***********************************************************
121. 
Ol. 225,1
Aristeás z Mílétu
432 SE
368 AE
neznámý | Flávios Sofoklés 
a. u. c. 874
M. Annius Verus II a Cn. Arrius Augur
suff.: M. Herennius Faustus a Q. Pomponius Rufus Marcellus

T. Pomponius Antistianus Funisulanus Vettonianus a L. Pomponius Silanus 

***********************************************************

Hadrianus zahájil po pariliích, viz zde níže, svou první okružní cestu provinciemi. Navštívil do roku 126 postupně Gallie, hranice v Porýní, Británii, Hispánie, západní část Mauretánie, Východ a provincie na balkánském Dunaji. Dohlížel na disciplinu v armádě, na finanční a proviantní vybavení. Vystupoval skromně a stravoval se po vojensku, v plné zbroji s mužstvem ušel denně dvacet mil. Vojáctví zajímavě rozporuje Hadrianův kulturní a tvůrčí polyhistórství, viz roky 117sq.

Ač dlouho vzdálen z Říma, o situaci ve Městě byl informován prostřednictvím sítě špehů, frumentarii, kteří sledovali i jeho přátele a rodinné příslušníky. Použití vojenské rozvědky pro civilní účely byla novinka, kterou Hadrianus obohatil dějiny. Princeps byl touhou po informacích ze svého okolí posedlý.

T. r. nebo následujícího během návštěvy Nórika a Pannonie pravděpodobně povýšil Hadrianus na municipia Aelium Cetium/dn. St. Pölten, město založené jako ryze civilní osada, Carnuntum, které se nacházelo vedle trvalého armádního ležení, nedalekou Vindobonu/dn. Wien a vzdálenější Ovilavu/dn. Wels. Region byl Římany vyklizen c. 450.   

Na žádost Pompeie Plotiny, oddané epikúrejky, svolil Hadrianus, aby se scholarchem Zahrady stal Popillius Theotimus/Theotímos, člověk bez římského občanství. Platil totiž předpis, že scholarchové musejí mít římské občanství (kdo zásadu zavedl, nevíme). Byl to pravděpodobně její poslední veřejně prospěšný skutek, viz rok 123, o epikúricích viz v přílohách v oddílu O Epikúrovi.

O pariliích 21. dubna zahájil Hadrianus v Římě podle svých vlastních plánů stavbu chrámu Venuši a Romě/templum Veneris & Romae, viz rok 118, a zřídil hry romaea/řec. rhómáia. Pravděpodobně to byl od tohoto okamžiku nový název parilií, svátku zrození Města. Největší náboženskou stavbu Říma zasvětil o pariliích snad roku 135, výzdoba chrámu byla dokončena až Antoninem Piem roku 141. Viz dále roky 307 a 357.

26. dubna se narodil v Římě M. Annius Catilius Severus, syn M. Annia Vera a Domitie Lucilly, budoucí císař M. Aurelius Antoninus zvaný často Filosof. Od roku 136 se po zásnubách s Ceionií, dcerou L. Aelia Caesara, jmenoval M. Annius Verus. Viz dále rok 138 a 161. Domitia Lucilla mladší byla ze zámožné a podnikavé rodiny. Mimo jiné vlastnila v Latiu cihelnu, z níž pocházel materiál pro četné veřejné budovy Říma. 

***********************************************************
122. 
Ol. 225,2

433 SE
369 AE
neznámý | Flávios Alkibiadés 
a. u. c. 875
M'. Acilius Aviola a L. Corellius Neratius Pansa

coss. suff.: Ti. Iulius (Candidus?) Capito a L. Vitrasius Flamininus 

C. Trebius Maximus a T. Calestrius Tiro Orbius Speratus 

M. Statorius Secundus a L. Sempronius Merula Auspicatus (oba již roku předešlého?)

***********************************************************

Hadrianus v Britannii zahájil na severu dnešní Anglie stavbu opevněného valu mezi Tynem na východě a Solway na západě namířeného proti Piktům, Hadrianův val, vallum Hadriani, snad též v. aelium. Val o délce c. 120 kilometrů od Segedúna/dn. Wallsend na Tynu na východě k zálivu Solway na západě pravděpodobně navazoval na předchozí stavbu Traianovu; velká pevnost objevena u Old Kilpatricku na západním začátku pozdějšího valu pochází z flaviovské doby, viz rok 140 a 208.

