N
Na'amá z Ammónů, m. Rchab'áma Júdského, řec. Naama§ 933
Naarda, Nearda, Nehardea (pl.), m. na Eufrátu západně od Ktésifóntu§ 15+ a viz pod Iúdaioi
Nabajátu, arab. kmen na severu Arábie, snad předkové Nabatajů§ 689, 651, 645
Nabarzánés z Persie, poslední achaimenovský chíliarchos a pučista; nelze vyloučit, že byl shodný s jistým Barzánem n. Brazánem (rukopis.), pučistickým satrapou Pathie§ 330
Nabataiá, Nabatie, Nabatové, hebr. Nebajót, v Zénónových papyrech Anabataioi, dn. arab. al-Anbaat, Nabatajští/Nabatští Arabové, severoarabský národ na Sínaji a v Transjordání§ 2255, 689, 651, 645, 549, 332, 311, 260, 250, 182, 175, 168, 166, 218, 150, 135, 129, 110, 101, 103, 96, 93, 87, 86, 83, 76, 69, 65, 62, 61, 55, 48, 47, 42, 39, 31, 30, 25, 24, 9, 8-, 1+, 5+, 9+, 18+, 30+, 34+, 37+, 40+, 67+, 70+, 94+, 106+, 115+, 124+, 325+; viz též pod Arabové, Arábie a Petrá
Jméno prý měli podle jistého Nabata, srov. assyrské jméno Nabátu (?), ale říkalo se jim také řec. Dacharénoi. Beduini z jižní Babylónie zvaní Nabátu n. (zřejmě jiní) Nabaṭu pravděpodobně předky Nabatů z Petry nejsou; jejich pravlastí asi byl region Hismá. Celé hornaté území bylo v římské době zváno i Arabiá hé oreiné, Arabia Petraea, Skalistá Arabie.
V Petře byly roku 2010 restaurovány nástěnné malby z hellénistické Petry v jednom ze společenských sálů s vyobrazeními vinné révy a hroznů, efébů a ptáků. Britští restaurátoři odhadli, že majitelem domu býval arabský obchodník s vínem. Sídelním městem Nabatů byla vedle Petry Bosra/Bostra v Auranítidě, pozdější správní středisko římské provincie Arabia. Kolonie nabatských Arabů sídlila v Puteolách a v Římě, kde pravděpodobně od Augustových dob udržovala i svůj chrám. Na rozdíl od sousedních monarchů, žádný k nabatajských králů nikdy Řím nenavštívil.
Nabdalsa z Numidie, bohatý Numid a spiklenec§ 107
Nabi-Enlil z Malgia, dyn.§ 1787
Nabi-Ilíšu z Uruku, amor. dyn.§ 1813
Nabi-Ulmaš, s. Narám-Sînův, guvernér Tutubu§ 2292
Nabili z Elamu, vojevůdce§ 1790
Nabis ze Sparty, lat. Nábis, gen. Nabida, dórský na jeho ražbě: "basileŏs Nabiŏs", k., s. Démarátův, manž. Apie n. Apégy či Agapény§ 491, 227, 207 - 204, 201, 200, 198, 196, 195, 193, 192
Nabonassar§ = Nabû-násir, éra N.
Nabonid§ = Nabû-ná‘id
Nabopalassar§ = Nabû-apla-usur
náboženská svoboda, viz svoboda slova
náboženství, viz kulty římské, Bohové a jejich svátky
Nabridius§ viz Nebridius
Nabu(ok)chadnezzar apod.§ = Nabû-kudurrí-usur
Nabû, gen. Nabia, jeden z hlavních mesopotámských bohů, oblíbený v Babylónu§ 811, 806, 268, 187 a viz theoforní jména
Jméno je kontrakcí z nabíu(m), tj. povolaný, pův. vegetativní kult a bůh znalosti psaní, který psal lidské osudy určené bohy. Jeho sídelním městem byly Borsippy, do Babylónu jej jako Mardukova syna uvedl poslední král I. babylónské dynastie Samsuditana (1626 - 1594), populární v Babylónu ale byl až v posledním tisíciletí. Kult přišel ze západu a oblíben byl mezi Chaldaji. Helléni ho připodobnili k Apollónovi a v mesopotamské oblasti se stal vyjádřením rodového kultu Seleukovců. Srov. též hellénisované theoforní jméno ze syropalestinské oblasti Barnabás, Barnabús (z Bar Nabû, "Nabiův syn", řec. Apollinários).
