Neai, „Dívky“, pusté ost. před Lémnem§ 72

Neaichmos z Athén§ arch. 320

Neandreia, m. v Tróadě§ 307

Neápolis na Palléně, m. na Chalkidice, dn. Polychrono§ 355

Neápolis, m. v Kampánii, pův. hell. Parthenopé, dn. Napoli, srov. také Palaiopolis§ 754, 327, 325, 323, 280, 216, 248, 110, 102, 80, 73, 66, 50, 40, 14+, 37+, 54+  
Za císařství byla posledním městem v Itálii, jehož jednacím jazykem byla řečtina. Neápolské slavnosti se jmenovaly sebasteje, tedy augústálie. Prvního obléhání se město s pevnými hradbami dočkalo až roku 535+ od Východořímanů vedených Fláviem Belisariem. Neapol byla dlouho největším městem Itálie. Ještě roku 1921 měla přes 850 tisíc obyvatel, o dvě stě tisíc více než Řím. Na začátku třetího tisíciletí je co do počtu obyvatel po Římu a Milánu třetím největším městem Itálie.

Neápolis, m. v Africe, později řím. Leptis Mágna v dn. LAR, západně od mysu Trikeron či Kefalai, Cephalae, dn. lokalita Labda/Lebda u mysu Misuráta nedaleko města al-Chums (Choms/ital. Homs)§ 203 - 202, 148, 46, 31+ 
Leptis ("v Leptě") s převážně púnským obyvatelstvem se po likvidaci Karthága roku 146 př. n. l. stala svobodným státečkem a spojencem Říma. Roku 107 požádali občané procos. Q. Caecilia Metella, který byl ve válce s Iugurthou, aby jim pomohl ubránit se jistému Hamilkarovi, pravděpodobně jednomu z brigantů na libyjském poibřeží, usilujícímu o vládu nad městěm: Metellus poslal několik kohort. Roku c. 108 n. l. se Leptis stala římskou kolonií, pocházel odtud císař L. Septimius Sevérus (193 – 211), součást svazku Tripolitanie s Oeou a Sábrathou, arab. Sabráta.

Neápolis, jiné m. v Africe v Býzakiu, dn. Nábil/Nábul, fr. Nabeul v TN§ 310, 148
Neápolis, čtvrť v Syrákúsách§ 344, 212
Neápolis u Akragantu, nezn. polohy§ 354

Neápolis, m. na Eufrátu, Bitra, jižní okraj satrapie Mesopotamiá s brodem a cestou na kanál Narmalcha a Seleukeji Tigridskou. Lodní most zničen roku 580 Peršany§ není v textu

Neápolis v Palaistíně, starý Síchem/Šechem v Samareji, původně sídelní město Israéle, severního židovského státu§ 95

Po roce 67 n. l. přejmenován Šechem na Flávia Neápolis, dn. Náb(u)lus (to již z Neápolis).
Neápolis, dř. Daton, dn. Kavalla, osada Thasských založená kolem roku 650, není v CSD

Nearchos z Attiky, hrnčíř černofigurální keramiky§ 550
Nearchos z Eleje, tyr.§ 490
Nearchos z Láty na Krétě, Alexandrův nauarchos§ 360, 334, 331, 330, 326 - 323, 318 - 316, 312

Nearchos z Orchomenu, tyr.§ 240 

Nebra§ viz matematika

Nefaarud, řec. Neferités, Nefereos, jméno eg. králů, eg. též Nafiwert ("Herkynión/Hercynió"):§
Nefaarud I.§ 399, 393
Nefaarud II.§ 380

Neferdžedneferibre, wezír§ 570

Neferis, lokalita u dn. Džabal Resas na jih od Karthága v TN§ 147

negótiátor, podnikatel, finančník§ 88, 71

Negova, Negau, m. kdysi ve Štýrsku, dnes ve Slovinsku u obce Lenart u Mariboru, viz též rúnové písmo, rúna a Harigastův nápis na helmě§ 100

Negrána, mí. v severním Jemenu ve Wádí Nejrán§ 24

negus, neguš§ viz nagasi

Nechemja, řec. Neemiás, ethnarcha a per. místodržitel v Júdě§ 458, 455, 433

Nechepsos, Nechepsós ze Saje, k., Nekau-ba (?)§ 664

Snedžemibré Nechtharebhe, řec. Nektanebés/Nektanebós, -is, -os II., k. Egypta, s. Čajhepimua§ 360, 358, 354, 345, 343

Cheperkaré Nechtnebof, Nechetnebef, řec. Nektanebés, -is, -os I., k. Egypta ze Sebennytu (Thebnúte), b. Čajhepimua, o. Tachóa, s. Tachóa§ 380, 378, 374, 373, 363, 361

Neferkaré§ = Peftdžanawejbast

Neileós z Athén, syn posl. ath. krále Kodra; srov. Néleus§ 650

Neilos, lat. Nilus (ze semit. kořene nahal, říční údolí), Delta Nilu, prameny§ 610, 517, 462, 343, 332, 321, 306, 280, 279, 197, 186, 117, 87, 47, 24, 6+, 19+  
Egypt. Hopej, Hapi (personifikovaná řeka), Iteru ,kopt. Iaro, Piaro (vždy: „řeka“), Ar či Aur a starší Kem, Kemi, „Černý, Temný“, arab. Bahr an-Níl, Nahr an-Níl, nejdelší řeka světa; druhým řeckým jménem od dob Homérových pro Nil je „ho Aigyptos“ (mask.), na rozdíl od „hé Aig.“, fem., Egypt, země.

Neitokret, Nitiqret, Netikeret, řec. Nitókris, jména dvou velekněžek Ammónova kultu v eg. Thébách§ 1. Nebetneferumut, po adopci Šepenupet (III.), d. Psammeticha I., 720, 656; 2. d. Amásidova, 720 

nejmenší z lidí, viz pod trpaslíci


Nektanebés, -is, -os I.§ = Cheperkaré Nechtnebof
Nektanebés, -is, -os II.§ = Snedžemibré Nechtharebhe

Nekó, jméno eg. králů, řec. Nechos, Nechós, Nekós, Nechaó, ass. a bab. Nikú, Nikkú:§
Nekó I.§ 671, 666, 664
Nekó II.§ 611 - 608, 605, 601, 595, 574, 280

nekrokorinthia, předměty z ruin Korintha§ 146 a viz pod archeologie

Néleus z Pylu, srov. Neileós; podle Athéňanů oikistés Mílétu§ 650

Néliá, obec Thessalii§ 293

Nelson, Horatio, britský admirál§ viz Kanóbos

Nemanés z Armenie, vojevůdce§ 88

Nemausum či Nemausus, dn. Nîmes, m. v Gallii Narbonské§ 14+, 59+ a viz Volkové

Nemea, m. v Argolidě, nemea/nemejské hry (viz hry)§ 776, 573, 532, 468, 418, 394, 362, 315, 353, 235, 225, 217, 209, 197, 195, 68

Německo, novověký federativní stát na území starověké Germánie, viz hlavně tam a viz spolkové země§ 775, 404, 72