Posilování hraničních opevnění potvrzovalo Hadrianovu politiku neexpandovat za hranice před Traianovou parthskou válkou, ale oddělit civilisovaný svět od barbarů, politika ne nepodobná moderní americké zvané containment policy/zadržování bolševismu. ● Koncem září 2013 podťal jistý šestnáctiletý mladík ikonický javor u Crag Lough v Northumberlandu/Sycamore Gap, od natáčení filmu o Hoodovi zvaný též Robin Hood Tree. Stár byl prý tři sta roků, ale některé spekulace šly až do Hadrianovy doby. 

    Ve stejné době bylo dostavěno v Londiniu druhé forum. Je možné, že někdy v této době získalo město statut municipia. Správcem provincie, za něhož intensivně stavěno, byl v letech 122-125 A. Platorius Nepos, o němž později Hadrianus uvažoval jako o svém nástupci, ale nakonec ho nenáviděl. Stejně dopadl cos. suff. 116 D. Terentius Gentianus, u něhož princeps žárlil na oblibu mezi senátory, jíž sám nikdy nedosáhl.

Správci Británie po Platoriovi Nepotovi byl Trebius Germanus, asi do roku 132 a po něm do roku 135 P. Mummius Sisenna; o jejich skutcích nevíme nic.

V Africe na obranu před nájezdy berberských nomádů se za Hadriana začal stavět val s pevnostmi a strážními věžemi známý jako fossatum (Africae)/příkop (v Africe), řec. tafos. Limes se táhl přes sedm set kilometrů z dn. západního TN do východního DZ a plnil svou roli až do invase Vandalů o tři staletí později. Kratší opevněné valy/clausurae byly stavěny například v Tripolitánii na ochranu před nájezdy berberských nomádů ze Sahary na pobřežní města. 

V Africe, v Levantě, na Balkáně i v Germániích nikdy Římané nepostavili valový systém srovnatelný s čínskou zdí. Valy netvořily hranice říše a obvykle před nimi leželo velké nárazníkové pásmo, předpolí s intensivními hospodářskými kontakty.    

V Římě se v době principovy nepřítomnosti pravděpodobně nějak dotkli praefectus praetorio C. Septicius Clarus (od roku 118) a jeho přítel C. Suetonius Tranquillus, šéf císařské kanceláře ab epistulis/epistularum magister, císařovny Vibie Sabiny a Hadrianus je odvolal. Chovali se prý "důvěrněji než vyžadovala dvorní etiketa". Suetonius byl možná, lze spekulovat, i milencem císařovny. 

Pravděpodobně někdy před touto událostí zveřejnil své De vita caesarum n. De vita caesarum libri viii/Osm knih o životě císařů, které věnoval praefectovi Septiciovi. Přidat biografie Nervy a Traiana, tedy mužů vládnoucí "dynastie", třebaže mrtvých, si zjevně netroufnul. Spekuleje se, prč vůbec biografie skládal, nakolik využil archivů, do nichž měl přístup, a v jakém pořadí životopisy psal. Literát a kronikář iulsko-claudijské a flaviovské imperátorské dynastie zemřel přirozenou smrtí někdy po tomto roku, narozen c. 70. O jeho pokračovatelích viz rok 218. 

Z Hipponu Regia pochází nepatrný fragment latinsky psaného usnesení o poctách pro C. Suetonia Tranquilla za něco, co se nedochovalo. Hipponenses Regii ho vedli, datum neznáme, jako flámina, kněze Volcanova, poradce Traianova a u Hadriana jako tajemníka a studiis, a bybliothecas (!) a ab epistulis. Není ani zřejmé, proč se mu dostalo poct právě zde v Africe a bylo v novověku spekulováno, že byl s městem nějak rodinně spojen. O něco starší C. Plinius Caecilius Secundus, známý svou zachovanou korespondencí, se označoval za Suetoniova contubernalis, spíše dobrého přítele, než druha ve stanu (původní význam), poněvadž není známo, že by se podíleli na nějakém tažení. 

