La-Law

Laandros§ viz Leandros

Laarchos§ viz Learchos

La'aš§ viz Lu'aš 

 

Labaja, Lab'aju ze Sechemu, dyn.§ 1361

labarnaš, kult. funkce u Chetitů (?), odvozeno asi od osobního velmožova jména§ 1840, 1700, 1650, 1525 

Labarnaš, panovn. jméno dynasty Pitchány z Kuššary (?)§ 1840, 1800 

Labarnaš I., chet. k.§ 1700, 1650

Labarnaš II.§ viz Chattušiliš I.   

Labarnaš, nevděčný synovec Chattušila I.§ 1650

Lá-baši-Marduk, řec. Labosordachos, k. v Babylónu („Marduk se za něho nemusí stydět“)§ 556

Lá-bâšum, Lá-bašer z Uruku, k.§ 3200, 2700  

labaron, lat. labarum, armádní standarta§ 313+

Labda z Korinthu, z rodu Bakchiovců, manž. Periandra (I.), m. Kypsela (I.)§ 657

Labdalon, mí. a pevnost severně od Syrákús§ 414

Labe, lat. Albis, něm. Elbe, řec. Albis/gen. Albidos, ř. v Germánii pramenící podle autora ze 3. st. n. l. popisujícího situaci ve století prvním ve "Vandalských horách", srov. ale pod Hermundurové§ 5999, 5200, 500, 200, 150, 120, 113, 72, 12, 9, 8, 6-, 1+, 5+, 16+, 17+, 47+, 54+, 169+, 179+, 213+      

Jindy se Vandalské hory snad (?) nazývají Askibúrgion oros/móns Asciburgius a slovanské označení Krkonoš se dává do souvislosti s germánským lidem Korkontů žijících v polovině 2. století n. l. na slezském podhůří (tedy v době, kdy odtud již Vandalové odešli?), srov. pod Vandalové. O polabských Germánech viz pod Suébové. 

Labeátové, Labeátés, řec. Labeátai, ill. kmen na území dn. Černé Hory (Montenegra). Jejich sídelním m. byla Skodra, Scodra, další sídla Doclea, na pobřeží Olcinium (dn. Ulcinj), přístavy Risan v Kotor. zál. a Butua, dn. Budva§ 272, 219

D. Laberius, autor mímů§ 115, 46, 43

Q. Laberius Liciniánus§ cos. suff. 144+ 

L. Laberius Máximus, prócúr. Iúdaeae§ 71+

M'. Laberius Máximus§ cos. suff. 89+, cos. ord. 103+ 

Laberius Máximus, snad některý z předešlých, majitel otroka Kallidroma, viz§ 90+

C. Laberius Priscus§ cos. suff. 142+      

Labíkové, Labící, Labícum, m. a lat. kmen v Latiu§ 418, 397, 306+ 

Q. Lábiénus, syn T. Lábiéna§ 43, 40, 39
T. Lábiénus, Caesarův legát, pompéjovec§ 100, 63, 61, 53, 51, 49, 47 - 45

Labótás ze Sparty, velitel v Hérákleji Tráchínské§ 409

 

Labynétos z Babylónu, odjinud neznámý k., snad Lá-baši-Marduk n. Nabû-ná'id (?)§ 585

Labyrinthos, řec. označení pro rozsáhlý zádušní chrám u pyramidy Amenemheta III. v nekropoli Hawára u Fajjúmu§ 1998, 1843, 1797  

Labyrinthos, "Dům dvojsečné sekery", v Knóssu§ 1500

Labýzos, eunúchos Tanyoxarkův§ 530

 

Lacabrum, m. Vakkajů v Hispánii, dn. Cabra v Andalusii§ 193

 

Lactantius§ viz L. Caecilius Firmiánus

 

Lacvietové, kmenový svaz v severním Vietnamu§ 175

Ladás z Aigia§ 280 (Ol.)

Ládamés z Kalydónu, velitel odvodního okresu pro Aitólii za Sully§ 167

Ladé, ost. před Mílétem§ 494, 349

Lá(o)diké z Kýrény, manž. Ahmóse II.§ 570, 526

Ládokeia, mí. u Megalopole v Arkadii§ 227

Ládromos ze Sparty§ 552 (Ol.)

