mundigak§ 3000

mykénská§ 5600, 5300, 1700, 1600, 1450, 1400, 1300, 1180, 1100

nálevkových pohárů§ 5999, 5200

Náneš/Bániš§ 4400

Naqáda/amratien§ 4500, 3500, 3236

Narva, neolit.§ před 6000 (1)

natúfien, kultura natúfská§ před 6000 (2)

Nazca§ před 6000 (2), 800

Nok§ 900

nuraghů§ 1800, 1300

okrové keramiky§ 1100

okská/oasová§ 2200

Okuněv§ 2500

olmecká§ 3000

Ortoire§ 2000

Oshara/výrobců košíků§ 5500

oválných sekyr (VN)§ před 6000 (2)

Ozieri/San Michele§ 4000

Pantalica§ 560, 1250, 650

pánvových hrobů§ 1720

Pao-tun§ 1760

Paracas§ 800

pásková (lineární, volutová)§ pravěk (1), 5999, 5300, 5200

pátá ninivská§ 3200

pavlovien§ před 6000 (1)

Pazyryk§ 2500 a viz s. v. móda, nábytke a kuchyně (5)

Pej-sin/Beixin§ před 6000 (2)

Pelops group of tombs§ 3000

périgordien§ před 6000 (1)

Petresți§ 5200

Pchej-li-kang/Periligagang§ před 6000 (2)

Plano§ před 6000 (1)

Poltavka§ 2500

przeworská§ 150

příkopových hrobů§ 1100

Rana Ghundai§ 3000

Rinaldone§ 3500

Sa Huỳnh§ 500, 175-, 192+

Sabu-Jaddi/Džaddi§ před 6000 (2)

Salcuța-Krivodol-Bubanj§ 5200

Sámarrá§ 5200

San-sing-tuej§ 1760

Scorba§ 5600

sese/sesi§ 1800, 1300

Sesklo§ 5300

Sia-ťia-tien/Xiajiadian§ 3000

Sintašta, Sintašta-Petrovka-Arkaim§ 2500

skladišť mědi§ 1100

skupiny listových hrotů/Blattspitzen-Gruppen, szeletien§ před 6000

solutréen§ pravěk, před 6000 (1)

sopotská§ 5300

srubová§ 2500, 775

Starčevo, Starčevo-Körös-Criș§ před 6000 (2), 5999, 5200

stentinellská§ 5600

Susa§ 4400, 3500

Syros group of tombs§ 3000

swiderien§ před 6000 (1)

szeletien§ před 6000 (1)

šachtových hrobů§ 1600, 1450

šedě malované keramiky§ 900

šňůrové keramiky§ 5999, 5200

Šulaveri-Šomu Tepe§ 5999, 4000

tagarská§ 2500

Taštyk§ 2500

Tal-i Bakun§ 4400

talayotská, talaiotská§ 1300, 123

Tarausi§ 3500

Tarsos§ 3500

Tása-Badárí/tásien, badárien§ 4500, 3500, 3236

Tehuacán§ 2500

terramarní§ 1750, 1300, 1150

thapská§ 5600, 1250

torréen§ 1800, 1300

Trialeti§ 4000

Troia, Troja§ 3000

trypilská/tripolská, cucuteni-trypil§ 5200

ubajdská§ 4300, 3500

únětická§ 5500, 5200, 5000, 1600

Urewe§ 800

urucká§ 3500

varnská§ 5300

villanovská§ 1750, 1150, 1100

Vinča§ před 6000 (2), 5300, 5200, 3500, 2000

Volga-Oka, mesolit.§ před 6000 (1)

vypíchané keramiky§ 5999, 5300

zvoncovitých pohárů§ 5999, 5200, 2300

Kumáni§ viz Maďarsko

Kumanni§ viz Komána Kappad.

Kumaradévi z Liččháví, manž. Čandragupty I. Guptského§ 320+

Kumarbi, churrit. a posléze chet. bůh, Sumery připodobněn Enlilovi, pučem proti svému otci Anuovi srovnáván s hellénským Kronem: zda se churrit. pantheon dostal na západ/Hésiodos k Mykéňanům přes Chetity nebo až v pomykénské éře přes Foiníčany, není jasné§ 2191

Kumaso, země a lid na Kjúšú§ 70+, 190+, 200+

Kumidu, správ. středisko egypt. provincie v Syrii Upi, dn. Kámid al-Lauz/Lóz v údolí Biqá'v RL§ 1373, 1365

Kumma, eg. pevnost u Semny, dn. v Súdánu§ 1870

Kumrán§ viz Qumrán

Kumkwan Kaja, kor. přepis angl. Geumgwan Gaya, korejský stát§ 42+

Kumsong, hl. m. státu Šilla, dn. Kjongdžu/Gyeongju§ 57, 200+

Kúmúl/Qúmúl, sídel. m. tocharského státu Ku-š' ve východním čín. Turkestánu/Sin-ťiangu, čín. jméno pro ujgurský název je Cha-mi§ 177

Kumun, Kummunuch, Kummuch§ viz Kommágéné

kumys§ 4000

Kunala§ viz Sujaša

Kúnaxa (pl.), mí. v Babylónii, domorodé jm. neznámo, dn. pahorek Knajsa?§ 405, 401, 395

Kundašpi z Kummuchu, k.§ 866, 853, 850, 746

Kundu, m. v Qúe neznámé polohy§ 677

Kundur, m. v Médii§ 521

Kúneové, Kóniové, lat. Cynetés, lúsítánský národ na jihu P a E§ 211, 153

Kung/Gong, rodinné jméno buddhisty Fa-siena, viz tam§ 337+

Kung-wang z Čou, císař, rod. jm. I-chu§ 1053

Kung, Kung-ti/Gongdi, ťinský císař§ viz S'-ma Te-wen/Sima Dewen

Kung/Gong z Čchu, kr., s. Čuangův§ 591

Kung Č'-čchi/Gong Zhiqi z Ťü, ministr§ 662

Kung Ta/Gong Da z Weje, ministr§ 623

Kung-c' Čching-fu§ viz Čching-fu z Lu

Kung-c' Chu z Čengu§ viz Čao

Kung-c' Chu z Čchi, korunní princ§ 710

Kung-c' Chuej z Lu, spiklenec§ 714

Kung-c' Ja z Lu, b. Čuangův§ 662

Kung-c' Jou z Lu, b. Čuangův§ 662

Kung-c' Jung z Čchi, s. Chuanův§ 645

Kung-c' Jung z Ťinu, s. Siangův§ 621

Kung-c' Jüe/Gongzi Jue, s. Siangův§ 621

Kung-c' Sia z Čengu, s. Wena z Čengu, vévoda§ 637

Kung-c' Sie/Gongzi Xie z Čchu, vojevůdce§ 622

Kung-c' Tchu§ viz vévoda Li

Kung-c' Wan alias Ťing-čung/Jingzhong z Čchenu, pučista a emigrant§ 672

Kung-c' Wu kchuej/Wukui z Čchinu, s. Chuana z Čchi§ 645

Kung-su Ao alias Meng Mu-po z Lu, s. Čching-fua a vn. Chuana z Lu§ 645

Kung-sun, ministr státu Čeng§ 545

Kung-sun Chua, s. Kung-šu Tuanův§ 722

Kung-šu z Čengu, ministr§ 658

Kung-šu Tuan/Gongshu Duan z Čengu, b. Čuangův§ 722

Kunimund, k. Gépidů, o. Rosamundy§ před 6000 (2)