Historik (P.?) Cornelius Tacitus, pocházející snad z Narbonské Gallie, nebyl u dvora v oblibě, pravděpodobně ze stejných důvodů jako Suetonius. Měli smůlu: nepatřili ke dvorské elitě, která měla kořeny hispánské. 

Zemřel někdy v této době literát a platónik přesvědčením Plútarchos z Charóneie. Potomek bohaté rodiny studoval v Athénách u platónika Ammónia/M. Annius Ammonius a zastával řadu nižších funkcí ve své vlasti a v provincii Achaia; byl též knězem Apollónovým v Delfách. Na cestách prochodil Anatolii a dorazil do Alexandreie, několikrát pobýval v Římě, kde řecky přednášel. Podle svého přítele L. Mestria Flora přijal též jméno při udělení římského občanství L. Mestrius Plutarchus a patřil do okruhu přátel Traianových.

Většinu života prožil po boku manželky Tímoxeny, matky pěti dětí, doma v Chairóneji, kde též psával svá četná pojednání včetně vyhlášených portrétů velkých Hellénů a Římanů, Bioi paralléloi. Slávy se mu dostalo ještě za života. Jeho historická díla katalogisoval syn Lampriás. 

Někdy v Hadriánově éře žil grammatik Q. Terentius Scaurus, autor latinské mluvnice, komentářů k Vergiliovi, Horatiovi a Plautovi, zachován spisek De orthographia; srov. o něm roku 120+. Jeho současníkem byl z Hellénů Apollónios z Alexandreie zvaný Dyskolos/"Nespokojenec", autor dvou desítek jazykovědných spisů včetně prací o dialektech a prvního pojednání o syntaxi. Považovaný za jednoho z největších hellénských grammatiků a stejně tak jeho syn Ailios Hérodiános/Aelius Herodianus, který na rozdíl od svého otce rodnou Alexandreji opustil a v Římě svými výklady o řečnictví uchvátil M. Aurelia.       

***********************************************************
123. 
Ol. 225,3

434 SE
370 AE
neznámý | Kassios Diogenés 
a. u. c. 876
Q. Articuleius Paetinus a L. Venuleius Apronianus Octavius Priscus

coss. suff.: T. Salvius Rufinus Minicius Opimianus a Cn. Sentius Aburnianus

T. Prifernius Paetus Rosianus Geminus a P. Metilius Secundus Pon[tianus?]

***********************************************************

V Římě bylo Hadrianovou zásluhou opraveno/přestavěno Pantheon M. Agrippy (vybudováno v letech 27-25 př. n. l.). V jeho zdech pak často jednal se senátory, pokud neprojednávali státní věci na Foru. Osobně na rok 124 přezimoval v Tarraconě, kde opravil Augustův chrám a uspořádal generální sněm obcí všech hispánských provincií. 

Někdy v této době propukly v Alexandreji nepokoje po sporech o to, kde bude ustájen Ápis/Hep, božský býk, jenž se v Egyptě narodil. O jejich uklidnění zpráv není a ani Hadrianus na Východ nijak nepospíchal: z Británie odešel přes Gallie do Hispánií.

Legát pro praetore Augusti v provincii Africa P. Metilius Secundus, consul designatus, dokončil s Třetí legií vydláždění silnice z Karthága do Thevesty Bylo to 191 mil, 280 kilometrů.  

Princeps odpověděl písemně správci Asie Miniciovi Fundanovi na dotaz jeho předchůdce v úřadu Grania Serena, jak má zacházet s křesťany: potvrdil Traianovu odpověď Pliniovi mladšímu, správci Bíthýnie & Pontu, viz rok 111 (v této době již byl c. deset let mrtev). Za Hadriana k žádné velké persekuci monotheistů nedošlo.

