Kleio - As

ás, gen. assis, římská mince as, řec. assárion je z lat. assárius nummus§ 476, 89 a viz v přílohách míry a váhy

Ásá z Júdy, k., řec. Asa, bibl. č. Aza§ 933, 914, 905, 900, 888, 873

Asa-hagi, vůdce banditů v Japonsku§ 70+

Asaák§ viz Arsak, Aršak

As'ad§ viz Abú Karíb As'ad

Asaj z Albánie, k.§ 371+

Ásám, spolk. stát IND§ 1800, 500

Asandris, fýla v Hérákleji p. Latmem, gen. Asandridy§ 321

Asandrochos z Maiótidy, o. Aspúrgův§ 14

Asandros Filokaisar Filorhómaios z Kimmerijského Bosporu, k., manž. Glykareje a Dynameje (nom. Dynamis)§ 48 - 46, 44, 35, 19, 14-, 90+

Asandros z Pydny§ 1. s. Filotův, satr. Lýdie, Iónie a Kárie, 525, 336, 334, 333, 331; 2. s. Agathóna z Pydny, synovec no. 1321, 320, 315 - 313

Asandros z Beroie, s. Menandrův, dává svobodu služce Euporii§ 178

Asangórna (pl.), nezn. lokalita v dn. AFG (?)§ 190

Asaru, sum. bůh plodnosti§ 3200

Asarach, Azarach, ass. šejk§ 2400

asaramel (řec.), nejasná součást titulu velekněze Simóna, snad zkomolenina hebr. haṣar 'am El/"dvůr božího lidu" n. sar 'am El/"kníže božího lidu"§ 143

Asarhaddon, Esarhadon z Assyrie, hebr.§ viz Aššur-acha-iddina

Asarjá z Júdy§ viz Azarjá

al-Asásíf (arab.), mí. v Thébách (záp.), nekropole východně od Dejr al-bahrí§ 1417

Asáu z Gilzánu, dyn.§ 856

Ascaricus, k. Franků§ 306+

Asciburgium§ viz Aski-

Q. Ascónius Pediánus§ 9

Ti. Catius Ascónius Sílius Ítalicus§ viz Sílius Ítalicus

Ascua, Oscua (?), m. na jihu Hispánie polohy neznámé§ 216

Asculum (Pícénum), řec. Asklon, sídel. m. Pícénů, dn. Ascoli Piceno§ 279, 268, 209, 125, 91 - 89, 86, 69

Ascurum, též lat. Rusucurum, řec. Rhúsúkkoron, m. v Mauretánii Tingitáně, dn. polohy neznámé§ 46

Asdingové, Hasdingové, Hasingové nebo Charinové, východogerm. kmen náležející do svazku Vandalů§ 50-, 167+, 336+

Asdrúbás§ viz Hasdrubal

asebeiă, bezbožnost, žaloby, grafai asebeiás§ 632, 472, 420, 415, 414, 399, 340 (jako podivně zbožněná viz 196) a viz pod Athény (1)

Asela, k. na Cejlonu§ 245

Asellius Aemiliánus, procos. Asie, někdy ke konci vlády Márkovy cos. suff.§ 193+, 194+

asfaleiă, záruka osobní bezpečnosti v cizím státě§ 289, 258, 249, 217, 208

asfalt§ viz pod nafta

Asfaltítis n. Asfaltítés limné, řec. "Asfaltové jezero"§ viz Mrtvé moře v Palaistíně

asfodel§ viz Kýréné

Ascholios, biskup v Thessaloníce§ 380+

Asi, Isi, Asia, snad jedno z kyperských království§ 1471

Asi z Dédánu, k.§ 549

Asia§ viz Asi

Asia z Dajaénu, k.§ 844

Asiana§ viz Asie

Asiánové§ viz Tocharové

Asiaté, v egypt. dějinách§ viz Aamu

Asiátikos z Halikarnássu§ Ol. 9+

Asiátikos, lat. Asiáticus, propuštěnec Vitelliův a milenec§ 69+

P. Asicius, římský agent Ptolemaia XII.§ 57

asidaioi§ viz chasidové

Asidátés z Persie, velmož v Mýsii§ 399

Asie, řec. Asiá§ 1. jako dn. kontinent passim (zeměpisné hranice mezi Evropou a A. dány již od dob Hérodotových, 211+ a viz Evropa a hellénistické pojetí Anatolie pod Anatolie), viz dále pod Anatolie, Persie atd. (jednotlivé země), slovo snad souvisí s akkad. wasû, ass. asû/vycházet, popř. s Aššuwa, chet. jménem pro Arzawu;

2. titul "král Asie" přijal roku 331 Alexandros III. Po jeho smrti fungovala stratégie Asie a po etablování Seleukovců se takto označovali králové, nicméně nikoli jako součást oficiální titulatury (žádná taková mincovní ražba). Velkým králem Asie/megas basileus tés Asiás označovali Makkabejští Antiocha III., králem Asie se dal provolat v Antiocheji vítězný Ptolemaios VI. a hlavu si ovázal dvěma diadématy, viz rok 146.

