pravěk (1)

Chronografie od počátku lidstva do roku 776 př. n. l.

 

i. díl Kleió

 

Oddíl není redakčně a jazykově uzavřen.• Údaje nejsou dosud zahrnuty do rejstříků Chronografie. Obecně o vývojovém rámci tohoto období viz předmluvu ke Kleió.

 

kleio_pasek

 

Život povstal před 3,8 miliardami let. Trvalo nejméně 3,79998 miliard let, než se objevil moderní člověk. Lidstvo zná jedinou civilisaci, svou vlastní.

Ernst Mayr, biolog (1904-2005)

kleio_pasek

 

Genealogie člověka a jeho příbuzných

(stav znalostí z roku 2019)

 

Společný předek opic a hominidů, cca. 7 milionů let a starší. Pro srovnání: stáří universa/vesmíru od "big bangu" bývá kosmology odhadováno na 13,82 miliard let a Země se Sluneční soustavou 4,57 miliard. Slunce zanikne za pět miliard let, ale to už dávno nebude na Zemi žádný život, natož inteligentní. Podle theorie ekpyrotického universa ("světového požáru/ekpyrósis", jak hlásají stoikové) dochází k cyklickým energetickým kolisím a v "big bangu/velkém třesku" povstanou a zaniknou další universa. Z doby dávné 3,8 miliard let pocházejí na planetě chemické stopy biologického života, 3,4 miliard života bakteriálního. 760 milionů let jsou staré první houby, před 542 miliony vypukla "kambrická revoluce", asi 20 milionů let trvající "explose" rostlinných a živočišných druhů (c. 521 milionů let trilobité).

Život provázely dvě desítky období masového vymírání druhů, z nichž nejrozsáhlejší byly ordovické c. 450 ΜΥΑ, svrchnědevonské/kellwasserové c. 370 MYA, permo-triasové c. 250, triaso-jurské c. 200 a z rozhraní křídy a tercieru/K-T c. 66 MYA. Důvody se spatřují v apokalyptických vulkanických aktivitách, v průniku škodlivého záření z kosmu oslabenou ozonovou vrstvou, v proměnách globálního klimatu, v nárazech asteroidů. Nedojde-li k podobným katastrofám, nejzazší dobou ukončení života na Zemi je 7,5 miliard let. 

Dosud nejstarší kus planety, skála, byl klasifikován v září 2008 na východ od Hudson Bay v kanadské provincii Québec v útvaru jménem Nuvvuagittuq: 4,28 mld. let. Předtím to byl objekt v kanadských Severozápadních územích s odhadem 4,03 mld. let. V Západní Austrálii se v minerálu zirkonia našla zrníčka horniny staré 4,36 miliard roků. Soudobé uspořádání zemských desek a kontinentů je z tohoto hlediska velmi mladé: před c. 310 miliony let vznikla jedna jediná pevnina zvaná dnes Pangaea, před c. 180 milony se rozlomila a její části se od sebe vzdalovaly. Dnes je pohyb opět opačný a odhadem za nejdříve jedno sto, nebo 200 až 250 milionů let se desky opět spojí (projekty odhadů se jmenují Amasia, Aurica, Pangaea Ultima, Novopangea). 

Údajně nejstarší stopy života jsou ostatky buněk nepotřebujících k životu kyslík z doby kolem 3,48 miliard let. Podle nálezu zkamenělin bakteriálních společenství/stromatolitů z roku 2011 ze Západní Austrálie z oblasti Pilbara z kdysi pobřežních vod praoceánu fungovaly v prostředí uhlíku síry, dusíku a fosforu v době, kdy většina planety byla pod vodou a žádné řasy ještě neexistovaly. Roku 2016 v jihozápadním Gronsku podobný nález posunul stáří na 3,71-3,695 miliard let. Život by se tedy objevil na Zemi relativně krátce po "těžkém bombardování planety" (n. "pozdním těžkém bombardování"), které trvalo od 4,1 do c. 3,8 miliard let.

