009-005

9. 

192, 4

 

303 SE

 

239 AE

 

(Xenón II.)

 

a. u. c. 745

 

Nero Claudius Drusus a T. Quinctius Crispinus (Sulpicianus)

************************************************************

U arabských Nabatajů zemřel král Obodás III. (vládl od roku 30). Nástupcem se stal jeho bratr Aretás IV. Filopatris nebo Filodémos (arab./aram. Hárithath Rahem ammeh-Filodémos/"Lidumil"), vládnoucí do roku 40 našeho letopočtu. Jeho královny se jmenovaly Chuldu a (před rokem 18+) Šaqílath/Šagílath.

 

Čtvrté a poslední germánské tažení Nerona Claudia Drusa Germanika (29). Chattové a Cheruskové poraženi a podrobeni, mezi poraženými byli i suébští Quádové a Markomanni/Markomani. Pod tlakem velkých římských vítězství a vedeni knížetem/králem Marobuduem se rozhodli opustit svá sídla ve středním Německu a začali se přesouvat východně na území dnešních Čech a Moravy, Quádové na Slovensko (viz dále rok 6 a srov. rok 58).

Drusus pronikl jako první Říman v Germánii kdesi u pozdějšího Magdeburku až na Labe/Albis (jak praví jeden z historických zdrojů, "řeka, která pramení ve Vandalských horách"). Přejít ho mu zabránila ve snu jistá žena nadlidských rozměrů, která ho od toho odrazovala. Jakoby tím vystihla budoucí rozhodnutí neusilovat o posunutí říšských hranici z Rýna na Labe.

Při návratu z tažení se 14. září Drusus zabil pádem s koně. Podle některých šlo o atentát, podle jiných zemřel na jakousi nemoc dříve než dorazil k Rýnu. Augustus, který právě prodléval u Ticina, vyslal jeho bratra, který údajně zastihl Drusa ještě při životě. Tiberius v doprovodu pouze Antabagia, který přinesl zprávu o Drusově stavu, cestoval ve dne v noci, měnil koně a bratr svým posledním rozkazem přikázal legiím pozdravit Tiberia jako imperatora. V Moguntiaku/Mainz postavily legie věžovitý dvacetimetrový kenotaf obložený mramorem, dnes známý jako Drususstein.

Drusus se narodil roku 38 jako mladší bratr Ti. Claudia Nerona, pozdějšího císaře Tiberia, jeho nástupce u legií. Třicátník znamenal velkou naději pro Augusta, o němž se tehdy povídalo, že je vlastním otcem Drusovým s Livií, viz rok 38, také u římských elit měl respekt. 

V Pannoniích byla Tiberiem před Drusovým úmrtím ukončena válka s Pannony a Delmaty (trvala od roku 13). Římané zemi přeměnili na provincii a administrativně připojili k provincii Illyria.

Tím se i poslední nezávislé keltské území na kontinentu dostalo pod římskou moc. Boje Říma s Kelty začaly roku 391 (srov. roky 397 a 390).

 

Augustus zavedl pevný pořádek do zasedání senátu: od nyní se sněmovalo povinně nejméně dvakrát v měsíci a v ty dny se nesměly konat soudy, aby se senátoři nemohli vymlouvat: lex Iulia de senatu habendo. Zákon zavedl prázdniny senátorské na září-říjen a povinné počty na zasedáních; jeho znění zachováno není. 

V Pataviu, v dnešní Padově, se narodil Q. Asconius Pedianus, pozdější filolog, známý svými komentáři k Ciceronovi. Zemřel roku 76 našeho letopočtu.

 

************************************************************

8.