3. římská Próvincia Asia, „odkázané“ kmenové území Attalovců, pozd. jako dioecése též zvána Asiana, 1460, 167, 133, 129, 121, 117, 105, 101, 100, 98, 95, 94, 92, 88 - 83, 81 - 79, 75, 74, 73, 71, 68, 62, 60, 54, 53, 51, 49 - 47, 44 - 41, 32, 30, 26-, 21+, 22+, 25+, 31+, 37+, 44+, 49+, 53+, 54+, 62+, 94+, 101+, 115+, 123+, 124+, 128+, 138+, 147+, 150+, 162+, 165+, 189+, 197+, 207+, 212+, 216 - 218+, 253+, 262+, 268+, 272+, 329+, 351+, 354+, 358+, 364+, 365+, 371+

Již na přelomu let 30/29 žádala Octaviána provinční koina Asie a Bíthýnie & Pontu o povolení uctívat ho v rámci kultu Rhómy ve vyčleněném okrsku s římskými občany v Efesu n. Níkaji, pro Hellény v Pergamu n. Níkomédeji.

Za Augusta Římané nečlenili svou provincii podle "národnostních" hranic/mé kata fýla, ale podle sídel soudních okrsků/agoraia, conventús, kde vynášel prócónsul rozsudky. Týkalo se Mýsie, Frygie, Lýdie a Kárie a stíraly se tak historické zvláštnosti. Roku 9- se usneslo koinon tés Asiás začínat svůj kalendářní rok Augustovými narozeninami. Do kultovního spolku se o své vůli sdružilo 34 měst Asie.

Za Antónínovců a Sevérovců se řada městeček, původních hellénistických klérúchií, upomínala svým původem. Fryžská Eumeneia razila za Hadriána mince s nápisem Eumeneón Achaión/"Achajů z Eumeneie", Mosténé Mossénón Lýdón, makedonské klérúchy si připomínali v Blaundu (již za Vespasiána), Hyrkanidě, v Peltách a v Dokimeiu. Byla moderně vyslovena hypothesa, že zdůrazňování makedonského původu, u Římanů a Hellénů nijak oblíbené, mohlo souviset s návratem válek s Parthy a Sásánovci a s kultem pokořitele Východu Alexandrem Makedonským (srov. např. Caracallovu posedlost).

asiarchés, předseda provinčního sněmu§ 30-, 232+

Asin z Pekče, k.§ 384+

Asinaios z Naard, hebr. Chasinaj, židovský bandita v Mesopotamii, b. Anilaiův/hebr. Chanilaj§ 15+

asinária§ viz assinária

Asiné, m. v Messénii, pozd. Rhion§ 669, 196

Asiné, m. v Argolidě, původem dryopská§ 369

M. Asinius Agrippa§ cos. 25+

M. Asinius Atratínus§ cos. ord. 89+

Ser. Asinius Celer§ cos. suff. 38+

Cn. Asinius Dio, okradený o syna§ 45

C. Asinius Gallus§ cos. 8-

L. Asinius Gallus, s. Asinia Galla Salónína, pučista§ 46+

C. Asinius Pollió, s. Cn. Asinia Pollióna, o. C. Asinia Galla Salónína§ 76, 60, 55, 49, 47, 45, 43, 41, 40, cos. 40, 39, 32-, 5+, 23+

C. Asinius Gallus Salónínus, manž. Vipsánie Agrippíny, přítel Augustův, o. Asinia Pollióna, cos. 23+, a L. Asinia Galla§ 40, 11-, 5+, 16+, 22+, 24+, 29+, 30+, 33+, 46+

M. Asinius Márcellus§ 1. cos. 54+; 2. cos.104+

C. Asinius Lepidus Praetextátus§ cos. ord. 242+

C. Asinius Pollió, s. Galla Salónína§ cos. 23+

L. Asinius Pollió Verrúcósus§ cos. 81+

C. Asinius Quadrátus, řec. Kodrátos, vn. Charaka z Pergama, historik§ 147+, 247+

M. Asinius Sabíniánus, usurpátor§ 240+

Herius Asinius, z Teáte, vůdce Marrúcínů, snad předek římského rodu Asiniů a snad d. C. Asinia Pollióna§ 91, 90