Nabû-achché-iddina z Babylónu, bankéř z klanu Egibi§ 560
Nabû-achché-iddina, s. Kuppuptův, guvernér Nippuru§ 675
Nabû-apla-iddina z Babylónu§ 1. k., s. jisté Chetitky, o. nezn., 1219; 2. k., záměna asi s Marduk-apla-iddina, 1160; 3. k. v Babylónu, 1006, 942, 883, 878, 851; 4. statkář z klanu Núr-Sîn, 560
Nabû-apla-usur, hebr. Nabopalassar, řec. Búpalossoros, k. v Babylónu§ 626, 624, 616, 614, 612, 609 - 605, 599
Nabû-balassu-iqbi, o. Nabû-ná'ida§ 556
Nabû-bél-šumáti z Bít Jakíni, povstalec§ 651, 649, 646
Nabû-bullit [...]§ viz pod Šamaš-eríba
Nabû-étir, guvernér Přímoří§ 680
Nabû-kabti-achchéšu, písař palácový§ 705
Nabû-kudurrí-usur, jméno babylónských králů („Bože N., střez mého nejstaršího syna“ [kudurru je výpůjčka z elam.]); hebr. Na/ebo/uk/chadne/-ressar, Nabu(ok)chadnezzar, řec. Nabúchodonosaros:§
Nabû-kudurrí-usur I.§ 3200, 1159, 1139, 1134, 1125, 1116, 1103, 1099, 770
Nabû-kudurrí-usur II.§ 1400, 800, 617, 605, 601, 597, 595, 589, 587, 585, 582, 573, 567, 562, 553, 187
Nabû-kudurrí-usur III. alias Nidíntu-Bél I. (per. Naditabira), syn Kén-zéri (vydával se za syna Nabû-ná´ida)§ 522, 521
Nabû-kudurrí-usur IV. alias Nidíntu-Bél II., vlastním jménem Arácha z Armenie (vydával se za syna Nabû-ná´ida jako jeho předchůdce)§ 521
Nabû-kudurrí-usur z babylónu, o. turtána Bél-ibniho§ 651
Nabû-mukín-apli, k. v Babylónu§ 978, 942
Nabû-mukín-zéra, ass. Mukín-zéra z Bít Amukkáni, k. v Babylónu, o. (Nabû-)šuma-ukína§ 733, 731, 729
Nabû-nádin-šumi, Babylóňan, potomek Ekur-šuma-šubšiho§ 1006
Nabû-nádin-zéri, ass. Nadinnu, k. v Babylónu§ 734, 733
Nabû-ná‘id, hebr. Nabonid, řec. Naboandélos, k. v Babylónu§ 556, 555, 553, 550, 549, 540, 539, 522
Nabû-násir, k. v Babylónu§ 747, 745, 734, 721
Nabû-qáté-sabat z Babylónu, dvořan§ 648
Nabû-réchta-usur, ass. dvořan§ 670
Nabû-rimanni, nejstarší jménem známý babylónský astronom, řec. Nabúrianos či Naburiannyos§ 300
Nabû-salim z Bít Jakíni, o. Aplájův, s. Marduk-apla-iddiny§ 653
Nabû-šalimšunu, král. písař§ 705
Nabû-šarra-usur, vojevůdce/ša réši Ašur-báni-apliho§ 659
Nabû-šezibanni z Egypta§ = Psammetichos I.
Nabû-šuma-éreš, šandabakku/guenna Nippuru§ 663, 652
Nabû-šuma-iddin z Nippuru§ viz Šuma-iddin
Nabû-šuma-iddina z Nippuru, velekněz Nanšin§ 1103
Nabû-šuma-iškun z Babylónu§ viz Nabû-šuma-ukín I.