Ol. 193, 1

Artemidóros z Thyateir v Lýdii

304 SE

240 AE

neznámý | (Apolexis II.)  

a. u. c. 746

C. Marcius Censorinus a C. Asinius Gallus

************************************************************

V Bosporské říši přišel o život král Polemón I. Eusebés (vládl zde od roku 15 či 14, v Pontu již od roku 36): na tažení proti Aspúrgiům v Sindice byl se svým vojskem v bitvě poražen, jat a barbary popraven. Tím skončila druhá personální unie obou království (srov. éru Mithridáta VI. Eupatora). Snad po dvou letech, kdy vládl neznámý vládce (pokud vůbec?), zasedl na trůn v Pantikapaiu Tiberios Iúlios Aspúrgos Filorhómáios, syn Asandra s Dynameou (srov.  jinou versi roku 14). Aspúrgos kraloval do roku 38 našeho letopočtu.

V království Pontos po Polemónovi nastoupila na trůn královna-vdova a jedna z velký postav hellénismu Pýthodóris I. n. Pýthodóra (I.) Filométór, dcera Pompeiova a Antoniova přítele Pýthodóra z Trall (viz rok 35; vládla do roku 22/23 našeho letopočtu). Brzy po smrti Polemónově se provdala za Archeláa Kappadockého a v Anatolii povstal stát rozprostírající se od Středozemního moře po Černé, srov. rok 35. Po smrti Archeláově se vrátila do Pontu. Po ní do roku 48 n. l. vládla její dcera Antónia Tryfaina mladší. Její mladší syn Markos Antónios Polemón Pýthodóros II. se stal roku 38 n. l. nástupcem Aspúrgovým v Pantikapaiu, kde vládl do roku 42 n. l. Když byl místními sesazen, Římané ho „odškodnili“ částí Kilikie, kde pak vládl do roku 64/65 n. l. Tak také skončil třetí a poslední pokus o personální unii Bosporu a Pontu.

Starší syn Pýthodóridy s Polemónem I. Zénón se pod jménem Artaxiás III. stal roku 18+ králem v Armenii, kde ke spokojenosti šlechty vládl do roku 35, kdy zemřel bezdětný. Jeho sestra Antónia Tryfaina se roku 12+ provdala za thráckého krále Kotya VIII. Sapajského a v Thrákii též vládla, ale za dramatických okolností.

 

Héródés Veliký konečně potlačil povstání v Tráchónítidě (trvalo od roku 12). Uprchlým zbytkům povstalců poskytl asyl stratégos Nabatajů Syllaios (arab. Šulláj; byl mj. ministrem krále Obody III., srov. rok 25). Nato vpadl král Židů na území Nabatajů, porazil je v bitvě, v níž padl jiný jejich stratégos Nakebos, příbuzný Syllaia. Héródovo tažení přesto nebylo úspěšné. Syllaios se pak vypravil do Říma, kde se chtěl očistit z obvinění ze zrady v roce 25 (srov. tam a viz následující rok).

Někdy za syrského správcování C. Sentia Saturnina (c. 10 až 7) překročil Eufrátés jistý Zamaris z Babylónie, důvody exilu neznáme. Pravděpodobně židovský statkář dorazil do římské provincie v čele stočlenného klanu příbuzných a pěti set jizdních lukostřelců. Sentius Saturninus je usadil u antiošské Dafny v lokalitě Úlatha. Po čase přistěhovalce přemluvil židovský král Héródés, aby se usadil v Batáneji a chránil se svými lidmi kraj před bandity z Tráchónítidy stejně jako poustevníky z Mesopotamie do Jerúsaléma. Zamaris založil řadu pevností a vesnici Barthyru a osadníci nemuseli platit daně ani nic odvádět. Když Zamaris zemřel, nevíme, kdy, převzal vládu nad krajem Iakeimos, jeden z jeho synů, který věrně sloužil králi Agrippovi I. 

 

V letech 8 až 7 probíhala první germánská výprava Ti. Claudia Nerona (jeho druhá se konala v letech 4 až 5 našeho letopočtu, viz). Do války se osobně vypravil Augustus, ale zůstal na gallském břehu; operace v Germánii řídil Tiberius, jeho budoucí nástupce, dokud se po sporech s Augustem, jejichž přesný důvod neznáme, velení začátkem roku 6- nezřekl.