Nejstarší nález praprimátů o velikosti myšáka patří do doby před 56 miliony let (u Yellowstoneského parku a ve státu Mississippi, Teilhardina magnoliana). Z čínské provincie Chu-pej/Hubei pochází nález kostřičky starý kolem 55 milionů let nazvaný Archicebus achilles. V Evropě je nejstarším kompletně zachovaným praprimátem z doby před asi 47 miliony let tvoreček "Ida", Darwinius masillae, z opuštěného povrchového dolu Messel u Darmstadtu v Hessensku (nalezen roku 1983, publikováno roku 2009).

Za praprapředka člověčenstva a vůbec všech savců rodících živá mláďata, tedy asi 5400 živočišných druhů, býval pokládán hmyzožravý tvor o velikosti krysy z doby pozdní křídy před asi 66 miliony let nazývaný Protungulatum donnae. Ostatky byly nalezeny v Montaně a Saskatchewanu a patřil ke tvorům, kteří přežili katastrofu vedoucí k vyhynutí nelétajících dinosaurů. Starší jsou však poletuchy o délce třiceti centimetrů Maiopatagium furculiferum a Vilevolodon diplomylos. Stáří nálezů z Liao-ning v Mandžusku publikovaných roku 2017 jsou odhadnuty na 160 milionů let.

Pro srovnání s věkem Středozemního moře, kolem jehož východní části se rodily západní civilisace: jeho levantský bazen, zbytek po praoceánu Tethys, vznikal před 300 MYA, formoval se snad v rozpětí 125 až 85 MYA. Po čtyřicet milionů let se Afrika přibližuje Evropě a za padesát milionů let vznikne "Eurafrika". Středozemní moře zmizí a na jeho místě se budou tyčit velehory à la Himálaj.   

Hory, ...cény, opice: jak se překrývají geologická a anthropologická označení

První lidský předek se podle současných předpokladů (2000) objevil v messiniu 7,246-5,332 MYA, v posledním období třetihorního miocénu (od 23-5,332 MYA). Australopithecus anamensis se zjevil v geologickém období zvaným zancleum 5,332-3,6 MYA, v prvním úseku třetihorního pliocénu (5,332-2,588 MYA). A. afarensis žil v geologické éře zvané piacenzium (3,6-2,588 MYA), ve druhém a posledním úseku třetihorního pliocénu.

V počátečním období čtvrtohorního pleistocénu zvaném gelasium 2,588-1,806 MYA (dříve počítáno k třetihorám k pliocénu) se objevuje první homo (rudolfensis, "od Rudolfova jezera"), do následujícího období staršího pleistocénu (calabrium) 1,801 MYA-781 tisíc roků patří homines erecti a antecessores. Ke konci středního pleistocénu (ionium) 781 tisíc-126 tisíc se objevil neandertálec a o něco později homo sapiens, viz zde níže.

Následovalo geologické období mladšího pleistocénu (tarantium), kdy se lidský rod rozšířil po většině planety (do asi 12 tisíc př. n. l.). Planeta pokračovala dobou současnou, čtvrtohorním (c. 2,6 MYA) holocénem, který geologové vymezují rokem 9700 př. n. l.; bývá označován též jako "přítomnost" (present) a poslední jeho érou je meghalayan začínající c. 2300 př. n. l. Nejnověji uvažují někteří badatelé o ukončení holocénního meghalayanu rokem c. 1950 n. l. a o odstartování nové geologické éry anthropocéna. Současně trvá kenozoiková doba ledová, jedna ze sedmi, jimiž Země prošla; trvá od 33,5 MYA, od paleogenu (65,5 MYA-23,03 MYA).