Ku-ni-sin z Pekče, k., s. Tjönčiho§ 285+

Kunkusu z Pekče, Geungusu, k.§ 384+

Kunnam z Elamu, vojevůdce§ 1769

Kunší-mátum, d. Šulgiho Urského, manř. Ipchucha ze Simanu§ 2039

Kunšum, sídel. m. churrit. království v Zágrosu Itabalchum, asi pozd. kassitské Kuššuchche/Kunzuchche (?)§ 1815

Kunulua, Kinalua, hl. m. státu Unqi, dn. Tell Ta'jinat, tur. Tayinat v provincii Hatay na jihu TR§ 1000, 877, 850, 831, 738

kůň, pomohl dvakrát dobýt Ílion§ před 6000 (2), 5999 (domestikace), 5200, 4000 (dtto, užití), 2300, 2000 (v Evropě), 1720, 1600 (ve Skandinávii), 1479, 1450 (vždy v Egyptě), 1050 (chov v Koreji), 510 (tančící koně), 359, 204 (ukradený královský bělouš)
Nejstarší zobrazení slavného dřevěného koně s lidmi je ze 7. st. na amfoře z Mykonu. Nejstarší zobrazení spřežení v Evropě je z Kréty model čtyřkolého vozu kolem roku 2000 nebo starší, kdy byl, asi z východu, importován s koněm, spřežení s vozem c. 1600 až 1400, sedlo vyobrazeno c. 700 u Assyřanů, z dřeva břízy obložené koží z chaganátu Žou-žanů/Rouran s datací 267-575+, nejstarší nalezené s datací 724 - 396 je kožené z naleziště Jang-chaj/Yanghai, pohřebiště na okraji Turfánu v dn. Ujgurské autonomní oblasti u vsi Jang-chaj-sia náležející do skythské kultury Su-pej-si/Subeixi.

Autorem nejstaršího zachovaného hippologického pojednání byl Churrita Kikkuli, viz rok 1370. Sepsáno bylo chetitsky. Hippiatrikon biblion, knihu o léčbě koní složil jistý Apsyrtos z Prúsy n. Níkomédeie, účastník tažení Cónstantína I. n. Cónstantia proti podunajským Germánům. Údajně též slavný Kimón Athénský, milovník koní, psal o témže sujetu. O léčbě oslů složil poučení blíže rovněž neznámý Astrampsychos.

Armádní jízda řídila koně ve starém věku pozoruhodně. Třmeny byly totiž vynález pozdní, který vzešel mezi středo- a vnitroasijskými nomády. Poprvé zobrazen u Kušánů c. 50- (Mathurá), pak se rozšířil po Číně; ve východořímské armádě c. 600+. Po tisíciletí byl kůň nejrychlejším dopravním a válečným prostředkem. Teprve 29. ledna 1886 patentoval Karl Friedrich Benz nový dopravní nástroj Motorwagen, vůz poháněný jednoválcovým benzinovým motorem. Významná společenská role koní skončila s první světovou válkou, kdy byli naposledy masově bojově nasazeni, hlavně však jako tahouni – německá armáda roku 1914 rekvírovala 715 tisíc koní. Pro velkoměsta byla koňská doprava velkou zátěží: všudypřítomné koblihy, permanentní zápach hnoje, jeho odklízení, nemoci z nezdravého prostředí a hlodavců. Kolem roku 1900 žilo v třímilionovém New Yorku dvě stě tisíc koní. Vysvobozením se pro Američany stal právě automobil...

Viz také dostihový kůň, hry, dostihy, zvířata, o spisech o koních a veterinářích viz s. v. lékaři (2).

koně, splašení, způsobili smrt§ 304

kůň, pád s něho s následkem smrti§ viz smrt

Nejtrpčím rokem římských politických dějin byl rok 260 n. l. Císař Licinius Valeriánus byl u Edessy poražen a jat Peršanem Sápórem I. Po Cannách, Karrhách a Teutoburském lesu největší z římských vojenských ostud: zbožtěná hlava státu Valentiánus se už domů nevrátil, buď zemřel v zajetí stářím, nebo byl umučen (vládl 253 – 260). Podle jedné verse ho Peršan používal jako stoličku při vsednutí do sedla koně.

•

koňská noha, pes equinovarus, vývojová vada§ 1210

Kulummu, m. v Tabalu polohy nezn.§ 706, 696

Kuo/Guo, stát§ 722, 671, 665, 662, 658, 655

Kupantu-Kurunta z Arzawy, k.§ 1460

Kupantu-Kurunta z Miry, n. Kupantu-Innara (oba bohové psáni ^dLAMMA)§ 1317, 1300, 1288, 1250

Kupapija z Chatti, manželka Taitova§ 950

kuplíř, kuplířství, lénó, lénócinium§ viz pod sex

Kuppuptu, o. Nabû-achché-iddina§ 675

Kuprili z Xanthu, dyn.§ 360

kur bankivský, Gallus gallus§ před 6000 (1)

Kúrasió z Aspendu, dc. Limnaiova, vnučka Kúrasiónova, dámiurga (!) města§ 150

Kurdá, amor. m. a stát v horním Pochábúří n. v oblasti Sindžáru, poloha nezn., srov. však u roku 1779§ 1830, 1779, 1769, 1762

Kurdistán, Kurdové§ před 6000 (2), 4750, 2400, 2292, 2191, 2119, 2078, 1830, 1782, 1763-, 130+ a viz Gordyéné, resp. Assyrie

