Obl-Op

Oblakos Úlsinios, Oblacus Volsínius z Ferenta, velitel jízdy a atentátník§ 280

obléhání měst§ viz poliorkétika

Oblívió, ř.§ viz Limia

oblouk, vítězný obl., lat. arcus, srov. pod fornix§ 197, 191, 121, 101, 29, 9-, 9+, 51+, 81+, 86+ (arcus ad Ísis), 203+, 262+, 313+, 315+       

obnúntiátió, lat., ohlášení zlých věštebných znamení§ 150, 58

Oboda, osada v Negevu na cestě od Aqabského zálivu, arab. nabat. 'Abda, 'Abdá, hebr. 'Avdat/'Avadat, po dobytí Araby roku 636 opuštěna§ 87

Oboda, 'bdt 'lh', řec. Zeus Obodás, Theos Obodás, zbožněný král Obodás I., uctíván též sochami, jak doloženo epigraficky§ 87 

Obodás, Obadás, nápisně Abódat/Óbódat, 'bdt/'Ubdat, arab. Ubajda, jméno nabatajských králů:§
Obodás I.§ 96, 87, 9, o. Arety III. 
Obodás II.§ 62, 55, 48, 47, syn Arety III., o. Malicha I.
Obodás III.§ 87, 30, 25, 20, 10 - 8, syn Malicha I.

Obodás z Nabatie, s. Arety IV.§ 9

Obolkola, Obulcula, řec. Obúlkón (gen. Obúlkóna), m. v Baetice, dn. Castillo de la Monclova v katastru m. Fuentes de Andalucía, n. Porcuna v prov. Jaén§ 141, 45 

obolos, obelos, šestina drachmy§ 680

Pův. rožeň, tyč, označený vlastnickou značkou: těch se do hrsti, drachmé souvisí s jímáním, uchopováním, vešlo šest (též obelos, dór. odelos, srov. obeliskos, tyčka (např. u koňské uzdy).

Oborzos, per. Vahbarz, fratarak᧠141

obraz, jeho přenos se stěny§ 59 
obrazárna§ viz pod malíři


obřízka, novorozenců, řec. peritomé, lat. circumcísió; recutítus, "obřezaný", verpus (od verpa/přirození), násilné obřízky§ 2345, 1400, 1233, 730, 655, 165, 135, 129, 103, 84-, 35+, 41+, 42+, 49+, 130+, 216+, 364+      

Klasickým národům nebyla známa. U Židů se prováděla osmého dne od narození (podle tradice zavedena Abrahámem, když mu bylo 99 let, a byla povinná pro všechny Židy, ale také pro cizince, kteří v jejich zemi žili; tedy násilná). O. zjevně převzali Židé od Egypťanů, pod jejichž mocenským a civilisačním vlivem po velkou část starověku žili; srov. kolem roku 1400 o prvním obřezání israélských klanů kamennými noži mimo území Egypta vůdcem Jóšuou, viz 1400.

U Egypťanů však nebyla o. podle všeho všeobecně rozšířena ani nábožensky předepsána. Některými starými hellénskými autory byl Móše/Moýsés, Mojžíš, pokládán za odpadlíka od egyptských kultů, viz tam. Důvod o. není nijak vysvětlen, snad původně oběť nějakému ze starých kultů plodnosti. Ale krvavý zvyk vedl ke skupinové identitě, k jakési smlouvě s národním bohem, což se později objevilo také u monotheistických muslimů; předislámští Arabové o. asi nepraktikovali.

Nejstarší zobrazení operace, a to u dospělých mužů, pochází z hrobky Anchemahera či Anchmahora/Anch-ma-Hor, wezíra prvního z králů Šesté dynastie, ze Saqqáry, viz rok 2345. Zákrok byl prováděn ve stoje, operovaní byli světlé pleti, operatéři tmavé. 

Pro Hellény a Římany obřízka znamenala sebezohavování a byla předmětem posměchu. Antiochos IV. rituální obřízku novorozeňat v Palaistíně zakázal, ale držely se toho z části jen nejvyšší společenské židovské vrstvy, které se hellénisovaly (srov. pod Iúdaia). Římané zohavující obřízku také několikrát zakazovali, o případech fimosy (řec. fímos, náhubek, košík) vrozené u dětí a infekcí získané u dospělých, kdy předkožka stáhnout nejde, zpráv ze starého věku není. O obřezání při násilné judaisaci viz roky 135 a 103.

Literát Mártiális se v jednom ze svých epigrammů (ii., 45) vysmál komusi, kdo zřejmě přestoupil na júdaismus: "Quae tibi nón stabat, praecísa est mentula, Glypte déméns, cum ferró; quid tibi? Gallus erás/Že ti nestálo přirození, dals ho obříznout, šílený Glypte, nožem; k čemu ti to? Byls (přeci) Kelt." 

Císař Domitiánus a jeho nástupce Nerva zakázali zohavující kastrace občanů obecně, Hadriánus roku 132 n. l. obřízku zakázal po celé říši pod trestem smrti, zopakoval také zákaz kastrace, a byly z toho ve druhém případu nepokoje a války; srov. pod svoboda slova, zde také o zákazu L. Septimia Sevéra. Velekněz arabského kultu Slunce z Emesy Héliogabalus/Sardanapallos byl zřejmě jediným císařem, který byl obřezaný, nikoli však od mala, ale z vrtochu.

Liberálnější Antónínus Pius Židům poskytl výjimku a mrzačení těla jim povolil (nikoli však proselytům). Kónstantínus Veliký jeho versi potvrdil, Iústíniánus zopakoval a tak se také výjimka dostala do křesťanských církevních právních norem. Antónínův zákon byl d. f. tolerančním patentem židovského náboženství v cizím prostředí.

Židé své mutilační zvyky uchovali a své otroky nadále obřezávali, ačkoli to neznamenalo přestoupení na Jahweho monotheismus. Hellénisovaní Židé si naopak dávali odřezanou předkožku/lipodermos operativně restaurovat.

V oblasti dnešního Džíbútí/Djibouti u jakéhosi národa Hellény jmenovaného jako Kreofágové čili Masožrouti obřezávali v hellénistických časech mužské i ženské (klitoridektomie, mutilace ženského pohlaví, angl. moderně FGM). O lýdském králi Gýgovi se v hellénském světě rovněž tradovalo, že jako první dával ženy obřezávat/prótos gynaikás eunúchisen, aby mu dlouho zůstávaly mladé.

Dívky obřezávali již dávno před ním Egypťané. Z hellénistické éry je zachován na papyru řecký dopis z března 163 z Memfidy. Jistý Harmais psal dvořanu Dionýsiovi o Tathémii, dceři Neforidině, své chráněnce. Matka si u pisatele dopisu uložila 1300 drachem, které se měly použít pro obřezání/zde: peritemé děvčete a její výbavu pro ženicha. Neforis si tedy po nějakém čase peníze vyžádala, ale dceru obřezat nedala. Podle smlouvy by měla zaplatit dvojnásobek částky jako pokutu, ale k tomu se nemá. Harmais se záležitosti nemůže věnovat, nemá čas přijít do Memfidy, takže žádá o pomoc. 

