Ath (2)

 

Athénské instituce:

Po roce 410 do roku 399 revidovali v Athénách legislativu publikovanou od dob Solónových. Sbírku zákonů/nomoi sestavili a vykládali nomothetai/zákonodárci, zatímco usnesení sněmu/pséfismata přijímala ekklésiá na doporučení rady/búlé. Nomoi měly platnost všeobecnou, pséfismata doplňující, za to v otázkách zahraničněpolitických platila pséfismata výlučně. 

Rada/búlé měla pět set členů starších třiceti let, po padesáti z každé z deseti fýl. Solónem původně zavedená rada měla členů čtyři sta, po stu z každého kmene. Zasedala denně bez svátků, fýla „prytanovala“ desetinu roku. Pořadí prytanující fýly bylo losováno. První čtyři prytanidy v roce trvaly 36 dnů, šest dalších dnů 35. Prytanové byly v prytaneiu se státním krbem/hestiá stravováni na účet státu. Kdykoli svolávali radu a čtyřikát za prytanidu zákonodární občanský sněm, ekklésii (parlament, viz pod démokratiá). Prytanové připravovali pro radu i ekklésii usnesení.

Epistatés padesáti prytanů, jejich předseda, byl „předhlasován“ démy/prokrisis, pak losován a v úřadu byl celý den a noc, jenom jednou v životě. Byl to jakýsi „president athénské republiky“. Střežil státní pečeť a klíče chrámů s uloženými státními prostředky a listinami. Grammateus prytanidy, losovaný (pův. volený) písař, byl zároveň hlavou všech státních písařů. Střežil písemnosti rady (srov. se seleukovskými osadami na Východu pod zbožtění).

Od Kleisthena zřejmě losovány všechny politické funkce, což vydrželo po celé athénské dějiny až do doby římské (nelze stanovit, zda se nelosovalo už před Solónem). Búlé a ekklésiá, rada a sněm, vylosovaly devět předsedajících, proedrů (po jednom z každé fýly kromě právě prytanující) a z nich jejich předsedu, epistatés.

Řídili pak zasedání rady či sněmu. Vylosovaní proedrové směli vykonávat funkci jen jednou během též prytanidy, jejich předseda jen jednou v roce. O způsobech losování viz tam. V jiných státech, například v dórských Syrákúsách, se členové rady nelosovali, ale každoročně volili. Běžný dórský aristokratický stát míval radu o třech až šesti stech členech, kam patřili zástupci šlechty, gámoroi, geómoroi (v Syrákúsách šest set; srov. tam a o vztahu gámoroi – kyllyrioi). Rada stanovila patnáctičlenný výkonný výbor sněmu, kde hlasoval dámos, lid, jehož mluvčí-vůdci se jmenovali dámarchové.

Ekklésiá/sněm volil (nikoli losoval) stratégy po jednom z deseti fýl, hipparchy, velitele ath. jízdy, taxiarchy, velitele pěchoty po jednom z každé z deseti fýl, fýlarchy, velitele jízdy fýly, jednoho z každé fýly, a rozhodovalo se o dalších vojenských záležitostech. Zasedala na pahorku Pnyx, někdy v Dionýsově divadlu pod Akropolí.

Rada/búlé předkládala sněmu probúleuma, doporučující, „znalecký“ posudek. Rada měla dříve právo rozhodovat o smrti, ale pak už jen právo udělovat peněžité tresty. Měla na starosti stavbu a údržbu válečných lodí (o stavitelích lodí rozhodoval hlasováním sněm), dohlížela na stav koní, jak je jezdci udržují.

Roku 413 byli poprvé zvoleni probúlové, rada deseti „zasloužilých občanů“-sněmovních poradců; jedním z nich byl i básník Sofoklés. Bylo to omezení Kleisthenovy ústavy. Od května 411 bylo poradců třicet a zřejmě pouze oni mohli předkládat radě návrhy. Jejich předseda měl označení xyngrafeus autokratór, samovládný autor (sc. ústavy). Tehdy vládla krátce rada čtyř set, později rada pěti tisíc. Žádný z úřadů nesměl v této válečné éře být placen, pouze pro majetné.

Z rady byli voleni katalogové, katalogeus, tj. „odvodník“, úředníci registrující zbraně schopné muže a jejich zbraně. Rada rozhodovala o průběhů svátků: výpravu náboženských slavností mělo na starosti deset „připravovatelů“ (episkeuastés hierón). Hieropoioi bylo deset losovaných občanů, kteří dohlíželi nad oběťmi. Při zákonodárné činnosti ekklésie a búly existovala žaloba na „ústavnost“, grafé paranomón, obdoba římského práva vetó, viz zde níže pod soudy.

Úředníci procházeli šetřením o bezúhonnosti/dokimasiá a po skončení funkce skládali sněmu písemně účty. Bylo pamatováno na možnost odvolání z jakékoli státnické a administrativní funkce, pokud se muž spikl proti démokratii, když stát podváděl, řečnil nikoli pro dobro lidu a bral peníze od těch, kteří pracovali proti zájmům lidu. Zákon o impeachmentu se jmenoval nomos eisangeltikos a zavedl ho již Solón (eisangeliá). 

