569-560

569.

Ol. 52, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 185

 

************************************************************

Falaris, jehož občané pověřili stavbou Diova chrámu v Akragantu (Zeus Atabyrios), použil svěřených peněz na nákup zbraní. Rozdal je stavebním dělníkům a otrokům a s jejich pomocí se stal samovládcem ve státu (vládl s příslovečnou falaridovskou krutostí do roku 553, srov. tam a viz též pověst despoty Apollodóra z Kassandreie a Thráka Diégylia se synem Zibelmiem, roky 149 a 142). • Podle jiné tradice došlo k převratu v Akragantu již roku 571. O první tyrannidě na Sicílii viz rok 615. 

 

V Baktrii se podle jedné moderní theorie narodil íránský prorok Zarathuštra (zemřel roku 522). Obvykle se klade Zarathuštrovo dílo do doby starší (např. nar. 628, zemřel 551).

 

************************************************************

568.

Ol. 53, 1

Hagnón z Peparéthu

 

 

(neznámý)

a. u. c. 186

 

************************************************************

V Egyptě se v Deltě vzbouřil Wahjebre/Apriés proti svému spoluvládci  a přemožiteli (viz rok 570). Byl znovu poražen a tentokrát i zabit (vládl od roku 589)Ahmose II. od t. r. vládl sám až do roku 526. Soustředil všechny Hellény do Naukrátidy (k tomu srov. rok 611). Hellénské žoldnéřské sbory přeložil z Dafnai a dalších ležení (srov. rok 587; srov. ovšem pouštní osídlení Hellény roku 524) do Memfidy a obklopil se jimi. Jako jeho předchůdce na trůnu byl Ahmose II. Hellény vysoce ctěn. Amásis udržoval s Hellény trvalé styky: přispěl dokonce na obnovu vyhořelého Apollónova chrámu v Delfách částkou jednoho tisíce talentů, dary poslal Athéně do Lindu na Rhodu, Héře na Samos.

Za Amásia bylo největším posvátným okrskem Hellénů v Egyptě Hellénion, součást Naukrátidy, které postavily Chios, Teós, Fókaia, Klázomenai (iónští), Rhodos, Knidos, Halikarnássos, Fasélis (dórští) a Mytiléné (aiolští). Odděleně tehdy měli kultovní místa Aigínští, Samští a Mílétští. • Naukrátis měla v Egyptě původně tu výsadu, že z Hellénů nesměl nikdo (obchodně) přistát jinde, než právě v jejím přístavu.

************************************************************

567.

Ol. 53, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 187

 

************************************************************

Ahmose II. odrazil třetí a poslední pokus Chaldajů o invasi do Egypta, viz roky 601 a 582; ani o něm nevíme nic stejně jako chaldajské imperiální politice v těchto letech. Nabû-kudurrí-usur se intensivně věnoval opravám a výzdobě říšské metropole Babylónu, jeho opevnění, palácům, chrámům (některé zlacené), zahradám a kanálům. Postavil severně od Babylónu mezi Eufrátem a Tigridem ochranný opevněný val existující ještě v Xenofóntově době (401), ale nikdo už nevěděl, čí to bylo dílo, a tak mu říkali "Médská zeď"/to Médiás teichos. Král zdobil též chrámy jinde v Babylónii. 

 

************************************************************

566.

Ol. 53, 3

 

 

Hippokleidés

a. u. c. 188

 

************************************************************

V Athénách byly založeny panathénajské hry, panathénaia. Konaly se původně 25.-28. hekatombaiónu, tedy v srpnu, čtyřletně vždy každý třetí rok po hrách olympijských. Athénin svátek založil podle tradice již Erechtheus a Théseus ho udělal svátkem "všech Athéňanů" po synoikismu Attiky. Původně kultovní oslavy doprovodily hry gymnické, později i músické a byli athénským pokusem o konkurenci dórským olympiádám. T. r. se poprvé sjeli do Athén mezinárodní soutěžící. Peisistratos, viz rok 561, doplnil za své vlády oslavy veřejnou recitací celých Homérových epů. Kolovaly v mnoha versích a buď on nebo jeho syn Hipparchos je dal unifikovat a redakční výsledek soustavně opisovat; do jaké míry text uzpůsobil athénským zájmům, se již nikdy nedozvíme, srov. rok 532 a 528.

