Ha

Ḫ = Ch 

Haaheru, Haa-Heru, dř. čteno Mehaa, manž. Pepiho I., m. Hornečericheta§ 2333

Haanchef/Ha-anch-ef z Théb, s. Nehiho, manž. Kemi, o. Neferhotepa I.§ 1740

Haanchef, s. Neferhotepa I.§ 1740

Haanchef Ijchenofret, s. Sobekhotepa IV.§ 1730

Haanches, Ha-anch-es, manž. Antefa VI., m. Ameniho§ 1647

Ha'Aj§ viz Aj

Hababa/Ababa z Alánie, manž. Gota Mikky, m. Máximina Thráka§ 195+, 235+

Habasilatu§ viz Hemdžert

Habíbí z Palmýry, s. Jarhajův, vn. Hairanův, z klanu Bene Annúbat, obchodník§ 157+

Habró§ viz Nýsiá

Habrón z Athén§ 1. arch. 518; možné je i znění jména Abión; 2. arch. 458; 3. syn Lykúrgův, 305, 295
Habrón z Frygie (?), sofista§ 16+

Habrón z [xxx], proxenos v Ath.§ 287

Habrotonon z Thrákie, m. Themistokleova, manž. Neokleova; srov. pod Euterpé§ 524

 

Habsburg, č. Habsburkové, něm. panovnická dynastie§ 175+, 330+ a viz pod dynastové 

 

Hacılar, Hacılar Höyük, archeolog. lokalita stejnojmenné kultury u Burduru v TR u stejnojmenného jezera (B. Gölü)§ před 6000 (2) 

Hachelbich, část durynské obce Kyffhäuserland§ 235+

had, hadi§ 309, 29 (s orlem), poprava hady 133 a viz drak 

had, Asklépiův§ 291

had, obří§ 255

hadí kult§ viz Glykón 

Hadad, Hadda, Ada§ viz Adad
Hadad z Damašku (?)§ 1005

Hadad z Edomu, řec. Aderos, dyn., s. Bdatův§ 1005, 972 

Hadad'ezer, Hadad-ezer z Aram Sobá, k., řec. Artazaros, s. Araa, Iadadezer a bibl. řec. Adraazar, s. Raab§ 1005, 1000, 990, 975  

Hadaranés, Hadranés, místní kult v Biqá'§ 199+

Hadeia, manž. Autodika z Makedonie, b. Lýsimachova§ 289

Hádés, bůh podsvětí, též Plútón n. Plútos, lat. Plútó/Plútón, též Dís§ 552, 213-, 118+, 313+  

 

Hadramút, Hadramaut, angl. Hadramawt, hist. království na východu dnešního Jemenu, Wádí Hadramút je nejdelším údolím v arabském světě, „Údolí přicházející smrti“, sídelním městem byla Šabwá, dn. ruiny. Kr. Hadrami existovalo v letech c. 750 až 220 n. l., srov. pod Arabové, Saba§ 600, 400, 109
Hadranés§ viz Hadaranés

Hadránon, Hadránón§ viz Adránon

Hadránum§ viz Sikelové
Hadria§ viz Hatria
hadriáneia (pl.), hry v Athénách§ 124+

Hadriáneia, m. v Mýsii, dn. u Dursunbey v TR (dř. Balat od řec. Palátion)§ 117+

Hadriáneum, novodobý název Hadriánova chrámu na Martově poli; jeho zbytky se staly součástí budovy, dnes římské bursy§ 138+

Hadriánoi, lat. Hadriání ad Olympum, m. v Mýsii, dn. u Orhaneli v TR (dř. Adırnas)§ 117+

Hadriánopolis§ 1. viz Adriánopolis; 2. viz Stratoníkeia na Kaiku; 3. jiná H. ležela v Paflagonii, není v CSD

Hadriánopolis, athénská čtvrť§ 124+

Hadriánúthérai, Hadriánotherae, m. v Mýsii, dn. ruiny u m. Balıkesir v TR§ 117+, 124+ 

Hadriánus, císař§ viz pod P. Aelius Hadriánus 

Hadriánův val§ viz Skotsko/Calédonia
Hadrúmétum§ viz Adrúmétos

Hadza, autochthonní nárůdek v Tanganice§ před 6000 (2)

Hadžadl, nabat. protiřím. rebel§ 106+

Hadždží Muhammad, archeolog. lokalita na jihu IRQ§ 4300 

 

Haeduové, Haeduí, Aeduí, h. kmen v Galliích mezi řekami Ararem (dn. Saône, zde oppidum Cavillonum, Cabillonum, pozd. Cabyllona, dn. Chalon-sur-Saône) a Ligerem (dn. Loire) s největším sídlem Bibracte, v císař. době bylo sídel. m. Augústodúnum, dn. Autun; viz též s. v. Lugdúnum§ 121, 101, 71, 61, 60, 58, 54 - 51, 21+, 48+, 69+, 337+, 366+     

Haemimontium, Haemimontus, - um, řec. Haimimontos, prov. vykrojená Diocletiánem z Thrákie se sídlem v Hadriánopoli§ 269+, 377+ 

 

haeresis, haereticus§ hairesis

 

Haft Tepe§ viz Kabnak

 

Hagar, Agar, arab. Hadžár, egyptská manž. Abrahámova, m. Išmaéla§ 2150, 1942 

Hagaru z Nabatie, Hágiru§ 1. manž. Malicha I., kr.-matka (?) Arety IV. (?), 9; 2. dc. Arety IV., m. Arety, 9; 3. dc. Malicha II., 40+, 70+ 

