Tu-Tz
Tu/Du, ťinská císařovna, manž. Čchengova§ 325+
Tu Ao/Du Ao n. Čung-ao/Zhongao z Čchu, vévoda§ 685, 677
Tuaregové, berberský národ na Sahaře a v Sáhelu§ 201
Tuattu, Tuatte I. a II., k. Tabalu, chet./luw. Tuwati§ 850, 837, 830, 788, 783, 738
Tuba, m. mezi Chalabem a Emarem, zaniklo asi c. 1200§ viz Tell Umm al-Marrá
Tuba’alu, ass.§ viz Itto-Ba'al
Tubantí, germ. nárůdek, po něm se jmenuje holandské m. Twente§ 14+, 58+
Túbassis, bůh Pidasských§ 321
Túbiás§ viz Tóbiás
Tuccia, řec. Tykkiá, vestálka, která donesla vodu v sítu§ 235
Tucciánus n. Ucciánus, legát§ 237+
M. Tucció, kurul. aedil§ 193
L. Tuccius, lékař Sullův§ 79
Tuder, m. v Umbrii, dř. Tutere, dn. Todi, obyvatelé Tudertés§ 83
Tudchalia, Tudchalija, Tutchalija, jméno chetitských vládců, gen. Tudchaliji:
Tudchalia I., k.§ 1700, 1650
Tudchalia II., k. Chetitů§ 1460, 1441, 1440
Tudchalia III., rod. jm. Tašmi-šarri, k. Chetitů§ 1460, 1420, 1400, 1370
Tudchalia IV., k. Chetitů, rod. jménem Chišmi-Šarruma§ 1460, 1290, 1250, 1233, 1230, 1220
Tudchalia ml., s. Tudchaliji III.§ 1460, 1400
Tudija, ass. šejk§ 2400
Túdó z Mýsie, dc. Arnóssova, manž. Gýgova§ 716
Túdú§ viz Nýsiá
Tudrus, k. germ. Quádů§ 6
Túfaios z Uruku§ viz Artemidóros z Uruku
Túfion§ viz Džertej
Tugdammé§ viz Dugdammé
Tuge (?) z Kiše, k.; možné též např. túg.e/azalag, ašláku, pradlák?§ 2550, 2490
tugurium Rómulí, casa R., "Rómulova chýše"§ 753
Tuchamme z Ištundy, k.§ 738
Tuchana§ viz Tyana
tuchkaniš, chet. korunní princ, titul§ 1440, 1330, 1288
Tuja, manž. Setiho I., m. Ramessea II.§ 1319
Tukín-chatta-migríša, d. Ibbi-Sîna Urského, provdána do Zabšali§ 2039, 2028
Tuli, země na sev. Armenie§ 754
Tulingové, germ. kmen u dn. Bodamského jezera§ 58
Tullia, dvě d. římského krále Servia Tullia, provdané za s. L. Tarquinia I. L. Tarquinia II. a Arrúnta§ 542, 534
Tullia, dc. M. Tullia Cicerona, man.ž. C. Calpurnia Pisona Frugi, Furia Crassipa a P. Cornélia Dolábelly§ 45
Tulliánum, carcer tulliánus, věznice v Římě na úpatí Capitólia, středověkým označením Mámertínum; název snad od jména krále Ser. Tullia§ 63-, 28+, 34+, 64+, 142+
Tuliassové, kelt. nárůdek v Alpách v údolí Anaunia§ 46+
Attius Tullius, vůdce Volsků§ 491, 490, 488
M. Tullius, klient řečníkův§ 75
M. Tullius Albinovánus, žalobce§ 56
P. Tullius Albinovánus, mariovec a zrádce§ 82
Sp. Tullius z Cornicula, manž. Ocrisie§ 578
C. Tullius Capitó Pompóniánus Firmus§ cos. suff. 84+
Servius Tullius§ viz Servius T.
M. Tullius Ciceró, advokát a politik, manž. Terentie, starší b. Q. Tullia, syn stejnojmenného otce s Helvií§ 1. 769, 341, 270, 218, 214, 212, 166, 141, 139, 138, 121, 118, 117, 109, 106, 103, 100, 95, 89, 88, 83 - 77, 75, 74, 70, 69, 67 - 64, cos. 63, 63 - 54, 52 - 50, 48 - 43, 37, 30, 11-, 6+, 261+, 390+; 2. 45 - 43, 30, cos. suff. 30, syn č. 1 (jediný z rodiny přežil občanské války)
Q. Tullius Ciceró§ 1. propraet. v Asii, Caesarův legát v Galliích, mladší b. advokátův, manž. Pompónie, o. stejnojmenného syna, 69, 62, 59, 57, 54, 53, 51, 43; 2. s. předešlého, 43
Přízvisko C. pochází od cizrny (bot. cicer arietinum/cizrna beraní) a po rodině řečníkově se rostlina proslavila 30. března 1282 za sicilského povstání proti vojákům Karla z Anjou chystajícího výpravu proti Kónstantínopoli. Toho dne povraždili Sicilané na patnáct tisíc Francouzů. Když si nebyli jisti, ptali se na cizrnu, v sicilské italštině ciciri: kdo to neuměl vyslovit, byl zabit ("sicilské nešpory", vespri siciliani).