Nemesis, bohyně§ 432

Nemetové, Nemetés, řec. Nemétes, suébský kmen v Belgické Gallii v okolí dn. Speyer/č. Špýr [že by odtud vzalo původ slovanské a maďarské označení pro Němce, je v podstatě nemožné]§ 58-, 50+ 

Németti-Enlil, Némedi-E., jméno babylónských pomocných hradeb, „Opora Ellilova“, srov. s Imgur-Enlil§ 626

L. Nemisius Circeus, praetor Latinského spolku§ 341

Nennísowet§ viz Hérákleopolis

Neobúlé, d. Lykambova, o níž se marně ucházel Archilochos§ 648

Neofrón ze Sikyónu, tragik a filolog§ 350

neodámódeis, bývalí heilóti, sociální skupina ve Spartě§ 397

Neokaisareia v Pontu, předtím Kabeira§ = Kabeira

Neofytos, lat. Neophytus, císařský propuštěnec§ 68+

Neogenés z Hestií, tyrannos§ 377

Neochabis z Egypta, o. Bokchoriův (?)§ 720

Neoklés z Frear v Attice, o. Themistokleův§ 524
Neoklés z Gargéttu (athén. démos), o. Epikúrův§ 324, 323

neókoros, viz pod bůh, božství smrtelníků

Neoláos, b. usurpátora Molóna a Alexandra§ 221, 220

Neón, m. ve Fókidě, později a dn. známé jako Tithorea (do 1926 slovansky Velica/Belitsa)§ 355, 354

Neón z Asiny, condottiér§ 400

Neón z Korinthu, harmosta§ 344

Neón z Messénie, s. Filiadův, b. Thrasylochův, promakedonský politik§ 344

Neón z Théb, dva promakedonští thébští předáci§ 1. 227, 222, o. Brachyllův; 2. 172, 167, syn Brachyllův


Neoptolemos, jméno épeirských králů:§
Neoptolemos, s. Achilleův§ 232

Neoptolemos I., o. Arybby a Olympiady§ 370, 359, 357, 343
Neoptolemos II., syn Alexandra I. s Kleopatrou (III.) Makedonskou§ 330, 323, 321, 322, 317, 307, 302, 296

Neoptolemos z Athén, trag. herec§ 348

Neoptolemos z Makedonie (?)§ 323, 321, satrapa Armenie
Neoptolemos z Paria alias Glossografos, učený básník§ 300
Neoptolemos z Kappadokie, vojevůdce Mithridáta VI., b. Archeláův, kappadočtí Makedonci§ 107, 88, 86

Za svých tažení v severním Pontu založil v ústí řeky Tyrás/Dněpru pevnost Pyrgos Neoptolemú.

Neoptolemos z Lynkestidy, b. Amynty IV., s. Arrhabaiův§ 334

Neoptolemos ze Skýru, herec§ 346 

Neoptolemos, skladatel tragédií§ 41+

neóterismos, "převrat", revoluční hnutí§ 370

Nepál, země na Indickém subkontinentu§ 483, 250, 55

Tradičně nejváženějším kultovním místem země je chrámový komplex Pašupatinátha, Šivovy inkarnace, na březích řeky Bágmatí u Káthmándú. Soudívá se, že lokalita byla svatým místem hinduistů již kolem roku 300.  

Nepet, m. v Núbii§ viz Napata

Nepete, Nepeta, Nepita, Nepet, nebo Nepe, m. v Etrúrii, dn. Nepi§ 386, 383

nepokoje§ viz sociální n.

Neptúnus, jeho plášť§ 43, 27

Nequinum§ viz Narnia

Néréis, d. Pyrrha II. Épeirského§ 233, 215

Néréidy, Néréides, náhrobek Néréid v Xanthu§ 360 

Nergal-šarra-usur, hebr. Neriglissar, řec. Égrisaros, k. v Babylónu§ 747, 560, 557, 556

Nergal-ušézib, ass. Šuzub, k. v Babylónu§ 694, 693

Neriglissar§ = Nergal-šarra-usur

Neró, císař (N. sabínsky silný, důrazný)§ = Neró Claudius Caesar

neróneia, -iána, hry§ 54+, 60+, 69+ a viz pod hry a v příloze Bohové a jejich svátky

Neróniás, gen. -niady§ 1. viz Chalkis pod Libanem; 2. viz Pindenissos; 3. viz Artaxaty 

Nerviové, bojovný kelt. kmen v Belgické Gallii v dn. jižní Belgii, po krátké válce s Caesarem, vedeni Boduognátem, ze 60 tisíc bojeschopných zbylo asi 500 mužů. Sídel. m. jejich potomků bylo Bagacum, dn. Bavay na hranicích F s Belgií, městem od Augústa v letech 6 až 13 n. l.§ 57, 54, 53

V římské době byli známými řemeslníky, pěstiteli dobytka a s Atrebaty výrobci plátna a oděvů. Strabónem zahrnováni mezi Germány.

Nesactium, sídelní m. Istrů, dnes zbytky u vsi Vižače u Puly; vyvráceno Slovany§ 177

Nesbanebdžed, řec. Smendés, trůn. jm. Hedžchéperré, k. XXI. eg. dynastie§ 770

Nesihor z Egypta, s. Ifrerův§ 595

Nésiótés z Athén, sochař§ 514, 477

Nésiótai, Nésióté, Násiótai, obecně obyvatelé egejských ostrovů, též koinon tón Nésiótón/"Ostrované, spolek Ostrovanů"; srov. i pod Kyklady apod., federativní státní útvar v Egejském moři§ 560, 524, 339, 323, 315, 308, 301, 286, 275, 253

Nesipaqašutej I., wezír§ 730
Nesipaqašutej II., wezír§ 730
Nesipaqašutej III., wezír§ 730

Nesmen I., wezír, s. Harsieseův§ 730
Nesmen II., wezír, s. Chamhórův § 730

Nésos, Násos, „Ostrov“, ost. a obec v souostroví Hekatonnésoi/"Sto ostrovů"§ 333, 321 

Nespamedu, wezír§ 730

Nesptah/Nesiptah z Théb, velekněz Amónův§ 1. o. Mentuemhatův, 656; 2. s. Mentuemhatův, 656

Nestór, achajský k. v Pylu a okolí§ 773, 425

Nestór, akadémický filosof§ 41

"Nestorův pohár"§ 730 


Nestorios, nestoriáni§ viz Assyrie, Assyřané

Nestis, sicilská vodní bohyně zmiňovaná Empedokleem, není v CSD

Nestos či Nessos, ř. v Thrákii, tvořící klasické východní hranice Makedonie, dnes stejnojmenná ř. se v BG jmenuje Mesta§ 286, 281, 240, 167, 148

Néton, m. jižně od Syrákús, patřící do státu Syrákúsanů; lat. Nétum, dnešní Noto§ 275

netopýři, jedlí§ 268

Netze, ř.§ = Notec

nevěra manželská, cizoložství, a z ní plynoucí peněžitý trest, v Římě, srov. rozsáhleji pod žena§ 295

První člověk, který potrestal cizoložství, byl Argejec Hyéttos, který zabil Arisbantova syna Molúra, když ho přistihnul u své choti. Hyéttos utekl pak do Boiótie k Orchomenovi, synovi Minyovu, a ten mu dal kus své země (město Hyéttos).

