Ṣ, Ś = S

S'-čchuan/Sichuan, čín. provincie, staré Šu§ 3000, 2637, 1760, 196, 74, 59-, 88+, 184+, 220+, 263+, 311+     

s’-chao, sihao, „čtyři vznešení starci“, období čín. dějin§ 247 

S'-ma, čín. klan§ 280+, 290+, 294+, 311+, 316+   

S'-ma Aj/Sima Ai, regent ťinský§ 290+

S'-ma Čao/Sima Zhao, b. S'-ma Š'ův§ 254+, 263+ 

S'-ma Čch'/Sima Chi, jako ťinský císař Chuaj/Huai§ 290+, 311+ 

S'-ma Čchien/Sima Qian, čín. historik§ 520

S'-ma Čung/Sima Zhong, s. S'-ma Jana, jako císař Chuej/Hui§ 290+

S'-ma Š'/Sima Shi, s. S'-ma Iho, generál a císařský regent ve státu Wej§ 249+, 254+ 

S'-ma I/Sima Yi, generál a regent u dvora wejského§ 226+, 249+  

S'-ma I/Sima Yi, trůnním jménem Fej-ti/Feidi§ 325+, 365+ 

S'-ma Jan/Sima Yan, s. S'-maa Čaoa, jako wejský císař Wu, který přejmenoval stát na Ťin/Jin§ 249+, 263+, 269+, 280+, 290+, 311+    

S'-ma Jan/Sima Yan, jako ťinský císař Čcheng-ti/Chengdi§ 325+, 342+, 361+  

S'-ma Jao/Sima Yao, s. S'-maa Jüa, trůnním jménem Siao-wu/Xiaowudi§ 372+

S'-ma Je/Sima Ye, jako poslední císař Západních Ťinů Min-ti/Mindi§ 311+, 316+ 

S'-ma Jing/Sima Ying, k./kníže v Čcheng-tu§ 290+

S'-ma Jung/Sima Yong, kníže, regent§ 290+

S'-ma Jü/Sima Yu, prastrýc císaře S'-maa Iho, s trůnním jménem Ťien-wen/Jianwen§ 365+, 372+ 

S'-ma Jüe/Sima Yue, k./kníže z Tung-chaj, císařský regent§ 290+, 311+, 316+  

S'-ma Jüe, b. Čchengův, jako císař Kchang-ti/Kangdi§ 342+, 344+, 361+  

S'-ma Lun/Sima Lun, k. v Čao, ťinský regent§ 290+

S'-ma Pchi/Sima Pi, trůnním jménem Aj§ 325+, 361+, 365+  

S´-ma Siang-žu, básník§ 179, 117

S'-ma Šao/Sima Shao, jako císař Ming§ 323+, 325+ 

S'-ma Tan/Sima Dan, trůnním jménem Mu-ti/Mudi§ 344+

S'-ma Tao-c'/Sima Daozi, b. Siao-wua§ 372+

S'-ma Te-cung/Sima Dezong, trůnním jménem An/Andi§ 372+

S'-ma Te-wen/Sima Dewen, b. Anův, trůnním jménem Kung/Gongdi§ 372+

S'-ma Ťin, manž. Siao-chou§ 316+

S'-ma Ťiung/Sima Jiong, k. v Čchi, regent ťinský§ 290+

S'-ma Žuej/Sima Rui, dyn. v Lang-je, jako ťinovský císař Jüan/Yuandi§ 316+, 323+, 372+  

S'-si, Pao S'/Bao Si, m. Po-fua, milenka císaře Joua§ 771  

 

Sa§ viz Sanové

Sa, Hor Sa§ 1. viz Pták; 2. Hor Sa/Za, 2642 

Sa-Amun, s. Ahmoseho I.§ 1567

Sa-Amun, s. Thutmosea III.§ 1504

Sa-Amun, Si-Amun, Siamun, eg. okupační úředník v Núbii, manž. Werny§ 1512

Sa-Aset, Saaset, Siese, strážce pečeti a čati ve Dvanácté dyn.§ 1928

Sa Huỳnh, archeol. kultura ve stř. a již. VM§ 175

Sa-nacht, Horovo jméno k. Nebky, srov. tam, popř. samostatný panovník§ 2686, 2667

Sa-Nehet§ viz Sinuhe

Sa-Ptah§ viz Saptah   

Saale, ř. v Germánii, řec. Salas, lat. jm. neznámo, č. Sála§ 3-, 58+, 235+  

Saba, Saba´, řec. Sabé, země a přístav v jižní Arábii, zhruba dn. Jemen, Sabajové, Saba‘aj, Sabaioi, bibl. Šeba, jihoarabský národ na území dn. Jemenu, sídelním m. Mariaba, dn. Marib§ 972, 734, 715, 600, 400, 343, 260, 225, 160, 109, 25, 24

Saba§ viz Zabdás

Saba, řec. Sabbás§ 1. gotský světec, 332+; 2. z Kappadokie, anachóréta na místě kláštera Mar Saba, nejstaršího v Palestíně, 332+; 3. Sáva, srbský světec z rodu Nemanjičů, arcibiskup, 332+

Sabai, Sabaiové, m. a lid asi v dn. Kuvajtu, srov. jméno panovnické dynastie as-Sabáh§ 204  

Sabakés, Sauakés§ viz Tasiakés

Sabakón, řec.§ = Šabako

Sabária/Savária, Colónia Claudia Sabária, dnešní Szombathely v H§ 50+, 193+, 356+, 363+, 375+ a viz Bojové a s. v. křesťanství/Martin z Tours

Sabarkové, Sambastai n. Abastamoi, ind. národ n. klan na dolním Indu§ 325

 

Sabatína, jedna z řím. tribuí§ 387

Sabazios, předněvýchodní, fryžský/anatolský a thrácký bůh polností a úrody, na jehož počest pořádány noční orgiastické slavnosti. Byl prý prvním, kdo zapřáhl vola do spřežení. Hellény připodobněn k Diovi n. Dionýsovi, viz pod Zeus.

 

Sabbaios ze Samareie, zástupce náboženské obce§ 168

Sabbás§ viz Saba

sabbatiáni, novověká židovskokřesť. sekta§ 364+

Sabbatios z Kappadokie, novátiánský kněz§ 364+

 

Sabdanu z Babylónu, b. Nabû-apla-iddinův§ 878

Sabellí, Sabellové§ viz Sabínové a Samnium

Sabellius z Afriky/Egypta, křesť. ideolog, po něm sekta sabelliánů/lat. sabelliání, též monarchiáni, patripassiáni odlišující se ve výkladu o trojjedinosti křesť. boha od níkajského vyznání§ 200+, 259+, 328+, 351+ a viz pod křesťanství (2)

 

Sabiktás, Sabiktos, satrapa Kappadokie§ 333, 323, 322 

Sabína Poppaea§ viz Poppaea Sabína

Sabína§ viz Sporos

Sabína, Vibia Sabína, dc. Salónie Matidie s L. Vibiem Sabínem, manž. Hadriánova§ 105+

Sabíniánus, usurpátor§ viz M. Asinius Sabíniánus 

Sabíniánus, mag. mílitum Orientis§ 359+, 360+ 

Sabínillus, celé jméno neznáme, senátor, zřejmě totožný s žákem Plótínovým§ cos. ord. 266+

