Tu-Tz

 

Tu/Du, ťinská císařovna, manž. Čchengova§ 325+ 

Tu Ao/Du Ao n. Čung-ao/Zhongao z Čchu, vévoda§ 685, 677

Tuaregové, berberský národ na Sahaře a v Sáhelu§ 201

Tuattu, Tuatte I. a II., k. Tabalu, chet./luw. Tuwati§ 850, 837, 830, 788, 783, 738

Tuba, m. mezi Chalabem a Emarem, zaniklo asi c. 1200§ viz Tell Umm al-Marrá

Tuba’alu, ass.§ viz Itto-Ba'al 

Tubantí, germ. nárůdek, po něm se jmenuje holandské m. Twente§ 14+, 58+  

Túbassis, bůh Pidasských§ 321

Túbiás§ viz Tóbiás

Tuccia, řec. Tykkiá, vestálka, která donesla vodu v sítu§ 235

Tucciánus n. Ucciánus, legát§ 237+ 

M. Tucció, kurul. aedil§ 193

L. Tuccius, lékař Sullův§ 79

Tuder, m. v Umbrii, dř. Tutere, dn. Todi, obyvatelé Tudertés§ 83

Tudchalia, Tudchalija, Tutchalija, jméno chetitských vládců, gen. Tudchaliji: 

Tudchalia I., k.§ 1700, 1650 

Tudchalia II., k. Chetitů§ 1460, 1441, 1440 

Tudchalia III., rod. jm. Tašmi-šarri, k. Chetitů§ 1460, 1420, 1400, 1370   

Tudchalia IV., k. Chetitů, rod. jménem Chišmi-Šarruma§ 1460, 1290, 1250, 1233, 1230, 1220  

Tudchalia ml., s. Tudchaliji III.§ 1460, 1400 

Tudija, ass. šejk§ 2400 

Túdó z Mýsie, dc. Arnóssova, manž. Gýgova§ 716

Túdú§ viz Nýsiá

Tudrus, k. germ. Quádů§ 6

Túfaios z Uruku§ viz Artemidóros z Uruku 

Túfion§ viz Džertej

Tugdammé§ viz Dugdammé

Tuge (?) z Kiše, k.; možné též např. túg.e/azalag, ašláku, pradlák?§ 2550, 2490 

tugurium Rómulí, casa R., "Rómulova chýše"§ 753

Tuchamme z Ištundy, k.§ 738

Tuchana§ viz Tyana

tuchkaniš, chet. korunní princ, titul§ 1440, 1330, 1288 

Tuja, manž. Setiho I., m. Ramessea II.§ 1319 

Tukín-chatta-migríša, d. Ibbi-Sîna Urského, provdána do Zabšali§ 2039, 2028  

Tuli, země na sev. Armenie§ 754

Tulingové, germ. kmen u dn. Bodamského jezera§ 58

Tullia, dvě d. římského krále Servia Tullia, provdané za s. L. Tarquinia I. L. Tarquinia II. a Arrúnta§ 542, 534

Tullia, dc. M. Tullia Cicerona, man.ž. C. Calpurnia Pisona Frugi, Furia Crassipa a P. Cornélia Dolábelly§ 45

Tulliánum, carcer tulliánus, věznice v Římě na úpatí Capitólia, středověkým označením Mámertínum; název snad od jména krále Ser. Tullia§ 63-, 28+, 34+, 64+, 142+   

Tuliassové, kelt. nárůdek v Alpách v údolí Anaunia§ 46+ 

Attius Tullius, vůdce Volsků§ 491, 490, 488
M. Tullius, klient řečníkův§ 75

M. Tullius Albinovánus, žalobce§ 56

P. Tullius Albinovánus, mariovec a zrádce§ 82 

Sp. Tullius z Cornicula, manž. Ocrisie§ 578

C. Tullius Capitó Pompóniánus Firmus§ cos. suff. 84+ 

Servius Tullius§ viz Servius T.

M. Tullius Ciceró, advokát a politik, manž. Terentie, starší b. Q. Tullia, syn stejnojmenného otce s Helvií§ 1. 769, 341, 270, 218, 214, 212, 166, 141, 139, 138, 121, 118, 117, 109, 106, 103, 100, 95, 89, 88, 83 - 77, 75, 74, 70, 69, 67 - 64, cos. 63, 63 - 54, 52 - 50, 48 - 43, 37, 30, 11-, 6+, 261+, 390+; 2. 45 - 43, 30, cos. suff. 30, syn č. 1 (jediný z rodiny přežil občanské války)
Q. Tullius Ciceró§ 1. propraet. v Asii, Caesarův legát v Galliích, mladší b. advokátův, manž. Pompónie, o. stejnojmenného syna, 69, 62, 59, 57, 54, 53, 51, 43; 2. s. předešlého, 43  

Přízvisko C. pochází od cizrny (bot. cicer arietinum/cizrna beraní) a po rodině řečníkově se rostlina proslavila 30. března 1282 za sicilského povstání proti vojákům Karla z Anjou chystajícího výpravu proti Kónstantínopoli. Toho dne povraždili Sicilané na patnáct tisíc Francouzů. Když si nebyli jisti, ptali se na cizrnu, v sicilské italštině ciciri: kdo to neuměl vyslovit, byl zabit ("sicilské nešpory", vespri siciliani).