Nabû-šuma-iškun II., k. v Babylónu§ 761, 747
Nabû-šuma-iškun, s. Marduk-apla-iddiny, ass. Samuna§ 689
Nabû-šuma-líbur, k. v Babylónu§ 1033, 1024
Nabû-šuma-líšir, b. Nabû-kudurrí-usura II.§ 605
Nabû-šuma-ukín I., k. v Babylónu, možné též N.-š.-iškun)§ 942, 908, 892, 883
Nabû-šuma-ukín II., k. v Babylónu, ass. Šuma-ukín§ 733
Nabû-šuma-ukín z Bít Amukkáni, s. Nabû-mukín-zéra, ass. Šuma-ukín§ 729
Nabû-šuma-ukín z Nippuru, správce Ezidy, manž. Gigitum§ 560
Nabû-ušabši, aram. šejk§ 731
Nabû-ušabši, guvernér Uruku§ 663, 648
Nabû-ušallim, snopravec v Aššuru§ 670
Nabû-ušallim z Bít Dakkúri, šejk§ 678
Nabû-ušézib z Puqúdů, šejk§ 648
Nabû-zéra-kitti-líšir z Bít Jakíni, šejk§ 680
Nabû-zéra-iddin, hebr. Nbuzar'adán, řec. Nabúzardanés, vysoký činovník babylónského dvora ("šéfkuchař", popř. velitel královské gardy) a likvidátor prvního Jahweho chrámu§ 587
Nabû-zéra-líšir, ummiánu/ummânu Aššur-acha-iddiny, b. Adad-šuma-usura, s. Nabû-zuqup-kéna, písaře Sîn-achché-eríby, vn. Marduk-šuma-iqíšy, o. Issár-šuma-éreš, rab tupšarré Aššur-bani-aplův a písař Enúma Anu Enlil, a astrologa Šumája§ 705
Nabû-zéra-šubši z Uruku, s. Bullutův, b. Bél-ibniho, obnovitel Akíta§ 747
Nabû-zuqup-kén, písař a ummiánu Sîn-achché-eríby, s. Marduk-šuma-iqíšy, b. Adad-šuma-usura, potomek Gubbi-iláni-éreš, o. Nabû-zéra-líšira a Adad-šuma-usura§ 705
Nabúgu, Napúgu, s. satrapy Gubárua§ 539
nábytek:
Hellénský nábytek. Klasická hellénská domácnost byla nábytkem vybavena velmi střídmě, a to i v případě velmi majetných rodin. Malými okny šlo do místností málo světla a „obytné“ místnosti nesloužily stejným způsobem, jako dnes. Veškeré domácí práce i společenský život se soustřeďoval spíše na „dvůr“.
V místnostech nestály žádné skříně, neboť ty byly až vynálezem římským. Vlastní vzory pro nábytek hellénského světa jsou pravděpodobně z Egypta. V hrobce Heteferidy ze 26. století se uchoval nábytek se zlatým lůžkem s podhlavníkem na opření krku, zřejmě nejstarší postel.
Šaty a veškeré další věci ukládali Helléni do skříněk a různých truhlic se zámky (larnax). Podle uměleckého provedení truhel bylo poznat sociální příslušnost majitele. Egypťané, jak ukázaly nálezy z osady stavitelů královských hrobek v Thébaidě, dávali osobní věci a šaty do košů, hliněných hrnců nebo dřevěných truhel. Stolovali na tácech, které bývaly na dřevěných stojáncích. V „bytech“ byly cihlové divany na sezení i spaní. Jenom „lepší“ rodiny měly dřevěná lůžka, stolky a sesle.
Při práci a odpočinku sedávali lidé na stoličkách a sedátkách (i skládacích, difros), obdobných dnešním židlím. Takové židle s opěradly na ruce vyklenutým směrem od sedícího používaly hlavně ženy, nebo na nich seděli bohové. Říkalo se jim thronos a jako trůn jejich podoba i svým způsobem i účel vydržely dodnes.
Po celý starý věk jedli, hodovali, ale také intelektuálně pracovali lidé na lehátkách, kde jedna strana byla vyvýšena a sloužila jako opěrka (klíné). před lehátkem stával nízký stolek (trapeza), hostiny se ale konaly také za jedním velkým stolem se spojenými lehátky.
Antika u jídla a rozprávění od sedmého století ležela; sezením se trůnilo, soudilo, prostě vládlo. Homérovští hrdinové u jídla a pití seděli na židlích nebo v křeslech, často s podnožkou (srov. dar Héry Hypnovi ve xiv. zpěvu Íliady).
Ženy používaly pohovky (lechos) s polštáři, koberci či přehozy. Ke spánku se na prostých lůžcích lidé ukládali přikryti dekou. Péřové přikrývky všeho druhu starý věk neznal - a vlastně ani nepotřeboval. Nejstarší zachované koberce však pocházejí z údolí sibiřského Pazyryku na území severovýchodního Kazachstánu, srov. pod mumie. Skythská lokalita z 5. až 3. století s několika pohřby v mohylách uchovaných v ledu kromě toho dosvědčuje Hérodotova slova o tom, že Skythové se oddávali vdechování kouře z konopí, cannabis.