T. Sabínius Barbarus§ cos. suff. 118+ 

 

Sabínos, sofista§ 129+

Sabínos ze Zeugmatu, sofista, s. Afthoniův, b. Sergiův§ 176+

Sabínos Alexandros z Adray, nápisně Alesandros, panégyriarchés v Petře§ 247+

Sabínos, lékař, uč. Stratoníkův a Métrodórův§ 129+ a viz s. v. lékaři (2)

Sabínové, lat. Sabíní, řec. Sabínoi, země Sabínie, italický národ a kraj ve střední Itálii, země a lidé severně od Latia a v bezprostřední blízkosti Říma, poeticky spolu se Samnity nazývaní Sabellové, sídel. m. Réate, dn. Rieti§ 1184, 753, 751, 746, 733, 715, 672, 616, 664, 585, 533, 509, 505, 504, 501, 494, 494, 475, 470 - 466, 460, 458, 457, 449, 389, 329, 303, 290, 234, 225, 174, 129, 81-, 81+ 

Mezi Sabelly byli počítáni ještě Marrucínové, Paelignové, Mársové, Aequové, Hernikové, Vestínové, Pícéni a Samnité.

sabinové, sabinovci, sabíniání, právní škola§ 50

Sabínské hory, montés Sabíní§ 118+

Sabínus, celé jméno neznáme, praef. Urbí§ 238+

Sabínus Iúliánus, usurpátor§ viz M. Aurélius Sabínus Iúliánus  

Sabínus, celé jm. neznáme, prócúrátor Syriae§ 37+

Sabínus, celé jméno neznáme, praef. Urbí§ 238+  

 

Sabirové, Sabiroi§ viz Chazarové

 

Sabis, ř. ve F a B, dn. Sambre, popř. Selle§ 57 

 

Sabum, m. asi na Eufrátu a jiné S., m. a kraj západně od Súsiány§ 1738

Sabium, Sabum, Sábium/Sábûm z Babylónu, "Pivovarník", dyn.§ 1977, 1845, 1836, 1831  

 

Sabni, s. Mechuův, o. Mechuův, hornoeg. guvernér, podnikl výpravu na záchranu otce do Núbie§ 2278

 

Sabos, k. ve Šťastné Arábii, zkomolené jméno související se Sabaji, viz zde výše§ 24

 

Sábratha, Sabratha, m. v libyjské Tripolitánii§ 38+, 81+ a viz pod Tripolis a Neápolis/Leptis Magna

Sabrina, ř. ve Walesu, dn. Severn§ 47+

Sabu, obec na severu SDN§ před 6000 (2)

C. Sabucius Máior Caeciliánus§ cos. suff. 186+ 

Sabum, m. na Eufrátu§ 1895

Sabúrra, Saborra, vojevůdce Iúby I.§ 49, 47, 46 
Sabylinthos z Molossie, královský poručník§ 429
Sabyllos z Gely, atentátník-tyrannoktonos§ 498

Sabyrtios z Épeiru, o. strat. Krísóna§ 206

Sacer mons, „Svatá hora“, mí. v Latiu§ 494, 493, 449
sacra, "posvátné předměty", rituální předměty vestálek včetně palladia uložené v chrámu Vesty, viz též tam§ 390, 13

sacrilegium§ svatokrádež

Iúlius Sacrovir, haedujský velmož a protiřímský rebel§ 21+, 24+

Sačet§ viz Sehet

Saču, núbijská země§ 2283  

 

Sadalás, jméno thráckých vládců:§
Sadalás I.§ 87, 86, 80
Sadalás II.§ 48, 42, 28
Sadalás III.§ 42, 28

Sadanira§ viz Gandak 

 

Sadaškana Kušánský, s. Kudžula Kadfise§ 55

 

Sadd al-kafara, arab. "Hráz nevěřících", nejstarší eg. přehrada§ 2613

Saddhatissa, Saddha Tissa k. na Cejlonu§ 101, 77, 59
Sadduwatum, Sanduwátum, m. západ. od Mosulu, dn. snad Tell as-Saadíja§ 1815

Sado, ř. na jihu P§ před 6000 (2)

Sadokos, s. Sitalkův, thrácký dynasta a athénský občan§ 431, 430
Sádoq, Sádóq, Sádok, řec. Sadókos, bibl. řec. Saddúk, Sádokovci, židovský kněžský rod§ 1005, 455, 135, 36 
Saddókos, zélóta§ 6+

Saddúkajové, Sádukajové, židovská sekta resp. strana (sedúkím), aristokratičtí protivníci fanatických přívrženců farisajů§ 135, 76, 67, 36

sádra§ viz pod sebevraždy 

 

Sadyattés z Lýdie, k.§ 1. 716, viz pod Kandaulés, 2. s. Alyattův, 629, 617, 611

Sadyattés z Lýdie, neprozíravý obchodník/emporos§ 585 

L. Saenius§ 1. sen., 63; 2. cos. suff. 30, s. předešlého 

C. Saenius Sevérus§ cos. suff. 126+  

 

saepta, saepta Iúlia (pl.), oplocení/ohrada, "oplocení Iúliovo"§ 46, 26, 7-, 6+ 

Pův. dřevěným plůtkem vymezené místo na foru nebo Martově poli pro hlasování komitií, comitia tribúta, sněmoviště. Božský Iúlius začal na Martově poli se stavbou kryté mramorové budovy s loubím o délce 740 m (= tisíc kroků), kterou dokončil M. Aemilius Lepidus a zkrášlil a roku 26 dokončil M. Vipsanius Agrippa.

Přestavba sněmoviště byla plánována senátem již od roku 54. V dobách principátu se tu konaly schůze senátu, různé soutěže, nebo sloužila k procházkám, když za Tiberia se přestalo s volbou úředníků a začali být jmenováni; také se tu konaly gladiátorské zápasy, dokonce tržiště tu fungovalo.

K saeptě/ohradě přiléhala v dobách republiky villa pública pro státní jednání a hotel pro vyslance a zahraniční návštěvy (stavěna od roku 54). Pravděpodobně v sousedství stávalo i diribitorium, které začal roku 25 stavět Agrippa a dokončil roku 7- Augustus. Rozsáhlá budova sloužila ke sčítání hlasů po comitiálních volbách vyšších úředníků (diribeó, rozčleňuji, počítám hlasy na tabulkách), což prováděli diribitórés, sčítači hlasů. Později se tu rozdávaly dary lidu, rozdávalo obilí a vyplácel vojákům žold. Caligula sem umisťoval své divadelní výstupy, když bylo příliš horko na sezení v divadle, Claudius se tu procházel, stavba s utužujícím principátem ztrácela smysl. Roku 80+ vyhořela a poněvadž ji Titovi architekti nedokázali opatřit novou střechou, zůstalo diribitorium nezastřešené.  

as-Safá, kamenná poušť jižně od Damašku, podle místních nálezů odtud odvozeno označení pro severoarab. abecedu a jazyk safajština, safajské kmeny§ 70+, 72+ a viz s. v. Arabové

Safága (eg. arab.), Safádžá, přístav na Rudém moři, staré jméno neznámo, někdy ztotožňováno s hellén. Myos hormos§ 2002

Safáqis, Sfax§ viz Thaenae

Safón, s. Hasdrubalův, b. Hannibalův a Hamilkarův§ 540

Safrac n. Safrax, koregent za k. Greutungů Videricha§ 375+, 376+, 379 až 381+      

 

Sagalassos nebo Selgéssos, hellénisované m. v Pisidii§ 334, 189

Zničené zemětřesením mezi roky 540 a 620 n. l., dn. Ağlasun v TR. Roku 1995 zde byla nalezena hlava sochy Alexandra Velikého, roku 2007 kolos Hadriánův (belgické výkopy) a o rok později ve frigidariu lázní zbytky dalších "dynastických" čtyřmetrových soch Faustíny ml. Antónína Pia, M. Aurélia. Hadrián, jehož chrám ve městě dokončil Antónínus Pius, navštívil S. a udělil mu titul "prvního města/neókoros Pisidie". Pramen napájející lázně a bazen byly v užívání ještě v šestém století n. l. 