Tiberius zlomil, to jest z velké části vyvraždil, a přesídlil germánské Sugambry do Gallií, když předtím lstí internoval jejich krále Maelona. Část pravobřežního území obdrželi od Římanů Tenkteři. Část Sugambrů se po jednotlivých klanech rozešla se svým centrem a později se stala známá pod jménem Marsové. Sugambrové se dále rozvíjeli v okolí dnešního Xanten jako Kugernové či Kubernové/Cugerni s centrem u římského ležení Vetera Castra/Castra Vetera n. jen Vetera u dn. Xanten založeného roku 13 n. 12, na jehož místě vznikla někdy po roce 100 n. l. Colonia Ulpia Traiana (CUT; srov. též pod Tricensimae, pevností v centru osady). Augustus tehdy před Tiberiovou výpravou porušil práva nedotknutelnosti vyslanců: posly Sugambrů, prý vznešené, dal zajmout a internovat po provinčních městech. Všichni si vzali život...

Lze předpokládat, že někdy v této době Římané proklamovali provincii Germánii (?), popřípadě Velkou Germánii/Germania magna, neboť Augustův cíl byl zřejmý: obsadit a pacifikovat zemi až hluboko do Polabí. V této době se provincie rozkládala jen na levém břehu Rýna a po teutoburské katastrofě roku 9 n. l. byla provinční správa zrušena a administrativa vrácena opět armádě v rámci provincie Gallia Belgica. Provincie Dolní a Horní Germanie/Germania inferior superior byly zřízeny až Domitianem, viz roky 83 a 90 n. l., viz tam.

 

Augustus při reformě kalendáře přejmenoval měsíc sextilis po sobě (sextilis byl šestý v Romulově kalendáři, osmý v Numově). Augustus, narozený 23. září, zvolil srpen, neboť to byl měsíc, kdy zastával svůj první konsulát (43) a dosáhl několika válečných vítězství a v srpnu obsadil Alexandrii a Antonius s vzal s Kleopatrou život (30).

 

27. listopadu zemřel v Římě básník Q. Horatius Flaccus (narozen 8. prosince 65). Téhož roku zemřel C. Cilnius Maecenas, proslulý svým dobročinným vztahem k literátům a umělcům obecně: osobně miloval hvězdu pantomímu Bathylla (narozen 13. dubna asi roku 70; srov. pojem „mecenáš“). Maecenas, který dal jako první v Římě postavit basen na plavání s teplou vodou a podporoval vynález propuštěnce Aquily nového druhu těsnopisu, učinil Augusta, milence své manželky Terentie (srov. rok 16), generálním dědicem.

Jeho literární "klub" s hvězdami jako P. Vergilius Maro, Horatius, Sex. Aurelius Propertius fungoval na rozdíl od básníků kolem Valeria Messally, viz rok 64, jako moderní "angažovaná kulturní fronta" k propagandě Augustovy politiky a velikosti. Bathyllos z Alexandreie přišel do Říma jako otrok a jako tanečník v komédiálních žánrech obohatil římský pantomímos stejně jako jeho taneční kolega Pyladés žánr tragický. Bathyllova vystoupení uváděla ženy do transu, tvrdí o mnoho později básník D. Iunius Iuvenalis.

Zemřel propuštěnec C. Caecilius Isidorus, jehož umění ani vědy neproslavily, zato šikovnost jiného druhu: sice utrpěl těžké ztráty za občanských válek, přesto po něm zůstalo šedesát milionů HS, 3600 párů volů, 257 tisíc drobného dobytka a 4116 otroků; srov. o bohatcích v indexu s. v. zlato.  

 

************************************************************

7.