Tento zvyk je tedy mnohem starší než islám, jak se právě obvykle soudívá. Krutý zvyk obřezávat panenská děvčata je v usu místně mezi Melanésany, Aboriginy, hlavně však na východu Afriky a v zemích při Guinejském zálivu. Spojené národy roku 2016 odhadovaly, že ročně ženské obřízce padnou za oběť na čtyři miliony žen.

Kynodesmé, infíbulátió. Kompletnost penisu patří k tradičnímu hellénskému pojetí krásy mužského těla. Uříznutí předkožky, posthion/posthié, jako jakákoli jiná amputace člověka společensky diskvalifikovala. Předkožku si athlétové/"sportovci" všeho druhu, ale třeba také otroci, uvazovali řemínkem za její špičku (akroposthion) kolem pasu: kynodesmé, tj. řemínek na psa.

U otroků nebo později profisportovců se v některých případech prováděl piercing předkožky, snad aby u nich nedocházelo k nežádoucí erekci. Římané praxi nazývali infíbulátió, protože otvorem se protáhl kolíček na způsob petlice (srov. zvyk praobyvatel Austrálie, kteří přímo proráželi penis u kořene, aby mohli regulovat svůj sex).

Snář Artemidóra Efeského uvádí, že sen o předkožce je znamení dobré. Jistému otrokovi se prý zdálo, že stahuje pánovi předkožku. Stal se pak vychovatelem (to už v reálu) jeho synů, neboť, jak zní vykladačovo tvrzení, držel pánův penis v rukách, symbol dětí.

Obřízka se v rozsáhlých západních kruzích stala od sedmdesátých let 20. století módou šířenou především v Americe. Vycházela z monotheistické posedlosti v krocení sexuální lascivity chlapců. Její moderní propagátoři obvykle argumantovali vyšší osobní hygienou a užívali k tomu statistik z rozvojových zemí. Omezování dětské svobody nařízeným tělesným zohavením se po dvou tisíciletích objevilo koncem června 2012 v rozhodnutí zemského soudu v německém Kölnu/Kolíně, který obřezávání chlapců z náboženských důvodů kvalifikoval jako trestné tělesné ublížení, a to i v tom případě, že si zákrok oba rodiče výslovně přejí. V očích německých soudců nemají rodiče právo omezovat své dítě v rozhodování. Po protestech židovských a muslimských obcí odhlasoval spolkový sněm v prosinci téhož roku zákon speciálně povolující náboženskou obřízku u chlapců a prováděnou věřícími.

Naopak na Islandu, jehož většina ze 350 tisíc obyvatel se hlásí k luteránství, vláda prosadila roku 2005 zákaz ženské "obřízky" a v únoru 2018 mužské; za překročení zákazu hrozil trest šesti roků vězení. V té době na severském ostrově žilo 250 vyznavačů Mojžíšovy víry a dva tisíce Muhammadovy. 


observatoř, pravěk᧠viz pod matematikové

Obúlkón§ viz Obolkola

Obuzanés§ viz Ubuzanés

obydlí§ viz architektura

obyvatelstvo, populace starého světa, její počty a složení§ viz pod otroci

Óc Eo, archeol. lokalita v jz. deltě Mekongu, zřejmě řec. Kattigara§ 500, 175-, 192+

Occia, vestálka§ 19+

Q. Occius, legát (?)§ 140

ocet, oxys, acétum, ve vojenství§ 68

Ocilis, Occilis, řec. Okilis, Okilé, oppidum Keltibérů, dn. Medinaceli v Kastilii§ 153

M. Oclatínius Adventus, praef. praet. a Urbí§ 204+, 211+, 217+, cos. ord. 218+ (pravděpodobně dosáhl poprvé consul. hodnosti již dříve)    

Ti. Oclatius Sevérus§ cos. suff. 160+ 

Ocriculum, m. v Umbrii na Tiberu, dn. Otricoli§ 308, 69+, 253+ 

Ocrisia, manž. Sp. Tullia z Cornicula a otrokyně Tarquinia Priska, m. Servia Tullia, římského k.§ 578

Octávia (Maior), dc. C. Octavia s Ancharií, nevl. ses. C. Octavia-Augusta a nevl. ses. Octavie ml.§ 45

Octávia (Minor), starší ses. C. Iulia Caesara Octaviána/Augusta, manž. C. Claudia Márcella ml., cos. 50, a M. Antónia, m. M. Claudia Márcella, Augustova oblíbence§ 50, 45, 44, 41 - 35, 32, 30, 28, 23, 12-, 11-, 1+, 4+, 31+, 41+   
Octávia, d. principa Ti. Claudia s Valerií Messalínou§ viz Claudia Octávia   

C. Octávius, o. Octávie a stejnojmenného syna, pozdějšího Augusta, manž. Atie st., zemřel roku 59; řec. Oktábios§ 63 - 61, 59, 56, 51, 45, 44-, 14+ 

C. Octávius Thúrínus (podle jednoho zdroje namísto Th. "Kaipiás"), po adopci C. Iúlius Caesar Octaviánus, později C. Iúlius C. fílius Caesar, od roku 27 Imperátor Caesar Augustus§ 1520, 726, 534, 367, 358, 289, 279, 255, 235, 214, 144, 133, 130, 129, 104, 89, 86, 81, 76 - 74, 64, 63, 61, 59, 55, 51, 50, 47, 45 - 33, 31 - 26, 23, 15, 12, 5, 4, 2, 1 n. l., cos.: 43, 33, 31 - 23, 5, 4, 2-, 1+ až 17+, 21+, 25+, 29+, 30+, 35+, 37+, 41+, 44+, 49 až 51+, 54+, 64+, 70+, 74+, 88 až 90+, 92+, 98+, 117+, 123+, 125+, 130+, 136+, 161+, 170+, 177+, 199+, 212+, 214+, 218+, 235+, 238+, 249+, 277+, 279+, 280+, 287+, 309+, 393+         

Augustus odkázal lidu římskému čtyřicet milionů sesterciů, městským tribuím 3,5 milionu, praetoriánské gardě po tisícovce, městským kohortám po pětistovce a všem legionářům po třech stech sesterciích. Vše bylo proplaceno hotově! Jinak ovšem hlavní dědicové prý nedostali více než 150 milionů, přitom Augustus v posledních letech dostal ze závětí, kam ho oddaně i „oddaně“ zapisovaly římské veličiny a skuteční přátelé, 1400 milionů sesterciů.

Všechno ale včetně svého otcovského dědictví vynaložil na státní účely. Děti Antóniovy dal vychovat ve své rodině a část iúlsko-klaudijského rodu, vládnoucího říší do roku 68 n. l., měla mezi předky ptolemaiovskou krev.