Pravděpodobně v době, kdy byl Hadrianus v Galliích, zemřela císařovna Pompeia Plotina/Plotina Augusta (c. 50), manželka Traianova a ochránkyně/milenka (?) Hadrianova, srov. rok 105. Z vděku za vládu nad říší jí Hadrianus dal postavit basiliku v Nemausu, devět dnů chodil v černém a složil na její počest několik hymnů.

V Bosporském království, římském protektorátním státu v severním Černomoří, zemřel Sauromatés I., kraloval od c. 90+, a na trůnu ho následoval jeho syn Ti. Iúlios Kotys II. Filokaisar Filorhómáios Eusebés (do roku asi 132). O jeho vládě kromě jména nevíme téměř nic a buď on nebo již jeho otec přenesli své sídlo z Pantikapaia/dn. Kerč, tradiční královské residence, do Fanagoreie/dn. ruiny u vsi Sennoj na Tamanském poloostrovu (změnu zpět viz rok 143).

V Edesse, metropoli Orrhoény, skončila vláda Fratamáspatova/Parthamaspatova (ex-Arsakés XXXIV.), viz rok 116 a 117, a na trůn se v osobě Ma'núa VII., bratra Abgara VII., vrátili domácí arabští dynastové, srov. rok 109 a 116. Ma'nú VII. vládl do své smrti roku 139 a o jeho činech nevíme vůbec nic. Nástupcem se stal jeho syn Ma'nú VIII., jehož první vláda trvala do roku 163, po dvouleté přestávce druhá do roku 179.

V Arbélách v Adiabéně, v městě s převahou polytheistů, magů a s židovskou menšinou, byl zabit mágy biskup Šemšón/Simsón: misionařil po vsích v kraji zasvěcenému kultu ohně, o němž křesťanští autoři napsali, že každoročně v květnu o svátku ohně se domorodci vykoupou ve jakémsi velkém prameni a pak házejí do ohně děti a jedí jejich játra a ledviny ("arbélská kronika"). Šemšón se tak stal prvním křesťanským mučedníkem v zemích ležících za Tigridem.  

V úřadu své církve byl dva roky. Před ním byla obec křesťanů v této oblasti bez hlavy po šest roků. Prvním jejich biskupem byl v letech 105-115 Peqídá, po pět let žák věrozvěsta Addaie neboli Thaddaia z Edessy/č. Tadeáš. Peqídá byl zjevně prvním biskupem v regionu za Tigridem. Byl synem Berího, který sloužil v domě jistého maga (zarathustriána?) a sám Peqídá k nim zprvu patřil. Šemšóna vybral za Peqídova nástupce Mázrá, biskup zabdikénský. 

Podle "arbélské kromiky" sepsané jistým Mešíhá-Zeká a vedené od roku c. 100 do doby vlády Sásánovce Kawáda (zemřel 531) bylo s koncem parthské moci v mesopotamské oblasti a na východ od Tigridu na dva tucty biskupství. Církevní organisace sahala podél pobřeží Zálivu do Bahrajnu a Ománu, na severu od Zálivu do Súsiány a Persidy. Na ostrově Sír Baní Jás před západním pobřežím emirátu Abú Zabí byly nedávno odkryty zbytky nestoriánského kostela a kláštera fungujícího nejpozději zřejmě v letech c. 600 až 750. 

Kolem t. r. se narodil v Madauru, dn. Madauruš v Alžírsku, právník, řečník a mystický platónik, literát Apuleius/Appuleius, autor slavných Metamofos/Metamorphoseon libri xi zvaných později Asinus aureus/Zlatý osel; zemřel c. 170. Byl numidsko-gaetulského rodu, seminumida et semigaetulus, jak o sobě napsal, římský občan a první v řadě literárně činných Berberů: "Nevidím, za co bych se měl v té věci stydět, určitě ne více než Kýros starší za to, že byl smíšeného rodu napůl Méd a napůl Peršan." 

Jako neoplatónik vyznával magii a v jeho románu se producírují thessalské čarodějnice varující před svým hněvem nesmrtelníky, měnící sebe a jiné kdykoli v cokoli a disponující mastmi, které románového hrdinu Lucia (proto bývá někdy Apuleius takto též jmenován) omylem proměnily v osla namísto orla. Jak thematicky souvisí dílo Berberovo s Lúkiánem ze Samosat, jeho vrstevníkem, a jeho magickým oslem, nelze určit. Apuleiova novela/román je na příběhy bohatší, Lúkiánovo podání se více blíží zřejmě původnímu, dávno ztracenému textu odjinud neznámého Lúkia z Pater (není ani známo, zda to je vypravěčova postava nebo autor). 