Tullius Críspínus, praef. praet.§ 193+ 

M. Tullius Cratippus§ viz Kratippos z Pergama

M. Tullius Decula§ cos. 81

M’. Tullius Longus§ cos. 500

P. Tullius Mársus§ cos. suff. 206+ 

M. Tullius Ménophilus, senátor, cos. suff. 238+§ 238+ 

M. Tullius Tíró, Cicerónův propuštěnec§ 103, 63, 4

P. Tullius Varró§§ cos. suff. 127+ 

Tullus Hostílius§ viz Hostílius 

Tulpi-Tešup, s. Arnuwandy I., b. Tutchaliji III.§ 1420 

Tukriš, m. neznámé polohy, snad východ. od Tigridu, sousedé Gutiů, souvisí zřejmě s Turukky§ 2346, 2078 

Tukulti-apil-Ešarra I., -apal-E., k. v Aššuru, „(Má) Důvěra v prvorozeného syna (Aššurova chrámu) Ešarry“; akkad. tukultu odpovídá kassit. kadašman, sumerogram GIŠKIM. Aššur měl v městě Aššuru po vzoru Enlilově v Nippuru chrámy E-šarra a E-kur§ 1275, 1116 - 1111, 1097, 1077, 1072, 1057, 990, 935, 898, 882, 797  

Tukulti-apil-Ešarra II., k. v Aššuru§ 1111, 1072, 968, 935  

Tukulti-apil-Ešarra III., hebr. Tiglatpilesar/Tiglath Pileser, řec. Thaglathfallasar n. bibl. Fúl, k. Assyřanů, rodným jménem Púl, Púlu, řec. Pyas, Pylas§ 1111, 912, 755, 745 - 742, 740 - 731, 729 – 727, 720 Tukulti-Mér z Mári/Chana, aram. dyn.§ 1077

Tukulti-Ninurta I., Tukultí-Ninurta, k. Assyřanů§ 2490, 1275, 1235 až 1232, 1228, 1198, 1134, 429, 259+ 

Tukulti-Ninurta II., k. v Aššuru§ 1111, 891 - 882   

Tumanna, m. na severu Anatolie, asi na paflagonsko-pontském pomezí§ 1370 

Tummal, chrámový okrsek Nippuru s Ekurem, svatyní Enlila§ 2700, 2600, 2096  

Tummana, země při severní hranici chetitské říše, její protektorát§ 1370, 1320, 

Tumme, země již. od Vanu, součást Nairi§ 1113 

Tuna, m. a státeček v Tabalu§ viz Atuna

tunel, první prokopaný v Evropě a transkontinentální první viz mosty, dtto nejdelší, štoly, zavodňování§ 532
tunel, pod Forem§ 46

tunel, silniční§ 76+ 

Nejstarší známé podzemní vodovodní a odpadní kanály/tunely byly nalezeny v Babylónu, Ešnunně a v Kalchu. V Jerúsalému prokopán za krále Hizqia (vládl 728 – 699) skálou tunel/štola na zásobování vodou z pramene Gihon do nádrže Šiloach o délce 500 metrů, viz rok 728. V Gezeru je mnohem starší, kanaánský vodní přivaděč o délce 650 metrů, podobné kanaánské stavby byly v Megiddu a Hazoru. Nejstarší však v Palestíně a asi též vůbec je 115 metrů dlouhý vytesaný ve skále ve městě Ibleam/dn. Chirbet Bal'ama n. Bel'ame u Džanínu lokalita známa již z éry Osmnácté dynastie). Podzemní přivaděče vody od pramenů byly v perské říši rozšířenými stavbami.

O síti qanátů v Médii informuje Polybios v popisu událostí kolem roku 209. Ve východoíránském Gonábádu sahá hlavní pramen do hloubky 350 metrů a síť tunelů/štol (qanát) je dlouhá 33 kilometrů. Stavba pochází z asi sedmého či šestého století. Roku 714 assyrský panovník Šarru-kén II. vytáhl proti Urartu, viz v CSD, a u města Ulchu, které zničil, severozápadně od Urmijského jezera narazil na síť podzemních přivaděčů zavodňující celý jinak suchý kraj.
Zřejmě nejdelším tunelem/štolou, součást přivaděče pitné vody, je Kanál faraonů, arab. Qanát fir'aun, vedoucí z jižní Syrie do Gadar na severu dnešního Jordánska, kdysi střediska Dekapole. Aquadukt z Dillí/Dillé přes Abilu do Gadar měl 170 kilometrů, z nichž nejprve 64 vedlo povrchem, poté natřikrát zmizel v podzemí: tunely/štoly byly dlouhé jeden, jedenáct a 94 kilometry. Dosud nejdelší známé římské tunelářské dílo je dlouhé devatenáct kilometrů a je v Bologni.