C. Laecanius Bassus Caecína Paetus§ 1. cos. suff. 40+; 2. cos. suff. 70+  

C. Laecanius Bassus§ cos. 64+  

 

Laeliánus§ 1. viz Lailiános; 2. viz C. Ulpius Cornélius Laeliánus 

Laelius Hermés, učitel řečnictví v Římě§ 50

C. Laelius, řec. Lailios§ 1. 206-205, 203; 2. cos. 190 (identický s č. 1?)

D. Laelius§ 1. Pompéiův legát, o. no. 2, 75; 2. s. no. 1, 75, 59 

D. Laelius Balbus§ cos. suff. 46+

M. Laelius Fulvius Máximus Aemiliánus§ cos. ord. 227+ 

C. Laelius Sapiéns, přítel a podřízený velitel Scipiona Africána§ 190, cos. 140, 125
Angažoval se v nápravě křivd, ke které masově páchali latifundisté na drobných nájemcích státní půdy. Ale protože dal na »domluvy« mocných, kteří si státní půdu podvodně přivlastňovali, dostal přízvisko Sapiéns, tj. „Moudrý, Rozumný“ (nebo C. Laelius [Sapiéns] Salassa?); v jeho díle pokračoval podstatně radikálněji Ti. Semprónius Gracchus.

Laenás, vojen. tribun§ viz pod Popilius Laenás

Lá'erábum, k. Gutiů§ 2255, 2144 

 

Laeta, řec. Laita, d. Pissameny (Tísameny?), manž. Grátiánova§ 373+

laetus, laetí§ viz nájemce půdy

 

laetitia pública, veřejná oslava radosti§ 212+

 

C. Laetorius, tr. pl.§ 471

D. Laevius Balbus§ cos. 6

Laevius, zřejmě Laevius Melissus, básník§ 100

Lafaos z Argu, tyrannos§ předmluva, 303

Lafystios ze Syrákús, démagógos§ 337

 

Lagarimanus, Germán (?) v řím. službách§ 375+

 

Lagaš, m. v Sumeru, dn. Tall al-Hibá, v sousedství Girsu, dn. Tello v IRQ§ 2600, 2540, 2510, 2500, 2490, 2460, 2420, 2410, 2384, 2346, 2316, 2280, 2253, 2191, 2164, 2144, 2124, 2119, 1866, 1850, 1836, 645

Lágetás z Pontu, s. Doryláa st. a Steropy, b. Stratarchův§ 121

Lágiské, hetairá, družka Ísokratova, m. jedné dcery§ 436, 338

Lago Maggiore, lat. lacus Verbánus, alpské jezero na severzáp. Itálie, pův na území kelt. Lepontiů§ 5500

Lagorás z Kréty, žoldnéř§ 214

Lágos z Eordaie alias Ptolemaios, o. Ptolemaia I., manž. Arsinoé; zřejmě hellénisované jméno thr. či ill. původu, nebo souvisí s láwagos/vůdce lidu, případně s řec. lagós, ión. lagos, zajíc§ 323, 321, 315
Lágos z Alexandreie, s. Ptolemaia I. s Tháidou§ viz Tháis

Lágovci či Lagovci, jiné jméno dynastie Ptolemajovců, viz tam

Láhaur, angl. Lahore, hl. m. pákistánské části Paňdžábu§ 326

 

al-Láhún, mí ve Fajjúmu, eg. asi Re-hent/Ústí kanálu, dn. Josefova řeka/Bahr Júsuf (žádný bibl. vztah), v okolí m. Hetepsenwosret, Hetep-Sen-Wosret§ 1895, 1797 

 

Lácharés z Athén, tyrannos§ 438, 299 - 297, 295, 294, 278 
Lácharés ze Sparty, tyr. (?), o. Eurykleův, děd Lakónův§ 31

Lacharés, hell. jméno Amenemheta III.§ 1998  

 

Lachés z Athén§ 1. velitel expedičního sboru, 427, 426, 418; 2. arch. 400; 3. nauarchos, 364; 4. o. Démocharův, synovce Démosthenova, 384; 5. s. Démocharův, 280  

Lachchu, m. kdesi v pozd. Kommágéně§ 1525

 

Lachide-amani z Meroé, ka.§ 10

 

Lachiru, aram. kmen za Tigridem§ 651

 

Lachiš, ass. Lakišu, řec. Lachis, m. s pevností v Iúdaji jz. od Jerúsaléma§ 1400, 1365, 1361, 1156, 773, 345 

 

Lachm, banú Lachm, Lachmovci, silný arab. kmenový svaz v dn. IRQ původem z Jemenu§ 250+, 325+ 

 

Laibach§ viz Ljubljana

Lá'ibum, o. Šarrukéna Akkadského§ 2371

 

Lailiános z Athén, Laeliánus, celé jméno neznáme§ arch. 108+

 

Láis z Hykkar§ 415, 404 (I.), d. Tímandřina, zv. Starší, hetéra (vzhledem k místu zajetí mohla být Sikánkou?)
Láis z Athén§ 325, (II.), zv. Mladší, hetéra

Laisa, mí. v Iúdaji§ 160

Laistrýgonion pedion, Laistrýgonské pole, kraj u sic. Leontín§ 494

 