Apuleius, již za svého života uznávaný literát, byl zjevně svými sklony znám a v soudním dědickém sporu se jeho čarodějné praktiky staly pilířem, o němž se opřela, neúspěšně, žaloba. Nicméně v Karthágu zastával úřad provinčního (vele)kněze panovnického kultu/sacerdos provinciae.

 

***********************************************************
124. 
Ol. 225,4

435 SE
371 AE
neznámý | Flávios Eufanés 
a. u. c. 877
M'. Acilius Glabrio a C. Bellicius Flaccus Torquatus Tebanianus 

coss. suff.: A. Larcius Macedo a P. Ducenius Verres

C. Iulius Gallus a C. Valerius Severus

***********************************************************

Hadrian se přeplavil do Anatolie, cestoval po provincii Asii. Tehdy byla Stratoníkeia v Kárii přejmenována na Hadrianopolis a v Mýsii v místech, kde se mu líbilo lovit, byla to jeho životní vášeň, založil městečko Hadrianúthérai, srov. rok 117+.

Oblíbil si Kýzikos, kde dal stavět svůj chrám, který byl ale zasvěcen až po zemětřesení roku 139. S chrámem a jeho kultem souvisely hry adriána olympeia, událost sportovní, hudební, divadelní a literární. Vydržely nejméně do Galliena. Chrám stál ještě za Anastasia a 31 jeho sloupů v polovině 15. století; lokalita známa jako Hodža Kilisseh. 

K podzimu Hardianus odcestoval na Rhodos a v říjnu se dal zasvětit do mystérií v Eleusíně; kult pak zavedl i v Římě jako obřady Cereřiny a Libeřiny. Po Helladě pak cestoval několik měsíců do léta roku 125.

24. července t. r. předstoupil před městskou radu Oinoand C. Iulius Démosthenés s nápadem pořádat každý čtvrtý rok hudební festival démostheneia/epangellomai panégyrin thýmelikén kléthésomenén démostheneia. Démosthenés slíbil založit hudební slavnosti/músiké panégyris částkou 4450 dénáriů, ročně po tisícovce. 29. srpna jeho poslové představili projekt Hadrianovi v Efesu a ten agón músikos schválil. 

5. července roku 125 byl radou Oinoand festival schválen v rozšířené podobě, slavnosti dostaly svůj status a Démosthenés zlatý věnec s vyobrazeními principa a Apollóna. Do programu přibylo procesí představitelů 35 vesnic na území Oinoand a guvernér Lykie schválil obecní návrh, aby byl Dé, na jehož kultovní slavnosti připadly dva dny. mosthenés zbaven daňových povinností. Slavnosti se konaly od 1. do 22. artemisia vyplněné soutěžemi hudebními básnickými, divadelními/meimoi kai akroámata kai theámata a athlétickými/agónária gymnika (ty jen pro oinoandské občany). 

Přídavkem byla vystoupení placená/paramisthómata mímů a jeden tržní den. Soutěžní výhry se pohybovaly od padesáti dénáriů (hlasatelé a trubači), po dvě stě a jedno sto dénáriů pro vítěze a druhého v pořadí u skladatelů her komediálních, tragedií za 250 a 125 dénáriů a nejvýše byli ceněni první dva v soutěži kitharódů: 300 a 150 dénáriů. Policejní funkci o hrách plnilo dvacet mužů s karabáči/mastigoforoi jmenovaných agónothety. Poslední zmínka o démosthenejích je z roku 233.