Asínum, nezn. dyn./usurpátor v Aššuru§ 1736, 1619

Asios ze Seleukeie na Eulaiu, o. dvořana Hestiaia§ 22+

Asiové§ 130 a viz Tocharové

Asjút§ viz Lykopolis

Askalis, pretendent mauretánského trůnu§ 81

Askalón (řec.; „Neobdělaná“?), gen. Askalónu, m. na palaistínském pobř., foin. Aškalon, bab. Išqilunu, ass. Isqalluna, dn. hebr. Ašqelon, arab. Asqalán v IL, v mezidobí arab. ves Madždal (Majdal), dn. Migdal; prý byl založen Askalem, bratrem Pelopovým, nepřímým předkem spartského Meneláa, těžce poničeno zemětřesením roku 363+§ 1400, 1380, 1299, 1233, 1111, 732, 701, 695, 644, 604, 587, 147, 144, 130, 125, 104, 65, 58, 49, 48, 10, 4-, 66+, 149+

Askalos§ viz Askalón

Askaniá, jez. ve Frygii na Helléspontu, dn. İznik Gölü v TR§ 73

Askánios n. Askanios, s. Aineiův, k. Alby Longy, lat. Ascánius§ 1184, 1170, 1153, 1141, 769

K potomkům trojského rodu se přihlásila hrabata z Ballenstedtu, z nichž nejslavnější na celoněmecké scéně byl Albrecht I. der Bär/Medvěd (✝︎1170), zakladatel braniborské marky, první její markrabě a zakladatel knížectví Anhalt. Askaniové žijí dodnes a hlavou rodu je Eduard, princ anhaltský (2023).

Aakánios z Abdér byl blíže neznámý ž. Pyrrhónovým§ není v CSD

Askar-Ba'al z Tyru, řec. Akerbas, Melkartův kněz, asi shodný se Sichar-Ba'alem§ 820

Askelos, m. nebo pevnost na Sicílii polohy neznámé§ 263

Askibúrgion oros/móns Asciburgius§ viz pod Labe

Asciburgium, řec. Askipyrgion/"Jasanový hrad", garnisonní ležení na území Ubiů, dn. Moers-Asberg v NRW§ 69+

Asklépiadés z Athmonu/Attika, o. zasloužilého Gonatova důstojníka Hérákleita§ 256

Asklépiadés z Athén, s. Zénónův, vyslanec v Alexandreji§ 201

Flávios Asklépiadés§ ath. arch. 239+

Asklépiadés§ 1. kynik z c. 2. století n. l., 362+; 2. kynik ze 4. st. n. l., možný žhář chrámu v Dafně, 166-, 362+; 3. epistat Láodikeie na Moři, 174; 4. malíř z Pergamu, 140;

Asklépiadés z Alexandreie, grammatik, b. Héráiskův, o. Hórapollónův§ 350+

Asklépiadés z Azóru, s. Níkarcha a Antipole, dědic pod ochranou krále§ 222

Asklépiadés z Býzantia, strat. Démétria I.§ 305

Asklépiadés z Fleiúntu, filosof élidské školy§ 399

Asklépiadés z Kládzomen, s. Filínův, řím. straník§ 78

Asklépiadés z Peumat ve Fthíótidě, s. Asklépiadův (?), epistatés v Kárii§ 201

Asklépiadés z Prúsy n. Kiu, sofista a lékař§ 130, 50 a viz s. v. lékaři (2)

Asklépiadés ze Samu alias Síkeliadás, literát erótických žánrů§ 300

Asklépiadés ze Sídónu§ 24 (Ol.)

Asklépiadés ze Smyrny, obč. M. Artorius Asclépiadés, lékař Octaviánův, ž. Asklépiada z Prúsy§ 42

Asklépiadés z Mendéty byl autorem spisu Theologické zápisky§ není v CSD

Asklépiadés z Myrleie byl grammatik ze 2. či 1. st.§ srov. pod alfabéta

asklépieia, hry v Sídónu§ 776

asklépieion, dór. asklápieion, zařízení zasvěcená Asklépiovi a léčbě; nejstarší byl v thessalské obci Trikké, rodiště Asklépiově§ 1. v Epidauru, 776, 111, 87; 2. chrámový objekt As. na Kóu, 776, 315, 246, 220, 88, 74, 31-; 3. v Athénách, 303

Asklépigeneia z Athén, neoplatónička§ 1. dc. Plútarcha, ses. Hieria, 350+; 2. dc. neoplatónika Archiada, manž. Theágenova, m. Hégiova, 350+

Asklépiodóros z Athén§ arch. 36

Asklépiodóros z Makedonie (?); je možné, že se zde jedná o tři nebo i čtyři osoby§ 1. 333, 331, 328 - satr. Syrie, 316, 312 - satr. Persie; 2. hellénský (?) žoldnéř v Alexandrově vojsku, (323), 315; 3. grammateus ka. Eurydiky III., 321;