Tullius Críspínus, praef. praet.§ 193+
M. Tullius Cratippus§ viz Kratippos z Pergama
M. Tullius Decula§ cos. 81
M’. Tullius Longus§ cos. 500
P. Tullius Mársus§ cos. suff. 206+
M. Tullius Ménophilus, senátor, cos. suff. 238+§ 238+
M. Tullius Tíró, Cicerónův propuštěnec§ 103, 63, 4
P. Tullius Varró§§ cos. suff. 127+
Tullus Hostílius§ viz Hostílius
Tulpi-Tešup, s. Arnuwandy I., b. Tutchaliji III.§ 1420
Tukriš, m. neznámé polohy, snad východ. od Tigridu, sousedé Gutiů, souvisí zřejmě s Turukky§ 2346, 2078
Tukulti-apil-Ešarra I., -apal-E., k. v Aššuru, „(Má) Důvěra v prvorozeného syna (Aššurova chrámu) Ešarry“; akkad. tukultu odpovídá kassit. kadašman, sumerogram GIŠKIM. Aššur měl v městě Aššuru po vzoru Enlilově v Nippuru chrámy E-šarra a E-kur§ 1275, 1116 - 1111, 1097, 1077, 1072, 1057, 990, 935, 898, 882, 797
Tukulti-apil-Ešarra II., k. v Aššuru§ 1111, 1072, 968, 935
Tukulti-apil-Ešarra III., hebr. Tiglatpilesar/Tiglath Pileser, řec. Thaglathfallasar n. bibl. Fúl, k. Assyřanů, rodným jménem Púl, Púlu, řec. Pyas, Pylas§ 1111, 912, 755, 745 - 742, 740 - 731, 729 – 727, 720 Tukulti-Mér z Mári/Chana, aram. dyn.§ 1077
Tukulti-Ninurta I., Tukultí-Ninurta, k. Assyřanů§ 2490, 1275, 1235 až 1232, 1228, 1198, 1134, 429, 259+
Tukulti-Ninurta II., k. v Aššuru§ 1111, 891 - 882
Tumanna, m. na severu Anatolie, asi na paflagonsko-pontském pomezí§ 1370
Tummal, chrámový okrsek Nippuru s Ekurem, svatyní Enlila§ 2700, 2600, 2096
Tummana, země při severní hranici chetitské říše, její protektorát§ 1370, 1320,
Tumme, země již. od Vanu, součást Nairi§ 1113
Tuna, m. a státeček v Tabalu§ viz Atuna
tunel, první prokopaný v Evropě a transkontinentální první viz mosty, dtto nejdelší, štoly, zavodňování§ 532
tunel, pod Forem§ 46
tunel, silniční§ 76+
Nejstarší známé podzemní vodovodní a odpadní kanály/tunely byly nalezeny v Babylónu, Ešnunně a v Kalchu. V Jerúsalému prokopán za krále Hizqia (vládl 728 – 699) skálou tunel/štola na zásobování vodou z pramene Gihon do nádrže Šiloach o délce 500 metrů, viz rok 728. V Gezeru je mnohem starší, kanaánský vodní přivaděč o délce 650 metrů, podobné kanaánské stavby byly v Megiddu a Hazoru. Nejstarší však v Palestíně a asi též vůbec je 115 metrů dlouhý vytesaný ve skále ve městě Ibleam/dn. Chirbet Bal'ama n. Bel'ame u Džanínu lokalita známa již z éry Osmnácté dynastie). Podzemní přivaděče vody od pramenů byly v perské říši rozšířenými stavbami.
O síti qanátů v Médii informuje Polybios v popisu událostí kolem roku 209. Ve východoíránském Gonábádu sahá hlavní pramen do hloubky 350 metrů a síť tunelů/štol (qanát) je dlouhá 33 kilometrů. Stavba pochází z asi sedmého či šestého století. Roku 714 assyrský panovník Šarru-kén II. vytáhl proti Urartu, viz v CSD, a u města Ulchu, které zničil, severozápadně od Urmijského jezera narazil na síť podzemních přivaděčů zavodňující celý jinak suchý kraj.