Kúréti, Kúrétes, démoni sloužící Diovi a dalším Olympanům nejen na Krétě, též (pravděpodobně) předhellénský lid na Euboji, v Aitólii a Frygii; souvislosti nejasné§ 1963, 1555, 1502, 700

kurgan, zemní mohyla navršená nad pohřební komoru§ 5300, 5200, 2500

Kurganzol, mí v Uzbekistánu severně od Termizu§ 329

Kurgus, m. na severu Súdánu mezi 4. a 5. kataraktem§ 1482

kúrie§ viz cúria
Kurigalzu, Kuri-galzu I., k. v Babylónu, s bab. jménem Re-'-i-bi-ši-i§ 1594, 1410, 1390, 1375

Kurigalzu II., k. v Babylónu§ 1410, 1337, 1330, 1324, 1320, 1285, 1183, 1160

Kuri-gugu z Elamu, sukkal§ 1655

Kúrion, m. na již. Kypru, dn. na území obce Episkopi u Lemesu/Limassolu v prostoru britské vojenské základny§ 709, 497, 332, 321, 153
Kúrios, lat. Cúrius, lúsítánský bandita§ 141

Kuriššak z Awanu, k.§ 2550

Kurna§ viz Qurna

Kurnubeudos, katoikie mýsských vojáků v Lýdii§ 166

Kursich z Hunnů, vůdce§ 393+

Kurtí z Atuny/Tuny, Kulummu a Urdutu, též Gurdí, Gúr-di-i, dř. čteno Mat-ti n. Chi-di-i, k. části Tabalu, možná jméno fryžské Gordios/Gordiés§ 1111, 830, 738, 713, 706, 705, 696

Kurtiwaza z Mitanni, s. Tušrattův, otcovrah a k.; též Mattiwaza n. Šattiwaza§ 1360, 1345, 1330

Kuru, Kuruové, árjský klan pod Himálajem, řec. Attakoroi, Ottarakorrai, hind. stát Uttarkuru/Severní Kuru§ 600 a viz s. v. dějepisci (2)

kurulské úřady, v Římě, obsazovány každoročně volenými patriciji a úředníci měli právo sedět na čestném sedátku, sella currúlis, řec. difros: konsulové, praetoři, kurulští aedilové, zřejmě censoři a později prínceps senátu, tj. císař. Rekord v počtu k. ú.§ 299

Kúrúpedion, viz pod Korú-

Kurum, k. Gutiů§ 2255, 2191

Kuruntaš, anatolský kult§ viz theoforní jména

Kuruntaš, Karuntaš, rod. jménem Ulmi-Tešup, s. Muwatalliho, popř. dva různí lidé, dyn. v Tarchuntašši a k. (?) Chetitů§ 1288, 1220, 1210, 1180

Kurušata§ viz Kýrúpolis

Kuruštama, m. v sev. Syrii n. v blízké části Anatolie, dn. polohy nezn.§ 1462

kurýrní služba§ viz pošta

kuře, kuřata, věštebná v Římě (pullus)§ 249

Kúsai (řec.), lat. Cúsae, eg. asi Qis, m. v Horním Egyptě, dn. arab. al-Qusaja§ 1577

Kusju, k. Pekče, s. Sjokoa§ 246+

Kúš, Kuš, Kúšité/Kušité (eg. a bibl.), kúšitská říše Meroé a Napata (pl.), eg. též Kašu, Kúšu; řec. Aithiopové (poněkud zavádějící), pozd. Núbie, Núbijci, viz§ 3174, 2040, 1998, 1945, 1928, 1843, 1720, 1655, 1577, 1567, 1546, 1512, 1479, 1455, 1446, 1417, 1352, 1233, 1223, 1102, 1085, 912, 905, 751, 730, 720, 668, 664, 655, 600, 595, 580, 524, 480, 430, 343, 338, 300, 253, 30, 24; srov. a viz pod Napata, Núbie a Meroé

Ležela jižně od Wawatu (eg.)/Doln. Núbie. Nápisně doloženi po Aspeltovi (viz 580) panovníci v nejasném pořadí a neznámých počinů (u řady z nich egyptská Horova a trůnní jména): asi Aspeltův syn Wadžkare Aramatleqo s chotí Amatakou (a možná též s královskou manželkou Pianchher), Sechemkare Malonaqen/Malénaqen, snad syn Aramatleqoův, Neferkare Analma'aje, Aachepere Amani-nataki-lebte (viz o něm roku 420), Karak-amani, Suti Setepkare Amani-stabaraqo/Amani-Astabarqa, Segerechtauire Siaspiqo/Si'aspiqa, Nasachma, Cheperkare Malowijeb-amani/Maléwiebamani, Talach-amani, asi bratr předešlého, Kanacht Chaemwaset Neferibre Arik-amani-note, syn Malowijeb-amaniho (na trůn nastoupil v 41 letech), Baskakeren, Kanacht Chaemnepet Sameriamun Harsijotef, syn královny Atasamalo, otce neznáme, manžel a bratr sestry jménem Batachalije, Piachalara, Kanacht-čema-nedžetitef Neferibre Achariten, Amani-bachi, Kanacht Merpesdžet Chaemnepi Anchkare Nastasen, syn královny Pelchy (otce neznáme), ženat se svou sestrou Sechmach, viz o něm roky 340, 338 a 300, Kanacht Merimaat Menmaatre Setepenamun Gatisen (řecká podoba jména: Aktisanés), Kanacht Merire Wesermaatre Setepenre Arj-amani, Iri-Pijeqo, Chaemnepet Sabrak-amani, který byl pravděpodobně současníkem prvních Ptolemaiů. Viz dále rok 220 s řadou panovníků dovedenou do roku 10- a její pokračování v indexu s. v. Meroé (opět pouze jména, jejich výčet není úplný).

Ku-š', v pchin-jin Gushi, tocharský stát v Turfánské proláklině; později Ťü-š'/Jushi§ 177, 128

Kušáni, Kusáni, Kušánci, turkotatarský (?) národ z oblasti Tárímské pánve, který obsadil jih Střední Asie a sev. Indii, nebo smíšený ethn. svaz s kočovníky hovořícími jazyky íránské skupiny, popř. šlo o jeden z kmenů tocharských či klanu vládnoucího Tocharům (?), čín. Kuej-šuang/Guishuang, Kušánšahr/kušán. území pod sásánovskou správou§ 190, 185, 90, 55-, 72+, 88+, 100+, 230+, 265+, 309+, 320+, 356+, 371+

Nezaměňovat čínské jméno Kuej-šuang s Kuej-šang/Guishang (též Ku-cchi/Guci), což bylo označení pro zřejmě Skythy (srov. paštunské jméno pro nomády Kuči/angl. Puchi).