Na rozdíl od panenských Vestálek (srov. roky 483, 337 či 114) bývala věrnost vdaných římských žen trestána méně krutě. Roku 295 bylo např. pro cizoložnictví odsouzeno několik manželek k peněžitým pokutám, za něž pak byla pořízena stavba Venušina (sic!) chrámu u Circu

nezaměstnanost§ viz ceny, obilí

Neziderské jezero, Neusiedler See, Fertü-tó§ 18+

nezvěstní, králové a vojevůdci§ 480, 47

Němci§ viz pod Germáni a srov. pod Nemety

Nibé z Ellipi, s. Dalty§ 714

Nibelungové§ viz pod Germáni

Nice§ = Níkaia u Massalie

Nícer, dn. ř. Neckar§ viz pod přesídlení

Nicosia, Nikosia (novořec.)§ viz Ledroi

Nidin-Bél, druhé jméno neznámého usurpátora§ 336

Nidíntu-Bél I.§ = Nabû-kudurrí-usur III.
Nidíntu-Bél II.§ = Nabû-kudurrí-usur IV.
Nidíntu-Bél, o. Šamaš-barakku§ 580, 414

Niedersachsen§ viz Dolní Sasko

Niğde, m. a provincie v centrálním TR§ 738

Níger, řec. Nígir§ 19

Dn. Niger, řeka v západ. Africe, obyvatele kolem řeky nazývali geógrafové Nígrítai, Nígrítae, součást Aithiopů, tj. černoši (odtud pochází hanlivé „negr/nigr“). Starý název ale pravděpodobně s latinským niger, tedy černý, nesouvisí, ale s tuarežským ghir n'igheren, "řeka řek". Od berberských Garamantů mohli Římané a hellénští učenci jméno takto si uzpůsobit. 

Nigérie, moderní západoafrický stát§ 500

P. Nigidius Figulus, novopýthagorejský filosof a pompéjovec§ 98, 45

Nihongi, Nihonšoki, "Japonská kronika" čínsky psan᧠660

Oficiální kronika o třiceti svazečcích (a jedné knize genealogické, dnes ztracené) o japonské theogonii, pantheonu, mýthech a nejstarších panovnících pořízená v čínštině na příkaz císařovny Genšó/Gemmió roku 720 n. l. Prvním takovým dílem byla kronika Kudžiki publikovaná pod úředním dohledem roku 620+, z velké části zničena požárem roku 645. Roku 682 pověřil císař Temmu skupinu císařských princů, aby se znovu obírali kronikou, ale roku 712 ještě nebyla hotova. Rozhodla tedy Genšó roku 714 o novém teamu. Teprve událost z roku 461 n. l. je potvrzena externím zdrojem. Japonská data se rozcházejí o 120 let, dva datovací cykly, s korejskými a čínskými.  

Níkagorás ze Zeleie, tyr. § 334

Níkagorás z Messénie, alexandrijský dvorní udavač§ 219


Níkaia, jméno makedonských královen:§
Níkaia I.§ 323 - 321, 302, 300, 283, 246, d. Antipatrova, manž. Perdikkova a Lýsimachova, m. Agathoklea a Arsinoé I.
Níkaia II.§ 275, 272, 244, 243, 239, 235, 192, manž. Alexandra VII. a Démétria II.

Níkaia na Hydaspu, m. v dn. PAK§ 326
Níkaia v Bíthýnii, lokalita kdysi zvaná Askania, Ankoné, Helikoré, též dříve Olbiá, jako město vojenských klérúchů podle zakladatele Antigoneia, kterou po roce 301 přejmenoval podle své manž., dcery Antipatrovy, Lýsimachos na Níkaiu, dn. İznik v TR, od roku 1080 hlavní město Sulejmanova sultanátu Rúm§ 311, 307, 289, 275, 150, 149, 116, 112, 85, 35, 30-, 66+ 
Níkaia, osada a pevnost u Thermopyl v Lokridě Opúntské§ 346, 339, 198
Níkaia, m. u Massalie, dnešní Nice, Nizza § 600, 154

Níkainétos z Abdér, autor epyllií a epigramů§ 250

Níkandros, pirát ve službách Antiocha iii.§ 190

Níkandros z Aitólie, strat. a protiřímský politik§ 193, 191 - 189, 184, 177, 176, 170,
Níkandros z Athén§ arch. 41
Níkandros z Kolofónu, lékař a farmaceut§ 200
Níkandros ze Sparty, o. Theopompův§ 739

Níkánór z Makedonie (gen. –ora)§ 1. 333, o. Balakra. 2. 327, 326, satrapa Indie I.; 3. 322, 321, 316, 312, 311, satrapa Kappadokie; 4. 319 - 317, přítel Kassandrův; 5. 317, b. Kassandrův; 6. 320, vojevůdce Ptolemaia I.; 7. Alexandrův nauarch, 334 (shodný s č. 1 - 4?); 8. s. Parmeniónův, 330; 9. Démétriův nauarchos, 301 (shodný s no. 334?); 
Níkánór, seleukovští hodnostáři§ 1. 292 a viz pod Mesopotamia, satrapa Horních satrapií a zakladatel např. Antiocheje-Edessy a Dúra-Európos. 2. 223, stratégos; 3. 166, 161, stratégos, s. Patroklův; 
Níkánór ze Stageiry§ 1. herold Alexandrův, 323; 2. frúrarchos makedonské posádky v Athénách, strat. Filippa V., 229, 201
Níkánór z Cháonie, vojen. velitel§ 429
Níkánór z Alexandreie, C. Iúlius Nicanor, filosof, s. Areiův, b. Dionýsiův§ 7

Níkánór, obchodník a provozovatel cesty přes poušť v ET§ 6+

Níkarchidés, Alexandrův velitel garnisonu v Persepoli§ 330

Níkarchos z Orchy§ = Anu-uballit z Uruku
Níkarchos, seleukovský stratégos§ 217

Níkasiás z Opúntu§ 500 (Ol.)

Níkásipolis, Níkésipolis (gen. -pole), z thessalských z Fer, manž. Filippa II., m. Thessaloníky§ 352, 337, 316, 294  

Nikasó, d. Sanballata III., manž. Manasseho, b. velekněze Jadduy§ 445

Níkátór z Kýrény, gen. -ora§ = ?daios z Kýrény

Níkátoris na Eufrátu, m. v Mesopotámii u Európu, založeno Seleukem Níkátorem§ 301

Níké, bohyně§ 560, 450, 123 

O její lat. podobě Victórii a její soše v senátu viz tam

Níkéforeia, hry v Pergamu§ 776

Níkéforion, též Kalliníkon, na soutoku Balíchu s Eufrátem, též Kalliníkopolis, lar. Nícéphorium, m. v Mesopotamii, dn. ar-Raqqa v SYR§ 244, 54

Jméno má prý od toho, že zde kdysi v diadošských válkách zvítězil Seleukos Níkátór (jiné zdroje hovoří o Alexandrovi). Hellénský charakter mělo ještě v době Crassova tažení. Jméno Kalliníkon dostalo město za císaře Galliéna 253-268 n. l. prý na počest sofisty Callinica Sutoria/Kalliníka Sútória (č. asi „Vítězslav Švec“), který sepsal dějiny Alexandra Velikého a zde byl zavražděn. Zřejmě to však bylo jen předměstí Níkéforia a vzniklo asi dvojměstí. Roku 542 n. l. ho rozbořil Chosroés I., Iústiniánus I. dal opravit jen Kalliníkon, od roku 639 v arabském kalifátu. Byl tu křesťanský klášter Mar Zakkaj s oborou se zvěří. Arabové lokalitám říkali Raqqa, Černá/Spálená a Kalliníku Bajdá/Bílá.

