Gr-Gy

Grabaiové, ill. nárůdek§ 356

Grabos z Illyrie, dyn. Grabaiů§ 356

Gracchuris, Graccurris, dř. Ilurcis, m. na území Vaskónů, dn. snad Alfaro v regionu La Rioja§ 179

Gracchus Cloelius, vůdce Aequů§ 471, 458

Gracchus§ viz pod Semprónius

Gracchus, praef. Urbí§ 361+

Graecí (lat.), Graikoi§ viz Hellénes

Graecínius Lacó, velitel nočních stráží v Římě§ 31+ 

Graecopithecus§ pravěk

graecorománská kultura, v Anatolii§ 19

Graeculus, "Řečík"§ viz pod Hadriánus

grafologie§ viz pod písmo

Graikoi, Graikové/Řekové§ viz pod Hellénes

grammateus§ viz písař

grammaticí, č. gramatici (moderní význam posunut), slovníky a příručky jazykové, učitelé řečnictví a jazykoví, srov. též pod řečníci/rhétoři

Grammaticus byl vědec zabývající se filologií, ale i literární kritikou, ethnografií, folkloristikou a historií, výkladem a  rozborem textů. Nebyl to tedy zdaleka pouze filolog-linguista. Původně nazývali Římané člověka tohoto zaměření litteratus či litterator, ale zřejmě to znamenalo vůbec jen člověka gramotného, kdo byl schopen něco napsat. Podobně označovali Helléni člověka jazykově vzdělaného grammatikem, průměrně vzdělaného grammatistou.

O výkladech metrických viz pod hudba. O Paninim, nejstarším grammatikovi indickém, viz pod sanskrt.

Jako první se systematičtěji věnoval z Hellénů grammatice Aristotelés. Jméno měl peripatetik Chamaileón z pontské Hérákleie (srov. pod peripatos). Stoik Chrýsippos ze Sol (zemřel asi 208) spojil jazyková studia s logikou. Další stoik Kratés z Mallu na dvoře Eumena II. v Pergamu vybudoval středisko jazykových a literárních studií srovnatelné do jisté míry s vědeckou základnou ptolemaiovské Alexandreie. 

Rozsáhlou grammatiku řečtiny sepsal v Alexandreji kolem roku 120 Dionýsios Thráx, žák Aristarchův. Pod jménem jinak neznámého grammatika Filagria a Hieroklea se dochovala sbírka 264 vtipů, viz tam.

Další grammatici hellénští: Démétrios z Eryther, dostal občanství v Témnu. Autor mnoha knih o řečnictví a dějepisectví. Démétrios z Kýrény zvaná Džbán, grammatik, Démétrios z Troizény, grammatik, Aristarchovým žákem zřejmě byl filolog Dionýsodóros z Troizénu. Hippiás z Thasu vykládal Homéra. Komentátorem byl Kallistratos z Alexandreie, snad autorem spisu jménem Metonymie, hai metónymiai, jistý Archemachos z Euboje ze 3. st. př. n. l.

Jako ve všech dalších kulturních oborech i jazykověda vzala u Římanů začátek od Hellénů, většinou zotročených. Studium grammatiky zřejmě přinesl roku 168 do Říma Kratés, který byl v doprovodu Eumenova bratra Attala děkujícímu za zhoubu Makedonie a územní dary attalovské dynastii. Během své mise stoik spadl na Palatiu do kanalisační šachty a zlomil si nohu. Z nedostatku jiné činnosti přednášel ochotně naslouchajícím mladším Římanům po způsobu potulných sofistů a formy diskuse se líbily. Nikoli však římským konservativcům, pro něž zpochybňování zaběhlých názorů a zvyklostí znamenalo plíživou revoluci na ctnostech římské státnosti.

První komentář k literárnímu dílu latinsky napsal C. Octávius Lampadió, a to k Naeviově Púnské válce. První latinský epos autor (zemřel po druhé púnské válce) sepsal nečleněně souvisle a Octávius ho rozdělil do sedmi knih (nemůžeme posoudit, neboť dílo se nedochovalo). 