Římští inženýři a kopáči vykopali v tunelu a jeho 2900 servisních šachtách přes šest set tisíc kubíků zeminy a skály, snad čtvrtinu objemu Cheopsovy pyramidy. Tunel měl průměrnou šířku 1,5 metru a výšku 2,5 metrů. Byl kopán asi v letech 90 až 210. Když byl Hadrián roku 129 v Dekapoli, byla stavba v plném proudu. Jenže inženýři to nevyměřili přesně a do Gadar přitékala voda v příliš velké hloubce... Prozkoumáván byl objekt až od roku 2004. Z jaké doby je zavodňovací systém s opevněnou usedlostí v lokalitě Qusajrát Aad/"Ádův zámek" u Lajly, střediska provincie al-Afladž v srdci Saúdské Arábie, není dosud známo. 

Starost o vodu spojovala vesničany do společenství s funkčními strukturami. Pravděpodobně od římských časů funguje ve španělském regionu Valencii soud zabývající se spory sedláků závislých na zavodňovacím systému provincie. Tribunal de les Aigües de València/Tr. de las Aguas de la Vega de Valencia je nejstarší soudní institucí nepřeřerušeně fungující. Tribunal je sestaven z místních mužů, kteří nevykazují žádné právnické vzdělání. Proti jejich rozhodnutí není odvolání. Vodní soud je respektován autonomní i královskou ústavou.  

Nejdelší silniční tunel římský spojoval Arvernské jezero s Kumami a měřil kilometr, dn. Grotta di Cocceio u Neapole. Inženýrem byl snad v letech 38-36 propuštěnec L. Cocceius Auctus, jemuž se přičítá též stavba Agrippova Pantheonu. Tunel byl kopán v obou směrech a opatřen ventilačními šachtami. Dodnes v provozu je tunel prokopaný roku 76-77 v Umbrii na via Flaminia dlouhý pouze 38 metrů, viz rok 76+, v lokalitě Forulum/Furlo (pertunsa petra n. lapis pertunsus, provrtaná/prokopaná skála"). Zřejmě nejkratší silniční tunel v EU je na cestě mezi obcemi Lažany a Libošovice v Českém ráji. Tzv. Pekařova brána byla zprovozněna roku 1914, je vytesána na turistické stezce do pískovcové skály, čtyři metry dlouhá a světlé výšky 4,9 metru.

Nejdelší železniční tunel byl prokopán 15. října 2010 pod gotthardským masivem, aby zkrátil cestu z Milána do Curychu. Měří 57 kilometrů, při jeho hloubení bylo přemístěno zeminy o objemu pěti Cheopsových pyramid a zkušební provoz zahájil v červnu 20126, plný provoz roku 2017. Podmořský tunel Seikan v Japonsku je dlouhý 53,9 kilometrů, tunel pod kanálem La Manche 50,5 a tubus pod Lötschbergem ve Švýcarech je dlouhý 34,6 kilometrů.


Tunés, Tunis§ = Tynés, Tynis 

Tun-chuang, pinyin: Dunhuang, dříve Ša-čou/Shazhou, m. na sv. dn. prov. Kan-su§ 120, 366+ 

Tung Čou, Východní Čou§ = Čou

Tung-Čou-kün, tj. Princ Východu, poslední období císařské dynastie Čou§ 256, 249

Tung Čung-šu/Dong Zhongshu, filosof§ 179, 104

Tung Čuo/Dong Zhuo, chanský generál§ 189+ 

Tung-chaj/Donghai, údělné království Ťinu (dř. Wej)§ 290+ 

Tung-chu/Donghu, "Východní barbaři", protomongolští nomádi v Mandžusku, sever. Číně a východním Mongolsku§ 200 a srov. pod Pět barbarů, Maďaři  

Tung-men/Dongmen z Lu, šlechtický rod§ 591

Tung Sien/Dong Xian, armádní velitel§ 6, 1+

Tung Ti, „císař Východu“§ 288

Tung-tu§ = Luo

Tungrové, Tungrí, germ. národ nebo skupina klanů, který se usadil na bývalém území Eburonů po roce 53 západně od Rýna v dn. Flandrech, první dostali od Keltů označení „Germáni“, více viz pod Germáni; stejnojmenné sídelní m. Tungry se dnes jmenuje Tongeren (Tongern, Tongres)§ 57, 53-, 69+, 70+, 193+, 284+, 303+, 358+      

