Dr-Dž
Drá'Abú an-nagá/angl. Dra Abu an-Naga, spis. arab. Dirá'Abú an-nadžá, "Ruka zachráncova", nekropole thébsk᧠1600
Drabéskos, mí. v Thrákii se zlatými doly§ 488, 478, 464
drachma, drachmé, arab. dirham/pl. daráhim, jako měrná jednotka; srov. pod obolos a v přílohách viz míry a váhy§ 680
Dracontius§ 1. ředitel mincovny v Alexandreji, 362+; 2. vicárius Africae, 364+; Blossius Aemilius Drac., právník v Karthágu za vandalské éry, básník, není v CSD
drak, jeho podoba na standartách§ viz legie
Drakón z Athén, gen. Drakonta, zákonodárce§ 624, 621, 410
V jeho době vypadala athénská ústava (podle Aristotela) ryze oligarchicky (on sám nebyl tvůrcem ústavy, ale určitých trestních zákonů). Plná občanská práva s aktivním volebním právem měli jen ti, kteří si mohli pořídit zbroj. Devět archontů bylo voleno z nezadlužených občanů s majetkem nejméně deset min, stratégové a hipparchové, pokud už tehdy existovali, nejméně sta min a měli děti starší deseti let. Radu, búlé, o 401 člověku (srov. obnovení oligarchické ústavy roku 411) losovali z plnoprávných občanů starších třiceti a muselo se dostat v cyklu na všechny Athéňany. Za půjčky se v té době ručilo vlastním tělem (= dlužní otroctví). Zákony kromě těch, které se týkaly vražd, zrušil roku 594 Solón.
Drakón z Kóu, s. Stratónův, dvořan Antigona I.§ 295
Drakón z Mytilény, s. Penthilův, b. manželky Pittakovy§ 618
Drakón z Pellény, dyn. v Atarneu§ 398
Drakón ze Stratoníkeie, grammatik§ viz pod grammatici
Drakón z Thessalie, lékař z rodu Hippokratova§ 327 a viz pod lékaři
Drakontidés z Athén, strat., jeden ze Třicítky§ 433, 404
Drangiána, satrapie ve vých. Íránu, dn. již. Afghánistán a vých. Persie; íránský kmen Drangů, Drangové§ 330 - 328, 323, 321, 325, 208, 205, 200, 180, 171, 124, 35+
Drappes, vůdce Senonů§ 51
Drapsataka (pl.), m. v Baktrii, snad dn. Kundúz v AFG§ 329
Drastamat, odhodlaný sebevražedný armen. šlechtic§ 366+
drát ostnatý§ viz pod zdi
Draudakon, pevnost illyr. Penestů polohy nezn.§ 170
Drávidové, Protodrávidové, Melanoidé, Melanidé, zřejmě pův. sousedé lidu harappské kultury§ před 6000 (2), 4000, 2000, 1800
Někdy na přelomu 4. a 3. tisíciletí žili na prostoru mezi východní Afrikou, jižní Arábií, Perským zálivem a severovýchodním Íránem jako lid černočervené keramiky. V období let 1500 - 1200 se pohybovali v Indii jižním a východním směrem, 1200 - 800 byli Árji masově z povodí Indu tlačeni do Dekkánu a na indický jih a jméno Dravida se stalo označením pro jih a střed Indie. Nejpokročilejší z Drávidů/Dramilů, kmenů drávidské jazykové skupiny, byli Tamilové (země Tamilů - Tamilákam, měla hellénské označení Dymiriké či Lymiriké). Jejich první centra na jihu Indie kolem roku 300 převzala písmo bráhmí a upravila ho. O společných prapředcích s Číňany viz tam, o středoasijském možném původu viz rok 4000.
Dravus, Draus, ř. v Pannonii, dn. Dráva§ 6+, 351+
Drepané§ viz Korkýra
Drepanius§ viz Latínus Pácátus Drepanius
Drepanon, ves v Bíthýnii, rodiště matky Kónstantína I. Heleny, přejmenováno jejím synem na Helenopolis, dn. Hersek v TR§ 293+, 337+, 360+
Drepanon či Drepana (pl.), „Srp“, m. na záp. Sicílii, dn. Trapani, přístav Eryku, v řím. době nevýznamný§ 260, 254, 250 - 247, 244, 242, 241, 82
Dréros, m. na východu Kréty§ 480, 220, 111
Založeno v geometrickém období (900 – 650), Apollónův chrám z doby kolem 650 je jedním z nejstarších známých chrámů hellénského světa, v něm dřevěné sošky Létó, Artemidy a Apollóna pobité bronzovými plíšky (starší datace praví 725-700). V hellénistické době spojencem Knóssu, obýváno až do rané východořímské doby. Dnes ruiny Driros v okresu Lassithi. Z Dr. z doby c. 650 – 600 pochází nejstarší známý právnický nápis v Evropě, jímž sněm, „polis“ (také první zmínka), zakazuje vykonávat funkci kosmy, nejvyššího státního úředníka, deset let od jeho složení; pokud zákaz překročí, nesmí už nikdy být do ničeho volen a zaplatí dvojnásobek částky, o nichž v úřadu rozhodoval.
