N

Na'amá z Ammónů, m. Rchab'áma Júdského, řec. Naama§ 933

Naarda, Nearda, Nehardea (pl.), m. na Eufrátu západně od Ktésifóntu§ 15+ a viz pod Iúdaioi

Nabajátu, arab. kmen na severu Arábie, snad předkové Nabatajů§ 689, 651, 645

 

Nabarzanés z Persie, chíliarchos§ 330

 

Nabataiá, Nabatie, Nabatové, hebr. Nebajót, v Zénónových papyrech Anabataioi, dn. arab. al-Anbaat, Nabatajští/Nabatští Arabové, severoarabský národ na Sínaji a v Transjordání§ 2255, 689, 651, 645, 549, 311, 260, 250, 182, 175, 168, 166, 218, 150, 135, 129, 110, 101, 103, 96, 93, 87, 86, 83, 76, 69, 65, 62, 61, 55, 48, 47, 42, 39, 31, 30, 25, 24, 9, 8-, 1+, 5+, 9+, 18+, 30+, 34+, 37+, 40+, 67+, 70+, 94+, 106+, 115+, 124+, 325+; viz též pod Arabové, Arábie a Petrá

Jméno prý měli podle jistého Nabata, srov. assyrské jméno Nabátu (?), ale říkalo se jim také řec. Dacharénoi. Beduini z jižní Babylónie zvaní Nabátu n. (zřejmě jiní) Nabaṭu pravděpodobně předky Nabatů z Petry nejsou; jejich pravlastí asi byl region Hismá. Celé hornaté území bylo v římské době zváno i Arabiá hé oreiné, Arabia Petraea, Skalistá Arabie.

V Petře byly roku 2010 restaurovány nástěnné malby z hellénistické Petry v jednom ze společenských sálů s vyobrazeními vinné révy a hroznů, efébů a ptáků. Britští restaurátoři odhadli, že majitelem domu býval arabský obchodník s vínem. Sídelním městem Nabatů byla vedle Petry Bosra/Bostra v Auranítidě, pozdější správní středisko římské provincie Arabia. Kolonie nabatských Arabů sídlila v Puteolách a v Římě, kde pravděpodobně od Augustových dob udržovala i svůj chrám. Na rozdíl od sousedních monarchů, žádný k nabatajských králů nikdy Řím nenavštívil.


Nabdalsa z Numidie, bohatý Numid a spiklenec§ 107

 

Nabi-Enlil z Malgia, dyn.§ 1787

Nabi-Ilíšu z Uruku, amor. dyn.§ 1813

Nabi-Ulmaš, s. Narám-Sînův, guvernér Tutubu§ 2292

Nabili z Elamu, vojevůdce§ 1790  

 

Nabis ze Sparty, lat. Nábis, gen. Nabida, dórský na jeho ražbě: "basileŏs Nabiŏs", k., s. Démarátův, manž. Apie n. Apégy či Agapény§ 491, 227, 207 - 204, 201, 200, 198, 196, 195, 193, 192

Nabonassar§ = Nabû-násir, éra N.
Nabonid§ = Nabû-ná‘id
Nabopalassar§ = Nabû-apla-usur

náboženská svoboda, viz svoboda slova
náboženství, viz kulty římské, Bohové a jejich svátky

Nabridius§ viz Nebridius 

 

Nabu(ok)chadnezzar apod.§ = Nabû-kudurrí-usur
Nabû, gen. Nabia, jeden z hlavních mesopotámských bohů, oblíbený v Babylónu§ 811, 806, 268, 187 a viz theoforní jména  

Jméno je kontrakcí z nabíu(m), tj. povolaný, pův. vegetativní kult a bůh znalosti psaní, který psal lidské osudy určené bohy. Jeho sídelním městem byly Borsippy, do Babylónu jej jako Mardukova syna uvedl poslední král I. babylónské dynastie Samsuditana (1626 - 1594), populární v Babylónu ale byl až v posledním tisíciletí. Kult přišel ze západu a oblíben byl mezi Chaldaji. Helléni ho připodobnili k Apollónovi a v mesopotamské oblasti se stal vyjádřením rodového kultu Seleukovců. Srov. též hellénisované theoforní jméno ze syropalestinské oblasti Barnabás, Barnabús (z Bar Nabû, "Nabiův syn", řec. Apollinários). 