Státní finance spravovalo ročně deset losovaných pokladníků, tamiů, kteří patřili censem do první občanské skupiny tzv. pentamedimnistů. Přebírali sochu Athény a Níké a pokladnu rady. Spolkoví pokladníci délského spolku (10) se jmenovali hellénotamiové a také byli v úřadu jen rok.

Pólétai, tj. prodejci, bylo deset losovaných úředníků, kteří se starali o správu propachtovaných cel a státního majetku (např. doly), zadávali veřejné práce. Zabavený majetek odsouzenců či uprchlíků před soudem Areopagu spravovali archonti.

Deset losovaných finančních úředníků jménem apodektés/apodektai, tj. něco jako inkasní úředník, přebíralo seznamy všech athénských občanů, seznamy dluhů a dlužné peníze. Před Kleisthenem funkci výběrčích daní a poplatků vykonávali kólakretové/kólakretai, kteří pak zůstali finančními úředníky prytanů. Hektémoroi, „šestinovníci (?)“, odevzdávali nebo spláceli šestinu úrody, nemuseli být dlužníky, ale pachtýři/podílníci, možná klienti, kteří platili mocné za ochranu a jejich pozemky byly označeny milníky, horoi. Solón tedy roku 594 nemusel osvobozovat od dlužního otroctví, ale od hospodářské závislosti a tím získat během přechodu z aristokracie na tímokracii politický kapitál.

Logistai, deset volených z rady po jednom z každé fýly, byli revisoři účtů právě končících úředníků, tzn. athénský nejvyšší kontrolní úřad. Registrovali pohledávky bohů (chrámů) vůči státu. Pokud měl někdo námitky proti výkonu úředníků i po schválení jejich zprávy logisty, mohl se obrátit na desetičlennou komisi euthýnů, "korektorů-nápravců"; byl tedy euthýnos cosi jako předchůdce moderních ombudsmanů.

Synégoroi bylo deset „obhájců“ úředníků, kteří byli před porotním soudem jednajícím jménem héliaje, dikastériem (viz zde níže), obviněni ze špatného vedení úřadu a účtů. Sítónai dohlíželi v komisi na nákup a distribuci státního obilí.

Astynomů bylo po pěti z Města a pět z Peiraiea, resp. pouličních a stavebních „policistů“ (s nadsázkou „šedých morů“). Dohlíželi též na to, aby pištkyně na aulos, tanečnice a hudebnice nebraly větší odměnu než dvě drachmy (když byla po nich vyšší poptávka, museli zájemci losovat), aby nikdo neukládal hnůj do deseti stadií od městských hradeb, pohřbívali lidi, kteří zemřeli na ulici a dbali na průchodnost veřejných cest. Podle zákona o astynomech z Pergamu pocházejícího z královských dob a fungujícího ještě v éře principátu měli úředníci na starosti pořádek v ulicích, podléhal jim amfodarchés, velitel hlídek v ulicích/amfodon, lat. compitum. Pergamští astynomové měl rovněž dozor nad stavem pramenů ve městě a okolí, cisteren, aby byly plné, starali se o veřejné záchody. Dbali o vybírání pokut výběrčími a vykonavateli soudních rozhodnutí/praktór. O stav ulic před svými nemovitostmi se starali majitelé. Plnění povinností astynomů kontrolovali stratégové a právem udělovat pokuty. 

Hodopoioi, „stavitelé cest“ byla komise pěti losovaných, kteří měli na starost stavbu veřejných cest. V imperiální době v hellénských městech jako policisté sloužili diógmité, „pronásledovači“, srov. římské frúmentárií. Koprologové, sběrači pouličního svinstva, metaři, nebyli státními zaměstnanci, ale zaplatit je musel ten, kdo ulici zaneřádil.

Agoránomové (pět v Městě a pět v Peiraieu) dohlíželi na ceny a váhy na tržištích, metronomové měli na starosti dohled nad mírami na tržisštích a nad ubytováním v zájezdních hostincích. Sítofylakové (nejprve po pěti z Města a přístavu, v Aristotelových dobách 20 z Města a 15 z Peiraiea) dbali na kvalitu potravin, nad zbožím zelinářů, mlynářů a pekařů; původně střežili zákaz zemědělských vývozů kromě olivového oleje. Deset epimelétai emporiú, tj. „pečovatelé o obchodní středisko“ dohlíželo na (velko)obchod.

Značné výdaje spotřebovala strážní služba na dlouhých athénských hradbách: hradba z Faléronu k obvodním athénským měla 35 stadií, tedy 6-6,5 kilometrů, okružní hradby 43 stadia, asi osm kilometrů a celý obvod Peiraiea s Múnichií měl šedesát stadií, jedenáct kilometrů.

„Jedenáctka“, hendeka, byla skupina vylosovaných občanských úředníků dohlížejících na vězení pro zloděje, piráty a zloděje šatů.

