629-620

629.

Ol. 37, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 125

 

************************************************************

Jiné tradiční datum druhé epoikie Sinópy (viz rok 631).

 

V Lýdii zemřel podle jedné tradice král Ardyés (vládl od roku 678), nástupcem se stal jeho syn Sadyattés (do roku 617). Za jeho vlády byly obnoveny boje s Ióny (viz rok 623) a ukončeny války s Frygy (viz též rok 617).

 

************************************************************

628.

Ol. 38, 1

Olyntheus z Lakónie (poprvé)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 126

 

************************************************************

Na olympijských hrách byla přidána další disciplína, pětiboj chlapců. Dorostenecká soutěž byla provozována jen jednou a olympioníkem se stal Deutelidás či Eutelidás z Lakónie. Více již nebylo v disciplíně v Olympii pokračováno.

 

V Korinthu zemřel samovládce Kypselos I. (u moci od roku 657). Nástupcem v tyrannidě byl jeho jediný legitimní syn Periandros II. (vládl do roku 588)Kypselos I. dal stavět trojřadky/triéres, lat. triremés, mezi obcemi Kenchreiai a Léchaion dal postavit přes Isthmos diolkos, průvlak či průvlek pro lodě, tažené po souši, aby nemusely obeplouvat Peloponnésos, kolonisoval poloostrov Chalkidiké, měl diplomatická zastoupení v Iónii a Lýdii. Tvrdí jedna zkazka, že Periandrova vláda byla snesitelná, dokud neodhalil, že se z jeho matky Kratey stala též milenka vkrádající se za tmy do jeho ložnice jakoby matčina známá neochotná se nějak při sexu vybavovat. Když na to přišel, matka si vzala život a Periandros se prý pomátl.  

 

V Ambrakii/Amprakii, kterou si sám založil, vládl Kypselův syn a Periandrův nevlastní bratr Gorgos. Odtud obsadil Periandros ostrov a osadu Korkýru a jako vládce sem dosadil Lykofrona, svého syna s Lýsidou alias Melissou, dcerou Proklovou, tyranna v Epidauru. Periandros manželku zavraždil, důvody neznáme, a děd Lykofronovi prozradil, kdo mu kdysi matku zabil. Syn se otci postavil a Periandros zakázal Korinthským přijímat syna a starat se o něj, dokud se z něj nestal žebrák. Ani to Lykofrona nezlomilo, tak ho poslal na Korkýru a vyrovnal si účty s Proklem, proti němuž poslal flotilu a uvěznil ho (o jeho osudu už dále není slyšet). Když Periandros zestárl, nespolehl na staršího syna (jehož jméno neznáme), ale tíhl k mladšímu Lykofronovi. Podařilo se mu ho konečně přemluvit, aby se vrátil do Korinthu a stal se jeho nástupcem, on že se naopak usadí na ostrově. Korkýrští se toho však domákli a v obavě, aby neměli nad sebou Periandra, Lykofrona zavraždili. Periandros rebely porazil a tři sta jejich chlapců poslal jako dar lýdskému Alyattovi k vykleštění (čili po roce 617 či 611). Během cesty se jim však podařilo s pomocí Samských uprchnout a s ti je též dopravili zpět domů, srov. válku roku 524. • Korkýra byla až do doby vlády Kypsela III. stále korinthská (viz rok 585).

Periandros je počítán mezi Sedm mudrců. Jako první z Hellénů si držel osobní stráž tří set kopiníků a měl prý uvažovat o proražení průplavu, o což se neúspěšně pokusil až římský princeps Nero Claudius v 1. st. n. l.; prokopán byl Isthmos teprve v novověku v letech 1881 - 1893 při délce kanálu 6,3 km.

Míléťané založili v Propontidě osadu Kios.

 

Na Sicílii založili osadníci z Hyblejských Megar osadu Selínús (srov. starší údaj roku 648: možná, že tehdy šlo o apoikii, nyní epoikii; Selínús byl vyvrácen roku 250).