Ħaġar Qim u vsi Qrendi, archeolog. lokalita na Maltě§ 5600 

 

Hagepolis z Rhodu, vyslanec§ 169, 168 

Hágé-§ viz pod Hégé-

Hagésidámos z Messénie, pankratista§ 221

Hagésilochos z Rhodu, ión. Hégési-, prytanis, vyslanec§ 172, 170 

Hagésistratos, Agésistratos ze Sparty, ión. Hégési-§ efor epón. 427

Hagésandros z Rhodu§ viz Agésandros

Hagésandros ze Skotússy§ viz Agésandros 

Haggadir§ Gádés

hagiografie§ viz pod křesťanství

"Životy svatých", literatura o lidech, kteří se obětovali pro křesťanskou víru. Většinou smyšlené barvité líčení otřesných způsobů mučení usměvavých věřících odmítajících se podřídit panovnickému kultu a polytheistickým zvyklostem bylo asi zprvu opravdu bráno za svědectví očitých svědků, ale později zřejmě fungovalo jako jakási zábavná literatura pro zbožné lid. K tomu přistupují zmanipulované biografie poustevníků, asketů všeho druhu, svatých panen apod., všeho dohromady na mnoho tisíců titulů. Původ asi má hagiografie v biblických líčeních osudu Daniélova, v knihách Makkabejských s událostmi za časů Antiocha IV. a asi též v životopisech hellénských dilosofů a lidí, kteří se postavili tyrannům a despotům. 


Hagné (?) z Kýziku, milenka n. manž. Níkoméda II., m. Sókratova§ 95, 91 

Hagniás z Athén§ arch. 216, popř. 215 
Hagnón z Athén, syn Níkiův, o. Thérámenův, strat.§ 437, 430, 422, 411
Hagnón z Peparéthu§ 568 (Ol.)

Hagnón z Teu, velmož, nauarchos maked. král. flotily§ 321, 302

Hagnónidés z Athén, démagógos, žalován pro korupci§ 324, 319  
Hagnotheos z Athén§ arch. 140

Hachámanis z Persie§ viz Achaimenés

Haibre§ vide Wahibre
Há'il§ viz Hajel

 

Haimimontos, eparchiá Haimimontú§ viz Haemimontium

Haimón z Thessálie, první z králů thessalských§ 1577

Haimón z Aitólie, -mona, s. Thoantův, o. Oxylův§ 776

Haimonios z Athén, hémerodromos marathónský§ 490

Haimos, lat. Haemus, dn. Stara Planina v Bulharsku, Balkánské pohoří a odtud B. polooostrov. Jméno od tureckého balakan/hory, poprvé použito pro celý poloostrov teprve roku 1808 přeceněním rozsahu pohoří; hellénské jméno pro Balk. poloostrov bylo Chersonésos tú Haimú§ 429, 342, 335, 313, 310, 181, 29, 13, 10-, 21+, 26+, 69+, 86+, 270+, 361+, 377+     


Hairán, Chajrán, řec. Airanés, biskup v Arbélách§ 236+

Hairanés z Palmýry§ 1. o. M. Ulpia Iaraia, s. Abgarův, 157+; 2. s. Jarhajův/Iaraiův, vn. Tajmáův, 157+ 

hairesis, lat. haeresis, č. herese, hairetikos/haereticus, heretik§ 1. dobytí, vzetí (města), 2. volba, 3. přesvědčení, světonázor; odtud 4. u křesťanů sekta, kacířství (Ketzerei, to od katharos/čistý: první z křesťanů přišel po starých mniších s nápadem cílené chudoby a rozdáním majetku jistý Petrus Waldes z již. Francie, c. 1140 – 1206, první v dlouhé řadě evropských sociálních revolucionářů. Pro křesťany bylo a je vlastní herese větším zlem než jiné monotheismy nebo dokonce polytheismy (srov. podobný jev u obdobně visionářsky orientovaných komunistů). Viz rozsáhleji pod křesťanství, základní seznam zakázaných hnutí viz rok 325+.

Haïti, stát na velkoantilské Hispaniole, vyslovováno A-i-ti, kreol. Ayiti, č. Haiti§ viz Saint-Domingue  

Hajabusa, jap. princ§ 343+

Hajdárábad§ viz Patala
Hajel, Há'il, oasa, sídlo šammarských emírů v Nadždu§ 115+

Hajfa, novodobé m. v IL§ před 6000 (1), 1300

Hajk I., Hayk, hérós, od něhož Armeni odvozují své jméno Hajer, č. tedy Hajerové§ 2490

Hajk II., Hayk, Haykak z Armenie, k.§ 800 

 

Hakór§ viz Akorés

Hakóris, s. Herieův, o. Eufronův, eg. vojevůdce ve službách Ptolemaiovců§ 170 


Ħal Saflieni, megalit. lokalita u městečka Paola/Rahal il-Gdid na Maltě§ 5600

 

Hála ze Sátaváhanů, k. a literát§ 230

Halá l-badr, vulkán na sz. KSA při hranicích s JOR, pravděpodobně bibl. hora Sínaj§ 1448, 1213

Hala Sultan Tekke, mešita Umm Haram v Larnace u slaného jezera§ 1600  

 

Halab§ viz Beroia v Syrii

 

halacha, židovské náboženské předpisy§ 70+

 

Halai (pl.), přístavní m. v Opúntské Lokridě§ 172, 86

Halaisa§ viz Alaisa  

Halala, ves a armádní ležení na jihu Kappadokie jižně od Tyan, přebudováno na město a na počest Márkovy manželky nazváno Faustínopolis, dn. Başmakçı na úpatí Tauru v TR§ 175+, 217+ 