Jiné N. bylo u Edessy a v pozdní římské éře se jmenovalo Kónstantíné/Kónstantína. 

Níkéforios, sc. potamos, "Vítězná řeka", obtékala armenské Tigránokerty, asi dn. Batman çayı n. západnější Kahta çayı (?) v TR, přítok Tigridu§ 69

Do Lucullova vítězství nad Tigránem se řeka asi jmenovala aram. Kalat, řec. v překladu Nymfaios; srov. ale jiný přítok Tigridu Parthenios, "Panenská řeka".

Níkératos z Athén§ 1. 427, o. Níkiův, Eukratův a Diognétův; 2. 413, 404, s. Níkiův
Níkératos z Borysthenu, strat.§ 100

Níkésipolis§ = Níkásipolis

Níkétés z Athén§ 1. arch. 332; 2. arch. 225; 3. arch. 84

Níkiás z Athén§ 1. 437, o. Hagnónův; 2. 427 - 425, 423, 421, 419, 417, 415 - 413, 404, syn Níkératův, o. Níkératův, b. Eukratův a Diognétův; 3. arch. 296; 4. arch. 282; 5. arch. 266; 6. arch. 124; 7. arch. 10
Níkiás z Acháie, strat.§ 209, 208
Nikiás z Baktrie, k.§ 95, 85
Nikiás z Kou, tyrannos§ 41, 33

Níkiás z Makedonie, Perseův dvořan§169

Níkiás ze Syrákús, rhétór§ 459

Níkiás z Tarentu, zrádce§ 278

Níkiův mír§ 421, 414

Nikkú, ass.§ Nekó

Níkodámos z Aitólie, stratégos§ 189

Níkodámos ze Sparty§ 104 (Ol.)

Níkodémos z Athén§ 1. arch. 483; 2. arch. 122

Níkodémos z Kentorip, tyr.§ 339

Níkodémos, diplomat a rádce žid. kr. Aristobúla II.§ 63

Níkodóros z Athén§ arch. 314

Níkodromos z Aigíny, proathénský politik, démokrat§ 488

Níkofanés z Megalopole, achájský vyjednavač§ 226, 225

Níkofémos z Athén§ 1. přítel Konónův, o. Aristofanův, 393, 392, 389; 2. arch. 361

Níkofón z Athén§ arch. 200

Níkogenés z Aigají, viz pod Lýsitheidés

Níkocharés z Athén, komický básník§ 400

Níkoklés z Athén§ 1. z prokassandrovské strany, 318; 2. arch. 302
Níkoklés z Pafu, k.§ 323, 313, 309
Níkoklés ze Salamíny na Kypru, k.§ 436, 374, 361
Níkoklés ze Sikyónu, tyrannos§ 252, 251

Níkokratés z Athén§ arch. 333
Níkokratés z Kýrény, tyr.§ 96

Níkokratés ze Skotússy, tágos Thessalů§ 182

Níkokreón ze Salamíny na Kypru, k.§ 340, 332, 321, 313 - 310

Níkoláos z Aitólie§ 1. loupežník a bohatec, 253; 2. ptolemajovský vojevůdce, 219-218
Níkoláos z Damasku, filosof peripatu, historik a diplomat a poradce Héródův a údajně Kleopatřin, b. Ptolemaiův§ 64, 51, 4
Níkoláos z Makedonie§ 1. o. satrapy Amynty, 328; 2. hudebník a přítel Andriskův, 151

Níkoláeia, hry a slavnosti založení Níkoláem Aitólským na svou počest§ 253

Níkolochos z Rhodu, skeptik§ 230

Níkolochos ze Sparty, epistoleus flotily§ 387

Níkomachos z Atarnea, s. Aristotelův s Pýthiadou§ 341

Níkomachos z Athén§ 1. arch. 341; 2. arch. 134; 3. vypečený písař, 410  
Níkomachos z Filadelfie v Lýdii§ 108 (Ol.)
Níkomachos ze Sparty, epistoleus§ viz Níkolochos

Níkomachos, vojevůdce Pyrrha I.§ 277

Níkomédeia v Propontidě (Bíthýnii), do ní převedeni obyvatelé Astaku; sídel. m. království, později sídelní m. císaře Diocletiána, dn. İzmit v TR; hrozné zemětřesení, viz tam§ 711, 433, 315, 264, 230, 85, 35

Níkomédés ze Sparty, poručník Pleistanaktův§ 458, 457, 445

Níkomédés, jméno králů Bíthýnů:§
Níkomédés I.§ 280 - 275, 264, 246, 220, syn Zipoita I.
Níkomédés II. Epifanés§ 167, 149, 132, 108, 107, 103 - 100, 98, 96, 95, syn Prúsiy II.
Níkomédés III. Euergetés Filopatór§ 133, 95, 90 - 88, 85, 81, 79, 74, 59
Níkomédés IV. Filopatór§ = Sókratés
Níkomédés V.§ 95, 74, 47, snad identický s Lykomédem z Bíthýnie, viz tam; syn Níkoméda III.

Níkón z Athén§ arch. 379
Níkón z Boiótie§ boiótarchos 208 či 207
Níkón z Fár v Messénii, pirát§ 183

Níkón z Tarentu, vůdce prokartháginské strany§ 213, 209

Níkónidés z Thessalie, odborník přes technologii dobývání měst, poliorkétik§ 73

Níkopolis v Épeiru§ = Aktion
Níkopolis v Amánu§ snad = Zinçirli
Níkopolis v Armenii (jméno prý od toho, že zde kdysi v diadošských válkách zvítězil Seleukos Níkátór)§ = Dasteira na Eufrátu
Níkopolis v Palaistíně§ = Ammaus
Níkopolis u Isského zálivu, není zřejmě totožná s Amánskou, místo vítězství Alexandra Velikého nad Dáreiem III, dn. Islachíja, není v CSD. Nalezen nápis dotvrzující, že to byla polis: „hé búlé kai ho démos alexandron filippú…“.