Zřejmě nejdelším tunelem/štolou, součást přivaděče pitné vody, je Kanál faraonů, arab. Qanát fir'aun, vedoucí z jižní Syrie do Gadar na severu dnešního Jordánska, kdysi střediska Dekapole. Aquadukt z Dillí/Dillé přes Abilu do Gadar měl 170 kilometrů, z nichž nejprve 64 vedlo povrchem, poté natřikrát zmizel v podzemí: tunely/štoly byly dlouhé jeden, jedenáct a 94 kilometry. Dosud nejdelší známé římské tunelářské dílo je dlouhé devatenáct kilometrů a je v Bologni.
Římští inženýři a kopáči vykopali v tunelu a jeho 2900 servisních šachtách přes šest set tisíc kubíků zeminy a skály, snad čtvrtinu objemu Cheopsovy pyramidy. Tunel měl průměrnou šířku 1,5 metru a výšku 2,5 metrů. Byl kopán asi v letech 90 až 210. Když byl Hadrián roku 129 v Dekapoli, byla stavba v plném proudu. Jenže inženýři to nevyměřili přesně a do Gadar přitékala voda v příliš velké hloubce... Prozkoumáván byl objekt až od roku 2004. Z jaké doby je zavodňovací systém s opevněnou usedlostí v lokalitě Qusajrát Aad/"Ádův zámek" u Lajly, střediska provincie al-Afladž v srdci Saúdské Arábie, není dosud známo.
Starost o vodu spojovala vesničany do společenství s funkčními strukturami. Pravděpodobně od římských časů funguje ve španělském regionu Valencii soud zabývající se spory sedláků závislých na zavodňovacím systému provincie. Tribunal de les Aigües de València/Tr. de las Aguas de la Vega de Valencia je nejstarší soudní institucí nepřeřerušeně fungující. Tribunal je sestaven z místních mužů, kteří nevykazují žádné právnické vzdělání. Proti jejich rozhodnutí není odvolání. Vodní soud je respektován autonomní i královskou ústavou.
Nejdelší silniční tunel římský spojoval Arvernské jezero s Kumami a měřil kilometr, dn. Grotta di Cocceio u Neapole. Inženýrem byl snad v letech 38-36 propuštěnec L. Cocceius Auctus, jemuž se přičítá též stavba Agrippova Pantheonu. Tunel byl kopán v obou směrech a opatřen ventilačními šachtami. Dodnes v provozu je tunel prokopaný roku 76-77 v Umbrii na via Flaminia dlouhý pouze 38 metrů, viz rok 76+, v lokalitě Forulum/Furlo (pertunsa petra n. lapis pertunsus, provrtaná/prokopaná skála"). Zřejmě nejkratší silniční tunel v EU je na cestě mezi obcemi Lažany a Libošovice v Českém ráji. Tzv. Pekařova brána byla zprovozněna roku 1914, je vytesána na turistické stezce do pískovcové skály, čtyři metry dlouhá a světlé výšky 4,9 metru.
Nejdelší železniční tunel byl prokopán 15. října 2010 pod gotthardským masivem, aby zkrátil cestu z Milána do Curychu. Měří 57 kilometrů, při jeho hloubení bylo přemístěno zeminy o objemu pěti Cheopsových pyramid a zkušební provoz zahájil v červnu 20126, plný provoz roku 2017. Podmořský tunel Seikan v Japonsku je dlouhý 53,9 kilometrů, tunel pod kanálem La Manche 50,5 a tubus pod Lötschbergem ve Švýcarech je dlouhý 34,6 kilometrů.