V evropských pramenech vedeni též jako Eusení/Cusení, Eusenové/Kusenové, srov. rok 356+. Po spojení pěti svých kmenů Kudžúlo-kadfisem tu založil státní útvar, odlišný od indoevropských Tocharů (Tocharové však bývají též pokládáni za součást Kušánů se společným čínským názvem Jüe-č´/Yuezhi, srov. pod Tocharové).

Podle jiného výkladu jsou K. jedním z pěti kmenů Jüe-č´, a to panujícím. Kušánští králové užívali smíšenou titulaturu: mahárádža/gušána, „Velký král“, titul indický, rádžatirádža/„král králů“, titul parthský, a dévaputra/chušána, „Syn boží/nebes“, titul zjevně původu čínského, tedy přinesené z pravlasti.

Králové K.: Kozúlokadfidzú či Kudžula-kadfisés (v alfabétě Kodzulo kadfiso šao, čín. Čchiu-ťiu-čchue/Qiujiuque), který násilně spojil tocharská knížectví bakterské pentarchie, dobyl Kófénu s Kábulem a Kašmír a dožil se osmdesátky. Razíval mince s řeckým nápisem na obversu a prákrtským v khorašthí na reversu, jak i jeho nástupci. Starší datace je před n. l., po roku 55, nové odhady kladou začátek jeho vlády do doby kolem roku 30 n. l. nebo až c. 40/50 s vládou do c. 90/95+.

Jeho syn (podle vyšší datace c. 95 až 113) Vima Takto (Vemo Takta, Vema Takho, v alfabétě Ooémo Taktoo šao, čín. Jan-kao-čen/Yangaozhen, řec. Sótér Megas?), jeho syn (?) Vima Kadfisés, řec. Ooémo Kadfisés/Kadfiso šao, mohli být současníky Domitiana a jejich zlatá ražba je velmi kvalitní, snad pod římským vlivem (?); podle vyšších odhadů numismatiků trvala vláda c. 113 až 127.

Mahárádža Kaniška I./Kanéško šao, "Kusánaputro/Kšánův syn", velký vyznavač buddhismu a jeho šiřitel, byl asi současníkem Tráiánovým, podle některých až Hadriána (c. 127 až 150), a ovládl Dóáb a jeho říše sahala od Turkestánu po Váránasí a pobřeží Gudžarátu, na východě do Biháru. Následoval (?) Vásiška I./Vadžheško, Vaschušan a Huviška I., "král králů", současník Antónína Pia nebo až M. Aurélia, který se na jednom nápisu tituluje mahárádža rádžatirádža dévaputra kaisara (!): vliv Říma na Východě nemusel být jen obchodní, srov. Tráiánovo tažení k Perskému zálivu.

Vedle kušánské říše nadále existovaly suverénní státy Saků ("západní satrapové"). Následovali Vásudéva I. (c. 160 - 200), Kaniška II. (do c. 220), Vásiška II. (do c. 230), Kaniška III., snad kraloval do c. 240 a byl asi na západě svého území vasalem Sásánovců. Po něm asi panoval Vásudéva II. (do c. 260; čín. asi zván Botiao/Po-tchiao) a až do 4. st. (asi do c. 360) jednotlivá jména Vásu, Čchu, Šaka, a Kipanada, vše jména známá pouze z mincovní ražby. Vásudéva zřejmě ještě panoval nad Paňdžábem, Baktrií, Sogdiánou, Rádžasthánem a Harjáně.

Mincovně známe též prvního z kušánských dynastů, vládce ("tyrannos") jménem Héraios, Kušán s deformovanou lebkou, podle jiného čtení též Miaos/Miaios, z první poloviny 1. století n. l., nějak souvisejícího s Kudžulou, snad otec (?): na minci genitivní tvar "tyrannúntos Miaú/Éiaú Korranú n. Élú Korranú/Koɋɋanú.

Mince pochází z pokladu ze "zlatého kopce" Tilla tepe/Tillá Tapa, Tillya Tepe v oase Šaburghán/Šeberghán se správním střediskem novodobé severozápadní afghánské provincie Džuzdžán. Pohřeb nomádského velmože asi z Jüe-č'/Tocharů (1978) obklopeného pěti ženami z doby kolem přelomu letopočtů u ruin města o kulatém obvodu Dženeši tepe ("bakterský poklad, zlato") byl vybaven více než dvaceti tisíci předměty, šperky, zbraněmi, šatstvem a drahokamy, o celké váze zlata kolem sedmi kilogramů. Další práce pro válku za sovětské okupace zastaveny, přehled o ilegálních výkopech žádný.

Podle jiného úsudku šlo o pohřeb velmože skythského/Saka. Mince jsou parthské a nejmladší patří císaři Tiberiovi ražená v Galliích.
Viz také pod Afghánistán, jehož část obyvatelstva je potomstvem Kušánů. Z doby bezprostředně po konci kušánské moci v Paňdžábu pochází nedatovatelná ražba jistého dynasty jménem Jaudheja.

Kušánská říše byla zjevně dobře organisována. Pravomoce guvernérů kšatrapa a mahákšatrapa, vojenských velitelů dandanajaka a mahádandanajaka neznáme, stejně jako provinčního finančního úředníka horamurty. Neznámé zůstaly funkce zřejmě armádní karmasačiva a matisačiva, karalrang byl snad posádkovým velitelem.

Buddhističtí Kušáni užívali alfabéty a kharošthí, disponovali též vlastním písmem. Zachováno několik tuctů krátkých nápisů a skalách a na základě trilinguy Dašt-i Náwur z hory Qarabaju jz. od Kábulu a baktersko-kušánské bilingvy ze strže u západotádžického města Almosi/pers. Almási byla kúšánština v roce 2023 označena za jazyk íránské/íránoárijské skupiny s pracovním názvem eteotocharština.

kuše, v Číně§ 402

Kušínárá (sanskr.), Kusinára, dn. Kušinagar, m. Mallů (viz) na sz. dn. IND, u něhož zemřel Buddha, v dn. správním distriktu Gorakhpur státu Uttarpradéš§ 483

Kušmešuša z Alašije, k.§ 1210

Kuššara, Kuršaura, m. v Anatolii§ viz Ankuwa

Kuštašpi z Kummuchu, k.§ 866, 746, 740, 738

Kušuch, hurrit. měsíční bůh§ viz theoforní jména

Kutalla, m. u Larsy, dn. Tell Sifr§ 1836

Kutik-Inšušinak, akk. Puzur-Inšušinak, místok. v Súsách a k. Elamu§ 2280, 2255

Kutir-Chumban, s. Kutir-Nachchunta III.§ 1159

Kutir-Nachchunte I. z Elamu, Kudur-N., sukkal Sús, posléze k. Elamitů§ 1745, 1730, 1700, 648
Kutir-Nachchunte II., sukkalmach§ 1520