Ol. 193, 2

305 SE

241 AE

(Níkostratos II.) | (neznámý) 

a. u. c. 747

Ti. Claudius Nero II. a Cn. Calpurnius Piso

************************************************************

Antipatros, nejstarší syn Héróda Velikého, opět intrikoval proti svým nevlastním bratrům Alexandrovi a Aristobúlovi, synů královny Mariamy (srov. rok 17 a 12). V jeho vykonstruovaných obviněních, že Alexandros připravoval Héródovu vraždu prostřednictvím králova holiče Tryfóna, mu pomáhal Euryklés ze Sparty, přítel Héródovy rodiny (srov. rok 31 a 21). Augustus tahanice v Héródově rodině tentokrát nerozsoudil a odkázal ho na soud. Římský soud v Bérýtu v přítomnosti Héróda odsoudil oba bratry za spiknutí proti králi k trestu smrti a oba byli v Kaisareji popraveni ve vězení uškrcením; hájit se před soudem nesměli. Holič, jistý voják Térón se synem, přátelé Alexandrovi navádějící údajně k atentátu, s třemi sty dalšími spiklenci zemřeli zaházeni davem kopími. O Pseudoalexandrovi z roku c. 3 viz v indexu s. v. diaspora.

Vdovu po Aristobúlovi Bereníku provdali za Theudióna, bratra Héródovy první manželky Dóridy; byl tedy Antipatrovým strýcem. Vdovu po Alexandrovi Glafyru poslal Héródés domů do Kappadokie, její děti Tigrána (IV.), Alexandra a dceru, jejíž jméno neznáme, podržel u svého dvora; srov. dále roku 60+. Glafyra se vrátila do Palaistíny po Héródově smrti roku 4 a viz dále rok 2. Theudióna dal Héródés odstranit jako spiklence už příštího roku. • Za své intriky Euryklés získal od Héróda v dobré víře odměnou padesát talentů a se stejnou politikou navštívil Archeláa Kappadockého. Byv vzápětí u Augusta dvakrát obžalován z násilnictví a lupičství v Achaji, byl exulován a v exilu též brzy zemřel. Vládu nad Spartou převzal jeho syn Lakón, jinak C. Iulius Laco, srov. rok 31, dobroděj např. v Olympii, činovník císařského kultu, procurator Claudiův. 

Ministr nabatajského krále Obody III. (srov. předcházející rok) Syllaios/Šulláj byl v Římě obviněn králi Héródem Velikým a Aretou IV. Filodémem ze spiknutí a přípravy atentátu; byl odsouzen a asi roku následujícího popraven (srov. rok 25).

 

Euryklés se ukazoval jako filantrop a vybudoval ve Spartě gymnasium, v Korinthu nejhonosnější lázně a obdarovával další hellénská města. Základem jeho moci bylo přátelství s Augustem. Podobné zastání měli v Athénách synové filosofa Areia z Alexandreie, viz rok 30 (zemřel někdy v této době), Dionýsios a Níkánór, římským občanským jménem C. Iulius Nicanor. Přítel Augustus mu dovolil, aby vykoupil od římského státu ostrov Salamínu, kterou Athéňanům vzal L. Cornelius Sulla (sami na to neměli). Za to ho opatřili Athéňané přízvisky "nový Homéros a nový Themistoklés": z Níkánórovy literární činnosti není známo nic.

 

Nejmladším datovatelným babylónským klínopisným textem je hliněný astronomický diář ze Sippar. Uzavřela se tak na tři tisíce dvě stě let dlouhá historie způsobu psaní, používaného několika národy: všichni obyvatelé Mesopotamie (kromě Aramajů), Elamité, Chetité, Urartejci, staří Peršané atd. Babylónština psaná klínovým písmem do hlíny se dokonce na čas stala diplomatickou řečí celého Předního východu, včetně Egypta.

 

V lednu držel Tiberius germánský triumf, ale v zádech se opět rozhořel odboj. Tiberius se vrátil na sever, ale rozsáhlé přípravy na tažení za Istros k žádné intervenci nevedly.

 

Město Řím rozdělil Augustus na 14 obvodů, regiones (viz index s. v. Řím) a 265 okrsků/vici, a Itálie do 11 správních oblastí, také zvaných regiones, ačkoli jich historicky bylo rovněž 14: 1. Campania et Latium, 2. Apulia et Calabria, 3. Lucania et Bruttii, 4. Samnium, 5. Picenum, 6. Umbria, 7. Etruria, 8 Aemilia, 9. Liguria, 10. Venetia et Histria, 11. Gallia transpadana.