Anthropologicky začínají lidské dějiny starší dobou kamennou (paleolit, palaeolithicum), v pleistocénním gelasiu podle geologů. Éra, která jako všechny další paleoantropologické kategorie je vázána v dataci na místní poměry, trvala od 2,6 MYA do asi 300 nebo 200 tisíc let. Střední paleolit pokračoval do asi 40 tisíc, mladší do nejpozději 8000, lokálně do 4000 (2000); přitom od asi 11 000 začíná na Předním východu neolit, mladší doba kamenná, v Evropě asi 5500 až 1600.

Od 8000 do asi 1200 ovšem již žijí určité lidské skupiny v bronzové civilisaci a od roku asi 800 do začátku soudobé datovací éry nastala doba železná.

 

Hominidy bývají označovány všechny lidem podobné opice s předky orangutanů/ponginae a šimpanzů/panina, goril/gorillini a lidí/hominina. Homininové jsou ryze lidská vývojová řada od sahelanthropa, australopitheků po všechny homines (sg. homo). K oddělení vývojových větví paninů/šimpanzů a homininů došlo c. 8-7 MYA. 

 

Před 12 až 10 miliony let opouštěly opice různých druhů z klimatických důvodů Evropu na jih do Afriky a Asie. Vývojové druhy se pravděpodobně někdy před 7 MYA diversifikovaly na jihu Evropy a v Anatolii, jak lze předpokládat z posledních publikací z května 2017. Gorily a šimpazové vzešli z druhu, který migroval z Evropy do Afriky. Z opic směřujících vývojově k lidem na jihu Evropy je z Balkánu znám z řeckých nalezišť Ouranopithecus macedoniensis 9,6-8,7 milionů let starý a ze stejného druhu Ouranopithecus turkae (sic) z okolí Çankırı/staré Gangry 8,7-7,4 milionů, nejmladší z dosud známých "evropských" opic.

Na Ouranopitheka snad navazuje Graecopithecus freybergi c. 7,175 MYA a případně 7,24 MYA, znám z nálezu čelisti v attické lokalitě Pyrgos Vasilissis ("Královnina věž", vyvlastněná královská doména; nález učiněn roku 1944 vojáky wehrmachtu při stavbě opevnění, dnes zastavěno) a ze stoličky z Azmaky, lokality v BG při Jambolu/Diospolis. Graecopithecus je podle jedné theorie nejstarším známým homininem, jehož vývoj směřoval k lidstvu. Je jediným známým homininem, jehož ostatky nebyly nalezeny v Africe a pravděpodobně i nejstarším. Další podobné nálezy by případně potvrdily, že theorie "out-of-Africa", viz zde níže, byla vážně zpochybněna. Nicméně k vývoji vlastního lidského druhu homo podle současných znalostí asi došlo až v Africe.

Další zpochybnění mantry o africkém původu homininů přinesla v listopadu 2019 publikace objevu ostatků neznámého druhu hominidů v bavorském Švábsku. Kosti samce a dvou samic dryopitheků nalezené v hliništi Hammerschmiede u Pforzen v Allgäu jsou staré 11,62 MYA, nejstarší dosud známé z hominidů. Geoložka a paleontoložka Madelaine Böhmeová (52) z university v Tubinkách pojmenovala asi metr vysokého tvora Udo (podle hudebník Lindenberga), vědecky Danuvius guggenmosi (to podle amatérského archeologa Sigulfa Guggenmose, který na naleziště upozornil). Udo se pohyboval ve stromoví vzpřímeně, byl mezistupněm mezi stromovými a pozemními hominidy a možná že byl posledním společným předkem šimpanzů a lidí. Böhmová se podílela již na zkoumání Graecopitheka. 

Sahelanthropus tchadensis zvaný Toumai (lokálně „naděje života“), z doby cca. 7,2-6,9 MYA, tj. "million years ago", zatím pokládán za nejstaršího z lidských prapředků v Africe, nalezen 2001 mimo Velký africký zlom severně od Čadského jezera. Toumai žil v savaně kolem rozlehlého jezera, nebyl asi větší než šimpanz a jedl všelijaké plody. Zda žil v korunách stromů nebo hodil po dvou, nelze stanovit. Objevitelem je Michel Brunet z university v Poitiers.