Kutir-Nachchunte III., sukkalmach, bibl. Kdorlaomer/Chodorlahomer, Chodollogomor (?)§ 1160, 1159, 1140, 1125

Kutir-Nachchunte IV., k. Elamitů§ 693, 692

Kutir-Šilchacha I., sukkal Elamu a Simaški, sukkalmach§ 1655, 1635, 1625

Kutir-Šilchacha II., sukkal Sús§ 1520

Kutmar, churrit. pevnost za Eufrátem nezn. polohy§ 1360

Kutmuchu§ viz Kommágéné

Kutû, Kuta, Kúta (akk.), Gudua (sum.), trad. přepisováno jako Kutha, řec. Chúthá§ 2292, 2119, 2096, 1984, 1869, 851, 813, 722, 703, 652, 648, 562, 445, 433, 333, 311, 309, 274, 236, 129-, 216+

1. m. v Babylónii severně od Babylónu, dn. Tell Ibráhím v IRQ; 2. Kutští/Chúthaioi, to Kúthaión genos, ethnicky smíšené obyvatelstvo Samareje s chrámem na hoře Garizim (Židé, assyrští a babylónští kolonisté z Mesopotamie, Foiníčané, vyznáním spíše polytheisté).

Kuwalanamuwa z Chatti, velmož blíže neznámý§ 1322

Kuwalija, západoanatolská země, součást Arzawy; severní část pozdější Frygie, n. část Lykáonie?§ 1370, 1326, 1317

Kuwari ze Šušarry, dyn.§ 1815, 1797, 1782

Kuzi-Tešub, Kuzi-Teššob, k. v Karkemiši§ 1180

kůže, jako trofej§ viz skalp

Kültepe§ viz Kaneš

Kvádové§ viz Quádové

Kwul/Gwul, k. Ko-Čosonu§ 722

Kyamosóros, ř. na Sicílii, dn. asi Salso§ 274

Kyaneai (pl.), m. na jihu Lykie, dř. snad Zagaba, dn. ruiny u vsi Yavu v TR§ není v CSD

Jako polis členský stát Spolku Lyků, autonom. ražba ustala s Gordiánem III. Nekropole Kyanejí s 350 sarkofagy je největší v Lykii, snad s původně ostatky panovnické dynastie v kraji.

Kyarétos§ viz Kydrélos

Kyaxarés z Médie, k., Huvach-šatra, bab. Umakištar, ass. Kaštaritu n. Uaksata (?), méd. Kšathrita, jméno médských králů:§
Kyaxarés I.§ 673, 653
Kyaxarés II.§ 625, 617 - 611, 590, 585

Kyaxarés z Médie, s. Bagdattiho, dyn.§ 715

Kybelé§ viz Máter deum

Kybiosaktés, "obchodník se slanečky", přezdívka Seleuka VII. a Vespasiánova v Alexandreji§ 70+

Kybernis z Athén, gen. -nida, s. Kydiův, navrhovatel usnesení a ověnčený v Delfách§ 249

Kyberniskos Sika/Kybernis Kossika, lyc. Cheziga, s. Kossikův, dyn.§ 360

Kybistra (pl.), chet. Chubušna, Chubišna/Chupišna, Chupušna, m. v Tyanítidě v již. Kappadokii, dn. Ereğli v prov. Konya v TR§ 1650, 850, 830, 738, 679, 51-, 259+

kyborion, pohár, prý totéž co skyfion, ve spod zúžený jako egyptské fazole kiboria§ 229

Kydantés z Kréty, žoldnéř ve služnách Persea§ 169

Kydás, lonchoforos/důstojník Ptolemaia Euergeta II.§ 145

Kydás z Amfipole, důvěrník Eumenův§ 169

Kydás z Gortyny, kosmétés§ 197, 184

Kydathénai, att. démos§ 446

Kydenór z Athén§ arch. 244, popř. 245

Kydiás z Kythnu, malíř§ 50 a viz malíři (1)

Kydiás, ptolem. strat. Hérákleopole§ 168

Kýdippé z Argu, Héřina velekněžka, m. Kleobia s Bitónem§ 600, 197

Kýdippé z Hímery, d. Térillova, manž. Anaxiláa II.§ 483

Kydnos, Kythnos, ř. v Kilikii, dn. Pamuk§ 333, 41-, 20+

Kydón z Býzantia, proathénský exponent§ 408, 405, 386

Kydón z Arkadie, migroval na Krétu§ 1560

Kydónové, řec. Kydónes, praobyvatelé Kréty, jejichž králem byl Kydón, zakladatel Kydónie§ 5300, 1560

Kydóneia, Kydóniá, m. na severozáp. Kréty, mínójská Kudonija, dn. Chania (srov. odtud kydónion mélon/málon, č. kdoule)§ 2000, 524, 519, 450, 432, 429, 344, 347, 327, 229, 220, 189, 184, 174, 169, 68, 31

Kydrélos z Athén, s. Kodrův, oikistés Myúntu, též Kyarétos§ 650

Kyffhäuser, pohoří v Durynsku§ 235+

Kyffhäuserland, o. v Durynsku§ 235+

Kyinda, Kúinda (pl.), opevněné mí. a m. v Kilikii neznámé polohy s gázofylakiem, podle jedné tradice za římské republiky Kiskos, za Augusta Dioskaisareia a nejpozději za Nervy podle jednoho odhadu Anazarbos, viz tam§ 319, 302, 299

Kyjev, hl. m. Rusi a moderní Ukrajiny§ před 6000 (1), 3761, 5200

Kyklady, sousostroví v Egeidě§ 5300, 4500, 3000, 2200, 2000, 1900, 1800, 1700, 1567, 1193, 675, 524, 501, 500, 491 - 489, 449, 431, 394, 392, 387, 372, 361, 332, 322, 314, 301, 253, 220, 202, 200, 197, 177, 88, 69-, 34+, 70+, 268+ a viz též pod Nésiótai, tj. Ostrované

Kykliadés z Fár, s. Dámaretův, achaj. strat.§ 210, 209, 200, 198, 197

Kyklóps, jeden z jednookých Kyklópů, synů Úranových, u Homéra Poseidónových§ 150

Kylabrás, pastýř a hérós Fasélidy§ 691

Kylakés, pers. eunúchos, pers. protektor Armenie§ 366 až 369+, 372+

Kylisos z Kassópy, účastník římské války v Asii§ 130

Kyllandos, m. v Kárii, dn. ruiny u Elmalı v TR§ 197

Kyllanios z Dýmy, prořímský politik§ 115

Kylléné, m. v Élidě§ 668, 667, 429, 427, 415, 401, 400, 365, 314, 312
kyllyrioi, kyllyriové, též kallikyrioi, killikyrioi, Syrákúsany podmanění Sikelové§ 493 a viz pod Syrákúsai