V Římě byl každý obvod opatřen novým dozorem s důrazem na úklid a požární prevenci. Quattuorviri viarum purgarum n. curatores však úřadovali jen v určité dny. Okrsek, vicus, organisoval svůj kultovní život, vedl seznamy obyvatelstva i s otroky a 1. května a 1. srpna pořádal laralia, ve druhém případě s poctou pro lary Augustovy a jeho Genia (s ostatními polytheistickými kulty státními i soukromými zakázány Theodosiem I. roku 392+, viz sadu ediktů roku 391+). • Za povšimnutí stojí, že třetí Augustův římský obvod se jmenoval Isis et Serapis. Srov. roky 58 a 54: po necelém půlstoletí se konservativci pronásledovaný kult ve Městě oficiálně etabloval.

Augustus dokončil stavbu diribitoria neznámé dnes polohy, snad vedle saepta Iulii na Martově poli, kterou zahájil roku 25 M. Vipsanius Agrippa; srov. rok 26 a s. v.

 

V Číně zemřel po infarktu a možná též po předávkování afrodisiaky císař Čcheng/Cheng (44; vládl od roku 33). Z jeho vlády jsou známy palácové klepy a intrikánské příběhy o bojích manželek o moc; o správu říše se nezajímal. Zůstal bezdětný, nicméně jeho matka Wang zjistila, že měl roku 12 resp. 11 syny od milenky Cchao/Cao a Sü/Xu, příbuzné sesazené císařovny Sü, viz rok 33. Zavraždit je dala Čao Che-te/Zhao Hede, sestra císařovny Čao Fej-jan, zřejmě s vědomím Čchenga. Čao Che-te donutila spáchat sebevraždu obě matky; nyní si vzala rovněž sama život. Její sestra byla ušetřena. 

Za nástupce si vybral synovce Liou Sina/Xin s posmrtným jménem Aj/Ai (20; vládl do roku 1 př. n. l.). Zjevně první homosexuální "syn nebes" učinil svého přítele (ženatí a bezdětní byli oba) Tung Siena/Dong Xian dokonce velitelem armády. U dvora ztratil klan Wangů vliv a Wang Mang na doporučení své tety Wangové složil funkci velitele chanské armády a uvolnil místo Tungovi.

K moci přišli rodiny Fu, k níž patřila Ajova bába, milenka kdysi císaře Jüana, a císařova matka Ting/Ding, manželka Liou Kchanga, se svou rodinou. Aj zvýšil daně a nebyl mezi poddanými oblíben.  

 

************************************************************

6.

Ol. 193, 3

306 SE

242 AE

(Kotys) | (Níkostratos II.) 

a. u. c. 748

D. Laelius Balbus a C. Antistius Vetus

************************************************************

Tiberius složil začátkem roku velení ve válce s Germány, viz rok 8. Až do roku 2 našeho letopočtu pobýval Ti. Claudius Nero (36) na Rhodu v jakémsi dobrovolném exilu doprovázen hrstkou přátel, snad z nechuti ze spoluvlády s Augustem. Prý si odjezd vydobyl čtyřdenní hladovkou a když dostal od Augusta svolení, z Ostie bez loučení přímo prchl. Popřípadě byl odklizen matkou Livií z rozmrzelého podezřívavého Augustova dohledu (viz rok 8). Na pět let mu byla senátem udělena tribunská moc, tribunicia potestas, kterou roku 1 př. n. l. nedal Augustus prodloužit.

Tiberius se tak na několik let stal formálním místovládcem na východu říše. Manželku Iulii, Augustovu dceru, s sebou nevzal, ačkoli to do té doby mezi nimi celkem klapalo, a odstartoval tak pravděpodobně její noční hýření ve společnosti milenců, viz rok 2. Též se však říkalo, že jím Iulia opovrhovala jako sobě nerovným, popřípadě, že Tiberius před ní utekl.