Tunés, Tunis§ = Tynés, Tynis
Tun-chuang, pinyin: Dunhuang, dříve Ša-čou/Shazhou, m. na sv. dn. prov. Kan-su§ 120, 366+
Tung Čou, Východní Čou§ = Čou
Tung-Čou-kün, tj. Princ Východu, poslední období císařské dynastie Čou§ 256, 249
Tung Čung-šu/Dong Zhongshu, filosof§ 179, 104
Tung Čuo/Dong Zhuo, chanský generál§ 189+
Tung-chaj/Donghai, údělné království Ťinu (dř. Wej)§ 290+
Tung-chu/Donghu, "Východní barbaři", protomongolští nomádi v Mandžusku, sever. Číně a východním Mongolsku§ 200 a srov. pod Pět barbarů, Maďaři
Tung-men/Dongmen z Lu, šlechtický rod§ 591
Tung Sien/Dong Xian, armádní velitel§ 6, 1+
Tung Ti, „císař Východu“§ 288
Tung-tu§ = Luo
Tungrové, Tungrí, germ. národ nebo skupina klanů, který se usadil na bývalém území Eburonů po roce 53 západně od Rýna v dn. Flandrech, první dostali od Keltů označení „Germáni“, více viz pod Germáni; stejnojmenné sídelní m. Tungry se dnes jmenuje Tongeren (Tongern, Tongres)§ 57, 53-, 69+, 70+, 193+, 284+, 303+, 358+
Tunguzové, též Evenkové, lid sibiřský§ 4000, 263+
Tunip, eg. Tenep, m. a stát na západu SYR polohy dn. neznámé§ 1580, 1500, 1477, 1462, 1370, 1315, 1299
Tunip-Tešup alias Tuníja z Tikunani, churrit. dyn.§ 1650
Tunisko, novodobý arab. stát§ před 6000 (2), 1780, 1303, 969 a viz pod Karthágo, Libye, Berberové
Tupkiš z Urkiše, dyn., manž. Uqníty§ 2191, 2078
Tuppi-Tešup z Amurru, dyn.§ 1350, 1317
Túr 'Abdín (syr.), "Hora otroků", kopcovitý kraj na severu Mesopotamie v Mygdonii nad Nisibinou na horním Tigridu, akk. asi Nawar a pozd. ass. Kašiári/Kašijára, řec. Masios oros, dn. v TR při sv. hranici se SYR§ 2400, 1115, 1072, 882, 879, 866, 859, 855
tur divoký, zubr, v Makedonii§ 286
Túra-Dagán, dyn. v Mári§ 2119
Túrán, Túránistán, turanismus§ 309+ viz pod Hunové
Turannius Rufínus, Tyrannius Rufínus z Iúlie Concordie zvaný též Rufínus z Aquiléie, překladatel náboženských textů z řečtiny a skladatel církevních dějin§ 260+, 345+, 373+
Turbolétové, Torbolétai, nárůdek na východě Hispánie v sousedství Sagunta§ 221, 220
Turecko, novověký stát§ před 6000 (2), 4000, 3200, 1482, 750 a viz Anatolie
Turci, turecké, turkické říše§ viz Hunové
Turci osmanští, srov. též pod Hunové§ 668, 316
Turci, seldžúčtí§ 259+
L. Turcius Apróniánus§ 1. praef. Urbí, 338+; 2. praef. Urbí, 361+, 363+
Turda, m. v Baetice, asi jiný název pro Turdetání
Turdetánové, řec. Tyrditániá/Túrdétániá, Turdetánie§ 820, 214, 212, 195 a viz Hispánia Baetica
Turdulí, Turdulí Veterés, lúsítán. národ na severu P§ 78
Turesis z Thrákie, velmož§ 26+
Turfánská proláklina, při Tárímské pánvi ve východním čín. Turkestánu/Sin-ťiangu (nejnižší místo Číny s -155 metrů pod hladinou moře)§ 177, 128
Turia, ř. vlévající se do moře ve Valencii, jméno nezměnila§ 74
Turia, Curia (?), manž. Q. Lucrétia Vespillóna§ viz laudátió Turiae
Turín§ 1455 a viz Taurinové
turínské papyry, z egyptologických sbírek/Museo Egizio. Nejznámější jsou fragmentární královský kanón/seznam panovníků pořízený za Ramesseho II., erotický papyrus z éry Ramesseovců c. 1150 s nejstaršími dochovanými pornografickými kresbičkami, papyrus s mapou cesty Ramesse IV. do Východní pouště ze stejné doby a papyrus s procesními záznamy výslechů spiklenců a vrahů Ramesse III.§ 2945, 2642, 2613, 2589, 1166 etc. pass. u dynastických datací
Túrira, churrit. m. a stát severně od Karchemiše§ 1288
turistika, srov. pod sportovní t., cestování, lázeňství a objevy§ 139, 86, 65 (?)
Turkestán, Turkistán, starší název pro Střední Asii s turkickým obyvatelstvem mezi Kaspikem a pouští Gobi (hovořilo se o ruském a čínském/Východním T.)§ 600, 256, 235, 200, 46+, 88+, 97+, 120+, 125+, 259+, 337+, 375+
turkické jazyky, turkický lid§ 6000, 4000
Turkmeni, Türkmenler, rusky Truchmeny, zastarale Turkomané. Turkický národ s vlastním státem ve Střední Asii Turkmenistánem. Turkmeni žijí i na Předním východu v Turecku, Sýrii a Iráku§ 5999, 4000, 2200, 256, 239, 237 a srov. pod Hunové.