Kyllis z Dýmy, gen. Kyllia, prostatés§ 219

Kylón z Argu, přijal perský úplatek§ 395
Kylón z Athén, aristokrat, olympioníkos a pučista§ 640, 636, 632, 620, 596, 469, 432
Kylón z Élidy, tyrannobijec§ 271

Kýmé, m. v Aiolidě, dn. ruiny poblíž m. Aliağa v TR§ 757, 754, 742, 700, 670, 650, 545, 496, 479, 478, 427, 400, 334, 330, 224, 218, 154, 150, 107, 26-, 115+
Kýmé, m. na Euboji§ 756, 754, 667
Kýmé, Kýmai, m. v Kampánii, lat. Cúmae, řec. Kýmé Chalkidiké (sc.: Chalkiďany založená)§ 1051, 754, 534, 524, 506, 495, 474, 420, 411, 327, 275, 247, 215, 212, 180, 176, 90, 79, 50, 38-, 66+
Dříve prý nazývány Mykénai/Mykéna, Mykény a založeny byli v kraji Opiků. Mezi osadníky byli prý též Dórové z hellénského severozápadu Graiové (odtud pozdější lat. Graecí). Významné obchodní středisko s vlastní kolonisací slavné svými textilními a hliněnými výrobky, odtud Římané čerpali nejdříve informace o hellénském světě a kultuře. O velikosti města svědčil rozměr hradeb patrný ještě v době augustovské.
Kýmský/lat. sinus cúmánus, Cúmský záliv, dn. Neapolský

Kynadón ze Sparty§ viz Kinadón

Kynágidás§ viz Héráklés K. (fem. Artemis Kynágó není v CSD), lovecký kult (cf. kynégos, kynágos, kynégetés)

kynágos, hlavní lovčí, fce v Hérákleově kultu§ 118

Kynágos z Makedonie (?), o. Zeuxidův§ 213

Kynaithé, Kynaithá, m. v Arkadii§ 241, 220

Kynaithos z Chiu, člen cechu homérovců§ 522, 504

Kynané či Kynna z Makedonie, dc. Filippa II. a s Audatou, manž. Amynty IV., m. Addaie§ 358, 337, 335, 323, 322, 316

Kynés z Koront, s. Theolytův, tyr. (?)§ 429

kynikové, kynikoi, filosofická škola a společenství, kynismus§ 399, 365, 326, 323, 300, 250, 70, 55, 5-, 118+, 162+, 165+, 185+, 362+ a viz pod školy

Kyniská ze Sparty, d. k. Archidáma II. s Lampitó, nevl. sestra Agésiláa II., první olympijská vítězka v historii§ 470, 444

Kynna§ viz Kynané

kynodesmé§ viz obřízka

Kynopolítés, eg. nomos§ 285

Kynosarges, neutr., gen. Kynosarga, gymnasion za ath. hradbami pod Lykabéttem, místo přednášek kyniků§ 450, 365

Kynoskefalai/Kynos kefalai, mí., "Psí hlavy"§ 1. 522, 446 u Théb; 2. 364, 227, 197, 192, v Thessalii, tur. Karadağ

Kynos séma, tj. Pomník psa, mys na Thráckém Chersonésu proti Íliu (jiné Kynos séma se nacházelo v Athénách: bylo místem, kde Xanthippos pohřbil svého psa, který při odchodu Athéňanů na Salamínu plaval vedle jeho lodi)§ 411

Kynosúrá, mí. v Megaridě§ 728

Kynúriá, kraj na jihozáp. Arkadie§ 255

Kyparissiai nebo Kyprissiá, m. na severozáp. Messénie, pozd. Arkadiá, dn. opět K.§ 76

Kromě olympioníka z roku 76 je znám z K. pouze jistý Charitelés, hostinný přítel Filippa V., kterého král z neznámých důvodů, a pokud vůbec, dal odstranit během hostiny.

Kypria (pl.), epos§ 700
Kypris n. Kypros z Arabie (Nabatajské?; Kypros, gen. Kypry, Kypris/Kypridy)§ 65, 52, 40, manž. Antipatra z Idúmaie, m. mimo jiné Héróda Velkého
Kypris n. Kypros z Iúdaie§ 1. sestra Mariamy (I.), 38; 2. d. Héróda Velikého s Mariamou, 38; 3. manž. Héróda Agrippy I., m. Agrippy II., Bereníky, Mariamy a Drúsilly, 20+, 44+
Kypros, pevnost Jerícha, jméno po Héródově matce§ 10

Kypros, lat. Cyprus, č. Kypr, akk. snad Anaku, eg. Alašja, bab. Alašija (nebo označení pro část ostrova či jednoho z jeho království?), ass. Ia/Iadnana (n. jen část ostrova?), foin. 'j'lš/Eliša, hebr. Cetim, č. Kypr (srov. kuriositu pod velbloudi)§ 5999, 2346, 2300, 1850, 1500, 1471, 1460, 1382, 1350, 1317, 1303, 1300, 1288, 1270, 1250, 1220, 1210, 1200, 1193, 1191, 1180, 1125, 1100, 1095, 1070, 990, 820, 750, 709, 701, 677, 666, 604, 574, 561, 531, 520, 518, 497, 480 - 478, 470, 468, 459, 453, 452, 449, 436, 405, 392, 391, 389, 387 - 385, 374, 361, 351, 345, 342, 336, 335, 333, 331, 323, 329, 326, 322, 321, 320, 315, 313, 312, 309, 306, 301, 295, 294, 287, 283, 261, 217, 204, 203, 197, 196, 192, 181, 168, 164 - 162, 158, 155 - 153, 150, 145, 144, 139, 131 - 129, 127, 116, 114, 109 - 106, 104, 102 - 100, 88, 86, 80, 58, 56, 51, 48, 47, 44 - 42, 40, 36, 35, 30, 22, 18-, 22+, 46+, 77+, 106, 114+, 116+, 218+, 219+, 269+, 333+, 364+, 392+

Jméno ostrova bývá dáváno do souvislosti s mědí/bronzem. Sumerský výraz pro bronz je zabar, odkud také akkadské siparrum. Řecký chalkos, měď/bronz, se jménem ostrova také nesouvisí. Ani klassický latinský výraz pro bronz aes (čti:a-e-s), gen. aeris/ruda, měď, bronz, neželezný kov. Ale teprve adjektivum kyperský kov/aes cuprium, cuprum (čti: küprum), v pozdní latině označení pro měď a bronz (= slitina mědi a minimálně deseti procent cínu, někdy s příměsí olova atd.). Odtud výrazy v moderních jazycích Kupfer, cuivre, copper apod. Slovanské měď může snad být z mádá, médský (sc. kov) možné přes iónskou výslovnost (médé...)?