Níkopolis, m. v Akarnánii, poblíž pozdější Prevezy§ 31, 29

Níkorontés, též Minúros, kelt. vrah vůdce Lúsítánů Viriatha§ 139

Níkósi᧠viz Ledroi

Níkosthenés z Athén§ 1. hrnčíř-umělec černofigurální techniky, 540, 530; 2. arch. 167

Níkostratos, vyhlášený herec/hypokritos§ 399

Níkostratos z Athén§ 1. strat., s. Dieitrefův, 427, 423, 418; 2. 388, syn Aristofanův, autor komédií; 3. arch. 295; 4. arch. 7
Níkostratos z Acháie, strat.§ 198, 197
Níkostratos z Aig, olympioníkos a poslední z paradoxoníků§ 37+

Níkostratos z Trichonia v Aitólii, loupežící předák§ 220
Níkostratos z Argu, velitel žoldnéřů v per. službách v Egyptě§ 345, 343

Níkostratos z Lykie, vyslanec§ 177

Níkotelés z Athén§ arch. 391

Nimlot/Namilt, jméno eg.-libyjských aristokratů-veleknězů Amona Rea:§ 1. 770, 745, Namilt II.: s. Osorkona II., manž. Džedmutenchy/Mut-udž-anches, o. Takelota III.; 2. Namilt III.: 745, 730, kněz a dyn. v Hermopoli (možná dva lidé) 

Nimrud§ viz Kalchu

Nimrud dağ§ viz pod Antiochos I. Kommágénský a Kommágéné

Nin-gal-iddin z Uru§ 1. guvernér, o. Sîn-balassu-iqbiho, děd no. 2, 680; 2. s. Sîn-balassu-iqbiho, vnuk no. 1, 680 

Nin-giš-zi-da, sum. léčivý bůh§ 722

Ninnius Celer, plebejský rod původem z Kampánie

L. Ninnius Quadrátus, tr. pl.§ 57

Pácuvius Ninnius Celer z Capuy, magnát, b. Stheneův§ 216

Stheneus Ninnius Celer z Capuy, b. Pácuviův§ 216

Ninua, Ninúa, m. sídelní Assyřanů, řec. Nínos, lat. Ninus či Ninivé, Nínívé, hebr. Ninive, novozákon. řečt. Nineui, tur. Kujundžik, arab. Níniwá, vlastně stará část moderního Mosulu, al-Mausíl§ 696, 687, 676, 668, 665, 663, 661, 659, 653, 649, 646, 645, 642, 612, 606, 155, 49+   
Z době Xenofóntově měla lokalita, nebo její část, jména Mespila (sg.). Nínos měla hellénskou polis, jejíž jméno ale neznáme. Tigránés I. se za své parthské války zmocnil mimo jiné města Nínos. Z fragmentu jedné dedikace z prvního století n. l. víme, že nejvyšší úředník města byl „Apollónios, stratégos kai epistatés tés poleós“. Možná v té době stejné poměry jako v Dúra-Európos a osada/město bylo arabisováno; do jaké míry se udrželo původní assyrské obyvatelstvo, usuzovat nelze, neboť v kraji se jako hlavní jazyk usadila aramajština, srov. s. v. Assyrie.

Nippur, m. ve střední Babylónii jižně od Babylónu s Enlilovým chrámovým komplexem Ekur, sídlo sumerské a akkadské amfiktyonie; arab. Nuffar§ 703, 693, 688, 678, 675, 663, 652, 626, 623, 587, 549 

Ninlil§ viz Mulissu

Ninos§ = Nan(n)á (?)

Ninurta, sum. a akk. bůh vod a války§ 681

Nísaia, přístav a pevnost Megarských§ 570, 561, 460, 446, 429, 424

Nisibis, gen. Nisibidy i Nisiby, též Nasibis/Nesibis, stará Nasíbína, aram. Sóbá, hl. město státu Katmuchu, pak hl. m. aram. Chanigalbat, řec. Antiocheia v Mygdonii§ 681, 612, 221-220, 166, 68, 63, 62, 1+, 15+, 36+ 
Z Antiocheje-Nisibidy pocházel stoik Apollofanés a Farnúchos, autor perských dějin (jejich díla jsou ztracena). 

Nísos z Makedonie, syn Alketův§ 312

Nistasen, Nastasen, k. Meroé§ 340, 338

Nisu-Onuris n. Nes-Anchuret z Núbie, ass. Ušanachuru, s. Taharkův§ 671

Nitétis z Egypta, manž. Kýra II.§ 530

Nitiobrogí, Nitiobrígí, keltský národ u Garumny/Garonny s hlavním oppidem v Aginnu/Agen§ 107

Nitókris z Babylónu, manž. Nabu-kudurrí-usura II. a podle jiných m. Nabonidova, vlastním jménem Adad-guppí§ 605
Nitókris z Egypta§ viz Neitokret

Nitriótés (nomos)§ = Gynaikopolítés nomos

Nizza§ = Níkaia u Massalie

No Amon, eg.§ = Thébai

Noaros§ viz Várus/Uáros

Nok, osada ve stř. Nigérii, označení pro první subsaharskou železnou kulturu§ 500

Nóla, řec. Nóla, m. v Kampánii§ 313, 216, 215, 214, 198, 90, 82, 73, 63, 14+, 26+ 

Nomadiá, řec.§ viz Numidie

Nomai, lokalita nezn. polohy na Sicílii§ 451

nomos, nomarchos, v Egyptě, správní okres a nejvyšší úředník král. správy v nomu, eg. sepatu§ 331

nómenclátor§ viz otroci

Nómentum, m. v Latiu, dn. La Mentana§ 338

Nomino Sukune, ministr Suininův§ 2

nomografové, v Aitólii; obec. v hellénském světě lidé pověření sepsáním zákonů, zákonodárci§ 205

nomothetai, "zákonodárci", v Athénách§ 410

A. Nónius n. Nunnius, Ninnius, řec. Nónios, zavražděný uchazeč o tribunát§ 100

L. Nónius Asprenás§ 1. cos. suff. 36; 2. cos. suff. 6+, 9+  

P. Nónius Asprenás§ cos. 38+

M. Nónius Gallus, legát provolaný imperátorem§ 29

Sex. Nónius Quinctiliánus§ 1. cos. 8+; 2. cos. suff. 38+ 

Cn. Nonnius, atentátník na Ti. Claudia§ 47+

Nonnos z Pánopole§ viz pod hostiny

Nóra (pl.), pozd. Néroassos, pevnost na kappadocko-lykáonských hranicích§ 320, 319

Norba, m. v Latiu, dn. Norma§ 492

C. Norbánus§ 105 (tr. pl. 103), 82, cos. 83

L. Norbánus Balbus§ cos. 19+ 

C. Norbánus Flaccus§ 1. 42, cos. 38, 34; 2. cos. 24; 3. cos. 15+

Nor Bajazet§ viz Chaldíni

Nordrhein-Westfalen (NRW)§ viz Severní Porýní-Vestfálsko

Nóréiá, m. v Nóriku, sídelní m. Nóriků-Taurisků, dnes neznámé polohy, viz zde níže§ 113

Norfolk, pův. území Icenů, pak kmenový kraj Anglů, "Severní lid", srov. Suffolk§ 47+, 60+ 

Nóricum, Nórikum, země a provincie, zhruba dnešní Rakousko bez Burgenlandu a západních Tyrol§ 178, 169, 114, 113, 60, 16-, 18+ 