Drimakos, vůdce zběhlých otroků na Chiu§ 333 a viz piráti
Drinopol§ viz Adriánopolis
drogy, návykové látky, konsumace, viz narkomani, lékaři a kuchyně/kulinářství
Dromichaités, k. Getů§ 292
Dromichaités, thrác. dynasta§ 260 (identický s předešlým?)
Dromichaités, stratégos Mithridáta VI.§ 87, 86
dromedár§ 5999
Dromokleidés z Athén§ 1. arch. 475; 2. démagógos, 294
dromos, běh/sprint, základní disciplina na olympiádě§ viz pod hry
(dromos) hoplítés, běh v plné zbroji§ vide ibid.
Drópidés z Athén§ 1. arch. 593; 2. arch. 645
Drópidés z Makedonie, o. Kleita, Alexandrova kritika§ 334
Dropión z Paionie, dyn.§ 286
druidové, druidae, druidés, drysadae, řec. dryides, dryidai, též semnotheoi/"vznešení bohové", keltští kněží§ 49+, 69+ a viz Gallia
Drusilianus Rotundus, Claudiův náročný dispénsátor§ 49+
Drúsilla, d. Kleopatry (IX.) Selény II. s Iúbou II., manž. Antónia Félíka§ 25, 23+, 41+, (52+), 73+
Drúsilla, d. Héróda Agrippy I. a Kyprou, manž. Azíze z Emesy a M. Antónia Félíka, m. Agrippy§ 35+, 41+, 42+, 44+, 52+, 79+
Drúsilla§ 1. ses. a milenka Gáiova, manž. M. Aemilia Lepida, kultovním jménem Panthea, 37 až 39+; 2. d. Gáia s Milónií Caesónií, 37+
Drúsion, maják v Kaisareji na Moři§ 26+ a viz s. v. sedm divů (2)
Drúsus§ viz pod Claudius Drúsus n. Lívius Drúsus
Drususstein, "Drúsův kámen", věžovitý kenotaf Neróna Claudia Drúsa Germánika v Mohuči/Mainz§ 9
drúzové, druzové, arab. darzí, durzí (snad podle údajného zakladatele učení Muhammada ad-Darazí), dín at-tauhíd, „náboženství jedinnosti boží“, al-muwahhidún-monotheisté, kult mezi ethnickými Araby, který vzešel z muslimského prostředí, má s islámem pramálo společné a mohamedány není pokládán ani za sektu. Vymezovali se ostře vůči křesťanům, roku 1860 v Damašku a okolí a na území pozdějšího Libanonu masově vyvražďovali křesťany a po celé Syrii ničili kostely z křesťanského dávnověku. Většina vyznavačů žije v Levantě. Není v CSD.
dryas, tři chladná období z konce pleistocénu§ před 6000 (2)
dryfaktos§ viz soreg
Dryopové, řec. Dryopes, Dryopis, pozd. Dóris, lid ovládající z velké části pozdější střed. Helladu, pravděpodobně předhellénská populace, pokořeni Dóry§ 1555, 1100
Drypetiná, d. Mithridáta VI.§ 149, 66
Drypetis z Persie, d. Dáreia III., manž. Héfaistiónova§ 324, 323
Drytón z Pathyri, s. Pamfýla z Kréty, hornoeg. klérúch, manž. Sarápiady a Apollónie, o. Esthladův§ 130
dřevo, zákaz vývozu z Makedonie§ 335
dřevo, nejstarší opracované§ pravěk (1), 5999
DU-Tešup z Amurru, DU-Tešub/Ari-Tešup (?), dyn., nezn. čtení, první ze své amorejské dynastie měl churritské jméno, totožný s Beti'iluem (?)§ 1350, 1317, 1270, 1250 a viz pod Beti'ilu
Dua-Cheti§ viz Cheti
Duaenre, Dua-en-Re, wezír ve Čtvrté dyn., s. Chafreho s Meresanchou III., o. Babaefa (II.)§ 2613, 2558, 2533
Duaenhor, Dua-en-Hor, s. Chufuův n. Kawabův, o. asi Nebti-hotepy§ 2589
Duatentopet, Duat-ent-Opet, Duat-ent-Ipet, ses. a manž. Ramessea IV., m. Ramessea V.§ 1166
Duathathor Henuttaui§ viz Henuttaui I.