Během her rozdával císař mezi lid peníze od 250 do 400 sesterciů, při nouzi rozdával peněžní poukázky, tessera nummária, na nákup obilí, nebo snižoval jeho cenu. Chtěl prý bezplatné rozdělování obilí mezi Římany na účet státu zcela zrušit, ale neučinil tak, neboť se obával, že by to pak někdo mohl obnovit a získat z toho politický kapitál. Nechal tedy vše při starém.

Příděly obilí byly rozdávány na trhu. Za tím účelem se konala pravidelná sčítání lidu, které císař pořádal ve Městě po blocích. Poukázky na obilí rozdával třikrát do roka, ale lidem vyhovovalo jednou za měsíc, a tak se k tomu zvyku vrátil. Jeho otčím C. Iúlius Caesar snížil počty bezplatných odběratelů obilí. Z původních 320 tisíc přezkoumáním jejich občanského statutu ponechal 150 tisíc lidí a ještě převedl 80 tisíc Římanů do nových mimoitalských kolonií.

Jakkoli velkou část vlastní rodiny miloval, svým Iúliím nedokázal odpustit. Zakázal dokonce závětí, aby dcera a vnučka Iulie nebyly nikdy pohřbeny po jeho boku. Tak se později také stalo. Vnučka svým manželům, ostatně tatínkem vnuceným, soustavně nasazovala parohy a příliš se o tom v Římu mluvilo. Když ji Augustus pro nezřízený život posílal do exilu, zakázal jí mj. pít víno (!) a návštěvy směla přijímat jen s jeho svolením. Trvalo pět let, než se její domácí vězení uvolnilo.

Otec vlasti to měl se svými potomky těžké. Byl manipulátor a ze všech rodinných intrik byla podezřívána Lívia Drúsilla, imperátorova manželka. Ostatně svého syna z prvního manželského svazku přímo nacpala do čela kandidátů nástupnictví a Augustus Tiberia rozvedl a Iúlie, kterou mu podstrčil, skončila za svá skotačení na Pandatarii/Pandaterii, dnešní Ventotene, daleko od břehů Kampánie (dcera se Scribonií, Tiberius byl její třetí manžel).

Tiberius v době, kdy nebylo vhodné v Římě zůstat, dal na svou matku a odešel do dobrovolného exilu na Rhodos a okolí. Úředně tam ovšem byl s imperátorskými právy.

Tiberius byl rodem z Líviů a poprvé se oženil s Vipsanií Agrippinou, dcerou M. Vipsania Agrippy. Měli syna Drúsa, ale když Agrippina otěhotněla podruhé, na tvrdý nátlak Augustův, který v Tiberiovi začal vidět svého nástupce, se musel rozvést a oženit s někým lepším: Líviové byli rod plébéjský. Tím byla Augustova dcera Iúlia, která zrovna po něm toužila, jako ostatně po celé řadě jiných mužů u dvora. Vztah mezi Tiberiem a Agrippinou byl velkou láskou a její brutální ukončení (když se prý někdy potkali, měli slzy v očích) zřejmě silně ovlivnilo cynismus a citovou otrlost budoucího císaře a po krachu soužití s Iúlií iniciovalo jeho náhradní sexuální programy.

Augustus si dal vedle řádného původu vyrobit ještě otcovství božské. Ke spící Atii se prý přitulil had a po devíti měsících byl A. pokládán za Apollónova syna. Později se rád při různých příležitostech presentoval jako Apollón. Něco podobného tradoval o svém původu Alexandros Veliký, ale bohem vstoupivším do Olympiady byl Ammón/Zeus ze Siwy.

Augustova matka přitom byla oficiálně dcerou M. Atia Balba a Iulie, Caesarovy sestry. Ovšem říkalo se i jiné, hlavně Antónius to předhazoval v propagandistické válce svému soupeři: Atie byla z rodiny afrického původu, v Aricii měli pekárnu nebo apatyku (řemesla a kšeft byla společensky to nejhorší, co by měl Říman na úrovni provozovat).

Rod Octaviů byl z latinských Veliter, od královlády mezi senátorskými patricii, časem propadl mezi plébéje, odkud se mezi šlechtu vrátil Caesarovým rozhodnutím. Oponenti ale hovořili o Octaviánových předcích jinak. Jeho praděd prý byl propuštěnec živící se výrobou provazů, děd byl, považte, směnárník. Jedno je jisté: Augustův otec C. Octávius byl velmi zámožný.

Augustus byl na jedné straně pověrčivý, jindy ovšem prokazoval až atheistickou svobodu. Na ochranu před hromy a blesky nosil s sebou kousek tulení či kapustňákovy kůže (vitula marina) a před bouří se schovával do klenutých místností. Ovšem za občanské války v bojích s Pompeiem mladším roku 38 přišel na jihu Itálie v bouři o loďstvo. Kdo za to mohl? Při nejbližším slavnostním průvodu před hrami v Římě dal z kolekce nesených bohů vyškrtnout Neptuna. Podobně pověrčivý byl Tiberius, jeho adoptivní syn. Nikdy nevycházel bez vavřínového věnce, protože věřil, že Apollónův strom odhání blesky.

Nesnášel neřímské nebo neitalské kulty. V Eleusíně se sice dal zasvětit do mystérií, ale v Římě Démétřině kultu nijak neprospíval. V Egyptě po vítězství nad Antoniem se o domácí bohy nijak nezajímal a ani se nepodíval na Ápida, jednu z atrakcí, kterou domorodci cizincům ukazovali. 
Augustus později pochválil vnuka Gaia, že cestou Iúdejí neobětoval u Hierosolym/Jerúsaléma. Hellénský a římský zvyk přitom pocestným kázal, v cizině obětovat místním bohům. Vlastní kult zjevně pokládal za správný, když ho zavedl. Po celé říši, v municipiích, se rytířská honorace sdružovala do šestic provádějících kultovní obřady Augustovy, sévirí augustálés/šest mužů augustovských, jmenovaných decurióny, nejvyššími úředníky provinčních měst. Augustův kult a panovnický obecně řídil v provincii velekněz, zvaný na Východě řecky archiereus, na Západě hlavně v Galliích sacerdós próvinciae, v Hispániích a Africe i jinde flámen augustális. V Římě se sbírali lidé mezi sodálés augustálés, augustálés claudiálés, sodálés fláviálés n. fláviálés titiálés, hadrianálés, antoníniání etc. 