Původní historičtí obyvatelé byli Keltové Tauriskové nebo s nimi blízcí možná pod illyrským vlivem, jejichž sluneční kult Beal, Bélénus se z N. rozšířil do celé východní části Alp a býval později ztotožňován s Apollónem. Třináct kelt. kmenů se kolem roku 190 spojilo do jednoho království s voleným králem, nejstarší to státní útvar na území Rakouska. Jedním z sídel osvědčujících kultovní původ lokality, je zřejmě Linz, č. Linec, z pozdněřímského Lentia, pocházející z keltského lentos, ohnutý, povolný. Jménem je známo osm kmenů: Alaunové, Ambidravové, Ambilinové, Ambisonti, Laiankové (v okolí dn. Lienzu), Saevatové, Uperakové a epónymní Nórikové, lat. Nóricí. Sídlili mezi Raetií, Vindelicií, Itálií a Pannonií, na severu omezení Dunajem (jejich vliv sahal v předřímské době za řeku). Sídelním městem/oppidem Nóriků byla Nóreia, jejíž poloha známa není. Bývá kladena do blízkosti pozdějšího střediska římské správy Claudia Viruna ležícího u Maria Saal v Korutanech. Autonomní království, viz rok 16, proměnil v provincii Claudius c. 48+. 


Norma§ viz Norba

Norsko, skandinávský středo- a novověký stát§ 150

Nortia, Nevortia§ viz Volsinií

nosítka§ 41+ a viz móda

nosorožec§ viz zvířata

Nossis z Epizefýrských Loker, autorka epigrammů§ 300

nótae Tiróniae§ viz těsnopis

Notea, něm. Netze, ř. v Polsku, přítok Warty§ 150

Notion, mí. a přístav Kolofónu§ 650, 427, 407, 190

Notú keras, Notúkeras§ viz Somálsko a objevy

Novaesium, osada na Rýnu, dn. Neuß v NRW§ 14+, 15+, 69+ 

novela, román, povídka, růžová knihovna, "liebesromány/love stories", pornografie; viz též rok 150+:
Příběhy, kuriosní osudy lidí plné zvratů, osobní vyprávění mnohdy až fantastické nebyly starověkým literaturám cizí. Helléni nazývali takovou literaturu plasma, plasmatikon, fikce, smyšlený příběh, ale také drama, dramatikon, historiá, diegéma, syntagma, tedy příběh, historka, povídání. Teprve doba moderní začala rozlišovat mezi delší a bohatší vypravěčskou fikcí románem a kratšími s jednodušší scénou novelou (od ital. novella, novinka) a povídkou.

Své počátky má vyprávění v literatuře egyptské (např. Sinuhe, cestopis Wenamunův z roku 1091-1090 atd.). Zřejmě z doby po pádu assyrské moci pochází aramajská verse románu o učenci/ummiánu Aba-Enlil-dari, šéfovi královské kanceláře, jemuž Aramajové říkali Achíqar (Achíkar), tajemníkovi či vesírovi assyrských králů Sîn-achché-eríby a Aššur-acha-iddiny (uchováno aram. na papyru z Elefantíny c. 450, později několikajazyčné verse).

Achíqar (arab. Haiqar, řec. Akikaros, Achaikaros, Achiachar, Achiacharos) byl bohatý a mocný, měl šedesát žen, ale žádného dědice. Adoptoval synovce Nadána (v hebr. versi Nádaba), dává mu rady do života, průpovědi a moudra. Synovec se však proti němu spiknul, chtěl ho zabít a zemřel ve vězení. Průpovídky přešly mimo jiné do sbírek Aisopových bajek/Víta Aesopí z c. 1-/1+ století a později do Tisíce a jedné noci. Řecká verse se neobjevila, srov. však pod Démokritos s. v. školy a překlady, ale podle všeho se povídání o moudrém Achíqarovi stalo prvním všeobecně rozšířeným literárním dílem s mnohojazyčnými versemi. 

Přesto vlastní literární žánr našich samostatných úzce pojatých „novel“ měl starý věk zaveden až od hellénismu. Novely byly většinou součástí rozsáhlejších děl, většinou historických, kam byly vkládány pro zpestření faktografických údajů.

První novely, pokud nechceme uvažovat o vypravováních Odysseových v Homérově epu, jsou v díle Hérodotově (srov. např. vložené příběhy o Kroisovi, Gýgově prstenu, o Polykratovi Samském atd.). Novelistický ráz zřejmě měly příběhy, kterými prokládal své spisy o Persii a Indii lékař Ktésiás z Knidu. Díla jsou známa převážně jen z citací u jiných autorů.

Podle nich lze usoudit, že i někteří další, především hellénističtí historici, zpestřovali svá díla novelistickými vsuvkami. Tak z historického díla Charéta z Mytilény, vrchního ceremoniáře Alexandrova, se zachovala téměř jen právě jedna taková povídka. Jako válečný zajatec se do Říma roku 73 dostal Parthenios z Níkáie, básník a mj. později i učitel Vergiliův. Jeho básnické dílo se nedochovalo, dochováno je však prosaické dílko Erótika pathémata, „Milostné strasti“.

První známou, nicméně nezachovanou sbírku novel Mílésiaka v sedmi knihách ale měl kolem roku 100- sestavit Aristeidés z Mílétu. Oblíbenou knihu přeložil do latiny L. Cornelius Sisenna pod názvem Mílésia/Mílétské příběhy. Název se pak stal pojmem pro milostné (erótické) příběhy vůbec.

Středověké trojské kroniky navazují nikoli přímo na Homéra, ale na Daréta z Frygie (či přímo z Troje) z 1. st. n. l., resp. na latinskou versi jeho Historie záhuby Troje. L. Septimius ve 4. st. n. l. přeložil do latiny neznámý text o válce, údajně z pera Diktyda Krétského, pocházející snad z 1. st. Oblibu získaly romány o Alexandrovi Velikém navazující na Pseudokallisthena. Iulius Valerius Polemius, viz o něm roku 338+, přeložil do latiny řecké originály a jeho Rés gestae Alexandrí Macedónis se staly vzorem mnoha následovníků, např. Leona z Neapole zvaného Archipresbyter v 10. století, a ve středověku byli překládány a uzpůsobovány do "národních" jazyků. 

Vznik vlastní realistické novely možná patří až do doby římské: Petronius Arbiter se Satyrikonem v 1. století n. l., později Apuleius z Madaury v Africe s Metamorfosami neboli Zlatým oslem/Asinus aureus (současník M. Aurelia) atd. Obecně se předpokládá, že oba římští autoři vycházeli ze starších hellénistických předloh. Z dochovaných římských historiků používal novelistických vsuvek T. Livius, převyprávění příběhu zahrnul i Diodóros Sicilský.

Dnešní románový žánr klasický hellénský svět nepěstoval a samo označení pro vyprávění v prose pochází až ze 13. století n. l. (slovo znamená „psáno latinsky/linguá Rómáná"). Snad nejstarším dílem tohoto druhu byla Kýrúpaidiá/O Kýrově výchově Xenofónta Athénského, popř. jeho popis dobrodružné výpravy žoldnéřů napříč perskou říší a mezi kavkazskými barbary, slavná Anabasis.