Dubgal/Kišibgal z Uru, vojevůdce§ 2540
Dubnovellaunus, kelt. dynasta v již. Anglii, k. Trinovantů§ 54, 6+
Dubul z Arame, ensi§ 2292
A. Ducenius Geminus, praef. Urbí§ 68+
C. Ducenius Proculus§ cos. suff. 87+
P. Ducenius Vérus§ cos. suff. 95+
P. Ducenius Verrés§cos. suff. 124+
Dudhadh, angl. Dowth, archeol. lokalita v Irsku§ 5000
Dudu z Lagaše, o. Enentarziho§ 2384
Dudu z Akkadu, k.§ 2227, 2206, 2191
Duduchepa§ viz Daduchepa
K. Duélius, též Duellius, Duílius nebo Duillius§ cos. 336
C. Duélius, Duílius, dle jiné verse byl Cn.§ cos. 260, dict. 231
M. Duillius, tr. pl.§ 471
M. Duélius, vůdce lidu během 2. secesse§ 357
Duellóna§ viz Bellóna
Dugdammé, Tugdammé§ viz Lygdamis
duch svatý, řec. hagion pneuma, lat. spiritus sanctus, hebr. ruach, podle křesťanského mýthu s Marií otec Ježíše§ 189+ a viz Iésús a křesťanství
důchod, pense starobní, spoření, sociální zabezpečení§ viz eranos
Duchsusu z Mardamanu, dyn.§ 2292
Dúketios, vůdce Sikulů§ 461 - 459, 453 - 451, 446, 440
Dulcitius, dux, armádní velitel Britannie§ 368+
Dulius (?) Sílánus§ cos. ord. 189+
dům, obydlí§ viz architektura
dům, smrt v jeho troskách§ viz smrt
Dúmá (hebr. tvar), severoarab. kmen§ 689
Dúma, ass. Adummatu/Adummútu, oása s kult. místem Qedarů v sev. Saudské Arábii, dn. Dúmat al-džandal v provincii al-Džauf§ 689-, 40+ a viz pod chrámy, dálkový obchod
ad-Dumajr§ viz Goharia
Dumnacus, vůdce Andů§ 51
Dumno, Duvno§ viz Delminium
Dumnoríx, kníže Haeduů, pro přípravu protiřím. povstání roku 54 zabit, b. Dívikiákův§ 60, 58, 54
Dumnoríx z Galatie, o. Déiotara I.§ 73
Dumuzi, "Pastýř", akkad. Marusur, k. v Bad-tibiře, č. Zákonný syn§ 3200
Dumuzi z Kuaru, "Rybář", k. v Uruku§ 3200, 2800
Dunaj, ř.§ viz Istros
dunajská monarchie, podunajská říše§ 45
Dunánu z Gambúlu, aram. šejk, s. Bél-iqíši, b. Samgunův§ 675, 652
Dungi z Uru§ viz Šulgi
Duniaš, bůh z kassitského pantheonu?§ 1594
Dunna-Sach, rodem z Poeufrátí, o. Adad-šuma-usura, k. v Babylónu§ 1219, 1183, 1160
Dunnum, m. u Nippuru v Babylónii§ 1798
Dunnu ša Libur-zánin-Aššur, dř. čteno Líšur-sala-Aššur, opevněný statek§ 1072
Dunqul᧠viz Dongola
Duppi-Tešub§ viz Tuppi-Tešub
Duptunos, Ti. Iúlius D., dyn. na Bosporu Kimm.§ 342+
Dúr-aduk-limmu§ viz Dúr Katlimmu
Dúr Apil-Sîn, pevnost u Sippar§ 1831, 1125
Dúr Aššur, ass. pevnost kdesi v Zágrosu, dř. Atlila v Dagaře v Zamuji§ 881, 659
Dúr Atchara/Dúr Abichara (?), přejmenováno na Dúr Nabû§ 711
Dúr Balíchája, sídel. m. Bít Ša'alli§ 731
Dúr Bél-Charrán-bélí-usur, město založ. assyr. velmožem v pustině dn. Wádí Sarsár/Tharthár na severu IRQ, bývá lokalisováno jako Tell Abta, srov. však Ramazu Jamútbálskou roku 1779§ 755
Dúr Dádúša, pevnost na Tigridu§ 1797
Dúr Enlil, pevnost v babylónském Přímoří§ 1459, 324 a viz pod Durine
Dúr Jakín, pevnost a sídlo aram. kmene Jakínu, viz§ 711, 707
Dúr karašu, venkov. sídlo u Sipparu§ 547
Dúr Katlimmu n. viz Dúr-aduk-limmu, též jmenováno jako Magdalu, řím. Magdala, dn. Tell Šéch Hamad na dolním Chábúru§ 878
Dúr Kurigalzu, dn. 'Aqarqúf u Baghdádu§ 1400, 1337, 1160, 1097, 1077, 1068, 885
Dúr Nabû§ viz Dúr Atchara
Dúr Papsukkal, m. n. pevnost na Dijále polohy nezn.§ 814