Lakedaimón, Lakedaimonští (gen. -onu)§ = Spartá

Lakedaimón, s. Diův, zakladatel podle jedné legendy Sparty§ 1486  
Lakedaimonios z Athén§ 451, 433, syn Kimónův
Lakedaimonští a spojenci (oficiální název Peloponnéského spolku)§ viz Peloponnésos

Lá(o)kedás, vládcové v Argu:§
Lá(o)kedás I.§ 657
Lá(o)kedás II.§ 657, 576

Lakínion (akron), mys pod Krotónem v Bruttiu s významným chrámem Héry, dn. Capo delle Colonne v Kalabrii§ 389, 281, 205, 174, 36

Lakón z Athén, gen. Lakóna§ arch. 4

Lakón ze Sparty, jako řím. občan C. Iúlius Lacó, s. Eurykleův a vnuk Lácharův§ 31, 7

 

Lakóniá, Lakóniké, sc. gé, tj. Lakónská země§ = Sparta

Lakónikos ze Sparty, poslední k. v Lakedaimonu§ 192, 191, 188

Lákratés z Théb, velitel žoldnéřů v perských službách§ 345, 343

Lákratidés z Athén§ arch. 499

Lankringové, řec. Lakringoi, germ. lid, spojenci Asdingů a možná rovněž součást kmenového svazu Vandalů§ 167+, 170+ 

 

Lankuku z Elamu, sukkal§ 1570

 

Lakrinos ze Sparty, vyslanec§ 546

 

Lakumazus z Numidie, dynasta§ 205

Lákýdés z Kýrény, scholarchos Střední Akadémie§ 241

La'ali, La'ili z Arábie, k. v Jadi'§ 676

 

Lam Ẩp§ viz Čampa

 

Lámachos z Athén, strat.§ 437, 415, 414
Lámachos z Hérákleie v Pontu, strat.§ 72
Lámachos z Tauromenia§ 56 (Ol.)

lámání nohou, údů§ viz ukřižování
Lámassáni z Babylónu, d. Chammurapiho, nadítum§ 1793

 

Lambaesis, stálé armádní ležení a m. v Numidii u Thamugadi, dn. u Tázult, fr. Tazoult-Lambèse v DZ§ 152+, 179+ 

 

Lamgi-Mari§ viz Isqi-Mari

Lamgium z Awanu, s. Epir-mupiho, zřejmě se vládcem Elamu nestal§ 2316

Lamiá, m. v Thessalii§ 404, 394, 323, 322, 209, 192 - 190
Lamiá z Athén, hetairá 1. 524; 2. dtto, d. Kleomenea z Athén, milenka Démétria I., m. Fily, 306

L. Lamia Silvánus§ cos. suff. 145+  
Lamios ze Sparty, velitel žoldnéřů ve službách Nektaneba II.§ 358
Lamis z Megar, oikistés Leontín§ 728

Lamitu§ viz Nimlot

lampadédromiá, běhy s pochodněmi§ viz v Bohové a jejich svátky pod panathénaje etc.

Lampadius§ 1. praef. praet., 355+; 2. praef. Urbí, 379+ 

Lampidó či Lampitó ze Sparty, d. Leótychida II, manž. k. Archidáma II. a m. Ágida II. a olympioníčky Kynisky§ 470

Jediná žena v dobách předhellénistických, které se „podařilo“ být během svého života dcerou, manželkou a matkou krále. Její dcera Kyniska zase byla první ženou, která si držela vlastní koně a jako první z žen s nimi získala olympijské vítězství (v závodě spřežení, a vlastně i jako první žena vůbec). L. byla manželkou svého strýce.

lampion§ viz architektura

Lampis z Élidy, tyrannobijce§ 271
Lampis z Lakónie, olympioníkos§ 708

Lampón z Athén, vůdce kolonistů a nauarchos§ 444, 427 

Lampón z Alexandreie, vyslanec§ 83 

 

M. Lamponius, lúkánský vojevůdce a mariovec§ 90, 82

 

Lampros z Athén (?), kitharódos§ 362

 

Lampsakos, m. v Malé Frygii-Tróadě, dn. Lapseki v TR§ 700, 654, 615, 560, 514, 510, 466, 450, 432, 428, 411, 409, 408, 405, 398, 379, 365, 334, 331, 330, 321, 310, 307, 302, 269, 197, 196, 72, 35, 31, 324+ 

Jméno má město po dceři krále Bebryků Mandrónovi Lampsace, která varovala fókajské osadníky, že je Bebrykové v nepřítomnosti jejího otce chtějí přepadnout a okrást. Proč se tedy nejmenuje Lampsaké známo není. 