Turmogové, Turmodigové, lat. Turmogí, - digí, též Curgoní, řec. Múrbogoi, kelt. nárůdek na horním Hibéru, v jejich sídel. m. Segisamě držel Augustus hlavní stan§ 26
Turnatu§ viz Dijála
Turnus, k. Rutulů, nárůdku latinského§ 1184, 198+
Turo, dř. čteno Čuroj, místok. v Kúši, s. Ahmoseho Si-Tajita§ 1567, 1546, 1526
Turodové, část Kallaitů na sz. Hispánie§ 75+
Turonové, lat. Turonés i Turoní, řec. Túrónes, kelt. národ na Ligeru/Loiře, se sídel. m. v Caesarodúnu, dn. Tours [v sousedství Chattů žili jiní T., nejisto, zda Germáni, možná část Hermundurů (?)]§ 57, 52-, 21+
Turpilius, básník palliát§ 103
Turpilius, malíř§ 103 a viz s. v. malíři
L. Turpilius Dexter§ cos. suff. 81+
T. Turpilius Silánus, voj. tribun, nešťastný velitel numidské Vagy§ 108
Turpiš z Urkeše, churrit. dyn. 2400
C. Turránius Gracilis, praef. annónae, rekordman císařské správy§ 22-, 14+, 48+
L. Turránius Grátiánus, praef. Urbí§ 284+
Turris Lascutána, stavba a lokalita v Baetice/Andalusii, dn. Torre de Mesa del Esparragal/Torre de Lascuta na území obce Alcalá de los Gazules§ 189
Turris Libysónis, m. na Sardinii, dn. Porto Torres§ 19+
Turša, Turuša, Tereš, eg., jeden z "mořských národů", bývá ztotožňován s předky Etrusků§ 1233
turtánu, tartánu, ass. „muž na druhém místě, jeden z nejvyšších úředníků, vojevůdce, vesír“, druhý muž po assyrském králi (min. od dob Adad-nérárího II.)§ 832 - 827, 814, 806, 790, 782, 776, 763, 755, 773, 746, 722, 701
Králové měli od roku 708 po obsazení Kummuchu dva turtány, "levé a pravé strany/turtán šuméli, turtán imitti". Co přesně dělení znamenalo a zda oba měli stejné pravomoci, nevíme.
D. n. P. Turullius, jeden z Caesarových vrahů§ 42, 31
Turukku, Turukkové, horalé a státní konglomerát/konfederace v Zágrosu, dynasty převážně Churrité, srov. se zemí Tukriš kdesi mezi Gutijci a Elamity§ 2078, 1815, 1797, 1782, 1779, 1769, 1762, 1760, 1742, 1324, 1308
Turuktu, Turukti z Ibalcha, churrit. dyn.§ 1815
Turušp᧠viz Tušpa
tús§ viz kadidlo
Tusca, řec. Tyska, oblast a m. v Áfrice, asi Thagga, arab. Duqa v TN§ 160
Túsculum, m. v Latiu, řec. Tysklon, dn. Frascati, údajně založeno Télegonem, synem Odyssea s Kirké§ 534, 506, 501, 462, 460, 459, 455, 449, 443, 418, 431, 382, 381, 378, 372, 342, 340, 338, 325, 323, 234, 211, 187, 106, 58, 56, 55, 50, 45-, 217+
L. Tusidius Campester§ cos. suff. 142+
Túskiános z Lýdie, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+
Túskové, Túscia, Túscí§ = Etrúrie, Etruskové
Túsún, Tosun, s. osmanského walího Egypta Mehmeta Aliho Báşi§ 350+
Tušcha, m. v Nairi§ 882, 879
Tušpa, sídel. m. Urartu, též Turušpá, řec. (Vána) Thóspitis, dn. tur. jméno m. a jezera Ván, arm. Tosp§ 1320, 736, 610
Tušratta z Mitanni, k.§ 3236, 1417, 1390, 1383, 1382, 1380, 1370, 1366, 1360
Túta, thr. dynasta§ 81
Tutammu z Unqi, k.§ 870, 738
Túta-napšum, d. Narám-Sînova, jediná známá velekněžka Enlila Nippurského§ 2316, 2292
Tutanchaton/Tutanchamon, Tut-anch-Aton/Amun, panovník Osmnácté dyn. Neb-cheperu-Re/Neb-cheperu-Re-heqa-maat, Hor Ka-nechet-tut-mesut, chet. Pipchururijaš/Nipchururijaš§ 3236, 1526, 1417, 1379, 1368, 1361, 1352
Túta-šar-libbiš, manž. Šarkališarrího Akkadského§ 2255
Túthmósis (řec.)§ viz Thutmose
Tuthotep, nomarch ve Dvanácté dyn.§ 1928
Tutchalija§ viz Tudchalija
C. Tutílius Hostíliánus, stoik z etruské Cortóny§ 71+
L. Tutílius Lupercus Pontiánus§ cos. ord. 135+
L. Tutílius Pontiánus Gentiánus, snad oblíbenec/milenec Faustíny, manž. príncipa Márka§ 175+, cos. suff. 183+