Sagarios, s. Maifarnův/Mahifarnův, kappadocký str.§ 100

Sagartie, Sagartové, lid a země severně od Persie, součást Médie, pozd. pohoří Zágros, srov. tam§ 2119, 521

Sagbita, m. v Médii§ 815

Sagdonakés z Charakény, dynasta, o. Hyspaosinův§ 139, 129

Saggarátum, pevnost n. m. v Pochábúří§ 1718

Saggil-kínam-ubbib, též Esaggil-kína-ubbib, popř. Esagil-kíní-ubba (n. -ubbalu), kněz a učenec/ummânu v Borsipách, autor náboženských textů§ 3200, 1068

 

Sagrá (vzácně fem.) n. Sagras, ř. na území Bruttiů mezi Lokry Epizefýrskými a Krotónem, snad dn. Turbido (?)§ 540

 

Saguntum, dř. Arse, řec. Sagunton, Zakanthé, m. v tarrakónské Hispánii, původně Zakynthos, pro Maury Murbiter, což z „múrí veterés“, až do roku 1877 šp. Murviedo, dn. Sagunta§ 530, 231, 226, 221 - 217, 214, 211, 200, 139, 82, 75

Sagylion, pevnost v Pontu nezn. polohy§ 46

 

Sahába, Džabal Sahába, archeolog. lokalita na severu dn. SDN§ před 6000 (2)

Sahak z Armenie, první katholikos§ viz Isaak

Sahak, armenský katholikos z parthského rodu Grégoriova§ 301+

Sahak, arm. vojevůdce properský§ 387+  

 

Sahara, poušť, arab. sachárá, poušť, srov. pod Sáhel§ před 6000 (2), 3800, 1417, 126-, 84+ 
Sahathor, Sa-Hathor, jako král Men-wadž-Re, panovník Třinácté dyn.§ 1730

Sáhel, čes. Sahel, subsaharská oblast, od arab. sáhil „břeh“ mezi pouští a černošskou populací pod Saharou zvanou Súdán (nezaměňovat se státním útvarem na Nilu a srov. kdysi koloniální území Francouzský Súdán), od arab. bilád as-súdán, země černých§ 126-, 84+

Sahelanthropus§ pravěk 

Sahohiko, b. císařovny Saho-hime, spiklenec§ 26

Saho-hime, císařovna Suininova, ses. Sahohikova§ 26

 

Sahure, Sahu-Re, Horovo jméno Neb-chau, k. Páté dyn., manž. Meret-nebteje§ 2566, 2498, 2477 

 

Sachalin, o. sev. od Japonska§ před 6000 (1)  

Sachdu z Puqúdů, šejk, b. Nabû-ušéziba§ 648 

Sachi, Sachu, země v Médii (?)§ 659

Sachiri, Sachri, Sachari, pozd. Zachiran, m. a stát nezn. polohy, snad na syrské straně Eufrátu§ 2500 

Sachlala§ viz Kitlala

Sachlamu§ viz Kitlamu

Sachmet, Sechmet, lví bohyně, ničivá i hojiv᧠1417 a viz Bohové a jejich svátky xv 

Sachu, k. v Malatii§ 765

Sai, nilský o. v Núbii§ 1567

Saint-Acheul, obec v Pikardii u Amiensu, odtud označení acheuléen§ před 6000 (1)

Saint-Domingue, pův. název fr. kolonie na západ. části Hispanioly, dn. Haïti§ 267+

Sais, sajská dynastie, Saités (nomos), Sajové, m. ve západní Deltě, eg. Sau/Zau, ass. Sája a krátce Kár Bél-mátáti/Přístaviště Pána zemí, č. gen. Saje, dn. arab. Sá al-Hagar/Hadžar; ženské jméno Sáis, gen. Sáidy§ 3174, 2002, 730, 720, 671, 664, 658, 656, 648, 570, 486, 338, 285, 264, 186-, 250+ 

Saitafarnés, Saitafernés, barb. dynasta z Podněpří§ 200

Saités, řec. jméno kteréhosi z králů Patnácté dyn., srov. se Salitis§ 1674

Sajové, Saioi, thr. nárůdek naproti Thasu obývající původně i Samos, asi součást Sapajů§ 648

 

Sak z Ko-Čosonu, k.§ 1050

 

sakaia, babylónské slavnosti§ viz pod Svátky

Sakaraulové, středoasijští nomádi, zřejmě jeden z kmenových svazů Saků/Skythů§ 130

 

Sakaría z Israéle§ = Zakarjá z Israéle

Sakanripakala, datovací éra Saků, platí dodnes§ viz éry

Sakkaia, m. na jihu SYR, pozd. S. Maximianopolis s datovací érou od roku 286+, arab. Šaqq᧠84-

 

Sakón ze Zankly, oikistés Hímery§ 648

 

Sakové, Śaká, per. Sakástán/Sagestán, čín. S’-se, Saj, perské jméno pro východní Skythy, Indosakové, Indoskythové§ 775, 551, 549, 547, 530, 520, 519, 480, 331, 282, 235, 185, 170, 160, 155, 141, 130 - 128, 124, 95, 90, 76, 75, 55, 31, 30-, 20+, 61+, 78+, 131+, 157+, 230+, 309+, 320+, 375+     
Skythské kmeny a národy východně od Kaspického moře a zpoza Iaxartu/Syrdarji, Hellény označovány jako Skythové, později Indosakové, srov. pod Kšatrapa, srov. též pod Indoparthové (jazyk Saků z rodiny íránských se později v Turkestánu nazývá též chotánština).

Jejich příbuznými nebo částí byli Dahové, vide s. v. Sakové, jméno perské, středoasijští Skythové, čín. Saj/Sai, Sai-čung, pohřbívali své předáky rovněž do kurganů se dělili na východní Sakarauky/Sagaraukové, Sakaraulové (starším jménem Aramiové, popř. Sakové-Amyrgiové), a na západní Massagety, viz s. v.; o Sakaraucích a Massagetech se však hovořívá též jako o svébytných nomádech.

Íránci, jak vyplývá z Dáreiova nápisu v Naqš-i Rustam, dělili Saky na západní tjaij paradraja/"za mořem (aralským n. Pontem)", tedy na ty Skythy, které znávali Helléni, na "ty se špičatými klobouky"/tigrachaudá mezi Kaspikem a Aralem (= Massagetové?), tedy na území dn. Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kazachstánu, a na haumavargy/snad "konsumenty rituální šťávy haumy" (?) žijící v Sogdiáně a v Sakástánu (z toho dn. pers. Sístán), tedy Drangiáně, na zemí od východní Persie a Afghánistánu přes dn. Tádžikistán až Kazachstán a Kyrgyzstán do čínského Turkestánu.