Po něm komentáři opatřili a veřejně předčítali Enniovy Annály Q. Vargunteius a Lúcíliovy Satury Laelius Archeláus a Vettius Philocómus, autorův přítel. Archeláovým žákem byl Pompéius Lenaeus a Philocómovým P. Valerius Cató, který o majetek přišel za Sully a vedle učitelství proslul jako básník alexandrijské školy - neóterik.

Po Archeláovi a Vettiovi se stejnými autory zabýval L. Aelius Stiló Praecónínus (* 154 v Lanuviu), který skládal projevy patriciům, vyučoval je řečnictví a gramatice a jako první z Římanů se obíral historickou mluvnicí latiny.

S Aeliem spolupracoval jeho zeť Ser. Clódius, rovněž jezdeckého stavu. Pak si ale přivlastnil dosud nevydaný spis tchánův a usvědčen s ostudou opustil Řím. Stihla ho pakostnice a aby unikl bolestem, natřel si nohy jedovatou látkou a umrtvil je, takže mu sice zůstaly, ale necitlivé. Tvrdí to C. Suétónius Tranquillus, autor slavných císařských životopisů a z části zachovaného spisku a grammaticích. Řadu grammatických postřehů uchoval ve svých Attických nocích, Noctés Atticae, A. Gellius.

Základní práce o latině byly hellénských autorů, přivlečených do Říma v 1. st. jako zajatce mithridátovských válek: Tyrannión, Alexandros Polyhistór a Parthenios. Kolem roku 100 ovšem vyučoval a psal o latinské grammatice L. Aelius Stiló Praecónínus a později M. Terentius Varró věnoval latině 25 knih, z nichž se z velké části zachovalo šest. Kritická vydání latinských autorů Plauta, Terentia, Lucrétia, Vergilia a Horátia pořídil v 1. st. n. l. M. Valerius Probus.

Přes zájem rodilých Římanů a Italiků většina grammatiků byli hellénští otroci. Římané si vážili vzdělanosti, jakkoli dávali najevo svou povýšenost nad Hellény, cena byla velmi vysoká a koupě takového člověka byla považována za prestižní záležitost. Tak např. jistého Dafnida koupil vojevůdce a přítel Mús Q. Lutátius Catulus (zavražděn 87) za 700 tisíc sesterciů. Krátce nato grammatika propustil, aby si jako Q. Lutátius Daphnis, jak se nyní jmenoval, mohl otevřít školu a vyučovat.

Bohatec Aeficius Calvínus najal L. Ápuléia, aby za čtyř sta tisíc séstertiů roční gáže učil grammatické discipliny (pro srovnání: minimální majetek opravňující k členství v senátu, čítal tři sta tisíc HS). 

Takto osvobozovaní Helléni neučili jen v Římě a jeho okolí, ale také v provinciích. V Galliích učili v 1. století Octávius Teucer, Sescénius Iakchus a Oppius Charés. 

Byli hellénští grammatici-propuštěnci i jiného ražení, nejen vědeckého a pedagogického. Jistý grammatik Curtius Níciás/Nícia neboli Níkiás z Kóu měl díky Cn. Pompéiovi Mágnovi římské občanství a měl blízko k Cicerónovi. Přesto patřil mezi přátele triumvira M. Antónia, který ho roku 41 na Kóu dal provolat tyrannem, tedy samovládcem po římským protektorátem. Vydržel u vlády do roku 33, kdy ho sesadil Octaviánus a na jeho místo povýšil umělce, kytaristu Theomnéstora (v CSD viz roky 41 a 33).

Váženými učiteli řečnictví a latinské grammatiky byli v 1. století Sevius (!) Nícánór, který zemřel na Sardinii, a Aurélius Ópillius, který byl rovněž propuštěncem, a to neznámého epikúrika a ke stáru působil ve Smyrně, kam z Říma následoval neprávem odsouzeného a později rehabilitovaného P. Rutília Rúfa (žák stoika Panaitia zemřel po roce 78, viz v CSD rok 105 a 91), autor mnoha titulů, učitel filosofie, řečnictví a grammatiky. 