Tunguzové, též Evenkové, lid sibiřský§ 4000, 263+ 

Tunip, eg. Tenep, m. a stát na západu SYR polohy dn. neznámé§ 1580, 1500, 1477, 1462, 1370, 1315, 1299  

Tunip-Tešup alias Tuníja z Tikunani, churrit. dyn.§ 1650 

Tunisko, novodobý arab. stát§ před 6000 (2), 1780, 1303, 969 a viz pod Karthágo, Libye, Berberové

Tupkiš z Urkiše, dyn., manž. Uqníty§ 2191, 2078

Tuppi-Tešup z Amurru, dyn.§ 1350, 1317   

Túr 'Abdín (syr.), "Hora otroků", kopcovitý kraj na severu Mesopotamie v Mygdonii nad Nisibinou na horním Tigridu, akk. asi Nawar a pozd. ass. Kašiári/Kašijára, řec. Masios oros, dn. v TR při sv. hranici se SYR§ 2400, 1115, 1072, 882, 879, 866, 859, 855   

tur divoký, zubr, v Makedonii§ 286

Túra-Dagán, dyn. v Mári§ 2119 

Túrán, Túránistán, turanismus§ 309+  viz pod Hunové

Turannius Rufínus, Tyrannius Rufínus z Iúlie Concordie zvaný též Rufínus z Aquiléie, překladatel náboženských textů z řečtiny a skladatel církevních dějin§ 260+, 345+, 373+

Turbolétové, Torbolétai, nárůdek na východě Hispánie v sousedství Sagunta§ 221, 220 

Turecko, novověký stát§ před 6000 (2), 4000, 3200, 1482, 750 a viz Anatolie  

Turci, turecké, turkické říše§ viz Hunové 

Turci osmanští, srov. též pod Hunové§ 668, 316

Turci, seldžúčtí§ 259+ 

L. Turcius Apróniánus§ 1. praef. Urbí, 338+; 2. praef. Urbí, 361+, 363+  

Turda, m. v Baetice, asi jiný název pro Turdetání
Turdetánové, řec. Tyrditániá/Túrdétániá, Turdetánie§ 820, 214, 212, 195 a viz Hispánia Baetica

Turdulí, Turdulí Veterés, lúsítán. národ na severu P§ 78

Turesis z Thrákie, velmož§ 26+ 

Turfánská proláklina, při Tárímské pánvi ve východním čín. Turkestánu/Sin-ťiangu (nejnižší místo Číny s -155 metrů pod hladinou moře)§ 177, 128

Turia, ř. vlévající se do moře ve Valencii, jméno nezměnila§ 74

Turia, Curia (?), manž. Q. Lucrétia Vespillóna§ viz laudátió Turiae

Turín§ 1455 a viz Taurinové 

turínské papyry, z egyptologických sbírek/Museo Egizio. Nejznámější jsou fragmentární královský kanón/seznam panovníků pořízený za Ramesseho II., erotický papyrus z éry Ramesseovců c. 1150 s nejstaršími dochovanými pornografickými kresbičkami, papyrus s mapou cesty Ramesse IV. do Východní pouště ze stejné doby a papyrus s procesními záznamy výslechů spiklenců a vrahů Ramesse III.§ 2945, 2642, 2613, 2589, 1166 etc. pass. u dynastických datací   

Túrira, churrit. m. a stát severně od Karchemiše§ 1288 

turistika, srov. pod sportovní t., cestování, lázeňství a objevy§ 139, 86, 65 (?) 

Turkestán, Turkistán, starší název pro Střední Asii s turkickým obyvatelstvem mezi Kaspikem a pouští Gobi (hovořilo se o ruském a čínském/Východním T.)§ 600, 256, 235, 200, 46+, 88+, 97+, 120+, 125+, 259+, 337+, 375+        

turkické jazyky, turkický lid§ 6000, 4000

Turkmeni, Türkmenler, rusky Truchmeny, zastarale Turkomané. Turkický národ s vlastním státem ve Střední Asii Turkmenistánem. Turkmeni žijí i na Předním východu v Turecku, Sýrii a Iráku§ 5999, 4000, 2200, 256, 239, 237 a srov. pod Hunové. 