Tutomotulus, dyn. Sallúviů§ 121
Tuttul, m. na Eufrátu, dn. Tell Bí'a u Raqqy v SYR, popř. Hít v IRQ, event. šlo o různá města; mladší jméno m. a ř., přítoku Eufrátu, bylo Idu, Idi, Itû ("hranice"), Ittû/Iddû ("asfalt"), řec. Is (Hérodotos), nejasné§ 2078, 1830, 1760, 1116, 1115, 908
Tutub, m. na Dijále, poblíž Baghdádu, Amority přestavěno v Dúr Samsu-ilúna, dn. lokalita Chafádží§ 2292, 2078, 2006, 1977, 1894, 1830, 1731
Tuva, sibiřská údělná republika Ruské federace§ viz pod kulinářství, za hranicemi starověku
Tuwatiš z Tabalu§ viz Tuattu
Tuwana, Tuwanuwa§ viz Tyana
Tyana (pl.), m. a syrochet./luw. stát na jihozáp. Kappadokie/centrální Antolie, domorod. Tuchana či Tuwana, Tuwanuwa, dn. Kemerhisar v TR§ 1650, 1420, 1400, 1000, 830, 740, 16-, 201+, 205+, 238+, 259+, 272+, 276+, 363+
Tyanítis, jedna z kappadockých satrapií§ 230
Týdeus z Athén, obviňovaný ze zrady za peníze§ 405
tygr, výskyt, poprvé na Západě§ 2300, 20-, 192+, 201+, 206+
Tychá, čtvrť v Syrákúsách§ 344, 212
Tyché, dór. Tychá, bohyně osudu, syrská Gád; první zmínku o ní učinil v hymnu na Démétér Homéros, když vypočítával Ókeánovy dcery, které si hrály s Korou. Búpalos, který vynikl i jako architekt, vytvořil Smyrenským jako první z umělců sochu Tyché se zemskou polokoulí na hlavě a s Amaltheiným rohem hojnosti v ruce. Pindaros Tyché nazval Ferepolis, Nesoucí města§ 560, 354, 301 (Antiocheia), 200, 101- (T. hé tés hémerás ekeinés/Fortúna huiusce dieí), 161+
Kromě Tyché, v lat. podání Fortúna, určují osud lidí a bohů Moiry, lat. Parcae. Od stejného slovního základu meris, část, meiromai, obdržet podíl, je heimarmené či memormenon, osud. Filosofové dali osudu a nezbytnosti přírodních zákonů jméno ananké, nutnost, latinsky fátum, fáta, výrok. Indická filosofie hovoří o karmě, spojení principu znovuzrození s osudem předcházejícího vtělení. Monotheistický islám zná kismet, nevyhnutelný bohem přidělený osud.
Tychaios z Numidie, dyn.§ 203
Tychandros z Athén§ 196, 169, arch. 160, 159
Tychikos, křesťan z Asie, průvodce Pavlův§ 100+
Tychikos z Argu, C. Claudius Tychicus, b. Olympie, s. Ti. Claudia T.§ 100+
Tychikos z Argu, občansky Ti. Claudius Tychicus, o. Gaia a Olympie, magnát, 100+
Tychón, přízvisko Hermovo, jméno kopí Alexandra Ferského§ 369
Tychón, seleukovský satrapa§ 220, 204
Tylis/Tylé, m. a říše Keltů v Thrákii, Tylénové. Jméno podle bulharských archeologů žije dále v lokalitě Tulovo, součást obce Mygliž ve středobulharském kraji Stara Zagora§ 277, 255, 220, 212
Tylos, Tylovci, Tylón, Tylonovci, podle Héráklaova jména v Lýdii§ viz Hérákleovci lýdští
Tylos, Týlos, Thilíánoi, ost. a protilehlá pevnina dnešní Saúdské Arábie v Arabském zálivu, sumerský a bab. Dilmun, Tilmun, dn. Bahrajn, "Ostrov dvou moří", novodobá arabská ostrovní monarchie§ 2540, 2346, 2292, 1750, 1235, 1232, 706, 676, 645, 323, 204, 124, 123+, 131+, 230+, 325+
Pro dávné obchodníky s Indií bylo překladiště v T. způsob, jak se vyhnout Elamu. Hlavními bohy v éře Ur III. byli Inzak/Inzag, sum. Ninzaga a jeho choť Meskilak, sum. Ninsikila (někdy jmenován v maskulinu). Známo je pouze jedno panovnické jméno z Tilmunu. Assyrskému králi Šarru-kénovi II. (722-705) poslal dary jistý Upéri z Tilmunu i jeho pravděpodobný nástupce Achundaru, viz rok 706. V té době se chaldajský stát Bít Jakíni rozkládal mezi Šatt al-Arabem a Tilmunem. Tilmunský král Qaná/Qanaja se podrobil, tedy poslal dary a platil tribut, Aššur-acha-iddinovi, viz rok 676.