Ostrov byl zřejmě poprvé lidmi navštíven kolem roku 10.000, ale trvale osídlen až od tisíciletí devátého. Na ostrově se udrželo původní achájské obyvatelstvo mykénské éry a hovořilo stejně jako Arkadové, vytlačení do středu Peloponnésu Dóry, arkado-kyperská nářečí.

Slabičné písmo mělo 56 n. 57 znaků, extrakt z dvou set znaků mykénského lineárního písma B. Kypřané tedy nezažili hellénskou „dobu temna“ s negramotností. Slabičného písma byla na ostrově používáno až do éry hellénistické. Státy kyperských Hellénů nesdílely politický vývoj v „mateřské“ Helladě a na ostrově se po celou dobu udržely tradiční achájské monarchie. Struktury městského státu/poleis se nevyvinuly, ale o organisaci městských monarchií informováni jsme jen málo. Před ptolemaiovskou dobou se nevytvořil žádný ústřední kyperský stát.

Panovníky jmenovali Helléni krály/basileis n. samovládci/tyrannoi, tedy zjevně jako dynasty neznající ústavy a sněmy. Domácí hellénští panovníci se titulovali anaktes/anax a anassai/anassa. O jejich systému udavačů viz pod policie.

Stabilněji existovalo na Kypru jedenáct monarchií: na severu ostrova Kerýneia, Lapethos/Lapathos, Soloi, na jihu Salamis, Kition, Amathús, Kúrion a Pafos a ve středu země Marion, Idalion a Tamassos. Kolem roku 800 začala foinícká kolonisace a místy, např. v Kitiu, se hellénské obyvatelstvo dostalo do područí Foiníčanů, resp. foinícké panovnické dynastie: že by to vedlo k "národnostním" třenicím, informováni nejsme. Zajímavé spíše je to, že často hellénští dynastové drželi při Peršanech a foiníčtí při Athéňanech.

V letech 709-612 byly kyperské státy formálně v područí Aššura a účastnily se některých assyrských vojenských tažení, např. do Egypta. Kolem roku 574 si kontrolu nad ostrovem zajistil Egypťan Wahibre/Apriés, po roce 545 se kyperští monarchové dostali pod perskou svrchovanost (foinícké státy byly properské, hellénské naopak), což trvalo až do Alexandra Velikého. První autonomní královská ražba je z doby kolem roku 520. Za principa Ti. Claudia bylo na ostrově ustaveno koinon Kyprión, spolek Kypřanů sdružujících se kolem panovnického kultu, které razilo též vlastní mince.

Kyprothemis ze Sinópy§ viz Chrýsothemis
Kyprothemis ze Samu, tyr.§ 357

Kypsela (pl.)§ 1. pevnost Parrhasiů při hranicích s Lakónií polohy neznámé, 421; 2. opevněné m. ve vých. Thrákii, dn. İpsala v TR, residenční m. odryských dynastů Hebryzelma, Kotya I. a Kersoblepta, 354, 260, 230, 188
Kypselos, jméno vládců v Korinthu:§
Kypselos I., s. Éetiónův, o. Periandrův§ 668, 657, 640, 635, 630, 628
Kypselos II. alias Psammetichos, st. s. Periandra (n. Gorgův)§ 628, 620, 588, 585, 566

Kypselovci v Korinthu a v Amprakii§ 556

Kypselos z Arkadie, kr., manž. Hérodiky, o. Meropy§ 1120

Kypselos z Athén§ 1. arch. 597; 2. o. Miltiada IV., 560 a viz též Hippokleidés

kyrbasiá, orientální pokrývka hlavy domorodých dynastů podřízených králi se špičkou dozadu, lat. apex§ 141

Kyrbissos, osada u Teu, sympolíteia§ 203

Kýréné, Kýrénaiké, m. a země v sev. Africe, lat. Cýréné, Cýrénae, Cúrénae§ 1336, 1233, 1184, 656, 631, 590, 579, 574, 571, 570, 540, 535, 530, 524, 522, 520, 518, 513 - 511, 492, 461, 456, 453, 435, 408, 405, 389, 360, 356, 348, 340, 331, 330, 323, 322, 320, 313, 312, 310, 308, 295, 286, 283, 260, 258, 250, 222, 216, 214, 204 - 202, 189, 163 - 161, 156, 155, 150, 145, 144, 133, 131, 130, 125, 120, 116, 106, 96, 93, 87, 74, 66, 44, 42, 34, 31, 30, 25-, 6+, 59+, 69+, 73+, 84+, 94+, 106+, 114+, 116+, 118+, 128+, 131+, 147+, 262+, 270+, 279+, 364+, 365+, 370+

V novodobých dějinách jedna ze tří historických zemí Království Libye, dnes evropské označení pro východní přímořskou část LAR; ruiny staré Kýrény jsou na místě dn. lokality Šahát; arab. Grenna, celá pobřežní Kýrénaika se dn. nazývá Džabal al-Achdar, Zelené Hory. Římané symbolicky spojili K. s Krétou v jednu provincii (později senátní), neboť odtamtud kdysi přišli první „evropští“ kolonisté do K.

Slávu země založili koně, obilí, ovoce a hlavně dnes již zaniklý druh léčivé byliny jménem silphium (slovo Kura, kýré, prý znamenalo v berberštině asfodel). Silfion, laserpicium latifolium n. ferula asa foetida, bylo všelékem, panakeia, pomáhajícím od horeček, antiseptikum a pomáhalo uklidňovat; bylo též státním mincovním znakem.

Diův chrám v Kýréně zničili roku 512 Peršané, za Tráiána roku 115 n. l. jahwističtí Židé za povstání, definitivně vyvrácen křesťany o zhruba dvě staletí později, zřejmě rovněž ethnickými Židy. Nejstarším kultem Kýrény ale byl Apollónův na místě jeho pramene vytékajícího z akropole. Po ničivých zemětřeseních roku 262, kdy škody zčásti napravil Claudius II. a obec se jmenovala Claudiopolis, a o dalších sto let později roku 365 n. l. bylo mětské osídlení opuštěno a koncem 4. st. n. l. o ní Ammianus Marcellinus hovoří jako o opuštěné.