 

Halasarna, Halisarna, m. na Kóu, dn. Kardamena (psáno: -maina)§ 250, 200

 

Halberstadt, m. v Harcu v dn. Sasku-Anhaltu§ 5200

 

Haliai, Haliás, Halieis, Haliés, m. v Argolidě§ 459, 430, 425, 111 
Haliakmón, gen. -monu, Aliakmón, ř. na jihu Makedonie, dn. Aliakmonas§ 48

Haliartos, m. v Boiótii§ 595, 550, 525, 395, 386, 316, 172, 171, 167
haliasma, usnesení rady dórských obcí, aliá (= ekklésiá)§ 218

Halicor, otrok Clódiův§ 52

Halič, historická země a království ve vých. Evropě, lat. Galicia, něm. Galizien§ 700, 100, 50
halieutika§ viz ryby

 

Halikarnássos, též -násos, -néssos nebo -nésos, sídel. m. v Kárii (po Mylasách), kdysi nazýván Zefyrá n. Zefyrion [možné spojit s attickým migrantem Kranaem jako Hali-karnássos/-kranássos?]§ 1074, 716, 650, 611, 568, 484, 460, 455, 444, 425, 411, 404, 390, 367, 357, 353, 344, 341, 337, 334, 309, 295, 287, 281, 268, 256, 240, 209, 197, 190, 188, 60

Původ. osada Troizénských na území Lelegů, dn. turecké Bodrum (což vzniklo zkomolením jména Petrónium, jak se jmenoval v 15. st. místní hrad rhodských rytířů); oikisty H. byli po vyhnání Lelegů-Kárů do hor Melás z Argu a Areuaniás z Troizénu. Dórové pobili domorodce a oženili se s jejich dcerami. Vlivem přistěhovalců z Attiky (vyhnaný král Kranaos) se město iónisovalo, což bylo patrné na jejich literátech i epigraficky. H. se stal členem délského spolku, platil nízký tribut a věren Athénám zůstal po celou peloponnéskou válku. Deset let po roce 404 byl lakónský, pak se až do Alexandrova tažení vrátil pod perskou nadvládu. Mausólos královskou residenci přestěhoval z Mylas, kultovního centra Kárů, do Halikarnássu, který snad roku 367 rozšířil synoikismem šesti z osmi leležských obcí Pédasie: Sidé, Medmasa/Madnasa, Úranion, Pédasos/Pédasa, Telméssos a Theangela, města Myndos a Syangela zůstala samosprávná. V letech asi 281 až 197 byl Halikarnássos s částmi Kárie ptolemaiovský, pak krátce seleukovský. Někdy brzy po pádu seleukovské moci v Iónii, tedy po roce 188, se Pédasy spojily s Mílétem/sympolíteia čili se tam Pedasští přestěhovali (?). 

Halikyai, Halykyai, lat. Halicyae, Alicia, m. v záp. Sicílii pův. elymské, dn. Salemi v prov. Trapani§ 454, 416, 396, 278, 263, 104

Halíl, ř. v IR v prov. Kermán§ 3200

 

Halipchi z Palmýry§ viz Antiochos

 

Halisarna (sg.), m. v Tróadě§ 399

Halkyoné z Korinthu, m. olympionika Dioklea, do něhož se zamilovala§ 680

Halkyoneus z Makedonie, nevlastní s. Antigona II. s Démou§ 289, 272, 243, 239

Halle (Saale), dř. H. an der Saale, novodobé m. v Sasku-Anhaltu§ 5200, 58+

Halleyova kometa§ 467 

 

Hallstatt, m. v Solnohradech, hallstattská kultura§ 4000, 583, 450

halóa, svátek mlatu§ 239 a viz Bohové & svátky xii.

 

Halón, athénský léčivý daimón§ 420

Halonnésos, o. v sev. Egeidě (není v textu, pozd. Chiliodromia či Ikos)

Halos, m. ve Fthíótii, dn. u Almyru§ 346, 145 

 

Halótos, ochutnavač Ti. Claudia, a snad i jeho travič, pozd. prócúrátor§ 54+, 68+ 

 

Halykiai§ viz Halikyai 

Halykos n. Lykos, ř.§ 249 a viz Hérákleia Mínóá

Halys, ř. v Kappadokii a Paflagonii, č. gen. Halyu, dn. Kızılıırmak/Rudá řeka v TR; chet. Maraššantijaš§ 2300, 1590, 1000, 713, 585, 549, 547, 333, 276, 189, 180, 82, 81, 72

Hamadán, m. v Íránu§ viz Ekbatana

Hamae (pl.), nezn. místo v Kampánii mezi Capuou a Kýmou, kult. mí Kampánů§ 215

 

Hamát, m. a stát v Syrii, hebr. Chamát, akk. Chamátu, chet. Amatuwana, řec. Chamath, hellénist. Epifaneia, též Amathé a kraj Amathítis (chórá), angl. Hamath, dn. arab. Hamá v SYR; sídlo chet. knížectví, v hellénismu Amatha, řec. Lárissa, viz tam, nebo Epifaneia, viz tam§ 1580, 1000, 990, 880, 870, 853, 850, 848, 845, 805, 799, 740, 738, 722, 720, 715, 609, 608, 605, dále viz Lárissa a Epifaneia
Hamaxia, m. na západokilickém pobřeží§ 41

Hamaxitos, m. v Tróadě, dn. lokalita Babakale v TR§ 315 

 