Lamptrai (pl.), ath. démos§ 250

Lamyria, ř. na Sicílii§ 339

Lánassa, d. Agathokleova s Alkií, manž. Pyrrha I., m. Alexandra (II.)§ 307, 295, 291, 290, 276, 239, 233

lancea lúcullea, lehké házecí kopí§ 89+

Lancia, sídel. m. Asturů, nezn. polohy, snad u dn. Mansilla de las Mulas v regionu Castilla y León§ 25

Landa, Larawanda§ viz Larandy

Landžatissa, k. na Cejlonu§ 59

Lǎng Bác, vysočina na severu Vietnamu§ 43+ 

Lang-je/Langye, čín. údělné knížectví§ 316+

Langaros z Agriánie, dyn.§ 335

Langaros z Dardanie, dyn.§ 231 - 229, 200
Langensés, Langatés§ viz Viturií Langensés

Langionové, Lankionové, Landúdiové§ viz Longionové

Langobardové, řec. Lankobardoi/Langobardai, lat. Langobardí, „Dlouhovousí“, dř. Winilové, severogermánský kmenový svaz v dolním Polabí§ před 6000, 150, 6-, 5+, 17+, 47+, 166+, 374+, 390+     
Jeho jméno je zachováno v názvu obce Bardewik u Lüneburgu (dř. Bardonwík, tj. Bardórum castrum); od 4. st. na území Markomannů v dn. Čechách, od zač. 6. st. n. l. v Podunají, odtud odešli roku 568 n. l. pod králem Albuinem do Itálie, kde jejich království existovalo do roku 774 n. l., kdy ho pokořili Frankové. 
Na území Prahy v Dejvicích v Podbabě ještě v 6. st. pohřebiště, kdy už v pražské kotlině převládaly slovanské osady, doložena germánská osada a obyvatelstvo nějaký čas žilo vedle sebe a zřejmě splynulo; srov. rok 568 n. l., kdy se část Čech dostala pod vládu turkotatarských Avarů, které, traduje se, vyhnal roku 623 Frank Sámo.

Laníké, Láníká, alias Hellaníké, dc. Dropidova, s. Kleitova, m. Próteova, kojná či vychovatelka Alexandra Velikého§ 334, 328

 

Laniogaisus, tribun rodu franckého§ 355+  

 

Lánuvium, m. v Latiu s chrámem Iúnóny Sospity§ 672, 338, 154, 52, 41-, 86+, 138+, 161+, 180+    

Lao Aj/Lao Ai, milenec královny-matky Čao§ 238

 

Lao-c’/Laozi§ 604, 514

Lao Theung, protomalajský lid související asi v kulturou megalitických "džbánů" v Laosu§ 500

 

Láodamás z Kókaie, tyrannos§ 512

Láodamás z Aigíny, o. businessmana Sóstrata§ 640 

Láodiké z Makedonie, m. Seleuka I.§ 356
Láodiké, jméno seleukovských královen, bab. Ludiqé/Lu-di-qé-e:§
Láodiké I.§ 268, 253, 246, 245, 242, 237, 236, 189, d. Acháia I., manž. Antiocha II.
Láodiké II.§ 246, 242, 225, d. Andromachova, manž. Seleuka II.
Láodiké III.§ 222, 221, 204, d. Mithridáta IV. Pontského, manž. Antiocha III.
Láodiké IV.§ 196, 192, 188, 187, 178, 162, d. Antiocha III., manž. Antiocha, spoluvládce Antiocha III., Seleuka IV. a Antiocha IV.
Láodiké V.§ 212, 178, 177, 165, 164, 162, 150, d. Seleuka IV., manž. Persea a Démétria I.
Láodiké VI.§ = Láodiké II. Pontská
Láodiké VII.§ 129, d. Kleopatry They s Antiochem VII. nebo Démétriem II., nebo běží o dvě různé postavy (?)
Láodiké VIII.§ 98, 95, 69, d. Antiocha VIII., manž. Mithridáta I. Kommágénského, m. Antiocha I. Thea
Láodiké ze Syrie, další ze Seleukova rodu:§ 1. 281, d. Seleuka I.; 2. 261, d. Antiocha I.; 3. 200, 187, d. Antiocha III., manž. Démétria I. Bakterského
Láodiké Nýsa, srov. i pod Nýsa§ 162, 130, 125, d. Seleuka IV., manž. Ariarátha V. Kappadockého: nemusela však vůbec být ze Seleukova rodu