Z mesopotamských dějin Tilmun mizí roku 544, kdy poslední z Chaldajů Nabû-ná’id do Bahrajnu poslal guvernéra. Odkryt chrám Nin-chur-sangy ze třetího až druhého tisíciletí a panovnické sídlo a též guvernétů kassitské éry (Qala’at al-Bahrajn). Ještě v hellénistické éře byl lesnatý, po staletí byl ovládán z Charakény. Portugalci dali lokalitě s pevností jméno Forte de Barém (= Qala'at al-Bahrajn).
Už roku 1879 byl na ostrově nalezen sumerský nápis „Rímum, otrok boha Inzaka, z rodu Agarum“. Rímum vládl asi v letech 1470-1450. Jeho vnuk Usiananuri […] byl v letech 1400-1380 kassitobabylónským guvernérem. Kassitským guvernérem byl Uballissu-Marduk, syn Arad-Eaův, jehož pečetní váleček se dochoval. Jiným místodržitelem byl v letech asi 1340-1320 Ilí-ippašra, který byl v Tilmunu ohrožován nájezdy Achlamů.
Po dlouhé mezeře je doložen tilmunský panovník v letech asi 720-706 Upéri, současník Šarrukéna ii., Achundaru i., král v letech snad 706-685 a Qanaja, vládnoucí v letech asi 685-660, vrstevník Aššur-acha-iddina. Jeho nástupcem byl Achundaru ii. (c. 660-635).
Z hellénismu je nápisně doložen stratégos Kéfísodóros (krátce před rokem 124 př. n. l., roku 131 n. l. jistý Iaraios/Jarchaj, satrapa Charakény/parthského údělného krále Meredáta, srov. tam, a ve stejné době Sanatruk. Předislámským kultem ctěným Tylany byl Awál znázorňovaný v podobě býčí hlavy. Awál bylo též předislámské arabské jméno ostrova. Na ostrově al-Muharraq u sev. pobřeží Bahrajnu v obci Samáhídž/syr. Mašmahíg odkryty ruiny nestoriánského kláštera ze čtvrtého století; osídlení trvalo do c. 750.
Tymfaia§ = Stymfaia
Tyndareos ze Sparty, k., o. Klytaimnéstry a nevl. o. Dioskúrů a Heleny§ 1266, 396
Tyndaridés ze Syrákús, usiloval o královládu§ 454
Tyndarión z Taromenia nebo Leontín, tyrannos§ 288, 279
Tyndaris, m. v severní části Sicílie, dn. na Capo di Tindaro§ 396, 394, 393, 345, 270, 263, 256, 254, 36
Tyne, ř. na sv. Anglie, snad římská Vedra (?)§ 100+, 122+
Tynés, Tynis (do Tynétu), lat. Tunés, Tunis, město Kartháginců v Áfrice, dn. Tunis§ 396, 310, 309, 307, 256, 255, 241, 238, 237, 204 - 202, 149
Tynnichos z Hérákleie Pontské, strat.§ 389 (o T. z Chalkidy viz v indexu s. v. lyrici)
Tynnóndás z Euboje, tyr. a k.§ 600
Tyrannión z Amísu zvaný Korymbos/"vrcholek, asi Třešnička", označovaný za Staršího, rodným jménem Theofrastos, grammatik§ 88, 84, 50 a viz s. v. grammatici
Tyrannión z Foiníkie, označován za Mladšího, rodným jménem Dioklés, ž. předešlého, grammatik§ 50 a viz s. v. grammatici
Tyrannión z Messénie, "filosofos"§ viz s. v. věštění
Tyrannius§ viz Turannius
tyrannobijci, tyrannoktonoi§ v Athénách, 514, 294; 281 v Íliu, v Kýréně 96 (žena);
Tyrannos, Tyrannión (?)§ viz s. v. grammatici
tyrannos, tyrannoi, tyrannové, „vládcové“, tyrannis, tyrannida; lat. tyrannus§ předmluva, 863 a passim
Pův. vládci protiaristokratických režimů, kteří zbavili moci rodovou šlechtu, od 4. století a v hellénismu usurpátoři-samovládci v démokratických státech, nebo usurpátoři vládnoucí jménem sociálně nižších vrstev, v císařské době usurpátoři trůnu, srov. období 30 tyrannů, usurpátorů v provinciích z druhé poloviny 3. st. n. l. (jejich seznam viz v příloze, Vládci iii.).