Dúr Samsu-ilúna§ viz Tutub
Dúr Šarrukén, založ. Šarrukénem Akkadským kdesi v prostoru Baghdádu§ 1160
Dúr Šarrukén, m. v Assyrii, dn. Chorsábád v IRQ, dř. ves Maganuba§ 717, 714, 705
Dúr Šulgi, mí nezn. polohy§ 1337
Dúr Tukulti-apil-Ešarra§ 737
Dúr Untaš, ass. Dúr Undási, m. v Elamu, dn. Čoghá Zanbíl/Chogha Zanbil v Súsiáně, dnes v Chúzistánu v IR§ 1266, 645
Dúra (sg. i pl.), Hellény nazývaná Európos na Eufrátu, m. v Parapotamii, dn. Sálichíja§ 316, 221, 195, 129, 96, 87-, 164+, 180+, 193+, 240+, 257+, 363+
Kolonisovány Níkánorem, stratégem Horních satrapií za Seleuka i. a Antiocha i. (bez dynastického jména?). Jméno zřejmě podle Seleukova makedonského rodiště, zánik seleukovské moci nepřečkalo. Admin. centrum satrapie či stratégie Parapotamie. Nejstarším známým datem z Dúr je asi potvrzení prodeje pozemku na pergamonu z roku 117 SE/195, pak dedikační nápis z roku 343 SE, roku 31 n. l.: „Ammónios, syn Apollofana, Seleukova syna, obětoval za svou spásu, Lýsaniovu a bratrů.“ Nejvlivnějším rodem ve městě byl v parthských dobách klan Lýsiův, který dědičně držel nejdůležitější úřady zřejmě doživotně, nikoli jednoročně a zřejmě nebyly epónymní (stratégos kai epistatés, stratégos poleós, genearchés). Od roku 33/2 se v arabském či arabisovaném rodu vyskytují především jména Seleukos, Lýsaniás či Lýsiás. Např.: Roku 487 SE (= 175/6 n. l., parthské) Lýsiás, syn Lýsaniův, Seleukova syna, stratégos a epistatés města a z „předních a zasloužilých přátel“ a „osobních strážců“ obětoval.“ Za římské éry se z epistata stal logistés, curátor. Dúrénští byli polytheisty: kromě dynastickému kultu věnovali nápisy např. prosté „Megalé Tyché Dúrás“. Dúrénská synagóga s nápisem z roku 244 n. l. je největší vykopaná a je s freskami s biblickými motivy (včetně nahé ženy), viz pod Iúdaioi.
O prodeji pozemků/klérů a hekad viz pod kléros. Helléno-arabský mix ukazuje nápis např.: „…Athénodóros, syn Aristodémú, druhým jménem/řečený Rhageibélos, syn Machchisaiův…“.
Nejstarším dochovaným nápisem je dedikace z roku 343 SE = 31 n. l.: „Roku 343 shromáždil (jako dar) Ammónios, syn Apollofana, syna Seleukova na svou spásu a Lýsaniovu a sourozenců.“ (Cumont, Syria IV, 1923, 204)
Posledními dvěma doloženými nejvyššími úředníky ve městě byli: Seleukos, stratégos kai epistatés tés poleós, z roku 169/170 n. l., stratégos kai epistatés Aurélius Héliodórus z roku 180 n. l. a stratégus Durae Septimius Lusiás z doby kolem roku 200 n. l. Z roku 251+ pochází zmínka o Seleukovi, synovi Theofilově, syna Seleukova, nalezená v Palmýře (v Dúře drželi Palmýrští vojenský oddíl více než dvě staletí). Roku 256 byla Dúra zpustošena Peršany, roku 273 opuštěna, o téměř století pozdějí za Iuliána Apostaty byla pustou lokalitou a v okolí žilo množství jelenů.
Lúkiános tvrdí, že byla kolonisována z Edessy, zřejmě orrhoénské; tzn. že to byli Arabové. Ptolemaiova mapa Dúru vede pod ryze arabským Addara/Eddara čili ad-Dara a Audzara čili nedaleký Dejr az-Zór („Klášter na zarostlém pobřeží“, beduíny zván Dejr aš-Šaar, „Klášter látek z kozí srsti“, dříve Dejr Rummán), vykopávky na místě vsi Sálhijja na syrském, pravém běhu řeky.