Láodiké, jméno pontských královen:§
Láodiké I.§ 249, 242, 223, 222, d. Antiocha II., manž. Mithridáta IV.
Láodiké II.§ 162, 155, 153, 121, 112, = Láodiké VI. Seleukovská, d. Antiocha IV., manž. Mithridáta V.
Láodiké III.§ 112, 111, 108, d. Mithridáta V., s. a manž. Mithridáta VI.
Láodiké IV.§ 111, 111, 102, 100,98, 95, 71, s. Mithridáta VI., manž. Ariarátha VI. Kappadockého a Níkoméda II. Bíthýnského, snad též druhým jménem Nýsa
Láodiké z Pontu§ 223, 218, d. Mithridáta IV., manž. Acháia II.
Láodiké alias Nýsa z Bíthýnie§ 242, 236, d., Ziaelova, manž. Antiocha Hieráka
Láodiké z Kýrény§ viz Ládiké

Láodiké z Kommagény, d. Antiocha I. Thea, manž. Óróda II.§ 37

Láodikeia pod Libanem§ viz Bérýtos n. L. Scabiósa
Láodikeia na Lyku, L. hé pros tó Lykó n. L. hé en Frygiá/Káriá, před kolonisací Atntiochem II. Diospolis, což snad souviselo s kultem Diovým, a Rhoás, m. v již. Frygii u Hierápole a u dn. Pamukkale a m. Denizli, po ničivém zemětřesení roku 60+ obnovena vlastními silami, srov. sílu hospodářského zázemí města roku 88, 40 a 35 (po opuštění ve 12. st. n. l. Turky zal. ve 14. st. jako Ládík)§ 230, 220, 88, 71, 44, 40, 36, 35, 15-, 90+, 144+  

Měla štěstí na štědré občany. Jistý Hierón odkázal někdy po mithridátovských válkách městu dva tisíce talentů, rhétór Zénón, otec Polemóna I., byl rovněž velkorysý.  
Láodikeia na Moři, L. hé epi thalassé, dř. Mazabda (f.), m. v Seleukidě v Syrii u Ugaritu, dn. Lázikíja, Latákija v SYR§ 308, 301, 163, 81, 63, 50, 48, 43, 41, 34, 162+, 194+, 195+, 250+, 350+    
Láodikeia zv. lat. Scabiósa (řec. Tráchys, tj. Kamenná, Drsná), m. na pramenech Orontu§ 217 a viz Qadeš 
Další L. založil Antiochos i. v Persidě (není v CSD), jiná stála v Mesopotamii.
láodikeón, kalend. měsíc ve Smyrně§ 44

Láokedás z Argu§ viz Lákedás

Láokoón z Ília, věštec§ 50

Láomedón z Mytilény, satr. Syrie, b. Erigyiův§ 331, 323, 321, 320, 295

Láomedón, o. frúrarcha Helikóna, pravnuk předešlého?§ 295

Láomedón z Messány, zrádný stratégos§ 399

Láomedón ze Sikyónu, k.§ 1420, 1381  

Láontomenés z Fer, tágos§ 185

Laos, Laové, stát a kmenový svaz ve vnitrozemí Indočíny§ 500, 175 

Láos§ viz Lávínium 

Lao-šang/Laoshang, Ťi-ču/Jizhu, Gök či Kiyük, šanjü neboli chán Hunů, s. Mo-tunův, o. Ťün-čchena§ 177, 161, 133

Lapathos či Lapethos, m. na sev. Kypru§ 313, 158, 154
Lapis z Kréty, k.§ 1462

lapis lazulí, modrý kámen složený z několika minerálů oblíbený po tisíciletí ve šperkařství (jméno "kamene/lat. lapis" lazulum, lazulium/řec. lazúrion pochází z per. lážvárd/modrý; odtud mj. evropské označení pro azur§ 4000, 3500, 2000, 1370, 645 a viz více pod móda

Lapithové, řec. Lapithai, kmen thessalský žijící kolem pozdější Lárissy, potomci Apollónovi§ 1245

Laponci, Lapové, Saami/Sámi, Sámiové, nordický lid§ 200+

Lappa, m. na Krétě§ 221, 220, 68

Lappidoth z Israéle, manž. soudkyně Debóry§ 1275 


Lár, Larés, Lár, Larové, etr. a řím. ochranní bozi rodinní, rodoví, osobní, vojenští, venkovští, námořní, na křižovatkách etc., larália§ 7

Larak, sum. město a mnohem později sídlo aram. kmenového knížectví Bít Amukkáni, dosud nelokalisováno§ 3200, 729, 703 

Laranda (pl.), m. v Lykáonii, dř. Landa, Larawanda, dn. Karaman v TR§ 1650, 324, 322, 30

Sp. Larcius Rúfus (Flávus?)§ cos. 506, interr. 490

Sp. Larcius Flávus§ interr. 482, identický s Rúfem?