 

Turmogové, Turmodigové, lat. Turmogí, - digí, též Curgoní, řec. Múrbogoi, kelt. nárůdek na horním Hibéru, v jejich sídel. m. Segisamě držel Augustus hlavní stan§ 26

 

Turnatu§ viz Dijála

Turnus, k. Rutulů, nárůdku latinského§ 1184, 198+ 

Turo, dř. čteno Čuroj, místok. v Kúši, s. Ahmoseho Si-Tajita§ 1567, 1546, 1526  

Turodové, část Kallaitů na sz. Hispánie§ 75+ 

Turonové, lat. Turonés i Turoní, řec. Túrónes, kelt. národ na Ligeru/Loiře, se sídel. m. v Caesarodúnu, dn. Tours [v sousedství Chattů žili jiní T., nejisto, zda Germáni, možná část Hermundurů (?)]§ 57, 52-, 21+ 

Turpilius, básník palliát§ 103

Turpilius, malíř§ 103 a viz s. v. malíři

L. Turpilius Dexter§ cos. suff. 81+ 

T. Turpilius Silánus, voj. tribun, nešťastný velitel numidské Vagy§ 108

Turpiš z Urkeše, churrit. dyn. 2400 

C. Turránius Gracilis, praef. annónae, rekordman císařské správy§ 22-, 14+, 48+  

L. Turránius Grátiánus, praef. Urbí§ 284+ 

Turris Lascutána, stavba a lokalita v Baetice/Andalusii, dn. Torre de Mesa del Esparragal/Torre de Lascuta na území obce Alcalá de los Gazules§ 189

Turris Libysónis, m. na Sardinii, dn. Porto Torres§ 19+

Turša, Turuša, Tereš, eg., jeden z "mořských národů", bývá ztotožňován s předky Etrusků§ 1233 

turtánu, tartánu, ass. „muž na druhém místě, jeden z nejvyšších úředníků, vojevůdce, vesír“, druhý muž po assyrském králi (min. od dob Adad-nérárího II.)§ 832 - 827, 814, 806, 790, 782, 776, 763, 755, 773, 746, 722, 701 

Králové měli od roku 708 po obsazení Kummuchu dva turtány, "levé a pravé strany/turtán šuméli, turtán imitti". Co přesně dělení znamenalo a zda oba měli stejné pravomoci, nevíme.  

D. n. P. Turullius, jeden z Caesarových vrahů§ 42, 31

Turukku, Turukkové, horalé a státní konglomerát/konfederace v Zágrosu, dynasty převážně Churrité, srov. se zemí Tukriš kdesi mezi Gutijci a Elamity§ 2078, 1815, 1797, 1782, 1779, 1769, 1762, 1760, 1742, 1324, 1308          

Turuktu, Turukti z Ibalcha, churrit. dyn.§ 1815 

Turušp᧠viz Tušpa

tús§ viz kadidlo

Tusca, řec. Tyska, oblast a m. v Áfrice, asi Thagga, arab. Duqa v TN§ 160

Túsculum, m. v Latiu, řec. Tysklon, dn. Frascati, údajně založeno Télegonem, synem Odyssea s Kirké§ 534, 506, 501, 462, 460, 459, 455, 449, 443, 418, 431, 382, 381, 378, 372, 342, 340, 338, 325, 323, 234, 211, 187, 106, 58, 56, 55, 50, 45-, 217+ 

L. Tusidius Campester§ cos. suff. 142+ 

Túskiános z Lýdie, sofista, ž. Iúliána Kappadockého§ 320+ 

Túskové, Túscia, Túscí§ = Etrúrie, Etruskové

Túsún, Tosun, s. osmanského walího Egypta Mehmeta Aliho Báşi§ 350+ 

Tušcha, m. v Nairi§ 882, 879 

Tušpa, sídel. m. Urartu, též Turušpá, řec. (Vána) Thóspitis, dn. tur. jméno m. a jezera Ván, arm. Tosp§ 1320, 736, 610 

Tušratta z Mitanni, k.§ 3236, 1417, 1390, 1383, 1382, 1380, 1370, 1366, 1360    

Túta, thr. dynasta§ 81

Tutammu z Unqi, k.§ 870, 738

Túta-napšum, d. Narám-Sînova, jediná známá velekněžka Enlila Nippurského§ 2316, 2292  

Tutanchaton/Tutanchamon, Tut-anch-Aton/Amun, panovník Osmnácté dyn. Neb-cheperu-Re/Neb-cheperu-Re-heqa-maat, Hor Ka-nechet-tut-mesut, chet. Pipchururijaš/Nipchururijaš§ 3236, 1526, 1417, 1379, 1368, 1361, 1352    