Dům osvětlovaly hliněné či bronzové olejové knotové lampy (lychnos) či lojové nebo voskové svíce. Louče (lampas) byly používány jen pro osvětlování v otevřeném prostoru (cesta v noci).
Zřejmě nejstarším jmenovaným řemeslníkem-truhlářem, tektón, byl v Odysseji Ikmalios/Ikmaleos, který pro Pénelopeju zhotovil lenošku.
•
Římský nábytek. Stejně jako hellénské místnosti byly také římské (a italské) střídmé s málo nábytku, s málo stolů a skříní. Třebaže původně Římané u jídla seděli, vlivem hellénismu začali zaléhat na lehátka, kde též diskutovali, bavili se, pili atd. Lehátko v jídelnách bylo obvykle určeno pro tři strávníky (tríclínium). Jídelních stolů v dnešním slova smyslu bylo používáno hlavně k servírovacím účelům, viz s. v. hostiny (3). Lehátka byla původně dřevěná a před Suklou byla prý v Římě pouze dvě stříbrná, podle Plínia (? po veškeré kořisti z Východu?). První je v římské produkci opatřil stříbrným kováním antikvář Fenestella.
Roku 2007 byly v Herculáneu ve ville L. Calpurnia Písóna, „villa dei papiri“, odkryty první zbytky římského trůnu, židle s opěradly zdobené slonovinou, jaké byly známy jen z nástěnných maleb.
Matrace a polštáře na lehátkách a lůžkách byly plněny vlnou, od 1. st. n. l. bylo módní plnit je husím peřím (loveny v Germániích). Římané na lůžka používali přikrývky, prostěradla neznali.
Předměty byly v místnostech obvykle skladovány na nástěnných policích, nebo v místnostech k tomu určených. Osvětlení místností večer poskytovaly hliněné nebo bronzové knotové olejové lampičky.
Starožitný nábytek se stal ještě koncem republiky předmětem sběratelské vášně. Zřejmě první z Evropanů, který starožitnostem propadl, byl Augústus, sbírající cenné kusy nábytku a korithské vázy (slitina zlata, stříbra a bronzu vzniklá údajně při požáru Korinthu roku 146). O sběratelství, vykrádání památek apod. viz také pod hroby.
Luxus konce republiky a později byl nepřehlédnutelný také u nábytku. Stůl z pomalu rostoucího a proto vzácného afrického citrovníku, mensa citrea, stál milion sésterciů. Císař Neró, jehož majetek byl odhadován na tři sta milionů sésterciů, měl prý takových stolečků s nohami ze slonoviny pět set (sic).
Starý svět neznal lakování nábytku, dekorací ani dřevěných stolních kousků. Povrchová úprava končila vyhlazením a fermežovým nátěrem. Pevný a lesklý lak je vynález čínský z dynastie Šang (1523-1028) a jeho technologie se do Středomoří nedostala.
nacionalismus§ viz národovectví
Nádáb z Israéle, k.§ 912
nadace, finanční podpůrné fondy, výchovné, filanthropie, viz obilí, zásobování potravinami, nebo pod ceny, bohatství, dobročinnost; hellénská dobročinnost/euergesie byla například v Athénách částečně uzákoněna, viz tam, a svým způsobem žije dál v anglosaské nadační dobročinnosti; viz pod obilí.
Staré podpůrné fondy nebyly vázány na žádnou ideologii. Alimentační fondy na podporu chudých dětí svobodných lidí/alimenta ingenuórum ingenuárumque zakládali z panovníků Nerva, viz rok 97+, Tráiánus, Antónínus Pius a M. Aurélius, viz pod obilí v části o nadačních fondech a srov. též pod spolky.
Helléni, muži ženy, zakládali finanční fondy a odkazovali pod správu státu či ročně státem určovaných pečovatelů/epimelétai pozemky, z jejichž kapitálových výnosů se hradily výdaje/ekdaneismos, egdaneismos, ekdaneisis na výroční slavnosti a hry, platili se herci, oběti, též udržování paměti na sebe sama či někoho z rodiny.