Pět volených eisagógů („úvodníků“; jeden na dvě fýly) předsedalo soudům, které zdarma rozhodovaly ve sporech spolkových, ve sporech kolem spřežení, směnárníků, urážkách a o finančních sporech do deseti drachem. Komise „Čtyřicítka“, tettarakonta, kde zasedalo po čtyřech z každé fýly, rozsuzovala věci větší (původně jich bylo třicet, ale pro shodný počet s Třicítkou Kritiova režimu rozšířeno).

Každoročně bylo vedle archonta Salamíny a démarcha Peiraiea losováno ze seznamů prokritů, předvolených démy, devět archontů, „vládců“. Po Solónových a pozdějších reformách ale vládci přestali být. Především měli na starosti sakrální záležitosti a věci související (např. divadlo, leitúrgie).

Archón epónymos dával úřednímu roku své jméno (jejich dochovaná jména viz v CSD a po roce 1 n. l. zde níže). Archonté byli voleni pouze z nejmajetnějších Athéňanů, z pentakosiomedimnů a z jezdců. Zeugítové byli připuštěni až roku 458, jejich prvním mužem byl roku 457 Mnésitheidés.

Dělení na jezdce-hippeis n. hippés, rolníci/sedláci-zeugítai a théty/od thés, proletář, pracující za mzdu, nádeník a bezdomovec (tak již v Hésiodovi) existovali v Attice už před Solónem. Solón zřejmě vyčlenil z jezdců pentakosiomedimny. Jak bylo prakticky vyměřováno příslušenství k censovní kategorii, není známo (jak se počítal tekutý metrétés jako míra na olej a víno obilným medimnem, tedy sypkou mírou říkající, kolik toho člověk unese, zůstává nejasné; srov. pod Míry a váhy v příloze).

Archonti, tamiové-pokladníci (ministerstvo financí; pouze pro pentakosiomedimny), pólétové-státní prodavači konfiskovaného majetku a dohlížitelé na státní pronájmy, hoi hendeka-„jedenáctka“, sbor dohlížející na vězení a vykonávání poprav, kólakretové-správci poplatků a veřejných výdajů včetně na kultovní záležitosti byli voleni z prvních tří tříd, thétové měli právo hlasovací na sněmech a soudech.

Hrdelní tresty vynesené soudy n. sněmem prováděl kat, démosios/démios, obvykle přípravou a podáním odvaru z bolehlavu/kóneion (botan. Conium maculatum). Velezrádci a odsouzenci podle zákona Kannónova (" lidé poškozující zájmy lidu"), viz roky 491 a 406, byli svrženi za západními hradbami do strže/barathron, orygma u obce Melité poblíž chrámu Artemidy Aristobúly zasvěceného kdysi Themistokleem. Kat, ho epi tó orygmati/ho epi tú orygmatos, "muž pověřený strží", tam shazoval též šaty a těla popravených jinde včetně ostatků sebevrahů (srov. obdobné zvyky ve Spartě a v Římě). Mezi popravy patřilo též připoutání údů a krku ke kůlu železnými pouty, kůl byl vztyčen a nešťatník ponechán osudu/apotympanismos. Byla to jistá podoba ukřižování, spíše než ubití k smrti, jak by napovídal název trestu.  

V Athénách a jinde měli právo žádat spravedlnost příbuzní oběti, nikoli však povinnost (dikai, nikoli grafai), nebyla to záležitost státu. S obviněním se šlo k archontovi basileovi, soudil záležitost Areiopagos n. 51 vylosovaných efetů/efetai zasedajících pod předsednictvím archonta-basilea. Obžalovaný se nesměl před procesem pohybovat na veřejnosti, po své obhajobě před soudem mohl odejít do vyhnanství; zůstal-li, riskoval. Pokud uprchl po rozsudku, byl exulován doživotně. Při neúmyslném zabití hrozilo, a to i podle Drakontových zákonů před revisí roku 409, srov. rok 621, vyhnanství. Ovšem kdo soudně přišel o čest/atímiá, toho mohl na území Attiky kdokokoli a kdykoli zabít, např. kamenováním.  

Příslušnost k třídě nebyla rodová, ale ryze majetková a z thétů se Athéňané nezřídka propracovali mezi jezdce. Solónovy reformy umožnili všem občanům odvolat se k soudu, každý mohl žádat spravedlnost pro každého, jemuž se stala křivda, neručili svým tělem.

Nutil také občany do „politiky“. Zákon o eisangelii, eiangeliá, udání, nařizoval oznamovat aktivity spoluobčanů vedoucí proti ústavě a za rozbrojů, stasies, se občan musí postavit na některou ze svářících se stran. Pokud někdo dostal od udavačů n. žalobců nálepku, že je "filolakón kai mísodémos/lakónofil a antidémokrat", bylo to nebezpečné obvinění vedoucí v klasické době k ostrakismu, srov. rok 461.

Archón-basileus, „král“, byl pro religiosní záležitosti mystérií, Dionýsií, Lénají, soudil na Areopagu traviče, vrahy a náboženské zločiny. Sídlil původně v basileiu, později nazývaném búkoleiu, tedy v „pastýřském domu“. Jméno zřejmě souviselo s Dionýsovým kultem: o anthestériích v březnu se tu odehrál, není známo, do jaké míry symbolicky, svatý sňatek, hieros gamos, archontovy manželky s Dionýsem, asi archón-král se svou manželkou (srov. pod Svátky v příloze, hry a ženy). Ve spojení s areopagíty fungovali gynaikonomoi, dozorci nad ženami, dohlížející na svatby a domácí slavnosti, nepřesahují-li hostiny povolený maximální počet třiceti hostů, nebo možná i to, zda se Athéňanky (instituce existovala i jinde) nerspouštějí s cizinci. 