Dúra (pl.), pevnost na východním břehu Tigridu kdesi v Assyrii/hellénistická Apollóniátis, kde uzavřen druhý mír nisibský (řec. název neznám)§ 221, 220, 363+
Duranki, Dur-an-ki, "Pojítko nebes a země", přízvisko Nippuru resp. Enlilova chrámového komplexu§ 1024
Duras, dácký dynasta§ 44
Duratius z Pictonů, velmož§ 51
Durdhara, manž. Čandragupty Maurjského, m. Bindusáry§ 321
Durchumid, m. v Anatolii s assyrskou obchodní osadou§ 1920
Dúris ze Samu, gen. Dúrida i Dúria, s. Kaiův/Skaiův, b. Lynkeův, politik a historik§ 1266, 340, 301, 270
Dúris z Athén, malíř červenofigurální keramiky§ 500
Durine, pevnost v již. Babylónii, pozd. Charax, Alexandreia atd., viz§ 1459, 324
Durius, ř., řec. Dorios, dn. Douro/Duero , P a E§ 151, 137, 133
Durnovaria, osada v Anglii, dn. Dorchester§ 43+
Durocortorum, pozd. Cívitás Rémórum, Rémí/dn. Reims, sídel. m. Rémů, srov. tam§ 54, 356+, 363+
Duronia, zlolajná matka, viz pod bakchánália a travičství (rok 186)
L. Dúronius, praet.§ 181
M. Dúronius, tr. pl.§ 97
Durostorum, řím. stálý tábor v Moesii, dn. Silistra v BG§ 87+, 390+
Durotrigové, kelt. lid na jz. Anglie§ 43+
Durovernum, osada v Anglii, dn. Canterbury§ 43+
Dúrum, m. n. mí v Babylónii§ 1809
Duruša z Qadeše, dyn.§ 1482
Durynsko, Durynkové, Thüringen, historická země v Německu, germánský národ, francko-saskými spojenci poraženi roku 531+ a země roku 534 rozdělena, dn. německá spolková země; srov. Hermunduři§ 1300, 3, 200+, 235+
Dúsarés, Dúsarés Arra§ viz Dú aš-Šará
Dú aš-Šará, Dú š-Šará, "Ten ze Šary", nejvyšší z bohů Nabatajů, manž. Allaty, zrodil se z baityla jmenem Chaabú (cf. Ka'aba), ztotožňován s Diem i Dionýsem, řec. též Theos arabikos, lat. jeho svatyně Dúsarí sacrum, za Antónína Pia konány hry actia dúsaria. D. vyznavač jmenován dúsariastés, na jednom nedat. nápisu z Rhodu xúsariastés§ 96, 47, 10, 9-, 5+, 40+, 247+, 363+ a viz Arabové (2)
Dú š-Šará A'ra, Dúsarés Arra, bůh Bostry§ 70+
Dusigu, ka v Eble, manž. Irkab-, Damua, m. Išar-Damua§ 2500
Dutthagámaní, Dutugámunu, k. na Cejlonu§ 245, 175, 101, 77
duumvirí, duomvirí či duovirí (psáno II vir), řec. dyó andres, duumvirí náválés, úřad pro správu flotily; nezaměňovat s duoviry – nejvyššími městskými úředníky kolónií v západní části říše, kteří jednou za pět let prováděli municipální census, sestavovali seznamy dekurionů (duovirí quinquennálés)§ 311
L. Duvius Avítus§ cos. suff. 56+
Duvno, Dumno§ viz Delminium
dux, pl. ducés, "vůdce", velitelé armádních jednotek v pohraničních provinciích, podléhaly mu nejméně dvě legie s legáty v čele§ 293+, 327+
dveře u Hellénů, se otevíraly zevnitř ven, a proto se prý klepalo při odchodu z domu, aby se otevíráním venku na ulici nikdo neudeřil. Římané měli otevírání dovnitř do domu a je dochována zmínka o tom, že M. Valerius cos., bratr Poplicoly, byl poctěn domem se dveřmi, které se otevíraly ven. U Hellénů „zamykal“ zámek domovních dveří zvenčí, ale otevřít se dal jen zevnitř, lacónicus clávis, lakónský/spartský klíč.
"Dva sokolové", egypt. panovník dyn. 0, čtení nezn., též Džu-Hor/Horova hora (?)§ 3500
Dvojříčí, Dóáb (Doab)§ viz pod Uttarpradéš
dvojspřeží, dopr. prostředek, řec. to zeugos§ viz biga
dvojspřeží, závodní disciplína§ viz synóris
dvořané, lidé kolem císařů, "císařští"§ 285+
dyarchie, ve Spartě vláda dvou královských rodů§ 370, 219, 219, 217, 195
V Římě se královská dyarchie neuchytila, viz rok 746, srov. však spoluvlády príncipů Márka a Véra, Caracally a Gety, rok 211+. Jinou formou dyarchie byla dlouhá éra římského principátu, kdy se o výkonnou moc dělili princeps-císař a senát, kteří měli dokonce rozděleny příjmy z provincií a vlastní správní úředníky.