Mezi Saky držely ženy výsadní postavení, podobně jako u sarmatských nomádů, srov. tam. Ve třech vlnách migrovala část Saků do Indie, a to přes Pamír ze Sin-ťiangu do Swátu a Gandháry, ze Sogdiány, země mezi Óxem a Iaxartem, a Baktrie přes Hindúkuš do Taxil a Paňdžábu a ze Sístánu a Arachósie do oblasti Sindhu a Gudžarátu. 

Panovníci Saků v Indii/Indoskythů, Indosaků. Převážně na základě mincovní epigrafiky nelze stanovit, kdo v konfederaci Saků byl vládcem údělným, nelze stanovit pevný bod pro dataci ani nástupnictví, k tomu viz rok 55. 

Po Mauovi (Moa, Moga; možná, že byli dva toho jména), viz rok 170 a 90, vládl v Gandháře Azilisés a Azés I. (spekulovalo se podle mincí, že existoval i Azés II.). Mauovými současníky, byl Onónés (lat. Vonónés), dynasta s parthským jménem. Satrapou za něho a asi též nástupcem v titulu „král králů” byl jeho bratr Spalahorés/Spalisirés, řec. na minci raženo Spalyriés, v kharóšthí Spalahora. Spalyriovým synem byl satrapa Spalagamés, v kharóšthí Spalagadama. Oba asi byli současníky Aza.

Satrapou Azy (I.) a někdy kolem roku 20 př. n. l. byl Zeiónisés, khar. Džihunia, Charausta, řec. Charaéóstés (Charahostés), syn Artův, a nakonec Mudžatrija (st. čtení Hadžatrija). Na minci s býkem a v reversu s velbloudem je znám jistý Manniolos, syn satrapy Zeiónise (?). Vlády všech mohly skončit někdy s rokem 10 n. l. nebo později (40+?). Jejich nástupci se stali dynastové indoparthští, viz rok 20+.

Jejich současníky byli satrapové kraje Čuchsa (asi dn. Čačh v Paňdžábu) Liaka Kodzula (tak na mincích) a Patika Kodzula. V oblasti kolem Mathury a ve východním Paňdžábu jsou známi z této doby satrapové, „severní satrapové”, Hagamastra, Hagana mahákšatrapa Radžuvula a jeho syn Sodasa. Později v době Hadriána je znám mahákšatrapa Charapallana a satrapa Vanaspara. 

V dnešním Bádžauru, jedné se součástí autonomních kmenových území Pákistánu (FATA) vládla v posledních desetiletích př. n. l. a v prvních n. l. skupina dynastů Apráčů, Apráčarádžové se sídlem v Apráčapuře. Prvním byl Vidžajamitra známý mimo mince i z dedikačního nápisu v Bádžauru, viz rok 55. Podle něho by začal vládnout roku 7 př. n. l. Po něm vládl jeho syn Indravasu s manželkou Vasumitrou, Vispavarnam s chotí Šiširenou, Indravarman s Uttarou, Aspa/Aspúvarma a posledním známým v dynastické řadě byl kolem roku 50+ Sasan, asi současník Kušánce Kodzúla Kadfidzy. 

V Balúčistánu panovali někdy od dob Hadrianových panovníci indoskythské dynastie Páratů, Páratarádžové: Jolamira, syn Bagarevův (c. 125–150), Bagamira, syn Jolamirův (c. 150), jeho bratr Ardžuna (c. 150–160) a nejmladší ze sourozenců Hvaramira (c. 160–175). Následoval Mirahvara, syn Hvaramirův (c. 175–185), jeho bratr Miratachma (c. 185–200), Kozana, syn Bagavharnův (c. 200–220), pak Bhimardžuna, syn Jolatachmy (c. 220–235). Po něm kraloval Kozija, syn Kozany (c. 235–265), Datarvharna, syn Datajoly (I.) (c. 265–280) a na závěr Datajola II., syn Datarvharna (c. 280–300).

Z stejné doby pochází dynastie „západních satrapů”. Prvním byl Nahapana, z jehož vlády známe několik nápisů datovaných jeho érou roky 41 až 46. Podle ničím nepodloženého předpokladu se vychází z úvahy, že se data vztahu k éře Saků začínající rokem 78 n. l. a že tudíž vládl v letech 119-124 (jiní si myslí, že to jsou roky jeho vlády o posouvají jeho kralování o půl století dříve. Po něm jsou známa jména Čaštana, řec. Tiastanés/Tibastanés, král v Ozéně čili Udždžajini (sansk.)/dn. Udždžainu, jeho syn Džajadaman a jeho syn Rudradaman I. (do c. 150). Damadžadasri I., Dživadaman, Rudrasimha I., Isvaradatta (188-191), po něm se vrátil Rudrasimha I. (zemřel roku 197) a podruhé Dživadaman (197-199). Rudrasena I. vládl do 222, Samghadaman jeden rok, Damasena (223-232), Damadžadasrí II. a Viradaman (234–238), Jasodaman I. (239), Vidžajasena (do 250), Damajadasrí III. (251–255), Rudrasena II. (255–277), Visvasimha (277–282), Bhratadarman (282–295) a s ním Visvasena (293–304), Rudrasimha II., son of Svamího Jivadaman (304–348) ve spoluvládě s Jasodamanem II. (317–332), Rudradaman II. (332–348), Rudrasena III. (348–380), Simhasena (380– ?), Rudrasena IV. (382–388) a poslední Rudrasimha III. (388–395).

Jím panování indoskythské/indosacké dynastie končí. O jeho konci se traduje, že Ramagupta, starší bratr Čandragupty II., měl na území Západních satrapů zálusk, ale v Gudžarátu byla jeho armáda zle poničena. Rudrasimha III. viděl cenu míru v Ramaguptově manželce Dhruvadevi. Byla by to pro Gupty ostuda, tak k Sakům poslali vyhlášenou hetéru Madhavasenu převlečenou za královskou manželku. Byla to však zároveň milenka Čandraguptova a ten nedal na ženu sáhnout. Převlékl se, tak se to traduje, za královnu a dal se odnést k Rudrasimhovi. Zabil ho a později též svého bratra Ramaguptu a Dhruvadevu si vzal. A to byl konec vlády Saků/Skythů v Indii.

