679-670

679

olympiada  25, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 75

Kýzikos byl posilněn novými kolonisty, tzv. druhé založení osady, epoikiá (označení pro původní kolonisaci bylo apoikiá). • Jedno z tradičních dat (viz rok 676). K apoikii viz rok 756 či 716.

Assyřané porazili v bitvě v Chubušně/Chubišně v chetitské zemi Tabal vojsko další vlny Kimmerů a Dáeů-Dahů, ass. Gimirráj a Dáe, které vedl Teušpá (ass.; srov. pozdější hellénisované jméno Teispés).

Krátce předtím vyplenili Kimmerové urartské (armenské) země Buššúa a Šubuchnu, které leží jižně od jezera Van. Prohraná bitva s Assyřany je obrátila opět na západ do Anatolie, kde v krátké době definitivně vyvrátili stát Frygů/Muški. Do t. r. lze posunout i datum smrti posledního z Midů (viz rok 696). • Trvání říše Frygů se vymezuje roky 742 až 679 (srov. dále rok 675).

Téhož roku dobyli Assyřané na hranicích s Egyptem město Arzá n. Arzája a jeho král Asuchuli se svým synem skončil v zajetí. Zda chtěli Assyřané vpadnout do Egypta a byli nyní odraženi, nevíme. Viz nový pokus roku 675. 

 

678

olympiada  25, 3

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 76

V Sardech, hlavním městě říše Lýdů, zemřel podle údajů jedné starověké chronografie král Gýgés (vládl od roku 716). Nástupcem se stal jeho syn Ardyés (vládl do roku 629). Během své vlády měl Ardyés dobýt hellénská města Mílétos a Priénu.

Podle jiné, snad pravděpodobnější chronologie, zavraždil teprve t. r. Gýgés Kandaula (vládl od roku 695) a pak vládl do roku 643 (k tomu srov. s rokem 652). • Srovnej údaje roků 716 a 695, také 658. Moderní historici kladou dobu nástupu Gýga na trůn do rozmezí let 685 až 675.

V Babylónii porazil Aššur-acha-iddina chaldajský kmenový svaz Bít Dakkúri. Šejk Dakkúrů Šamaš-ibni, který zabral Babylóňanům a Borsippanům půdu, byl Assyřany zajat a v Aššuru popraven. Jeho nástupcem se stal Nabû-ušallim, potomek Balassua (srov. rok 731). Babylóňané užívali nadále zvláštních ochranných práv/kidinnû, kidinnútu a stále žili bez daní a poplatků, užívali "svobody"/zakûtu. Aššur-acha-iddina byl zbožný muž, spoléhal na věštby a soustavně zkoumal všelijakými dobovými způsoby budoucnost. Opravoval v Babylónu Esangilu (práce dokončil Aššur-báni-apli), chystal vrátit z Aššuru do města Mardukovu sochu, aby po letech mohli Babylóňané pořádat oslavy nového roku, akítu (stalo se až roku 668 za vlády jeho synů). Restauroval chrámový komplex Eanna v Uruku, Enlilův chrám v Nippuru a Nabiův v Borsippě. 

Do Assyrie vpadli Kimmerové a byli odraženi; podrobnosti útoku neznáme. 

V Urartu zemřel král Argišti II., aniž by se za celou dobu dostal do konfliktu s Assyřany (vládl od roku 714). Po něm vládl jeho syn Rusa II. (do roku asi 645).

V Sídónu skončila vláda krále Ithoba‘ala II. (od roku 701). Jeho nástupcem byl Abdi-milkutti/Abdi-milkúti I., který ale vládl jen krátce (n. Abd-Melkarth, viz následující rok).

 

677

olympiada  25, 4

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 77

Vypuklo nové protiassyrské povstání ve Foiníkii a Kilikii. Sídón (bab. Sidánu, ass. Sidunu) byl Assyřany oblehnut, dobyt a zničen, král Abdi-milkutti I. uprchl na Kypr, odtud byl ale některým z Aššuru oddaných dynastů vydán a 2. dne měsíce tašrítu roku 676/na konci září sťat. Aššur-acha-iddina obnovil nadvládu Aššuru nad Kyprem a neznámými Hellény/Ióny, srov. rok 709. Král se chlubil, že si podmanil Hellény, kteří mu poslali tribut: "napsal jsem králům v moři od země Jadnana a Jaman až po Tarsisi"; co znamená Tarsisi, srov. bibl. Taršíš, viz v indexu s. v. 

Část území Sídónu předal Aššur-acha-iddina věrnému vasalovi Ba‘alovi I., králi v Tyru, který se tak stal nejsilnějším z Foiníčanů. V Sídónu následoval jako poddaný vládce jmenovec popraveného povstalce, Abdi-milkutti II. (vládl do roku 669). • Vedle zničeného Sídónu postavili Assyřané pevnost Kár Aššur-acha-iddina.

