Bohové a svátky III. (úvod 3)

Kalendářní reformy

 

Reformu křesťanského kalendáře připravovala církev od prosince 1545, kdy byl koncilem tridentským pověřen papež Pavel III. odstranit rozdíly mezi přírodou a datem. Ale až Gregorius XIII. pověřil reformou jesuitského astronoma jménem Christophera Clavius (1537 - 1612). Reformu už roku 1324 navrhoval v Kónstantínopoli polyhistór Níkéforos Grégorás (1290 – 1360), ale císař ji odmítl, aby nevznikl zmatek.

Pak byl zaveden i na východu římské říše a v principu platí dodnes, když naposledy byl 4. října 1582 n. l. opraven osmdesátiletým papežem Gregoriem XIII. (Řehořem, rodným jménem Ugo Buoncampagni z Bologne; odtud gregoriánský kalendář): bullou Inter Gravissimas danou v Tusculu/Frascati 24. února 1582 vyškrtl deset dnů, dny 5. - 14. října, tzn. po 4. říjnu následovalo 15. října.

Protože však stále ještě zůstává od tropického (slunečního) roku rozdíl 0,0078 dne ročně, tj. 3,12 dne každých 400 let, bylo zároveň stanoveno, že roky „stoletní“ (na 0) - tři ze čtyř bisextilních roků - budou roky o délce 365 dnů, tzn. 1700, 1800 a 1900 nebudou roky přestupními, ale rok 2000 byl rokem přestupným, jak by i normálně měl být. Rok 2000 byl prvním ve čtyřleté periodě. Kromě toho se křesťanský rok shodoval s židovským v době konání svátku chanukka a muslimové drželi konec postního ramadánu, svátek íd al-fitr, dvakrát: 8. ledna a 27.-29. prosince 2000.

Opravený kalendář hned platil v katolických státech Německa (incl. Lucemburska a Belgie), ve Francii, Itálii, Portugalsku a Španělsku. Část Nizozemí přijala změnu 1584, ve Švýcarsku začalo přebírání rokem 1583, poslední kanton přešel na gregoriánský kalendář roku 1812.

Uhry přistoupily na změnu 1587, roku 1600 Skotsko. Roku 1700 přijaly změnu protestantské země Německa, Dánsko a Nizozemí, roku 1752 Anglie, o rok později Švédsko atd., 1873 Japonsko, 1875 Egypt, mezi 1912 až 1917 Albánie, Bulharsko, Čína (formálně, skutečně až roku 1949), Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko a Turecko.

Jako poslední přijaly gregoriánskou úpravu bolševický Sovětský svaz 17. února 1918 a pravoslavné Řecko 1923. Na východě byl kalendář již třináct dnů za gregoriánským (u pravoslavné církve odpor vydržel d. f. dodnes, protože změnu stále odmítají církve ruská, srbská a pravoslavní v Jerúsalému a na poloostrově Athós, kde mniši kromě toho začínají den stále ještě západem slunce).

Ve Francii od 22. září 1792 do září 1805 platil revoluční kalendář, opuštěn byl k 1. 1. 1806, kdy se země vrátila ke gregoriánskému. Rok měl 365 dnů, 12 měsíců po 30 dnech. Posledních pět dnů v roce bylo svátečních, jednou za čtyři roky šest; dny nepatřily do žádného z měsíců. Křesťanské svátky byly zrušeny, týden měl deset dnů a hodina sto minut.

Svátky byly věnovány ctnosti, geniovi, práci, názoru a odměně, interkalární svátek patřil revoluci. Čtyřleté období se nazývalo franciadou. Měsíce se dělily jako u Hellénů na tři dekády, desátý den byl sváteční. Rozdělení dne na deset hodin se neuchytilo.