Orrorin tugenensis (??) 6-5,8 milionů, nález z Tugen Hills v oblasti Boringo v Keni z let 2000 a 2001. Asi chodil vzpřímeně, ale odborníci si nejsou jisti, zda patřil do vývojové větve člověka.

Ardipithecus ramidus, 5,8 milionů až před 4,4 miliony let. V lokalitě Aramis v Ethiopii asi dvě stě kilometrů severovýchodně od Addis Abeby nalezen roku 1992 zub, později další kosti ženského jedince („Ardi“). Podle paleontologů měla 120 centimetrů na výšku a vážila snad padesát kilogramů. Následovaly nálezy 65 kosterních zlomků asi 36 jedinců různého věku. Asi chodil vzpřímeně, žil však v korunách stromů. Starší a. má jméno A. ramidus kadabba Ethiopia (5,8-5,2 MYA, ve starší dataci 5,7-5,5 milionů let), mladší A. ramidus ramidus/Ethiopia (c. 4 mio; 4,4-4,2 MYA).

Aramis leží v údolí vysychajícího řečiště Awaš/Awash v Afarské oblasti na severovýchodu ETH, největší řeky tekoucí ryze na etiopském území. Z pustého regionu pocházejí palaeoanthropologické nálezy od ardipetheků, afarských a afrických australopitheků po homo sapiens z doby c. 160 tisíc, odtud se pustil člověk před c. 70 tisíci roky z "Afriky ven". V lokalitě Ledi-Geraru nalezena roku 2013 čelist pokládána za nejstarší ostatek po druhu homo s označením LD 350-1 z doby, kdy v okolí ještě žili australopithekové.

Australopithecus anamensis, jméno od turkánského anam/jezero, nejstarší z australopitheků, žil v době před cca. 4,2 až 3,8 miliony let. Čelist, první nález z roku 1965, je z místa Kanapoi v Keni. Chodil vzpřímeně (trvalo mu to tři sta tisíc let od doby, kdy se skupina opů oddělila od obyvatel lesa a za suššího klimatu zůstala v savaně?), měřil asi 150 centimetrů.

Vzpřímenost se kuriosně vysvětluje například snahou homininů minimalisovat účinky slunečního žáru. Druhy australopitheků obývaly planetu po tři miliony let, než zmizely. Předpokládá se, že "jezerní" australopithek měl vývojového nástupce v "afarském", viz zde níže, ale nejnovější odhad praví, že oba tvorové žili ve svém regionu c. jedno sto tisíc roků vedle sebe (Max Plack Institut, 2019). 

• Není jasné, zda Kenyanthropus platyops, cca. 3,5 až 3,2 mio let (oblast jezera Turkana/Rudolfova; nalezen roku 2001, viz zde níže), a o něco mladší Anthropus/Australopithecus bahrelghazali (do 3 mio; datován též 3,5-3 mio, nalezen roku 1993 v Čadu) jsou samostatné vývojové větve.

Australopithecus afarensis, Ethiopia 3,9 až 2,9 milionů let. Lebka, první nález je z Laetoli v Tanzanii z roku 1939, nejznámějším nálezem je etiopská kostra stará 3,2 miliony roků pojmenovaná podle jedné ze skladeb hudební skupiny The Beatles Lucy (zda to byla samice, není jisto; asi metr vysoká a nalezena roku 1974, u vesnice Hadar/Adda da´ar v Afarském oblastním státu, ETH, Rift Valley). Po zkoumání ostatků na Texaské universitě se vědci roku 2016 odhodlali k závěru, že zemřela po pádu se stromu.