Túta-šar-libbiš, manž. Šarkališarrího Akkadského§ 2255 

Túthmósis (řec.)§ viz Thutmose 

Tuthotep, nomarch ve Dvanácté dyn.§ 1928 

Tutchalija§ viz Tudchalija

C. Tutílius Hostíliánus, stoik z etruské Cortóny§ 71+ 

L. Tutílius Lupercus Pontiánus§ cos. ord. 135+ 

L. Tutílius Pontiánus Gentiánus, snad oblíbenec/milenec Faustíny, manž. príncipa Márka§ 175+, cos. suff. 183+ 

Tutomotulus, dyn. Sallúviů§ 121

Tuttul, m. na Eufrátu, dn. Tell Bí'a u Raqqy v SYR, popř. Hít v IRQ, event. šlo o různá města; mladší jméno m. a ř., přítoku Eufrátu, bylo Idu, Idi, Itû ("hranice"), Ittû/Iddû ("asfalt"), řec. Is (Hérodotos), nejasné§ 2078, 1830, 1760, 1116, 1115, 908     

Tutub, m. na Dijále, poblíž Baghdádu, Amority přestavěno v Dúr Samsu-ilúna, dn. lokalita Chafádží§ 2292, 2078, 2006, 1977, 1894, 1830, 1731      

Tuva, sibiřská údělná republika Ruské federace§ viz pod kulinářství, za hranicemi starověku

Tuwatiš z Tabalu§ viz Tuattu

Tuwana, Tuwanuwa§ viz Tyana

Tyana (pl.), m. a syrochet./luw. stát na jihozáp. Kappadokie/centrální Antolie, domorod. Tuchana či Tuwana, Tuwanuwa, dn. Kemerhisar v TR§ 1650, 1420, 1400, 1000, 830, 740, 16-, 201+, 205+, 238+, 259+, 272+, 276+, 363+    

Tyanítis, jedna z kappadockých satrapií§ 230

Týdeus z Athén, obviňovaný ze zrady za peníze§ 405

tygr, výskyt, poprvé na Západě§ 2300, 20-, 192+, 201+, 206+   

Tychá, čtvrť v Syrákúsách§ 344, 212

Tyché, dór. Tychá, bohyně osudu, syrská Gád; první zmínku o ní učinil v hymnu na Démétér Homéros, když vypočítával Ókeánovy dcery, které si hrály s Korou. Búpalos, který vynikl i jako architekt, vytvořil Smyrenským jako první z umělců sochu Tyché se zemskou polokoulí na hlavě a s Amaltheiným rohem hojnosti v ruce. Pindaros Tyché nazval Ferepolis, Nesoucí města§ 560, 354, 301 (Antiocheia), 200, 101- (T. hé tés hémerás ekeinés/Fortúna huiusce dieí), 161+  

Kromě Tyché, v lat. podání Fortúna, určují osud lidí a bohů Moiry, lat. Parcae. Od stejného slovního základu meris, část, meiromai, obdržet podíl, je heimarmené či memormenon, osud. Filosofové dali osudu a nezbytnosti přírodních zákonů jméno ananké, nutnost, latinsky fátum, fáta, výrok. Indická filosofie hovoří o karmě, spojení principu znovuzrození s osudem předcházejícího vtělení. Monotheistický islám zná kismet, nevyhnutelný bohem přidělený osud.

Tychaios z Numidie, dyn.§ 203 

Tychandros z Athén§ 196, 169, arch. 160, 159 

Tychikos, křesťan z Asie, průvodce Pavlův§ 100+

Tychikos z Argu, C. Claudius Tychicus, b. Olympie, s. Ti. Claudia T.§ 100+

Tychikos z Argu, občansky Ti. Claudius Tychicus, o. Gaia a Olympie, magnát, 100+  

Tychón, přízvisko Hermovo, jméno kopí Alexandra Ferského§ 369

Tychón, seleukovský satrapa§ 220, 204

Tylis/Tylé, m. a říše Keltů v Thrákii, Tylénové. Jméno podle bulharských archeologů žije dále v lokalitě Tulovo, součást obce Mygliž ve středobulharském kraji Stara Zagora§ 277, 255, 220, 212

Tylos, Tylovci, Tylón, Tylonovci, podle Héráklaova jména v Lýdii§ viz Hérákleovci lýdští 

Tylos, Týlos, Thilíánoi, ost. a protilehlá pevnina dnešní Saúdské Arábie v Arabském zálivu, sumerský a bab. Dilmun, Tilmun, dn. Bahrajn, "Ostrov dvou moří",  novodobá arabská ostrovní monarchie§ 2540, 2346, 2292, 1750, 1235, 1232, 706, 676, 645, 323, 204, 124, 123+, 131+, 230+, 325+  
Pro dávné obchodníky s Indií bylo překladiště v T. způsob, jak se vyhnout Elamu. Hlavními bohy v éře Ur III. byli Inzak/Inzag, sum. Ninzaga a jeho choť Meskilak, sum. Ninsikila (někdy jmenován v maskulinu). Známo je pouze jedno panovnické jméno z Tilmunu. Assyrskému králi Šarru-kénovi II. (722-705) poslal dary jistý Upéri z Tilmunu i jeho pravděpodobný nástupce Achundaru, viz rok 706. V té době se chaldajský stát Bít Jakíni rozkládal mezi Šatt al-Arabem a Tilmunem. Tilmunský král Qaná/Qanaja se podrobil, tedy poslal dary a platil tribut, Aššur-acha-iddinovi, viz rok 676.