Majitel polností a učitel/grammatikos Iúlios Euarestos (celé jméno viz v indexu s. v. Euar.) založil roku 222 v Oinoandách čtyřleté gymnické slavnosti pro všechny Lyky a ze svého fondu hradil též sochy pro vítěze a lidové zábavy o hrách/terpseis panégyrikai. Když o desetiletí později založil M. Aurelius Anténór s manželkou pro Lyky soutěže gymnické i hudební, o svých pátých hrách hudební klání přidal též Euarestos/músikoi agónes. Potomek Démosthenův M. Aurelius Antimachos o 34. démosthenejích roku 260 přidal též gymnickou soutěž, takže hry co do rozsahu vyrovnal s Euarestovými a Anténorovými.

C. Iulius Démosthenés, prócúrátor kdysi Sicílie, se podle dochovaného nápisu podílel nejprve na financování pentaetérických vespasiánejí. Se svým otcem Apollóniem stál na začátku lokální lycké dynastie, do níž se adopcí a vdavky spojili pisidští potomci Moléta, syna Lúbasea. 

Spolek Lyků a jednotlivé státečky pořádaly v císařské éře nespočet kultovního slavností doprovázených soutěžemi všeho druhu. Jen některé byly financovány imperatorem, vždy se však podíleli lokální euergeti. Byla to podle všeho dobová manie. C. Plinius Caecilius Secundus sloužil jako správce Bíthýnie & Pontu/legatus Augusti pro praetore a c. 112 Traiana informoval, že mu jistý (C.) Iulius  Largus odkazuje peníze s tím, aby rozhodl, zda je věnuje na stavby na císařovu počest, nebo na zřízení čtyřletých her s císařovým jménem/utrum opera facienda, quae honori tuo consecrarentur putarem, an instituendos quinquennales agonas, qui Traiani adpellarentur. Jak se guvernér rozhodl, resp. co na to Traianus, nevíme. 

V Athénách vystupoval Hadrian na jaře 125 v roli agonothéta za Dionýsií. Snad už tehdy povstal jeho vítězný oblouk a knihovna, viz jeho druhý pobyt roku 129. Uspořádal tu ovšem na stadionu též pravou římskou štvanici s tisícem zvířat, srov. s hrami stratéga Novia u roku 61. Hadrianus financoval obnovu Apollónova chrámu v Megarách a silnici do Korinthu. V Mantineji obnovil chrám Poseidónův, v Argu rozšířil nemejské hry a postavil aquadukt. Investoval v Boiótii a Delfách, kde se mu dostalo postaru i věštby. 

Z principovy štědrosti a filhellénství nejvíce získaly Athény. Pozměnil jim ústavu, dal novou čtvrť Hadrianopolis, založil hry na počest Dia Olympského a sebe/hadrianeia a na krytí rozpočtu jim přenechal ostrov Kefallénii: to vše možná až roku 129, viz.

T. r. potvrdili radní v Petře rozhodnutí o svěřenectví židovského chlapce Iassúa, syna zemřelého Iassúa ze vsi Maóza jižně od Mrtvého moře (v dalším dokumentu je hoch jmenován klasicky Iésús Iésúntos). Žádala o to Babatha, chlapcova matka a poručníky/epitropoi se stali Abdobdás, Abdoobdás/nabat. 'Abd-'ubdat a Ióannés. Ethnicita syrotka je v textu výslovně uvedena. Řecky psaný dokument obsahuje aramejský seznam svědků, uložen byl v peterském Afrodísiu a ukazuje, jaký populační mix žil v této části provincie Arabie a jistě již i předtím za vlády nabatských králů.

Poněvadž Ióannés nevěnoval chlapci tolik péče jako 'Abd-'ubdat, šla si 12. září následujícího roku Babatha prostřednictvím nového svého manžela Iúdy stěžovat, aby guvernér/hégemón Iulius Iulianus zařídil nápravu. Brzy na to zemřel i Iúdás a následoval spor o datlové háje s druhou z jeho manželek a příbuzenstvem. Kolekce dokumentů nalezených v koženém pouzdru v jeskyni ve Wádí l'-Chabrá/Nachal Chever s dalšími předměty zde byla zřejmě ukryta, aby přečkala boje za povstání bar Kochby; soubor 35 písemností je znám jako Babatin archiv. Předměty válku přečkaly, lidé asi nikoli.       