Cn. Octávius§ 1. trib. mil., 216, praet. Sard., 205; 2. praef. navium, 191; 3. Cn. Octavius Nepos: 438, praet. 168, 167, cos. 165, 163, 162; 4. cos. 87; 5. cos. 76

Cn. Octávius Rúsó, quaest.§ 106

L. Octávius§ cos. 75, 74, 68

M. Octávius§ 1. tr. pleb. 133, 123; 2. pompéjovec, 49 - 47, 43; 3. Antóniův nauarch, 31  

Q. Octávius Antimachus, propuštěnec Fresidie Flóry a přítele jejího manž. Phileróta§ 40

C. Octávius Appius Suetrius Sabínus§ cos. ord. 214+, cos. ord. 240+  

L. Octávius Cornélius P. Salvius Iúliánus Aemiliánus§ viz P. Salvius Iúliánus 

L. Octávius Crassus§ cos. suff. 111+  

Sex. Octávius Frontó§ cos. suff. 86+ 

C. Octávius Laenás§ cos. suff. 33+  

Ser. Octávius Laenás Pontiánus§ cos. ord. 131+ 

Octávius Proklos z Athén§ arch. 95+, popř. 114+  

Octávius Sabínus, legát§ 263+

Octávius Theón z Athén§ arch. 94+, popř. 113+  

C. Octávius Tidius Tossiánus L. Iavolénus Priscus, legát a právník§ cos. suff. 86+, 90+, 140+, 148+    

Cn. Octávius Titínius Capitó, císařský tajemník ab epistulís latínís, praef. vigilum§ 96+

C. Octávius Vindex§ cos. suff. 184+ 

Octodúrum, hl. osada Veragrů, dn. Martigny v kantonu Valais/Wallis§ 57

Oculáta, jméno dvou nešťastných sester-vestálek§ 85+

"očista Hellady", Rok očisty Hellady/katharmos tés Hellados§ 159

odbory, ve starém věku pojem neznámý. Nejblíže k o. mají spolky umělců a řemeslníků, viz pod herci. O státem/príncipem založeném a kontrolovaném cechu viz rok 102+. Svým způsobem o. také navazují na středověké gildy, řemeslnické cechy, profesní spolky. Podpůrná dělnická bratrstva vznikala ve Spojeném království v 18. století. Stala se základem pro dnešní odbory. 

Odainathos z Palmýry, též řec. Ódenathos, aram. Odajnat, arab. Udajnath, občansky L. Septimius Odaenathus, o. Chajrána (I.), manž. Zénobie/Bath-Zabbai a s ní o. Wahballatha§ 261 až 263+, 265 až 267+, 270+ 

Ódeion, stavba v Athénách; podle britské počítačové rekonstrukce z roku 2003 byl z konstrukčních důvodů vnitřek prvního krytého divadla na světě zastavěn nejméně 81 sloupem a zhruba čtyřicet procent diváků mělo proto špatný výhled na podium: byli více posluchači než diváky§ 86, 52, 133+ 

Odemér, arab. šejk v Palaistíně z kmene/klanu Fasirón§ 157

Odenwaldlimes, úsek opevnění na Rýnu§ 110+ a viz pod zeď

Ódéum, Ódíum, stavba v Římě§ 80+, 86+

Odéssos, nápisně též Odĕsos, m. v Thrákii, později Moesii, dn. Varna v BG§ 675, 340, 313, 302, 150, 72, 60, 42-, 12+, 378+ 

oděv, šat§ viz móda

Odi, kraj na sz. Indie, dn. asi Odigram ve Swátu§ 55

odměna, udavačská, na hlavu§ viz udávání

Flávius Odovacar, Odoacar, Odoacer, Odoacrius, řec. Odoakros, Odoachos, Odoaker, s. Edicónův/Idikónův, k. Skirů§ 381+, 393+ 

Odomantové, Odomantoi, Odomantiké, pův. thrácký kmen a země v pozdější východní Makedonii§ 172, 168, 149

Odomastés§ viz Hormisdás z Persie

Odra, ř., lat. Viadua n. Vildua (identifikace nejistá; středověkou lat. Viadrus, srov. s Svébos, Svévus = Świna?)§ 5200, 1300, 500, 200, 150, 179+ 

Odrysové, Odrysai, thrácký kmenový svaz kolem Hebru, jejich říše§ 450, 440, 438, 431, 429, 424, 410, 405, 399, 390, 387, 383, 358, 364, 346, 334, 330, 313, 277, 212, 184, 183, 325, 87, 80, 55, 48, 45, 42, 31, 28, 22, 20, 13, 10-, 17+, 21+ 

Za Sitalka I., viz rok 429, sahala odryská říše od Egejského moře po Dunaj a od Bosporu po Strýmón. Vojensky byl schopen postavit do pole vojsko o 150 tisících mužích, před nímž se Makedonci třásli. Sídelním městem byla Odryseia n. Oresteia alias Uskudama, pozdějí Adrianopolis/Edirne v TR.

odsun§ viz přesídlení

odškodnění, finanční náhrada za zdravotní, životní nebo morální újmu pochází až z konce 20. století a z právního řádu Spojených států Ameriky: akce právníků proti tabákovým koncernům, výrobcům spotřebičů, lékařům, farmaceutům, odškodnění obětí z časů světové války apod.

odvod, k vojsku§ 2078, 123

Odysseia, epos§ 1320, 1193, 1184, 1070, 700, 200 

odysseia, hry na Ithace§ 221

Odysseion, shromaždiště na Ithace§ 221

Odysseus, gen. –sséa i -ssea (též -séa, -sea), ithacký k., hrdina od Troie a z Odysseie§ 1250, 1184, 753, 534, 150 

Attická podoba jména zněla Alytteus, korinthská Oliseus, sicilská Úlixés, z toho lat. Ulixés. O datacích apod. viz pod Troiá a zatmění. Jeho manželka Pénelopé byla dcerou Íkaria ze Sparty, nějaký čas žil během svého návratu od Ília Odysseus s Kirkou, kouzelnicí z ostrova Aiaiá. Jeho oslovením v epu je: "Z Dia zrozený Láertovče, lstivý Odyssee/diogenes Láertiadé, polyméchan' Odysseu!" 

Ódžin, tennó§ viz Homuda  

Oebarsius z Hunnů, Ajbars, s. Uldinův, strýc Attilův§ 375+

Oezalces z Numidie, k., řec. asi Oizalkés, o. Capussy/Kapussy§ 206, 205

Ofellás/Ofelás z Amfipole, s. Filémonův, proxenos Spolku Boiótů§ 289

Ofellás z Pelly, makedonský šlechtic, s. Seilénův, vládce v Kýréně§ 322, 313, 312, 309 - 307, 304

C. Ofellius Ferus, podnikatel římský na Délu§ 127

Ofeltás z Boiótie, démagógos§ 215

Ofiéon (řec.), m. v Thébaidě polohy nezn.§ 30

A. Ofilius, právník§ 50

Ofillius, celé jméno neznáme, voj. tribun domáhající se splnění slibů§ 36

Ofír§ viz Púnt

Ofonius§ viz Tigellínus

Ofra, osada sev. od Jerúsaléma, řec. Efratha, lat. Ephra§ 1206, 1182 

'Og, řec. Óg z Bašánu, amorejský k.§ 1447, 1400 

Ogélos z Palmýry, s. Makkaiův, magnát§ 199+

Cn. Ogulnius Gallus, tr. pl., b. C. Ogulnia§ 300, 296, 291

Q. Ogulnius Gallus, b. Cn. Ogulnia, tr. pl., vyslanec, cos., měnový reformátor§ 300, 296, 291, 272, cos. 269

Oguzové, Oghuzové, souhrnný název pro turkisté kmeny a národy§ viz pod Hunové

Ógygi᧠viz Melité

Ógýgos, Ógýgés z Boiótie, k. Ekténů§ 1780

oheň věčný, v Athénách, Delfách a Římě§ 86

ohňostroj§ viz pod architektúra

Oho-jama-mori, b. následujícího§ 310+

Oho-sazaki, tennó, posmrtným jménem Nintoku§ 310+, 343+ 

ohrada/oplocení, ohrada Iúliova v Římě§ viz saepta

Ohře, Agara, Eger, ř. v Boiohaimu a Čechách§ 3-, 18+ 

Ochridské jezero§ viz Lychnítis

Óchos§ 1. viz Óxos; 2. viz Dáreios II.