Archón Hippokleidés, zvaný Kypselos, byl synem dcery korinthského samovládce Kypsela I. a Athéňana Miltiada III. Byl otcem Miltiada IV. Roku 576 se ucházel o ruku dcery sikyónského tyranna Kleisthena (viz tam). • V této souvislosti je však uváděn Hippokleidés, syn Teisandrův. Zřejmě jde o dvě různé osoby, které ale zcela určitě pocházejí ze stejné rodiny.

 

************************************************************

565.

Ol. 53, 4

 

 

(neznámý)

a. u. c. 189

 

************************************************************

Kolem roku 565 vládne ve Fliúntu jako samovládce nebo ještě dórský král (?) León, nástupce Hipasův (viz rok 610). S Leontem diskutoval později Pýthagorás ze Samu a v rozhovoru měl tento poprvé použít slova filosofie a sebe označit za filosofa (srov. rok 570).

 

Kolem t. r., nebo o pět let později, založili na Kyrnu, což je řecké označení pro Korsiku, kolonisté z Fókaie osadu Alaliá; viz rok 545.

 

V Tyru skončila někdy kolem t. r. vláda krále Ba‘ala II. (vládl od roku 570 jako nástupce Ithobaala III., srov. roky 729 a 573). Pravděpodobně na zásah Chaldajů nebyl královský stolec obsazen, ale nejvyšší moc v tyro-sídónském státu přešla do rukou soudců, šofetim/súfetů, řec. dikastaiDo roku 559 to byli Eknibálos (dva měsíce), Kalba/Chelbés (deset měsíců), Melkartův velekněz Abbaros (= Ab-bá‘al?; tři měsíce). Po něm byli v úřadu súfeti dva a vládli zbývajících šest let: Mattan III. (Muttunos, Mytgonos) a Ger-Aštart, řec. Gerastratos. Viz dále rok 559.

 

************************************************************

564.

Ol. 54, 1

Hippostratos z Krotónu (poprvé)

 

 

(neznámý)

a. u. c. 190

 

************************************************************

Na olympijských hrách byl olympioníkem v pankratiu vyhlášen jistý Aréchión či Arrhachión, Arrchichión nebo Arrhechión z Figalie, ačkoli byl v okamžiku vítězství mrtev vyčerpáním (jeho mramorová socha v archaickém stylu je zároveň nejstarší zachovanou sochou olympioníka; jméno sochaře není známo).

 

V Delfách byl popraven bajkář Aisópos (viz rok 572).

 

************************************************************

563.

Ol. 54, 2

 

 

(neznámý)

a. u. c. 191

 

************************************************************

V Makedonii zemřel král Aerópos I. (vládl od roku 583). Nástupcem se stal jeho syn Alketás I. (vládl do roku 545).

 

O květnovém úplňku se narodil Siddhárta Gautama-Buddha (zemřel roku 483, bližší údaje viz tam a v indexu). • Jeho narozeniny oslavují buddhisté vždy 8. dne 4. lunárního měsíce (květen, v přestupném roce červen). Srov. rok 544.

 

************************************************************

562.

Ol. 54, 3

 

 

(neznámý)

a. u. c. 192

 

************************************************************

V Babylónu zemřel začátkem října poslední velký král Chaldajů Nabû-kudurrí-usur II. (vládl od roku 605). Nástupcem se stal jeho syn Amél-Marduk, hebr. Ewilmerodach, řec. Illoarúdamos, Eueilmaradúchos, Euilmalúrúchos/Abilmathadachos (slabým vladařem do roku 560). Poslední písemná datace (z Uruku) starého krále a též první se jménem jeho syna je z 8. října t. r. Datace ve jménu Amél-Marduka jsou doloženy již ze srpna; snad doklad toho, že syn převzal otěže vlády za (nemocného?) otce. Žádný vojenský počin z jeho vlády není znám. 

Při nástupu na trůn omilostnil 25. addáru t. r./1. dubna 561 předposledního panujícího júdského krále Jójachína, který žil od roku 597 v zajetí v Babylónu (srov. rok 597). Jójachín Júdský, poslední z žijících júdských králů, zde dva roky na to zemřel.

 

************************************************************

561.