Hamdán, m. v Jemenu§ 109

Hamilkar z Karthága, řec. Amilkás, pún. ‘Abd-Melqart n. Ha-Melqart; Baraq = Keraunos§ 1. Hamilkar Baraq/řec. Barkas, lat. Barca(s) z Karthága, 540, 480, 410, s. Hasdrubalův, b. Hannibalův a Safonův, o. Geskónův, děd Hannibalův (I.); 2. 339, 310, 309, syn Geskónův (II.); 3. 317, 313, přítel Agathokleův (III.); 4. 218, syn Geskónův (IV.), identický s č. 5?, 210; 5. 205 (velitel Loker?), 201, 200 a 197, poslední Kartháginec vzdorující Římanům v severní Itálii; 6. 280, 261 - 256, 249 - 244, 241, 239 - 236, 231, 228, o. Hannibalův, Hasdrubalův a Mágónův, s. Hannibalův zvaný Baraq; 7. nauarchos, 203; 8. H. zvaný Rhodinos, zvěd/diplomat, 324; 9. zvaný Samnita, politik, 160; 10. o. Geskónův, 151; 11. vyslanec, 149; 12. nezn. dobrodruh ukládající o moc nad Leptou, 108; 13. s. Hannónův, 256; 14. zvaný Fameás, jinde jmenován jako Himilkón, viz tam; 15. mučený zajatec v Římě Atíliovci, 254    

 

hamippos, "(rychlý) jako kůň", pedzoi hamippoi, pěší bojovníci doprovázející svého jezdce, bojují pěšky, při přepravě naskakují jako spolujezdci koně; zavedeni Gelónem, zanikli v polovině čtvrtého století§ 418

 

Hammon§ vide Umm al-'Amad

 

Hamotua§ Motyé


Hampsicora, Hampsikorás, dynasta Sardů, o. Hostiův§ 215

Hamúkár, Tell H., archeolog. lokalita na sv. SYR§ 3500, 1580 a srov. pod Waššukanni 

 

Han, ř. v Koreji§ 1122, 196

 

han-Ilát, "Bohyně" (s gram. členem)§ viz Ilát

 

Hananeel§ viz Ananel
Hanatari, vůdce banditů v Japonsku§ 70+

Hani'u, propuštěnec a stavitel oltáře§ 94+

Hanna z Jerúsaléma, Channa, o. veleknězů Iónathana a Theofila, řec. Ananos§ 37+, 41+

Hanna, řec. Ananos, velekněz za protiřímského povstání, o. pěti veleknězů§ 66+, 68+    

 

Hannaj z Hegiry, o. knížete 'Adnona§ 356+

 

Hannibal z Karthága, řec. Annibás, Hanní-Ba´al, „Mou slávou/milostí je Bá´al“§ 1. s. Hasdrubalův, b. Hamilkarův a Safonův, 540; 2. 410, 409, 497, syn Gysgónův, vnuk Hamilkarův; 3. 270, 262, 261, 241, o. Hamilkara Barky, syn Gyskónův, popraven ukřižováním na Sardinii; 4. 379, 304, 246, 241, 236, 228, 226, 221 - 203, 199, 198, 196, 195, 193 - 189, 186, 183, 182, 167, 166, 153, 95, 77, 75-, 193+, 277+, slavný syn Hamilkara Barky, manž. dnes bezejmenné oretanské ženy (Imilce/Imilké?) z Castulónu (Castuló), řec. Kastalón, dn. Cazlona; 5. 364, syn Hasdrubalův; 6. velitel v žoldnéřské válce, 238; 7. H. zvaný Monomachos, tedy "Gladiátor", člen Hannibalovy vojenské rady, 219; 8. velitel flotily, zavražděný vlastními vojáky, 265, 259, 258; 8. s. Hamilkarův, 249; 9. zvaný Psár/Špaček, politik, 160; 10. zv. Rhodios, mořeplavec, 249, 244; 11. vyslanec Hannibala vojevůdce, 214; 12. s. Bomilkarův, velitel v Hispánii, 215; 13. Annóbás, nápisně Nóbás, s. Axúbův, snad jiná řec. podoba Hannibalova jména, viz pod Annóbás (364)

 

 

Kudy šel Hannibal přes Alpy

 

Nejslavnějším vojenským kouskem se slony bylo Hannibalovo tažení v září roku 218 př. n. l. přes Alpy z dnešní Francie do Itálie. Kudy přes pohoří táhl, však známo není.
Tradičně se soudívalo, že Hannibal překonal Grajské Alpy průsmykem malého St. Bernharda, zvanému kdysi latinsky Poeninus, „Fénický, Punský“. Z 58 slonů, které měl k disposici na jaře roku 218 př. n. l. v Hispániích, 21 nechal Hasdrubalovi a s 37 vyrazil do Itálie.

 

Kolik jich v patnácti dnech přešlo Alpy, není známo, ale kolem slunovratu 21. prosince 218 v bitvě u Trebie v Popádí sloni ještě proti Římanům bojovali. Přezimování však všechny umořilo až na jednoho, na jehož hřbetu na jaře pokračoval Hannibal k jihu na Řím.

 

Najít trasu přechodu Hannibalova vojska se deset let snaží Patrick Hunt z kalifornské Stanfordovy university. Prošel patnáct alpských průsmyků, některé vícekrát, a říká, že si zlomil třicet kostí v těle. Za nejpravděpodobnější z průsmyků Hunt shledal Col du Clapier, nadmořská výška jehož sedla je 2482 metry nad mořem. Poprvé se věda zabývala v terénu zkoumáním Hannibalovy trasy už roku 1911 (Spenser Wilkinson).