ochranka§ viz caterva imperátória 


Oiá, Oié, gen. Oji, lat. Oea, athénský démos, též obec na Aigíně§ 314, 111 

Oia, Eóa, lat. Oea, m. v Libyi, předchůdce Tripoli v LAR§ 70+, 75+, 81+, 363+, 372+     

Oiantheia, Oianthea, Oianthé, m. v Ozolské Lokridě, dn. Galaxidi§ 460, 450, 373

Oibarás z Persie, vojevůdce Kýrův, asi identický se správcem Persidy jménem Soebarés/Soibarés (?)§ 550, 547

Oibótás z Dýmy§ 756 (Ol.)

Oidipodeion, pramen u Théb§ 86

Oidipús, gen. Oidipoda, i Oidipos, gen. Oidipa, k. v Thébách§ 1400, 1235, 534, 487 a viz pod Boiótie

Oidotheos, lat. Odothaeus, Odotheus, Oedotheus, vůdce/k. Greutungů§ 381+, 386+ 

Oichaliá, m. v Aitólii§ 1104

oikistés, dříve zvaný archégetés, "vůdce, předek", koloniální přívlastek, velitel výpravy osadníků-kolonistů, zakladatel nové osady (srov. středověké lokátory, pozdější vůdce kolonistů); lat. déductor colóniae. Oikistům bývaly v takto vzniklých osadních státech prokazovány až božské pocty, srov. pod hérós, ktistés, kolonisace. O. obvykle patřil k těm, kteří měli nějaký věštebný sen, jehož autenticitu ověřili v Delfách, sloužící tedy jako jakási právní poradna ospravedlňující nastávající okupaci cizího území kdesi v dálce od vlasti. O. vybral místo nového města (už c. 850 se stavělo pravoúhle), vyměřil ho, určil obvod hradeb, rozdělil kléry. Mezi bohy užíval přívlastku arch. Apollón.  

oikúmené, tj. obydlený a Hellénům a Římanům známý svět, čili víceméně Středomoří s bezprostředním okolím, srov. s orbis rómánus§ 668, 250, 201, 49, 40, 12

Oinanthé ze Samu, "Vinný květ", hudebnice, tanečnice, královská milenka a údajně kuplířka, manž. Agathoklea Alexandrinského (III.), m. Agathoklea (IV.), Agathokleie a nejméně dvou dcer§ 289, 276, 221, 204, 203

Oiniadai, m. v Akarnánii, č. Oiniady§ 460, 459, 454, 429 - 428, 323, 314, 313, 219, 217, 212, 205, 189

Oiniadás z Palaiskiathu, vyznamenán v Athénách§ 411

Oiniandos, m. v Kilikii, přejmenováno na Epifaneiu asi Antiochem Epifanem, dn. u Erzinu v TR§ 67-, 362+

Oinis z Messénie, efor§ 220

Oinoanda, pl., gen. -and, plným názvem Terméssos hé pros Oinoanda/T. při Oinoandách, m. v Lykii, chet. Winuwanda n. Wijanawanda ("Město vína"), osada pisidského Terméssu, součást lycké tetrapole s Balbúrami, Kibyrou a Búlónem§ 150, 83, 42-, 43+, 124+, 125+ a viz pod hry a lycká tetrapolis

Oinofílos z Athén§ 1. arch. 64; 2. arch. 28+ 

Oinofytai (pl.) nebo Oinofyta (sg.), m. v Boiótii§ 457

Oinoé, obec v Attice, část Tetrapole§ 1555

Oinoé, m. a mí. na argolsko-lakedaimonských hranicích§ 468, 460, 431

Oinomáos z Písy, k.§ 1348, 1329 

Oinomáos z Gadar, kynik§ 119+

Oinomáos z Galatie, vůdce povstání otroků§ 73

Oinóné, Oinópi᧠viz Aigína

Oinoparás, ř. v Syrii, přítok Orontu, arab. Nahr ‘Afrín§ 145

Oinótrové, Oinótroi, dávný národ/kmen v Lúkánii, po nichž se původně Bruttium a Lúkánie nazývala Oinótriá, lat. Oenótria. Spojováno bylo jméno s Oinótrem, synem Lykáonovým, který s bratrem Peuketiem přivedl s sebou část Arkadů do jižní Itálie, jižními sousedy Tusků byli Opikové alias Ausones. Jedna jejich osadnická skupina, nebo to bylo jejich druhé jméno, se nazývala Chónové podle obce Chóné na území Krotónu. Králem Oinótrů byl Ítalos a po něm pak jméno země§ 1250, 1184, 1035, 545 a viz pod Itálie

Oiobázos z Persie, voj. velitel v Evropě§ 479

Oióniás z Athén, s. Oinocharétův, vyvlastněný statkář§ 415

oiónoskopiá, ptakopravectví, u Nabatů§ 37+

Oiskos, lat. Oescus§ 1. ř., přítok Istru, dn. Iskar v BG, 424, 250, 251+; 2. osada Triballů, stálé legionářské ležení Oescus, dn. ves Gigen u Plevenu, BG, 87+, 251+, 328+     

Oisymé, m. na thráckém pobřeží, osada Thasu, c. 356 přejmenována na Émathi᧠654, 356 

Oité, Oita, Oitaiá, pohoří a kraj v Thessalii§ 457, 371, 413, 321, 280, 279, 191 - 189 

Oitylos, m. v Lakónice§ 195

Oium, got. království ve Skythii, asi dn. Ukrajině§ 375+

Oizalkés§ viz Oezalces 

Oka, ř. ve střed. Rusku§ 600

Ókeanos, lat. Óceanus, u hellénistických autorů většinou Indický o., resp. vody kolem indického subkontinentu, tedy dn. Arabské moře či Bengálský záliv; v jiných případech je myšlen Atlantik, nebo prostě „světový oceán“§ 326 - 324

Okelis, město v Jemenu, dn. Mokka§ viz Jemen)

Oki-naga-taraši-hime no Mikoto, posmrtným jménem Džingú/"Božské zásluhy", císařovna§ 200+, 238+, 239+, 246+, 269+      