M. Antónius Gniphó, narozený v Galliích jako svobodný, znalý latiny stejně jako řečtiny vyučoval mladého Caesara v jeho domě a řečník M. Tullius Ciceró od něho bral lekce ještě roku 66 jako praetor. Epikúrik M. Pompilius Andronícus, Hellén ze Syrie, který, když neuspěl s výukou filosofie v Římě, začal psát vyučovat filologii v Kýmách/Cumae, ale trpěl nouzí a musel prodávat autorství svých děl. 

Horatiovým učitelem byl Benevenťan L. Orbilius Púpillus, původně voják, který se svou grammatickou živností přišel do Říma v padesáti za konsulátu Cicerónova (63). Dožil se téměř sta let a mimo jiné proslul i jako první autor, který si ve zvláštním spisu stěžoval na těžkou roli učitelů v konfliktech s rodiči žáků. Věhlasu totiž dosáhl také v tom, že se zdatně po vojensku oháněl holí. Též jeho stejnojmenný syn vyučoval grammatice. 

L. Ateius Praetextátus Philologus z Athén byl přítelem a metodickým a jazykovým rádcem historiků Sallustia a po jeho smrti Asinia Pollióna. Jméno Philologus si dal po Eratostheneově vzoru s významem „vzdělanec”. 

Cornélius Epicadus byl propuštěncem diktátora Sully a doplnil jeho nedokončené autobiografické dílo. Ve sboru augurů fungoval propuštěnec jako vyvolávač (calátor). Uznával ho Sullův syn Faustus. Staberius Erós byl thrácký otrok, který se stal učitelem např. caesarovrahů Brúta a Cassia. Za Sully prý brával do školy děti z proskribovaných rodin grátís

L. Pompéius Lénaeus jako otrok doprovázel Cn. Pompéia Mágna na všech výpravách a grammatickou školu v Římě si otevřel už jako propuštěnec až po jeho smrti a jeho synů, tedy po roce 35. 

Q. Caecilius Épiróta, „Épeiróťan”, pocházel z Tuscula a byl propuštěncem T. Pompónia Attika a přítelem C. Cornélia Galla, prvního z římských správců Egypta. Žil prý u něho „familiarissime”, což pobuřovalo Augusta. Po Gallově sebevraždě roku 26 v Alexandrii (viz v CSD) si otevřel školu. Než se uchýlil ke Gallovi, vyučoval patnáctiletou dceru svého patrona Caecilii Attiku (zemřela snad před rokem 32, kdy zemřel její otec), s níž se roku 36 oženil M. Vipsanius Agrippa; stala se matkou Vipsanie Agrippiny, manželky Tiberiovy. Musel z Agrippova domu odejít, neboť vojevůdci přišly učitelovy styky s manželkou příliš důvěrné. Caecilius nadále usiloval o vybranou klientelu, nicméně odmítal učit žáky mladší sedmnácti let.

Učitelem Augustových vnuků C. a L. Iulia Caesarů byl M. Verrius Flaccus, který vyučoval na Palátínu v domě Catullů, tehdy součásti Augustova domu. Zaujal principa metodou soutěživosti při výuce a učil za sto tisíc séstertiů ročního platu. Sepsal spis Dé orthographiá, „O pravopisu”. Když zemřel za Tiberia, postavili mu v Praeneste sochu na místě, kam dal kdysi vytesat do mramoru obecní kalendář.

Jeho současníkem a sokem byl Scríbónius Afrodisius, otrok a žák L. Orbilia Púpilla. Vykoupila a propustila ho Scribonia, manželka kdysi Octaviánova a matka jeho Iúlie.

Jako divadelník, učitel a filologický komentátor v Augustově době proslul L. Crassicius Pásiclés z Tarentu, který si později dal jméno Pansa. Učil  mimo jiné Iulla Antónia, triumvirova syna, ale později znenadání vyhledávanou školu rozpustil a věnoval se filosofii Q. Sextia, zakladatele školy, která přečkala pouze několik desetiletí. 