 

V Assyrii byl zavražděn král Aššur-etil-iláni (na Aššurově trůnu seděl od roku 631). Doba to byla zjevně chaotická, ale nemáme o ní přesnějších představ. Králem se provolal usurpátor Sîn-šuma-líšir, jeho vojevůdce či hlavní dvořan/rab réši, rab šút réši, který podporoval Aššur-etil-ilániho bratra Sîn-šarra-iškuna, viz rok následující. Vládl ale jen krátce (viz následující rok). • Podle datace uvedené k roku 631 zemřel Aššur-báni-apli teprve nyní. Po něm do roku 623 by podle této chronografie vládl jeho syn Aššur-etil-iláni: jeho posledním známým datem na dokumentech je 1. arachsamna 623, tedy c. říjen. Po krátké usurpaci Sîn-šuma-líšira téhož roku 623 přišla vláda Sîn-šarra-iškuna, viz dále rok následující. 

 

V Číně za vlády císaře Sianga (od roku 652) zemřel třetí z pětice "hegemonů"/wu-pa Wen, vládce státu Ťin. Jeho syn Siang se nedokázal udržet moc státu Ťin proti vévodovi Mu, vládci státu Čchin/Qin, kde vládl v letech 659-621. Mu se po svém vítězství stal dalším hegemonem císařského dvora, a to do roku 621.

 

************************************************************

627.

Ol. 38, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 127

 

************************************************************

Z Megar byl vyhnán samovládce Theágenés (u moci od roku 640) a krátce na to v exilu zemřel. Ve státě byla nastolena démokratiá, „lidovláda“. Války s Athéňany o Salamís pokračovaly (srov. rok 640, 631, 604, 570 a 528).

 

Korkýrští s Korinťany a dalšími Dóry založili na území illyrských Taulantiů osadu Epidamnos, pozdější Dyrrhachion. Oikistem byl Falios z Korinthu.

Téhož roku byla založena osada Kieros, hellénistická Prúsiás (viz rok 184). Původ kolonistů neznáme.

 

V Babylónu vypuklo povstání proti Assyřanům (viz následující rok). V Assyrii zapudil usurpátora trůnu Sîn-šuma-líšira (viz předcházející rok) druhorozený Assurbanipalův syn Sîn-šarra-iškun, předposlední assyrský král (vládl do roku 612; řec. Sarakos); je též možné, že zhruba rok spoluvládli. V Babylónu byl zřejmě již nyní mezi měsíci simánu a arachsamna/květen až listopad zabit proassyrský protektorátní král Kandalánu (nominálně vládl v atmosféře obnovy země od roku 648). Podle babylónských kronik nastal rok bez krále. 

 

************************************************************

626.

Ol. 38, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 128

 

************************************************************

Sîn-šarra-iškun se vypravil proti povstalcům v Babylónii, dobyl Sippar a další města, zemi ale nepacifikoval, naopak v jednom okamžiku musel ze země uprchnout. V čele babylónských povstalců stál Chaldaj Nabû-apla-usur, hebr. Nabopalassar, řec. Nabopolassar. • Chaldajové/Chaldejové, Chaldejci byli nejsilnější z kmenových skupina v Babylónii, sídlili v okolí města Babylónu a na jihu země a dělili se na Jakíny, Dakkury, Amukkány a další dva menší kmenové svazy. nejsilnějšími z nich byli plně aramaisovaní Jakínové/Bít Jakíni a jejich šejk Nabû-apla-usur. S ním nastoupila v Babylónu k vládě poslední "domácí", desátá dynastie "novobabylónská" zvaná též podle kmenového sídla Jakínů "třetí přímořská (mát tamti)" též prostě "jakínská".   

12. ulúlu/srpne-září assyrské vojsko zvítězilo nad povstalci, v Šaznaku Assyřané zapálili chrám, následujícího měsíce Nabû-apla-usur vyklidil Nippur a Assyřané ho pronásledovali až k Uruku, než se zastavili. 12. dne měsíce tašrítu/na začátku října slavně porazili Chaldajové před Babylónem Assyřany a jejich spojence. Král Kandalánu (viz předešlý rok) byl již pravděpodobně mrtev, pokud ne, padl až v této bitvě. Skončila více než stoletá přímá nadvláda Aššuru nad Babylónem.

Nabû-apla-usur byl slavnostně inthronisován 26. dne měsíce arachsamna/23. nebo 25. listopadu (vládl až do roku 605). Byl zakladatelem poslední „domácí“, totiž mesopotamské babylónské dynastie, desáté v celých dějinách, která vládla až do roku 539 (Kandalánem se uzavírá tzv. 9. dynastie, kterou počítáme od roku 733, resp. 729, viz tam).