 

Sakastán, území Saků v dn. AFG a írán. Sístánu a Balúčistánu§ 124, 20+ 

 

Sákja, Śákja, Sákija, Šakja, severoindický kmenový svaz, resp. volené království na dn. nepálsko-indickém pomezí§ 483, 461, 243+ 

Sakume z Ebly, k. 2500

 

Sála§ viz Saale 
Sala, m. v Lýdii na hranicích s Frygií, krátce Domitiánopolis§ 81+

Sala, m. v Mauretánii Tingitské, dn. Šálá, Šillá, Šlá, fr. Chellah, součást Ribátu, metropole MA§ 144+   

 

Salabos z Mauretánie, berberský povstalec§ 42+

 

Salaeca (latb.), m. nezn. polohy v okolí Utiky§ 204

Saláh ad-Dín, evrop. Saladin, sultán, bojovník s křesťany§ 130+

Salaithos z Krotónu, zákonodárce§ viz s. v. nevěra

Salaithos ze Sparty, vojenský poradce v Mytiléně§ 427 

Salamanés Hermeiás Sódzomenos, Salamínios H. S.§ viz Sózomenos/Sódzomenos

Salameinés z Nabataie, Salamínés, s. [Edémónův], vyznamenán na Ténu§ 150  

 

Salambriai v Kappadokii§ viz Šalatiwara, Šalatuar   

 

Salamíniá, "Salamíňanka", státní loď athénsk᧠viz Paralos

Salamís, ost. a m. v Sarónském zálivu, č. Salamína, v dobách achajských království Pelopova bratra Telamóna, otce Aianta a Teukra, bojovníků před Trojou, zvaná kdysi Pityússa, "Borový o.", ve středověku Kuluri, Kullura/Preclík§ 1200, 709, 640, 631, 604, 570, 561, 531, 528, 485, 480, 479, 476, 472, 429, 406, 405, 360, 322, 318, 306, 304, 295, 263, 244, 243, 229, 7 

Roku 2006 byly zveřejněny výsledky pětiletých výkopů salamínské citadelly u vsi Kanakia na západu ostrova. Mykénský palác ajantovské dynastie byl opuštěn kolem roku 1180, což koresponduje s daty trojské války. Ve dvou budovách měl 33 místnosti o 750 metrech čtverečních a Aiás byl zřejmě posledním z králů, který ho obýval; vlast nespatřil, protože si vzal život po dobytí Ília. Mezi nálezy je bronzový plát z pancíře s egyptským jménem Ramesse II. (vládl 1304-1237).

Lidé místo možná opustili (stavba nenese stopy požáru) s Ajantovým bratrem Teukrem a založili na Kypru novou Salamínu. Klasická Salamína stála na druhé straně ostrova.
Aiás patří v Íliadě mezi nejsympatičtější z Hellénů. Silný a nejbojovnější po Achilleovi, vítězil bez přičinění bohů (žádný nad ním nedržel ochrannou ruku), nepatřil k žádné „supermocnosti“: před Troju z 1186 lodí připlul se dvanácti.
Salamís, m. na východním Kypru, pozd. Kónstantiá, u dnešní Famagusty§ 1200, 709, 574, 570, 520, 497, 460, 451, 450, 411, 404, 392, 386, 385, 374, 351, 345, 332, 321, 313, 310, 306, 305, 301, 295, 293, 204, 181, 180, 145, 130, 51-, 116+, 315+, 367+   
Assyřané ji nazývali Kisu/Kísu. Z velké části zničena za židovského povstání v letech 116-117 n. l. za císaře Trajána, kdy bylo na Kypru vyvražděno na 240 tisíc Hellénů, jak vypočetl Kassios Dión. Po obnově veřejných staveb za Hadriána a o dvě staletí později za Cónstantia I. n. II. (337-361) se městu dostalo jméno Kónstantiá/Cónstantia. Kolem roku 650 byla zničena zemětřesením.

Salampsió z Iúdaie, sestra Mariamy§ 38

Salampsió z Iúdaie, d. Héróda Velikého s Mariamou§ 38

Salapia, m. v Ápúlii, dn. Salpi, hellénská ražba s Apollónem a koněm ve skoku s hvězdou§ 214, 213, 210, 208, 89

Salassové, lat. Salassí, keltsko-ligurský alpský národ v dn. Savojsku§ 143, 43, 35, 27, 25

Salathiél§ Šealtiél

 

Saldae, m. v Mauretánii Caesarově, dn. Bidžája, fr. Bejaia, v Kabylii§ 152+

Salduba§ = dn. Marbella (není v CSD) a srov. s. v. Caesaraugusta

Salduie, Salluiensés§ viz Caesaraugusta 

Saléius Bassus, básník, současník Vespasiánův§ 70+

Salentum§ viz Sallentum

Salernum, m. v Kampánii, dn. Salerno§ 197, 194, 90, 89  

 

Salganeus, m. v Boiótii naproti Euboji§ 192

 

Salcha, m. na jihu SYR, dn. Salchad§ 57+ 

 

Flávius Salia§ cos. 348+ 

Salíh§ viz pod Baní Salíh

Salínae, "Solanka", mí u Pompéjí§ 73

Saliové, lat. Salií, řec. Salioi, část Franků/salští Fr., slovo nezn. původu, bývá dáváno do souvislost s krajem Salland v NL, zřejmě vlastí Franků§ viz pod Frankové a Germáni 

saliové, salií, „skokani“, římští kněží Martova kultu, původně sbor 12, později 24 kněží; pořádali každoročně průvody městem s tancem se zbraněmi a bojovými zpěvy, doprovázené hostinami, viz v přílohách Bohové a jejich svátky pod 1. březnem (nezaměňovat se Saliy, později západní částí kmenového svazu Franků, salští Frankové/Westfranken, jejichž jméno pochází asi od řeky IJssel, lat. Isala, odtud dnešní oblast Salland v provincii Overijssel při hranicích s Německem, zřejmě původní sídelní oblast franských skupin označovancýh latinskými autory za "salské")§ 715, 190, 143  

Salisó, dn. Selz/Seltz v Alsasích§ 356+

Salitis§ viz Šarek a srov. se Saités  

 

Sallat, mí. na středním Eufrátu§ 625
Sallentínové nebo Sálentínové, Sallentum, Sálentum, illyr. nárůdek a země v Iápygii v Kalabrii, viz tam a pod Messápiové, na jejich území osada původně "krétská", dn. Salento§ 307, 302, 280, 269, 266, 214, 209, 207    
C. Sallius Aristaenetus§ viz Aristainetos z Býzantia

Sallunu, Salluné§ viz Selínús

Sallustia Barbia Orbiána, celým jménem Gnaea Séia Herennia Sallustia Barbia Orbiána, d. L. Séia Sallustia, manž. Sevéra Alexandra§ 222+, 227+   

Sallustiános Aiolión z Flye§ ath. arch. 173+ 

Sallustius§ viz též Salústios

Sallustius, praef. Urbí§ 379+

Flávius Sallustius§ cos. 363+

P. Sallustius Blaesus§ cos. suff. 89+ 

Flávius Sallustius Bonósus§ cos. 344+ 

C. Sallustius Críspus, též Sálustius, caesarián, bohatec a historik§ 108, 86, 78, 73, 61, 52, 50, 47 - 45, 35-, 41+, 98+, 120+  
Jeho na poměry konce republiky výstavný dům přečkal nespočet majitelů a byl vypálen roku 410 n. l. při dobývání Říma Alarichem. Ruiny stály ještě za historika Prokopia o 150 let později. Věhlasné byly jeho zahrady, hortí sallustiání/sallustiovské zahrady, viz pod zahrady. 