Spojencem Foiníčanů byl Sanda-uarri/Sanduarri, král v kilických městech Kundu a Sissú (identický s Chetitou Azatiwatašem?). Také ten byl Assyřany poražen, dopaden a popraven v měsíci addaru/v březnu následujícího roku 676. Assyřané pak obnovili svou provincii Qúe (viz rok 696).

V Číně zemřel císař Si-wang/Xi (vládl od roku 682). Nástupcem se stal jeho strýc Chuej-wang/Hui (vládl do roku 652). Chuan z Čchi byl stále nejmocnějším velmožem v Říši středu, viz rok 685 a 682. Roku 655 se vypravil proti jižnímu státu Čchu/Chu, jehož panovník si přivlastnil královský (v dynastii Čou císařský) titul wang. K rozhodující bitvě nedošlo, poněvadž Čchu uznal císařskou autoritu a obnovil posílání tributu. • Chuan jednou u stolu před kuchařem prohodil žertem, že jedl už cokoli, ale jak chutná dítě, to že neví. Kuchař zabil svého syna a servíroval ho vévodovi. Velmož byl nadšený, dokud se nedozvěděl, co jedl, a zvracel. Kuchaře obdivoval za jeho oddanost; viz dále o něm roku 643.

 

676

olympiada  26, 1

vitez  Kallisthenés z Lakónie

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 78

Na olympijských hrách zvítězil Filombrotos z Lakónie potřetí za sebou v pětiboji, pentathlu, a stal se tak prvním olympioníkem, který dokázal ve své disciplíně zvítězit tolikrát za sebou (srov. rok 696 a 656).

Ve Spartě byl poprvé slaven svátek Apollóna Karneia zvaný karneia (spíše ale byl t. r. s konečnou platností obnoven). Vítězem první hudební a básnické soutěže kithairódů, která se o slavnostech karnejí pořádala, se stal Terpandros z Antissy na Lesbu. Ve Spartě již zůstal na trvalo a prý přispěl svými písněmi k vítězství Lakedaimonských nad Messéňany ve II. messénské válce. Stejný úspěch prý měl i Tyrtaios z Mílétu či Sparty, kterého podle jedné tradice poslali Sparťanům Athéňané.

Jiné možné datum druhého založení (epoikie) Kýziku (srov. rok 679).

Assyřané se pod Aššur-acha-iddinou 2. dne měsíce tašrítu/koncem září vypravili "do pouště" proti odpadnuvším kmenům do Arábie (viz rok 689). Pobili v pouštním regionu osm "králů" (tedy: šejků), dobyli město či zemi Bazza a Arabové obnovili své vasalské poplatky: jejich vládcem jmenoval v Ninuy La'aliho/Lailiho, krále města Jadi'. Poddal se též vládce Tilmunu Qaná. Nástupcem krále Chaza'ila (Chazael; viz rok 689) se mezi Qedary/Qadarú stal jeho syn Iauta'/Uaite'/Jauta' I. a po něm (?) Uaite‘/Jauta' II., syn Bir-daddy. Aššur-acha-iddina ve prospěch svého chráněnce Iauty, jehož na čas sesadil usurpátor Uabu, intervenoval, a postalce zlikvidoval. Doby jejich vlád nelze stanovit. Aššur-báni-apli vrátil Chaza'ilovu synovi Jautovi za věrnost sochu bohyně (?) Attar-šamá'in/"Ištara nebes", nicméně v roce 652 stáli Arabové opět v jedné z protiassyrských koalic a viz rok 645. 

 

675

olympiada  26, 2

archon  (neznámý)

mesto  a. u. c. 79

Míléťané nebo Kýzičtí (?) založili osadu Priápos v helléspontské Frygii zhruba ve stejné době jako Abýdos a Prokonnésos (k tomu viz roky 716 a 700 - závisí od datace vlády krále Gýga, srov. roky 716 a 678)Míléťané později ještě v oblasti dnešního Černého moře založili osady: roku 662 Sélymbriá, roku 657 Istros a roku 644 Olbiá na Borysthenu (též podle řeky Borysthenés či Borysthenis zvaná). Ještě později, někdy kolem roku 600, přibyly na Tauridě Pantikapaion a na západním pobřeží Černého moře osady Tomis, Krúnoi čili Dionýsopolis a Odéssos (u těchto osad neznáme tradiční data založení; srov. rok 600).