Doba vlády Nabû-apla-usura stála ve znamení stavební aktivity ve městě. Bylo obnoveno E-temen-an-ki, E-sag-ila, městské hradby Németti-Enlil, král dal postavit ve městě most z pálených cihel a vápence přes Eufrát, který byl třetím svého druhu v dějinách (srov. urartský roku 786, ninivský roku 687 a později hellénský rok 411). Babylónský most měl přes 110 metrů délky (původně 123 m, přístavbou nábřeží zkrácen na 115) a šest pilířů. Vozovka z trámů byla asi šest metrů široká a stavba zanikla s Xerxovým zničením města. 

Téhož roku byly sochy bohů, které byly roku 682 a 674 uloženy v Uruku assyrským králem Asarhaddonem (srov. tam), vráceny do Sús, Šušan. Zároveň bylo uzavřeno spojenectví s obyvateli Elamu (tj. zřejmě s Peršany, viz rok 639). Sochy byly vypraveny v addaru/v únoru až březnu roku 625.

 

************************************************************

625.

Ol. 38, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 129

 

************************************************************

Koncem 7. století žil Epimenidés z Knóssu n. Faistu, kněz-magik a mystický autor, který údajně strávil 57 let života ve spánku. Po kylónovské vraždě, viz rok 632, ho povolali Athéňané, aby město rituálně očistil a uspořádal kultovní slavnosti. Po své práci se vrátil na ostrov. 

 

Na výpravě proti Assyřanům byl v bitvě poražen a zabit král Médů Fraortés II. (vládl od roku 647). Nástupcem se stal jeho syn Kyaxyrés, Huvachšatra, bab. Umakištar (vládl do roku 585).

 

Boje Assyřanů v Babylónii byly rovněž úspěšné: aramejský kmen Puqúdu byl v jižní Babylónii znovu podroben, město Nippur zůstalo nadále věrné Assyřanům. Babylónci nedokázali na středním Eufrátu získat zpět pevnost Sallat, kterou Assyřané dobyli 21. dne měsíce ajjáru/14. května (neúspěšná bitva Babylónců s Assyřany byla vybojována dne 9. abu/30. července). • Puqúdu Aššurově moci podrobil Tukulti-apil-Ešarra III., část jich deportoval. Podíleli se na neúspěšné rebelii Marduk-apla-iddiny II. proti Šarru-kénovi II., viz rok 711, zlomil je deportacem Aššur-báni-apli.  

 

************************************************************

624.

Ol. 39, 1

Rhipsoláos z Lakónie

 

 

Aristaichmos

a. u. c. 130

 

************************************************************

Možné datum působení zákonodárce Drakonta v Athénách (viz ale rok 621).

 

V druhé polovině 7. století přišel do Sparty jako zajatec Lýd Alkmán ze Sard. Sparťanem Agésidou byl propuštěn na svobodu. Vedle Stésichora byl nejstarším sborovým lyrikem (viz rok 632).

 

V Mesopotamii na začátku měsíce ulúlu (začátkem září) byla vybojována nerozhodná bitva Assyřanů s Nabû-apla-usurem na kanálu Bánítu v severní Babylónii. Assyrská armáda se pak vrátila do Assyrie. 

 

************************************************************

623.

Ol. 39, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 131

 

************************************************************

Po delším klidu mezi Lýdy a Ióny (viz rok 644) začala dvanáctiletá válka Lýdů proti Mílétu (do roku 611; srov. rok 629). Příčinu neznáme a podle všeho byli Míléťané celou dobu v defensivě a Lýdové ničili každoročně iónskou úrodu. 

 

Válka chaldajských Babylónců proti Assyřanům pokračuje. V Déru vypuklo v měsíci tašrítu/v září až říjn, protiassyrské povstání. Assyrské vojsko dorazilo k Nippuru, kde došlo k bojům s Babylónci. Assyrským vojenským velitelem Nippuru byl jmenován jistý Itti-ilí (město roku 617 na svou věrnost krutě doplatilo a roku 587 bylo oslabená populace posílena židovskými přesídlenci, viz tam).

Pak se Assyřané vypravili bez jakéhokoli úspěchu z Babylónie do Syrie. Důvod tažení (ale i zachovaný obsah textu kroniky) zůstává nejasný; assyrský panovník Sîn-šarra-iškun nezanechal žádný chlubivý nápis o svých činech po vzoru svého otce, respektive nebyl dosud žádný nalezen. • K chronologii těchto let viz rok 631 a 628. 