Kalendář spočítali matematici Joseph-Louis Lagrange a Gaspar Monge, názvy měsíců vymyslel Philippe Fabre d'Églantine: vendémiaire (vinobraní; 22. 9. - 21. 10.), brumaire (mžení; 22. 10. - 20. 11.), frimaire (mráz; 21. 11. - 20. 12.), nivôse (sníh; 21. 12. - 19. 1.), pluviôse (déšť; 20. 1. - 18. 2.), ventôse (vítr; 19. 2. - 20. 3.), germinal (setba; 21. 3. - 19. 4.), floréal (květy; 20. 4. - 19. 5.), prairial (louky; 20. 5. - 18. 6.), messidor (sklizeň; 19. 6. - 18. 7.), thermidor (horko; 19. 7. - 17. 8.), fructidor (plody; 18. 8. - 16. 9.).

O zásadnější změny kalendáře se 1929 - 1931 pokoušel despota bolševického Sovětského svazu Josif Vissarionovič Stalin. Zrušil sedmidenní týden a zavedl volný den jednou za pět dnů, tzv. nepereryvka (srov. assyrský model). Experiment byl zrušen pro chaos v průmyslu.

Mezinárodně byly v tomto století konány pokusy dohodnout se na přesnějším třináctiměsíčním kalendáři, nebyly však v podstatě ani veřejnosti presentovány. V roce 1954 přišlo s reformou OSN, aby kalendář měl stejně dlouhé kvartály po 91 dnu a aby únor měl 30 dnů. Plénum Valného shromáždění reformu ale odmítlo.

Tzv. zemský dynamický čas (Terrestrial Dynamic Time), zemské hodiny, kolem začátku éry „našeho letopočtu“ před dvěmi tisíci roky se oproti dnešku předcházely asi o tři hodiny. Čili v Augustově době středoevropské poledne bylo už v devět dopoledne...

V roce 1947 přišel americký chemik Willard Frank Libby s měřením stáří předmětů pomocí rozpadu radioaktivního uhlíku C-14. Roku 1999 bylo stáří vesmíru s pomocí Hubbleova teleskopu na oběžné dráze Země odhadnuto na 13 mld let.

Od roku 1958 jsou nejvyšší časoměrnou autoritou hodiny atomové fungující podle toku atomů cesia. Jejich odchylka činí max. jednu vteřinu za milion let. Od zavedení atomového času se klasická časomíra „astronomická“ spočívající na otáčení Země za atomovou zpozdila o 32 vteřiny.

O devatenáct vteřin za časem fysikálním, atomovým, je čas telekomunikační měřený podle postavení hvězd pomocí satelitů. Planeta se totiž otáčí zpomaleně a nerovnoměrně. Brzdí ji přitažlivost Měsíce, větry, tektonická činnost.

Dny se neznatelně dlouží. Chování Země se měří v Paříži v instituci International Earth Rotation and Reference Systems Service. Vkládání „přestupné“ vteřiny, s nímž se začalo roku 1972, je pro nastavení celosvětově důležitých telekomunikačních přístrojů a komplexů dosud nevyřešené. Do 31. prosince 2005 bylo vloženo 22 vteřin. Bez vkládání by za tisíc let činila odchylka jednu hodinu.

Křesťanské počty

 

Pro křesťany po dlouhá staletí začínal rok 24., resp. 25. prosince, dnem údajného narození Ježíše Krista, ústřední postavy jejich náboženství. Datum vybral Dionysius Exiguus ze Skythie (nebo spíše Dobrudži, neboť myšlena byla římská provincie; zemřel c. 540), který „revidoval“ první křesťanský kalendář z roku 354 n. l., který pořídil v zakázce jistého aristokrata Valentina jiný Dionýsius, Furius Dionysius Filocalus n. Philocalus, dvorní písař-kaligraf papeže Liberia a Damasa I. (v úřadu 352 - 366 a 366 - 384). V jeho díle, které dostalo v novověku jméno Chronographus anni cccliiii/Chronograf roku 354, slehla panna Marie 30. roku vlády Augustovy, tj. a. u. c. 753. Podle Filocala se v Římě držely poprvé Ježíšovy narozeniny 25. prosince roku 336, a. d. viii. kal. ian., viz v CSD rok 354+.