 

Splňuje také obě podmínky, které o Hannibalově trase říkají antické literární prameny: sedlo je dostatečně široké na to, aby zde tábořilo na třicet tisíc mužů s výstrojí a je odtud vidět do Pádské roviny.

 

Hannibal vedl z Hispánií přes Pyreneje proti Římu původně devadesát tisíc mužů pěchoty, dvanáct tisíc jezdců a k tomu sloní brigádu o 37 kartháginských „tancích“ živé váhy; o počtech jeho armády viz rok 218. V armádním výčtu je nepochybně zahrnut i trén. Řeku Pád v prosinci 218 však uvidělo jen 26 tisíc mužů pěchoty, šest tisíc jezdců a několik slonů.

 

Obrovské ztráty mezi mužstvem nezastavily Hannibala v cestě proti nenáviděnému římskému imperialistovi, stejně jako o dva tisíce let později Američana Hunta v hledání pravé válečné cesty do Itálie. Tvrdí, že v horských stržích a roklích podél trasy musejí dodnes ležet ostatky asi šedesáti tisíc lidských a zvířecích těl.

 

Hunt, který vede universitní projekt „alpinské archeologie“, vytipoval devatenáct míst, kde doufá, že narazí na důkazy dávné kartháginské přítomnosti. Čeká na povolení francouzských a italských úřadů a s výkopovými pracemi chce začít ještě letos.

 

K tomu nedošlo a roku 2016 Chris Allen z Queen's University of Belfast na základě stop po koňském hnoji datovatelných do doby kolem roku 200 př. n. l. usoudil, že Hannibalovým průsmykem byl Col de la Traversette. Kromě tohoto, Huntova Col du Clapier a Col du Petit Bernard, viz výše, připadají v úvahu ještě Mont Cenis, Col du Montgenèvre a Col de la Croix.

 

vyšlo ve zkrácené podobě v časopisu Týden 24/07, doplňováno

 

Hannibaliánus, Hanniballiánus, celým jménem Flávius H., s. Flávia Dalmatia s neznámou manž., b. Fl. Iúlia Dalmatia§ 293+, 337+, 351+  

 

Hannó z Karthága, pún. hn', řec. Annón§ 1. sufet n. král, podnikl plavbu kolem Afriky, 450; 2. s. Hamilkarův, b. Himilkonův a Gisgonův, o. Himilkónův, 540, 480, 407, 406; 3. zv. Veliký, vojevůdce v 6. válce sicilské a pučista, 368, 346, 344, 342; 4. suffet, 310, 5. vojevůdce, 307; 6. s. Hannibalův, velitel garnisonu v Messáně, 265, 264, 256 (?); 7. o. Hamilkarův, vojevůdce z první války púnské, 262, 259, 258, 256, 241; 8. vojevůdce ve válce žoldnéřské zvaný Velký, 248, 241, 239, 237; 9. vůdce pacifistické strany v Karth., 221, 219; 10. vojevůdce Hannibalův z druhé války púnské, 218, 215, 214, 212 - 210, 207, 204; 11. púnský agent na Sardinii, 215; 12. velitel na Sardinii, 239; 13. výřečný vyslanec v Římě, 235; 14. s. Bomilkarův, armádní velitel v Karthágu, 203; 15. zvaný Veliký/Megas, politik, 202, 160; 16. velitel garnisony v Capuy, 211; 17. důstojník Mágónův v Hispániích, 206; 18. s. Hasdrubalův, 204 (jinde zvaný Mágón)   

hanobení zesnulého, vytažení těla z náhrobku§ 33

Hanoi, hlavní město soudobého Vietnamu, založ. 1010+§ 175-, 43+
hanopisy§ viz scrípta procácia

 

Hapi§ viz Neilos
Hapidžefa§ viz Džefaihapi

Hapiru, Chapiru,´Apiru, Apiru§ viz Iúdaia

Hapu, o. čatiho Amenhotepa z Osmnácté dyn.§ 1417

Hapuseneb, Hapu-seneb, čati z Osmnácté dyn., velekněz Amunův§ 1567, 1504    


Harachti, Har-achti, Heru-achti, Hor-achti, "Hor horizontu"§ viz Re-Harachti

Harappá, archeolog. lokalita v pákistánském Paňdžábu, součást "civilisací údolí Indu§ před 6000, 4000, 2300, 1800 

 

Harc§ viz Harz 

 

harém, spiknutí harémová, jeho povraždění, předpisy§ 2686, 1962, 1366, 1166, 26

H. je v mohamedánských zemích část domu pro ženy z rodiny, arab. harím, kollektivum pro ženy harímí, „nedotknutelný, svatý, zakázaný. V IND v užívání zanána (z pers. zan, žena), v IR andarún (pers. vnitřek domu), u Osmanů ser(r)aglio (z ital. oplocení, ohrada), nad nímž dohlížela sultánova matka, walíde sultan (polygamie v TR ale zrušena Atatürkem roku 1926).

H. není islámskou institucí, ale celý Přední východ, Egypt a Indie, všechny jejich civilisace, měly soukromé části domu pro ženy odděleny. Výjimkou byly nejchudší společenské vrstvy, v Indii nižší kasty. Podobně odděleně s vlastními rituály žily ženy Hellénů a Římanů a Evropanky-šlechtičny v podstatě až do novověku. Původně nešlo o vyčlenění ženy, ale o oddělení rituálně neslučitelného mužského a ženského světa. Harémy Egypta/per chenret (obrat ne zcela jasný), Mesopotamie, Íránu, Indie (zde jmenovány zanána n. zenána) a Číny měly svůj personál (služebnictvo, ženy, eunúchy) s vlastním společenským životem, vlastním hospodářstvím a často s přesahem do vysoké politiky.