Poprvé slovo zřejmě „foiníckého“ původu použil Archilochos z Paru o Lýdovi Gýgovi, pučistovi proti královské dynastii. Lýd se stal Hellénům jakýmsi vzorem-pratyrannem s gardou s kopími nebo dřevěnými palicemi (srov. dnešní pálky). Tyrannidu zažil téměř každý hellénský stát s výjimkou Lakedaimonských a asi také Aigínských. Za prvního evropského „tyranna“ bývá pokládán král Feidón v Argu. Perští panovníci likvidovali volitelné režimy a systematicky podporovali v anatolských hellénských i domorodých státech samovlády. Běžencům a kolaborantům z Hellady dopřávali tyrannid odměnou, srov. osud Themistokleův. V římské době a hlavně u autorů píšících řecky byli za tyranny označováni usurpátoři.
Dodnes platí, že "tyranni" se rodí z oligarchie nebo demokracie a v obou případech v okamžiku, kdy lidé cítí ohrožení a naletí člověku slibujícímu snadná řešení; hovoří se pak o demagogii n. populismu.
O odplatách na krutovládcích viz pod král.
tyrannoktonos§ viz tyrannobijci
Tyrás, ř. a m., pozd. též Danastris, Danaster, dn. ř. Dněstr, Dnister, Nistriu a dn. m. Belgorod Dněstrovskij; Podněstří§ 135-, 118+, 269+, 272+, 375+
Tyrbeion, m. v Akarnánii polohy nejasné§ 279
Tyresus, Pyresus z Keltibérie, velmož§ 142
Tyriaion, Toriaion, m. v Pisidii, dn. asi ruiny u Kozağaçı u Antalye v TR§ 166
tyrimnaia, slavnosti v Thyateirách§ 133
Tyrimmás z Makedonie, k., o. Perdikky I.§ 742, 695, 133
Tyrimnos, Apollón Tyrimnos, luw. Tiwat/Tiwad, sluneční kult v Thyateirách§ 133
Tyrrhastiadás z Kýmy, údajný hellénský přeběhlík v Thermopylách§ 480
Tyrrhénoi, Tyrsénoi, Tyrrhéniá (řec.)§ 750, 424, 415, zřejmě = Etruskové, Etrúrie
Tyrrhénské moře§ 40
Tyrrhos, ptolemajovský vojevůdce, snad Pyrrhos (?)§ 88
Tyriespis n. Terioltés, satrapa Parapamisadů§ 327 - 325
Tyrillos z Neápole (nevíme, které), vyslanec Kotya II.§ 277
Tyrittos, m. nebo pevnost na Sicílii polohy neznámé§ 263
tyrkys§ 1900
Tyrodyza, Tyrodydza§ viz Teiristasis
Tyroly, Jižní Tyroly, Tirol, novodobá alpská země§ 5200, 1300, 46+
Týrón z Téu, s. Polythrův, vyznamenán v Bargyliích§ 268
Tyros, m. ve Foiníkii, pův. jménem Sarra, dn. hebr. Zór, ass. Surru/Súru, arab. Súr v Libanonu, obec na přilehlé pevnině: Ušu§ 1450, 1424, 1373, 1365, 1319, 1200, 1095, 1070, 1048, 990, 972, 969, 936, 887, 877, 876, 856, 841, 838, 820, 814, 800, 776, 740, 729, 700, 677, 673, 669, 665, 654, 605, 586, 573, 570, 565, 559, 558, 551, 501, 654, 531, 491, 405, 391, 398, 348 (?), 333 - 330, 324, 321, 315, 314, 312, 298, 286, 275, 250, 219, 217, 195, 177, 169, 162, 144, 140, 128, 125, 105, 88, 86, 64, 54, 52, 50, 48, 47, 43, 41, 40, 37, 20-, 40+, 51+, 105+, 129+, 194+, 195+, 219+, 223+, 232+, 247+, 249+, 311+, 335+, 355+, 378+
Jedna z datací tvrdí, že T. byl založen kolem roku 2750, jiná, že rok před pádem Ília (1185). Po celý starověk město s lidnatým zázemím: římský hippodromos o 480 m délky pojal třicet tisíc diváků. O konfederaci Tyru se Sídónem viz rok 990.
Tyros, mí. v údolí Jordánu u Ammánu, dn. 'Aráq al-'amír/'Iráq al-'amír, "Knížecí jeskyně" v JOR ve Wádí as-sír/"Údolí zahrad"§ 259, 182
Tyrtaios z Athén, Mílétu nebo ze Sparty, s. Archembrotův, básník a hudebník§ 676
Tyrtamos z Eresu§ viz Theofrastos
Tyska§ viz Tusca
Tzirallon, pevnost/osada u Kainofrúria n. jiné jméno pro K.§ 313+