Nabû-achché-iddina z Babylónu, bankéř z klanu Egibi§ 560

Nabû-achché-iddina, s. Kuppuptův, guvernér Nippuru§ 675 

 

Nabû-apla-iddina z Babylónu§ 1. k., s. jisté Chetitky, o. nezn., 1219; 2. k., záměna asi s Marduk-apla-iddina, 1160; 3. k. v Babylónu, 1006, 942, 883, 878, 851; 4. statkář z klanu Núr-Sîn, 560

 

Nabû-apla-usur, hebr. Nabopalassar, řec. Búpalossoros, k. v Babylónu§ 626, 624, 616, 614, 612, 609 - 605, 599 

Nabû-balassu-iqbi, o. Nabû-ná'ida§ 556

 

Nabû-bél-šumáti z Bít Jakíni, povstalec§ 651, 649, 646

Nabû-bullit [...]§ viz pod Šamaš-eríba

Nabû-étir, guvernér Přímoří§ 680

 

Nabû-kabti-achchéšu, písař palácový§ 705 

 

Nabû-kudurrí-usur, jméno babylónských králů („Bože N., střez mého nejstaršího syna“ [kudurru je výpůjčka z elam.]); hebr. Na/ebo/uk/chadne/-ressar, Nabu(ok)chadnezzar, řec. Nabúchodonosaros:§
Nabû-kudurrí-usur I.§ 3200, 1159, 1139, 1134, 1125, 1116, 1103, 1099, 770
Nabû-kudurrí-usur II.§ 1400, 800, 617, 605, 601, 597, 595, 589, 587, 585, 582, 573, 567, 562, 553, 187  
Nabû-kudurrí-usur III. alias Nidíntu-Bél I. (per. Naditabira), syn Kén-zéri (vydával se za syna Nabû-ná´ida)§ 522, 521
Nabû-kudurrí-usur IV. alias Nidíntu-Bél II., vlastním jménem Arácha z Armenie (vydával se za syna Nabû-ná´ida jako jeho předchůdce)§ 521

Nabû-kudurrí-usur z babylónu, o. turtána Bél-ibniho§ 651  

Nabû-mukín-apli, k. v Babylónu§ 978, 942 

Nabû-mukín-zéra, ass. Mukín-zéra z Bít Amukkáni, k. v Babylónu, o. (Nabû-)šuma-ukína§ 733, 731, 729

Nabû-nádin-šumi, Babylóňan, potomek Ekur-šuma-šubšiho§ 1006 

Nabû-nádin-zéri, ass. Nadinnu, k. v Babylónu§ 734, 733


Nabû-ná‘id, hebr. Nabonid, řec. Naboandélos, k. v Babylónu§ 556, 555, 553, 550, 549, 540, 539, 522

Nabû-násir, k. v Babylónu§ 747, 745, 734, 721 

Nabû-qáté-sabat z Babylónu, dvořan§ 648 

 

Nabû-réchta-usur, ass. dvořan§ 670 

 

Nabû-rimanni, nejstarší jménem známý babylónský astronom, řec. Nabúrianos či Naburiannyos§ 300

Nabû-salim z Bít Jakíni, o. Aplájův, s. Marduk-apla-iddiny§ 653 

 

Nabû-šalimšunu, král. písař§ 705 

 

Nabû-šarra-usur, vojevůdce/ša réši Ašur-báni-apliho§ 659

 

Nabû-šezibanni z Egypta§ = Psammetichos I.

Nabû-šuma-éreš, šandabakku/guenna Nippuru§ 663, 652  

 

Nabû-šuma-iddin z Nippuru§ viz Šuma-iddin

Nabû-šuma-iddina z Nippuru, velekněz Nanšin§ 1103

Nabû-šuma-iškun z Babylónu§ viz Nabû-šuma-ukín I. 