Ve sloupořadí basileia bylo původně (nebo až v pátém století) umístěno znění Solónových zákonů na dřevěných, později bronzových hranolech, otáčejících se na čepech, kyrbeis či axones. Nejpozději v hellénismu byly přeneseny do prytaneia a ještě v prvním století n. l. tak byly k vidění jejich zbytky (Plútarchos).

Archontů každoročně navrhovala každá fýla po deseti kandidátech, z nichž se devět vylosovalo boby. Polemarchos (pův. záležitosti vojenské, sídlil v polemarcheiu u Lykeia) měl na starosti metoiky a obětoval Artemidě a Enyaliovi. šest thesmothetů (soudců-zákonodárců) zapisovalo a revidovalo v thesmotheteiu zákony. Archonti měli k ruce dva paredry a písaře. V dórských státech nahrazovali archonty efoři popř. ročně volení úředníci kosmové, kosmoi, a rada kosmos (Gortýna na Krétě).

Áthlothetai byla komise deseti vylosovaných sudích na závodech músických, gymnických, na dostizích, starali se o Athénin peplos. Fungovali čtyři roky.

Novověké ministerstvo války v hellénských státech neexistovalo. V Athénách bylo každoročně voleno (nikoli losováno) deset stratégů, „vojevůdců“ (s rozdělenými kompetencemi, např. velitel pro těžkoozbrojence, pro přístavy, pro vedení války na zemi či na moři, pro symmorie - ten vybíral triérarchy). Ve sněmu se dále hlasovalo o podřízených velitelských funkcích, řekněme plukovnících: o taxiarchovi (deset, po jednom z každé fýly; u pěchoty), hipparchovi (2; u celoathénské jízdy), fýlarchovi (deset, po jednom od každé fýly; velitel jízdy a posádky). Stratégem mohl být Athéňan neomezeněkrát za život a mnohokrát po sobě: Fókión zastával po roce 371 stratégii 45krát. 

Athény neměly státní loďstvo, protože o válečné námořnictvo se starali z části vlastním nákladem, leitúrgiá, bohatí soukromníci. Pro sakrální účely a pro dopravu vyslanců však stát udržoval dvě lodi Paralos a Salamíniá, která byla po roce 350 přejmenována po Ammónovi.

Partaje. Po celou dobu ath. dějin, nejusilovněji ve druhé fázi peloponnéské války, vyvíjely činnost oligarchické hetairie, kluby ve smyslu politické strany/hetaireiai n. xynómosiai, synómosiai. K rozvoji vlastního partajnictví hellénský svět nikdy nedospěl a hetairie měly zvuk spíše spiklenecký. Hellénský svět patřil individualitám a démokratie spočívala na aktivitách jedinců. V prostředí losovaných i volených funkcí se kolektivní názor uplatňoval s obtížemi. Stratégové mnohdy byli odlišných názorů než démagógové a sněmovní rhétoři, citlivých diplomatických misí se účastnili lidé s různými postoji k projednávaným otázkám, často velcí oponenti "vládní" politiky. Volby probíhaly spíše ve znamení obliby uchazeče, než klubové příslušnosti, a to i v situacích pro stát kritických (srov. např. Aristofanovy komédie v atmosféře velké války). Viz pod hetairie a hostiny.

Kleisthenés zavedl instituci ostrakismu, vypovězení občana na jistou dobu do vyhnanství při uchování jeho majetkových práv a po návratu i plných občanských práv, viz pod ostrakismos. O exilu rozhodovalo hlasováním hliněnými střepy minimálně šest tisíc občanů.

Census majetkový. Roku 322 došlo k omezení počtu občanů na základě majetkového censu, který činil dva tisíce drachem: dvanáct tisíc Athéňanů přišlo o občanství a mělo odejít do Thrákie jako kolonisté. Mělo zůstat devět tisíc občanů, tzn. devět tisíc hoplítů a dvanáct tisíc peltastů, tzn. že asi dvacet jedna tisíc občanů tvořilo athénský stát. O pět let později byla oligarchická ústava z roku 322 zmírněna: census pro plnoprávné občanství byl snížen na tisíc drachem a vyhnanci z roku 322 se mohli vrátit domů; podle sčítání lidu, které provedl roku 309, viz, Démétrios z Faléru, bylo v této době v Athénách 21 tisíc plnoprávných občanů s rodinami a deset tisíc metoiků; k tomu údajně čtyři sta tisíc otroků (moderní odhad). Metoikové, jimž bylo platit některé leitúrgie, platili metoikion/cizineckou daň ve výši ročních dvanácti drachem, (jejich) ženy, které neměly syna, polovic.  

Athény si uchovaly svou autonomii téměř po celou dobu principátu. Výrazně ji omezil až císař L. Septimius Sevérus, neboť byl prý ještě v době, kdy byl »soukromou« osobou, v Athénách uražen.