T. Larcius Flávus (Rúfus?)§ cos. 501 a dict., cos. 498

[Larcius?] Lepidus§ cos. suff. 141+

 

Larcius Macedó, bankéř, s. Larcia Lýda, o. A. Larcia Macedóna§ 100+

 

A. Larcius Macedó, senátor, s. propuštěnce Larcia Macedóna, 100+, cos. suff. 124+ 

 

M. Larcius Mágnus Pompéius Siló§ cos. suff. 82+

 

Larcius Lýdus, propuštěnec a bankéř Nerónovy éry§ 68+

 

A. Larcius Priscus§ cos. suff. 110+ 

 

Lárentia, Acca Lárentia, též někdy Laurentia, manž. Faustulova, vychovatelka Rómulova a Rémova§ 769

 

Largínus Proculus, věštec§ 96+

 

Largus§ viz Valerius Largus

 

Lariké§ viz Gudžarát

Lárínum, m. Frentánů, dn. Larino v Molise§ 66, 19+  

 

Lárissa, Lárísa, ión. Lérísai (pl.), několik měst a míst v hellénském světě (slovo předhellénské s významem "pevnost"):

1.(hé) Pelasgiá, „Pelasgická“, m. v thessalské Pelasgiótidě§ 1300, 776, 700, 483, 460, 452, 404, 380, 370, 369, 364, 357, 344, 293, 229, 219, 197, 194, 192, 181, 180, 171, 84
2. (hé) kremasté, "Zavěšená", m. na jihu Thessalie ve Fthíótidě nedaleko Málijského zálivu§ 302, 199, 185, 171
3. Lárísa, hrad v Argu§ 198
4. Lárísa na Orontu, m. v Syrii, dom. jménem Sizara/Sidzara, v římské éře Sezer, dn. arab. Šajdžar; hell. kolonie založená Seleukem Níkátorem původně thessalských osadníků v Plíniově době již vyvrácena válkami (zjevně však obnovena, viz rok 350+)§ 145, 37, 350+ 
5. v době Xenofóntova tažení opuštěné m. na Tigridu již. od Ninive u soutoku s Horním Zábem s údajným jménem Lárísa, zřejmě Kalchu, viz tam, 1275

6. L. (hé) Aigyptiá, m. v Tróadě, původně sídlo Pelasgů v Aiolidě u Kým§ 398

Byla i L. u Smyrny, dn. Menemen v TR, zničená roku 279 Kelty (není v CSD)


Lárissos, ř. v Élidě§ 219

Lárius lacus, jezero Comské§ viz po Cómum

Q. Larónius§ 36, cos suff. 33

Lars Tolumnius z Véjí, k. (gen. Larta; srov. pod Porséna; etr. larth titul „kníže, pán“, srov. skot. lard, dn. lord?)§ 438, 437

Larsa, sumerské a aram. jihobab. m. s hellénskou klérúchií (?), dn. Tal as-Sankará/Tell as-Senkeré§ 2450, 2384, 2292, 2028, 2025, 2005, 1977, 1942, 1935, 1933, 1915, 1906, 1896 1895, 1875, 1866, 1850, 1845, 1843, 1836, 1834, 1823, 1823, 1814, 1809, 1798, 1763, 1741, 1738, 1736, 703, 562, 549 a viz pod Agathón

Lás, m. v Lakónice u Gythéia; gen. Láu§ 411, 189

Lascaux, jeskynní systém v Dordogni§ 18000

 

Lasión, m. v Trifýlii§ 400, 365, 227, 226, 217

Lásos z Hermiony§ viz pod autorství

Lasthenés z Knóssu, s. Eunomův, kondottiér§ 147, 145

Lasthenés z Kydónie, zřejmě potomek předchozího, vůdce pirátů, srov. pod piraterie§ 68
Lasthenés z Olynthu, zrádce§ 349, 348

La-Tène, kultura laténská, podle lokality u západošvýcarského jezera Neuchâtel§ 4000, 450, 250

Lateránus, pozemky v Římě na levém břehu Tiberu se sídlem rodu Lateránů/domus Laterání, Cónsdtantínův dar římským biskupům§ 313+ a viz pod křesťanství

 

M. Laterensis, neúspěšný kandidát aedilský§ 58

 

Latínius Pandusa, legát§ 18+

Latínius Latiáris (n. L. Lúcánius Latiáris), udavač§ 28+  

 

Latínos, lat. Latínus, s. Odyssea s Kirkou, b. Télegonův a Agriův, o. Élektry, k. Etrusků§ 534

 

latinské právo, iús latínum, iús Latií, Latínitás§ 338, 217, 70+  

 