Učitelem filologa a správce veřejné Palátínské knihovny C. Iúlia Hygina z Hispánie byl propuštěnec Cornelius Alexander Polyhistór, jehož do Říma dovezl z Alexandreje Božský Iúlius. Byl přítelem Ovidiovým a historika a konsulára roku 4 n. l. C. Clódia Licína. Vedle knihovnické a učitelské činnosti se věnoval psaní prací starožitného, historického a ethnografického charakteru, např. o římských kultech a zemřel chud. Jeho propuštěnec a žák Iúlius Modestus začal v šedesáti psát Ineptiae, Hlouposti, které se po rozšíření později jmenovaly Iocí, Žerty, sbírku anekdot. 

Učitelem Maecenatovým a jeho propuštěncem byl C. Melissus ze Spólétia. Vytvořil  nový druh togaty, tzv. trabeatu (podle oděvu římských jezdců), o jejíž podobě není přesných informací. Řídil knihovnu v Octávině sloupořadí. 

Za přehnaně přísného strážce čistoty latinského jazyka platil M. Pompéius Márcellus, jehož jako vyučeného grammatika kdosi věnoval Maecenátovi. Učitelem řečnictví a grammatiky Cn. Pompéia Mágna byl propuštěnec L. Voltacílius Pilútus, který ovšem napsal i biografie svého patrona a jeho otce C. Pompéia Strabóna a podle latinské tradice se stal prvním historikem - propuštěncem.

M. Antónia a Octaviána-Augusta učil majitel řečnické školy M. Epidius. K M. Antóniovi měl blízko rhétór Sex. Clódius ze Sicílie, učitel latinské i řecké rhétoriky. M. Antónius mu věnoval u Leontín rozsáhlé pozemky. 

Augustus též naslouchal přednáškám Apollodóra z Pergama a grammatika a chráněne-ev Alexandreji Áreios Didymos prý sepsal na 350 prací, hlavně komentářů literárních děl; byl přezdíván ve stáří bibliolathás, tj. Zapomínač knih.

Z gallské Novarie byl C. Albutius Silus, autor jedné z mnoha učebnic řečnictví. Ze strachu před lidmi, v jejichž neprospěch rozhodl u soudu, prchl do Říma. Na stáří se vrátil a když veřejně vysvětlil, proč chce zemřít, přestal jíst a odešel. 

Q. Remmius Palaemón z Vicetie/Vicenza se narodil jako otrok narozený z „domácích” otroků (vernae) a paní domu ho dala vyučit tkalcovství. Vzdělal se při doprovázení syna paní do školy. Jako její propuštěnec oslňoval později v Římě znalostmi a uměním spatra skládat verše. K tomu byl vyhlášeným proutníkem, vejtahou milujícím luxus. Několikrát denně se koupal a jeho roční plat, který brával od klientů, jedno sto tisíc séstertiů, mu moc nestačil. Vyšel však, neboť kromě pedagogické činnosti provozoval ještě manufakturu na výrobu šatů a výnosný vinohrad. Principové Tiberius a Claudius o něm však říkali, že by Palaemón/Palaimón byl posledním, jemuž by svěřili děti do školy. Nicméně jeho žákem byl básník A. Persius Flaccus (narozen roku 34 n. l. dožil pouhých 27 let) a řečník a učitel řečnictví M. Fabius Quintiliánus (narozen kolem roku 35).

Na vojně sloužil M. Valerius Probus z Berýtu, poněvadž však přes své úsilí nedosáhl na hodnost centurionskou, odešel do civilu a věnov al se filologickým vědám. Sbíral staré rukopisy a vydával je s kritickým aparátem, čímž se zasloužil o vědu nejen literární; neměl vlastní grammatickou školu.

Filoxenos psal v 1. století o dialektech řečtiny, mezi něž ovšem zahrnul i latinu. Za Augusta bádal Tryfón, autor první učebnice syntaxe a prvního slovníku literárního jazyka. Za Tiberia studoval hellénistické básníky a Pindara jistý Theón.