Ol. 54, 4

 

 

Komeás

a. u. c. 193

 

************************************************************

V Athénách se dostal poprvé k moci Peisistratos. Použil bolestivé lsti o tom, že byl cestou na pole přepaden a raněn a domáhal se ochranky. Jméno si udělal ve vleklé válce s Megarskými, kdy se zmocnil Nísaie, viz rok 570. Odhlasovali mu tedy Athéňané oddíl tří set mužů, kteří ho doprovázeli ozbrojeni kyji. Obsadil s nimi akropoli a jeho vláda nebyla prý despotická. Peisistratova první tyrannida trvala do roku 556, kdy byl vyhnán Megakleem (II.) a Lykúrgem (srov. k tomu rok 585).

Krátce po této události zemřel na Kypru athénský zákonodárce a literát Solón, jeden ze Sedmi mudrců (narodil se kolem let 640 až 635, o jeho zákonodárné práci v Athénách viz rok 594). Ke slavnému "fiosofickému" setkání Kroisos-Solón s velkou pravděpodobností nedošlo, viz rok následující, a rovněž s návratem z cest do Athén za Peisistratovy vlády a s jeho spoluprací s ním to zřejmě bude také smyšlenka. Nejtraktovanější versí je ovšem ta, že Solón do Sard dorazil z Egypta, kde filosofoval s mudrci jako Psenófis z Héliopole a Sónchis ze Saje, a že se s ním Kroisos pyšnící se bohatstvím nepohodl. Od něj prý odešel Athéňan do Kilikie a na Kypr. Smyšlenkou asi také bude, že chtěl psát o Atlantidě, jak to slyšel v Egyptě, takže to zůstalo na Platónovi, který prý mimo jiné vydělával na obchodech s olejem s Egyptem.  

 

************************************************************

560.

Ol. 55, 1

Hippostratos z Krotónu (podruhé)

 

 

Hégéstratos (?)

a. u. c. 194

 

************************************************************

Miltiadés IV. z rodu athénských Filaiovců obsadil Thrácký Chersonésos, když si ho thráčtí Dolonkové povolali na pomoc proti thráckým Apsinthiům: dostali totiž věštbu v Delfách, že mají u sebe usadit toho, kdo je první po odchodu z chrámu pozve k sobě domů. Což se stalo až v Athénách, když narazili na Miltiada, jednoho z nejmajetnějších lidí města, olympioníka t. r. v tethrippu, hlavu klanu pocházejícího z Aigíny. Události se seběhly v letech 560 až 556. Miltiadés IV., syn Kypselův, byl Peisistratovým protivníkem a jeho činnost na Chersonésu byla vlastně formou exilu. Založil zde několik osad pro athénské kolonisty: Krithoté, Paktyé a Kardiá, která byla původně osadou Mílétských a Klázomenských, tehdy snad již opuštěná (?). Napříč poloostrovem dal Miltiadés v nejužším místě isthmu postavit ochrannou zeď (obnovena Sparťany roku 398, srov tam). • Se zánikem původní Kardie snad souvisí zkazka o koních tančících do zvuků flétny. Jistý Thrák Naris, prodaný v dětství do Kardie do otroctví, se ve městě vyučil holičem a zaujalo ho, že hellénští osadníci učí tančit své koně podle flétny. Helléni žili s Thráky v permanentní válce a rodilý Bisalt Naris utekl a doma di ho vybrali za vůdce. Získal na svou stranu jistou flétnistku, která řadu Bislatů naučila svému umění. Když Thrákové pěšmo zaútočili, koně Hellénů zvyklí se při zvuku flétny postavit na zadní, způsobili v kardijském vojsku zmatek a obránci bitvu, a asi též město, ztratili. 

Na tomto uzavřeném prostoru vznikl chersonéský stát athénských osadníků (trval s přestávkou perské okupace v letech 493 - 479 do roku 447; srov. k tomu rok 546). Jeho nepřítelem byli zprvu obyvatelé Lampsaku obávající se hellénské konkurence. Porazili athénské osadníky a Miltiada zajali: jeho propuštění dosáhl výhrůžkami jeho přítel Kroisos, král Lýdů. Viz dále o něm a jeho nástupcích roku 525. 