C. Sallustius Críspus Passiénus, s. L. Passiéna Rúfa, manž. Domitie Lepidy a Agrippiny Ml., nevlast. o. Nerónův§ 16+, cos. suff. 27+, 41+, cos. 44+, 49+, 54+

Sallustius Lúcullus, legát§ 84+, 89+, 90+

Sallustius, voják císařské gardy, atentátník§ 371+           

Sallúvií, Salúvií, Sallúviové, řec. Salyes§ 126 - 123, 121, 90
Keltsko-ligurský národ v Narbonské Gallii na sever od Massilie, srov. pod Aquae Sextiae

 

C. Sallúvius Násó, legát pro praet. ve válce s Mithridátem VI.§ 73  

Salmakis, pramen, pevnost a čtvrť Halikarnássu§ 460, 334

Salmán, bůh Móabitů§ v theoforních jménech assyrských

Salmán-ašaréd, Salmánu-ašaréd, "Salmán/"Přátelský" je nejvyšší, na předním místě", hebr. Šalmaneser, aram. ŠLMN, jméno řady ass. králů, dř. SILIM/DI.ma.nu-MAŠ čteno jako Šulmán-ašaréd (stř.ass. a novoass. psáno "salmánu", vyslovováno však "šalmánu" n. "šulmánu" od "dar, pohoda"):§
Salmán-ašaréd I.§ 1275, 1245, 1235, 1134, 1072, 884 

Salmán-ašaréd II.§ 1032, 1020 

Salmán-ašaréd III., řec. Sardanapallos (viz)§ 1000, 859 - 824, 788, 719, 696, 673, 665, 650
Salmán-ašaréd IV.§ 782, 776 - 772, 755
Salmán-ašaréd V., v Babylónu zván Ulúlája, Ulúláj, zřejmě podle svého rodného jména, řec. též Salampsos, Salmanassés§ 1700, 727, 724, 722 

Salmu, vyslanec Burnaburiy II. Babylónského§ 1375

Salmu, Salmové§ viz Šalmu

Salmuna', řec. Salmana, madiánský velmož§ 1206

Salmús, př. v Persidě, gen. Salmúntu, snad dn. Bandar Imám Chomejní, dř. Bandar Šáhpur v Chúzistánu§ 324

Salmydéssos, kraj a m. v Thrákii na Černém moři, též Médeia, dn. Kıyıköy v TR; v bezprostředním okolí žili Thynové a jejich součást Hellény zvaná Prosožrouti/Melinofagoi§ 410, 399

Salómé (I.) z Idúmaie, hebr. Šlomit, dc. Antipatrova, sestra Héróda Velkého, manž. Iósépa, svého strýce, m. Bereníky§ 65, 29, 28, 17, 10, 5, 4
Salómé (II.), dc. Héródiady, manž. svého strýce Héróda Filippa a později Aristobúla Chalkidského, ka. Malé Armenie§ 30+, 34+, 48+, 54+  

Salómé Alexandrá I., hebr. ŠlomsíjónŠelomsíjón, též Alexandrá Salomé, ka, manž. Aristobúla I. a Ióanna Hyrkana I., s. Šimona ben Šetacha, m. Ióanna Hyrkana II. a Aristobúla II.§ 849, 104, 103, 76, 71, 69, 67

V essejských textech kumránských svitků je dvakrát zmiňována jako prostitutka, poněvadž sekta byla alergická na větší společenskou roli žen. Tím, že prosazovala farisaje, určila Salómé podobu židovství na dlouhá staletí. 

Salómé Alexandrá II.§ 76

Salomé, d. Tíridáta III. Armenského, manž. Reva II. Ibérského§ 284+  

Salómón, Salomón etc.§ viz Šlomo

 

Saló, celé jméno neznáme, Catónův kliens§ 149

Salón, Salóna, Salóné, lat. Salóna nebo Salónae (pl.), m. v Dalmácii, chorv. Solin u dn. Splitu (z Palátium, Spalatum, rozumí se dalmatského rodáka Diokleciána)§ 196, 181, 119, 78, 56, 49-, 6+, 9+, 10+, 18+, 170+, 302+, 305+, 311+, 316+      
Salóniá, rovina v Bíthýnii§ 302

Salónia, dc. Salóna, m. posledního dítěte Catóna Cénsória§ 149

Salónia Matidia, Matidia Augusta, dc. Ulpie Márciány, ses. Tráiánovy, s C. Salóniem Matidiem Patruínem, s L. Vibiem Sabínem m. Vibie Sabíny, manž. Hadriánovy§ 41+, 105+, 117+, 126+  

Salónína, manž. A. Caecíny Aliéna§ 69+

Salónína, manž. Gallienova§ viz Iúlia Cornélia Salónína Chrýsogona

Salónínus, s. předešlé§ viz P. Licinius Cornélius Salónínus Valeriánus

C. Salónius Matidius Patruínus, senátor se zázemím v Umbrii, manž. Ulpie Márciány (villa jeho rodiny dala jméno obci Matidiae, dn. Matigge), o. Salónie Matidie§ 105+ 

 

Salpensa, Salpesa, múnicipium Flávium S., m. v Baetice, dn. Cortijo de la Coria§ 82+

Salpinové nebo Salpinátové, Salpinátés (mn. č.), m. v Etrúrii, snad dn. Mte. Alfino§ 392-391
salpinktés (totiž agón, soutěž v troubení na polní trubku), olympijská disciplina§ 396, 328 

Salsum, ř. v Baetice, dn. Guadajoz§ 45

 

saltus Március, Marciův hvozd, lokalita v apuánské části Ligurie, proslavená porážkou konsulského vojska Q. Márcia Philippa; dnes snad na území obce Seravezza a jedno místo se dodnes jmenuje colle Marcio§ 186

saltus tridentínus§ viz Tridentum

Salua, churrit. stát na území budoucího Urartu§ 1275 

Salús, bohyně spásy, její chrám v Římě§ 306, 304, 302, 27  

salútátió, "pozdrav", obřadný§ viz proskynésis

Salútios z Mopsúestie, lékař§ viz s. v. lékaři (2)

Salústios, sofista§ 350+

Salústios ze Syrie/Emesy, sofista a neoplatónik, s. Basileidův a Theoklejin§ 350+

Salútius, Salustius§ viz Sáturnínus Secundus Salustius n. Salútius 

M. Salvidiénus, životopisec císařů§ 217+

Q. Salvidiénus Rúfus (Salvius), Octaviánův nauarch a legát§ 43, 41, 40

L. Salvidiénus Rúfus Salviánus§ cos. suff. 52+

Salvia z Chairóneie, d. filosofa Sexta, manž. Minúkiána st., m. Mnésaiova§ 161+, 200+

Salvius alias Tryfón, k. otroků na Sicílii§ 104, 101
Salvius, celé jméno neznáme§ 1. vrah Pompéiův, 48; 2. tr. pl. 43
P. Salvius Aper, praef. praet.§ 14+ 

C. Salvius Capitó§ cos. suff. 148+ 

P. Salvius Iúliánus, celým jménem po adopci L. Octávius Cornélius P. Salvius Iúliánus Aemiliánus, legát, významný právník, o. P. Salvia Iúliána§ 117+, 118+, 138+ (praef. Urbí), cos. ord. 148+, 140+, 148+, 193+      

P. Salvius Iúliánus, s. předešlého§ cos. ord. 175+, 182+ 

C. Salvius Líberális Nónius Bassus, manž. Vitellie Rúfilly§ cos. suff. 85+

L. Salvius Othó, o. principův a L. Titiána, s. M. Salvia Othóna, manž. Albia Terentie§ cos. suff. 33+, 69+

M. Salvius Othó, děd principův, o. L. Salvia Othóna§ 69+

M. Salvius Othó, nejslavnějším ze Salviů jezdeckého stavu, jako Imp. M. Salvius Othó Caesar Augustus, zimní císař roku 69 n. l.§ 33+, 39+, 58+, 68+, 69+   