Mezi Huny zemřel šan-jü Tchan alias Wan-š'-š'-ču-chou-ti (vládl od roku 98, viz rok 94), syn Čangův. Čtyři roky pak Hunům panoval jeho bratr Pa/Ba pod jménem Wu-ťi-chou-š'-ču-ti/Wujihoushizhudi, za něhož se po století míru dostali Hunové do války s mongolsko-mandžuským národem Sien-pej/Xianbei. Roku 128 se šan-jüem po Paově smrti stal jeho další bratr Siu-li/Xiuli s trůnním jménem Čchu-tche Žuo-š' Ču-ťiu/Qute Ruoshi Zhujiu. Vládl v klidu do roku 140, viz dále tam.

 

***********************************************************

125. 
Ol. 226,1
Dionýsios Sameumýs z Alexandreie I
436 SE
372 AE
neznámý | C. Iulius Cassius 
a. u. c. 878
M. Lollius Paullinus D. Valerius Asiaticus Saturninus II a L. Epidius Titius Aquilinus

coss. suff.: Q. Vetina Verus a P. Lucius Cosconianus

***********************************************************

Hadrianus z Acháje plul v létě 125, viz rok předešlý, na Sicílii a vystoupal na sopku Etnu/Aitné, aby odtamtud spatřil východ slunce. Stal se tak zřejmě jediným z principů, který kdy stanul na vrcholu vulkánu. Z Říma byl pryč čtyři roky a účinnost vládního systému díky své informovanosti nijak neohrozil.

Pobyt mezi Hellény posílil jeho filhellénství. Do senátu se za Hadriana dostali boháči jako Eurycles Herculanus (cos. suff. roku 108, kde jeho celé jméno), jehož předek Euryklés/C. Iulius Eurycles, "vůdce Sparťanů/Lakedaimonión hégemón", byl vykutáleným spojencem Augustovým, viz rok 31-; původně dynastie patřila mezi římské rytíře. Eurycles Herculanus, jeho celé jméno viz v indexu s. v. Q. Roscius, byl prvním Sparťanem v senátu a je možné, že teprve on založil spartské eurykleie.

Mezi senátory se zařadili athénští magnáti Claudius Atticus a jeho syn Héródés, viz rok 133, též C. Iulius Severus z Ankýry, potomek údajně attalovského rodu a keltských dynastů galatských, jimž se dostalo občanství zřejmě od Augusta.

Za Hadriana poprvé Helléni zaujímali vysoké funkce v administrativě západních provincií. L. Flavius Arrianus z Níkomédeie, známý literát a historik, se stal proconsulem Baetiky, pak Kappadokie; v Baetice byl možná jeho legátem Eurycles. O století později za spoluvlády otce a syna Philippa Araba 247-249 dedikoval L. Pomponius Protomachus, císařský legát provincie Horní Pannonie, v Carnuntu oltář Aequitě/Aequitas. Latinské věnování doprovází řecká forma bohyni Eudikii/Právnosti a legát zde udává své jméno pouze jako Prótomachos, tedy hellénské. 

Britští Keltové směli vstupovat do armádních řad a po odsloužení závazku se stávali římskými občany. Keltské elity ostrovanů žily v pokročilém stavu romanisace, pořímsku, pili též víno, které na ostrovech tehdy nerostlo.

Z t. r. pochází dopis s rozhodnutím Hadrianovým ve věci Kópaiského jezera. Text na mramorové desce byl vytesán až po nástupu M. Aurelia Antonina a nakazuje Korónejským budovat na řekách tekoucích do jezera hráze/chómata. Záměrem bylo jezero vysušit. Hadrianus věnoval měšťanům na práce 65 tisíc dénáriů, slíbil, že vlastní město bude zásobováno vodou a Korónejským napsal, že už jim zbývá pouze určit, kdo povede práce. 

Někdy kolem t. r. až c. 130 se narodil literát A. Gellius, autor Attických nocí/Noctes atticae. Studoval grammatiku, rhétóriku v Římě, filosofii v Athénách, mluvil latinsky jako řecky. V Římě působil jako soudce a zjevně zde prožil většinu života. O jeho životě není známo jinak téměř nic; zemřel snad po císaři Markovi. Mezi jeho přátele patříval blíže neznámý básník Annianus, snad Etrusk rodem (celé jméno neznáme). 