Asklépiodóros ze Sinópy, Asklápiodóros, o. stratéga Diofanta§ 110

Asklépiodotos z Alexandreie, neoplatónik, manž. Damiány§ 350+

Asklépiodotos z Lesbu, přítel Mithridátův a udavač§ 86

Asklépiodotos z Makedonie, Perseův stratégos§ 169

Asklépiodotos z Níkaie§ viz Cassius Asclépiodotus

Asklépiodotos, stoický filosof§ 110, 40

Asklépios, dór. Asklápios, bůh a jeho kult; srov. lat. Aesculápius, manž. Épiony, s níž měl syny Machóna a Podaleiria a dcery jmény Hygieiá, Aiglé, Iasó, Akesó a Panakeiá§ 2686, 2667, 522 (v Knidu), 420, 399, 333, 300 (Epidauros a Naupáktos), 293 a 291 (v Římě), 242, 205, 200, 156, 150 (A. Sótér a Mérré), 88 a 85 (v Pergamu), 146 (v Karthágu), 189, 167, 103 a 67 (na Kóu), 86 (Epidauros), 41 (v Antiu), 31, 10 (Zylmyzdriénský), 6-, 20+ (v Aigách Kilických), 54+ (na Kóu), 138+, 151+, 162+ (v Abónúteichu), 176+, 212+ a 214+ (v Pergamu), 232+, 350+ (dvakrát v Athénách)

Asklétarión, astrolog/"mathématicus" zahubený Domitiánem§ 95+

Askóndás z Boiótie, o. Neónův, d. Brachyllův§ 227

Askrá, Askré, "pustý les, bez užitku", vesnické sídlo na Helikónu v Boiótii§ 700

Aslah z Nabatie, s. dtto, stavitel§ 96

Asmónové, Asmonaiké dynasteia§ viz Hasmónové

Asnáos, poh. n h. v Épeiru§ 198

Asófón, mí. či obec u ř. Iordánés v Peraji§ 103

Asóchaios§ viz Šešonk, Šošenq

Asóchis, hebr. Šichin, Šochin, m. v Galilaji u Sepfóry§ 103

Asópichos z Théb, milenec Epameinóndův§ 362

Asópios z Athén§ 1. 428, syn Formiónův; 2. 429, o. Formiónův

Asópos, ř. v Boiótii§ 479, 431

Asópos, m. v Lakónice§ 195

Asoristán, Asuristán§ viz pod Babylónie

Aspadátés, eunúchos Kýrův§ 530, 522

Aspahepet, parthský rod§ 212+

Aspakos ze Skýthie§ viz Išpakája

Aspakúrés I., arm. Asfagur, Varaz-bakúr, s. Mithridáta II., k. Ibérů, poslední z ibérských Arsakovců§ 265+, 284+

Aspakúrés II., s. Meribana III., k. Ibérů (= Bakur I.?)§ 361+, 367+, 370+

Aspakúrés III., k. Ibérů, s. Mithridáta III.§ 361+

Aspamitrés z Persie§ viz Mithridátés z Persie

Aspar§ viz Apsar

Asparagium, m. u Dyrrhachia obývané Parthíny§ 48

Aspásiá z Mílétu, dc. Axiochova, družka Perikleova, m. Periklea ml.§ 545, 451, 446, 441, 436, 432, 428, 412, 407, 406

Aspásiá§ vide Miltó z Fókaie

Aspasiános z Médie, velmož a seleukovský stratégos§ 217

Aspásiné, bab.§ viz Hyspaosinés z Charakény

Aspasioi, Assakénoi§ 327 a viz pod Afghánistán

Aspásios z Byblu, sofista§ 154+

Aspásios z Tyru, sofista, rhétór a historik§ 154+

Aspásios z Ravenny, ž. Démétriánův, uč. řečnictví a císařský tajemník§ 200+

Aspásios, peripatétik§ 154+

Aspásius Paternus§ viz C. Iúlius Aspásius P.