Othó a jeho rod povznesl císař Claudius do stavu patricijského. Byl oddaným nerónovcem a císaři dokonce pomohl k Poppaeji Sabíně. Byla provdána za Rufria Críspína a Neró ji na oko provdal za Othóna, aby k ní měl rozjíždějící se maniak blíže. Neró pak Othóna vyslal do Lúsítánie jako správce provincie a Poppaeu si vzal (roku 65 ji těhotnou v návalu vzteku zabil kopnutím do břicha). Othónova smrt 16. dubna 69 n. l. se neslučovala s jeho dosavadním životem. Byl pokládán za změkčilce ochotného k jakékoli neřestné lumpárně. Ve smrti se ukázal pravý opak. Po nerozhodné bitvě v poli připravil pozůstalost, vyspal se a ráno se bodl do srdce. Není časté v historiích starého věku, aby imperátor byl tolik obdivován vojáky a milován, že si prý jich několik vzalo život u jeho hranice a jiní se navzájem pozabíjeli v zápasu.

L. Salvius Othó Titiánus, b. principův§ cos. 52+, cos. suff. 69+

L. Salvius Othó Coccéiánus§ cos. suff. 82+

T. Salvius Rufínus Minicius Opímiánus§ cos. suff. 123+

Salvius Valéns, právní poradce Piův§ 140+       

Sálybri᧠viz Sélymbriá
Salynthios z Agraje, k.§ 426, 424

Salzburg, m. a země rakouská, municipium Claudium Iuvavum v Nóriku, č. Solnohrad a Solnohrady§ 5500 

 

Sam'al či Šam'al, SMAL, aramaisovaný syrochet. stát v sev. Syrii, aram. Jaudi, Ja'udi, Ja'idi, Jádija, ass. Bít Gabbári, dn. jihoturecké Zincirli, snad hell. Níkopolis v Amánu§ 1000, 920, 880, 858, 857, 853, 850, 805, 740, 732
Samachós z Charakény§ viz Symachó 

Samaiás z Jerúsaléma, hebr. Šma'já, farisaios, ž. Polliónův§ 47

Samánum, ass. šejk§ 2150

Samánum, amor. státeček na Eufrátu§ 1830   

Samarkand§ = viz Marakanda

Samareia, m. a země Samarítis ve středu Palaistíny, m. Héródem přejmenováno na Sebasté (odtud Sebasťané), dn. arab. Sebastíje, hebr. Šomron/Šomeron, Šomrón, ass. Samerína, bab. Šamarain; sídelní m. Israélského království§ 1482, 1400, 1184, 1005, 933, 912, 880, 879, 854, 850, 842, 815, 798, 783, 773, 747, 746, 740, 738, 737, 734, 730, 727, 724, 722, 715, 539, 445, 433, 333, 311, 218, 168, 145, 129, 110, 84, 63, 57, 47, 43, 40, 38, 30, 4-, 6+, 30+, 36+, 38+, 41+, 44+, 51 až 54+, 59+, 66+, 67+, 70+, 352+     

Pravověrní Židé iúdští nazývali v náboženském schismatu Samareje (v kralické bibl. češtině Samaří a obyvatele Samareie Samaritány), řec. hoi Samareitai, to Kúthaión genos, Chutchaj n. Kuthim, a to podle babylónského města Kuta, kam byli z části vysídleni Assyřany. Héródés chátrající obec vybudoval v hellénistickém stylu s chrámem Augustovým s rozsáhlým svatým okrskem uprostřed města o šesti tisících kolonistech zpočátku.

Nezaměňovat s mesopotamskou Sámarrou, arab. Sámarrá´ v IRQ (srov. pod Mesopotamie); poblíž této S. roku 690 založil Sîn-achché-eríba/Sancherib Surmarrati, Š-, dn. Tell as-Suwwán, řec. Súma, syr. Sumra, u níž zahynul roku 363+ v bitvě císař Iúliánus.

samaritáni, šámrím, šomrím, "ti, co se drží zákona", židovská sekta; židovští obyvatelé zaniklého severožidovského státu Israél se drželi a dodnes drží ze „starého zákona“ jen prvních pěti Knih Mojžíšových, tzv. pentateuchu, plus Kniha Jozue/Jóšúa§ 36

Z kdysi rozsáhlé populace žilo na jaře roku 2009 ponejvíce v obci Kirjat Lúzá u Šechemu-Sichemu/Nábulusu v Předjordání a v obci Cholon u Tel Avivu, celkem asi 750 šámerim. Dodnes se pokládají za původní Israélce a horu Garizim (hebr. har Grizím, arab. džabal Džarizím) mají za místo zvěstování židovského monotheismu. Mají své velekněze Jahweova kultu, roku 2016 jím podle agentury AP byl Abdalláh Wasíf Taufíq (81). V Předjordání užívají arabských jmen, hovoří arabsky a chodí do arabských škol; náboženské svátky drží dle svých tradic. Židé se samaritánům dodnes straní. Na Garizim přitom stával Jahwův velký chrám, jehož téměř čtvercové základy o téměř stometrové straně se vykopávají. V době júdského království byl větší a asi také pro kult důležitější než jerúsalémský.

Království Israél bylo mnohem lidnatější než Iúdeia, půda výnosnější a hora Garizim podle všeho bývala dlouho hlavním ústředním kultovním místem všech židovských klanů, jak lze soudit z biblických příběhů Abrahámových a Mojžíšových. 

Sámarrá, m. v IRQ§ 5200, 2346 a srov. zde výše

 

Samarobríva, m. Ambiánů v Belgice, dn. Amiens§ 53-, 86+, 350+, 367+ a viz Ambiánové

Sambastové§ viz Sabarkové

 

Sambos z Indie, dynasta§ 325

Samé, m. na Kefallénii a homérovské jméno celého ostrova (Samos)§ 190, 189, 60

Saménové, Saménoi, arab. kočovný kmen v Syrii (?)§ 88  

Samgar§ viz Šamgar

Samgunu z Gambúlu, s. Bél-iqíšy, b. Dunána§ 652

 

Samhan, "Tři Hanové", korejská konfederace kmenových států Mahan, Činhan a Pjonhan§ 196

samhity, samhitás, sbírka hinduist. liturgických textů§ 1500, 1200  

 

Sámi, Sámiové, Saami§ viz Laponci

Samiadés z Mylas (?), s. Theodotův, nový člen syngeneie kolem svatyně Sinyriovy§ 295