Cestopisný utopický román Euhémera ze sicilské Messány, který byl nějaký čas ve službách makedonského krále Kassandra, Hierá anagrafé/Posvátný nápis, známe jen z citátů u jiných autorů. Byl velmi populární u Římanů (přeloženo Q. Enniem jako Sacra historia). Euhémeros vykládal mimo jiné vznik bohů jako přerod slávy vynikajících mužů do podoby nesmrtelnosti (euhémerismus).

Z románu (?) ve své době váženého historika a řečníka Theopompa z Chiu O městu Bojovném a Zbožném se uchoval zlomeček. Hekataios z Abdér n. Teu sepsal někdy ve 3. st. čtení o Hyperborejích.

Dalším nám známým románem byla opět utopie, a to syrského autora Iambúla možná ze 3. století. Asi Arab píšící řecky, jehož dílo Sluneční ostrovy známe ze stručného výtahu u historika Diodóra. Byl-li z hellénistické éry, zřejmě ovlivnil několik povstání otroků nebo právě zotročených lidí ve 2. století, srov. sluneční stát Aristoníkův v Pergamu. Jiný Arab Iamblichos ve 2. st. n. l. sepsal Babylónské příběhy/Babylóniaka, z nichž rovněž známe jen zlomečky. 

Z pravděpodobně hellénistických titulů Chioné/Sněhurka, Kalligoné s příběhem ze Skythie či Sarmatie a ze satyrického románu Ioláos se zachovaly také pouze zlomky. Ioláos mohl přitom být, jak se v moderní době spekuluje, předlohou pro Petroniův Satyricon.

Ze 2. st. n. l. se pod jménem P. Hordenia/Hordeonia Lolliána z Efesu zachovaly až moderně krvavé Foinícké příběhy/Foiníkika. Známý zlomek líčí lidskou oběť v jakémsi divokém kultu nilských búkolů, v němž kněz zabije chlapce a jeho osmažené a rozporcované srdce ochutnávají nově zasvěcovaní do lupičské komunity; následuje skupinový sex.

Z nejstarších zachovaným děl je anonymní milostný román o Ninovi a Semiramidě ze 2. nebo 1. století, známý jen ze zlomků, dtto román o Sesonchósidovi (ze 3. st. n. l.). Anonymní zlomeček titulu Nektanebův sen byl možná překladem z egyptštiny do řečtiny. Neznámého autora je román o tyrském králi Apolloniovi/Historia Apollonií régis Tyrí z c. 3. století n. l.

Jiným erótickým románem, podle dnešních vymezení románem milostným, byl Charitónův Příběh o Chaireovi a Kallirrhoé z 1. st. n. l. (možná však již z hellénismu, srov. jeho pseudohistorické pozadí roku 407). Vedle spisku Xenofónta Efeského je to nejlépe uchovaný text z této branže. Lehká četba byla nesmírně oblíbena kdysi jako nyní a lehké pasáže kuriosních příběhů až fantaskních u historiků zřejmě měly za účel celkovému dílu přidat na čtivosti.

Jistý Chión z Hérákleie v 1. st. př. n. l. nebo v 1. st. n. l. vydal román v sedmnácti dopisech O spiknutí proti tyrannovi (Kleitarchovi). Z téže doby může pocházet anonymní zlomek Herpyllis a čtení o Métiochovi a Parthenopé.

Všichni další známí autoři působili až mnohem později a jejich díla byla velmi oblíbená. Vždyť např. erótický (= milostný) román autora z přelomu 2. a 3. st. n. l. Xenofónta z Efesu Efeské příběhy/Efesiaka neboli O Antheji a Abrokomovi n. Habrokomovi/ta kata Antheian kai Abrakomén, tedy č. "O Květoslavě a Krásovlasovi", doporučoval kolem roku 400 n. l. medicínský spisovatel Theodorus Priscianus jako afrodisiakum (podle jednoho starého slovníkového hesla psali romány také jistí Xenofón z Antiocheie a Xenofón z Kypru, o nichž nevíme nic).

Milostný román o Leukippé a Kleitofóntovi sepsal někdy ve 2. či zač. 3. st. n. l. Achilleus (S)Tatios, podle jinak nepřijaté zprávy údajně křesťanský hodnostář. 
Také o Héliodórovi z Emesy ze 2. nebo 3. století n. l. (?) se zachovala z doby byzantské nepravděpodobná informace, že byl hodnostářem u křesťanů (biskup v thessalské Trikce): patřil totiž zřejmě do rodu kněží Héliova/Elova (?) kultu v Emese, k nimž patřil také podivný císař Héliogabalos. Sám o sobě uvedl, je-li závěr dochovaného románu autentický, že je "Foiníčan z Emesy rodu Héliova". V jeho době ovšem Emesa byla již státečkem arabským. Sepsal erótický román o deseti knihách Aithiopika, snad celým názvem Syntagma tón peri Theágenén kai Charikleian čili Černošské příběhy, Soupis příběhů kolem Theágena a Charikleie, bílé dcery černých rodičů.

Antónínus Líberális, propuštěnec císařské rodiny, ve 2. st. n. l. řecky sepsal sbírku Metamorfós. Cestopisnou fantastikou byly Ta hyper Thúlén apista, čili 24 knih Neuvěřitelných příběhů ze zemí za Thúlé z 1. či 2. st. n. l. Antónia Diogenea: Cestováno bylo na Sever a odtud na Měsíc (dílo je známo z excerptu byzantského patriarchy Fótia).

V novověku zřejmě největší zásluhu na návratu žánru do literatury má dílko Angličana D. H. Lawrence z roku 1928 Lady Chatterley´s Lover, které vydal nejprve v Itálii a v Anglii vyšlo až třicet let po jeho smrti a zabýval se jím soud, zda nejde o knihu obscénní.

Pornoautoři. Elefantis bylo jméno prý hetairy a básnířky nebo název sbírky o sexuálních praktikách a kosmetice. Její vzácný illustrovaný výtisk měl císař Tiberius, velký sběratel pornografie. Tvrdívá se, že autorka popsala devět, nejvýše dvanáct poloh. Jak vidno, Helléni ani Římané na sexuální gymnastiku příliš nebyli, srov. s příručkami indickými.

Jistá Astyanassa, údajně služka Heleny Spartské/Trojské, byla prý první, která „o sexuálních polohách“ psala. Následovala jistá Filainis z Leukady a Elefantida, autorky nepochybně hellénistické; netřeba dodávat, že díla jsou ztracena. Stejně dopadl Botrys z Messány, dnes zcela neznámý pornoautor.

V římské éře erótická dílka řecky a latinsky sepsali básníci Aedituus, Annianus a Anser, jistý Bassus, básnířka z Lesbu Kallistraté, prý obscénní. Hémitheón ze Sybaridy, zjevně pseudonym („Polobůh“), složil Sybaritika, milostné příběhy.

Laevius Melissus, básník z prvního století př. n. l., nejstarší z neóteriků, složil částečně zachované Erótopaegnie/Erótopaignia, Milostné hry, svátky. Jistý Paxamos sepsal Dódekatechnon, spisek o dvanácti polohách. Sabellus, skládal verše o sexu stejně „ostře“ jako jeho současník Martialis. 