Kritoláos z Aigialy na Amorgu, syn Alkimedontův, zanechal státní správě dva tisíce drachem, aby z výnosů fondu ročně uspořádávali hostinu pro občany a soutěže v poctu jeho zemřelého syna Aleximacha (c. 150). Nebude-li fond dobře spravován, stanovil pokutu jednoho tisíce drachem. Ze zhruba stejné doby pochází stéla se založením fondu šedesáti min na financování herců o dionýsiích. I zde stanovili pokutu za špatné vedení nadace její zakladatelé Aristomenés a Psylla z Kerkýry ve výši poloviny nadačního kapitálu.
V Delfách roku 160 podobně financoval Attalos II. každoroční slavnosti attalejí a peníze pro školní zařízení. Kolem roku 280 věnovali na Kalaurii Agasiklés a Níkagorá peníze a půdu, z jejichž výnosů a prnájmů se měly financovat obětiny Poseidónovi a Diovi. Nadaci nespravovali volení státní úředníci, ale každoročně vybíraný epimelétés (odpovědný ale nejvyšším úřadům). Za správce nadací byli obvykle stanovováni muži starší třiceti let, resp. mezi 35 a sedmdesáti.
Z roku 42+ pochází stéla se zřízením nadačního fondu ve výši osmi tisíc dénáriů v Gytheiu, z jejiž výnosů se měl platit olej pro athléty slavnostních her pro domácí i cizince. Na finance dohlíželi archontové a synedrové, tedy vedle stratégů nejvyšší každoroční státní činovníci. Zřizovatelkou byla jistá Fainiá Arómation či Bómation.
Nejstarší bytovou nadací zařízenou pro správu sociálních bytů byla a je instituce velkofinančníka a prvního evropského globálního velkopodnikatele Jakoba Fuggera z roku 1521 (viz o něm s. v. zlato). Postavil v Augšpurku 67 domů se 140 byty (o průměrné ploše šedesáti metrů čtverečních), v nichž platili nájemníci roční činži jednoho rýnského zlatého. To se dnes přepočítává bez zohlednění inflace na jedno necelé euro, k tomu služby za padesát eur. Podmínkou k získání na svou dobu luxusního bytu bylo pocházet z Augšpurka (nebo tam dlouho žít), být katolíkem (podnikatel financoval Habsburku) a třikrát denně se za Fuggera pomodlit. 10. listopadu 1911 první ze vzdělávacích fondů/grantů se základem vyšším než jedno sto milionů dollarů založil Andrew Carnegie, americký průmyslník a filanthrop skotského původu (v roce 1900 vyráběl čtvrtinu americké produkce železa). Grant byl ve výši 125 milionů USD. Téhož dne roku 2002 věnoval podnikatel v počítačové technice Bill Gates jedno sto milionů USD indické vládě na zmírnění a omezení následků epidemie AIDS. Předtím věnoval na tři miliardy dolarů na globální projekty vedoucí k omezení plodnosti ve třetím světě.
Nádinnu, Nádinu§ = Nabû-nádin-zéri
Nádinnu z Laraku, dyn.§ 731
nadítum, akk., sum. lukur, bezdětná/panenská kněžka chrámového kultu obývající ženské "kláštery" s autonomní ekonomikou, sum. gá-gi4-a/akk. gagûm ("dům pod zámkem", nejváženější v Sipparách Šamašův)§ 2316, 1895, 1793
an-Nadžaf, m. v IRQ§ 325+
Nadžd, "Vysočina", vyprahlá histor. země v centru Arábie se sídlem v oase ar-Rijád/"Zahrady" (sg.: ar-raud; dříve Hadžr, založeno předisl. Banú Hanífa), kmenová součást KSA§ 115+
Nadžrán, oasa na hranicích KSA a YMN§ 325+
Naeirá, služka Kleopatřina§ 30
Naeratius Cereális, praef. Urbí = (Neratius?), b. Vulcacia Rufína, praef. praet.§ 338+, 352+, cos. 358+
Naert, Narat, ka Šesté dyn., manž. Tetiho III.§ 2345
Naeviánus, propuštěnec§ 77
Cn. Naevius, básník a životopisec§ 270, 235, 206, 204, 201, 189
M. Naevius, tr. pl.§ 187
L. Naevius Aquilínus§ cos. ord. 249+
Q. Naevius Crista, velitel§ 214
L. Naevius Surdínus§ praet. 10-, cos. suff. 30+ (nebo to jsou dvě osoby)
Q. Naevius Cordus Sútórius Macró vulgó Macró, praef. praet.§ 24+, 28+, 31 až 38+
nafta, ropa, mesopotamská, asfalt§ 311, 68
Hellény později zvána Médejin olivový olej/Médeiás elaion. Alexandrovým hlavním mastičkářem a něco jako animátorem, tajemníkem přes zábavu, byl jistý Athénofanés z Athén. Mimo jiné jako legrácku pro pobavení krále roku 331 jako první předvedl moc nafty-petroleje. Na lázeňského eunúcha Stefana, prý s překrásným hlasem, dal nalít petrolej a zapálit. Živá pochodeň všechny vyděsila, ale podařilo se to uhasit, nicméně nešťastník tím ještě dlouho trpěl.