Okkonapsés Sótér, k. v Elymáidě§ 78

Okmok, Mount Okmok, sopka na o. Umnak, jednoho z Fox Is. v Aleutách§ 43

Oksywská kultura§ 150

Oktagónos, stavba v Efesu§ 41

Oktamasadés ze Skythie, k., s. Ariapeithův s Téreovou dcerou§ 440

Oktar z Hunnů, též Uptaros, s. Uldinův, b. Rugův, vůdce Hunnů§ 375+

Okuněv, archeolog. lokalita v Chakasii§ 2500

okultismus§ viz pod magie

Olba, m. a chrámový stát s Diovým kultem v Drsné Kilikii, dn. Ura v TR, srov. s Diokasarejí a viz s. v. Ur᧠557, 155, 83, 68, 41-, 62+ 

Olbasa, m. v Milyadě v Pisidii, dn. u Belenli v prov. Burdur v TR§ 158

Olbiá, m. na ost. u ústí ř. Hypanis/Bugu, dn. u vsi Parutine na UA; jiná Olbie ležela v ústí Borysthenu, viz tam§ 77-, 143+ 
Olbiá, m. v Bíthýnii, předtím Antigoneia§ viz Níkaia
Olbiá u Tróglodytů§ = Arsinoé nebo Bereníké
Olbiá v Gallii (dn. Hycres u Toulonu)§ 600

Olbiá, m. na Sardinii§ 54+

Olbios z Athén§ arch. 275

Olcinium§ viz Labeátové

Old Kilpatrick, novodobá ves se zbytky římské pevnosti na západním konci Antónínova vallu, lat. jméno neznáme§ 122+, 139+ 

olej, olivový, začátek exportu z Itálie§ 52

Olennius, centurió, spustil rebelii Frísiů§ 28+ 

Olenneieiré z Parthie, ka§ 87, 10
Ólenos, m. v Acháji; území Ól. spolu s Fárai, Dýmé a Tritaiou věnoval Augustus Patrám§ 281, 276

Oliatos z Mylas, dyn., s. Ibanóliův, b. Hérákleidův§ 499, 496

Olkadové, íbérský národ na jihovýchodu Hispánie§ 221
Zřejmě žili pod vládou dynastie keltských Volků Tektosagů a jejich sídelním městem byla Cartala, řec. Althaia, viz tam.

Ollia§ viz Poppaea Sabína Minor

T. Ollius, manž. Poppaeje Sabíny Máioris, o. stejnojmenné dcery, manž. Nerónovy§ 12+, 35+, 58+  

Ollovicó z Nitiobrogů, k., o. Tetutomatův§ 52

Olmekové, nejstarší mesoamerická civilisace či národ, její květy ležely v letech cca. 1100 – 800§ 3000, 1800, 500

oliva§ viz věnec olivový, kuchyně a s. v. pomazaný/mašíach

Olivová hora, Har haZejtim, řec. Oros tón elaión, mí v Jerúsalému§ 326+

Olofychos, m. na Akté§ 750

Olonicus, Olyndicus, keltibér. předák§ 170

Oloros z Thrákie§ 1. dyn., 514, 510, o. Hégésipyly; 2. 460, 396, o. Thúkýdidův

olovo, jako léčivý a podpůrný prostředek§ 82-, 54+

Olpai nebo Olpé, mí. v Amprakii/Akarnánii, staré sněmovní středisko kmene§ 429, 426 (jiné byly pevností v Ozolské Lokridě, nejsou v CSD)

oltář pergamský§ viz pergamský oltář

Oltenie, historická země v RO, tzv. Malá Valachie, západní část Valachie§ 101+, 272+ 

Olthakos/Olthakés n. Adathás z Dandánie, též Olkabás ze Skythie, dynastés§  71 (srov. zde níže)

Olthakés z Kolchidy, sképtúchos§ 65 (šlo o identické osoby?)

Oltos, att. malíř na vásy§ 500

Olús, gen. Olúntu, nápisně Bolús, Boloentioi (čti: Wolús, Woloentu), m. na Krétě, přístav pův. asi Dréru, dnes ruiny patrné pod vodou u obce Elundy§ 200, 111 

Olybrius§ viz Q. Clódius Hermogeniánus O. 

Olymos, též Hylimos, m. v Kárii známé jen epigraficky§ 150

Olympané, ústřední bohové hellénského polytheismu, o Olympus zde níže§ 162+ a viz v přílohách pod Bohové a jejich svátky

Olympiá ze Sparty, hetairá, m. Bióna z Borysthenu§ 250 

Olympiá z Argu, Claudia Olympia, dc. Ti. Claudia Tychika§ 100+

Olympiá, č. Olympie, mí. v Pisátidě v Élidě, znovu objeveno roku 1766; olympia (pl.), olympijské hry, olympijští vítězové, disciplíny atd. (hry byly prý podle tradičního údaje založeny poprvé Hérákleem v roce 1206)§ předmluva, 1281, 1212, 1195, 1184, 886, 884, 863, 776, 748, 668, 660, 644, 632, 588, 580, 577, 577, 576, 566, 550, 544, 540, 532, 520, 480, 479, 476, 474, 471, 468, 456, 450, 428, 420, 408, 406, 400, 496, 491, 401, 400, 380, 375, 373, 370, 367, 365 - 363, 360, 356, 350, 348, 323, 313, 312, 300, 271, 267, 219, 212, 208, 182, 179, 168, 164, 152, 146, 142, 121, 52-, 37+, 39+, 44+, 133+, 149+, 213+, 268+, 301+, 362+, 374+, 393+            

Olympioníkové byli vyznamenáváni věncem z větviček divoké olivy/stefanos ek kotinú, cf. s. v. hry (1). Závody v Olympii (podání Pausaniovo): Podle hellénské tradice přišel prý zhruba 50 let po potopě z doby Deukaliónovy z Kréty jistý Klymenos, syn Kardyův, z rodu ídského Héráklea, a uspořádal v Olympii závod. Vládu Klymenovu ukončil Endymión, syn Aëthliův. Prý generaci po Endymiónovi uspořádal závod k poctě Dia Olympského Pelops. Po něm je (= tj. vrcholem byl běh) uspořádal Amytháón, příbuzný Endymiónův a po něm Peliás a Néleus.