V 1. a 2. st. n. l. během attické renesance, atticismu v literárním jazyku, který se tak začal odlišovat od jazyka mluveného, vynikali lexikálními studiemi a příručkami Frynichos, Moiris/Moeris a Pollux. 

Za Hadriána pojednával o syntaxi Apollónios Dyskolos z Alexandreie a jeho práce si získala všeobecného uznání. Jeho syn Ailios Hérodiános je autorem práce o přízvuku a oba jsou zřejmě posledními, kteří ve starém věku v oboru řecká grammatika přišli s něčím původním. SpisuO skladbě, Peri syntaxeós tón tú logú merón, který byl směrodatný ještě v předminulém století. Ze 4. st. n. l. sepsal grammatické pojednání jistý Diomédés Charisius. Hésychios z Alexandreie v 5. století sestavil zachovaný slovník řečtiny.

Ve 2. století n. l. žil grammatik a řečník Iúlius Polydeukés. Grammatik Apión komentoval Platóna a byl autorem knihy o pyramidách.

Později prosluli grammatik a učitel rhétoriky 4. a 5. st. n. l. jako Aelius Dónátus, Vergiliův komentátor Servius, Hellén Prisciánus, autor nejznámější latinské grammatiky starého věku, a Macrobius, autor ethnografických kompilačních, ale informačně bohatých Sáturnálií.

Znalost řečtiny po rozdělení říše v západní části upadala. Kromě oblastí, které zůstaly po symbolickém konci západořímské říše pod byzantskou kontrolou, řečtina v 6. století n. l. ze západního Středomoří víceméně vymizela. S všeobecným úpadkem vzdělanosti související s rozmachem monotheistického křesťanství a latinisací kultu upadal také zájem o řecké autory. Např. jeden z křesťanských ideologů Augustínus měl jen rudimentární znalosti řečtiny.

V byzantském světě přežilo křesťanské kulturní pogromy kupodivu více tradičních polytheistických autorů než známe dnes. Např. velké množství hellénské literatury zaniklo v Kóstantínopoli při dobytí střediska řeckého křesťanství Turky roku 1453, včetně Kallimachovy Aitia a epyllion Hekalé.

Z 10. století n. l. je lexikon zvaný Suda/Súda. Význam slova není znám (zkratka?) a později bylo zkomoleno na slovník Suidův, podle Suidás, snad část opevnění.


Grammeni, novodobá ves u Filipp v GR§ 106+

gramotnost, gramotný dynasta, první zmiňovaný§ 2096

Grampians, skotské pohoří§ viz Graupius móns

Granada, dn. m. v Andalusii, z arab. Gharnát, na místě ibérského m. Iliberris, Illiberis v Baetice (není v textu)

Gráníkos, ř. v Tróadě v Malé Frygii, homérovský Gréníkos (dn. Çan, Biga n. Koça Çayı)§ 334, 331, 328  

Grania Honóráta, manž. legáta Q. Lollia Urbika§ 138+

L. Granius Castus§ cos. suff. 142+ 

Granius Serénus, legát§ 123+

Grannus, kelt. bůh léčivý§ 166+, 212+, 213+  

Granua, ř. na dn. Slovensku, dn. Hron, něm. Gran; snad totožný s ř. Cusus (nevztahuje-li se k Váhu)§ 10-, 18+, 174+  

Grapté z Adiabény, magnátka z vládnoucí dynastie§ 36+

Graptos, lat. Graptus, "Malovaný", císař. propuštěnec asi Tiberiův§ 58+

Gráta, d. Iústíny s Valentiniánem I.§ 364+, 375+ 

Grátiána, d. M. Maria Grátidiána, manž. L. Sergia Catilíny§ 82

Grátiánopolis, dn. Grenoble§ viz Allobrogové

Grátiánus, armádní důstojník, o. augustů Valentiniána a Valenta§ 364+

Grátiánus, Imp. Caesar Flávius Grátiánus Augustus, manž. Flávie Máximy Cónstantie, d. Cónstantia II. s Faustínou§ 29, 238+, 337+, 359+, 361+, 367+, 368+, 373 až 385+, 388+, 392+, 393+ a viz také pontifex máximus a Victoria 

Grátiánus, s. Theodosia I. s Flávií Gallou§ 379+

Grattius Faliscus, didaktický básník§ 1 n. l.