Zřejmě t. r. Kimmerové/řec. Kimmerioi (po odražení Assyřany roku 679) opět vpadli do západní Anatolie, vedeni králem Lygdamidem/ass. Dugdammé. Okupovali a plenili po celé Anatolii až do roku 644 (srov. i data 663, 652). Definitivně vyvrátili říši Frygů (srov. rok 679).

Vzniklé mocenské vakuum brzy naplnil stát Lýdů (viz rok 678), který trval do roku 547. • Lýdové patří jazykově buď k indoevropské skupině a jejich řeč je příbuzná s luwijskými dialekty, anebo je příbuzná s etruštinou, což se tvrdilo již ve starověku.

Kimmerové v této době vyplenili v Iónii Artemísion u Efesu, jeho první chrám (srov. roky 664 a 650).

Efesos prý založil 140 let po dobytí Troje Androklos či Androníkos, syn athénského krále Kodra, a osadil ho roku 1044 Attičany (srov. rok 650). Celá pozdější Iónie byla v této době osídlena Káry, o nichž se chetické texty nezmiňují, ale kteří sem měli podle hellénské tradice přijít z ostrovů. Kárové čili/a Lelegové, o nichž se tradovalo, že se stěhovali z místa na místo, sídlili mimo jiné i na Délu a první zmínka o nich, a to jako o žoldnéřích, je z roku 836 z Jerúsaléma. Kárové se v Anatolii smísili s Luwijci. Totéž probíhalo s Lyky, kteří přišli podle jedné verse do Anatolie z Kréty.

Zhruba v této době mizí z Anatolie hieroglyfická písemná tradice syrochetických dynastií. Uchytilo se alfabétické psaní, které zavedli Frygové.

Někdy v polovině 7. století žil nejstarší známý elegik Kallínos z Efesu. Zachován jediný jeho zpěv vydávaný tradičně za výzvu k odboji proti Kimmerům, ačkoli to z textu elegie vůbec nevyplývá: vyzýval mládež k vlastenecké válečné angažovanosti, dost možná ve válce s Magnéty, jimž se prý v boji s Efeskými dařilo (podrobnosti konfliktu a důvody neznáme). 

V rozmezí let 675 až 650 se přepravily přes Helléspontos a Bosporos Thrácký do Anatolie kmeny thráckých Thynů, Bíthýnů a Trérů. Z Balkánu byli z části vytlačeni Kimmeřany, kteří migrovali na západ, část zůstala sídlit v Evropě (viz rok 775)Bíthýnové zůstali u Propontidy na původním území anatolských Bebryků, část Trérů byla později stržena Kimmeřany a plenili s nimi mimo jiné hellénská města na egejském pobřeží, proto bývali též pokládáni za kmen kimmerský (viz výše v tomto roce a rok 775 a 652).

Elamité vpadli po letech míru s Assyřany do Babylónie a vyplenili a zmasakrovali Sippar (kdy kraj vyklidili, nevíme, možná že až po roce 669). Byla to ojedinělá protiassyrská akce, o níž víme po roce 689, srov. tam, rok následující a rok 680. Na zpáteční cestě zemřel ve svém paláci dne 5. nebo 7. (nečitelné na tabulce) ulúlu/na přelomu srpna a září, král Chumban-chaldaš II., ačkoli nejevil žádné známky nemoci (vládl od roku 682). Nástupcem se stal jeho bratr Urtaku, Urtagu (vládl do roku 663). T. r. popravili Assyřané za vzpouru a vpád do Assyrie guvernéra Nippuru jménem Šuma-iddina a šejka Dakkúrů Kudurrua, ve stejné asi době se poddal Aššurovi Bél-iqíša, syn Bunanuův, šejk aramajských Gambúlů sídlících na východu Babylónie při hranicích s Elamem a jeho sídelní město Ša-pí-Bél proměnili Assyřané v pevnost. 

V téže době byli Assyřané v zemi Melid (pozd. Meliténé), kde válčili proti vzbouřivšímu se vasalovi Mugallu z Melidu, Iškallu z Tabalu a proti zemi a národu Chilakku (= Kilikie). Z toho vyplývá, že žádná z těchto zemí nebyla v této době již assyrskou provincií (srov. rok 712 a 696). Výprava nebyla úspěšná, Mugallu si uchoval suverenitu a později se zřejmě stal i vládcem v Tabalu. Samostatnost si uchoval také král Sandasarme/Sandišarme z Chilakku; o obou viz rok 665.

Snad hned po tažení do východní Anatolie se ještě téhož roku obrátil Aššur-acha-iddina armádu proti Egyptu, viz první pokus roku 679. Na neznámém místě, zřejmě ještě před hranicemi Egypta, byl však pravděpodobně 5. dne měsíce addaru/koncem února roku 674 poražen. Viz další pokus roku 671.