Jejich celospolečenský význam vyčníval obvykle v intrikách „z ženské části domu“, vedoucím mnohdy k puči nebo dokonce pádu dynastie. Královny velmi často usilovaly o prosazení svého syna na místo korunního prince, nástupce trůnu. Harém krále Amenófise III. Čítal na tisíc žen. Mitannská princezna Gilucheppa měla při sobě přes tři sta žen, když se stala jednou z dalších manželek egyptského krále. Všechny tyto údaje nemají pochopitelně téměř nic společného se sexem: vždy šlo o representaci moci.

Z egyptských dějin víme o karieře jistého Uniho, který se přes harémový příběh vyšvihl až pod vrcholek společenské pyramidy. Teti I., první král 6. dynastie, pověřil Uniho vyšetřením spiknutí v královském harému (eg. ipet nisut, dům královských žen). Zřejmě to udělal k velké spokojenosti králově i jeho nástupců, protože byl jmenován vrchním veltelem arnády a za Tetiho nástupce Merenreho se stal správcem-guvernérem Horní země.

Nejznámějším harémovým spiknutím z egyptských dějin je zřejmě pokus o puč proti králi Ramesse III roku 1170 nebo krátce nato. V tom roce byla v Egyptě v dn. Dejr al-Medína odstávkována první v historii známá stávka dělníků, kteří na stavbě královských hrobek trpěli hladem. Následoval pokus jedné z králových žen jménem Tij z harému dosadit na trůn svého syna s králem jménem Pentwere. Ramesse III.

Měl být zavražděn o slavnostech v Thébách, ale nevím, zda se spiknutí prozradilo předem nebo zda byl král pouze poraněn a atentátníci přemoženi. Z 29 pučistů bylo po soudním projednání, zčásti před ním a v jeho průběhu, většina popravena. O osudu královny není nic známo, princ si vzal život sám.

Assyrské královské dekrety, resp.jejich velmi poškozené zlomky, dokazují, že život v královském paláci a harému byl velmi přísně regulován (podobné zlomky jsou z Arrapchy, Chattuše a původ zřejmě mají v Babylónu). Enlil-nérári (vládl c. 1330 – 1320) nakázal z náboženských důvodů, aby lidé některých profesí nevstupovali do určitých částí paláce. Král se nesměl dozvědět dokonce o smrti svého nejbližšího příbuzného od přímého svědka, ale zprostředkovaně ústy, popř. psaním dvorního úředníka, správce paláce/majordoma.

Pokud harémové ženy měly své dny, nesměly se ke králi ani přiblížit. Z paláce nesměly bez povolení krále odcházet, což platilo i pro harémové eunúchy. Kdo spatřil odhalené boky harémové ženy a oslovil ji, dostal sto ran holí, což bylo na hranici přežití.

Eunúši a králová garda museli skládat před dvorními úředníky zkoušky odborné způsobilosti a pokud někdo funkci přesto „bez papíru“ dostal, nepozornému úředníku zlomili nohy (!), jak nařídil Tukulti-apal-Ešarra I. (vládl 1116 – 1077). Eunuši a dvořané měli přísně zakázáno poslouchat hádky a nadávky harémových žen: kdo se zastavil, aby se potěšil výlevy vzteku, dostal za trest opět sto ran holí a navíc přišel o jedno ucho.

K ženě se směli dvořané přiblížit za jakýchkoli okolností pouze na sedm kroků. Děvčata to ovšem měla stejně kruté: pokud byla dopadena na schůzce mimo palác, byla upálena v peci (!), jak dekretoval král Aššur-réša-íší I. (vládl 1132 – 1116; výklad okolností hrůzného trestu není jednoznačný). Totéž mělo potkat svědka „rande“.

Assyrský protokol myslel zřejmě na úplně všechno. Ninurta-apal-Ekur, vládce Assyřanů v letech 1183 – 1180, zakázal v paláci (nebo dokonce obecně) v hádce hanět jméno boha Aššura: za rouhání hrozil trest proříznutí hrdla (!). Tento korunovaný tvor dokonce zakázal brát svévolně do úst jméno krále a trestem za s velkou pravděpodobností relevantní větu „seš blbej jako Ninurta-apal-Ekur“ byla smrt (urážka majestátu panovníka ve velkém ožila v římských císařských dějinách a odtud přešla do evropské monarchistické tradice).

Roku 297 n. l. se Galérius zmocnil harému krále Narsa, který sídlil v Dafně a následoval zajímavý mír mezi Římany a sásánovskými Peršany: děvčata byla vyměněna za část Mesopotamie a obě velmoci se uznaly za rovnocenné.

Čínský císař Ču-ťi někdy po roce 1407 moc nad svým harémem vykonal doslova a do písmene vlastní rukou. Byl impotentní, stojí v kronikách, a vadilo mu, že se řada dvorních dam a eunúchů (měl jich na 2800) spouštělo v sexuálních hrátkách: popravoval je osobně.