Z mesopotamských dějin Tilmun mizí roku 544, kdy poslední z Chaldajů Nabû-ná’id do Bahrajnu poslal guvernéra. Odkryt chrám Nin-chur-sangy ze třetího až druhého tisíciletí a panovnické sídlo a též guvernétů kassitské éry (Qala’at al-Bahrajn). Ještě v hellénistické éře byl lesnatý, po staletí byl ovládán z Charakény. Portugalci dali lokalitě s pevností jméno Forte de Barém (= Qala'at al-Bahrajn). 

Už roku 1879 byl na ostrově nalezen sumerský nápis „Rímum, otrok boha Inzaka, z rodu Agarum“. Rímum vládl asi v letech 1470-1450. Jeho vnuk Usiananuri […] byl v letech 1400-1380 kassitobabylónským guvernérem. Kassitským guvernérem byl Uballissu-Marduk, syn Arad-Eaův, jehož pečetní váleček se dochoval. Jiným místodržitelem byl v letech asi 1340-1320 Ilí-ippašra, který byl v Tilmunu ohrožován nájezdy Achlamů.

Po dlouhé mezeře je doložen tilmunský panovník v letech asi 720-706 Upéri, současník Šarrukéna ii., Achundaru i., král v letech snad 706-685 a Qanaja, vládnoucí v letech asi 685-660, vrstevník Aššur-acha-iddina. Jeho nástupcem byl Achundaru ii. (c. 660-635). 
Z hellénismu je nápisně doložen stratégos Kéfísodóros (krátce před rokem 124 př. n. l., roku 131 n. l. jistý Iaraios/Jarchaj, satrapa Charakény/parthského údělného krále Meredáta, srov. tam, a ve stejné době Sanatruk. Předislámským kultem ctěným Tylany byl Awál znázorňovaný v podobě býčí hlavy. Awál bylo též předislámské arabské jméno ostrova. Na ostrově al-Muharraq u sev. pobřeží Bahrajnu v obci Samáhídž/syr. Mašmahíg odkryty ruiny nestoriánského kláštera ze čtvrtého století; osídlení trvalo do c. 750.


Tymfaia§ = Stymfaia

Tyndareos ze Sparty, k., o. Klytaimnéstry a nevl. o. Dioskúrů a Heleny§ 1266, 396  

Tyndaridés ze Syrákús, usiloval o královládu§ 454

Tyndarión z Taromenia nebo Leontín, tyrannos§ 288, 279

Tyndaris, m. v severní části Sicílie, dn. na Capo di Tindaro§ 396, 394, 393, 345, 270, 263, 256, 254, 36

Tyne, ř. na sv. Anglie, snad římská Vedra (?)§ 100+, 122+ 

Tynés, Tynis (do Tynétu), lat. Tunés, Tunis, město Kartháginců v Áfrice, dn. Tunis§ 396, 310, 309, 307, 256, 255, 241, 238, 237, 204 - 202, 149 

Tynnichos z Hérákleie Pontské, strat.§ 389 (o T. z Chalkidy viz v indexu s. v. lyrici)

Tynnóndás z Euboje, tyr. a k.§ 600

Tyrannión z Amísu zvaný Korymbos/"vrcholek, asi Třešnička", označovaný za Staršího, rodným jménem Theofrastos, grammatik§ 88, 84, 50 a viz s. v. grammatici

Tyrannión z Foiníkie, označován za Mladšího, rodným jménem Dioklés, ž. předešlého, grammatik§ 50 a viz s. v. grammatici 

Tyrannión z Messénie, "filosofos"§ viz s. v. věštění

Tyrannius§ viz Turannius 

tyrannobijci, tyrannoktonoi§ v Athénách, 514, 294; 281 v Íliu, v Kýréně 96 (žena);  

Tyrannos, Tyrannión (?)§ viz s. v. grammatici

tyrannos, tyrannoi, tyrannové, „vládcové“, tyrannis, tyrannida; lat. tyrannus§ předmluva, 863 a passim

Pův. vládci protiaristokratických režimů, kteří zbavili moci rodovou šlechtu, od 4. století a v hellénismu usurpátoři-samovládci v démokratických státech, nebo usurpátoři vládnoucí jménem sociálně nižších vrstev, v císařské době usurpátoři trůnu, srov. období 30 tyrannů, usurpátorů v provinciích z druhé poloviny 3. st. n. l. (jejich seznam viz v příloze, Vládci iii.).