 

Kolem roku 560 zemřel ve Spartě Ágidovec León či Leonteus (mohl vládnout od roku asi 600), v hodnosti ho následoval syn Anaxandridás (vládl do roku 521)Kolem t. r. vypukla nová válka Tegejských se Spartskými, tzv. válka o Orestovy kosti (trvala do roku 550). Byla to vlastně závěrečná fáze starých bojů o hégemonii v regionu, viz rok 600, a snaha spartských Dórů symbolicky demonstrovat nástupnictví po Achájcích doby mykénské (srov. k tomu rok 575).

 

V Sikyónu zemřel samovládce Kleisthenés (mohl vládnout od roku 595). Nástupcem v tyrannidě byl Aischinés, syn ĺsodémův (vládl do roku asi 556).

 

V Lýdii zemřel král Alyattés II. (vládl od roku 617). Jeho nástupcem se stal syn Kroisos (35), poslední a nejznámější dnes král Lýdů (vládl do roku 547).

Kroisos hned zahájil válku proti Efesu, odkud vyhnal posledního tyranna Pindara II. (viz rok 610 a srov. rok 546) a brzy se zmocnil celé Iónie a Aiolie. Ovládl celou západní polovinu Anatolie od Paflagonie na severu po Pamfýlii na jihu. Dokonce se prý chystal vybudovat flotilu, aby vpadl na Ostrovan/Nésiótai, tedy obyvatele hellénských států v Egejském moři, ale dal se přesvědčit o nesmyslnosti nápadu. O jeho dalším, tentokrát osudovém nápadu, viz rok 549. O jeho setkání/nesetkání se Solónem viz předešlý rok. Možná do stejné kategorie patří příběh Megakleova syna Alkmaióna/att. Alkmeóna, který nějakým způsobem pomohl Lýdům poslaným Kroisem do Delf. Král Alkmaióna pozval do Sard a odvděčil se mu množstvím zlatého prachu/pségma, které byl Athéňan schopen sám odnést. Alkmaión se oděl do co nejvolnějšího šatu a holínek, aby v pokladnici se mohl pěkně napakovat; dokonce si dal zlato do úst. Kroisa to pobavilo a přidal mu prý ještě jednou tolik. Údajně odtud bral začátek velký majetek klanu Alkmaiónů...

 

Mezi lety 560 až 550 se narodil historik Hekataios z Mílétu (zemřel kolem roku 480).

 

Kolem let 560 až 550 působili sochaři Archermos a jeho syn Búpalos z Chiu. Búpalos prý jako první ztvárnil bohyni Níké jako létající. Podle jiné tradice to však měla být socha bohyně Tyché a její tvůrce Búpalos nebyl z Chiu, ale ze Smyrny.

 

V rozpětí 7. až 11. srpna byl v Babylónu v palácovém puči zavražděn údajně neoblíbený král Amél-Marduk (vládl krátce od roku 562). Na trůn zasednul jeho švagr, zeť Nabû-kudurrí-usura II., manžel jeho dcery jménem Kaššája, Nergal-šarra-usur, hebr. Neriglissar, řec. Nérigasolassaros, Nériglissooros účastník júdského tažení, které vedlo k vyvrácení Jerúsaléma (vládl do roku 556). Posledním známým datem zavražděného krále je z Babylónu 7. srpna, první královrahovo z Uruku 11. srpna. 

Nergal-šarra-usur byl synem Bél-šuma-iškuna, guvernéra aramejských Puqúdu (nemusel však být sám z puqúdského kmene). Skupoval ve velkém pozemky mimo jiné Nabû-apla-iddiny z klanu Núr-Sîna, a to prostřednictvím Nabû-achché-iddiny z bankéřské rodiny Egibi, a majetky bankéře Idinna-Marduka, vše Babylóňanů. Co se s pozemkovými majetky po králově smrti stalo, nevíme; žádné doklady tohoto typu zachovány nejsou. Nicméně opravdovými latifundisty v Mesopotamii byly pouze chrámy. Soukromníci obvykle propachtovávali pole menších rozměrů a co nejvíce lidem. 

Nergal-šarra-usur provdal svou dceru Gigitum správci/šatammû borsippské Ezidy Nabû-šuma-ukínovi. Po první dva roky opravoval v Babylónu stavbu zničené povodní, třetího roku se vypravil do poli, viz rok 557.