Nabû-šuma-iškun II., k. v Babylónu§ 761, 747

Nabû-šuma-iškun, s. Marduk-apla-iddiny, ass. Samuna§ 689  


Nabû-šuma-líbur, k. v Babylónu§ 1033, 1024 

Nabû-šuma-líšir, b. Nabû-kudurrí-usura II.§ 605

Nabû-šuma-ukín I., k. v Babylónu, možné též N.-š.-iškun)§ 942, 908, 892, 883    

Nabû-šuma-ukín II., k. v Babylónu, ass. Šuma-ukín§ 733

Nabû-šuma-ukín z Bít Amukkáni, s. Nabû-mukín-zéra, ass. Šuma-ukín§ 729

Nabû-šuma-ukín z Nippuru, správce Ezidy, manž. Gigitum§ 560


Nabû-ušabši, aram. šejk§ 731

Nabû-ušabši, guvernér Uruku§ 663, 648  

Nabû-ušallim, snopravec v Aššuru§ 670 

Nabû-ušallim z Bít Dakkúri, šejk§ 678

Nabû-ušézib z Puqúdů, šejk§ 648 

 

Nabû-zéra-kitti-líšir z Bít Jakíni, šejk§ 680
Nabû-zéra-iddin, hebr. Nbuzar'adán, řec. Nabúzardanés, vysoký činovník babylónského dvora ("šéfkuchař", popř. velitel královské gardy) a likvidátor prvního Jahweho chrámu§ 587

Nabû-zéra-líšir, ummiánu/ummânu Aššur-acha-iddiny, b. Adad-šuma-usura, s. Nabû-zuqup-kéna, písaře Sîn-achché-eríby, vn. Marduk-šuma-iqíšy, o. Issár-šuma-éreš, rab tupšarré Aššur-bani-aplův a písař Enúma Anu Enlil, a astrologa Šumája§ 705

Nabû-zéra-šubši z Uruku, s. Bullutův, b. Bél-ibniho, obnovitel Akíta§ 747

Nabû-zuqup-kén, písař a ummiánu Sîn-achché-eríby, s. Marduk-šuma-iqíšy, b. Adad-šuma-usura, potomek Gubbi-iláni-éreš, o. Nabû-zéra-líšira a Adad-šuma-usura§ 705 

Nabúgu, Napúgu, s. satrapy Gubárua§ 539  

 

nábytek:
Hellénský nábytek. Klasická hellénská domácnost byla nábytkem vybavena velmi střídmě, a to i v případě velmi majetných rodin. Malými okny šlo do místností málo světla a „obytné“ místnosti nesloužily stejným způsobem, jako dnes. Veškeré domácí práce i společenský život se soustřeďoval spíše na „dvůr“.

V místnostech nestály žádné skříně, neboť ty byly až vynálezem římským. Vlastní vzory pro nábytek hellénského světa jsou pravděpodobně z Egypta. V hrobce Heteferidy ze 26. století se uchoval nábytek se zlatým lůžkem s podhlavníkem na opření krku, zřejmě nejstarší postel.

Šaty a veškeré další věci ukládali Helléni do skříněk a různých truhlic se zámky (larnax). Podle uměleckého provedení truhel bylo poznat sociální příslušnost majitele. Egypťané, jak ukázaly nálezy z osady stavitelů královských hrobek v Thébaidě, dávali osobní věci a šaty do košů, hliněných hrnců nebo dřevěných truhel. Stolovali na tácech, které bývaly na dřevěných stojáncích. V „bytech“ byly cihlové divany na sezení i spaní. Jenom „lepší“ rodiny měly dřevěná lůžka, stolky a sesle.

Při práci a odpočinku sedávali lidé na stoličkách a sedátkách (i skládacích, difros), obdobných dnešním židlím. Takové židle s opěradly na ruce vyklenutým směrem od sedícího používaly hlavně ženy, nebo na nich seděli bohové. Říkalo se jim thronos a jako trůn jejich podoba i svým způsobem i účel vydržely dodnes.

Po celý starý věk jedli, hodovali, ale také intelektuálně pracovali lidé na lehátkách, kde jedna strana byla vyvýšena a sloužila jako opěrka (klíné). před lehátkem stával nízký stolek (trapeza), hostiny se ale konaly také za jedním velkým stolem se spojenými lehátky.

Antika u jídla a rozprávění od sedmého století ležela; sezením se trůnilo, soudilo, prostě vládlo. Homérovští hrdinové u jídla a pití seděli na židlích nebo v křeslech, často s podnožkou (srov. dar Héry Hypnovi ve xiv. zpěvu Íliady).

Ženy používaly pohovky (lechos) s polštáři, koberci či přehozy. Ke spánku se na prostých lůžcích lidé ukládali přikryti dekou. Péřové přikrývky všeho druhu starý věk neznal - a vlastně ani nepotřeboval. Nejstarší zachované koberce však pocházejí z údolí sibiřského Pazyryku na území severovýchodního Kazachstánu, srov. pod mumie. Skythská lokalita z 5. až 3. století s několika pohřby v mohylách uchovaných v ledu kromě toho dosvědčuje Hérodotova slova o tom, že Skythové se oddávali vdechování kouře z konopí, cannabis.