V hellénistické době byla známa osada Démétrias v Assyrii na Tigridu s chrámem Anaje, královskými pozemky a s naftou v okolí. Nacházela se totiž na jižním okraji pozdějších kurdských naftových polí u dn. Kirkúku. V Poeufrátí proslulo asfaltem město Hellény zváno snad Is/His ležící na stejnojmenném přítoku Eufrátu, v hellénismu asi Aeipolis, dn. Hít v IRQ (ten je známý nikoli asfaltem, ale vodními koly na zavodňování postavenými údajně v hellénismu). Hellénský starověk ropu masověji nepoužíval, snad byla součástí „řeckého ohně“, zápalné zbraně neznámého složení, hořící i pod vodou. První zmínka o zapálené naftě použité ve válce, která nebyla žádnou tekutinou k uhašení, je z války Tigrána I. s Římany, cf. rok 68: že by první zmínka o "řeckém ohni"? Haterští Arabové se bránili Septimiovi Sevérovi roku 198 n. l. hořícími naftovými projektily.
Asfaltování chodníků snad poprvé použito při stavbě Baghdádu Araby až roku 762 n. l. O užití asfaltu ve stavebnictví se vykládá v dějích výpravy císaře Tráiána proti Parthům do Mesopotamie roku 115-116.
Turecké úřady pronajímaly před první světovou válkou naftové prameny u Hítu na Eufrátu (dnešní irácká provincie Anbár). Povrchový asfalt byl rafinován a používal se na potírání rovných střech, aby do domů nezatékalo. Průmyslové využití irácké ropy však nastalo až roku 1927 na nalezištích u Kirkúku.
První povrchová ruční těžba ropy v Evropě je zaznamenána roku 1854 v lokalitě Bobrka u Boryslawi v haličských Karpatech na dnešní západní Ukrajině. První vrt pro získávání petroleje na svícení v Boryslawi byl otevřen roku 1861 a byl to začátek prvního evropského naftařského boomu.
Roku 1908 zde také vypukl první požár evropských naftových polí. Pro srovnání: první naftový vrt v Baku a okolí je z roku 1846 a rozparcelování polí pro mezinárodní investory (bří Nobelové, Rothschild) je z roku 1872.
Asfalt, lat. bitúmen, byl podle nálezů poprvé užit neandertálci c. 40 tisíc k upevnění kamenných šipek na šípy a nástrojů (jeskyně Gura Cheii u Râşnova v Rumunsku, lokalita Tall at-Tlal v Syrii, kde novější datace užití asfaltu jako lepidla až c. 70 tisíc). Sumeřané a po nich všichni Mesopotamci užívali asfaltu jako stavebního pojidla a při stavbě rákosových plavidel (nejstarší nález takové lodi je z kuvajtské lokality as-Sabíja c. 5000 př. n. l.). Na konci egyptské nové říše začali asfaltu používat na Nilu k mumifikaci (z per. múm, vosk n. asfalt, z toho arab. múmija, asfalt).