Pozůstatky asi tří set jedinců byly dosud nalezeny pouze ve východní Africe. Lucy vážila asi třicet kilogramů, lezla po stromech a po zemi zřejmě chodila vzpřímeně. Roku 2000 byly v regionu nalezeny ostatky „afarského“ dítěte, tříleté „dívky“, jíž se říká „Lucinina dcera“ či Salem; dcerunka je však o cca. 150 či 120 tisíc let starší. • Od roku 2012 je znám nález kostí tvora žijícího v době kolem 3,4 mio a tedy současníka "Lucy", který však byl podobnější staršímu Ardipithekovi (naleziště Burtele v Afarském oblastním státu, severovýchodní ETH).

Australopithecus africanus, 3 až 2,3 miliony let (nižší datace: 2,7-2,4 MYA). Lebka, první nález je z Taung v Jižní Africe roku 1924. Do poloviny 20. století býval považován za chybějící spojovací článek mezi opicemi a člověkem.

Australopithecus sediba, 2-1,8 milionu let, snad pokračování "africana" a přímý předek h. erekta, objeven u Johannesburgu roku 2008. Po prosvícení na synchtronovém urychlovači částic ESRF v Grenoblu zjištěno, že ostatky patří deseti- až třináctiletému mladíkovi o možné dospělé výšce postavy 130 cm (kostra kompletována nálezem roku 2012) a ženě na přelomu jejích dvacátých a třicátých let. Možná zlomová vývojová etapa na cestě k homo sapiens. "Sediba" znamená v sesotho "pramen, původ" a "chlapec" z okolí jeskyně Malapa u Johannesburgu přezdívané "Kolébka lidstva" dostal jméno Karabo.

Australopithecus aethiopicus/Paranthropus aethiopicus, 2,8 až 2,3 milionů let (nebo 2,6-2,2 MYA). První nález je z oblasti Omo v Ethiopii z roku 1985. Je zřejmě předkem Australopitheka boisei. Označení paranthropus je v užívání u antropologů, kteří je pokládají za pozdější druh australopitheků, který se více specialisoval na rostlinnou stravu: P. robustus, boisei a aethiopicus. Podle lebky se soudí, že měli vyvinut sluch pro vyšší frekvence než u moderního člověka a měli tak šanci lépe rozlišovat svou komunikaci od zvuků nižších frekvencí svého okolí. Odtud se zřejmě vyvíjela mluva.

 Homo naledi, c. nejméně 2,5 milionů let, vzpřímeně chodící tvor o výšce 150 cm a váze padesáti kilogramů, 1500 kostí z nejméně patnácti jeho koster (nejpočetnější prehistorický nález ostatků) nalezeno 2013 paleoantropology v jeskyni Rising Star (naledi v sesotho znamená "hvězda") u Krugersdorpu poblíž Johannesburgu (publikace 2015). Existence měla blíže k druhu homo než k australopithekům a podle charakteru nálezu na těžce přístupném místě hominin své mrtvé pohřbíval. Prokázán u něho odolnější chrup než u jeho jihoafrických vrstevníků h. africana a robusta. Revidovaná datace z roku 2017 však předpokládá, že šlo o tvora podstatně mladšího: nálezy jsou staré 335 až 236 tisíc roků před dneškem a mohl by tedy být vrstevníkem hominis sapientis, srov. zde níže. 

Australopithecus garhi, 2,5 milionů let, nalezen poprvé v Bouri roku 1997, Ethiopie. Nejnovější z objevů. Hominid zřejmě jako první používal kamenné „nářadí“ a jedl maso, klima se stávalo sušším, ubývalo tropických lesů, přibývalo savan. • Podle nálezu z roku 2012 v lokalitě Lomekwi (3) západně od Turkany je užívání uzpůsobených kamenů k řezání starší, asi 3,3 MYA. Nedaleko byl nalezen Kenyanthropus platyops (viz zde výše) a časově by shoda odpovídala, že zrovna tento tvor byl prvním "dělníkem" s nářadím, popřípadě to byl australopithecus. Nález řezné rány na kosti z doby 3,4 MYA v Ethiopii by znalost kamenného nářadí posouvala ještě dál. V lokalitě Ajn al-Haniš u Satifu/fr. Sétif, stará Sitifis na severu DZ nalezeno se zkamenělými kostmi prakrokodýlů, slonů a hrochů "olduvajské" kamenné nářadí z doby c. 2,4 MYA, nejstarší v sevefroafrickém regionu (2018).