Dům osvětlovaly hliněné či bronzové olejové knotové lampy (lychnos) či lojové nebo voskové svíce. Louče (lampas) byly používány jen pro osvětlování v otevřeném prostoru (cesta v noci).
Zřejmě nejstarším jmenovaným řemeslníkem-truhlářem, tektón, byl v Odysseji Ikmalios/Ikmaleos, který pro Pénelopeju zhotovil lenošku.

Římský nábytek. Stejně jako hellénské místnosti byly také římské (a italské) střídmé s málo nábytku, s málo stolů a skříní. Třebaže původně Římané u jídla seděli, vlivem hellénismu začali zaléhat na lehátka, kde též diskutovali, bavili se, pili atd. Lehátko v jídelnách bylo obvykle určeno pro tři strávníky (tríclínium). Jídelních stolů v dnešním slova smyslu bylo používáno hlavně k servírovacím účelům, viz s. v. hostiny (3). Lehátka byla původně dřevěná a před Suklou byla prý v Římě pouze dvě stříbrná, podle Plínia (? po veškeré kořisti z Východu?). První je v římské produkci opatřil stříbrným kováním antikvář Fenestella. 

Roku 2007 byly v Herculáneu ve ville L. Calpurnia Písóna, „villa dei papiri“, odkryty první zbytky římského trůnu, židle s opěradly zdobené slonovinou, jaké byly známy jen z nástěnných maleb.

Matrace a polštáře na lehátkách a lůžkách byly plněny vlnou, od 1. st. n. l. bylo módní plnit je husím peřím (loveny v Germániích). Římané na lůžka používali přikrývky, prostěradla neznali.

Předměty byly v místnostech obvykle skladovány na nástěnných policích, nebo v místnostech k tomu určených. Osvětlení místností večer poskytovaly hliněné nebo bronzové knotové olejové lampičky.

Starožitný nábytek se stal ještě koncem republiky předmětem sběratelské vášně. Zřejmě první z Evropanů, který starožitnostem propadl, byl Augústus, sbírající cenné kusy nábytku a korithské vázy (slitina zlata, stříbra a bronzu vzniklá údajně při požáru Korinthu roku 146). O sběratelství, vykrádání památek apod. viz také pod hroby.

Luxus konce republiky a později byl nepřehlédnutelný také u nábytku. Stůl z pomalu rostoucího a proto vzácného afrického citrovníku, mensa citrea, stál milion sésterciů. Císař Neró, jehož majetek byl odhadován na tři sta milionů sésterciů, měl prý takových stolečků s nohami ze slonoviny pět set (sic).

Starý svět neznal lakování nábytku, dekorací ani dřevěných stolních kousků. Povrchová úprava končila vyhlazením a fermežovým nátěrem. Pevný a lesklý lak je vynález čínský z dynastie Šang (1523-1028) a jeho technologie se do Středomoří nedostala.

nacionalismus§ viz národovectví

Nádáb z Israéle, k.§ 912

nadace, finanční podpůrné fondy, výchovné, filanthropie, viz obilí, zásobování potravinami, nebo pod ceny, bohatství, dobročinnost; hellénská dobročinnost/euergesie byla například v Athénách částečně uzákoněna, viz tam, a svým způsobem žije dál v anglosaské nadační dobročinnosti; viz pod obilí.

Staré podpůrné fondy nebyly vázány na žádnou ideologii. Alimentační fondy na podporu chudých dětí svobodných lidí/alimenta ingenuórum ingenuárumque zakládali z panovníků Nerva, viz rok 97+, Tráiánus, Antónínus Pius a M. Aurélius, viz pod obilí v části o nadačních fondech a srov. též pod spolky.

Helléni, muži ženy, zakládali finanční fondy a odkazovali pod správu státu či ročně státem určovaných pečovatelů/epimelétai pozemky, z jejichž kapitálových výnosů se hradily výdaje/ekdaneismos, egdaneismos, ekdaneisis na výroční slavnosti a hry, platili se herci, oběti, též udržování paměti na sebe sama či někoho z rodiny.