Dýmaia, fýla v Dýmě§ 280
Dymánes, Dymánové, dórská fýla, v Sikyónu a na Kóu§ 595
Dýmé, m. v Acháji, též Dýmai, lat. Dýmae, původně se tak jmenoval kraj, město jmenovala Páleiá resp. Stratos a polis povstala spojením osmi obcí; D. spolu s Tritaiou, Fárai a Ólenem věnoval Augustus Patrám§ 756, 314, 281, 280, 276, 255, 226, 219, 218, 210, 209, 198, 163, 115, 67
Dymiriké, Lymiriké, viz Drávidové a Tamilové
Dynamis Filorhómáios, ka. v Bosporu, d. Farnaka II., vn. Mithridáta Eupatora, manž. Asandra, Skríbónia a Polemóna I. (gen. Dynamie)§ 46, 44, 35, 19, 16 - 14
Dynamius, podlý císařský úředník§ 355+
dynastés, dynasta§ viz pod král
dynastická rasa v Egyptě, theorie§ 3236
dynastie, vládnoucí královské rody, ve starém věku v Egyptě a Mesopotamii často spíše skupina vladařů určité éry, než rodinně spříznění, kterou sestavili dávní historikové/chronografové, sum. bala, akk. palû, též časové období, doba vlády§
dynastie mesopotamské:
adabsk᧠2550
Akšaku§ 2490, 2420
anšanská/anzanská, churritská, Ike-chalkiho§ 1320, 1222
awanská první§ 2600, 2550, 2255
awanská druh᧠2400, 2346, 2255, 2030
Eparti, elamsk᧠1860, 1545, 1520, 1570
elamská, čtvrtá říše§ 1222, 1125, 1116
ešnunnsk᧠1763
chamazijsk᧠2550
chetitská první/star᧠1650, 1590, 1525, 1460
chetitská druhá/střední§ 1525, 1460
chetitská třetí/nov᧠1525, 1460, 1200
isinská první§ 2025, 2021, 1798
isinská druh᧠1156, 1068, 1024
kišská první§ 3200, 2700
kišská druh᧠2550, 2490, 2420
kišská třetí§ 2420
kišská čtvrt᧠2420, 2384, 2346
lagašská první§ 2450
lagašská druh᧠2384, 2280, 2255, 2119
larssk᧠2025, 1763
marisk᧠2600, 2490
mariská limsk᧠1830, 1761
přímořská první§ 1720, 1450
přímořská druh᧠1024, 1006
simaškijská první§ 2255, 2030, 1910
simaškijská druh᧠1910, 1860
sússk᧠viz čtvrtá říše elamská
ummsk᧠2490, 2450, 2420
urská první§ 2600, 2550, 2490, 2460
urská druh᧠2460, 2420, 2316
urská třetí§ 2700, 2490, 2460, 2191, 2119, 2028, 2006
urucká první§ 3200, 2800, 2700, 2600
urucká druh᧠2490, 2420
urucká třetí§ 2384
urucká čtvrt᧠2255, 2119
urucká pát᧠2119
dynastie v Babylónu:§
první, amorejská/babylónsk᧠1895, 1894, 1594
druhá, první přímořsk᧠1895
třetí, kassitsk᧠1895, 1594, 1156
čtvrtá, isinská druhá (její součástí první aramajská)§ 1895, 1156, 1068, 1024, 770
pátá, druhá přímořsk᧠1895, 1024, 1006, 1004
šestá, z Basu/Bazi§ 1895, 1004, 987, 978
sedmá, elamsk᧠1895, 987, 978
osmá, druhá babylónsk᧠1895, 978, 733
devátá, assyrsk᧠1895, 733, 626
desátá, chaldajsk᧠1895, 626, 539
dynastie v Egyptě (členění spočívající na základech Manethónových):§
00§ 3500
0§ 3500
I.§ 3500, 3236, 2990
II.§ 3200, 3236, 2983, 2686
III.§ 2686, 2613
IV.§ 2613, 2498
V.§ 2686, 2498, 2345, 2002
VI.§ 3174, 2686, 2184, 2002, 1871
VII.§ 2184
VIII.§ 2278, 2184, 2160
VIIII.§ 2686, 2160, 2133
X.§ 2160, 2133, 2047, 2040, 2002
XI.§ 2278, 2133, 2100, 2040, 2002, 1998
XII.§ 2686, 2375, 2100, 2040, 2002, 1998, 1797, 1786
XIII.§ 3500, 2686, 1786, 1740, 1676, 1650, 1633
XIV.§ 1786, 1720, 1676, 1650, 1600
XV.§ 1674, 1570, 1567
XVI.§ 1674, 1650, 1570, 1567
XVII.§ 3174, 1650, 1647, 1570, 1567
XVIII.§ 2642, 2558, 1567, 1361, 1348, 1320, 730
XVIIII.§ 2686, 2453, 2375, 1320, 1223, 1205
XX., ramesseovsk᧠2491, 1223, 1205, 1085
XXI., tansk᧠1113, 1102, 1085, 945, 770, 720
XXII., libyjská první§ 1140, 945, 825, 770, 764, 758, 730, 720
XXIII., libyjská druh᧠825, 818, 770, 758, 751, 730, 720, 715
XXIIII., I. sajsk᧠730, 720, 715
XXV., núbijsk᧠1567, 945, 751, 730, 720, 655
XXVI., II. sajsk᧠664, 655, 525
XXVII., I. persk᧠viz krále Peršanů
XXVIIa. povstalci§ 463, 453
XXVIII., III. sajská, povstalec§ 404, 399
XXVIIII., povstalci§ 399, 380
XXX., poslední domácí§ 380, 343
XXXI., II. persk᧠viz krále Peršanů
XXXII., alexandrovsk᧠viz Alexandros III. a IV. z Makedonie