Australopithecus boisei/Paranthropus boisei, 2,3 až 1,4 milionů let (jiná datace: 2,4 – 1,1 či 2,6-2,4 MYA). První nález je z údolí Olduvai v Tanzanii roku 1959. Richard Leakey mu dal jméno Muž louskající ořechy, protože měl zachovány silné zadní zuby.

Australopithecus robustus/Paranthropus robustus, 1,9 až 1,5 milionů let (vyšší datace: 2,6 – jeden mio let). Nalezen v Kromdraai v Jižní Africe roku 1938 a není považován za přímého lidského předka. Pravděpodobně nějaký čas vedle sebe žily čtyři druhy australopitheků a dva až tři druhy homo erectus.

Homo rudolfensis, 2,4 až 1,8 milionů let (n. 2,5-1,9 MYA či 2,5-2,3 MYA). Koobi Fora, Keňa. Zřejmě raná podoba H. habilis, "Handy Man". Je-li samostatnou species, pak je prvním známým členem našeho druhu. Rudolfovo jezero se od roku 1975 opět jmenuje Turkana, největší pouštní jezero planety, jehož severní pobřeží patří Etiopii, většina Keni. V jeho okolí byla roku 2012 nalezena ropa a plyn a ze zaostalé dávné kolébky lidstva se náhle stal kraj s vymoženostmi 21. století.

 Z doby 2,8 MYA je dolní čelist se zuby Hominis habilis z naleziště Ledi-Geraru v ethiopijském Rift Valley, c. 40 kilometrů severovýchodně od Lucyina Hadaru. Nález je pokládán za další pojítko mezi homo a australopitheky z doby, kdy se ovocežrouta australopitheka stával masožravý homo: zatím nejstarší nález z lidské vývojovéí linie.

Homo habilis Tanzania, 1,9 (2,5) až 1,6 milionů let. Údolí Olduvai v Tanganice 1962. Kdysi pokládaný za nejstaršího tvora s nářadím. Nález čelisti od keňského jezera Turkana z roku 2007 je datován do doby před 1,44 milionem let. Viz též zde níže o h. floresiensis.

Homo ergaster Kenya, 1,7 až 1,5 milionů let (starší datace: 1,9-1,4 MYA). Koobi Fora, Keňa roku 1984. Zřejmě raná forma H. erectus. Nalezen pouze v Africe. Diskutuje se o tom, zda není samostatnou species. Na rozdíl od h. erectus neopustil Afriku, odkud odešel i h. antecessor, viz zde níže.

Homo erectus, 1,7/1,8 milionů až 250 tisíc let/30.000 let, žil řadu desítek tisíc let zřejmě souběžně s h. habilis. Zatímco h. habilis jedl převážně rostlinnou stravu, erectus o tělesné výšce c. 150 cm jedl více masa. První z hominidů, který migroval z Afriky; stáří nejmladších nálezů odtud je kolem 400 tisíc roků. Nejmladším nález hominis erecti v Asii je z Indonésie c. 143 tisíc let starý, po přeměření nálezů ze 30. let minulého století od řeky Solo na východu Javy se usuzuje, že zde tvor žil ještě v době kolem c. 110 000 let. V té době v regionu ještě homo sapiens zřejmě nežil, takže na sebe asi nenarazili, srov. zde výše. 

Poprvé nalezeny jeho pozůstatky v lokalitě Trinil v Indonésii roku 1891 (stáří 1,8 mio.), dále v Gruzii (roku 2000 Dmanisi 1,75 mio.; cf. sub h. antecessor) a v Německu. Téměř celá uchovaná kostra byla nalezena roku 1984 v Keni (Richard Leakey), Turkana Boy, 1,6 milionu let starý devítiletý chlapec.