Nafthálí, jeden z kmenů Israéle, řec. Nefthali§ 1108
Naga v SDN§ viz Naq'a
Naga, Nagaland, Nagové, lid a ind. spolkový stát§ 500, 155
Nagabata, ves u Dúr na Eufrátu§ 180+
Nagádípa, o. u sever. pobřeží Cejlonu§ 450
Nagar, pův. chalkolit. m. v Džazíře, ztotožňováno s Nawarem/Namarem (?), dn. lokalita Tell Brák v SYR§ 3500, 3200, 2500, 2191
Nagara§ viz Pátaliputra
Nágasena, buddh. mnich z Milindapaňhy§ 155
nagasi, jihoarab. „výběrčí daní“, z toho etiop. negus, neguš, „král“§ 600
Nagidda, urský místokrál v Awanu§ 2021
Nagidos, m. v Kilikii, dn. kopec Paşabeleni u Bozyazı v TR§ 260
Nagítu, m. v elamském přímoří poblíž Babylónie, dn. neznámé lokality§ 701, 694
Nahanarvalové§ = Silingové
Nahapana, řec. Naépana, k. indosakské dynastie Kšaharáta/Satrapové§ 55, 20+ a viz Sakové
Naharina, eg.§ = Chanigalbat, Mygdoniá
Nahávand§ viz Láodikeia v Médii
nahota, v athletice§ 720
Nahr al-kalb§ viz pod Lykos
Nahr Barad᧠viz Bardinés
Nahr az-Zarkí§ viz Jabbok
Nahr malcha, Nahr malk, nahar malka, „královská řeka“, největší kanál v Mesopotamii. Dílo Nabû-kudurrí-usura ii. spojující Eufrátés s Tigridem obnovili Seleukovci, dn. Razwaníja mezi Babylónem na jihu a Baghdádem na severu. Není v CSD.
Nachal Musri, Nachal mát Musri, "Egyptské wádí", ass. pevnost na egypt. hranicích, dn. al-Aríš (?)§ 720
Nácháš, řec. Naas, k. Ammónitů§ 1015, 1005
Nachchunte, elam. sluneční bůh§ 1830 a viz theofor. jména
Nachchunte-Utu z Elamu, manž. Kutir-Nachchunteho III. a jeho b. Šilchak-Inšušinaka§ 1159, 1140, 1125
Nachké z Cininši/Hérákeiúpolis Megas, dyn. dolnoegyptský§ 671
Náchór, o. Terachův, děd Abrahámův§ 2279, 2249, 2220, 2150
Nachové§ viz Čečeni
Nacht§ 1. písař a astrolog Thutmosea IV., manž. Tauije, 1425; 2. wezír jihu, 1417
Nacht-ef-Mut, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 945
Nacht-Min, s. (?) Ajy II.§ 1352
Nacht-Neit§ 1. manž. Džerova, 3127; 2. manž. Denova, 3054
Nachtpaaten, -aton, Nacht-pa-Aten, čati z Osmnácté dyn.§ 1567
Nachičevan, Nachčevan, ázer. Naxçevan, stará armenská Naxuana (asi pl.), m. a autonomní republika AZ obklopená ARM a IR§ 786-, 369+
náia (pl.), hry v Dódóně, věnované místnímu celohellénskému Diovu kultu a jeho chrámu (od náos, chrám)§ 776
Naia, koster. ostatky dívky z Yucatánu§ pravěk (2)
Ná'id-Marduk, b. Nabû-zéra-kitti-lišira, ass. guvernér Přímoří§ 680
Naimanés, s. Naimanův, lat. Nemanes, vyslanec Mithridáta IV (n. VI.?)§ 190
Nairi, jeden z krajů Urartu na horním toku ř. Záb, jižně od jezera Van; původ. označení Assyřanů pro celý hornatý kraj mezi horním Eufrátem a Urmijským jezerem, jednu jehož část kontrolovali sami, ve druhé se osamostatnilo Urartu§ 1320, 1275, 1235 - 1232, 1113, 1075, 1072, 968, 912, 889 - 886, 882, 879, 859, 852, 819 - 815, 774, 739, 737, 719, 107
Naissos, lat. Naissus, pův. ill., thrácké a kelt. sídliště jmenované podle řeky Navissos/dn. Nišava, po roce 75 s římskou pevností, dn. Niš v Srbsku, rodiště římských císařů, mimo jiné Cónstantína I.§ 339, 73-, 87+, 269+, 270+, 293+, 350+, 361+, 364+
nájem, nájemné bytu, nájemní bydlení§ viz architektura a ceny
nájemce půdy, colónus/"obdělávatel", osob. svobodný, laetus/"radostný?" (nezn. původ.), cizí/barbarský nájemce§ 85+ (léx manciána), 269+ (Germáni), 270+, 309+ (zákaz opuštění půdy), 344+ (příznivci circumcelliónů), 350+ (laetové v Galliích/Germániích), 357+ (ibid.)