Grátus, celé jméno neznáme§ cos. 280+

Graupius móns, Graupijské pohoří, Grampians ve Skotsku s Ben Nevisem§ 77+, 83+ 

Gravisca/Graviscae, viz také pod Tarquinií, Etruskové a Aigína; dn. Porto Clemente§ 640, 181

Grégoriovci, č. Řehořovci, arménští Arsakovci§ 301+, 338+ a viz jednotlivá jména 

Grégorios Arsakovský zvaný Fóstér n. Fótistés/Osvětlovač, Světlonoš, s. Anaka z rodu parthských Súrénů, křesť. misionář a první armenský katholikos§ 252+, 301+

Grégorios z Nazianzu§ 1. latifundista, původ. židovský sektář, biskup ve své vlasti, manž. Nonny, o. lékaře Kaisaria a Grégoria, 329+, 364+; 2. křesť. ideolog, krátce biskup v Kónstantínopoli, s. biskupa Grégoria a Nonny, b. Kaisariův, 329+, 350+, 360+, 364+, 380+, 381+     

Grégorios z Neokaisareie v Pontu zv. Thaumatúrgos/Divotvůrce, křesťanský hodnostář, b. Athénodórův, ž. Órigenův, biskup v Neokaisareji§ 185+, 364+ 

Grégorios z Kaisareie Kappadocké, b. Basileia Velikého, biskupa v Nysse, křesť. ideologa, Makríny ml., Naukrátia a Petra, biskupa v armenské Sebastě§ 185+, 329+, 364+  

Grégorios z Kappadokie, patriarcha v Alexandreji§ 338+, 345+, 364+, 374+   

Grégorius n. Grégoriánus, tajemník Diocletiánův, editor sbírky císařských ediktů§ 290+

Grégorius z Tours, biskup, hagiograf a kronikář§ 255+, 259+ 

Grenoble, lat. Grátiánopolis§ viz tam a Allobrogové

Greuthungové, Greutungové, Grutungové, Grothingové, Greothyngové, "stepní Gotové", pozd. zváni Ostrogotové§ 269+, 272+, 278+, 336+, 369+, 375 až 378+, 380+, 381+, 385+, 386+, 392+ a viz pod Gotové 

griko, řecký dialekt v okolí Lecce§ viz pod Alísion

Grimm, bratři Grimmové Jacob a Wilhelm, jazykozpytci a národopisci§ 200+

Grinos z Théry, k.§ 638, 631

Grónsko, arktický ostrov pod dánskou správou§ pravěk, 5500

Grumbatés, k. Chiónů/Chiónitů§ 356+, 359+ 

Grumentum, obec v Lúkánii, dn. ruiny u Grumento Nova v provincii Potenza§ 207, 90 

Grutungové§ viz Greutungové

Gruzie, středověký a novověký stát, srov. Kolchis a Ibérie§ 5999, 4000, 748, 139+, 256+, 319+   

Gryllos z Athén§ 1. o. Xenofóntův, 430, 353; 2. s. Xenofóntův, b. Diodórův, 394, 365 
Gryllos z Chalkidy§ viz Eurylás

Gryneia, Gryneion, m. v Aiolidě, dnes u Aliağa§ 650, 404, 399

Guadalquivir, ř. ve Španělsku§ viz Baetis

Guarthigirn z Powysu§ viz Vortigern

Guatemala, moder. stát. útvar ve Střední Americe§ 1800, 500

Gubaru§ viz Ugbaru, tj. Gobryás

Gubla§ viz Byblos

Guda, Gula§ viz Gala z Numidie

Gudea z Lagaše, dyn.§ 2255, 2191, 2164, 2144, 2124, 1866

Gudžarát, dn. ind. stát, ve starém věku geógrafy území nazýváno Lariké a Sauraštra, řec. Saraostos§ 2300, 321, 155, 115, 78+, 375+ 
G. má jméno od jednoho z kmenů Bílých Hunů/Hefthalidů (viz tam), kteří tu vládli v letech 420 – 552 a smísili se s domácími Hindy. 