Cestou donutil Parské, aby mu prodali sochu Hestie, kterou chtěl v Římě umístit do chrámu Concordie. Na Rhodu však po určité době, viz rok následující, vystupoval převážně jako osoba soukromá a družil se s Hellény. Řecky hovořil plynně, ale doma v Římě vždy naléhal, aby se hovořilo latinsky. Řečtinu mu na Rhodu kultivoval mimo jiné sofista Theodóros z Gadar, kde provozoval vlastní školu. Že Tiberiův pobyt na Východě spíše souvisel se spory kolem Augustova nástupnictví, prozrazuje i jeho tehdejší přezdívka exsul, vyhnanec. Někteří místní intelektuálové jeho posici nechápali. Diogenés z Rhodu, vyhlášený grammatik své doby, si to s Tiberiem tehdy vážně rozházel, když ho "exulant" žádal o přednášku speciálně pro sebe. Diogenés totiž přednášívával jen o sabbatu a prvního muže římského Orientu odkázal prostřednictvím svého otroka na sedmý den, tedy na neděli. Po letech to grammatik dostal i s úroky: když Tiberiovi chtěl v Římě holdovat, vzkázal mu princeps, aby přišel - za sedm let (nic horšího učence, jak se zdá, nepotkalo). Anekdota též ukazuje na rozšíření židovských zvyklostí v hellénském světě, resp. na všeobecné povědomí o nich. 

V hellénském světě se však Tiberius jinak zapsal dobře. Na (pravděpodobně) 194. olympiádě roku 4 jeho čtyřspřeží vyhrálo svou disciplinu, tethrippon, a Tiberius se zařadil mezi několik málo Římanů-olympioníků a s Neronem jako jediní z principů; srov. rok 17+ a v indexu s. v. hry. 

 

V Římě Augustus soustavně vyznamenával své adoptivní vnuky Gaia (14) a Lucia (11) Iulie Caesary, kteří projevovali všechny znaky rozmazlenosti a vzájemně k tomu na sebe žárlili. Tiberiův vztah k oběma frackům byl zřejmě velmi obtížný a to, že Agrippovy syny Augustus preferoval, mohl také být moment Tiberiova exilu. Augustus tehdy řekl, že by si nepřál, aby vnuky potkalo to, co jeho, totiž, že mu nebylo ani dvacet a už byl konsulem. Proto dal C. Iulia Caesara najmenovat do sboru pontifiků až roku 1+, kdy mu bylo 21 let, a vybavil ho právem účastnit se jednání senátu. Pravděpodobně t. r. oba získali od adoptivního otce titul vůdců mládeže/principes iuventutis, řec. prokritoi tés neotétos n. hégemones neotétos. Po celou dobu principátu zůstala formální titulatura určená korunním princům, poslední doklad je z dedikačního nápisu Valentinianovi II. z Thibiuky v Prokonsulární Africe.  

 

V Armenii přibral král Tigránés III. Filellén (vládl od roku 12) za spoluvládkyni svou sestru Erató (spoluvládli do roku 1).

Zemětřesením byl těžce poškozen Kós, kdysi kolonie Epidaurských. Město, centrum Asklépiova kultu, bylo v pozdním hellénismu proslulé výrobou hedvábných tkanin a snad dokonce pěstováním bource morušového (manufakturní výroba rozjeta až za císaře Justiniána v 6. stol. n. l.). Výrobní proces prý objevila jistá Pamfilé. • Pěstováním bavlníku, bource morušového a tkaním hedvábí proslula ve starém věku také oblast Élidy.

 

V Syrii byl do roku 4 správcem, legatus pro praetore, P. Quinctilius Varus, viz rok 4. Roku 9 našeho letopočtu byl Germány pod Armíniem (Hermannem?) se třemi legiemi v Teutoburském lese na dodnes ne zcela přesně identifikovaném místě poražen a vzal si život (srov. rok 12).