V jihogruzínské zhroucené jeskyni v Dmanisi bylo od roku 2000 nalezeno pět lebek, mezi nimiž leželo za života mnoho tisíciletí (1,8 MYA - 1,07 MYA). Vykazují odlišnosti, ale v rámci jednoho druhu a pravděpodobně (vysloveno roku 2013) byla rozlišnost v rámci druhu už tehdy pravidlem (srov. rozdíly v rámci dnešního lidstva). Lze usuzovat, že h. habilis a h. rudolfensis jsou proto individua hominis erecti a pravděpodobně se druhové tehdy mezi sebou pářili. Proto i původně vyhlašovaný homo erectus ergaster georgicus (1,8 milionu let) není poddruhem, ale součást druhu h. erectus pocházejícího z Afriky.

Z doby c. 580-550 tisíc pocházejí ostatky člověka tautavelského/h. erectus tautavelensis z jeskyní Arago u jihofrancozské obce Tautavel. Pokládán ovšem bývá nález za součást populace člověka heidelberského, viz zde níže.

H. erectus byl zřejmě první hominid používající oheň (nejstarší nález kontrolovaného ohně je z Palestiny na Jordánu pod Golánskými výšinami Gešer Benot Ja´aqov, cca. 790 tisíc let, acheuléen) a snad první, který migroval z Afriky a z Asie severně kolem Černého moře do Evropy (Atapuerca v Kastilii, c. 800 tisíc, 500 tisíc Boxgrove v Anglii a Mauer u Hamburgu).

V lokalitě Bilzingsleben u duryňského Erfurtu na místě vsi h. erectus z doby kolem 370 tisíc let nalezena na zvířecí holenní kosti 21 rovnoměrná ryska a dávána do souvislosti s počty lunárního kalendáře; zřejmě nejstarší známý předlidský záměrný grafický záznam.

H. erectus možná nebyl takový „trottel“, za jakého byl dosud pokládán. Ostatně je to zřejmě první hominid, který dobyl celý svět, žil v klanových příbuzenstvech a zřejmě i vynalézal, což bylo zatím považováno za doménu jen člověka. Byl vysoké postavy a kolem 1 milionu let lovil dřevěným a kostěným oštěpem slony, nosorožce, hrochy.

Nebyl mrchožroutem, ale lovcem ubíjejícím v tlupách velká zvířata. Užíval kamenných pěstních klínů, předchůdců sekyr (v užívání až po neandertálce kolem 40 tisíc v celé Africe po nezamrzlou Evropu, Kavkaz, Přední Východ, Írán a Indii po Bengálsko/Banglu). Nejstarší pěstní klíny jsou z naleziště Kokiselei 4 u jezera Turkana/Rudolfovo na severu Keni z doby kolem 1,76 milionu let dávné z éry acheuléenu. První vlna h. erecta, která opustila Afriku, nepatřila ke skupinám, které by klíny znaly; teprve druhá migrační vlna v době kolem jednoho milionu let je vzala s sebou. Pěstní klíny se pak mezi homininy vyráběly do c. 300-200 tisíc roků před současností.

Kolem 800 tisíc podnikána plavba na vodě na nafouklých kůžích nebo rákosu, c. 500 až 300 tisíc v Tan Tan v jižním Maroku „lidská“ figurka – snad nejstarší umění h. erectus, c. 250 tisíc doložena v Alžírsku znalost stavby stanů, c. 200 tisíc nález „perel“ z pštrosích vajec na Sahaře (a možná zkamenělého hlavonožce ve tvaru penisu?), možná dokázal vydlabat kmeny a stavět "lodi" a přeplavit se z pevniny na Krétu (c. 130.000, viz zde níže).

Znal rozdělat oheň a dělat si zásoby, používat ohně pro zahřívání kamenů, aby se dali snáze štěpit), přístřešky, možná mluvil (anatomicky byl člověk pro řeč vybaven nejméně před šesti sty tisíci roky).