Gu'edenna, Gu-eden-na, kraj při Girsu na území Lagaše v Sumeru, dn. Džúch᧠2600, 2490, 2460, 2450, 2144  

guenna, guennakku, sum. a akk. místokrál/guvernér Nippuru§ 2119, 688 

Gufrašnasp, satrapa v Adiabéně§ 283+

Guinea, novodobý africký stát§ před 6000

Guise, franc. katolický rod§ 350+

Gujlichu z Hunů§ Sü-li-chu 

Gula§ viz Gala

Gulkišar z Přímoří, k.§ 1625, 1570

Gulla-Nidaba-anna-pad z Kiše, k.§ 3200

Gulussa z Numidie, řec. Golossés, k., s. Masinissův, o. Massivův§ 172, 170, 152, 150 - 148, 111

Gunčen z Hunů§ viz Ťün-čchen

Gundericus, Gunderich, s. Godigiselův, k. Vandalů-Hasdingů a Alánů§ 336+

Gundíšápúr, m. v Chúzistánu, podle jedné etymologie "Šápúrova lepší Antiocheia", původní jméno města nezachováno, osídlena mimo jiné množstvím římských válečných zajatců, též vědci ze "Západu" a jinověrci, dn. u Dezfúlu v IR§ 216+, 257+, 276+  

Gundomadus, též Gundomar, k. části Alamannů, b. Vadomariův§ 354+, 356+, 357+  

Gunginazu z Melid, k.§ 712

Gungunum z Larsy, k§ 2025, 1933, 1915, 1906 

Guni-lacha, jeden z elamských krajů§ 2346 

Gunitum, Gunidu z Lagaše, s. Gurmua/Gursara, o. Ur-Nanšeho§ 2540

Guntheric, gotský velmož§ 250+

Gupta, Šrí G., Śrí G., o. Ghatotkači, děd Čandragupty I., zakladatele dynastie v Prajagu v Dóábu§ 320+

Gupta, Guptové, severoindická dynastie v Magadě od poslední třetiny 3. st. n. l. do poloviny 6. st.§ 22, 250+, 320+, 335+, 337+, 375+    

Gurasimmu, aram. kmen v Babylónii§ 680

Guraš z Armenie, b. Tigránův§ 68

Gurdi z Melid§ viz Kurti

Gurgum, kraj již. Komagény, chetitský stát§ 746, 740, 711

Sídelním m. bylo Marqasi, viz, pozdější Germanikeia.

Gúriána (pl. n.), m. v satrapii Areia, západně od dnešního Herátu v AFG, snad dnešní Ghúríán§ 208

Gurmu n. Gursar z Lagaše, velmož, děd Ur-Nanšeho§ 2540

Gurnia, mí na moři na severu Kréty, archeolog. lokalita, jméno novověké od gurna/napajedlo§ 1800

Gutium, Gutijci, země a její obyvatelé na sv. Mesopotamie a vých. od ní, zhruba sev. část Súsiány po pohoří Zágros; ass. Quti - srov. s Aššur (zřejmě nejstarší jméno Assyrie), později hanlivě pro Skythy/Iškuzája§ 2550, 2346, 2292, 2255, 2230, 2206, 2191, 2144, 2119, 2006, 1797, 1790, 1769, 1763, 1761, 1760, 1755 673, 652, 546

Guttónés, Guttónové, viz Burgundové

guvernér§ viz pod legátus

Guyana, moderní stát jihoamerický§ 500

Gúzánu, Gúzána, sídel. m. stejnojmenného aram. knížectví, dř. Bít Bachiáni, Gózán, hellénist. Gauzánítis, dn. Tal Halaf, srov. pod Mygdonie§ 5200, 763, 759