 

V Germánii dorazili suébští Quádové pod vládcem Tudrem na dnešní Moravu (srov. rok 9). Jejich jižnější sousedé z území dn. Německa, suébští Markomanné pod králem Marbudem/Marobuduem, přišli do dnešních Čech. Marbud sloužil za mlada v římském vojsku, viděl Řím, oblíbil si ho Augustus; zemřel roku 36 n. 37 našeho letopočtu v internaci v Ravenně. Marbudovým příchodem do Čech byla ukončena druhá markomannská migrační vlna (srov. rok 100). Zbytky keltských Bojů v zemi byly poraženy a přemoženy, zřejmě asimilovány.

Vznikla říše suébských Markomannů/Markomanů, "Hraničářů", do níž mimo jiné patřili polabští Germáni/Elbgermanen Sémnoni, kteří se stáhli za Labe, a Langobardi a pravděpodobně také z Východních Germánů Lugiové a snad Burgundové. Markomannské "imperium" bylo první germánskou říší s jistou formou centralisace a ačkoli její existenci Římané zprvu museli vidět jako ulehčení pro své zájmy v Germánii, brzy se Marbuda začali obávat, viz dále roky 1+ a 6+. Sféra Markomannova vlivu asi sahala od Dunaje po Balt, od Labe po Vislu; srov. rok 50 a viz v indexu s. v. Germáni, Gotové, Suébové a o Marbudově sídlu viz v indexu s. v.

  

************************************************************

5.

Ol. 193, 4

307 SE

243 AE

(Anaxagorás a Démocharés III.) | (Kotys) 

a. u. c. 749

Imp. Caesar Divi filius Augustus XII. a L. Cornelius Sulla

coss. suff.: L. Vinicius, Q. Haterius a C. Sulpicius Galba

************************************************************

Tiberius (srov. předešlý rok) připojil Paflagonii s Gangrami k provincii Galatia. Právě totiž zemřel král Déiotaros IV. Filadelfos (vládl od roku 36). O jeho synovi či bratrovi Déiotarovi V. Filopatorovi jako nástupci není zpráv. • Paflagonci pak v historii již nikdy neměli korunovaných hlav.

 

V Peraji v Bejt Ramatě, pozdější Liviadě, zemřel po nemoci přirozenou smrtí Ferórás, bratr krále Židů Héróda Velikého, od roku 20 tetrarcha Peraje; pohřben byl v Jerúsalému a král nejmenoval žádného nástupce. Héródés dal vyšetřovat, zda nebyl otráven, a šly řeči, že sám Ferórás chystal svému staršímu bratrovi jed. Ferórás působil ve dvorské politice velmi často v intrikách proti svému královskému bratrovi, silně se zasloužil o vyhlazení Hasmónajů Mariamy a jejích obou synů a v tom trvale spolupracoval s Dóridou a jejím synem Antipatrem a s podporou své sestry Salómy, viz roky 29, 17, 12, 7 a rok následující. Dóridu král vyhnal definitivně ode dvora (srov. její návrat se synem Antipatrem roku 17).

 

V Římě byl C. Iulius Caesar, Augustův adoptovaný vnuk, Augustem uveden do společenského života (narozen roku 20), jeho o tři roky mladší bratr Lucius až roku 2-. Augustus stanovil počty Římanů, jimž se dostane zlevněného obilí nebo gratis, na dvě stě tisíc (srov. k tomu v indexu s. v. obilí). Každému občanovi daroval šedesát dénáriů (tedy 480 séstertiů; počítáno podle snížených počtů?).  

 

V Římě zemřel filosof a zakladatel vlastní filosofické školy Q. Sextius (narozen kolem roku 70). Vycházel z učení stoy a nástupcem ve vedení školy byl jeho stejnojmenný syn. Asi v téže době zde zemřel řečník a historik Dionýsios z Halikarnássu (narozen kolem roku 60 a v Římě žil od roku 30).