Snad začátkem druhé století, n. až na jeho konci a začátku třetího, pořídil v lyckých Oinoandách Flavius Diogenés v sloupořadí města nápis na oslavu Epikúra a jeho učení. Je to jednak nejdelší zachovaný řecký nápis na kameni vůbec, jednak jediné autentické filosofické dílo přímo od autora, zachované nikoli v opisech.

V Číně zemřel neočekávaně během cesty po říši císař An (31) vládnoucí od roku 106. Vdova Jan Ťi/Yan Ji byla Anovou milenkou od roku 107, to mu bylo třináct (její věk znám není). Rok na to ji učinil císařovnou a z milenky se stala panovačná osoba, nicméně její vliv u dvora stál ve stínu regentky Tengové, viz rok 106. Jedem zavraždila Janová Li, jinou císařovu milenku, která nezletilému panovníkovi porodila syna Liou Paa/Liu Bao, budoucího císaře. 

Janová dlouho Anovu smrt tajila a spikla se svým klanem Janů a s částí dvorních eunúchů a z obavy, že by se mohl Liou Pao mstít za matčinu smrt pozvedla na trůn vnuka císaře Čanga/Zhang a Anova synovce Liou I/Liu Yi pod jménem Šao-ti/Shaodi, pravděpodobně ještě dítě. Císař brzy onemocněl a zemřel a jiná palácová klika vedená eunúchem Sun Čchengem/Sun Cheng po několikadenních bojích v říšském sídelním městě Luo-jangu s oddíly oddanými klanu Janů prosadila na trůn Anova jediného syna Liou Paa, jako císaře Šunti/Shundi (vládl do roku 144). 

Janové byli vzápětí na císařův pokyn zlikvidováni. Jan Ťi, strůjkyně spiknutí, však zemřít nemusela a sešla v domácím vězení v paláci už následujícího roku. Eunúchos Sun Čcheng se za Šunovy vlády proslavil jako bojovník s korupcí, výjimečný to zjev (zemřel roku 132). Za něho Pan Jung/Ban Yong, syn Pan Čchaa (zemřel roku 102), pacifikoval oblast Si-jü/Xiyu, pozdější Turkestán, ale už roku 127 byl zbaven velení. 

Šun si chtěl císařovnu vylosovat ze svých palácových milenek, to mu ale eunúchové rozmluvili. Roku 132 se oženil (19) s jednou z nich jménem Liang Na (16) a její otec Liang Šang dělal u dvora hvězdnou karieru: roku 135 se stal velitelem armády. Když roku 141 zemřel, aniž by něčím vynikl, převzal funkci jeho syn Liang Ťi, zlotřilý bratr císařovny, jejíž měl bezmeznou důvěru. Viz dále rok 144.   

***********************************************************
126. 
Ol. 226,2

437 SE
373 AE
Klaudios Héródés z Marathónu 
a. u. c. 879
M. Annius Verus III a C. Eggius Ambibulus

coss. suff.: [M.Valerius?] Propinquus;  L. Cuspius Camerinus a C. Saenius Severus

***********************************************************

V Římě slavil Hadrianus svá decennalia. Zasvětil rekonstruovaný chrám Zbožněných/aedes n. templum Divorum postavený Domitianem otci Vespasianovi a bratru Titovi na Martově poli a oslavy provázely zápasy 1825 gladiátorských párů v Circu. Nelze vyloučit, že noví bohové/divi umístění do svatyně byli zbožnění představitelé Traianova rodu, incl. adoptivních vztahů, tedy Divus Nerva, Divus Traianus Pater, Diva Marciana, Diva Matidia, Diva Plotina. Snad též t. r. byl zasvěcen přestavěný Pantheon. 

1. srpna se v Albě Pompeji/dn. Alba v Piemontu, na území kdysi ligurském, narodil P. Helvius Pertinax, vojevůdce M. Aurelia a Commodův, roku 193 několik měsíců imperator.