Novempopulána§ viz Gascogne

noviny římské§ viz acta diurna

Noviodúnum, keltská města n. hradiště§ 1. m. Suessiónů, dn. Pommiers, 57; 2. haedujské hradiště na Ligeru, dn. Nevers n. Diou, 53 a viz Gallia Comáta

Novius, autor atellány§ 50

novorozenci, jejich vraždy, viz pod Sparta

novověk, moderní dějin, viz pod křesťanství

Novum Cómum§ Cómum

Núbijská poušť, dn. název, vých. od Nilu v severových. Súdánu (sev. část provincie Kassala), kdysi součást tzv. „Východní pouště“, jak ji opět po dobytí Egypta nazývají Arabové: as-Sachrá aš-Šarqíja (je v podstatě jižní částí egyptské Arabské pouště mezi břehy Rudého moře a Nilem - déserta Arabica je název již starověký)§ 600

Núbie, Núbiové, řec. Noba, Nobai, jedno z míst. kmenových jmen, které bylo později v hellénismu rozšířeno na stát. útvary Kašitů-Kúšitů (Aithiopů)§ 591, 400, 343, 340, 311, 211, 210, 204, 200, 186, 165, 130, 60, 24

Pojmy Kúš (bibl.), Aithiopiá a Núbiá proto splývají, srov. pod Meroé a Napata; označení Kaš, Koš, Kúš splývalo také s archaickým označením pro celou černou Afriku, sum. Meluchcha (trad. označení snad pro oblast Ománu n. země kolem ústí Indu). Staroeg. nobo, nub z XII. dynastie = zlato. Jméno N. převzali Arabové, Núbijská poušť, sachrá an-Núbíja. Kmenové území Núbie leželo zhruba mezi 1. nilským kataraktem a dn. Chartúmem. Egypťané nazývali severní část N. zemí Wawat, jižní s Meroé a Napatami Kaš (od střední říše), starým jménem Ta-Seti, Země luku. Vládli v Egyptě jako xxv. dynastie, ale nijak se do egyptské kultury nezapsali (účesy mikado), rozhodně však naopak; o písmu viz pod Meroé.

Núceria, m. v Kampánii, dn. Nocera§ 73, 27+, 59+  

Nugu', aram. kmen za Tigridem§ 651

Nuchuru z Nabataje, s. Natna, k.§ 645

Numa Marcius, první pontifex maximus§ 715


Numa Pompilius z Cur, druhý k. v Římě, řec. Nomás (snad souvisí s řec. nomos, zákon, srov. lat. numerus, nummus)§ 746, 715, 672, 640, 8

Od N. prý odvozovala svůj původ rodina císaře M. Aurélia Antónína; s manž. Tatií měl dceru Lucrétii, s nymfou Egérií šest dětí: Pompónius, prapředek rodu Pompóniů, Pínus, prapředek rodu Pínariů, Calpus, prapředek Calpurniů, Mamercus, prapředek rodu Aemiliů, d. Pompilia, která se provdala za Marcia a jejich s. byl čtvrtý k. v Římě Ancus Marcius, jejich potomky byl rod Marciů; poslední dítě jménem neznáme, ale jeho potomky byl rod Pompiliů.

Numantia, řec. Nomantia, m. v Tarrakónské Hispánii, dn. ruiny u Garray u m. Soria v Castillii-Leonu; zbytky po sedmi táborech obléhatelů byly nalezeny, stejně jako dále ležící tábor M. Fulvia Nobiliora cos., obnovena jako Augústobriga§ 153, 143, 141, 137, 136, 134, 133, 114

Numasios z Praeneste, blíže neznámá, pokud skutečná osoba§ 600

Númenios z Mesény, stratégos Antiocha III.§ 204

Numeriánus, princeps§ viz M. Aurélius Numerius Numeriánus

Numerius z Praeneste§ = Numasios

Numidie, Numidia, řec. Nomadiá, z řec. nomás/kočovník, souhrnné označení pro obyvatele části severní Afriky (dn. Tuniska a Alžírska a části Libye), příbuzní Libyů, předkové dn. Berberů, srov. heslo Afrika§ 396, 309, 307, 248, 236, 220, 213, 211, 206, 205, 200, 193, 168, 153, 152, 149, 142, 125, 120, 118, 116, 112 - 110, 106, 105, 81, 60, 50, 47, 46, 25, 17+, 20+, 24+ 

Numistró (gen. Numistrónu), m. v Lúkánii na hranicích s Ápúlií, dn. Muro Lucano§ 210

Numitor z Alby Longy, k., o. Rhéje Silvie, b. Amuliův§ 769, 754, 672

Núr-Sîn z Babylónu, podnikatel§ 560

nuraghe, kamenné stavby a kultura, viz pod Sardinie

Núré§ Afrodision na Kypru

Nursia, dn. Norcia, sabínské m. s římským občanstvím od roku 268§ 81

Nyatri Tsanpo/Nyachi Zainbo, viz Ňathi Cänpo

Nymfaion v Pontu (to en Pontó), m. na Tauridském Chersonésu založená ze Samu, u dnešní osady Heroivske/Geroivske§ 405, 64

Nymfaios, m. a ř.§ viz Níkéforios

Nymfidia, Nymphidia, d. Kallistova, milenka Gáiova§ 41+

Nymfodóros z Abdér, význ. občan a proxenos v Athénách§ 431

Nymfodóros ze Syrákús, exulant§ 311 

Nymphidia, propuštěnkyně, m. praef. praet. Nymphidia Sabína§ 68+

C. Nymphidius Sabínus, praef. praet., s. gladiátora Mártiána a Nymphidie§ 65+, 68+ 

Nypsios ze Neápole, kampánský kondottiér§ 356, 354

Nýsa, m. v Kóféně pod h. Aornos, m. též zváno Meros, založené Dionýsem, dn. na AFG-PAK hranicích (jiná Nýsa či Nisa u dn. Ašchabatu měla parthské jméno Mithrádatkart)§ 327
Nýsa, m. v severní Kárii u Trall, dn. Sultanhisar v TR§ 35

Nýsa, milenka Seleuka II.§ 246 

Nýsa, jméno bíthýnských královen:§
Nýsa I.§ 102, 95, manž. Níkoméda II.
Nýsa II.§ 100, 95, manž. Níkoméda III., d. Níkoméda II.
Nýsa III.§ 95, d. Níkoméda III.

Nýsa z Bíthýnie alias Láodiké§ = Láodiké z Bíthýnie, manž. Antiocha Hieráka
Nýsa alias Láodiké z domu Seleukovců§ = Láodiké Nýsa

Nýsa, jméno pontských královen:§
Nýsa I.§ 169, manž. Farnaka I., d. Antiocha (syna Antiocha III.)
Nýsa II.§ 63, d. Mithridáta VI.
Nýsa z Pontu§ = Láodiké IV. Pontská, možné ale, že se jedná o dvě různé osoby

Nýsaios ze Syrákús, tyrannos§ 351, 347