Latinské slavnosti, Latínae fériae/Latiar§ 493, 338

Latium, Latíní, řec. Latiné, Lation, Latínoi, Latínové, Priscí Latíní/Starolatínové, země a její obyvatelé ve střed. Itálii, kde žilo mnoho dalších italických kmenů, Latinský spolek§ 3500, 672, 640, 616, 585, 578, 534, 510, 501, 495 - 493, 487, 484, 463, 418, 397, 393, 388, 378, 386, 361, 349, 348, 343 - 338, 314-313, 280, 211, 198, 77, 7-, 21+, 26+, 29+, 39+, 42+, 52+, 64+, 69+, 70+, 98+, 107+, 121+, 145+, 170+, 366+    

Spolkovým územím byl Dianin háj u Aricie (viz), spolek sněmoval u pramene u Ferentína na úpatí Albské hory (kult Iova Latinského), kultovním místem bylo krom toho héróon v Lávíniu. Původními členy spolku Starolatínů byla města (32): Alba Longa (pův. hégemón spolku), Antemnae, Ardea, Arícia, Bubentum, Bovillae, Cabum, Cora, Carventum, Circeí, Coriolí, Corbió, Fídénae, Fortinea, Gabií, Labící, Lánuvium, Lávínium, Laurentum, Nomentum, Norba, Praeneste, Pedum, Querquetulum, Satricum, Scaptia, Sétia, Tellenae, Tibur, Túsculum, Tolerium a Velitrae. V historických dobách bylo členů sotva polovina. 

 

latina, lingua latína, latínum, řeč středoitalské oblasti Latia, Latínů a Římanů§ 5-, 16+ 

Nejstarší zmínka, je-li ovšem hodná důvěry, o latinsky psaném literárním dílu, by byl nález svitků z roku 181 pohřbených s králem Numou Pompíliem, tedy z konce 8. století; viz rok 715, 181 a v indexu pod knihy. V Itálii se šířila přirozeným způsobem s růstem římské moci. Ne každý si ji ovšem mohl "dovolit". Z roku 180 pochází povolení senátu obyvatelům Cum (kdysi hellénské Kýmy) používat jako jazyka jednacího a v dokumentech latinu. • Nejvýchodnější latinský nápis ze Střední Asie viz v indexu pod Římané ve Střední Asii pod objevy.

S koncem republiky dostávalo čím dále více Neřímanů občaství, ale především na východě, ve světě s dominantní řečtinou, zůstávala znalost latiny u nových občanů celkem vzácným jevem. Princeps Claudius zrušil roku 43 n. l. nezávislost Lykie, neboť tam zabili několik Římanů, a připojil Lykijské pod správu Pamfýlie. Když případ vyšetřoval v Římě před senátem, jeden z lykijských poslů, jemuž se dostalo římského občanství, nedokázal latinsky odpovídat a ani nerozuměl: Claudius mu proto občanství odebral, poněvadž neměl za správné, aby římský občan nerozuměl latinsky.

Constantínus I. 20. května 325 držel v Níkaji na prvním celosvětovém setkání křesťanských činovníků, koncilu, úvodní řeč. Mluvil sice latinsky, ale dále bylo jednáno už jen řecky; za západu totiž přijelo jen sedm biskupů a k tomu biskup gotský, armenský, perský a arabský. Latina zůstala úředním jazykem aparátu západní křesťanské církve, všech literátů a panovnických dvorů, jazykem misionářů a později dvorních kanceláří a diplomatů.

Ještě za vlády Mauricia/Maurikia (582-602) se u dvora mluvilo převážně latinsky. Když roku 726 n. l. zrušil ikonoklasta León Isaurský kónstantínopolské školy, zřejmě také zlikvidoval jejich profesorský sbor a učitele latiny. V té době už málokdo ve východořímské říši tak mluvil. Vyšší škola byla sice asi za Theofila (828-842) obnovena, latina už ale žádána nebyla. Za Komnénovců v 11. století však zase profesor práva, nomofylax, placený císařem, musel latinu znát, aby dokázal vykládat staré právnické texty. Tak to zůstalo do konce říše.

Michaél VIII. Palaiologos, v Kónstantínopoli osvobozené od Latinů a Baldwina II. od 15. srpna 1261, obnovil školu při patriarchátu, oikúmenikon didaskalon, s tituly jako didaskalos tón didaskalón, „učitel učitelů“, nebo rhétór tón rhétorón, „řečník řečníků“ (srov. pod university v heslu školy). O Planúdovi viz také tam. Překlady z latiny neexistovaly a zřejmě prvním, kdo je pořizoval, byl Démétrios Kydónés (1324 – 1397) ze Soluně. Do řečtiny převedl Tomáše Aquinského (Summa contra gentiles a Summa theologiae) a Augustína. Roku 1360 přestoupil ke katolicismu.