Haremheb, Haremhab§ viz Horemheb

Haremsaf, Har-em-saf, stavitel ve Dvacáté druhé dyn.§ 945

Harchuf, Herchuf, dvořan a správce hornoeg. v Šesté dyn., "cestovatel" pro potřeby armádní§ 2686, 2414, 2283  

Harigast, zřejmě kněz, Harigastův nápis na helmě z Negau/Negova, údajně nejstarší rúnový nápis (interpretace nejednotná, spíše než rúny jde o severoetruské znaky, vlastní předchůdce rún), přilba patřila do nálezu 28 helem z roku 1811 a je nyní ve Vídni. Podle jiného výkladu je jméno H. raetské§ 100 a s. v. rúna 

 

Harijána, ind. spolk. stát§ 2300

 

Hariobaudés§ 1. tribun armádní rodu germánského, 359+; 2. k. Alamannů, b. Macriánův, 359+ 

 

Harithath, aram.§ viz Aretás Nabatajský

Harjanka, dynastie v Magadě§ 600, 461, 545

 

Harkonnésis z Egypta, vojen. velitel ptolemaiovský§ 170

 

Harma, "Čtyřspřeží", mí v Boiótii§ 336

 

Harmachis z Thébaidy, usurpátor, eg. Harwennefer/Herwennefer, řec. Hyrgonafor, Haronnofris, Hur-; jméno podle eg. jména gízské sfingy Heru-em-achet, Haremachet, "Hor na obzoru"§ 2558, 207, 204, 199


Harmatélia (pl.), m. na dolním toku Indu, údajně brahmánské§ 325

 

Harmodios z Athén, tyrannoktonos, tyrannobijec, srov. pod Aristogeitón§ 514

 

Harmoniá, dc. Areova s Afrodítou, Svornost/lat. Concordia, manž. Kadmova§ 1400, 352

Harmoniá ze Syrákús, d. Gelóna II., ses. Hierónymova§ 233, 215, 214 

 

harmostés, harmostór, "nařizovatel/přizpůsobovatel", spartský velitel okupační posádky ve „spojeneckých“ státech, původně doma dohlížitel nad perioiky§ 423, 404, 379 

 

Harmozia§ viz Ormuzd, Hormuzd, Zétis a Karmánie

Harmozika, Harmazika, Armastika§ viz Mccheta  

Haronnofris z Thébaidy§ viz Harmachis

Harpaesis, Har-pa-Esi, z Pathyridy/Afrodítopole, s. Thotortaia, chrámový písař§ 204

Harpagos z Médie§ 1. zachránce Kýra II., velitel v Anatolii; akk. Arpagu, 559, 556, 545; 2. Dáreiův vojevůdce, 494 

Flávios Harpaliános§ athén. arch. 174+

Harpalos z Makedonie (Beroje?)§ 1. s. Machatův, Alexandrův pokladník, 393, 333, 331, 330, 327, 326, 324 - 322; 2. o. Kallův, 334 (shodný s č. 1?); 3. o. Limnaiův, Lýsimachova příznivce, 285;

Harpalos z Beroie, 1. epistatés Antigona II. a Démétria II., s. asi Ptolemaiův (i.), 248, 223, 168; 2. s. Ptolemaiův (ii.), Perseův dvořan a vyslanec, hieromnémón, 248, 172, 168; 3. s. asi Ptolemaia (iii.), vyznamenaný občan, 248 

 
Harpaktidés z Athén§ arch. 511

Harpasos, ř. v Kárii, přítok Maiandru, d. Akçay§ 241, 228 

Harpéssos, asi dn. Arda v BG, přítok Maricy§ 316+

 

Harpokratión z Argu, ž. Héróda Attika, sofista§ 133+

Ailios Harpokratión, sofista§ 133+

Gaios Harpokratión, sofista§ 133+

Valerios Harpokratión z Alexandreie, grammatik§ 133+

Harpokrás, propuštěnec principa Claudia§ 41+

Harpokratés, eg. Hor-pa-chered, s. Sarápida s Ísidou, hellénist. kult egyptský, triáda svaté rodiny§ 58

Harpút§ viz Ziatha 

 

Harsa, k. v Magadě§ 232

Harsiese, Hor-sa-Aset(meri-Amun):

Harsiese, wezír z 22. n. 23. dyn.§ 1. 945; 2. 945 

Harsiese I., velekněz Amonův, s trůnním jménem Hedž-cheper-Re-setep-en-Amun, Hor Ka-nechet-chaj-em-Waset§ 924, 874 

Harsiese II. z Théb, velekněz Amonův§ 850, 825, 770, 764
Harsiese III. z Théb, item§ 758
Harsiese, wezírové 25. dyn.§ 1. o. Harsieseův a Nesmena I., 730;  2. s. Chamhórův, 730
Harsiese (iii.), wezír§ 570
Harsiese (iv.), wezír§ 380
Harsiese, Harsiesis, Egypťan nebo Núbijec, usurpátor§ 130

Har-si-jotef, Harsijotef, Harsiotef, k. v Meroé§ 400

Harsomtusemhet, wezír§ 664

Harúdové, Harúdés, řec. Charúdes, severogerm. kmen, později za Caesara usazený na území dn. Badenu-Württembergu§ 113, 58

haruspikové, haruspicés, sg. haruspex, u křesťanů§ 363+, 364+

 

Harz, č. Harc, poh. na pomezí Durynska, Dolního Saska a Saska-Anhaltu§ pravěk (2), 5200, 235+ 

 

Harzhorn, dolnosaská vysočina§ 235+

 

al-Hasá, hasajština, podle prov. al-Hasá v KSA, východoarab. předisl. dialekt§ 222, 204 