Aspathinés z Persie, per. Aspačaná, elam. Ašbazana, bab. Aspašini, jinde zván Ardumaniš, jeden ze sedmi protimagovských spiklenců§ 522

Aspelta z Napat, trůnním jménem Nefercha Merejkare A., král Kúšitů, b. Anlamaniho§ 600, 595, 580

Aspendos, m. v Pamfýlii, na domorod. mincích Estwedi, dn. Belkis v TR§ 411, 389, 334, 280, 218, 217, 190, 189, 182, 176, 150, 113, 81

Aspis, m. v Africe, "Štít", lat. Clypea, Clupea (sg. i pl.), řec. též Klypea, viz§ 310, 256, 255, 148, 49, 47

Aspis, mí. v Anaitice (?) v Akiliséně§ 65

Aspis z Kátaonie, dyn.§ 378

Aspisás, satr. Súsiány§ 316

Aspomakés z Kópany v Médii Atropaténě, zemědělec§ 87

Aspona, lat. Aspuna, m. v Galatii, dn. nezn. polohy (Sanhüyük?)§ 360+

Aspúrgové, Aspúrgiánové, neidentifikovatelné ethnikon/sarmatské (?) nebo Aspúrgův klan na Kimmerijském Bosporu§ 14, 8

Aspúrgos z Kimmerijského Bosporu, k., syn Asandrův nebo Asandrochův, pokud to nejsou dvě rozdílné postavy; jako řím. občan Ti. Iúlios As. Filorhómaios, manž. Gépairidy z Thrákie, o. Mithridáta III. a Kotya I.§ 35, 14, 8-, 38+

Asqur-Addu z Andarigu, amor. dyn.§ 1830

Assaka§ viz Ašvaka a Afghánistán

Assakénoi, Aspasioi§ 327 a viz pod Afghánistán

Assanitové, jeden ze sarakénských kmenů§ 363+

assassinismus, assassinové, viz terorismus, Mesopotamie

Assésos, m. u Mílétu s chrámem Athény§ 650

assiduí§ viz adsiduí

assinária, asinária, hry§ 413

Assináros, Asináros, ř. jižně od Syrákús, dn. Noto§ 413

Assísium či Asísium, m. v Umbrii§ 50

Assóros, m. na střední Sicílii, dn. Assoro§ 397, 343

Assos, m. v Tróadě, dn. Behremkale v TR§ 347, 331, 275, 245

Assteás z Paesta§ 350

Assurbanipal z Assyrie, hebr.§ viz Aššur-báni-apli

Assyria, římská provincie§ 606-, 115 až 117+

Assyria, prostoduchá manž. mag. militum Barbatióna§ 359+

Assyrie, řec. Assyriá, lat. Assuria, Aššur, země, m. a stát. útvar semitských Assyřanů původně na východ od Tigridu v severovýchodní Mesopotamii, per. Ásóristán, aram. pozd. Béth Aramájé, m. zváno též Baltil a Libbi-áli/"Srdce města", královská čtvrť města§ 5500, 3500, 3200, 2550, 2500, 2490, 2420, 2346, 2307, 2150, 2100, 2978, 2939, 1875, 1860, 1830, 1797, 1793, 1787, 1782, 1780, 1779, 1764 - 1760, 1755, 1742, 1736, 1670, 1643, 1619, 1600, 1479, 1383, 1382, 1329, 1324, 1288, 1280, 1275, 1266, 1245, 1235 - 1232, 1200, 1198, 1183, 1165, 1161, 1139, 1134, 1115 - 1111, 1097, 1081, 1077, 1075, 1014, 1000, 987, 935, 912, 908, 899sqq., 866, 859, 781, 874, 776 - 772, 766, 765, 755, 754, 752, 746 - 742, 740, 731, 729 - 727, 724, 722, 720, 719, 717, 715 - 711, 709 - 700, 696, 694 - 692, 690 - 683, 681 - 673, 671 - 658, 655, 654, 652, 651, 648, 646, 631, 628 - 623, 617 - 610, 606, 521, 331, 245, 221, 129-, jako římská provincie 115 až 117+, 130+, 363+ a viz pod Aššur

Kmenové území A. s městy Aššurem, Kalchem, Ninúou a Arba'ilem nazývali Assyřané "Zemí/mátu", tradicionalisticky po původních obyvatelích Subartum, srov. pod Su. Po zániku státu roku 606 zmizelo jméno země, města i národa a jejich ústředního boha. Přitom v dobách assyrské moci přišli s nimi a s Babylónci Hellénové do styku v Kilikii, v severozápadní Syrii a na Kypru.

Slonovina Mykénců pocházela ze Syrie a odtud také vycházely vlivy Assyrie a Chetitů na hellénské sochařství a kovářství. Začátkem šestého století žili v Babylónu v nuceném pobytu řemeslníci z Iónie. Peršané po zaniklé říši převzali vše užitečné: administrativní strukturu, systém daní a poplatků, královská kancelář používala aramajštinu.

V hellénismu byla původní Assyrie rozdělena na satrapie Arbélítidu a Apollóniátidu; Assyrie se souhrnně v hellénismu jmenovala Adiabéné, viz tam po 331, novověký Kurdistán, „barbarsky“ Atúria n. Atyria; srov. s. v. Aššur, nebo také Artakéné (?). V císařské době byla Adiabéné ztotožněna s Arbélítidou.