XXXIII., ptolemaiovsk᧠viz Ptolemaiovci
XXXIIII., povstalci§ 204, 186
dynastie čínské, výčet a data§ 2200
dynastie israélské:
první§ 933, 912
druh᧠912, 887
třetí§ 887 (885), 842
čtvrt᧠842, 747
pát᧠746, 722
dyó andres, řec. ekvivalent lat. duumvirí§
Dyrrhachion/Dyrrháchion, m. v Illyrii, pozd. název pro Epidamnos, srov. též tam; původ. jméno pro poloostrov, it. Durazzo, dn. Durrës v AL§ 206, 181, 168, 146, 142, 116, 83, 57, 49, 43, 31
Dyskinétos z Athén§ arch. 370
Dyteutos z Galatie, dyn. v části Pontu a Kománách, s. Adiatorikův§ 39, 29, 12-, 34+
dzogčhen, ang. dzogchen, "velká dokonalost", jedna z podob buddhismu§ 127
Džabal al-Bišrí§ viz Bašar
Džabal al-Uwajnát, "Hora pramenů", pohoří v poušti na eg.-lib.-súdan. hranici s eg. nápisy§ 2686, 2040
Džabal Hamrín, nízký horský hřbet na východ od Tigridu směrem k Zágrosu v IRQ, sum. Ebech, ass. Jalman (?), řec. Oreikon (?)§ 3200, 2316, 2119, 908, 220
Džabal Sahába, archeol. lokalita na Nilu v sev. SDN§ před 6000, 3500
Džabal as-silsila, "Řetězová hora", eg. Chenu, Cheni, kamenolom u Asuánu§ 1998
Džabal Šammar, vysočina v Nadždu, KSA§ 115+
Džaddi, ves na severu SDN§ před 6000 (2)
Džadža§ viz Chasechemuj
Džahi§ viz Foiníkie
džáhilíja, doba nevědomosti§ viz pod Arábie, Arabové
Džaimini, ž. Vjásy, hind. filosof, zakladatel školy mímámsy§ 200
Džajadám, s. Čaštany Kšatriji§ 78+
Džamdat Nasr, Džemdet Nasr, archeolog. lokalita severně od Kiše, starým názvem snad NI.RU§ 3200
džanapada, angl. janapada, árjské státy na severu IND, cf. mahádžanapada§ 1800, 600
Džal z Nabatie, nabat.: ǧal, s. Ghantův, protiřím. rebel§ 106+
Džal'ád§ viz Galaáditis
Džalálábád/Dželálábád, m. v Afghánistánu§ viz Dionýsiopolis v Kóféně
džanadžáti, označení předárjské populace v Nepálu§ 1800
Džanet§ viz Tanis
Džarásandha z Magadhy§ 600
Džari, armádní velitel v Jedenácté dyn.§ 2118
Džarucha, m. v Egyptě u Achmímu/Chenmet, asi rodiště Tije, manž. Amenhotepa III.§ 1408
Džašmu§ viz Gašmu
Džati, dvořan Imhotepův, k. Osmé dyn.§ 2160
džáti§ viz pod kasty
Džau, s. Chujův, b. Uniho/Weniho, o. Ibiho, čati Pepiho I.§ 2333, 2283, 2278
al-Džauf, oasa na severu KSA§ viz s. v. Dúma
Džáwá, mí ve východní jordánské poušti§ 23-, 70+
Džazíma, nabat. Gadimat, řec. Gadimathos, angl. přepis Gadhima, Jadhimah, k. Tanuhů/Tanúchů§ 250+, 270+, 325+
Džazíra, Džezíra, "Ostrov", sev. část Mesopotamie§ 3500, 1462, 1320, 942, 902 a viz Chanigalbat/Chani-rabbat, Mesopotamiá a Ikosion
džebel§ viz džabal
Džedamenenefanch z Mendéty, dyn.§ 730
Džedefmin§ viz Mindžedef
Džedefptah, Džed-ef-Ptah, popř. Ptah-džed-ef, hypothetický panovník Čtvrté dyn. identifikovaný s řec. jménem Thamfthis§ 2505, 2498
Džedefre§ viz Radžedef
Džedet, m. v Deltě§ viz Mendés
Džedho/Džedhor z Egypta, k.§ viz Tachós
Džedhor§ viz Theón
Džedchonsefanch, Džed-Chons-ef-anch, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 945
Džedchonsienefanch, Džed-Chonsiu-en-ef-anch, Amunův velekněz v Thébách za Dvacáté první dyn.§ 1075
Džedkare, Džed-ka-Re, wezír§ 730
Džedkare Isesi, Džed-ka-Re, Hor Džed-chau, manž. Setibhory, k. Páté dyn.§ 2686, 2414, 2375, 2345, 2333
Džedkare Šemaj, k. Osmé dyn.§ 2170
Džedmutesanch, manž. Osokona II., m. Nimlota II. Thébského§ 874
Džedwebasettiuefanch, Džedbastetiuefanch, wezír§ 730
Džefaihapi, Hapidžefa, nomarcha za Senwosreta I., manž. Sennuweje, o. Idi§ 1963
Džefatnebti, Džefat-Nebti, manž. Huniho (?)§ 2642
Džefi z Koptu, o. nomarcha Dagiho§ 2160
Džehuti§ viz Thot
Džehuti, jako k. Sedmnácté dyn. Sechem-Re-semen-taui, Hor Iči-em-nechtu, manž. Mentuhotepy§ 1629
Džehuti vulgó Thuti, správce financí Hatšepsuty§ 1504
Džehuti, vojevůdce Thutmosea III.§ 1482
Džehuti, eg. guvernér syrských území za Amenohotepa II.§ 1450
Džehutihotep, Džehuti-hotep, nomarch z župy Wenet/Zaječí nomos, manž. Hathothotepy§ 1928