Nakacu, jap. princ, vzbouřenec proti Ričúovi§ 343+
Nakebos z Nabatie§ 8
Nakŏleia, Nakŏlia, tak též na mincích, m. ve Frygii, dn. Seyitgazi v TR§ 366+
Nakŏné, Nakóné, obec na západu Sicílie polohy dnes nezn., snad poblíž Entelly§ 250
Nakrason, Nakrasos, m. v Lýdii u Stratoníkeje, dn. asi u obce Bakır v TR, dř. Nakras§ 129
Nalda-mak/Nawidemak, manž. Tanid-amaniho, k. v Meroé§ 80
nalezinec§ viz siroty, fondy nadační
Namadas§ viz Narbada
Namar§ viz Nawar (nikoli však Namri)
Namára, an-Namára, an-Nimára, mí u Šahby na jihu SYR§ 106+, 115+, 325+
Namélé z Petry, manž. tlumočníka Alexandra ze Sakkaie§ 84
Namhe Čcha-čchaung, ang. Namhae Ch’ach’aung, k korejského státu Šilla§ 57
Namib, poušť na jz. Afriky§ pravěk (2)
Namibie, moderní africký stát, dř. (Německá) Jihozápadní Afrika§ 500
Namilt§ viz Nimlot
Nam Jüe/Namyue§ viz Namviet
Namma, stará sum. bohyně z počátků Eridu, jednou matka Enkiho zdobená podsvětními atributy§ viz osob. jména (Ur-Namma apod.)
Nammach, Nam-mach, vládce v Nippuru, manž. Pakalamy§ 2600
Nammachani z Lagaše, Nam-macha-ni, Nammachni, dyn., manž. Nincheduy§ 2255, 2164, 2119
Namneové, lat. Namnetí, kelt. nárůdek v okolí Nantes§ 56
Namninechedu z Uru, d. Šulgiho§ 2078
námořní invase, první popsan᧠694
Mezi klasická vylodění z vody patří ve starověku perské invase do Hellady (i s přemostěními), boje za peloponnéské války, výprava Athénských na Sicílii, vylodění Agathoklea v Africe, Římanů tamtéž atd. Početně největší vyloďovací invasní akcí byl až v novověku Den D za druhé světové války 6. června 1944 v Normandii na devadesátikilometrovém úseku.
Anglo-amerických spojenců bylo v přímé akci na 156 tisíc vojáků (z toho 23 400 parašutistů) z pěti až sedmi tisíc lodí a člunů (z toho bojových lodí bylo 1213, největší loďstvo všech dob), vylodění předcházelo těžké bombardování 11 500 spojeneckých letadel.
Pro celou operaci vylodění spojenců v Evropě Overlord však měli Angloameričané k disposici tři miliony vojáků a třináct tisíc letadel. Za vylodění padlo na šest tisíc mužů (do ukončení celé operace na 65 tisíc), zhruba stejný počet na německé straně. Jiné zdroje vycházejí ze síly spojenců kolem 1,5 milionu mužů, Němců kolem 350 tisíc, z nichž padlo na 120 tisíc spojenců a přes 110 tisíc nebo dokonce dvě stě tisíc Němců.
Do normanské invase byla nejrozsáhlejší vyloďovací akcí pokusy čínskomongolského císaře Kublajchána (+ 1294), Čingischánova vnuka, dobýt japonské souostroví v letech 1274-1281. Největší invase připadla na léto 1281, kdy se proti Japoncům vypravilo loďstvo z Koreje o devíti stech lodích a z Číny o 3500 plavidlech údajně dohromady se 140 až 160 tisíci mongolských, korejských a čínských vojáků a námořníků. Neuspěli, Japonci je odrazili a celé loďstvo pak zničil v srpnu tajfun.
námořnictvo§ viz loďstvo
Nambed z Persie, nijak známý údělný král pod Arsakovci§ 141
Namri, starší Namar, Nawar (jiné od Namar/Nawar), země východně od Tigridu a již. od jezera Urmia; spolu s Nairi část pozd. Médie Atropatény, viz, její severových. část, populace většinově původně (?) gutijská n. kassitsk᧠2292, 2191, 1763, 1125, 843, 836, 829, 814, 806, 797, 782, 774, 744
Namší, Nimší z Israéle, o. Jhóšáfáta, děd Jéhúa§ 842
Namviet, Nam Việt, Daiviet, čín. Nan Jüe/Nanyue, stát na severu Vietnamu§ 175 (panovníci), 39+, 43+ a viz s. v. Vietnam