Athénské soudy. Héliaia byla největší a nejpočetnější co do soudců, soudila písemné trestní žaloby, grafé. Členové byli od dob Perikleových placeni, za jedno zasedání dvěma oboly, od roku 425 třemi. Účast na zasedání prokazovali předložením známky, symbolon. Výbor pro lidové soudy, héliaia, tvořilo v Athénách šest tisíc (z nich tisíc náhradníků) vylosovaných a přísahou vázaných občanů, po šesti stech z každé fýly. Občané v héliaji byli rozděleni do deseti soudních dvorů, dikastérií/dikastérion a na svých výplatních známkách či poukázkách stála označení tribunálů písmeny A až K. Chodit po soudech bylo pro mnoho Athéňanů atraktivní, byl to příjem, a spěch obsadit své místo od nejčasnějšího rána byl předmětem posměchu autorů divadelních komédií.  

Na prvním zasedání héliaje o novém roku v hekatombaiónu směl kdokoli oznámit své námitky proti kterémukoli ze zákonů. Z řad členů héliaie byl sestaven sbor zákonodárců, nomothetů, v čele s vylosovaným členem rady, búlé. Návrh posoudili a rozhodli, zda ho odložit nebo přenést do sněmu. Dikastéria byla zřejmě uzákoněna roku 461 (nebo již solónská?).

Obdobou římského tribúnského práva vetó v Athénách byla grafé paranomón, žaloba na „ústavnost“ sněmovního návrhu. O tom, zda je zákon ve shodě nebo v rozporu se zákony rozhodoval soud a do té doby čerstvé sněmovní usnesení neplatilo.

Staří nevedli státní návladnictví/prokuraturu, žádné právní experty, posudky apod. Vše leželo na žalobci, obhájci a porotě-soudu. Causa soukromá se jmenovala diké, veřejná grafé, předmět žaloby enkléma. Žaloba byla předkládána písemně (grafé), přede svědky (klétéres), obžalovaný se musel objevit osobně. Jeden den byl věnován předběžnému slyšení (antikrisis) a obžalovaný předložil svou obhajobu též písemně (antigrafé). Složeny byly přísahy (diómosiá, popř. antómosiá), dokazovací listiny včetně výpovědí otroků, které směly být učiněny pouze pod mučením (basanon).

Ve stanovený den (hé kyriá) řídil jednání předseda soudu (hégemón tú dikastériú či eisagógeus), který předtím řídil předběžná slyšení. Jednání (eisagógé tés dikés) zřejmě zahajoval nějaký náboženský rituál. Čas určený vystoupení obou stran vyměřovaly vodní hodiny (klepsydra), které byly v okamžiku dotazů druhé strany zastavovány. Soudci hlasovali někdy tajně (krybdén), většinou bílými a černými boby či provrtanými a hladkým destičkami. Rovnost hlasů hrála pro obžalovaného.

U Palladia“ se soudilo neúmyslné usmrcení a navádění k vraždě otroka či cizince, „U Delfínia“: souzen ten, který prohlásil, že zabil právem. Soud v prytaneu se zasedal nad železem a neživými předměty (sakrální, rituální záležitost). Ve Freattyji v Peiraieu (nom. Freattys) u moře Athéňané soudili obvinění vyhnanců ze země, kteří odpovídali soudcům z lodi u břehu.

Polemarchos soudil metoiky, isotely (ísotelés, člověk narozený v cizině, který platil stejné daně jako občané, ale neměl aktivní ani pasivní volební právo; byla to forma výsady, srov. hellénistickou isoteleji pro Nehellény) a proxeny, basileus žaloby na neživé předměty a zvířata.

Smírčí soudce se jmenoval diaitétés, protože mu obě strany sporu (agón) platily po drachmě „výživného“. Na osobě soudce, který musel být starší šedesáti, se strany dohodly, strana žalující (diókón, stíhající) a žalovaný (feugón, prchající). Pro attický venkov a obyvatele hornaté části země zavedl Solón soudce, kteří na venkov zajížděli (kata démús dikastai, soudci po démech, okresech) a soudili spory do výše deseti drachem.

Drobné občanskoprávní spory řešil soud, sídlící v budově na okraji města. Jiný tribunál se jmenoval podle tvaru budovy třírohý, jiný zelený a rudý: oba soudily ještě ve 2. st. n. l.

Sbor čtyřiceti, po čtyřech z každé fýly, soudil spory o majetek nebo škodu do výše deseti drachem. Soud o 201 členu do tisíce drachem a o 401 členu nad tisíc drachem. O areopagu viz zde výše a s. v.

Placení občanských losovaných soudců zavedl Periklés a prý tím zhoršil úroveň soudnictví. Lidé se totiž ucházeli o místo spíše pro plat jednoho obolu než pro čest. Tehdy se poprvé v Athénách objevila korupce soudců. Na Kleónův návrh bylo stravné zvýšeno na tři oboly, tróbolon. Prvním, kdo podplácel, byl Anytos, roku 409 stratégos s úkolem znovu se zmocnit Pylu. Protože se mu to nepovedlo, byl obviněn, ale podařilo se mu soudce podplatit.