Poprvé slovo zřejmě „foiníckého“ původu použil Archilochos z Paru o Lýdovi Gýgovi, pučistovi proti královské dynastii. Lýd se stal Hellénům jakýmsi vzorem-pratyrannem s gardou s kopími nebo dřevěnými palicemi (srov. dnešní pálky). Tyrannidu zažil téměř každý hellénský stát s výjimkou Lakedaimonských a asi také Aigínských. Za prvního evropského „tyranna“ bývá pokládán král Feidón v Argu. Perští panovníci likvidovali volitelné režimy a systematicky podporovali v anatolských hellénských i domorodých státech samovlády. Běžencům a kolaborantům z Hellady dopřávali tyrannid odměnou, srov. osud Themistokleův. V římské době a hlavně u autorů píšících řecky byli za tyranny označováni usurpátoři. 

Dodnes platí, že "tyranni" se rodí z oligarchie nebo demokracie a v obou případech v okamžiku, kdy lidé cítí ohrožení a naletí člověku slibujícímu snadná řešení; hovoří se pak o demagogii n. populismu.

O odplatách na krutovládcích viz pod král. 

tyrannoktonos§ viz tyrannobijci 

Tyrás, ř. a m., pozd. též Danastris, Danaster, dn. ř. Dněstr, Dnister, Nistriu a dn. m. Belgorod Dněstrovskij; Podněstří§ 135-, 118+, 269+, 272+, 375+    

Tyrbeion, m. v Akarnánii polohy nejasné§ 279

Tyresus, Pyresus z Keltibérie, velmož§ 142

Tyriaion, Toriaion, m. v Pisidii, dn. asi ruiny u Kozağaçı u Antalye v TR§ 166

tyrimnaia, slavnosti v Thyateirách§ 133

Tyrimmás z Makedonie, k., o. Perdikky I.§ 742, 695, 133  

Tyrimnos, Apollón Tyrimnos, luw. Tiwat/Tiwad, sluneční kult v Thyateirách§ 133

Tyrrhastiadás z Kýmy, údajný hellénský přeběhlík v Thermopylách§ 480

Tyrrhénoi, Tyrsénoi, Tyrrhéniá (řec.)§ 750, 424, 415, zřejmě = Etruskové, Etrúrie

Tyrrhénské moře§ 40

Tyrrhos, ptolemajovský vojevůdce, snad Pyrrhos (?)§ 88

Tyriespis n. Terioltés, satrapa Parapamisadů§ 327 - 325

Tyrillos z Neápole (nevíme, které), vyslanec Kotya II.§ 277

Tyrittos, m. nebo pevnost na Sicílii polohy neznámé§ 263

tyrkys§ 1900

Tyrodyza, Tyrodydza§ viz Teiristasis

Tyroly, Jižní Tyroly, Tirol, novodobá alpská země§ 5200, 1300, 46+ 

Týrón z Téu, s. Polythrův, vyznamenán v Bargyliích§ 268

Tyros, m. ve Foiníkii, pův. jménem Sarra, dn. hebr. Zór, ass. Surru/Súru, arab. Súr v Libanonu, obec na přilehlé pevnině: Ušu§ 1450, 1424, 1373, 1365, 1319, 1200, 1095, 1070, 1048, 990, 972, 969, 936, 887, 877, 876, 856, 841, 838, 820, 814, 800, 776, 740, 729, 700, 677, 673, 669, 665, 654, 605, 586, 573, 570, 565, 559, 558, 551, 501, 654, 531, 491, 405, 391, 398, 348 (?), 333 - 330, 324, 321, 315, 314, 312, 298, 286, 275, 250, 219, 217, 195, 177, 169, 162, 144, 140, 128, 125, 105, 88, 86, 64, 54, 52, 50, 48, 47, 43, 41, 40, 37, 20-, 40+, 51+, 105+, 129+, 194+, 195+, 219+, 223+, 232+, 247+, 249+, 311+, 335+, 355+, 378+    
Jedna z datací tvrdí, že T. byl založen kolem roku 2750, jiná, že rok před pádem Ília (1185). Po celý starověk město s lidnatým zázemím: římský hippodromos o 480 m délky pojal třicet tisíc diváků. O konfederaci Tyru se Sídónem viz rok 990. 

Tyros, mí. v údolí Jordánu u Ammánu, dn. 'Aráq al-'amír/'Iráq al-'amír, "Knížecí jeskyně" v JOR ve Wádí as-sír/"Údolí zahrad"§ 259, 182

Tyrtaios z Athén, Mílétu nebo ze Sparty, s. Archembrotův, básník a hudebník§ 676

Tyrtamos z Eresu§ viz Theofrastos 

Tyska§ viz Tusca

Tzirallon, pevnost/osada u Kainofrúria n. jiné jméno pro K.§ 313+