Hasa Mukin§ viz Pasa 

Hasan Dağı§ viz Argaios

hasard či hazard§ viz hry

Hasdingové§ viz Asdingové 

Hasdrubal z Karthága, řec. Asdrúbás, pún. Azrú-Bá´al, „Jeho pomocí je Bá´al“§ 1. 540, syn Magónův, o. Hannibala, Hamilkara a Safona; 2. 364, o. Hannibalův; 3. 339; 4. 236, 228, 221, 226, zeť Hamilkarův; 5. 215, H. zvaný Calvus/Holohlavý, vojevůdce; 6. 218 - 215, 212, 211, 209 - 207, b. Hannibalův; 7. vojevůdce, s. Giskónův/Geskónův, 214, 212, 211, 208, 206 - 202; 8. 148, vn. Massinisův; 9. H. zv. Boétharchos/"Kapitán", poslední karth. vojevůdce, 151, 149 - 146; 10. viz Kleitomachos; 11. 521, 254; 12. zvaný Haedus, řec. Erifos/č. Kozlík, púnský pacifista, 202, 201; 13. velitel na Sicílii, 255; 14. H. z Gád, Pompeiův přítel, 82; 15. v podobě Axiúbás o. Nóbův/Annóbův, 364 


hasiči, požárníci, jako veřejně organisované jednotky existovali ve všech velkých hellénistických městech. Mechanik Ktésibios z Alexandrie vymyslel mimo jiné pro nilskou metropoli hasičskou stříkačku. O hasičích organisovaných magnáty v Římě viz architektúra a viz pod požárníci.

Hasmónajové, Hasmónové, Asmónajové/Asmónové, též Asamónaioi (řec.), přední žid. rod, pozd. královský; jméno podle předka Hašmónaj (hebr.)§ 166, 160, 140, 103, 102, 64, 57, 40, 37, 17-, 75+, viz dále jednotlivá knížecí a královská jména

Hasta (Régia), Asta, m. v Baetice u Gád, dn. Mesa de Asta u Jerez de la Frontera§ 189, 186 a viz s. v. Q. Március Réx 

Hastinapura, sídelní m. království Bharátů na sev. IND, prapředků dn. Indů, později Kurů a Paňčalů§ 600

hašíš, haššáš, hašiš§ viz pod terorismus, Mesopotamie

Hat Hor,Hor Hat, vládce egypt. dynastie 0§ 3500

Hat Mon, m. na severu Vietnamu u Hanoje, pozdější Sơn Tây§ 43+ 

Hatay, dn. jihoturecká provincie, starý osmanský vilájet Alexandretta, do roku 1939 součást Sýrie (tehdy pod franc. mand. správou)§ 1580, 750
D. Haterius Agrippa, s. Q. Hateria, manž. Domitie Lepidy st., o. Q. Hateria Antónína§ cos. 22+, 26+ 

Q. Haterius, s. asi právníka Hateria proskribovaného roku 43, o. D. Agrippy, cos. 22+§ cos suff. 5-, 26+

Q. Haterius Antónínus, s. D. Hateria Agrippy§ 26+, cos. 53+

T. Haterius Nepós Atinás Probus Públicius Mateniánus§ cos. suff. 134+

Ti. Haterius Sáturnínus§ cos. suff. 164+       

 

Hathor, Hat-Hor/Hut-Hor, "Horův dům/Mým domem jsou nebesa", řec. Hathór/Hathyr, eg. bohyně, Hellény identifikována s Afrodítou Úranií§ 3174, 2533, 2505, 2498, 2333, 1998, 1928, 1900, 1577, 1304, 204, 160, 106, 10

Hathor-hetep, Hathor-hotep, manž. nomarchy z Dvanácté dyn. Džehuti-hotepa§ 1928

Hathor-hetep, d. Amenemheta III.§ 1843

Hathor-nefer-hetepes, "rechet nesu" z éry Třetí eg. dyn., manž. Chabau-Sokara, rovněž královského důvěrníka§ 2686 

hatia, provinční správce, guvernér, starosta v ET§ viz nomos

 

Hatra, Atra (řec. pl.  Atrai, ta Atra, "do Hater", lat. sg. Hatra, "do Hatry"), arab. al-Hadr, hellénistický arabsko-aramajský státeček na severu Mesopotamie§ 115+, 116+, 193+, 196+, 198+, 240+, 107+, 227+, 363+ a viz Arabové
Hatria, Hadria, Atriá, Hatri᧠1. m. ve Venetii, původně etruské s venetským podílem, později kolonisováno z Korinthu, dalo jméno celému Jaderskému moři§ 387, 386, 131; 2. m. v Pícénu, odkud pocházel rod císaře Hadriána, srov. tam, 289, 132, 76+ 
Diomédés prý založil město Spinu na sloupech, později spojenou s Hatrií č. 1 kanálem (sedm km západně od Comacchia). Byla však převážně etruská a asi měla hellénskou obchodní čtvrť.

Hatšepsut, Hat-šepsut, ka Osmnácté eg. dyn. Maat-ka-Re, Hor Useret-kau§ 3127, 3054, 2184, 1797, 1526, 1512, 1504, 1496, 1417, 1210   

Hatšepsut II.§ viz Meritre H.     

 

 

Haur al-hammár, "Mokřiny poháněče oslů", rozsáhlé bažiny na jihu IRQ§ 1007, 1004 

 

Haurán§ viz Auránítis

Hauron, Haurun§ viz Hurun 

 

Havelberg, křesť. misie na Havole/Havel na území polabských Slovanů, dn. m. v Sasku-Anhaltu§ 393+

 

 

hawala, haval§ viz pod banky, bankovnictví

Hawára, arab. jméno archeolog. lokality s nekropolí u Madínat al-Fajjúm§ 1979

 

al-Hawárí z Tanúchů, k./fýlarchos, manž. Mavíje§ 377+   


Hazael§ viz Chazá'il
Hazrak, Hazrek§ viz Chatarikka