Athénští epónymní archonti, pokračování seznamu končícího v CSD rokem 1 n. l.

(údaje jsou fragmentární a pro stav nápisních pramenů mnohdy velmi odlišně řazeny):

(po roku 10 př. n. l. je asi patnáct jmen s nejasným řazením; zde jinak než v CSD) 9 Níkiás, 8 (Ol. 193) Démocharés z Azénie, někdy krátce po tomto roce Pammenés, Xenón, Apolexis, c. 4 (Ol. 194) Aristodémos, do roku 1 n. l. následovali asi Níkostratos, Démocharés (podruhé), Anaxagorás a snad roku 1 n. l. (Ol. 195) Areios z Paiánie,

2 Kédeides, 3 Menneás, 4 Polyainos z Marathónu, 5 (0l. 196) Polycharmos z Azénie, 6 Theophilos (??), 7-23 neznámí, 24 Charm[idés], 25 (Ol. 201) Kallikr[atidés], 26 Pamfilos, 27 Themistoklés z Marathónu, 28 Oinofilos, 29 (Ol. 202) Boéthos, 30 [...]tios, 31-35 neznámí, 36 Rhoimetalkás ho neóteros (král), 37 (Ol. 204) Polykritos, 38 Zénón, 39 Sekúndos, 40 [...]úios Leu[...], 41 (Ol. 205)-44 neznámí, 45 (206) Antipatros ho ne[óteros] z Flye, 46-48 neznámí, 49 (Ol. 207) Deinofilos,

50-52 neznámí, 53 (Ol. 208) Dionýsodóros, 54 neznámý, 55 Konón, 56-60 neznámí, 61 (Ol. 210) Thrasyllos, 62-63 neznámí, 64 C. Carreinas Secundus, 65 (Ol. 211) Démostratos, 66-90 neznámí, 91 T. Flávius Domitiánus (autokratór), 92 Trevilius Rúfus, 93 (Ol. 218) [...]ynarcheás, 94 Octávius Theios, 95 Octávius Proklos, 96 Aiolios, 97 (Ol. 219) neznámý, 98 Koponios Máximos Agnoósios, 99 Lúcius Vibullius Hipparchos,

100 Flávios Stratoláos z Fyly, 101 (0l. 220) Klaudios Démofilos, 102 Flávios Sofoklés ze Súnia, 103 Flávios Pinténos z Gargéttu, 104 Flávios Konón ze Súnia, 105 (Ol. 221)-106 neznámí, 107 Flávios Alkibiadés z Paiánie, 108 Antiochos Filopapús-Lailiános, 109 (Ol. 222) Kassios Diogenés, 110 Flávios Eufanés, 111 C. Iúlios Kassios ze Steirie, 112 Publius Ailios Adrianos (budoucí císař), 113 (Ol. 223) Deédius Sekúndos ze Sfettia, 114 neznámý, 115 Publius Fulvius Métrodóros ze Súnia, 116 Flávius Makreános z Acharn, 117 (Ol. 224) neznámý, 118 Máximos Agnoósios, 119-125 neznámí, 126 Klaudios Héródés z Marathónu, 127 C. Memmius Peisandros z Kolyttu, 128-130 neznámí,

131 Klaudios Filogenos, 132 Klaudios Domitianus, 133 (Ol. 228) neznámý, 134 Antisthenés, 135-137 (Ol. 229) neznámí, 138 Praxagorás z Thóriku, 139 Flavios Alkibiadés z Paiánie, 140 Klaudios Attalos ze Sféttu, 141 (Ol. 230) Publius Ailios Fileás z Melity, 142 Ailios Alexandros z Faléru, 143 Publius Aelius Vibullius Rufus, 144 Syllás, 145 (Ol. 231) Flavios Arriános z Paiánie, 146 T. Flavios Alkibiadés z [Paiá]nie, 147 [Sótelés alias Filippos], 148 Lucius Nummius Hierokeryx z Faléru, 149 (Ol. 232) Q. Alleius Epiktétos, 150 Ailios Ardys, 151 Ailios Kallikratés, 152 Lucius Nummius Ménis z Faléru, 153 (Ol. 233) Ailios Alexandros, 154 Praxagorás z Melity, 155 Popillius Theotímos ze Súnia, 156 Ailios Gelos, 157 (Ol. 234) Lykomédés, 158 T. Aurélios Filémón Filadés, 159 Tiberius Claudius Lýsiadés z Melity,

160 P. Ailios Themisón Pammenés z Azénie, 161 (Ol. 235) Lucius Memmius z Thórika, 162 Pompeius Alexandros z Acharn, 163 Filisteidés z Peiraiea, 164 Pompeius Daidúchos, 165 (Ol. 236) Sextus Faléreus, 166 M. Valerius Mamertínos z Marathónu, 167 anarchie, 168 Tineius Pontikos Bésaieus, 169 (Ol. 237) anarchie, 170 Tiberius Memmius Flaccus z Marathónu, 171 anarchie, 172 Biaisios Peisón z Melity, 173 (Ol. 238) Sallustianos Aiolios z Flye, 174 Aurélios Dionýsios, 175 Klaudios Hérákleidés z Melity, 176 Aristokleidés z Peiraia, 177 (Ol. 239) Scribonius Kapitón E[...], 178 Flavius Stratoláos Fylásios/z Fyly, 179 Athénodóros Agrippás z Iteje,