Samios ze Sparty, nauarchos§ 401

Samios, básník, přítel Filippa V.§ 181

Samium z Larsy, Sámium, Sámum/"Ryšavec?", dyn.§ 2028, 2025, 2000, 1977, 1945    

Samius, celé jméno neznáme, podvedený rytíř§ 47+ 

Sammuramat§ viz Šammurámat/Šammuramát 

Samnagétos, osada Massilských, u dn. Marseille§ 600
Samnium, Samnité, synkopicky ze Sabínium, řec. Saunion, Saunitiké (sc. gé), Saunítai, země a národní svaz jižně od Latia až k Jaderskému moři, náležející mezi sabellské národy, viz pod Sabínové, hovořící jazykem oským ze skupiny osko-umberské; dn. z velké části na území regionu Molise, který má jméno po Rodolfovi z normanském rodu de Moulins, jemuž kraj roku 1045 připadl/comitátus Molisií§ 700, 545, 423, 420, 411, 353, 343, 341, 334 - 332, 326 - 318, 328, 316 - 314, 312 - 304, 298 - 292, 290, 281, 280, 278 - 275, 273, 270, 269, 268, 259, 225, 217, 216, 214, 211 - 209, 201, 180, 91 - 87, 82, 81, 49, 7

Vesnická populace se sdružovala kantonálně po klanech a rodech do págí a ty vytvářely čtyři kmenová uskupení zvaná oskicky touto s ročně voleným představeným meddiss tovtiks/lat. meddix tuticus: Hirpíní, Caudíní, Carricíní a Pentrí se sídelním střediskem Boviánem. Stejně jako Samnité hovořili Kampáni, Lúkáni, Bruttiové, Mársové, Vestínové, Marrúcínové, Frentánové a Paelignové.    
Samnucha, Samanucha,Samanminuchi, churrit. bůh oblíbený později u Assyřanů a Aramajů, družkou mu je Gubaba§ 973 a v theoforních jménech assyrských (Samnucha-ašaréd) 

 

Samoa, Americká Samoa, polynéské souostroví, dílem samostatný stát, dílem pod správou Spojených států§ před 6000 (1), 4000 

Samoga, m. jihosyrské/v Dekapoli polohy nezn.§ 129

Samojedi, jaz. skupina, srov. pod Encové a Něnci§ 4000

Samont, Sa-Mont, čati Amenemheta III.§ 1843

Samos, ost. v Íkarském moři, tur. Susam§ 1100, 1048, 986, 776, 730, 704, 700, 667, 652, 650, 635, 628, 611, 603, 600, 568, 532, 531, 524, 522, 520 - 517, 513, 500, 494, 491, 480 - 478, 460, 455, 442 - 440, 431, 412, 411, 409, 407, 405, 404, 394, 391, 390, 365, 357, 355, 342, 340, 334, 324 - 321, 319, 315, 306, 301, 300, 295, 281, 274, 263, 260, 250, 240, 219, 208, 201, 197, 195, 190, 167, 150, 133, 129, 85 - 83, 81, 69, 67, 63, 51, 32 - 30, 21, 20, 17-, 12+, 39+, 70+   

O původních dvou iónských fýlách viz pod Athény.
Samos, jméno arménských a kommegénských dynastů:§
Samos I. Arménský§ 317, 250
Samos II. Theosebés Dikaios Kommágénský§ 130, 98

Samos (asi) z Thessalie (?), spiklenec n. oběť Filippa V.§ 181 

Samosata (pl.), staré Kimuchu/Kummuch, sídelní m. Kommágény na Eufrátu u Karchemiše (nezaměňovat s Arsamósatou)§ 607, 606, 88, 38-, 72+, 120+, 129+, 257+, 360+    
V římské době garnisonní město. Turecká vesnice Samosat roku 1992 zmizela s celým okolím a s naprostou většinou antických pozůstatků pod hladinou přehrady Atatürk, kterou Turci postavili na Eufrátu koncem 80. let. Systém dvou tuctů přehrad na Eufrátu a Tigridu zatopil ještě řadu dalších historických míst, srov. např. Zeugma.

samospráva městská v římské říši§ viz tam 

Samothráké, "Samos thrácký", ost. před Thrákií v Egeidě s theokratickým státem Velkých bohů samothráckých§ 2000, 1502, 399, 390, 389, 281, 253, 245, 241, 227, 217, 216, 205, 200, 172, 168, 151, 129, 121, 84

Původním názvem Saonnésos podle Saona a později Dardaniá podle Dardana, jeho bratra a rovněž s. Diova a zakladatele Troie, který tu prý se svou matkou Élektrou zavedl kult fryžské Velké bohyně či Velké matky bohů a kněžské společenství Kabeirů-Saliů, Velkých samothráckých bohů Dioskúrů Kabeirů (srov. krétské Kúréty); zde i na protilehlém thráckém pobřeží byly tradičně dobré vztahy k Egyptu (srov. ptolemaiovské posice), související zřejmě se starými kultovními vazbami (kult Slunce mohli sem zavést uprchlíci z egyptského Achetatonu ve 14. st.?).

V hellénismu největší obchodní překladiště v severní Egeidě, protiklad jižního Délu. O původním jménu ostrova viz pod potopa. Saon dal ostrovanům zákony a rozdělil je do pěti fýl podle počtu svých synů. První inicioval do samothráckých mysterií Iasión. Když na ostrov dorazil Kadmos pátrající po své sestře Európě, byl zasvěcen a oženil se s Iasiónovou Harmonií. Jejich svatba byla prý první, na níž brali účast bohové a novomanžele potěšili dary.

Prvními hellénskými osadníky byli samští uprchlíci a exulanti vyhnaní z vlasti samovládci a živící se loupežemi na protilehlém thráckém pobřeží. Kolonisté převzali domorodé kulty, v jeskyni Zérinthos obětovali Hekatě za mystérií psy.  

Samprati§ viz Indrapalita

Sampsigeramos I. z Emesy v Syrii, dynasta nad okolím Bambyké, Berroie a Hérákleie u Kyrrhu (arab. Šamší-garam, řec. též Sampsikeraunos, Sampsikeramos, lat. Sampsiceramus), o. Iamblicha I.; o jeho rodu viz pod Emesa§ 65, 64, 51, 31, 162+   

Sampsigeramos II., občansky C. Iúlius S., manž. Iotapy III., o. Iotapy, manž. Aristobúla ml., a ss. Azíze II. a Soaima§ 17, 14+, 42+

Sampsigeramos/Sampsikeramos III. Silás, s. Alexiona II., vládce a velekněz, občansky C. Iúlios S.§ 78+, 120+

Sampsigeramos IV., emesský dynasta, poslední své dynastie, obč. jménem L. Iúlius Aurélius Sulpicius Sevérus Úranius Antónínus, poslední z dynastie§ 120+, 219+, 235+, 254+        

Samsi z Arabie§ viz Šamší
Samsimurruna, Samsimurrunája, m. ve Foiníkii, ass. název nevíme však, čeho§ 738

 

Samsó§ viz Vituriga

Samson§ viz Šimšón 

 

Samsú-Addu§ viz Šamší-Adad

Samsu-ditána z Babylónu, Šamaš-ditána/Šamši-ditána, k.§ 1626, 1594

Samsú-ilúna, Šamšú-ilúna z Babylónu, s. Chammurapiho, k.§ 1869, 1793, 1769, 1750, 1742, 1741, 1738, 1727 - 1712       

 

Samudragupta, s. Čandragupty I., druhý k. z dynastie Guptů, o. Rámagupty a Čandragupty II.§ 335+, 375+ 

 

Samuel§ viz Šmú'él

 

Samum, Sámum z Andarigu, amor. dyn.§ 1830

 

Samuna§ viz Nabû-šuma-iškun

 

samurajové§ viz pod žoldnéři