Z raného hellénismu zachován nápisně text ústavy, kterou Kýrénským oktrojoval Ptolemaios I., viz roky 322 a 308. Občanský sněm tvořilo "deset tisíc občanů"/mýrioi, incl. exulantů jmenovaných Ptolemaiem a všech s majetkovým censem dvacet alexandrovských min. Občané museli být starší třiceti let, z deseti tisíců losovali radu/búlé o pěti stech členech starších padesáti na dva roky, třetího se namísto poloviny z nich losovali noví členové. Gerontů nad šedesát bylo 101, Ptolemaios zůstával doživotním stratégem, tedy vrchním velitelem kýrénského vojska/milicí.

Na zákonnost dohlíželo pět eforů a devět nomofylaků starších padesátky, hrdelní soudy vynášel sbor 1500 občanů vybraných z deseti tisíců, exilovat nesměli nikoho bez souhlasu Ptolemaiova. Jak dlouho ústava platila, nevíme, ale lze předpokládat, že s malými změnami se oligarchické uzpůsobení Kýrény mohlo udržet až do dob římských.

kýrénská škola filosofická, kýrénaikové, kýrénajští filosofové§ 399 a jednotlivá jména

Kyretiai§ viz Chyretiai

Kyrgyzové, Kirgizové, jenisejští§ viz Ťien-kchun

Kýriadés, Kyriadés z Antiocheie, lat. Cyriadés, kolaborant s Peršany§ 257+

Kyrillónas z Edessy (?), syroaram. křesť. literát§ 345+

Kyrillos, brutální patriarcha v Alexandreji, světec pravoslavný§ 320+, 338+, 378+, 391+

Kyrillos, biskup v Jerúsalému a světec, strýc Gelasiův§ 345+, 355+, 380+

Kyrina, manž. Diogena z Foiníkie (?), m. Theodóry z Emesy§ 350+

kyrios, "pán", jako zmocněnec v právních úkonech žen§ 200

Kyrnos, řec.§ viz Korsika

Kyrsilos z Athén, aristokrat. politik§ 482, 479 a srov. s. v. Lykidés

Kyros, ř. v Albánii a Ibérii, chybně též řec. Kyrnos, dn. Kura, gruz. Mtkvari, ázer. Kür§ 66, 198+, 361+, 370+

Kýros, per. Kúruš, bab. Kuraš, hebr. Kóreš/Koreš, jméno perských vládců:§

Kýros I., o. Kambýsa I.§ 645, 590, 559

Kýros II., s. Kambýsa I., manž. Kassandany, dc. Farnaspovy, o. Kambýsa II., Atossy a Artystóny, manželek Dáreia I.§ 559, 556, 550, 549, 547, 546, 540 - 538, 536, 530, 486, 330, 329, 324, 200
Podle jiného podání byl Kýros rodem Mard, syn Tosatradátův/Atradátův, "který se pro chudobu živil loupežemi/hostis elésteuen hypo peniás, matka Argosté pásla kozy/aipolúsa edzé. Kýros sloužil v Astyagově paláci jako uklízeč/ekallýne ta basileia, prošel řadou servisních oddělení až se dostal k eunúchovi Artembarovi, královu číšníkovi, který ho adoptoval. Když eunúchos zemřel, Kýros majetek a funkci podědil, takže mohl povolat z perské chudoby ke dvoru, z otce prý udělal satrapu v Persii.

Kýros "Mladší", s. Parysatidy s Dáreiem II.§ 424, 422, 407 - 399, 395, 380, 354

Kýros z Pontu§ 63, syn Mithridáta VI.

Kýros, rhétór§ 100+

Kyrrhos nebo Kyrrha, m. v Makedonii§ 50

Roku 474+ zde zemřel král Ostrogotů Thiudimer, otec Theoderika Velikého.
Kyrrhos a Kyrrhéstiké, m. a eparchie v sev. Syrii (později satrapie)§ 1650, 605, 323, 285, 221, 51, 38-, 18+, 72+, 175+, 330+, 331+

Hellénisováno Seleukovci a známo bylo město kultem Dia Katabaita.
Kyrtaia, m. u Rudého moře/Perského zálivu polohy neznámé§ 440

Kýrúpolis, Kurušata, m. v Sogdiáně, asi dn. Istaravšan v Tádžikistánu§ 536, 329

Kys (sg.), obyvatelé Kyitai, m. v Kárii, též Palaiopolis n. Kanébion, dn. u obce Bellibol v TR§ 88

Kytenion, Kytinion, m. v Dóridě, dn. lokalita Ajos Georjos u Palaiochori§ 458, 426, 226, 160 a viz pod Dóris

Kytis, o. v Rudém m.§ 270 a viz s. v. Topazos

Kythéra (pl., č.: „na Kythérách“), ost. již. od Lakóniky, od c. 1600 krétské osídlení, od c. 9. století foinícké emporion na zpracování nachotvorných škeblí a o. se jmenoval Porfyrússa, osada Foiníkuntás, byzantská Kythúria, lidově Cisiria a Cirigo, z toho za Benátčanů (1204 – 1797), dosud nejdelších vládců Afrodítina ostrova, Cerigo, stejně za Angličanů 1809 – 1864, dn. opět K.§ 1184, 544, 480, 435, 424, 393, 222, 220, 40, 31, 21
Po většinu hellénských klasických dějin byl o. pod spartskou vládou a obyvateli lakedaimonští perioikové. Jednou do roka sem ze Sparty připlul kythérodikés, cf. 424, a na ostrově bývala stabilně posádka hoplítů. K. Byla v klasické éře velkým překladištěm námořního obchodu s Egyptem a Libyí.

Kythéris§ viz Cythéris

Kythéros, m. v Attice§ 1555, 750

Kythnos, ost. v Kykladách (obýván dórskými Dryopy), pozd. Thermia, dn. opět K.§ 479, 315, 201, 199, 197, 22+, 69+
Kythnos, Kydnos§ viz Tarsos či Kydnos

Kýzikos, hérós, ost. a m. v Propontidě na fryžské straně projeny kdysi dvěma mosty, dn. Erdek v TR, po opuštění města středověká Artaké při Kýziku§ 1275, 756, 716, 700, 676, 675, 592, 546, 411, 410, 396, 369, 365, 331, 319, 253, 201, 197, 192, 181, 173, 159, 144, 142, 140, 133, 118, 95, 91, 90, 85, 73, 68, 45, 42, 35, 31, 20, 15-, 17+, 25+, 115+, 139+, 193+, 194+, 219+, 257+, 268+, 313+, 355+, 365+
Od roku asi 600 razil mince s obrazem lovu tuňáků.