Závod také uspořádali Augeiás a Héráklés, syn Amfitryónův (resp. Diův). Tehdy zvítězili v dostizích s vozem Ioláos, v prostých dostizích Iasios z Arkadie, v boxu Polydeukés. Héráklés prý zvítězil v zápasu a v pankratiu. Pak uspořádal hry Oxylos a následovalo přerušení tradice, kterou obnovil s novými pravidly až roku 776 Ífitos. 
O průběhu her viz heslo hry. Dnešní městečko Olympia za Kladeem má asi dva tisíce obyvatel a nádraží se spojením na Athény dvakrát za den. 

olympeia, hry v maked. Díonu na úpatí Olympu§ 413

Olympieion v Athénách, chrám Diův, největší stavba v Athénách a nejdéle stavěná sakrální stavba v evropských dějinách (644 let?)§ 515, 173, 81-, 129+, 131+, 144+  

Olympias, jméno épeirských královen:§
Olympias I., roz. Myrtalé, pak dívčím jménem Polyxené a Stratoníké, manž. Filippa II., m. Alexandra III.§ 376, 357, 343, 337 - 335, 330, 323, 322, 319 - 316, 232, 183, 293+ 
Olympias II., d. Pyrrha I. s Antigonou§ 295, 294, 272, 239, 233, 229

Olympias z Lárissy, manž. Démétria Krásného§ 229
Olympias z Attiky, tanečnice§ 231 a viz ženy (3) 

Olympias z Kóu§ viz Níkomédés

Olympias, dc. nauarcha Seleuka, kněžka§ 145

Olympias se jmenovala chůva Sevéra Alexandra§ není v CSD
Olympias, dcera praefecta praetorió Flávia Ablabia z Kréty (cos. roku 331 n. l.), byla zasnoubena asi roku 333 budoucímu císaři Cónstantovi. Ke sňatku nedošlo a později byla provdána za armenského krále Aršaka II. (vládl 339-369 nebo c. 350-364)§ 329+, 337+, 351+, 360+, 368+     

Olympiodóros, flétnista§ 362

Olympiodóros, seleuk. dvořan a činovník§ 178

Olympiodóros z Athén, strat.§ 300, 299, 294 a 293 arch., 287, 285, 283

Olympiodóros z Býzantia, politik§ 220

Olympiodóros z Rhodu, diplomat/dvořan Ptolemaia Epifana§ 201

Olympichos z Iasu§ 1. dyn., o. Olympichův, 240; 2. dynasta a stratégos, syn Olympichův, manž. Níkaie, 240, 227, 226, 224, 201

Olympichos z Koróneie, prořímský politik§ 172

Olympiodóros z Théb, historik dějů pozdní říše§ 247+

Olympiodóros z Thessalie, pěstitel koní, o. sofisty Hippodroma§ 176+

Olympiodóros, snad z Alexandreie§ 1. zv. starší, uč. Proklův, vykladač Artistotelův, 350+; 2. zv. mladší, vykladač Platónův a Aristotelův, ž. Ammónia, s. Hermeiova, 350+

Olympiŏn, chrám Dia Olympského u Akragantu§ 254

Olympión, vyslanec Genthia Illyrského§ 169

Olympos§ 1. h. na hranicích Mýsie a Bíthýnie v kraji osídleném Kelty, dn. Uludağ ("Mohutná hora") o nadmořské výšce 2542 metrů, 189, 36-, 117+; 2. m. a h. nad ním v Lykii, 167, 69-, 311+ zvaný též Foiníkús, dn. Deliktaş, h. dn. Tahtalı Dağı v TR; ruiny m. Ol. leží při pobřeží); 3. h. na pomezí Thessalie a Makedonie, 1281, 1195, 854, 424, 413, 408, 335, 219, 169, 150; 4. pevnost a h. v pamfýlském Tauru, 78; 
Nejslavnější z Olympů, sídlo Olympanů v jižní Makedonii, jehož výška je 2918 m n. m., v novověku poprvé slezli 2. srpna 1913 dva Švýcaři, fotograf Frederic Boissonas a spisovatel Daniel Band-Bovy v doprovodu lovce z Litochori jménem Christos Kakalos. Se švýcarskou vlajkou se však, zmateni mlhou, vyfotografovali na jednom z vedlejších vrcholů Olympu. • Xeinagorás, syn Eumélův, změřil výšku Olympu od úpatí (nikoli hladiny moře) na 10 stadií a jedno plethron (bez 4 stop), tj. cca. 1880 m.

Homér v šestém zpěvu Odysseie o Olympu ovšem pravil, že "prý jest bohům na věky věkův bezpečný byt, jím nezmítá bouř, též nikdy ho liják nemáčí, nikdy se sníh tam nesype, nýbrž tam jasno bez chmur se prostírá všude, a bílé se rozlévá světlo. Na něm blažení bozi ze dne na den jsou v radosti živi/tó eni terpontai makares theoi émata panta (překl. O. Vaňorný)". 

Olympos z Kilikie, vyznavač Sarápidův, b. Generósy§ 391+

Olympos z Mýsie§ viz s. v. hudba

Olympos z Frygie§ viz s. v. hudba

Olyndicus§ viz Olonicus

Olyntheus z Lakónie§ 628, 620 (2x Ol.)

Olynthos, m. na Chalkidice, srov. i pod Chalkidiké, archeologicky prozkoumán Američany ve dvacátých a třicátých letech 20. století§ 480, 436, 433, 432, 429, 423, 421, 399, 393, 383 - 379, 370, 368, 356, 353, 352, 350 - 348, 343, 322, 312

Olysipó či Olisipó, m. v Lúsítánii, maur. Alošbuna či Lišbuna, dn. Lisboa, č. Lisabon v Portugalsku (jméno země pochází od lokality Portus Cale, „Přístav Cale“, pozd. Portucalia, od toho Portugal)§ před 6000, 137

Olyzón, obec v Thessalii§ 293

Omán, arab. 'Umán, země a stará monarchie na jihovýchodě Arabského poloostrova, srov. pod Karmánie§ 2292, 400, 222-, 123+, 131+, 230+, 259+, 325+     

Omana (pl.), emporion nebo m. v Zálivu, pravděpodobně dn. ad-Dúr v Umm al-Qajwajn§ 166 a viz pod Íkaros

Ómanés z Persie, seleukovský hipparch§ 242

Ómanos, per. kult spojovaný s Anáhídou§ viz Anaítis

Ombos (sg.), Omboi (pl.), eg. Nubt/Nubet ("zlato", v kraji doly), kopt. Embó, dn. Kúm Umbú, angl. Kom Ombo, m. v Thébaidě§ 4500, 2848, 135-, 127+

Ombos u Tentyr, eg. Nubt, kopt. Nekatérion, dn. arab. Naqáda§ 4500, 3500, 127+

Omfalé z Lýdie, ka, paní a milenka Hérákleova§ 218+

Omfalión z Písy, o. k. Písanů Pantaleonta§ 644

Ómiás ze Sparty, vyslanec§ 220

Ompsalakos z Borysthenu, s. Heurésibiův, epónymní úředník§ 150+

Omrí§ viz 'Ámrí 

Onainos Addúdanés, aram. Honainu Haddudan, charakénský (?) mořeplavec/kapitán lodi či majitel§ 131+, 157+

Onan, onanie, masturbace, sebeukájení§ viz sex

Onaris z Bisaltie§ viz Naris

Onásagorás z Idalia, o. Filokyprův§ 497

Onásagorás z Leder na Kypru, k.§ 709

Onásandros, platónik, autor spisku po armádní velitele§ 57+

Onásikypros, o. Onásilův§ 497

Onásilos§ Onésilos

Onásimos z Boiótie§ boiótarchos 223

Onásimos z Gadar (?), historik, s. Apsinův, o. Apsinův§ 200+

Onásimos z Kypru n. Sparty, sofista a historik§ 200+, 320+

Ondžo wang, kor. Onjo, k. korejského státu Pekče z éry tří království§ 18

Oneátai, fýla v Sikyónu, „Oslov铧 595

Oneion, hor. hřbet u Korinthu§ 369, 366

oneirologie§ viz sny

Onésandros, Onásandros z Kypru, knihovník alexandrijského Múseia§ 88

Onésigenés ze Syrákús, Hierónymův diplomat§ 214 

Onésikritos z Astypalaie na Rhodu, kynický filosof, kormidelník Alexandrovy lodi, cestopisec a historik§ 350, 326, 324, 323
Onésikritos ze Salamíny§ 180 (Ol.)