 

************************************************************

622.

Ol. 39, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 132

 

************************************************************

V Jerúsalému dokončil júdský král Jošíja (Josia) svou náboženskou revoluci a na jeho obnovený „starozákonní“ náboženský zákoník nalezený veleknězem Chilkijou roku 445 navázal Ezrá a Nehemia (srov. roky 634,  630, 458 a 445)Zavázal obyvatelstvo království novým zákonem boha Jahweho, dal opravit jeho chrám v Jerúsalému a obnovil tradici svátku pesach/pasach, který se slavil každoročně dne 14. nisannu, o prvním jarním úplňku. Židům připomínal jejich údajný odchod z Egypta. • Pesach, stejně tak jako velikonoce, jsou vlastně zideologisované zbytky původních svátků jara, které slavily všechny historické národy. V Júdě byl tedy po staletích definitivně vyvrácen kult Ba'alův. Že by v této době nějak Júda zasahovala do dějů mesopotamských, známo není: podle všeho stáli Židé na straně Chaldajů, viz rok 609. 

 

************************************************************

621.

OL. 39, 4

 

Drakón?

a. u. c. 133

 

************************************************************

Podle tohoto tradičního data vydal v Athénách Drakón, který byl zvolen za aisymnéta/zákonodárce první attický zákoník (srov. rok 624). Jeho trestní zákony byly reakcí na Kylónův pokus o puč a jsou dodnes proslulé svou přísností až krutostí (srov. rčení Drakontovy zákony, drakonická opatření, viz v indexu s. v.). Kromě citací u starých autorů, za co všechno byl delinkvent předán katovi k popravě, nevíme o zákoníku a jeho autorovi nic. Třebaže kodex nebyl ústavou, znamenaly nemilosrdné tresty konec aristokratické libovůle, soudící podle práva zvykového. O ústavním uspořádání athénského státu před Kleisthenovou reformou roku 508 viz rok 594 a v indexu s. v. Athény.

 

V Číně za vlády císaře Sianga (od roku 652) zemřel vévoda Mu, vládce státu Čchin, čtvrtý z pětice "hegemonů", viz rok 685. Jako vůdce a ochránce císařství (viz rok 628) neměl u dvora přímého nástupce. To se stalo až roku 606 za císaře Tinga, viz tam.

 

************************************************************

620.

Ol. 40, 1

Olyntheus z Lakónie (podruhé)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 134

 

************************************************************

V závěrečné fázi války o Tróadu, která dle tradice vypukla mezi Athénskými a Mytilénskými již roku 698, založil mezi lety 620 až 610 Frynón z Athén, olympioníkos 36. olympiády (roku 636), jako oikestés osadu Sígeion v kraji jménem Achilleitis v Tróadě, když krátce předtím zde Archaianax z Mytilény postavil pevnost u Helléspontu (za stavební materiál mu posloužila stará Troiá).

Následovala výprava Mytilénských, které vedl Pittakos: jejich kolonie Séstos a ĺlion (u starého ĺlia) totiž právě obsadili Athéňané (viz rok 607).

Frynón byl pravděpodobně sympatisant Kylónův, a proto byl takto v cizině činný. Zřejmě založil i Elaiús, o který Athéňané následně přišli. Město bylo dobyto zpět až roku 546 (viz tam).

 

Kolem roku 620 dobyl Periandros Korinthský Korkýru a jako vládce zde zanechal svého syna Lykofrona (viz rok 628). Po jeho smrti (někdy po roce 617 či 611) sem vyslal jako místodržitele dalšího svého syna Psammeticha alias Kypsela II.

Později, snad kolem roku 600, založil Periandros II. osadníky z Korkýry Apollónii a Poteidaiu. Oikestem Poteidaie byl Euagorás, Periandrův syn (roku 316 bylo město přejmenováno na Kassandreia).

Tím Korinthští kontrolovali cestu napříč Makedonií z Apollónie, event. z Epidamnu do Poteidaie. Na téže trase o půl tisíciletí později vybudovali Římané svou strategickou via Egnatia.

 

V Urartu zemřel král Šarduri III. (vládl asi od roku 645). Nástupcem jeho syn (?) Šarduri IV. (mohl vládnout do roku 610).