Poprvé nahradil živý jazyk, francouzština, latinu v diplomacii až roku 1714 při sepisování mírové smlouvy v Rastattu. Od druhého vatikánského koncilu roku 1965 přestala být jediným liturgickým jazykem křésťanské církve, povoleny a užívány jazyky národní. Roku 2007 povolil naopak Benedictus XVI. latinský rítus všude tam, kde si to katolické obce přály. Posledním z papežů, který si psal latinské texty sám, byl Pius XII. (zemřel 1958).

V moderní době zůstala latina jazykem pro akademické prostředí výjimečným. V sedmdesátých letech se po západoevropských universitách šířilo zhoubné heslo Latínum in látrínam/„S latinou do hajzlu“. Existují však společenství pěstující živou latinu, autoři veršují, finský profesor literatury Jukka Ammondt přeložil do latiny rock´n´rollové hity Elvise Presleye a nazpíval je roku 1995 na desku The Legend Lives Forever in Latin. Ammondt roku 2001 nazpíval s Elvisovými tituly i sumerskou desku.

Nejplodnějším latinsky píšícím autorem starého věku prý byl M. Antistius Labeó, právník Augústovy doby, se čtyřmi sty tituly; už ho zřejmě nikdo nepřekoná. Slovní zásobu staré latiny do c. 600 n. l. zahrnuje největší dokladový slovník Thesaurus linguae latinae. Vychází po sešitech od roku 1900 a záměrem vydavatelů, pěti německých akademií, je uzavřít ho kolem roku 2050: dosud jeho osmnáct svazků dospělo k písmenu "R" (2019). Uloženo je veledílo v Mnichově v prostorách Bavorské akademie věd na údajně deseti milionech katalogisačních lístcích. 

Latmos, poh. v Kárii, dn. Beşparmak v TR§ 301, srov. pod Hérákleia p.L.

Látó, m. na Krétě, dór. podoba jména Létó, dn. u obce Krica§ 334

Latobikové, Latobicí, kelt. lid v dn. Korutanech a SLO, se sídel. m. Neviodúnem (Múnicipium Flávium N. Latobicórum), dn. Drnovo§ 70+

 

Latobrígové, Latobrígí, germ. kmen, sever. sousedé Helvétiů

látomiá, látomiai§ viz lomy

Látomiai, "Kamenolomy", lokalita na pobřeží východně od Karthága§ 310

 

Lattabos z Aitólie, strat.§ 220

Lattamyás z Thessalie, vrchní velitel§ 571

Laugarició, Leugarició (gen. -riciónu), ležení na území d. Trenčína§ 179+

 

Lauianséné, kappadocká satrapie§ 230

Laum ze Samána, amor. dyn.§ 1830

 

Laureion, Laurion, h. v Attice§ 483, 482, 266

Laurentum, přímořská obec v Latiu§ 187+

 

Lauriacum, ležení v Nóruku, dn. Enns-Lorch v A§ 378+

 

Laurícius, comes Isaurórum, provinční správce§ 351+, 355+ 

 

Lauró, gen. Laurónu, řec. Laurón, mí. u Sagunta§ 75

Láus§ viz Lávínium
Laus Iúlia Corinthiensis§ 44

Lausos, Lausos, eunúchos, vrchní komoří/praepositus sacrí cubiculí Theodosia II., sběratel umění§ 360+  

Lautulae, ad Lautulás, mí./průsmyk na území Volsků v Latiu na cestě z Anxuru do Fund; česky asi "Teplice"§ 342, 316

L. Lavernus, spiklenec cordubský§ 47

 

Lávínia, d. Latínova, manž. Aineiova, m. Askániova§ 198+

Lávínium, m. v Latiu, založené Aineiou Trojským, lat. Aeneou§ 746, 640, 509

Osídleno bylo do 5. století n. l., později nazývané Laurolávínium, dnes Pratica di mare. Aineiás se podle Římanů (hellénská tradice je jiná, viz pod Aineiás) oženil s Lávínií, dcerou krále Latína a Amáty. S Lávínií nijak nesouvisí cejlonské město Mt. Lavinium-Dewihala (název údajně od jisté tanečnice Loviny, do níž se zamiloval britský guvernér).

Lávínium n. Láos, lat. též Láus, byly m. a ř. v Lúkánii, dn. Laino a Sta. Maria del Cedro, staré achájské město, kolonie Sybaridy§ 390   

Lávínius, ř. v Gallii cisalpínské, dn. Lavino, přítok Samoggie, která se vlévá u Bologne do Rena; srov. pod Rhénus§ 43

 

Lawazantija, asi starší Luchuzantija/Luchuzandija, m. kdesi ve východ. Kilikii§ 1525, 1300 

Lawila-Addu, vojevůdce Atamra Andarižského, amor. dyn.§ 1763