Onésilos, Onásilos z Idalia, lékař, s. Onásikyprův§ 497

Onésilos, Onásilos ze Salamíny na Kypru, k.§ 497

Onésimos z Makedonie, s. Pýthonův, zrádce§ 169

Onésimus, blíže neznámý životopisec císařů§ 217+

Onétór n. Onétoridés z Athén§ arch. 527

Onchéstos, osada u Haliartu§ 595

Oniás, Oneiás, hebr. Chónijó, Jahweho veleknězi
Oniás I.§ 333, 309, s. Jadduův, o. Simóna I.

Oniás II.§ 246, 232, syn Simóna I., o. Simóna II.
Oniás III.§ 208, 182, 177, 173, 169, 73+, syn Simóna II., o. Simóna III., Oniy IV. a Meneláa/Oniy (?)
Oniás IV. alias Meneláos§ 173, 160, 145, 106, 73+, syn Oniy III., asi jiný od žoldnéře 
Oniás z Iúdaie§ 1. 145, kondottiér; 2. = Meneláos; 3. 106, o. Ananiův = č. 1?

Onoba (řec.), Onuba (lat.), Unu-Ba'al (foin.), foin. osada, dn. Huelva v Andalusii§ 820

Onobalé, Onobalás, Onobala§ viz Akesinés

Onofás z Persie, o. Amástridy, manž. Xerxa§ viz Amástris

Onomaklés z Athén, prooligarchický politik§ 411

Onomaklés ze Sparty§ efor. epón. 425

Onomakritos z Athén, věštec, resp. sběratel věštebných výroků/chrésmologos§ 528 a viz pod autorství. Bývá ztotožňován z Onomakritem z Loker, o němž Aristotelés uvedl, že mohl být prvním ze smrtelníků, který sepsal pro lidi zákony/Lokřany a že stejnou činnost vyvíjel na Krétě; časově ztotožnění příliš nesedí, neboť chrésmologos patří do doby Peisistratova syna Hipparcha. 

Onomantios ze Sparty§ efor epón. 413

Onomarchos z Andru, sofista§ 176+

Onomarchos z Fókidy, strat. autokratór§ 354 - 352, 339

Onomarchos z Katany, tyr.§ 275

Onomasthés z Athén, jeden ze Třiceti§ 404

Onomastos, vojevůdce Filippa V.§ 184

Onomastos, propuštěnec u dvora, protigalbovský pučista§ 69+

Onónés ze Sakastánu, k., možné je též Von-§ 170

M. Opellius Antónínus Diadúmeniánus, s. príncipa Macrína, v historii zapsán jako Diadúmeniánus§ 217+, 218+, 223+ 

M. Opellius Sevérus Macrínus n. Opilius Macrínus, praef. praet. a císař roku 217 - 218 n. l., v historiích veden jako Macrínus, lidem prý zván Macellínus/Řezník§ 38-, 200+, 204+, 211 až 214+, 217 až 219+, 223+, 235+, 244+, 270+    

Opilius Pedó Apróniánus§ viz Popilius Pedó Apróniánus 

operace, chirurgick᧠145 (hlavy), 142 (močových kamenů), 100 (císař. řez)

Opgally (?), manž. Tigrána V., m. Alexandra a Iúlie§ 60+

Opia, virgó Vestális (též Popillia n. Opimia)§ 483

opice§ pravěk, 1071, 899 (dvakrát darem) a viz zvířata

opilec, divadelní postava§ 451
opilství, viz hostiny, kulinářství

Opímia, vestálka, která byla usvědčena spolu s kolegyní Flórónií z porušení slibu čistoty a byla zahrabána do země§ 216

Opímia, vestálka§ viz Opia

L. Opímius§ 1. 129, 125, cos. 121, 120, 117, 116, 109; 2. s. předešlého (?), 102  

Q. Opímius§ cos. 154

Ópis, m. v Babylónii, později předměstí Seleukeie na Tigridu, bab. Upî, Upia, Upé etc.§ 1831, 1160, 1097, 694, 539, 324, 321

opiter, Opiter, člověk, jehož otec zemřel dříve než děd

Opitergium, m. u Aquileje na území Venetů, dn. Oderzo; zřejmě z illyrského ob-terg, obchodní místo, emporium§ viz pod Markomani

opium§ viz pod narkomani

oplocení/ohrada, ohrada Iúliova§ viz saepta

Vestia Oppia z Atelly, prořímská Kampánka§ 211

Oppiános z Kóryka v Kilikii, autor úspěšné veršované příručky o rybách§ 151+

Oppiános z Apameie, synovec předešlého, rovněž didaktický poeta§ 151+

C. Oppius§ 1. tr. pl. 215; 2. literát a Caesarův důvěrník, 70, 61, 50, 46 

L. Oppius, vyslanec§ 154

P. Oppius, quaest.§ 70

M. Oppius§ 1. proscribován roku 43, o. no. 2, 37; 2. s. předešlého, aedil 37, asi M. Oppius Cornicinus, 37

P. Oppius Príscus, toreutik§ 70

Q. Oppius, správce provincie Cilicia§ 88, 85 

Ser. Oppius, jeden z xvirů§ 449

Sp. Oppius§ cos. suff. 43+

C. Oppius Sabínus§ cos. 84+, legát 85+ 

Oppius Statiánus, celé jméno neznáme, legát M. Antónia§ 36 

Oppius móns, "Oppiův pahorek", část Říma§ 64+

Opramoás z Lykie, magnát§ 151+

Oprasatés z Amblad, s. Kila[x], předák§ 166

Ops, gen. Opy, bohyně vegetativní úrody, novorozeňat a bojovníků ve válce§ 44

Ops Augusta§ 7+

M. Opsius, senátor a udavač§ 28+ 

Flávius Optátus§ cos. 334+

Optátus z Milevu v Numidii, biskup§ 355+

Optila, císařovrah, asi rodem Got§ 390+

Opús, m. v Lokridě, sídelní m. Opúntských Lokrů, viz, dn. Atalandi§ 500, 312, 208, 198, 153-, 115+ 

opus caementícium, římský beton§ 191

opus quadrátum, stavební technika kamenných kvádrů pro stavbu hradeb§ 388