180 Klaudios Démostratos z Melity, 181 (Ol. 240) [Daidú]ch[o]s, 182 M. Munatius Maximianos Uopiskos, 183 Domitius Aristaios Paionidés, 184 T. Flávius Sósigenés z Pallény, 185 (0l. 241) Filoteimos Arkesidémú z Eleusíny, 186 C. Fabius Thisbianos z Marathónu, 187 Tiberius Claudius Bradúás Attikos z Marathónu, 188 Lucius Aelius Aurelius Commodus Antoninus (autokratór), 189 (Ol. 242) Ménogenés (?), 190 C. Peinarius Proklos Agnúsios, 191 neznámý, 192 C. Helvidius Sekúndos z Pallény, 193 (Ol. 243)-198 neznámí, 199 C. Quíntus Hímeros z Marathónu,

200-202 neznámí, 203 C. Kassiános ze Steirie, 204-208 neznámí, 209 (Ol. 247) Flávios Diogenés Marathónu, 210-211 neznámí, 212 Aurélios Dionýsios z Acharn, 213 (Ol. 248)-219 neznámí, 220 T. Flavius (?) Filínos, 221 (Ol. 250) Aurelius Melpomenos z Antinoova dému, 222-229 (Ol. 252) neznámí, 230 Kassiános Hierokéryx ze Steirie, 231-232 neznámí, 233 (Ol. 253) Vibullius Lýsandros, 234 Epiktétos z Acharn, 235-239 neznámí, 240 Kassianos Filippos ze Steirie, 241 (Ol. 255)-253 (Ol. 258) neznámí, 254 L. Flávius Filostratos ze Steirie, 255-263 neznámí, 264 P. Licinius Egnatius Gallienus (autokratór), 265 (Ol. 261)-273 (Ol. 263) neznámí, 274 T. Flavios Mondón z Flye.

Archontský úřad trval nepochybně déle, jiná jména epónymních úředníků se však nezachovala.

Athénaion, pevnost u Megalopole§ 229, 219

Athénaion, mí. v Athamánii§ 189

Athénaios, strat. Antigona I.§ 311

Athénaios z Attaleie, lékař§ 100

Athénaios z Býzantia, armádní činovník Gallienův§ 268+ 

Athénaios z Kýziku, děd Eumena II. a Attala II.§ 197

Athénaios z Pergamu, s. Attala I., b. Eumena II. a Attala II.§ 197, 189, 183, 168, 154

Athénaios z Naukrátidy, historik a literát§ 145, 200+ 

Athénáis, dc. Attala III. (?) a Bereníky (?), manž. Sothima (?)§ 159

Athénáis, m. Monimy, jedna z mnoha žen a „ka“ Mithridáta VI.§ 82 (zde anonymně);

Athénáis Filostorgos I., manž. Ariobarzána I. Kappadockého§ 96

Athénáis Filostorgos II., dc. Mithridáta VI. s Monimou, manž. Ariobarzána II. Kappadockého, m. Ariobarzána III.§ 96 

Athénáis Kommágénská, dc. Antiocha I. Kommágénského, manž. Artavasda Atropaténského§ 69

Athénáis z Antiochie na Orontu, původní jméno pokřtěné Aelie Eudocie, manž. Theodosia II. (zemřela roku 460+; srov. v indexu pod křesťanství)

Athénión, eg. strat. Koilé Syrie, gen. Athénióna§ 36, 32

Athénión z Athén§ 1. peripatetik, 88; 2. peripatetik a strat., s. č. 1, 88

Athénión z Kilikie, k. otroků§ 104, 101

Athénodóros, pirát§ 69

Athénodóros, žoldnéř§ 325

Athénodóros z Aigia§ Ol. 49+, Ol. 53+, Ol. 61+  

Athénodóros z Ainu, rhétór§ 133+ 

Athénodóros z Athén§ arch. 240

Athénodóros Agrippás z Iteje§ ath. arch. 179+ 

Athénodóros z Imbru, ath. strat. a kondottiér§ 359, 358

Athénodóros z Neokaisareie v Pontu, b. a spolužák Grégoria Thaumatúrga u Órigena§ 185+, 364+ 

Athénodóros z Rhodu, sochař (jiný byl ž. Zénónovým, další Rhoďan byl peripatetik a autor filosofických „Procházek“, třetí byl sochař)§ 50

Athénodóros ze Sol§ viz Arátos ze Sol

Athénodóros z Tarsu zv. Kananítés, stoický filosof, s. Sandónův, přítel Ciceronův, učitel Augústův§ 75, 41, 7+ 

Athénoklés z Athén, oikistés§ 437

Athéradás ze Sparty§ 700 (Ol. 20)