Kritoláos z Aigialy na Amorgu, syn Alkimedontův, zanechal státní správě dva tisíce drachem, aby z výnosů fondu ročně uspořádávali hostinu pro občany a soutěže v poctu jeho zemřelého syna Aleximacha (c. 150). Nebude-li fond dobře spravován, stanovil pokutu jednoho tisíce drachem. Ze zhruba stejné doby pochází stéla se založením fondu šedesáti min na financování herců o dionýsiích. I zde stanovili pokutu za špatné vedení nadace její zakladatelé Aristomenés a Psylla z Kerkýry ve výši poloviny nadačního kapitálu. 

V Delfách roku 160 podobně financoval Attalos II. každoroční slavnosti attalejí a peníze pro školní zařízení. Kolem roku 280 věnovali na Kalaurii Agasiklés a Níkagorá peníze a půdu, z jejichž výnosů a prnájmů se měly financovat obětiny Poseidónovi a Diovi. Nadaci nespravovali volení státní úředníci, ale každoročně vybíraný epimelétés (odpovědný ale nejvyšším úřadům). Za správce nadací byli obvykle stanovováni muži starší třiceti let, resp. mezi 35 a sedmdesáti.

Z roku 42+ pochází stéla se zřízením nadačního fondu ve výši osmi tisíc dénáriů v Gytheiu, z jejiž výnosů se měl platit olej pro athléty slavnostních her pro domácí i cizince. Na finance dohlíželi archontové a synedrové, tedy vedle stratégů nejvyšší každoroční státní činovníci. Zřizovatelkou byla jistá Fainiá Arómation či Bómation. 

Nejstarší bytovou nadací zařízenou pro správu sociálních bytů byla a je instituce velkofinančníka a prvního evropského globálního velkopodnikatele Jakoba Fuggera z roku 1521 (viz o něm s. v. zlato). Postavil v Augšpurku 67 domů se 140 byty (o průměrné ploše šedesáti metrů čtverečních), v nichž platili nájemníci roční činži jednoho rýnského zlatého. To se dnes přepočítává bez zohlednění inflace na jedno necelé euro, k tomu služby za padesát eur. Podmínkou k získání na svou dobu luxusního bytu bylo pocházet z Augšpurka (nebo tam dlouho žít), být katolíkem (podnikatel financoval Habsburku) a třikrát denně se za Fuggera pomodlit. 10. listopadu 1911 první ze vzdělávacích fondů/grantů se základem vyšším než jedno sto milionů dollarů založil Andrew Carnegie, americký průmyslník a filanthrop skotského původu (v roce 1900 vyráběl čtvrtinu americké produkce železa). Grant byl ve výši 125 milionů USD. Téhož dne roku 2002 věnoval podnikatel v počítačové technice Bill Gates jedno sto milionů USD indické vládě na zmírnění a omezení následků epidemie AIDS. Předtím věnoval na tři miliardy dolarů na globální projekty vedoucí k omezení plodnosti ve třetím světě.

 

Nádinnu, Nádinu§ = Nabû-nádin-zéri

Nádinnu z Laraku, dyn.§ 731

nadítum, akk., sum. lukur,  bezdětná/panenská kněžka chrámového kultu obývající ženské "kláštery" s autonomní ekonomikou, sum. gá-gi4-a/akk. gagûm ("dům pod zámkem", nejváženější v Sipparách Šamašův)§ 2316, 1895, 1793    

an-Nadžaf, m. v IRQ§ 325+

Nadžd, "Vysočina", vyprahlá histor. země v centru Arábie se sídlem v oase ar-Rijád/"Zahrady" (sg.: ar-raud; dříve Hadžr, založeno předisl. Banú Hanífa), kmenová součást KSA§ 115+

Nadžrán, oasa na hranicích KSA a YMN§ 325+ 

 

Naeirá, služka Kleopatřina§ 30

Naeratius Cereális, praef. Urbí = (Neratius?), b. Vulcacia Rufína, praef. praet.§ 338+, 352+, cos. 358+  