Sásánovci měli v oblasti provincii Asóristán/Assuristán asi v rozsahu seleukovské Mesopotamie (parthské ásóríg ale znamená "babylónský"). Muslimští Arabové region nazvali Ostrovem, Džazíra, zemi jižně od ní, tedy bývalou Babylónii, al-Iráq (638 n. l.).

V lokálních dynastech hellénistické Adiabény pokračovala „assyrská“ státnost, což nic nevypovídá o ethickém původu vládců a jejich poddaných. V římské době se nikdo na západu říše nezabýval „národními poměry“ na východu a slovo Assyřan označovalo téměř kohokoli z Levanty a Mesopotamie, Foiníčana, Syřana i Araba.

Ještě začátkem 20. století hovořili obyvatelé okolí Mosulu jistým dialektem zvaným fellichí/"vesnický", který orientalista Eduard Sachau (zemř. 1930) označoval za podobu dávné assyrské podoby akkadštiny.

Jméno Assyřanů je také evropským označením jedné z křesťanských církví původem z Anatolie a Syrie, církve Východu či Perské církve, na Západě známou jako assyrskou či nestoriánskou, jejíž asi 170 tis. přívrženců žilo do americké invase roku 2003 na území IRQ, SYR, TR a IR. Liturgickým jazykem nestoriánů je syrský dialekt aramajštiny.

Od roku 1551 je část nestoriánů sloučená s katolickým Římem a začali se nazývat Chaldajové, zatímco původní nestoriáni dostali jméno Assyřané. Dodnes totiž žijí na území Kurdistánu (iráckého i íránského), tzn. dávné Assyrie (s muslimskými Kurdy sunnitského směru ovšem žijí v nepohodě).

Tito Assyřané tvrdí, že jsou potomky starých A., za domov udávají klasický „assyrský trojúhelník“ mezi Dolním Zábem a Tigridem a tvrdí, že jejich vesnice a uprchlické tábory splývají s kurdskými a že vlastně národní identitu ztratili. Jisté propagandistické materiály Assyřanů žijících v anglosaském světě (hlavně USA, AUS a CDN) tvrdí, že jich jsou po světě na tři miliony. Jistí „Assyřané“ žijí v Gruzii a hovoří novoaramejským dialektem.

Ve staroassyrské říši se jménem As. označovala i severovýchodní část střední Anatolie, jejímž centrem byla Kaneš/Kaniš neboli Néša s obchodní osadou, kárum. Assyřané rovněž anatolské Assyrii, halyské, říkali Mátum, Země. Měli kněze Krále obou zemí, kumrum ša Šar(ra)-ma-tí-en. Město Aššur se rozkládalo na dnešní arabské lokalitě Qal´at Šerqát na pravém břehu Tigridu, severně od soutoku s Dolním Zábem.

Asta§ viz Hasta

Astabéné či Astauéné, sev. část Parthie, „kmenová“, v níž byla města Aršak a Nisa (10 km záp. od dn. Ašgabat, Ašchabad, tj. Město lásky, hl. m. novodobého Turkmenistánu)§ 256, 250, 248, 235

Astaborás, m. a ř. v Súdánu, přítok Nilu, dn. Atbara§ 580

Astakos, "Humrov", m. v Akarnánii§ 431

Astakos, m. v Bíthýnii§ viz Níkomédeia v Bíthýnii

Astana§ viz Nur-Sultan

Astapa, m. v Baetice, snad totožná s Ostippo, dn. Estepa v provincii Seville§ 206

Astarté§ viz Atargatis

Astartos z Tyru, k. (Stratón?)§ 936

Astaspés, satr. Karmánie§ 330, 325

Astauéné§ viz Astabéné

Asteás z Aleie, proxenos v Ath.§ 421

Asteios z Athén§ arch. 373

Astér ze Sparty, o. Anchimolův§ 512

Astér z Amfipole (n. Methóny?), vystřelil Filippovi II. oko§ 354

Asteriá, Asterié, Asterés§ viz Délos

Asterios z Kréty, k.§ 1446

Astharimos z Tyru, též Aserymos, k.§ 936

Astiruwa z Karkemiše, k. Chatti§ 1111, 805

Astové, Astoi, lat. Astií, thrácký kmenový svaz sev. od Propontidy se sídelním m. asi Bizyé (dnes evrop. část TR)§ 188, 172, 100, 87, 80, 48, 45, 42, 55, 22, 13-, 17+

Na jeho území ležela obec Kabylé n. Kalybé, kam Filippos II. posílal "špatné lidi" ze svého království; zda šlo o zločince nebo oposici, nebo dohoromady, nevíme.