Guzummanu, oblast v jihobab. bažinách§ 703

Gýgaia z Makedonie§ 1. 512, d. Amynty I.; 2. 383, 359, d. Archeláova
Gýgaia§ viz Koloé

Gýgés z Lýdie, k., ass. Guggu, srov. také pod prsten§ 742, 716, 678, 665 - 663, 658, 655, 652, 643

Gylippos ze Sparty, vojevůdce§ 446, 414, 413, 404

Gýlis ze Sparty, gen. Gýlia§ 1. 648 (Ol.); 2. Agésiláův polemarchos, 394

Gylón z Athén, gen. Gylóna, o. Kleobúly, děd Démosthenův§ 405, 384 

gymnasion, v Alexandreji, jeho osudy§ 145, 126, 96
gymnasion, v Římě§ 59+

gymnasia jinde§ viz jejich jména a pod Athény, ústava

gymnasiarchie, viz leitúrgie a pod Athény, ústava

Gymnésiai§ viz Baleáry

gymnopaideiai, "svátek nahých chlapců" ve Spartě, viz Bohové a jejich svátky§ 544, 417, 371

gymnosofisté z Indie, „nazí mudrci“, hellénské označení pro bráhmany a vůbec všechny indické učitele moudrosti§ 340, 324, 19

V hellénismu se tu a tam g. zdržovali na panovnických dvorech. Soudívá se, že za Alexandra šlo buď o jisté buddhisty nebo o specificky o džinistickou mnišskou sektu digambara z Taxil, "nebeských oděvů", tedy nahých, s nimiž hovořil Onésikritos (srov. pod školy, Pyrrhón z Élidy).

Jménem je znám g. Mandaris/Dandamés a Sfinés alias Kalános z Taxil a v Alexandrově vojsku získali přívržence a žáky, s nimiž putovali na Západ. Kalános (73), prý zdravil "kale", s nímž Alexandros často rozmlouval, se v Súsách roznemohl, poprvé v životě, a v únoru roku 324 se dobrovolně upálil než aby čekal na nemohoucí stáří: vstoupil na již planoucí hranici, srov. pod sebevražda sebeupálením, kde také zmínka roku 19 o Zarmarovi n. Zarmanochégás z Bargosy/Baryzagy z Augústova doprovodu, do něhož se dostal z indické diplomatické mise, viz rok 20: Athénští mu postavili pomník.
Do doby kolem roku 340 spadá akmé materialistického filosofa Anaxarcha z Abdér, kterého dal později příšerným způsobem popravit jeho osobní nepřítel Níkokreón z Kypru (srov. Anaxarchův osud se Zénónem Élejským: oba byli utlučeni v obřím hmoždíři). Anaxarchos byl s Alexandrem v Indii, kde mjimo jiné diskutoval s gymnosofisty. Podobně zakladatel skepse Pyrrhón z Élidy, který byl též na výpravě a po návratu prý napodoboval jejich asketický životní styl. Byl to vzácný příklad přímého indického vlivu, speciálně buddhistického, na hellénské myšlení... • Podle všeho existovala v ptolemajovské Alexandrii indická komunita, první západní, „evropská“, srov. rok 118 a 117 a příběh Eudoxa z Kýziku.

Teprve v moderní době nastal příval indické moudrosti, životosprávných a náboženských praktik do Evropy a západního světa. Do Spojených států přijel úspěšně propagovat jógu roku 1893 jako první Vivekánanda. 

gynaikokratie, gynaikokratický, vláda žen§ 331

gynaikonomos, dozorce nad ženami§ viz pod Athény

Gynaikopolítés, též Nitriótés, eg. nomos§ 285

Gyndés§ viz Dijála

Gypidové§ viz Gépidové

Gyptis, d. Nannova, k. ligurských Segobrigů, manž. Fókajce Protida§ viz pod Massaliá

Gyrtóné, m. v Thessalii§ 187

Gytheion, m. v Lakónice, pozd. Marathonisi, dn. opět Gíthion, hlavní přístav Lakónů s doky válečné flotily§ 456, 407, 370, 222, 195, 193, 192, 189