Exiguus údaj  „přepočítal“ a potvrdil; od té doby se křesťanská éra počítá dodnes. Podle těchto základů se Kristus narodil 25. prosince 753 (a. u. c.) a 1. ledna 754 se začíná počítat éra, od nového roku - toho dne byl osmý den od narození, kdy podle židovského rítu byli chlapci obřezáváni (čili: narozen roku 1 př. n. l., obřezán prvního dne roku 1 n. l.).

Dionýsius Exiguus, „Prcek, Mrňous, Hubeňour“, křesťanský učenec odkudsi ze Skythie, mathematik a astronom, přišel do Říma na pozvání papeže Gelasia I., aby uspořádal jeho archiv. Roku 525 na výzvu papeže Jana I. (523 – 526) přepočítal tabulky velikonocí a upravil již existující chronologii „Ježíšovy éry“.

Vycházel z práce patriarchy a biskupa Theofila z Alexandrie a jeho nástupce Kyrilla (sv. Cyril), kteří vypracovali cyklus o 95 letech, a Victoria z Aquitánie, roku 463 pověřeného papežem Hilariem (461 - 468) revisí datací velikonocí; pracoval s cyklem o 532 letech.

Dionýsos počítal s Diokletiánovou érou, která začínala 29. srpna roku 284 n. l.: rok 249 císaře Diokletiána (vládl od 284 do 305) je rokem 533 Ježíšovy éry. Podle Dionýsia se konalo zvěstování andělovo Marii 25. března roku 1 (tedy otěhotnění), Ježíš se narodil 25. prosince téhož roku v úterý, zemřel 23. března roku 31 n. l. a vzkříšen (= bohem se stal) 25. března 31. V tradičním římském kalendáři to je a. d. viii. kal. Ian., kdy se narodil, a zemřel a. d. viii. kal. apr.

Ježíšovo narození kladli raní křesťané dokonce na 24 či 25. farmúthi, tj. 19. a 20. dubna (roku 1 n. l.). Podle novodobých rozborů křesťanských textů se mohl Ježíš narodit např. roku 7 v době jasné konjunkce Jupiteru a Saturnu, 27. ledna roku 5 př. n. l., 21. června roku t. r., 5. nebo 10. srpna t. r., nebo 25. prosince roku 6 př. n. l. (= 16. tevetu roku 3756 AM), nebo 17. června roku 2 př. n. l. na večer za jasné konjunkce Venuše a Jupiteru.

Datum ukřižování bylo také přesně vypočítáno a stanoveno na 7. dubna roku 30 (nikoli však obecně přijato, též 30. dubna 29 n. 30/14. nisannu). O Ježíšovi, velikonocích apod. srov. pod křesťanství a Ježíš v indexu, kde další údaje.

Teprve kolem roku 1000 n. l. se začal v Itálii a následně v celém západokřesťanském světě používat za začátek roku 1. leden. Naopak 31. leden je v křesťanském ritu dnem „obřezání páně“, circumcísió dominí, v upomínku na den, kdy podle židovského ritu dostal Ježíš své jméno. Později byl prvním dnem roku 25. březen, nebo velikonoce (např. Karel Veliký ale začínal rok 25. prosincem, později ve Francii začínal až do roku 1563 buď 25. března, nebo velikonocemi).

Východořímská/byzantská říše a pravoslavný svět počítal začátek roku od 1. března. 1. leden se stal začátkem roku ve švýcarských kantonech roku 1553, ve Španělsku a Portugalsku roku 1556, ve Francii 1564, roku 1575 ve španělském Nizozemí, 1579 v Lotrinsku, 1581 v Metách, 1584 v Lucembursku, 1600 ve Skotsku.

Vedle Římanů používali ve starém věku solárního kalendáře svým způsobem Egypťané. Mesopotamské, levantské a anatolské kultury a všechny hellénské státy používaly kalendáře lunární.