Astrachaň, novodobé m. v ústí Volhy do Kaspiku§ 198+

Astraion, m. v Paionii, dn. Carevi Kuli, vyšehrad Strumice na jv. Severní Makedonie (dř. FYROM, exjugoslávská Makedonie), v řím. éře Tiberiopolis podle euergeta Ti. Claudia Menóna§ 356, 181

astrologie, astrologové, astrologos, mathématikos, hvězdopravec/hvězdopravectví, jejich pronásledování§ viz svoboda slova a matematici.

Astrologii prý do Říma zavedl jistý Mánílius Antiochus, propuštěnec jistého Mánília, nejčastěji dnes označovaný za M. (?) Mánília, syrského Helléna, který žil ještě v pozdní Augustově éře. Složil své poznatky o nebeských jevech v latinských hexametrech v pěti knihách pod názvem Astronomica. Se svým bratrancem, grammatikem a sofistou známým dnes jako Publilius Syrus/otrocké jméno pro "Syřan" dorazili do Říma jako otroci na jedné lodi.

Za republiky byli čas od času astrologové z Města vykazováni, naposledy roku 33 aedilem M. Vipsániem Agrippou. První domácí hóroskopos složil přítel Cicerónův a Varrónův L. Taruntius z Firma, viz tam. Pak se disciplína stala módou, příležitostně a výběrově rovněž persekvovanou za republiky i principátu, mnohdy tedy velmi nebezpečnou (to když se pátralo v okolí vládce popř. přímo o něm).

Vlastí disciplíny je Meziříčí. V novoassyrské éře byl život panovníků silně astrologii podřízen. Příznivá a neblahá znamení diktovala chod státu zřejmě ve větším rozsahu než státní věštci u Hellénů, Etrusků a Římanů vykládající znamení z vnitřností obětin. V první dynastii babylónské začala vznikat sbírka asi šesti tisíc věšteb z konstelací hvězd a planet Enúma Anu Enlil, „Když Anu a Ellil...“.

V Evropě astrologická móda nastala v pozdním hellénismu a v císařství. Dvorním astrologem Tiberiovým byl Egypťan (?) Thrasyllos z Mendéty (zemřel roku 36 n. l.), jemuž císař udělil římské občanství (Ti. Claudius Thrasyllus). Mimo jiné se zasloužil o Platónovo dílo, které seřadil do tetralogiií, členění, které se udrželo do dneška.

Jeho syn Ti. Claudius Balbillus byl astrologem Claudiovým a Nerónovým a ten ho roku 56 n. l. poslal do Egypta jako správce provincie (odhrabal zde pískem zavátou sfingu). Thrasyllus předpověděl, že Tiberius zamýšlí jeho smrt a zachránil se tím, že předpověděl ("hádal"), že loď na obzoru přináší pro Tiberia dobré zprávy, nikoli záhubu. Za Domitiana astrolog, "mathématicus", Asklétarión předpověděl svou smrt, v níž bude roztrhán psy. Prínceps ho dal zabít, ale na hořící hranici se snesl déšť a ohořelé tělo ohlodávali pak psi.

Křesťané se astrologii snažili vymýtit, marně: v renesanci se stala o to větším módním šlágrem. Z novodobých veličin mezi osoby propadlé astrologii patřili manželé Ronald a Nancy Reaganovi, presidentský pár Spojených států v letech 1981 - 1989.

•

astrologie, srov. pod mathéma, matematika
Zeptejte se hvězd (psáno pro časopis Týden roku 2011, nepublikováno)
Začátky astrologie neboli čtení osudu z poloh nebeských těles patří Sumeřanům, Babylóncům, Assyřanům a Egypťanům. Chrámoví kněží a jejich úředníci sledovali pohyb planet a hvězd, aby stanovovali správný čas k rituálním úkonům, jednak aby v panovníkově zájmu vypočítávali správný okamžik ke státnickým činům; mimo jiné k vedení válek.

Dvorní astrologové náleželi ke standardnímu „vybavení“ hellénistických panovnických dvorů; klasičtí Helléni astrologii ale moc nedali. Disciplína po velkou část dějin splývala s astronomií. Babylónci vedli rozsáhlé klínopisné deníky na hliněných tabulkách, v nichž konstelace planet doprovázely poznámky o hladině řek, cenách potravin a důležitých událostech. Srov. první hellénskou obdobu, parapégma roku 432.

„Babylónské“ či „chaldejské“ vědy provázely životy římských císařů a elity: ptát se však na osud císařův bylo zakázáno pod trestem smrti. Augustus, Tiberius a jejich následovníci měli astrology ve svém nejbližším okolí. Egypťan Thrasyllos z Mendéty byl Tiberiovým astrologem, jeho syn Ti. Claudius Balbillus Claudiovým a Neronovým. Ten ho nesmírně povýšil, asi nejvýše ze všech astrologů, a poslal roku 56 jako guvernéra do Egypta, kde mimo jiné dal vykopat Sfingu už tehdy zavátou pískem.