Džehuti-em-het/Thotemhet z Hermopole, s. Nimlotův§ 745
Džehutinefanch, Amunův kněz v Thébách§ 945
Džehutimes, Džehutimesu, Džehuti-mes§ viz Thutmose
Džehutinacht I. až V., Džehuti-nacht, Thút-nacht, dynastové v Hermopoli§ 2160, 2061
Džemdet Nasr§ viz Džamdat Nasr
Džer, alias Iti II., Iteti, Atti (?), starší čtení Chent, novji též Zer, k. První eg. dyn., manž. Her-Neit a Nacht-neit (?)§ 3174, 3127, 3096
Džeráš/Džaraš§ viz Gerasa
Džerma§ viz Garama, Garamantes
Džertej, řec. Túfion, dn. arab. at-Túd, Tód, již. od Luxoru s chrámem Montua§ 2160, 1962
Džeseretanchnebti, Džeseret-anch-Nebti, manž. tetiho II. (?)§ 2648
Džet n. Wadži alias Ittiu/Tiu, k. První eg. dyn.§ 3174, 3096, 3054
Džibuti, Djibouti, arab. Džíbútí§ viz Somálsko
džihád, nasazení, úsilí o propagaci islámu, nejčastěji ozbrojenou cestou§ 393+
Džimmu, Džinmu, Džimmu Tennó, angl. přepis Jimmu, zakladatel státu a dynastie Jamato, japonského císařství§ 660, 585
Začátek jeho vlády 11. února roku 660 je dodnes v Japonsku slaven jako den založení státu, kenkoku kinenbi. Pochován leží v Kašihaře v prefektuře Nara a roku 2016 držel císař Akihito s rodinou poprvé po stu letech u příležitosti 2600. výročí Džimmova úmrtí vzpomínkové obřady na zakladatele panovnické dynastie.
Džina§ viz Vardhamána
Džingú, Džingú-kógó§ viz Oki-naga-taraši-hime no Mikoto
džinismus (angl. jina, též jain, džainismus), indické učení o nenásilí, nezabíjení čehokoli a askesi jako cestě k vykoupení, svět nemá tvůrce ani zániku ani žádného ducha/atman, svět bohů podrobuje vyšším zákonům, učení blízké buddhismu§ § 599, 527, 493, 461, 297, 185
Datovací éra dž., virasamvat/vikrám samvat, začínala roku 528/7, rokem smrti Džiny, Mahávíry. Síť jeho příznivců, sangha, prý měla na 14 tisíc členů. Ideologie nikdy nedosáhla za hranice Indie, na rozdíl od buddhismu nikdy neměla misionáře. Když se slavný maurjský panovník Čandragupta po vypuknutí hladomoru ve své magadhské říši rozhodl přijmout nauku džinismu, roku 297 abdikoval a se svým přítelem a veleknězem Bhadrabáhem odešel na jih do Karnátaky. Ve Šravanabelgole oba zemřeli dobrovolnou hladovkou. Bhadrabáhu sepsal biografii Mahávíry Džiny. Po knězově smrti se džinisté rozdělili na liberálnější švétámbary/svetambary, „bíle oděné“ (opustili původní nahotu po rozhodnutí koncilu v Pátaliputře, kde též schválili texty svého učení ), a orthodoxní digambary, "vzduchem oděné", kteří u ní setrvali. Tito žili především v Karnátace, srov. tam. Textový kanón potvrdil druhý džinistický koncil ve Vallabhí v Gudžarátu roku c. 450+.
Dž. přepracovávali díla vázaná na vedy a hinduismus. Paümačarija/sanskrt. Padmačarita ze 2. n. 3. století n. l. je nejstarším džinistickým epem - přepracovanou Rámájanou, neboť podle džinistů byl Válmíki lhář. Na pokyn Mahávíry vyprávěl správné podání epu jeho žák Gotjama Indabhúti králi Senijovi, známému spíše jako Bimbisára Magadhský, o jménu viz v indexu s. v. Bimbisára. Mnohem později stoupenci džiny pod jménem Pándavačarita upravili též Mahábháratu (c. 1200+).
Digambara Kundakunda vynikl jako ranědžinistický filosof a autor řady spisů (1.-2. st.+, možné též 4. st.+). Jeho žák Umásvámin složil v sanskrtu Tattvárthádhigamasútru/Hlavní motiv pro pochopení pravé podstaty věcí (druhým názvem Dašasútrí), dílo uznávané též švetámbary.
Džňátrkové, árj. klan na sev. IND; srov. pod Mahávíra§ 600
Džoser, Džoserit, k. Třetí eg. dyn., Horovým jménem Nečeri-chet, manž. Hetep-her-nebti, o. dcery Inetkaes§ 2703, 2686, 2667, 2648
Džoserti, Džoserteti§ viz Teti II.
Džu-Hor§ viz Dva sokolové
Džúzehr, Góčihr z Persie z rodu Bázrangí, dyn., o. Rámbehešty§ 208+
Džürčenové, piny. Nuzhen, angl. Jurchen, tunguzské kmeny, předkové Mandžuů§ 263+