Athesis n. Atagis, alpská ř., dn. Etsch/Adige§ 102

Athinis z Egypta, protiptolemai. povstalec§ 186

Athlebis z Thrákie, dyn., též Atlebis nebo Autlebis§ 171

athlétés, lat. athléta, profesionální sportovci, poprvé v takové souvislosti použito Xenofanem Elejským; původně soutěžící o cenu (áthlon) v závodech všeho druhu (agón), tedy i uměleckých. Odtud české atlet, starší athleta. Ze sportovního borce athléta se u křesťanských Východořímanů/Byzantinců stal mučedník a z jeho cvičení a životního stylu, askésis, dnešní askese. Viz pod hry olympské.

athlothetés, rozhodčí v Olympii§ 392

Athlula, m. na severozápadu Jemenu, starý Jathul/Jathil, novodobé Baráqiš opuštěné někdy před rokem 1970§ 24

Athmoné, attický démos§ 229

Athós, gen. Athu, h. na poloost. Akté na Chalkidice, mnohem pozd. se jméno přeneslo na celý poloost. Akté, srov. tam§ 492, 483, 417, 331, 316

Dnes jméno (novořecky Athos, gen. Athosu) plně autonomního křesťanského pravoslavného církevního státečku Ajon oros, Svatá hora, v rámci Řecké republiky, zastupovaný na venek Athénami a obrana státu je v rukách republiky. Jeden z mála theokratických státních útvarů na světě se sídlem správy v Karyes (tři sta obyvatel) uprostřed lesnatého poloostrova: mnišská práva od 972 n. l., od 1927 ochrana v rámci GR, dnes dvacet ryze mužských klášterů (sedmnáct řeckých, po jednom ruský, bulharský a srbský) a tucet dvorců s c. osmnácti sty mnichy.

Na území státečku zakázán vstup ženám (v jeho těsném sousedství teprve několik let funguje ženský klášter Ormylia s omezeným přístupem mužů, „ženský Athós“ s dvěma stovkami jeptišek). 26. května 2008 turečtí pašeráci dopravili po moři na A. jednoho Moldovana a čtyři Moldovanky ve věku 27-32 let. Pro porušení zákazu vstupu byly zadrženy, ale propuštěny, poněvadž to udělaly "z neznalosti".

Ekonomiku pravoslavného církevního státu zcela ovládá turistika. V dobách nejlepších byzantských stálo na Athosu na tři sta klášterů s až čtyřiceti tisíci obyvateli.

Mniši jsou velmi konservativní a ačkoli jsou podporováni penězi z Evropské unie, jsou rozhodně proti bruselskému spolku a některé kláštery jakékoli příspěvky na opravy odmítají, protože mají strach, že s opravenou tváří budou lákat turisty a konec bude rozjímání... Nejsevernější z klášterů Esfigmenu vedou dlouho ve věci „modernisace“ rozhořčený boj s patriarchou Bartholomaiem I. Konstantínopolským. Nemají elektřinu, rádia, televise apod.

Roku 1972 ho mniši z Esfigmenu odmítli zahrnout do svých modliteb, což je proti „ústavní listině mnišského státu. Roku 1974 řecká armáda klášter obklíčila, ale mniši se nevzdali. Vyvěsili tehdy své heslo: „Pravoslaví, nebo smrt“. Roku 1979 patriarchát vykázal opata s jeho lidmi z kláštera, ale ti neuposlechli.

Roku 2002 byli esfigmenuovci, asi stovky mnichů, z nichž čtyři pětiny jsou mladší 35 let, prohlášeni za schismatiky a exulováni podle platné řecké ústavy. neposlechli a byli obléháni policií (když se jeden z mnichů pokusil utéci na traktoru, havaroval a zemřel).

Když se mniši u soudu pokusili o zrušení vyhnanství, roku 2005 nejvyšší soud prohlásil, že není v duchovních sporech kompetentní. Esfigmenity financují američtí pravoslavní, kterým mniši malují kopie ikon. Od řeckého státu nedostávají nic, spojení se světem udržují přes mobilní telefony, dar z Ameriky. Bartholomaios ustavil pro klášter nové mnišské bratrstvo, které na Svaté hoře vystupuje jménem kláštera Esfigmenu.

Zákaz vstupu žen do mnišského státečku není zcela osamocená zvyklost. V japonském národním parku Jošino-Kumano ve středu Honšú nesmí ženy navštěvovat horu Sandžó, odkud vzešla buddhistická sekta Šugendó. Stejně tak je ženám uzavřen ostrůvek Okinošima při severním pobřeží Kjúšú s jednou ze tří svatyní Munakata Tajša obhospodařovanou jediným šintoistickým knězem.   

Athóthis, řec. jméno jednoho až tří králů První eg. dynastie§ 3174, 3127 

Athribis§ 1. m. na jihu Delty, eg. Kem-wer, ass. Chatchiribi, přejmenováno krátce na Limir-išak-Aššur, dn. Tell Atrib, 730, 671, 666; 2. m. v Horním Egyptě, kopt. Atripe, dn. u Sauhádžu, 1417, 325+  

Athribités, eg. nomos§ 285

Athrítai§ viz Jatrib

Athrongés z Iúdaie, povstalec, mesiᚧ 4

Athymbros ze Sparty, oikistés Nýsy u Trall§ 35