Vychází se však ze starší úvahy, že lidská představivost vznikla teprve před 35 tisíc roky v Evropě (nástěnné malby), popř. před 40 tisíci ve východní Africe v parku Serengeti. Roku 2004 byly v jeskyni Blombos v Jižní Africe východně od mysu Agulhas poblíž Kapského Města objeveny provrtané mořské ulity (nassarius kraussianus) staré 75 tisíc let, součást náhrdelníků. Stejné naleziště roku 2018 poskytlo záhadný okrový grafém na kameni vykládaný jako nejstarší abstraktní grafika lidského rodu/homo sapiens o stáří c. 73 tisíc roků. V krasové oblasti východního Kalimantanu byly roku 2018 objeveny nástěnné malby jakéhosi rohatého zvířete okrem provedené z doby c. 49.800 př. n. l. a otisky ruky podobné mnohem mladšímu nálezu ve španělské jeskyni El Castillo z doby c. 19-18 tisíc př. n. l., srov. v oddílu "před 6000".

V jedné z jeskyni krasového systému Maros-Pangkep na jihozápadu Sulawesi byly roku 2019 nalezeny malby zvířat (mj. vepř babirusa) a nejstarší dosud lidská postava/therianthropní vyobrazení bytosti s ptačí hlavou. Kresby červenou hlinkou se datují do doby c. 41.900 př. n. l., tedy starší než nálezy evropské, viz oddíl "před 6000". 

Komu kalimantanské a sulaweské grafiky připsat, zůstává otevřeno stejně jako objevy a jejich interpretace prehistorického dávnověku opolidí a lidstva. 

Jiný nález ulit z hory Karmél bývá datován c. 100 tisíc, z alžírského Oued Djebbana c. 90 tisíc, z marockého Taforaltu s červenou hlinkou c. 82 tisíc.

Jak se ochlazovalo, před zhruba 2,5 milionem let se zalednily oba póly planety, h. erectus z Evropy mizel a kolem 450 tisíc v nejstarší době ledové byla Evropa „liduprázdná“. Klanové vymezení mohlo vést ke vzniku „regionálních ras“ (tzv. theorie kulturní; podle jiných odborníků byl rozšířen po planetě v několika populacích, theorie biologistická). Kolem roku 500 tisíc podle jednoho z odhadů mohlo na planetě žít na šest set tisíc tvorů hominis erecti.

Od něho a jeho rukodělné činnosti se počítají dějiny lidstva podle archeologických „kultur“. Naprostou většinu lidské éry zabralo palaeolithikum, paleolit, starší doba kamenná. Ve střední Evropě trvala do doby po roce 10.000. Mesolithikum, mesolit, střední doba kamenná, začala asi 9600 a skončila v neolitu na jihu kolem 5500 s kulturou páskové keramiky, na Baltu kolem 4300 s lidem trychtýřových pohárů.

Za součást rodiny h. erectus je pokládán "člověk pekinský" (nález v jeskyni Čou-kchou-tian/Zhoukoudian poblíž Pekingu), dnes obvykle označovaný jako homo erectus pekinensis, a "člověk javánský" (nálezy od řeky Solo na východu Javy), dnes zvaný homo erectus javanicus, viz zde níže. Z doby c. 700 tisíc pochází nález kosterních ostatků vyhynulého druhu nosorožce, slona a jelena na Luzonu v provincii Kalinga s množstvím kamenných nástrojů. Na nosorožčích kostech jsou stopy škrábání a některé kosti byly rozbíjeny, jak se zdá, aby se tvor dostal k morku ("lidské" ostatky nenalezeny). Dosud nejstarší doložený nález h. sapientis na Filipínách je z doby c. 67 tisíc. Jeden předpoklad vychází z toho, že z "člověka vztyčeného" pocházeli homo florensis a luzonensis, viz zde níže.

(pokr.)