Naert, Narat, ka Šesté dyn., manž. Tetiho III.§ 2345

Naeviánus, propuštěnec§ 77

Cn. Naevius, básník a životopisec§ 270, 235, 206, 204, 201, 189

M. Naevius, tr. pl.§ 187

L. Naevius Aquilínus§ cos. ord. 249+ 

Q. Naevius Crista, velitel§ 214

L. Naevius Surdínus§ praet. 10-, cos. suff. 30+ (nebo to jsou dvě osoby)

Q. Naevius Cordus Sútórius Macró vulgó Macró, praef. praet.§ 24+, 28+, 31 až 38+   

nafta, ropa, mesopotamská, asfalt§ 311, 68

Hellény později zvána Médejin olivový olej/Médeiás elaion. Alexandrovým hlavním mastičkářem a něco jako animátorem, tajemníkem přes zábavu, byl jistý Athénofanés z Athén. Mimo jiné jako legrácku pro pobavení krále roku 331 jako první předvedl moc nafty-petroleje. Na lázeňského eunúcha Stefana, prý s překrásným hlasem, dal nalít petrolej a zapálit. Živá pochodeň všechny vyděsila, ale podařilo se to uhasit, nicméně nešťastník tím ještě dlouho trpěl.

V hellénistické době byla známa osada Démétrias v Assyrii na Tigridu s chrámem Anaje, královskými pozemky a s naftou v okolí. Nacházela se totiž na jižním okraji pozdějších kurdských naftových polí u dn. Kirkúku. V Poeufrátí proslulo asfaltem město Hellény zváno snad Is/His ležící na stejnojmenném přítoku Eufrátu, v hellénismu asi Aeipolis, dn. Hít v IRQ (ten je známý nikoli asfaltem, ale vodními koly na zavodňování postavenými údajně v hellénismu). Hellénský starověk ropu masověji nepoužíval, snad byla součástí „řeckého ohně“, zápalné zbraně neznámého složení, hořící i pod vodou. První zmínka o zapálené naftě použité ve válce, která nebyla žádnou tekutinou k uhašení, je z války Tigrána I. s Římany, cf. rok 68: že by první zmínka o "řeckém ohni"? Haterští Arabové se bránili Septimiovi Sevérovi roku 198 n. l. hořícími naftovými projektily.  

Asfaltování chodníků snad poprvé použito při stavbě Baghdádu Araby až roku 762 n. l. O užití asfaltu ve stavebnictví se vykládá v dějích výpravy císaře Tráiána proti Parthům do Mesopotamie roku 115-116.

Turecké úřady pronajímaly před první světovou válkou naftové prameny u Hítu na Eufrátu (dnešní irácká provincie Anbár). Povrchový asfalt byl rafinován a používal se na potírání rovných střech, aby do domů nezatékalo. Průmyslové využití irácké ropy však nastalo až roku 1927 na nalezištích u Kirkúku.

První povrchová ruční těžba ropy v Evropě je zaznamenána roku 1854 v lokalitě Bobrka u Boryslawi v haličských Karpatech na dnešní západní Ukrajině. První vrt pro získávání petroleje na svícení v Boryslawi byl otevřen roku 1861 a byl to začátek prvního evropského naftařského boomu.

Roku 1908 zde také vypukl první požár evropských naftových polí. Pro srovnání: první naftový vrt v Baku a okolí je z roku 1846 a rozparcelování polí pro mezinárodní investory (bří Nobelové, Rothschild) je z roku 1872.

Asfalt, lat. bitúmen, byl podle nálezů poprvé užit neandertálci c. 40 tisíc k upevnění kamenných šipek na šípy a nástrojů (jeskyně Gura Cheii u Râşnova v Rumunsku, lokalita Tall at-Tlal v Syrii, kde novější datace užití asfaltu jako lepidla až c. 70 tisíc). Sumeřané a po nich všichni Mesopotamci užívali asfaltu jako stavebního pojidla a při stavbě rákosových plavidel (nejstarší nález takové lodi je z kuvajtské lokality as-Sabíja c. 5000 př. n. l.). Na konci egyptské nové říše začali asfaltu používat na Nilu k mumifikaci (z per. múm, vosk n. asfalt, z toho arab. múmija, asfalt).     