Evropský středověk horoskopům nefandil, ale v renesanci nebylo velmože a panovníka, který by si u dvora nedržel hvězdopravce. I Praha éry císaře Rudolfa II. může vzpomínat...

Bez astrologů se dodnes neobejdou konsultace majetných Indů a Číňanů. V Indii lze astrologii i studovat, na hvězdy daly špičky nacistického režimu. Horoskopy provázejí každou očekávanou událost v businessu, životě, tisknou se v novinách, „své“ horoskopy mají zákony a státy.

Mezi klienty barmské věštkyně z čísel E Thinové známé jako ET patří magnát a bývalý thajský premiér Tchaksin Šinavatra (jemuž předpověděla sesazení) a diktátor v její vlasti, generál Than Šwei, který si dal řadou astrologů stanovit vhodné datum založení nového hlavního města Barmy či Mjanmy Najpjido.

Pravidelně konsultoval astrology indonéský diktátor Suharto (zemřel 2008) a v západním světě na ně dal britský panovník Eduard VII. (zemřel 1910). Podnikatel a miliardář J. P. Morgan (zemřel 1913) věřil výkladům hvězd, ale nejznámějším párem propadlým astrologům byli Nancy a Ronald Reaganovi, první pár Ameriky v letech 1981 - 1989. Z dalších nájemníků Bílého domu konsultovali hvězdy například Theodore a Franklin D. Rooseveltovi. Italský miliardář a předseda vlády Silvio Berlusconi si dává také radit hvězdopravci, ruský astrolog Pavel Globa šmahem odmítl předpovědi o konci světa v prosinci 2012. Za ním se trousí moskevská elita putinovštiny.

•

astronomie, astronomové§ viz mathématici, matematika

Astura, ř. v Latiu§ 338

Asturia, Asturové, ibérský kmen o 22 skupinách členěných v raně císařské době na Augustány a Transmontány se sídelním městem Asturica Augusta§ 173, 29, 26 - 24, 16-, 298+

Asturius, magister mílitum na Západě§ 286+

Astyagés z Médie, k., vlast. Ištumegu, arm. Ašdahak§ 800, 585, 559, 556, 550, 545, 530

Astyanax z Lampsaku, despota; pokud nejde o přezdívku „vládce města“ (srov. jméno Hektorova syna)§ 379, 365

Astyanax (n. Astydamás) z Míléta, pankratista a jedlík§ 324

Astydamás z Athén§ 1. s. Morsimův, o. Astydamantův, tragik, 456; 2. s. předešlého, 456

Astydamás z Míléta§ viz Astyanax

Astyfilos z Athén§ arch. 420

Astyalos z Krotónu§ 488 (Ol.), 484 (Ol.), 480 (Ol.)

Astymédés z Rhodu, vyslanec v Římě, s. nauarcha Theaidéta§ 168, 164, 154

astynomos§ viz pod Athény

Astyochos ze Sparty, nauarchos§ 412, 411

Astypalaiá, 1. mys a mí. na Rhodu; 2. dórský ostrov v jižních Kykladách/Dódekanésu§ 350, 326, 323, 105, 88; 3. m. na Kóu zváno též Isthmos, dn. Kefalos, 366; m. na Samu, 1100

Astyra (pl.), Astyron, obec/polichné v Aiolii/Mýsii s chrámem Artemidy Astyrské§ 394, 150

Asú z Gúzány, dyn.§ 859

Asuán, Aswán§ viz Syéné

Asuánská přehrada§ 1870

Asuchuli, Asuchúli z Arzy n. Arzáje, k.§ 679

Asuka, období jap. éry Jamato§ 343+

Asuristán§ viz Babylónie

Asvagen, Artsvagen n. Esualén z Albánie, k.§ 371+

L. Asyllius, praet.§ 101

asýlon, asýlum, asýliá, asyl, místo nevyloupitelné, nedotknutelné, útočiště, kam nezasahovala jurisdikce státní ani občanská, chrámy a oltáře, též právní ochrana majetku. Ochrany bohů se domáhali v kritické situaci pronásledovaní občané, cizinci a uprchlí otroci. Právo asýlie/asýliá pro státní chrámy potvrzoval v dobách římských hellénským městům senát§ 364, 289, 277, 268, 260, 258, 249, 228, 217, 208, 200, 194, 180, 173, 171, 157, 153, 140, 111, 94, 86, 85, 71, 56, 46, 44-, 22+

Asyutiké, stratégie/oblast v Thrákii§ 10