Nafthálí, jeden z kmenů Israéle, řec. Nefthali§ 1108

 

Naga v SDN§ viz Naq'a

Naga, Nagaland, Nagové, lid a ind. spolkový stát§ 500, 155

Nagabata, ves u Dúr na Eufrátu§ 180+

 

Nagádípa, o. u sever. pobřeží Cejlonu§ 450

 

Nagar, pův. chalkolit. m. v Džazíře, ztotožňováno s Nawarem/Namarem (?), dn. lokalita Tell Brák v SYR§ 3500, 3200, 2500, 2191   

 

Nagara§ viz Pátaliputra

Nágasena, buddh. mnich z Milindapaňhy§ 155

 

nagasi, jihoarab. „výběrčí daní“, z toho etiop. negus, neguš, „král“§ 600

Nagidda, urský místokrál v Awanu§ 2021

Nagidos, m. v Kilikii, dn. kopec Paşabeleni u Bozyazı v TR§ 260

Nagítu, m. v elamském přímoří poblíž Babylónie, dn. neznámé lokality§ 701, 694 

 

Nahanarvalové§ = Silingové
Nahapana, řec. Naépana, k. indosakské dynastie Kšaharáta/Satrapové§ 55, 20+ a viz Sakové

Nahávand§ viz Láodikeia v Médii 

nahota, v athletice§ 720

Nahr al-kalb§ viz pod Lykos

Nahr Barad᧠viz Bardinés

Nahr az-Zarkí§ viz Jabbok

Nahr malcha, Nahr malk, nahar malka, „královská řeka“, největší kanál v Mesopotamii. Dílo Nabû-kudurrí-usura ii. spojující Eufrátés s Tigridem obnovili Seleukovci, dn. Razwaníja mezi Babylónem na jihu a Baghdádem na severu. Není v CSD.

Nachal Musri, Nachal mát Musri, "Egyptské wádí", ass. pevnost na egypt. hranicích, dn. al-Aríš (?)§ 720

Nacharina, eg.§ = Chanigalbat, Mygdoniá

Nácháš, řec. Naas, k. Ammónitů§ 1015, 1005   

 

Nachchunte, elam. sluneční bůh§ 1830 a viz theofor. jména 

Nachchunte-Utu z Elamu, manž. Kutir-Nachchunteho III. a jeho b. Šilchak-Inšušinaka§ 1159, 1140, 1125  

Nachké z Cininši/Hérákeiúpolis Megas, dyn. dolnoegyptský§ 671

Nachové§ viz Čečeni

Nacht§ 1. písař a astrolog Thutmosea IV., manž. Tauije, 1425; 2. wezír jihu, 1417 

Nacht-ef-Mut, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 945 

Nacht-Min, s. (?) Ajy II.§ 1352

Nacht-Neit§ 1. manž. Džerova, 3127; 2. manž. Denova, 3054 

Nachtpaaten, -aton, Nacht-pa-Aten, čati z Osmnácté dyn.§ 1567

Nachičevan, Nachčevan, ázer. Naxçevan, stará armenská Naxuana (asi pl.), m. a autonomní republika AZ obklopená ARM a IR§ 786-, 369+ 

 

náia (pl.), hry v Dódóně, věnované místnímu celohellénskému Diovu kultu a jeho chrámu (od náos, chrám)§ 776

Ná'id-Marduk, b. Nabû-zéra-kitti-lišira, ass. guvernér Přímoří§ 680

Naimanés, s. Naimanův, lat. Nemanes, vyslanec Mithridáta IV (n. VI.?)§ 190

 

Nairi, jeden z krajů Urartu na horním toku ř. Záb, jižně od jezera Van; původ. označení Assyřanů pro celý hornatý kraj mezi horním Eufrátem a Urmijským jezerem, jednu jehož část kontrolovali sami, ve druhé se osamostatnilo Urartu§ 1320, 1275, 1235 - 1232, 1113, 1075, 1072, 968, 912, 889 - 886, 882, 879, 859, 852, 819 - 815, 774, 739, 737, 719, 107

Naissos, lat. Naissus, pův. ill., thrácké a kelt. sídliště jmenované podle řeky Navissos/dn. Nišava, po roce 75 s římskou pevností, dn. Niš v Srbsku, rodiště římských císařů, mimo jiné Cónstantína I.§ 339, 73-, 87+, 269+, 270+, 293+, 350+, 361+, 364+   

nájem, nájemné bytu, nájemní bydlení§ viz architektura a ceny

nájemce půdy, colónus/"obdělávatel", osob. svobodný, laetus/"radostný?" (nezn. původ.), cizí/barbarský nájemce§ 85+ (léx manciána), 269+ (Germáni), 270+, 309+ (zákaz opuštění půdy), 344+ (příznivci circumcelliónů), 350+ (laetové v Galliích/Germániích), 357+ (ibid.)       

Nakacu, jap. princ, vzbouřenec proti Ričúovi§ 343+

 

Nakebos z Nabatie§ 8

Nakŏleia, Nakŏlia, tak též na mincích, m. ve Frygii, dn. Seyitgazi v TR§ 366+

Nakŏné, Nakóné, obec na západu Sicílie polohy dnes nezn., snad poblíž Entelly§ 250 

 

Nakrason, Nakrasos, m. v Lýdii u Stratoníkeje, dn. asi u obce Bakır v TR, dř. Nakras§ 129

 

Nalda-mak/Nawidemak, manž. Tanid-amaniho, k. v Meroé§ 80

nalezinec§ viz siroty, fondy nadační

Namadas§ viz Narbada

Namar§ viz Nawar (nikoli však Namri)

Namára, an-Namára, an-Nimára, mí u Šahby na jihu SYR§ 106+, 115+, 325+ 

 

Namélé z Petry, manž. tlumočníka Alexandra ze Sakkaie§ 84

 

Namhe Čcha-čchaung, ang. Namhae Ch’ach’aung, k korejského státu Šilla§ 57

Namibie, moderní africký stát, dř. (Německá) Jihozápadní Afrika§ 500

 

Namilt§ viz Nimlot

 

Nam Jüe/Namyue§ viz Namviet

 

Namma, stará sum. bohyně z počátků Eridu, jednou matka Enkiho zdobená podsvětními atributy§ viz osob. jména (Ur-Namma apod.)

 

Nammach, Nam-mach, vládce v Nippuru, manž. Pakalamy§ 2600

Nammachani z Lagaše, Nam-macha-ni, Nammachni, dyn., manž. Nincheduy§ 2255, 2164, 2119   

 

Namneové, lat. Namnetí, kelt. nárůdek v okolí Nantes§ 56

Namninechedu z Uru, d. Šulgiho§ 2078

 

námořní invase, první popsan᧠694

Mezi klasická vylodění z vody patří ve starověku perské invase do Hellady (i s přemostěními), boje za peloponnéské války, výprava Athénských na Sicílii, vylodění Agathoklea v Africe, Římanů tamtéž atd. Početně největší vyloďovací invasní akcí byl až v novověku Den D za druhé světové války 6. června 1944 v Normandii na devadesátikilometrovém úseku.

Anglo-amerických spojenců bylo v přímé akci na 156 tisíc vojáků (z toho 23 400 parašutistů) z pěti až sedmi tisíc lodí a člunů (z toho bojových lodí bylo 1213, největší loďstvo všech dob), vylodění předcházelo těžké bombardování 11 500 spojeneckých letadel.

Pro celou operaci vylodění spojenců v Evropě Overlord však měli Angloameričané k disposici tři miliony vojáků a třináct tisíc letadel. Za vylodění padlo na šest tisíc mužů (do ukončení celé operace na 65 tisíc), zhruba stejný počet na německé straně. Jiné zdroje vycházejí ze síly spojenců kolem 1,5 milionu mužů, Němců kolem 350 tisíc, z nichž padlo na 120 tisíc spojenců a přes 110 tisíc nebo dokonce dvě stě tisíc Němců.

Do normanské invase byla nejrozsáhlejší vyloďovací akcí pokusy čínskomongolského císaře Kublajchána (+ 1294), Čingischánova vnuka, dobýt japonské souostroví v letech 1274-1281. Největší invase připadla na léto 1281, kdy se proti Japoncům vypravilo loďstvo z Koreje o devíti stech lodích a z Číny o 3500 plavidlech údajně dohromady se 140 až 160  tisíci mongolských, korejských a čínských vojáků a námořníků. Neuspěli, Japonci je odrazili a celé loďstvo pak zničil v srpnu tajfun.

námořnictvo§ viz loďstvo 

Nambed z Persie, nijak známý údělný král pod Arsakovci§ 141

 

Namri, starší Namar, Nawar (jiné od Namar/Nawar), země východně od Tigridu a již. od jezera Urmia; spolu s Nairi část pozd. Médie Atropatény, viz, její severových. část, populace většinově původně (?) gutijská n. kassitsk᧠2292, 2191, 1763, 1125, 843, 836, 829, 814, 806, 797, 782, 774, 744

Namší, Nimší z Israéle, o. Jhóšáfáta, děd Jéhúa§ 842

 

Namviet, Nam Việt, Daiviet, čín. Nan Jüe/Nanyue, stát na severu Vietnamu§ 175 (panovníci), 39+, 43+ a viz s. v. Vietnam